# Vize apoštola Pavla

> Kázání ze dne 30. 5. 2021, Římanům 15:14-33, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 30. 5. 2021
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Římanům 15:14-33
- **Délka:** 31:17
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-05-30-Vize-apostola-Pavla-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-05-30-Vize-apostola-Pavla-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Můžete se posadit a já už zvu bratra Miroslava Čížka ke kázání. Dobré ráno, vám přeji. Jak bylo řečeno, jmenuji se Mirek Čížek a přijel jsem k vám se znojima, přijeli jsme s manželkou a budeme společně číst z božího slova, z listu římanům, 15. kapitola, od 14. verše. Budu číst z ekumenického překladu. Želi z římanům, 15. kapitola, od 14. verše až do konce kapitoli. Jsem přesvědčen také já o vás, bratří moji, že i vy jste plní dobroty, naplnění veškerým poznáním, takže sami můžete ukazovat cestu jeden druhému.

[1:00] V tomto dopise jsem se místi odvážil připomenout vám lecos ve jménu milosti, která mi byla dána od Boha. Abych byl služebníkem Krista Ježíše mezi pohanskými národy. Konám tuto posvátnou službu kázáním božího evangelia, abych pohany přinesl jako obětní dar milý Bohu, posvědčený Duchem Svatým. To je má chlouba, kterou mám v Kristu Ježíši před Bohem. Neodvážel bych se totiž mluvit o něčem, co by nevykunal Kristus skrze mne, slovem i skutkem, v moci znamení a divů, v moci ducha, aby pohany přijali evangelium. Tak jsem celý okruh od Jeruzaléma až po Illyry naplňal Kristovým evangeliem. Zakládám si na tom, že kážu evangelium tam, kde o Kristu ještě neslyšeli. Nechci stavět na cizím základu, ale jak je psáno, ti jimž nebylo o něm zvěstováno, uvidí a ti, kteří neslyšeli, pochopí.

[2:11] To mi také mnohokrát zabránilo, abych k vám přišel. Nyní však už pro mě není žádné volné pole v těchto končinách. Už mnoho let k vám toužím přijít, až se vydám do Hispania. Doufám tedy, že se u vás zastavím a že mi vypravíte na další cestu. Až aspoň trochu užijí radosti ze společenství s vámi. Zatím však se chystám do Jeruzaléma, abych přinesl pomoc tamnějším bratřím. Makedonští a achajští se totiž rozhodli vykonat sbírku ve prospěch chudých bratři v Jeruzalémě. Rozhodli se tak proto, že i oni jsou jejich dlužníky. Jestliže pohané dostali podíl na jejich duchovních darech jsou zavázáni posloužitým zase ve věcech hmotných. Až dokončím tento úkol a řádně jim odevzdám vytěžek zbírky, vydám se do Hispanie a zastavím se u vás.

[3:13] Jsem jist, že až k vám dojdu, přijdu z plnosti Kristu a požehnání. Prosím vás, bratři, pro našeho pána Ježíše Krista a pro lásku, která je z ducha, pomáhejte mi v boji svými přímluvami u Boha, abych byl zachráněn před nevěřícími vědsku a aby moje služba pro Jeruzalém byla tamnějším bratřím vítaná. Pak budu z moci, z vůle Boží k vám přijít, z radostí a najít mezi vámi chvíli odpočinku. Bůh pokoje, buď se všemi vámi. Amen. Tak tolik z Božího slova pro dnešní kázání. Jinak je pro mě velkou ctí, že na tomto místě mohu kázat. Je to velmi milé pro mě, že jsem tady byl pozván. Je pro mě ctí kázat v tomto krásném prostoru, na který jste zcela jistě náležitě pišní.

[4:13] Ale řeknu teď něco velmi nekorektního. Daleko důležitější je pro mě, že můžu mluvit k vám, že můžu být s vámi. S lidmi. A i kdyby to mělo být na náměstí nebo v parku v Olomouci, tak bych rád s vámi byl. To nic nemění na tom, že ten prostor je tady krásný a že se vám podařilo krásné dílo. Chtěl bych dnes mluvit na téma vize a poštola Pavla. Je to tak trochu inspirované, motivované tím, že vy jako zbor, lépe řečeno vedení zboru, se teď zabývá vizí. Je to něco, co teď aktuálně se právě ve zboru řeší. A bratři starší plus někteří z vedení se sdílí nad vizí, zřejmě hledáte vizi. Tohle téma je tady teď velmi aktuální. Tak jsem měl za to, že by určitým přínosem mohlo být, když se společně podíváme na vizi a poštola Pavla.

