# Jedno ti schází

> Kázání ze dne 7. 3. 2021, Marek 10,17-31, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 7. 3. 2021
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 10,17-31
- **Délka:** 23:31
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-03-07-Jedno-ti-schazi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-03-07-Jedno-ti-schazi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Nyní budeme pokračovat v našem probírání Markova Evangelia. Dnes se dostáváme do velmi známého textu, opět od desáté kapitoly sednáctého verše, kde je příběh o bohatém mládenci. Dneska jsem to udělal takový spoiler doma u snídaně, řekl jsem dětem, o čem budu kázat. A bylo vidět, že to znají. A přesto věřím, že to poselství, které v něm zaznívá, takže je pro nás aktuální a že pán Bůh k nám iskaze tento známý text, známý příběh setkání muže, který byl hodlivý, který chtěl poznat boží věci, chtěl poznat cestu do božího království. Jeho příběh je stejně tak zarážející, jak uvidíme.

[1:04] A je výzvou pro jednoho každého z nás. Podívíme se na ten text samotný. Marek, desátá kapitola, od sednáctého do třicátého prvního verše. Když se vydával na cestu, tedy Ježíš, přiběhl k němu nějaký člověk a poklekl před ním a ptal se Mistře dobrý, co mám dělat, abych měl podíl na věčném životě? Ježíš mu řekl, proč mi říkáš dobrý? Nikdo není. Dobrý jední je Bůh. Přikázání znáš. Nezabiješ, nescizoložíš, nebudeš krást, nevydáš křivé svědectví, nebudeš podvádět. Cti otce svého i svou matku. On mu na to řekl, mistře, to všechno jsem dodržoval od svého mládí. Ježíš na něj s láskou pohleděl a řekl, jedno ti schází.

[2:06] Jdi, prodej všechno, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne. Po těch slovech svěsil hlavu a smuten odešel, tedy tento muž, neboť měl mnoho majetku. Ježíš se rozhlédl po svých učetnících a řekl jim, těžko vejdou do božího království ti, kdo mají bohatství. Učetníky ta slova zarazila. Ježíš jim ještě jednou řekl, dítky, jak těžké je vejít do království božího. Snáze projde velblout uchem jehly, než aby bohatý vešel do božího království. Ještě více se zhrozili a říkali si, kdo tedy může být spasen? Ježíš na ně pohleděl a řekl, u lidí je to nemožné, ale ne u Boha. Vždyť u Boha je možné všecko.

[3:09] Tu se Petr ozval. Hele, my jsme opustili všecko a šli jsme za tebou. Ježíš jim řekl, ámen pravým vám, není nikdo, kdo by opustil dům, nebo bratry, nebo sestry, nebo matku, nebo otce, nebo děti, nebo pole pro mne a pro evangelium, aby nyní v tomto čase nedostal spolu s pronásledováním stokrát více domů, bratří, sester, matek, dětí i polí. A v přicházejícím věku život věčný. Mnozí první budou poslední a poslední první. Tolik ze čtení Božího slova. Bohatý mládenes, tak je nadepsána ta část desáté kapitoli od sednáctého verše. A setkáme se zde opravdu s pozorohodným mužem. Byl to skvělý kandidát na následovníka Ježíše Krista.

[4:11] Myslím, že když ho učeníci zahlédli, a my když se díváme, jaký byl, tak si řekneme, to by bylo skvělé mít takového člena v týmu učeníku Ježíše Krista. Kromě toho, že byl bohatý, to se vždycky hodí. Tento příběh najdeme u Matouše i u Lukáše. A z Matouše se dozvídáme, že byl mladý. Na každém z těch míst čteme, že byl bohatý. A u Lukáše se dokonce dozvídáme, že to byl přední muž. Nejspíš představený nebo nějaký vysoce postavený člověk v synagoze. Z toho, co se dozvídáme v tomto textu, tak je jasné, že to byl nadšený člověk, zapálený. Mladý, tak ještě pospíchal. Čteme, že příběhl za Ježíšem. Poklekl před ním, to znamená, byl upřímný, na nic si nehrál.

[5:12] Někdo, kdo si před někým klekne, tak to není někdo, kdo by chtěl něco předstírat. Myslel to vážně. A navíc pokládá otázku, která je hloubavá, která se týká věčného života. Mohli bychom říct, to byl perspektivní mládenec. To by byla dobrá kombinace, ne? Podívejte se na to. Mladý, bohatý, nábožensky založený, zapálený, upřímný, klade správné otázky. Super člověk do týmu. Myslím, že Ježíš by si takového učetníka přál. Možná by se tolik nehádal s těmi ostatními. Čteme zrovna v předchozí části, že učetníci se znovu hádali, kdo je mezi nima ten nejlepší. Kdo si zaslouží být po Ježíšově pravici v nebeském království. Možná, že tento mladý člověk by neměl takové ambice.

