# Květná neděle

> Kázání ze dne 28. 3. 2021, Marek 11,1-11, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 28. 3. 2021
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 11,1-11
- **Délka:** 20:22
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-03-28-Kvetna-nedele-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-03-28-Kvetna-nedele-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Představte si, že byste šli do vesnice, třeba napadla mně taková vesnice Hněvotín, doufám, že to je ještě vesnice, a tam hned na kraji byste spolu se skupinkou mládeže třeba uviděli uvázané kolo, úplně nové kolo, které ještě nikdo nikdy neskoušel, nikdo nikdy na něm nejedl. A tak s přáteli začněte vyprošťovat tento bicykl a kolem doucí se vás začnou ptát, proč berete to kolo? A vy jim odpovíte, Bůh ho potřebuje. Aha, něco podobného se děje v našem dnešním příběhu. Podíváme se na text, který máme napsaný v Markově Evangeliu v 11. kapitole. Taky bychom to našli u Matouše, 21. kapitola, Lukáš 19, Jan 12. Ale my zůstaneme u Marka v 11. kapitoli, protože to je Evangelium, které studujeme poslední dobou. Marek 11 od 1. verše. Když se přiblížili k Jeruzalému z Betfage a Betány u Olivavé hory, poslal dva ze svých učeníků a řekl jim, jděte do vesnice, která je před vámi, a hned, jak do ní vejdete, naleznete přivázané oslátko.

[1:14] Na němž dosud nikdo z lidí neseděl. Odvažte je a přiveďte. A řekne-li vám někdo, co to děláte? Odpovězte, pán je potřebuje. A hned je sem zase vrátí. Vyšli a na rozcestí nalezli oslátko přivázané venku u dveří. Když je odvazovali někteří z nich, kteří tam stáli, jim řekli, co to děláte, že odvazujete oslátko. Odpověděli jim tak, jak Ježíš přikázal a oni je nechali. Oslátko přivedli k Ježíšovi, přehodili přes ně své pláště a on se na ně posadil. Mnozí rozprostřeli na cestu své pláště a jiní zelené ratolesti z polí. A ti, kdo šli před ním i za ním, volali Hosana, požehnaný, který přichází ve jménu hospodinově. Požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida. Hosana na výsostech. Ježíš vjel do Jeruzaléma a vešel do chrámu.

[2:15] Povšem se rozhlédl a poněvadž již bylo pozdě večer, odešel z dvanácti do Betánie. Tolik se čtení božího slova. Ta otázka, která tady vysí ve vzduchu je, kdo je tento Ježíš? Ano, my to známe, je to známý text, ale možná si potřebujeme znovu ujasnit, kdo je tímto Ježíšem, protože tento příběh se často nesprávně přijímá jako určitý sentiment, jako pěkný příběh pro děti. Máme tady takovou krásnou scenerii, která se dobře popisuje dětem, ne? Další nebezpečný přístup je, že bychom mohli říct s tím takovým moralismem, tak takhle se má chválit Pána Boha. A jak to, že vy nechválíte takhle radostně? Zvlášť teďka v téhleté době s těma rouškama. Proč nevoláte Hosana? A nebo, a takových lidí tam bylo tenkrát také dost, mohli bychom být sketičtí a říct si, dá se tomu příběhu vůbec věřit?

[3:15] Dá se těmto lidem věřit, když volají Hosana? Má vůbec tento příběh pro nás nějakou hodnotu? Vždyť se jedná o oslátko. Ano, ale to, že to bylo výjimečné oslátko, to je nám jasné. Na několika místech v numéry, v Deuteronomii, v první samolově čteme, že když už si někdo vybral zvířek jako cestovní, jako dopravní prostředek a chtěl, aby to bylo zvíře, na kterém dosud nikdo nesaděl, jednalo se buď o kněze, nebo o krále. A přesně tento Ježíš před námi je dnes. Král a kněz. To, že nám tento text vychází zrovna do čtení Velikonoc, to je něco nádherného, protože skutečně před dvěma tisíci lety se udála tato událost v Jeruzalémě, kde bylo tenkrát velice rušno. Něco jako, co máme dneska my tady trošku. Byl tam neskutečný ruch.

[4:16] Tisíce lidí, kteří přišli do Jeruzaléma proto, aby obětovali. Tisíce poutníků, kteří se vydávali. na každoroční pouť do tohoto velkého města a tisíce beránků, kteří tam bečeli, kteří tam byli zabiti. Byla tam hlava na hlavě. A jak čteme právě u jiných evangelistů, někteří v těchto zástupech si kladli tuto otázku, kdo to jen je. A dokonč se čekali, že tam přijde očekávali, toužili potom se s Ježíšem v těchto dnech v Jeruzalémě setkat. Měli touhu po setkání s tímto Mesiášem. Možná někteří z vás, kteří jste zde, nebo u obrazovek, jste v podobném očekávání tyto velikonoce. Očekáváte, že Ježíš k vám promluví, že vás navštíví. Možná vás trápí to, že s ním nemáte ten blízký vztah. Možná vás zajímá, proč vlastně tolik lidí na světě si připomíná o velikonocích právě obět Ježíše Krista.