[5:20] Je třeba na začátek jasně říct, že každá vize v církvi, v božím lidu, může vycházet ze základní vize Pána Ježíše Krista. Nic jinýho nepřichází v úvahu. Jsme malí páni na to, abychom si tvořili nějakou svoji vlastní vizi. Musíme se podřizovat vizi našeho pána. A to je ta základní vize. Takže na začátek bych možná připomněl slovo velkého poslání. To je slovo, které určuje jakoukoliv vizi v církvi, kde pán Ježíš, vzkříšený pán Ježíš vlastně na konci Matoušova Evangelia, říká, je mi dána veškerá moc, na nebi i na zemi, jděte ke všem národům a získávejte mi učetníky. Krtěte je ve jméno Otce i Syna, i Ducha Svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal.

[6:23] Takže zopakují a použijí si jenom ten začátek, jděte ke všem národům a získávejte mi učetníky. Tak tohle je vize Božího království, tohle je vize našeho pána, pána Ježíše Krista. A každá vize v jakémkoliv zboru, v jakékoliv církvi musí vycházet z této základní vize. Ještě jedno místo, opět známe, opět vzkříšený pán, říká na začátku skutku apoštolů v první kapitole, ale dostanete sílu Ducha Svatého, který na vás se stoupí a budete mi svědky v Jeruzalémě a v celém Jucku, Samarsku a až na sám konec země. A z této vize, z této základní vize, vycházel apoštol Pavel, z této základní vize můžeme vycházet i my v roce 2021 v Olomouci. A každá vize zboru nebo církve může být jenom určitá podmnožina té velké množiny toho, co určil sám náš pán Ježíš.

[7:34] A když se podíváte na službu apoštola Pavla, kterou nám odhalují především skutky apoštolů, ale i některé epištoly částečně, tak vidíme, že přece jenom služba jednotlivých služebníků nebo případně jednotlivých zborů se už tak nějak jakoby zúžuje a zaměřuje na určitý okruh, určitým směrem. Žádný zbor, žádná církev, žádný služebník neobsáhne službu celému světu. To je nemyslitelné, to platí pro celý boží lid. A před touhle výzvou v tomto hledání byl i apoštol Pavel. A ten text, který jsme četli na konci listu Římanům, tak to svým způsobem znázornuje. Bylo by dobré si na začátek říct několik informací, které si myslím, že nám ten život apoštola Pavla, jeho službu, případně i tenhle text, který jsme četli, zarámuje, osvětlí, nějakým způsobem přiblíží.

[8:44] Tak pokud byste někdy koukli do ekumenického překládu na začátek, tak tam máte informaci, že tenhle list byl napsán někde kolem roku 57. List Apoštola Pavla do Říma. Někdy kolem roku 57 bylo to při třetí misijní službě Apoštola Pavla, při třetí misijní cestě a z největší pravděpodobnosti psal tenhle dopis kdesi z Korintu. Takže jsme zhruba plus mínus, plus mínus jeden rok, dva, tam nebo zpátky, tak jsme kolem roku 57. Bylo by dobře si připomenout zbytek Pavlova života. Skočím rovnou k okamžiku jeho smrti a to už v písmu nemáme, ale z tradice a z nějakých poznatků historických, tak máme za to, že Apoštol Pavel vlastně umřel mučednickou smrtí někdy v roce 67 za Nero nová pronásledování.