[6:15] Navzdory tomu je tady jedna znepokojivá věc. Ten člověk, čteme, že odešel od Ježíše smutný. Nevím, jestli je to napsáno u někoho jiného, nebo o někom jiném v Evangeliu. Na nikoho si nespomínám. Kdo by odcházel od Ježíše smutný. Přišel s takovou vervou a odchází zklamaný. Jak je to možné? Bohužel, tento muž přišel s postojem, který není vzdálený ani lidem v našem okolí. Dalo by se to zhrnout, pokud existuje Bůh. Určitě odmění lidi, kteří se snaží žít jak nejlépe umí. To byl jeho postoj. Pokud existuje Bůh a pokud je Bůh dobrý, pak se určitě odmění dobrým lidem, ne? Nebo aspoň těm, co dělají, co nejlépe mohou.

[7:17] Jak často se lidé schovávají za tuto větu, která ovšem v Biblii není. A tak svou důvěru vkládají v sebe. V lidské přemýšlení. Ale ne v něco, co by platilo v Božím království. Problémem je, že tento druh lidí, když slyší Evangelium, tak podobně jako tento mladý, bohatý člověk, jsou jim nedotčeni. C.S. Lewis popisuje tyto lidi jako hodné lidi, kteří jsou ztraceni ve své hodnosti. Jsou tak hodní, že jim to brání v tom, aby vstoupili do Božího království. Ten klíčový verš v této pasáži je verš 23. Kdy Ježíš poté, co tento muž odchází, se rozhlédne po svých učenících a řekne, jak těžko vejdou do Božího království ti, kdo mají bohatství.

[8:24] Vzpomínáte si, co jsme probírali minule o Ježíšových výrocích? To se toho také týkalo. Děti, ano. Přemýšleli jsme nad tím, co to znamená, že do Božího království nevejde nikdo, kdo tam nevejde jako děti. Nikdo, kdo nepřijme Boží království jako dít. Titulky vytvořil JohnyX. Tě říká Ježíš, jistě do něj nevejde. A tak vidíme, že téma vstupu do Božího království nebylo důležité a důležitou otázkou jenom pro tohoto mladíka, ale i pro Ježíše. Dokonce pro Ježíše to bylo tak závažné, že o kapitolu dříve říká, jestli tě svádí tvé oko k hříchu, vyrvěj a odhoď pryč. Je pro tebe lépe, když vejdeš do života jednou oký, než abys byl s oběma očima uvržen do ohnivého pekla. Je to vážné téma. V Božím království být nebo nebýt, to je otázka života a smrti, věčného života a smrti.

[9:33] Ježíš říká, ti, kteří tam vejdou, tam vejdou jenom proto, že mají povědomí o tom, že potřebují Krista, že potřebují pomoc, že jsou jako ty děti bezmocní a ztracení. A do této situace přichází tento muž, který v zápětí říká, já jsem v podstatě superman. Já ten zákon znám, já ho dodržuji. A tak na povrchu to vypadá jako běžná konverzace mezi dobrým mužem a dobrým učitelem. A proto Ježíš zůstane zvlášť u toho slova dobrý. A když on mu tak jako polichotí, dobrý mistře, dobrý učiteli, nevím, jestli si ho nechtěl trochu získat, Ježíše, tak Ježíš říká dobrý mistře. Kdo je dobrý?

[10:36] Proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý, jedně Bůh. Před pár desítkami let možná platilo, že dobrý je ten, kdo se drží nějakých morálních pravidel, nějaké etické normy. Dnes je za dobré považováno to, co člověk cítí dobře. Co je pro něho fajn, příjemné. To je dobré. To není náplní dnešního rána. Ale tento mladý člověk řekne dobrý mistře, co mám dělat, abych se dostal do Božího království? A Ježíš se okamžitě ohradí, protože pro židovské rabíny, učence, učitele platilo, že věděli, že jedně Bůh je dobrý a tak nikdo z nich by si nenechal tak to říkat. Proto Ježíš říká, proč mi říkáš dobrý? Nikdo není dobrý jedině Bůh.