[5:21] Je to zvláštní. Dokonce vláda naznačuje tím, že ruší částečně lockdown pro církve od čtvrtka do soboty. Mohli bychom tady být až do půlnoci. Tím se naznačuje, ano, jsou lidé v naší zemi, kteří touží potom speciálně oslavit nadcházející svátky. S připomenutím toho, kdo Ježíš vlastně byl a kdo je. Nebyl to obyčejný člověk. Tuto otázku, kdo to je, si vkladli i farizeové, o kterých se u Jana dovídáme, že byli naprosto zuřiví. Když viděli ty zástupy a když viděli, kolik lidí Ježíše následuje, říkali, podívejte se. Všichni jdou za ním. To je v tahu. Naše plány jsou vniveč. My se toho Ježíša snad nezbavíme. Kdo to jen je? Ale ta zásadní otázka je, kdo je, nebo kým je Ježíš pro tebe? Jestli vážně hledáš, jestli posloucháš jeho slova, musíš se vyrovnat s touto otázkou.

[6:22] Protože jestli čteš jeho slova, dojdeš k závěru, že buď to měl pravdu, anebo lhal. A jestli byl dobrý člověk, jak mohl lhát. A jestli mluvil pravdu a mluvil o tom, že je Bůh, potom to, kým je Ježíš pro tebe, je zásadní. Protože jestli to byl Bůh, potom všechno to, co říkal, je pravda. A to, co se o něm dozvídáme a dozvídme se tento týden, to musíme brát vážně. Nestačí souhlasit jenom s některými jeho výroky, které se nám líbí, které se nám hodí, které chápeme. Ale je potřeba se porvat i s myšlenkami a nároky učením Ježíše Krista i tam, kde nám nad tím zůstává hlava stát. Co tím Ježíš myslel? To, co zaznívá z textu, ale i z celého příběhu, z dnešního čtení, je, že Ježíš je skutečně majestátní. U Jana je tento příběh spojen se zázrakem v předchozí kapitole, kde Ježíš nejen uzdravil, ale přivedl k životu mrtvého člověka, Lazara.

[7:28] A čteme, že to byl ten důvod, proč se židé, někteří chtěli podívat do Jeruzaléma, aby se setkali s tímto zázračným mužem. On nejenom, že uzdravuje slepe, napřivuje malomyslné. Hluší, slyší, dokonce mrtví vstávají z hrobu. No to už je teda silné kafe. A to, že Ježíš říká toto heslo, pán je potřebuje na oslátko, je vidět, že Ježíš tento moment dobře promýšlel. Ježíš zde nejedná na základě nějakého momentálního impulzu. On dobře věděl, co se odehraje v Jeruzalémě za pár dní a proto posílá své učetníky na místo, kde má už zajištěn pronájem tohoto vozidla. Měl to v plánu, to nebyla žádná náhoda. Ale naše pozornost se nemá upírat k onomu oslátko, jíž je to pozoruhodné, ale právě díky němu také k naplněným proroctvím. 600 let předtím se z úst proroků dozvídali, že Mesiáš přijede na oslátku, což samo o sobě je paradox a nepřehlednutelná věc.

[8:39] Ale to, o čem Zachariáš prorokoval, se nyní stává skutečně. Marek to suše popisuje, protože s odstupem času už všichni věděli, o koho jde. Ale Jan k tomuto proroctví přidává ze Zachariáše 9.9 citaci Rozjásej se si jonská dcero. Dcero jeruzalemská, propukni v hlahol. Hle, přichází k tobě tvůj král, spravedlivý a zachráněný, pokořený, jede na oslu, na oslátku, osličím mláděti. To, že Ježíš majestátně výjíždí do Jeruzaléma, to nebyla žádná náhoda. Naplnilo se u něho proroctví písma, že on je ten očekávaný Mesiáš. Ale nebyl to jen Mesiášův nebo Ježíšův majestát, který je zde viditelný. Při tom všem vidíme také Ježíšovu obrovskou pokoru. A skutečnost, že si právě vybral oslíka, to jenom potrhuje.

