# Cesta do Emauz - BJB na ČT 2

> Kázání ze dne 18. 4. 2021, Lukáš 24,13-35, Pavel Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 18. 4. 2021
- **Kazatel:** Pavel Coufal
- **Biblický text:** Lukáš 24,13-35
- **Délka:** 16:43
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-04-18-Cesta-do-Emauz-BJB-na-CT-2-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-04-18-Cesta-do-Emauz-BJB-na-CT-2-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce a Pána Ježíše Krista. Milé sestry, milí bratři, všechny vás srdečně vítám na dnešní bohoslužbě. Chci také přivítat ty, kteří nás v tuto chvíli sledují na svých obrazovkách. Budu číst z Lukášova Evangelia, 24. kapitoli, od 13. verše. V téhož dne se dva z nich ubírali do vsy jménem Emaus, která je od Jeruzaléma vzdálena asi tři hodiny cesty. A rozmluvali spolu o tom všem, co se událo. A jak to v řeči probírali, připojil se k ním sám Ježíš a šel s nimi. Ale něco, jako by bránilo jich očím, aby ho poznali. Řekli jim, o čem to spolu cestou rozmlouváte?

[1:00] Oni zůstali stát plní zármudku. Jeden z nich, jménem Kleofáž, mu odpověděl, ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo. On se jich zeptal, a co to bylo? Oni mu odpověděli, jak Ježíše Nazareckého, který byl prorok, mocný slovem i skutkem, před Bohem i především lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt. A ukřižovali ho. A my jsme doufali, že on je ten, který má vykoupit Izrael. Ale už je to dnes třetí den, co se to stalo. Ovšem některé z našich žen nás ohromili. Byli totiž z rána u hrobu a nenalezli jeho tělo. Přišli a vyprávěli, že měli i vidění andělů, kteří říkali, že je živ.

[2:05] Někteří z nás pak odešli k hrobu a zhledali, že je to tak, jak ženy vyprvovali. Jeho však neviděli. A on jim řekl, jak jste nechápaví, což je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci? Což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy? Potom začal od Možíše a všech proroků a vykládal jim to, co se na něho vztahovalo ve všech částech písma. Když už byli blízko vesnice, do které šli, on jako by chtěl jít dál. Oni však ho začali přemlouvat. Zůstaň s námi, vždyť už je k večeru a den se schyluje. Vešel tedy a zůstal s nimi. Když byl spolu s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim.

[3:07] Tu se jim otevřeli oči a poznali ho. Ale on zmizel jejich zrakům. Řekli si spolu, což nám srdce nehořelo, když s námi na cestě mluvil a otvíral nám písma. A v tu hodinu vstali a vrátili se do Jeruzaléma. Nalezli jedenáct učedníků a jejich druhy pohromadě. Tím řekli, pán byl opravdu vzkříšen a zjevil se Šimonovi. Oni pak vypravovali, co se jim stalo na cestě a jak se jim dal poznat, když lámal chléb. Náš lidský život se někdy přirovnává k cestě. Někdy nám ta cesta připadá snadná, krásná. Jdeme jakoby po prosluněných vrcholcích hor. Jindy naopak procházíme tmavým údolím těžkostí a bolestí.

[4:15] Naše životní cesta má také svůj duchovní rozměr. Ať už se považujeme za věření, za křesťany nebo vyznavače jiného náboženství, nebo agnostiky, nebo ateisty. Všichni jsme někde na té své duchovní cestě. Ať už jdeme směrem k Bohu, nebo od Boha. My jsme dnes četli z Lukášova Evangelia o dvou mužích, kteří byli také na cestě. Na té jejich cestě došlo k tomu, že se setkali s živým Ježíšem. A to změnilo jejich život. Otevřeli se jim duchovní oči. A tak i ten náš život se může takovým setkáním změnit. Ta první část jejich cesty byla docela smutná, zmatená. O velikonoční neděli jdou z Jeruzaléma do vesnice jménem Emauzi.