[11:39] Ty si myslíš, že já jsem Bůh? To je trochu zvláštní, že jo? My víme, že Ježíš je Bůh a byl Bůh i tenkrát. Ale Ježíš klade tuto otázku ne proto, že bych o tom chtěl pochybovat, ale proto, že ví, že tenhle ten člověk nemá vůbec šajnu. A kdyby v tu chvíli začal vysvětlovat, kdo vlastně je, tak to absolutně nepochopí. Ten člověk je plný sám sebe, zaměřený na sebe, co on dobře dělá, co on dobře vykoná, proto, aby se Pánu Bohu zalíbil. a představit, že by živý Bůh teďka stál vedle něj, to by neunesl, to by absolutně nepochopil. A tak Ježíš odvádí pozornost na tu druhou část desatera, která se zabývá milováním našich blížních. A tento mladík na to reaguje. Říká, učiteli, to je zajímavé, že už neříká dobrý učiteli, se poučil, je to chytrák.

[12:40] Říká, mistře, tohle všechno já dodržuju. Co se týká mého vztahu k druhým lidem, já jsem v pohodě. Já mám rád druhý lidi, já dávám na charitu. Já mám soucit s druhými. Já nedělám nic, co bych nechtěl, aby oni dělali mně, to je v pohodě. Heh, okej, ale Ježíš, Protože je Bůh, tak ho zná skrz naskrz. A ví v čem je problém. A chce ho naučit lekci. Chce mu ukázat, že jen Bůh ho může ospravedlnit. Žádné plnění příkazů tě nemůže zachránit pro věčný život. Nikdo nevejde do božího království tím, že si očkrtá seznam z desatera, tak jako si očkrtáváme nákupní lístek. A tak Ježíš mu chce otevřít oči. Ukázat mu na tom, v čem je jeho problém.

[13:40] V čem je jeho zaslepenost, co absolutně nevidí. Jeho slepý úhel. Já jsem se to týden málem boural. Jsem vyjížděl z parkoviště a neviděl jsem auto, které tam stálo za mnou. A naštěstí jsem vyjížděl pomalu, chouval jsem a slyším troubení. Naštěstí byly zavřená okýnka, tak jsem neslyšel, co ten člověk říká. Ale stačil jsem zastavit včas, ale když projížděl kolem, tak bylo vidět, že je velmi, velmi naštvaný. Já jsem se díval, ale neviděl jsem to. Máme v životě věci, kterých nevíme, že jsou naším problémem. Protože jsou v našem slepém úhlu. A my si myslíme, že jsme v pohodě. My si myslíme, že všechno zvládáme. My si myslíme, že nemáme žádné problémy. Nakonec jsme křesťani, ne? A přitom, kdybychom pustil Ježíše do našeho života a kdyby nám položil možná jednu otázku, tak by se tady tato naše představa zbortila jako domeček z karet.

[14:46] Ježíš dělá něco úžasného. Ten je přímo do živého. On ho zná dokonale, ale právě proto, že ho má také rád, mu položí tuto těžkou otázku. Jedno ti schází. A je tam krásné, že tam je napsáno ještě, že Ježíš na něj s láskou pohleděl. Právě proto, že tě Ježíš miluje, tak ti dává otázky, které jsou bolestivé. Právě proto, že tě má rád, tak nejdřív tě přivede k zármudku proto, aby si mohl prožívat opravdový pokoj a opravdovou radost, opravdové vysvobození. Proto říká i tomuto muži, jedno ti schází. Dovol mi říct zpravdu. Jdi, prodej všecko, co máš, rozdej chudým a budeš mít poklad v nebi. Pak přijď a následuj mne. Jinými slovy říká to, co říkal od začátku svojí služby, všem se kterými se setkal.

[15:51] Čiň pokání a věř. Nic nového. Čiň pokání. Ježíš říká, ty si myslíš, že si nepřestoupil žádné přikázání, ale ve svém životě máš někoho, tedy něco na prvním místě před Bohem. A tím si porušil první přikázání. Vždyť ty uctíváš majetek víc než Boha. To u mladíkovi to došlo. Najednou viděl to, co předtím neviděl. A to byl šok. Když přišel, tak se cítil dobře. Měl dobrý pocit sám ze sebe. Přišel k Ježíši jenom proto, aby si potvrdil, že on má všechno splněno, že je za vodou, ale teď se to úplně mění. A tak odchází možná s odpovězenou otázkou, ale nelíbí se mu to.

[16:55] Doteď si myslel, že cesta do božího království je vydlážděna dobrými skutky. Ale pořád měl v sobě tu otázku, co mi chybí? Mistře, co mám dělat? Chybití jedna věc a to je zásadní. Boží království musí být na prvním místě. To vyžaduje absolutní oddanost pánu. A tak Ježíš mu neříká výčet dalších patnácti příkazů, co má dělat. A říká, jestli opravdu miluješ Boha, Zkus se zbavit toho, na čem ti nejvíc záleží. Důvěřuj mu. Důvěřuj mně. A mladík po těch slovech svěsí hlavu a smutný odchází. Právě proto, že toho měl hodně. Ježíš ale říká něco, co mu nastavilo zrcadlo jeho duše. My nevíme, jak ten příběh skončí.

