# Nebudete-li jako děti, nevejdete...

> Kázání ze dne 28. 2. 2021, Marek 10,13-16, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 28. 2. 2021
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 10,13-16
- **Délka:** 18:41
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-02-28-Nebudete-li-jako-deti-nevejdete.-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-02-28-Nebudete-li-jako-deti-nevejdete.-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Jak jste asi už pochopili, ten důvod, proč jsme dali požehnání právě na dnešní den, je, že ten text, který přichází na dnešní den z Markova Evangelia, které probíráme postupně, je právě ten, který jsme četli na začátku a který hovoří o tom, jak Ježíš bral do náruče děti, vkládal na ně ruce a žehnal jim. Já ho přečtu ještě jednou. Markovo Evangelium, 10. kapitola od 13. do 16. verše. Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl, ale učeníci je okřikovali. Když to Ježíš uviděl, rozhořčil se a řekl jim, nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim, vždyť právě takovým patří Boží království. Amen, říkám vám, že kdokoliv nepřijíme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde. Potom je bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.

[1:07] To je silná věta. Nikdokoliv nepřijíme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde. Aspoň takto nadálku jsme rádi, že jsme mohli požehnat našim dětem. Věříme, že Ježíš má k dětem úžasný vztah. Víme to z písma. To množství zmínek o Ježíšově vztahu k dětem během jeho působení zde na zemi, to je opravdu významné. Nevím, jestli v jiných náboženstvích něco takového bychom hledali. Určitě podle mě ne v takové míře. Nevybavují si, že by Budha nebo Mohamed měli tolik příběhů o tom, jak děti k ním chodili. A dokonce, že by je takto brali jako příklad a ukazovali na nich, že jak je potřeba přijmout Boží království tímto způsobem.

[2:11] Ale co to vlastně znamená, o tom si povíme dnes. Vidíme, když čteme písmo, že nejenom, že Ježíš měl velký vliv na děti, ale že i ty děti měli velký vliv na to, jakým způsobem Ježíš mluvil. Ten dnešní text je asi jeden z nejznámějších, ale bohužel často jeden z nejméně pochopitelných nebo špatně pochopených příběhů. Zmínka o dětech a Božím království, to je zvláštní spojení. Abychom to pochopili, musíme se podívat do kontextu. A pokud máte v ruce Bible, můžete si dát záložku do Matouše 19 a Lukáš 18. Protože ten samý příběh je zaznamenán přesně na těchto místech, v těchto dalších dvou evangelích. Je zajímavé, že jak Matouš, tak i Marek mají toto Ježíševo učení hned za tím, o čem jsme tady hovořili posledně.

[3:18] To bylo o rozvodu. Kdo jste tady byli, kdo jste nebyli, můžete se podívat na stránky, sboru a poslechnout si to ze záznamu. Právě tato posloupnost, to, že hned po té, co Ježíš mluví o rozvodu, přijde na řadu tady tento příběh s dětmi. Věřím, že to není náhoda. Naopak, právě v otázce rozvodu, nebo po této otázce Ježíš obrací pozornost k následovníkům, následovníků právě k dětem. Připomíná jim, jakoby, že právě děti to nejvíc odskáčou. Tehdy k němu přinášeli malé děti, aby se jich dotkl. Začíná náš text. Bylo to v době, kdy Ježíše už znali zástupy. Už věděli o tom, jak je úžasný učitel, prorok.

[4:22] Někteří už věděli, že to je mesiáš, ale mnozí věděli, že to je lékař. A tak u rodiči dělali to, co by dělal každý rodič. K tomuto úžasnému božímu muži své děti vodili. Přivedli je proto, aby se s nimi osobně setkal, nejlépe, aby se jich dotkl, aby je vzal do náručí a žehnal jim. Ale co na to učedníci Ježíše Krista? No to bylo totální fiasko, že? Já nechápu, proč to udělali, ale čteme, že učedníci tady tyto rodiče a jejich děti okřikovali. Ekumenický překlad říká, zakazovali jim to. Možná chtěli chránit svého mistra. Možná chtěli chránit sebe. Chtěli mít klid. Já to někdy chápu. Děti jsou úžasné, ale jsou to děti. Někdy dělají příliš pověk.