[5:15] Čekali bychom, že půjdou právě opačným směrem. Že budou spěchat do Jeruzaléma, k prázdnému hrobu. Přece slyšeli, že Ježíš žije. Že vstal z mrtvých. To by měli jít proskoumat. Jenže títo muži jsou očivně zmateni tím, co prožili v předchozích dnech. Neví, co s tím. Jsou smutní, jsou zklamaní, jsou nejistí. Neustále si v hlavě přehrávají ty vzpomínky na události Velkého pátku, jak Ježíš krutě trpěl a potom zemřel. To jim nedává smysl. Neví, co s tím. Neví, proč se to stalo. Neznají smysl Kristova kříže. A tak pro ně z lidského pohledu to byl neúspěch a zklamání. Vkládali do Ježíše mnoho nadí, ale on zemřel a teď už nic pro ně nedává smysl.

[6:24] Můli přátelé, i nám někdy náš život nedává smysl. Každý z nás jsme někde byli v této části své duchovní cesty a možná tam ještě někteří jsme. Možná jsme také plní nezodpovězených otázek o smyslu našeho života, o smyslu toho, co se s námi děje. Možná jsme také zklamaní kvůli nenaplněným očekáváním. Možná nechápeme, co se to děje a proč se to děje. Nevíme, kde je Bůh, jestli existuje nebo ne. Je živý. Někdy se raději stahujeme sami do sebe a odsouváme tyto palčivé otázky. Ani nám nedochází, že jdeme opačným směrem, než bychom měli jít. Jenomže se stane, a to je ta druhá část té cesty, že se k nám přidá na té naší cestě Ježíš.

[7:31] Jde s námi a my nevíme, že to je On. On se nám nikdy nevnucuje. On jednoduše naslouchá tomu, co cítíme, naší nejistotě, našemu tápání, častokrát frustraci a smutku a ptá se. A zajímá se o to, co prožíváme. A tak se ti dva muži diví tomu neznámému poutníkovi, který se k ním přidal. A říkají, ty jsi asi jediný z Jeruzaléma, kdo neví, co se tam v těchto dnech stalo. Ježíš na to, jako by to nevěděl. A co to bylo? A nechává si povyprávět jejich pohled na věc. A oni říkají, Ježíše Nazareckého, který byl prorok, mocný slovem i skutkem, před Bohem i především lidem, naši velekněží a členové rady vydali, aby byl odsouzen na smrt a ukřižovali ho.

[8:34] A my jsme doufali, že on je ten, jenž má vykoupit Izrael. Tady to slyšíme. Oni říkají, my jsme... My jsme doufali, my jsme doufali v Ježíše, my jsme doufali, že On je ten slíbený Mesiář, že v něm přijde Boží království, že nastane konečně nová doba, přijde spravedlnost, přijde pokoj, láska, naděje, štěstí. My jsme věřili, že Ježíš změní náš život, jenomže On zemřel a s ním umřela i naše víra. Už je tu jenom minulost, zůstala prázdnota, nevíme, co s tím. Někteří cice tvrdí, že hrob je prázdný, ale nevíme, máme tomu věřit, je to pravda. Vážení přátelé, je dobré, když o svých pochybnostech a o svém hledání s někými mluvíme, o svých otázkách, nejistotách, zklamáních, možná, že někdo je i zklamán z Boha, nebo ze svých představ, které měl o Bohu.

[9:48] A tak nejlepší je, když to někomu řekneme, anebo když to řekneme v modlitbě samotnému Ježíši. Naše duchovní cesta jde ale dál a tady už Ježíš nemlčí a on začíná k ním i k nám mluvit a vede naši pozornost k písmu svatému. On říká, jak jste nechápaví, to je vám tak těžké uvěřit všemu, co mluvili proroci, což neměl Mesiáš to vše vytrpět a tak vejít do své slávy? Místo, aby Ježíš řekl, tak už se netrapte, jsem to já i jsem živý. Tak obrací jejich pozornost k Bibli. Je to proto, že chce, aby jejich víra, ale také i naše víra, nestála jen na pocitech, ale stála na písmu svatému, na božím slově. Abychom porozuměli, že pán Bůh splnil to, co slíbil.