[9:56] Víme, že Nero vládl vlastně od roku 54 do roku 68, takže to bylo někde na konci nebo ke konci vlády císaře Nera, kde vlastně probíhalo kruté pronásledování křesťanů v Římě. Nikoliv v celém římském impériu, ale pouze ve městě Římě. Kdyby nás tady bylo víc, tak bych se i trochu dotazoval, ve Znoji mě to běžně dělám, ale tady to úplně nejde, takže budu sem tam klást řečnické otázky, na které si sám odpovím. Takže tady by zrovna se nabízela otázka, proč bylo to pronásledování v Římě, tak chvilku vás nechám tady přemýšlet a za dvě sekundy odpovím. Takže určitě z historie nebo z nějakých beletrie nebo z některých filmů víte, že vlastně v roce 64 propukl požár ve městě Řím a vlastně císař Nero ten požár svedl na křesťany.

[11:07] Vždycky, když je nějaká katastrofa, vždycky, když se něco děje hroznýho, třeba i teď v pandemii, tak se hledá nějaký vyník. To je pořád stejný. A tak se nabízela možnost svést to na křesťany. Takže vlastně v důsledku toho požáru začalo kruté pronásledování a skutečně mnoho křesťanů v Římě umřelo mučetnickou smrtí. Znáte film, znáte knihy, kde byly křesťané upalováni, kde byly křižováni, kde byly předhazováni v aréně divokým šelmám. A konkrétně ten napoštol Pavel umřel ještě v podstatě milosrdnou smrtí, dá se říct, protože byl stět. To bylo dané tím, že vlastnil ohromnou výsadu, byl římským občanem, měl římské občanství. A žádný říman nesměl umřít jinak, než s tětím, což bylo v podstatě velmi milosrdná smrt na tu dobu.

[12:16] Takže, když si to takhle jako představíme, máme tady rok 1957, kdy píše list římanům, a máme tady vlastně rok 1967, kdy zřejmě došlo k mučetnické smrti Pavlově, tak mu zbývá deset let. Deset let života. To je docela dobrý si uvědomit, když čteme tyhle řádky. Pochopitelně Pavel nevěděl, jak jeho život bude dlouhý. A pro každou vizi je potřeba přemýšlet i v kontextu toho, že času není na zbyt. Pavel nevěděl, jak dlouho jeho život bude trvat, bylo to nějakých deset let, to je půl generace. My nevíme, jak náš život dlouho bude trvat. Mám za to, že tyhle úvahy, tahle pandemie, je prověřila, alespoň u mě. Člověk si uvědomuje svoji omezenost, konečnost, smrtelnost. A tak člověk neví, jestli mu zbývají.

[13:17] Tři roky, když jsem se díval tady na vaši hudební skupinku, tak třeba 50 let. Je to individuální, nikdo z nás neví. Ale v každém případě vize je něco, co pomáhá člověku, aby naplnil boží záměr, aby naplnil boží plány s ním, aby nestrácel čas. Aby život neproplul mezi prsty. A přesně takhle já čtu Apoštula Pavla. Neustále aktivní, neustále cílevědomí, plný vize, plánů, s touhou nepromarnit život a naplnit svůj život na slávu boží. Posláním, ke kterému byl svým pánem vyslán. Víme, že se stal Apoštolem pohanů. Víme, že jeho touhou, ale i rozhodnutím, bylo, aby kázal tam, kde ještě evangelium nebylo kázáno, aby nestavil na cizí v základě.

[14:22] A zhruba v těchto dimenzích přemýšlel. A pochopitelně musel před pánem hledat, kterým směrem se vydá. To je to hledání vize. To je to hledání prostě cíle, plánů. Pochopitelně mohl jít různými směry. Mohl se vydat do severní Afriky. Aleksandrie, Kartágo. Mohl se vydat úplně obráceným směrem. Na východ. Babylonie, možná ještě někde Perzie, Indie. Vydal se směrem do Malé Ázie, dnešní Turecko. Možná bych poprosil o mapu, která už by tam v podstatě mohla také být pro ilustraci. Vydal se směrem do Malé Ázie, kde zakládal sbory nejprve s Barnabášem. A potom při další misijní cestě, když se podíváte, tak už překonal vlastně Ázii a vydal se směrem. A bylo to na boží poput. Byl to člověk, který hledal, který se doptával, který byl duchem svatým veden a vydal se vlastně už do Evropy.