[5:24] A kdo ví, možná to bylo právě proto, že se dostali zrovna do důležité debaty o rozvodu. A chtěli jít do hloubky, chtěli to všechno proskoumat. A teďka přijdou děti a začnou je rušit. Ať si jdou někam hrát a rodiče vemte je sebou. Nevíme, proč jednali takto bezohledně, ale známe dost dobře Ježíšovu reakci. Čteme, že se Ježíš rozčílil, když viděl, jak učeníci zabraňují dětem a rodičům v tom kontaktu s ním. A na toto rozčílení měl právo. Vždyť kolikrát čteme o tom, že Ježíš zval lidi k tomu, aby přišli k němu. Aby ho hledali a našli. A teď učeníci je odháňají. Je to podobná situace, jako když jsme před pár týdny četli ten příběh o nasycení pěti tisíc.

[6:29] Zástup lidí a učeníci řeknou, Ježíš jí pošli je pryč. Ať se jdou někam najíst. Ne, vy jim dejte. Ale učeníci to nepochopili. A tak je znovu odháňají. Když v tom Markově Evangeliu se přenesete o stránku dříve, tak v deváté kapitole od třicátého třetího verše čteme, jak Ježíš přišel do Kafarnaum. Přišel do domu, to je zvláštní, kolikrát tam Marek uvádí, že přišel do domu, nebo kde vlastně se nacházeli. A zeptá se učeníku, o čem jste se bavili cestou. On to věděl. On věděl, o čem se bavili. Věděl, že se bavil o tom, kdo z nich je v tom Božím království největší. Nemusel nic říkat. Zavolal si je a řekl, chceli být někdo první, bude poslední ze všech a služebník všech.

[7:34] A vzal dítě, dítě, postavil je do prostředních, pak je vzal do náručí a řekl jim, kdokoliv přijíme jednoho z takových dětí na základě mého jména, mne přijímá. A kdo by mne přijal, nepřijímá mne, ale toho, který mne poslal. Už jen to, že Ježíš vezme dítě a použije ho jako ilustraci, svědčí o tom, že Ježíš se nebránil dětem, byli kolem něj, věděli to. Stalo se to možná před pár hodinami, před pár dny, ale stejně si to nezapamatovali. To by nám mělo být varováním. I my můžeme být totiž v situaci, že jsme s Ježíšem, chodíme s ním, chodíme na bohoslužby, čteme boží slovo, nasloucháme mu, ale svým jednáním lidí odrazujeme.

[8:43] Svým jednáním Čím lidem zabraňujeme, aby přicházeli k pánu. Je to děsivá myšlenka, ale může se to stát. Stalo se to učedníkům. A tak tu máme doufající rodiče, odrazující učedníky a vyučujícího Krista. Co jim to řeklo? Řekla jim tři věty, tři takové příkazy. Nechte děti přicházet ke mně. Nebraňte jim, vždyť právě takovým patří Boží království. Tři jednoduchá nařízení. Nechte je, ať přijdou. Nebraňte jim, jim patří Boží království. Jim patří Boží království? Právě takovým.

[9:43] Co vlastně Ježíš řekl? To je následující větě. Amen, říkám vám, že kdokoliv nepřijme Boží království jako dítě, nikdy do něj nevejde. To je zásadní věta. Boží království patří dětem. Proč? Možná by nás napadlo, to je kvůli tomu, že jsou takový jednoduchý. Že všechno spolknou i s navijákem. Nebo je to kvůli tomu, že jsou takový upřímní. Bezelstní. Neschopní předstírat. Na nic si nehrajou. Tak bychom mohli vyčíst nějaké pěkné charakteristiky těch nejmenších a říct, jo, tak tyhle ty, když splníme, budeme se k tomu aspoň přibližovat jako dospělí.

[10:51] Budeme sice vypadat trošku dětinsky, ale to nám zajistí, že se dostaneme do Božího království. Myslím, že ne. Protože děti nejsou vždy upřímné. Oni nejsou vždy opravdové. Opravdový. Pravdivý. Děti jsou skvělý. A já mám taky moc rád. Ale nejsou takový vždycky. A upřímně, my jsme nebyli jiní. My dospělí. Ruku na srdce. Kolik lumpáren jsme dělali jako malí děti. Co tím Ježíš myslí? Jestliže to není to, že jsou upřímní, že jsou opravdový, že nemají žádnou masku. Děti jsou malí a bezmocní, přátelé.