[10:50] Že v Ježíši Kristu se naplňují ty odvěké boží záměry, které má s tímto světem plány na naši záchranu, ty plány, které pán Bůh zjevil už dávno skrze své proroky. Tak opravdu, když začneme zkoumat ta biblická proroctví, tak budeme žasnout. Jak už na počátku, po pádu Adama a Evy do hříchu, pán Bůh slíbil lidem zachránce, který rozdrtí hadový hlavu a sám přitom bude zraněn. A když se Bibli mluví o Mesiáši, tak se nemluví jenom o králi z rodu Davidova, který bude slavně vládnout. Pán Bůh slíbil, že přijde Mesiáš jako trpící služebník a že na sebe vezme naše viny, že bude nespravedlivě trpět místo nás a že za nás položí svůj život jako oběť smíření. Ale také v písmu pán Bůh zjevil, že Kristus vstane z mrtvých a že bude žít, že tedy nejprve musí projít utrpením, aby prošel do své slávy.

[12:04] A to všechno najdeme v proroctvích hebrejské Bible. To všechno se naplnilo na Ježíží Kristu. Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věční. To je ten pravý význam Velikonoc. I nám potom hoří srdce, když k nám Ježíš mluví skrze své slovo, když nám otevírá ty naše oči víry. Poznáváme to boží milující srdce. Jak úžasný je Bůh, který udělal všechno pro to, abychom ho mohli poznat, abychom s tím mohli mít osobní vztah a skrze něho mít věční život. Měli přátelé, my nemůžeme poznat Boha jako milujícího Otce, pokud nepoznáme osobně živého Ježíše Krista, jako svého zachránce.

[13:05] A to bylo všechno. To tak, jak nám ho zjevuje písmo svaté. Boží slovo a duch svatý nám zjevují Pána Ježíše. Tak ho čtěme s modlitbou a s touhou ho opravdu poznat. A po tomto rozhovoru přichází ta chvíle té jich cesty, kdy se všechno láme. Kdy se jim Ježíš dává osobně poznat. Při lámání chleba. To neznamená, že pouze chtěli společně jíst, ale že jde o společenství. Ve společenství se jim otevřeli oči. A toto otevření našich duchovních očí je velmi důležité. Pokud se nám neotevřou duchovní oči, tak budeme celý život jen spekulovat o tom, jestli Bůh je, nebo není, nebo čemu vlastně máme věřit. Ale Ježíš se nás osobně dotýká. Skrze ducha svatého se vnitřně narodíme znovu.

[14:08] Obracíme se o 180 stupňů. Předtím jsme šli od něho, nyní chceme jít za ním. A potom tedy přichází ta další část pozemské duchovní cesty, kdy se chceme o to rozdělit. Tak jako ti dva muži, kteří se sebrali a spěchali do Jeruzaléma. S tou zprávou, že Ježíš je živý. Tak i my, když uvěříme v Pána Ježíše, tak si to nemůžeme nechat pro sebe. A to je tak skvělá zpráva, že ten živý Ježíš teď mění všechno. Dává nám naději pro každý den. Poznáváme, že v něm opravdu přišlo to boží království, ta boží vláda do našich životů. Že přišela ta boží budoucnost do naší současnosti. On je zde, on naplňuje náš život láskou, radostí, pokojem, nadějí. Dává nový smysl našemu životu, ale i naší smrti. Smrt už není náš poslední nepřítel, ale se stává jakousi novou branou do věčného života.

[15:13] A tak když žijeme s Ježíšem, tak se chceme o tu radost rozdělit. A nechceme žít pro sebe, chceme všem lidem sdělit, že Ježíš je živý. A chceme lidem sloužit tou láskou, kterou sloužil on. Máme nový život s Bohem, nový smysl života. Tak kde jsme dnes ráno na té naší duchovní cestě? Jdeme směrem od kříže, od prázdného hrobu, žijeme, aniž bychom znali živého Ježíše. A nebo se ptáme a hledáme, kdo je ten skutečný Ježíš Kristus. Hledáme smysl života, kdo hledá ten nalézá, říká Bible. A když potom najdeme Ježíše, tak zjistíme, že to on vlastně našel nás. Že on přišel za námi. Protože pán Bůh opravdu stojí o každého z nás. Přichází k nám v Ježíši Kristu, abychom ho poznali, abychom v něho uvěřili a našli v něm život.

[16:16] A to život věční. A tak, milí přátelé, nevím, kde je každý z nás dnes ráno na té své duchovní cestě. Ale vím, že si pán Bůh přeje, abychom ho poznali. A proto se Ježíš stal tou cestou živému Bohu. A my můžeme poznat Boha, protože Ježíš žije.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210418/cesta-do-emauz-bjb-na-t-2 · Aktualizováno: 2026-10-15