[15:32] Dnešní Řecko vlastně. Achája, to je ten jich Řecka a Makedonie, to je ten sever Řecka. A četli jsme v tom našem oddílku, že v roce 57 tady Pavel vlastně vyznává, že už zaplnil veškerý ten okruh od Jeruzaléma až po Illyrii Evangelium. To samozřejmě neznamenalo, že tam uvěřil každý člověk. To neznamenalo, že Evangelium dorazilo do každé vesnice, na každou samotu. Víme ze skutků, že vlastně zastával takovou tu strategii zakládat zbory v takových těch metropolitních městech, v těch správných centrech, tam založit zbory a pochopitelně ty zbory v Efezu, v Korintě, v Solunii už potom měly za úkol Evangeliem zasahovat ten okruh, tu provincii nebo tu oblast kolem.

[16:35] Do menších měst a i na venkov. Takže tak je třeba tomu rozumět, že už byly zasažené ty správní centra, ty metropolé vlastně od Jeruzaléma až po Illyrii. Bylo by dobré vědět, kde je Illyrie. Tak ve znovi mě bych dal otázku, na kterou si musím za tři sekundy odpovědět. Tak Illyrie, což je docela překvapující, tak je provincie, která byla vlastně na území dnešní Albánie a bývalé Jugoslávie. To znamená Jederské moře. Takže skutečně na té mapě to tam je jenom z části. Skutečně zasáhl evangeliem nejenom on, ale celý jeho tým spolupracovníkům a potom pochopitelně ti místní služebnici v těch místních zborech. které zakládal, tak zasáhli evangeliem ohromný území a říká, už tady není pro mě místo.

[17:37] Od Jeruzaléma po Ilírii je to zaplněný evangeliem, vize je naplněná, vize je realizovaná, už pro mě není místo v těchto končinách. A hledal, hledal dál, kudy se vydat, jak dál naplnit svůj život ve službě pánu, aby mohl přinést hojný užitek pro svého pána. My už víme, jak naplnit těch zbývajících deset let. On pochopitelně nevěděl, že to je posledních deset let jeho života. A tak pojel vizi, že bude sloužit v Hispanii. Hispanie, to je dnešní Španělsko. Když se podíváte na tu mapu, kterou máte za sebou, já před sebou, tak vlastně to území, které bylo naplněné evangeliem, i když bylo ohromné, dejme tomu po tu bývalou Jugoslávii, tak je to možná ani ne polovina, možná polovina toho středozemí a zbývá ještě pořádný kus území, které bylo potřeba evangeliem zasáhnout.

[18:43] Je dobré si taky uvědomit, že Hispanie, to dnešní Španělsko, je vlastně v chápání tehdejších lidí konec světa. Ještě nic nevěděli o Novém světě, ještě nic nevěděli o dnešní Americe, takže v určitém slova smyslu to byl opravdu sám konec světa, na jednu stranu tedy. Takže Apoštel Pavel měl pořád na mysli, že je třeba evangeliem až na sám konec světa, že je třeba zasáhnout všechny národy, že je třeba získávat učetníky ve všech národech. A tak pojal tuhle vizi. A když se podíváte na tu mapu, tak vidíte, že když píše do města Řím, tak je to tak zhruba na půl cesty. A proč vlastně píše do toho římského sboru? Vždyť Římský sbor Pavel nezaložil. V Římě do té doby nikdy nebyl. A píše jim list, který je velmi obsáhlý, který je velmi systematický, kde velmi srozumitelně, popořadě, systematicky předává základy křesťanské víry.

[19:56] Jinými slovy, Římské křesťany seznamuje ze svým evangeliem. S tím, co káže. Protože je potřeboval získat pro spolupráci. Potřeboval je získat pro svou vlastní vizi. Nejenom, že se zastaví v Římě. Nejenom, že je obohatí požehnáním, které najisto přináší. O tom tady píše. Ale on je potřeboval získat, aby ho, jestli si někdo vzpomenete, aby ho oni vypravili na cestu do Hispanié. A vypravili. To neznamená, aby s ním zašli do přístavu a rozloučili se a pomodlili se s ním. To také. To zcela jistě také. Ale potřeboval, aby ho hmotně, finančně, logisticky zajistili pro tu misi na západ, do Hispanié. Do těch končin, které byly evangeliem ještě naprosto nezasažené.