[11:52] Proto přijmout Boží království jako dítě, znamená přijmout ho jako dar. Jako dar, protože jsem si vědom toho, že si ho nemůžu přivlastnit. Ani zasloužit. A děti to chápou. To dospělí s tím mají právě problém. Boží království ale nepřijmeme, pokud nepřijdeme s vědomím naší nedostatečnosti a naší bezmoci. To by nás mělo vést k dvěma otázkám. Jak sdílíme evangelium? Většina z nás by chtěla evangelium představit v jeho plnosti. Jak je úžasné, jak jsou dokonalí ti, kteří chodí do kostela, do církve. To jsou opravdu svatí lidé. A proto, jestli teda vám někoho může doporučit, přijďte do té církve, tam je to bomba, tam je to nejlepší.

[12:57] Tam jsou ti nejlepší lidé na světě. A navíc to Ježíševo učení je opravdu super. Je to promyšlené, je to důmyslné. Má to smysl a navíc podívejte se, jak tamhle ten křesťan, jak je bohatý, jak je to úspěšný podnikatel a to by vám mělo stačit, ne? Co dělá Ježíš? Ježíš neříká, podívejte se tamhle ten, to je dobrý člověk a je křesťan. Ne, on postaví doprostřed místnosti dítě a řekne, jestli dobrou zprávu nepřijmete jako toto dítě, které je bezbrané, bezmocné a ví to, nevejdete do Božího království. A poštel Pavel v první korinským v první kapitole říká, pohleďte bratři, koho si Bůh povolává. Není mezi vámi mnoho moudrých podle lidského soudu, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených, ale co je světu bláznovstvím, to vyvolil Bůh, aby zahan byl moudré.

[14:09] A co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahan byl silné. Proč není mezi námi více bohatých lidí, více filozofů? Možná je to právě proto, že se jim nelíbí ten dětský přístup k Bohu. To by znamenalo, že by se měli pokořit, že by měli uvěřit bláznovské zvěsti. To je pod mojí úroveň, nezlobte se. Opravdu? Jestliže ano, nevejdeš do Božího království. To říká Ježíš. Jak sdílíme evangelium? Není to nějaký podbízivý způsob? A ta druhá otázka, jak přijímáme evangelium? Jak zareaguješ na tu dobrou zprávu, že Ježíš Kristus zemřel za tvoje hříchy?

[15:15] A že to jediné, co musíš udělat, je přijmout jeho dar. Přijmout jeho milost. Pokořit se. Bůh nás k sobě přivádí jako své děti. A je to náročné, když žijeme ve světě, který je postaven na úspěchu, který je postaven na tom, že ukazujeme, co jsme a musíme ukázat, co jsme dokázali, kolik jsme toho vydělali, nebo jak jsme štědří. A tady máme zprávu o království, kde nic z toho, co tento svět považuje za úctyhodné, nechtějí. Ale pozor, přátelé, řekl to Ježíš. Ježíš to tak řekl a dokázal to například v Janově evangeliu ve třetí kapitole, kde máme zaznamenán ten úžasný rozhovor Ježíše s Nikodémem, to byl farizej, člen židovské rady.

[16:15] A to jakoby podtrhuje ten samý příběh, který jsme četli u Marka Matouše a Lukáše. Tento muž přijde za Ježíšem a také si o sobě myslí, kdo ví co? A Ježíš mu říká, jestliže se znovu nenarodíš, neuvidíš Boží království. Cože? To se mám stát dítětem? Ano, říká Ježíš. A dokud nebudeš jako dítě, neuslyšíš, co říkám. Dokud nebudeš jako dítě, nebudeš mi věřit. Nebudeš mi důvěřovat jako spasiteli. A pokud mi nebudeš důvěřovat jako tomu, který má moc tě zachránit pro věčnost, nevejdeš do mého království. Potom ji bral do náručí, vkládal na ně ruce a žehnal jim.

[17:18] V tu chvíli se učeníci museli propadnout studem. Viděli, jak Ježíš, Bere děti do náručí a žehná jim. A přátelé, to je dobrá zpráva na závěr. Dobrá zpráva, protože Ježíš stále volá do své náruče. I dnes. Ježíš stále touží po tom, abychom byli jim požehnáni. Proto máme v Matoušově Evangeliu napsána slova Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi a já vám dám odpočinout. Nejdřív se musíš pokořit. Nejdřív musíš přijít k Pánu a potom získáš jeho odpočinutí i jeho pokoj. Stačí jen přijít jako bezmocní a bezbraní.

[18:18] Ti, kteří si myslí, že Ježíšovo učení nepotřebují, protože oni to už mají zmáknuté, těm dnes zní varování. Do nebe se nedostaneš. Protože Ježíšovo království je dobré tak pro děti. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210228/nebudete-li-jako-d-ti-nevejdete · Aktualizováno: 2026-10-15