[9:40] Nevybral si nějakého urostlého koně, neřekl svým učedníkům, aby sehnali ještě nějaké další vozy, aby to byl triumfální průvod. A to z něj dělá pokorného Mesiáše. Zapadá to do toho, co Ježíš o sobě celou tu dobu tvrdil. Co nejenom tvrdil, ale ukazoval svým učedníkům. Říkal jim, učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce. A písma hovoří o tom, že tento Mesiáš bude služebníkem všech. Že bude trpícím služebníkem. Že přijde v pokoře. Tento týden si připomeneme to, jak Ježíš umýval nohy svým učedníkům. Ultimátní obraz pokory. To, co měl dělat ten nejposlednější v domě, nejposlednější otrok v domě, dělá jejich mistr. On, Bůh, Mesiáš, král, kněz v jedné osobě, syn Davidův, jak prohlásil uzdravený slepý v předchozím kázání. A nyní na to navazuje tento zástup. Hosana, požehnaný, který přichází ve jménu hospodinově, požehnáno buď přicházející království našeho otce Davida.

[10:48] Hosana na výsostech. To Hosana znamená, Bůh zachraňuje. Radostné zvolání. Ano, toto je Mesiáš, který nás zachrání od našich hříchů. Nás, kteří se rodíme jako hříšní, kteří jednáme tak, že jdeme proti boží vůli, nás díky slavné oběti Ježíše Krista, Bůh ospravedlnil Ježíši Kristu. Haleluja, Hosana, Ježíš nás zachránil. Ve skutečnosti jsem zjistil, že to, že král Bohem požehnaný přijede na oslátku, není v písmu nic nového. Už v první knize, v Genesis 49. kapitole od 10. verše, máme napsána tato slova.

[11:49] Jakob tady prorocky mluví ke svým synům, když říká, vůdcovská hůl se od judy neodvrátí. A mluví o tom, který má přijít. A my víme, že to je Ježíš Kristus. Písmo je úžasné. Zaslíbení starého zákona se prolínají s naplněním v zákoně novém. Proto je tak důležité číst celé písmo, celou Bibli. A z ní nám vyvstane tady tento plastický obraz Mesiáše, který je pokorný. To poslední, nad čím bych se chtěl zamyslet dnes ráno, je, jak tady v tomto příběhu a v těch událostech, které předchází a následují, vidíme Ježíšovu autoritu. U Lukášovi verze v 19. kapitole čteme, že když farizeové slyšeli zástupy, jak provolávají slávu, řekli mu, mistře, napomeň své učedníky. Ježíš jim řekl, pravým vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.

[12:49] Ježíš měl autoritu nad těmi, kteří měli autoritu. A my víme, že tato slova se v historii mnohokrát potvrdila. Hlas učedníků, hlas následovníků Krista nelze umlčet. Dokonce čím víc jsou křesťané z utiskování, tím... Více volají někdy svou prolitou krví a zde zástupy provolávají slávu Ježíši Kristu, i když ještě vůbec netuší, s kým mají tu čest, jaký vůdce je vlastně vede, kým bude tento oslavený pán. On není jenom ten, který uzdravuje slepé, který má moc nad událostmi, nad zdravím člověka nebo dokonce nad smrtí. On má konečnou autoritu nad vším, co si myslí, že je u moci, včetně dňábla. On má konečnou autoritu nad smrtí. Ale i ty další události, například ve 13. verši, nám dokládají, že Ježíš má autoritu nad stvořením. Čteme o tom, že Ježíš viděl fíkovník a protože nenesl ovoce, tak řekl, ať z tebe už na věky nikdo nejí ovoce.

[13:56] A z 8 veršů dál, další ráno, když šli kolem, tak učení si všimli a zapsali, hele, on ten fíkovník fakt uschl. A neuschl od listí ani od větrí, ale od kořenu. Totálně. No to byl zázrak. Další zázrak, ve kterém Ježíš ukázal svoji autoritu jako pán stvoření. On stvořil všechno a proto všeho, všechno ho poslouchá. A konečně svoji autoritu ukázal v té 11. kapitole, když vyčistil chrám. V 15. verši čteme, že Ježíš čistí chrám od prodavačů a trhovců. A když bychom četli pouze od toho 15. verše, tak nám možná přijde, že Ježíš je takový cholerik. Takový člověk, který to jako úplně neunesl a dělal tam něco unáhleného. Ale naopak, to, co Ježíš udělal, bylo velmi promyšlené. Náš 11. verš, který jsme četli jako poslední, nám říká, že si to předem pěkně rozmyslel. Možná si vzpomenul na to, co mu říkala jeho matka Maria.

[14:58] Ježíši vyspí se, ráno moudřejší večera. Čteme o tom, že přišel do chrámu, podíval se, jak to tam vypadá. Je docela možné, že mu blesklo hlavou to, že tam byl jako dvanáctiletý v chrámě. A říkal už svým rodičům, proč jste mě hledali, to je přece jasné, já budu tam, kde jde o věcí mého otce. Nyní vidí tu spoušť. Vidí, že tento dům modliteb se proměnil v tržiště. Nechává si to projít hlavou celou noc. To prvé následující den jde udělat generální úklid. Ne protože by byl naštvaný, ale protože musel udělat práci, kterou nedělali kněží. To kněží se měli starat o to, aby tento dům byl domem uctívání jména Pána Boha. Místem, kde se budou lidé modlit. Místem, kde národy se budou modlit. A Ježíš právě protože znal svého otce a byl plný úcty k němu, byl si vědom jeho svatosti, toužil potom, aby toto místo znovu sloužilo svému účelu.