[20:59] A z toho důvodu potřeboval římské křesťany získat ke spolupráci. Z toho důvodu píše tento dopis. A z toho důvodu je tenhle dopis tak klíčový, že tam máme tak krásně seřazené systematicky vlastně Pavlovo evangelium, který kázal. Když se podíváte na vlastně tu mapu, tak řím je uprostřed. A on byl svým způsobem do jistý míry závislý na tom, aby tenhle zbor ho podpořil. Jsme v době, kdy křesťanství není státi náboženství. Jsme v době, kdy zanedlouho vypukne i pronásledování ve městě Řím. I na jiných místech postupně jsme v době, kdy kazatelé nemohli počítat s žádnou finanční podporou státu, s žádnými dotacemi.

[22:02] Jsme v době, kdy neexistovalo, aby církev měla krásné modlitebny, tak jako máte vy volomouci, protože nikdy nevěděli, co bude zítra, co bude po zítří, kdy vypukne pro následování a kdy budou muset reagovat na novou situaci, ale potřeboval získat římský sbor pro podporu a spolupráci. Nikoliv jenom finanční, nikoliv jenom materiální, ale vidíte, nebo mohli jsme číst, vlastně ke konci toho našeho textu, že Pavel bratry a sestry prosí, to je od toho 30. verše, aby za něj vlastně také bojovali, aby mu pomáhali v boji svými přímluvami u Boha. Pavel si uvědomoval, že potřebuje také modlitby, přímluvy božího lidu. Že není solitér, že není jenom sám za sebe, že skutečně existují velmi vážná rizika, že existuje nebezpečí, toho si zažil ve svém životě dosyta a říká, abych byl zachráněn před nevěřícími v Jucku, aby moje služba pro Jerozalém byla tamnějším bratřím vítaná. Četli jsme, že přichází se sbírkou, kterou právě v tom řecku bratři vybrali a přichází se sbírkou do Jerozaléma, do Jucka, aby ji předal a dobře si uvědomuje, že tam je velké nebezpečí.

[23:39] A prosí bratry a sestry o modlitby, aby byl uchráněn a poté má v plánu přijít do Říma, aby se naplněla ta vize, kterou má v srdci, kterou, jak věřil, přijal od pána. Víte, jak to dopadlo? Vzpomenete si ze skutků, jak to dopadlo, když přišel do Jerozaléma, byl uchráněn od nevěřících v Jerozalémě, vydal se potom do Říma jako svobodný občan, aby pobyl v římském zboru a získal je pro spolupráci do Hisfanie, anebo to bylo náhodou tak, že tam byl zajat, stal se vězněm, modlitby římských křesťanů intenzivní nebyly vyslyšeny, anebo nebyly vyslyšeny podle představ Římanů a podle představ Apoštola Pavla. Na druhou stranu do určitý míry vyslyšeny byly, protože Pavel byl zachráněn.

[24:44] A byl to neskutečný paradox. Byl zachráněn kým? No právě Římany, před svým vlastním národem, který ho chtěl zlikvidovat a který vymýšlel konspirace a podvody a skutečně ho chtěli hanebným způsobem tam zavraždit. A zachránili ho Římané, římští vojáci, římské autority. Ti pohanští psy ho zachránili. Takže modlitby byly a nebyly vyslyšeny. Byly vyslyšeny, ale nebyly vyslyšeny úplně podle představ Pavla ani římských křesťanů. A Pavel se stal vězněm. V Jeruzalémě, pak dva roky v Cezareji a nakonec do Říma skutečně přijíždí, ale jako vězeň. 28. kapitola skutku, jako vězeň mírného vězení, mírného domácího kriminálu, kde mohl přijímat hosty. Měl jenom jednoho hlídače, římského vojáka a čekal na ortel, jak jeho soud u císaře dopadne.