[17:56] V tuto chvíli končí špatně, ale kdo ví? Třeba tento muž šel do sebe. Třeba skutečně prodal, co měl. Zbavil se toho, co ho odváděl od Boha a následoval ho. Možná se s ním setkáme jednou v nebi. A byl by to úžasný příklad toho, kdy zármutek vede k pokání. A pokání k věčnému životu. Jak je to s námi? Co my a boží království? Myslíme si, že nás pán Bůh vpustí do božího království? A na základě čeho? Chceme se jenom ujistit o tom, že jsme v pohodě? Anebo dovolíme Ježíši, aby nám kladl těžké otázky? Dovolíme ho, aby nás přiměl k tomu, abychom se pokořili, stali se dětmi a přišli k němu jako ty malé děti?

[18:56] Ježíš říká, jestli mě chceš následovat, musím být na prvním místě. Musíš se pokořit, pokleknout přede mnou a cokoliv, co tam nemá místo, to vyznat a opustit. To může být jakákoliv modloslužba v mém životě. Nemorálnost, neochota odpustit, nebo neochota vyznat hřích. Cokoliv, co si držíme a co v podstatě uctíváme, toho se máme vzdát. K tomu nás vede Ježíš i dnes. Ježíš mu ale nedává příkaz, ale pozvání. Prodej to, co máš a rozdej to chudým. Přijď a následuj mě. Tento muž stojí před pozváním, které ale odmítá. Ježíši, ty chceš, abych se všeho vzdal?

[19:57] To ne, to nedokážu. A tak mnozí lidé, možná i dnes, se považují za dobré lidi. Občas zajdou do kostela na bohoslužby. Možná stále hledají, ale spíš je to takové hledání, co můžu vylepšit. Kde můžu zlepšit něco nahoře, nějaký facelift, nebo nějakou dekoraci v mém bytě, v mém srdci. A přitom jim uniká, že Ježíš touží po proměně srdce. A on to nabízí. On nabízí tuto proměnu a říká, stačí přijít, pojďte ke mně všichni a já tu proměnu zařídím. Stačí mě požádat. A nejsem na to sám. Je tady duch svatý, kterého jsem poslal mezi vás. Ten vám všechno zjeví, ten vám odkryje tyto pravdy.

[20:57] Ten vás naplní a promění. Obživí vašeho ducha, že budete chtít tak to bohat ctít, tak toho následovat. Začneš mu důvěřovat. Možná právě teď a právě tady, kde jsi. Vydej mu svůj život. Nech, aby tě proměnil. A cokoliv, co tě od něj odvádí, dej pryč. Protože to, co získáš za to, to je mnohonásobně větší, než to, co můžeš ztratit. Když jsme se bavili dnes ráno u snídaně, tak děti říkali, to musí být hodně drahé dostat se do božího království. Taková vstupenka. To není jen tak. Ano. Ta vstupenka, to je ta nejdražší vstupenka, která kdy byla zaplacena. Ježíš Kristus se obětoval za hříchy každého z nás, zaplatil vlastní život, prolil svou svatou krev, nevinnou krev a tím nám zajistil vstup do Božího království.

[22:12] Tím nám zajistil, že už nemusíme litovat toho, co opustíme pro něj, protože to, co získáme, má nekonečně mnohonásobně větší cenu a na věky. Pane Ježíši Kriste, dej, ať můžeme slyšet Tvoje pozvání i dnes. A jestli je cokoliv v našem životě, co nám brání k tomu, abychom Tě plně následovali, abychom plně prožívali Tvůj pokoj, prosíme Tě, veď nás k zármudku. Krátkodobému, ale silnému zármudku z naší situace, když si uvědomíme, jak špatně na tom jsme a že Tě opravdu potřebujeme. Veď nás, pane, dál, protože jen takto můžeme dojít vítězně a v radosti do Tvé slávy. Dotkni se nás i v tuto chvíli, pane Ježíši Kriste, skrze svého svatého ducha.

[23:12] Chceme Tě přijmout a přijímáme Tě jako malé děti. Vědomi si, že nic z toho, co přijímáme, není z naší zásluhy, ale je to díky Tvojí milosti skrze víru. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210307/jedno-ti-sch-z · Aktualizováno: 2026-10-15