[15:59] K boží slávě, k modlitbám lidí pro všechny národy. Ježíšův majestát, jeho pokora i autorita by nás měla tento týden vést k modlitbám. Jak uslyšíme v oznámení, mohou to být modlitby přímo zde. Buďme spojení s naším Pánem. Děkujme Mu za to, kým je. Nechme v sobě rozdmíchat oheň ducha božího pro boží věci. Ale dejme si pozor na nějaké falešné rozdmíchání, falešný zápal pro boží věci. Jak jsme viděli v tom textu, zápal ještě vůbec nic neznamená. Hodlivost, možná i křik v davu. Tento týden někdo popisoval nějaké kazatele a zvlášť vyzdihoval ty, kteří jsou hodliví, kteří jsou plamení řečníci. Ty rád poslouchám. Ale i v hodlivosti se člověk může mílit. To je možná jedna z aplikací. Vzpomeňme si na zástupy, které volali Hosana. Když si budeme nějak dávat nějakou hodnotu lidí podle toho, jak jednají, podle toho, jak jsou charizmatičtí. O tom to není.

[17:04] Je důležité, abychom znali opravdu hloubku Evangelia. Protože je možné horlit, je možné jásat, je možné provolávat Haleluja, Hosana a přitom nepochopit význam Mesiáše. Stejně jako tyto lidé, tyto zástupy neznali pravé Evangelium. Přeskočily ty části, které mluví o tom, že Mesiáš musí být vydán do rukou vojáků, trpět a být záležit. nechápali, že jejich mesiáž musí trpět na kříži. A tak se soustředil jen na toho oslaveného triumfálního krále místo na trpícího služebníka, který byl předpovězen. Poznejme i tento týden více tím, že budeme číst písmo, tím, že budeme přemýšlet nad událostmi utrpení a vzkříšení Ježíše Krista, tím, že poznáme víc to, o čem je Evangelium. A pak ho budeme také zvěstovat. Toto Evangelium leží v sedci celé Bible a musíme ho zvěstovat celé. Je potřeba číst písmo a uznávat ho jako celek.

[18:07] A ten celek nám vypoví obraz o tom, že lidé se snaží dostat na místo, které patří Bohu. Od počátku to tak je. Chceme místo, které nám nenáleží, proto jsme schopni i v spourivu či Bohu a hříchu. Ale toto plné Evangelium díky Bohu mluví také o tom, že Bůh přichází na místo, které si zasloužil člověk. Na místo trestu za náš hřích. To Mesiáš se pokořil a zemřel na místě těchto hříšníků. Spravedlivý za nespravedlivé. Nezasloužená milost. Pokud toto nebudeme mít na paměti, může se nám lehce stát, že naše Evangelium bude více promítat lidu milství, více zdůrazňovat politiku, více zdůrazňovat ekonomiku a mineme se cíle ve zvěstování, proč vlastně Kristus přišel na tento svět. Kež prožijeme tento týden Boží království mezi námi. Setkání s živým Bohem, Mesiášem Ježíšem Kristem, který přijel na oslátku, protože byl pokorný.

[19:11] Ale je to ten samý Mesiáš, o kterém Zachariáš říká v deváté kapitole desátém verši vyhlásí pro národům pokoj. Jeho vláda bude od moře k moři, od řeky až do dála v země. Ano, Evangelium je dobrou zprávou pro všechny, všude a stále. Modleme se. Otče, děkujeme ti za tvé Evangelium zjevené ve tvém synu Pánu Ježíši Kristu. Děkujeme ti za to, že nás nenechával ho stejným, ale vede k přemýšlení nad naším životem, nad naším vnímáním a poznáním tvého syna. A Ježíš řekl, kdo vidí mne, vidí mého otce. A tak skrze Ježíše Krista poznáváme tvé srdce. Odpus nám, že někdy své chápání Ježíše a tebe samého omezíme na pár frází, na pár obrazů, které se nám líbí, které možná dobře známe a hodí se nám. Odpus nám, že nezvěstujeme slovy i životem jasné Evangelium. A prosíme, dej, aby v těch následujících dnech mohla dobrá zpráva o ukřižovaném, ale také zmrtvých vstalém Ježíši, naplnit naše srdce, mysl i ústa.

[20:21] Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210328/kv-tn-ned-le · Aktualizováno: 2026-10-15