[25:53] A tam někde končí vlastně skutky. A my bychom chtěli vědět dál, jak to dopadlo. Jak pokračoval jeho život. Jestli přece jenom ta vize se naplnila. Tady nám písmo nemůže úplně sloužit. Ale přece jenom. Ještě vám to třeba. Trochu zkomplikuji. Když se podíváte do listu Apoštola Pavla Titovi, tak první kapitola, pátý verš, čteme Proto jsem tě ponechal na krétě, aby jsi uvedl do pořádku, co ještě zbývá a ustanovil v jednotlivých městech starší, jak jsem ti nařídil. Tady Pavel píše Titovi, svému spolupracovníkovi, že ho ponechal na krétě, kde už zcela jistě probíhala evangelizace misie, protože v jednotlivých městech existovaly zbory a Titus tam měl ustanovit starší těch zborů.

[26:55] A tak mě, bratři a sestry, řekněte, kde ve Skucích čtete o této misii na krétě. Že se zastavili na krétě při cestě do Říma on jako vězej, to jako připouštím, ale kde čtete o rozsáhlé službě misijní Apoštola Pavla, případně jeho týmu na krétě. Kde posloužili evangeliem v mnoha městech, získali mnoho křesťanů, založili zbory a ještě bylo třeba v těch zborech ustanovit starší. A to byl úkol Tita. Kde to? Ve Skucích čtete. Z největší pravděpodobností ten jeho život ještě pokračoval. Ale tady nám už písmo nemůže sloužit. Tady nám klade otázky, ale nemáme úplné odpovědi. Je dost možné, že ten lehký kriminál, to lehké vězení v Římě přece jenom skončilo pozitivně, že Pavel byl přece jenom propuštěn, pokračuje v misijní cestě, pokračuje misie například na Krétě a možná nakonec i do Hispania.

[28:00] Písmo o tom mlčí, ale máme svědectví prvního listu Klementa, což je potom ta generace po Apoštolech, takzvaný Apoštolští otcové. A tam máme svědectví, že Pavel přece jenom do Hispanie dorazil. Je to tradice, není to písmo. Můžete, ale nemusíte to přijímat. V každém případě tady končím s plány, s vizi, s životem Apoštola Pavla. Jenom chci ještě poukázat na to pár takových poznámek, vyplývajících z jeho života a možná poučující i pro nás. Že Pavel měl vizi až do samotného konca svého života. Vize je pomocí pro to, aby člověk naplnil boží plány a záměry. Vizi je třeba hledat před pánem. Nejlépe, aby v tom sám člověk, nebo celý zbor, nebo celá církev byla vedena Duchem Svatým.

[29:06] Aby to korespondovalo s božími plány. Ale vize se také nemusí naplnit. Ani naše modlitby nemusí být naplněny a vyslyšeny úplně přesně, tak, jak my si představujeme. To se dělo v té době, to se může dít i dnes. Nad tím vším je náš pán. A věřím tomu, že i když se dějí věci, které jsou pro nás přes čáru, mimo naše plány, mimo naší vizi, tak hospodin může zasahovat suverénně do našich životů, do našeho života zboru církve. A je to na jeho slávu. A i když nějakým způsobem se nenaplní úplně přesně to, co my očekáváme, tak nech to je všechno na boží slávu. Vzpomíňte si na pronásledování v Jerozalémě, kteří apoštolové taky nechtěli, nepřáli si žádné pronásledování, rozprchli se křesťané a nakonec i něco takového, co si nepřáli, co určitě nebyl předmět jejich modliteb, abychom byli pronásledování, abychom měli těžkosti, tak posloužilo k tomu, že se Evangelium rozšířilo dokonce nakonec i k pohanu.

[30:20] Takže je potřeba si uvědomovat, že i naše vize, naše plány mají svoje limity, nemusí se všechno naplnit. V každém případě je to velká pomoc, hledat vizi, hledat směr. v osobním životě, i v životě zboru a církve, abychom náš čas co nejlépe využili. Znovu opakuji, nevíme, jak dlouho tady jsme, a čas je drahý, vzácný, a nechť nás Duch Svatý vede v tom, abychom i tady volomouci, abyste vy našli vizi, abyste se trefili do božích plánů a záměrů. A kdyby se po letech stalo, že neúplně všechno se naplní, tak je to pro nás přece jenom povzbuzení to, co tady čteme v životě Apoštola Pavla, tak i nad tím je náš Pán. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210530/vize-apo-tola-pavla · Aktualizováno: 2026-10-15