# Odejmi ode mne tento kalich

> Kázání ze dne 18. 7. 2021, Marek 14:32-42, Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 18. 7. 2021
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 14:32-42
- **Délka:** 26:44
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-07-18-Odejmi-ode-mne-tento-kalich-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-07-18-Odejmi-ode-mne-tento-kalich-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Já jsem s tebou vždycky. Nevím, jestli to prožíváme vždycky, ale je to skutečnost, je to pravda, je to fakt. Pán Bůh je s námi a my to víme. Přesto jsou situace, kdy se nám zdá, že je vzdálený. Jsou situace možná v něčem podobné tomu, co prožíval Ježíš, když byl v Getsemane, kde se modlil a dnes se podíváme na jeho modlitbu. A v této modlitbě zazněla tato známá věta. Odej mi ode mne tento kalich, kalich hořkosti. Tuto známou větu Ježíš pronesl na velmi známé hoře, olivové hoře, to je tady ta na obrázku vzadu. A tam ta zeleň na té hoře je Getsemanská zahrada, kde se Ježíš takto modlil před svým zatčením.

[1:13] A nevím, jestli to byla pro vás dobrá zpráva, ale tento školní rok jsme probírali Markovu Evangelium. Někteří si ho pamatujete, protože jste chodili, někteří jste byli online, ale probrali jsme během školního roku téměř celé Evangelium. Já už bych chtěl tento měsíc to zakončit. Takže dnes bude předposlední kázání. Tu patnáctou kapitolu, to je otázka Ježíšova ukřižování. Tak to jsme dostatečně probírali o Velikonocích. A tak příště se podíváme na závěr, na ten zvláštní závěr Markova Evangelia v šestnácté kapitole. Pokud máte Bible, otevřte si je ve čtrnácté kapitole Markova Evangelia, kde budeme dnes číst od verše třicátého druhého do čtyřicátého druhého.

[2:16] Markova Evangelium čtrnáct od třicátého druhého verše. Můžeme povstat ke čtení Božího slova. Přišli na místo zvané Getsemane. Ježíš řekl svým učetníkům, počkejte tu, než se pomodlím. Pak vzal sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. I řekl jim, má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a bďte. Poudešel od nich, padl na zem a modlil se, aby ho jeli možné minula tato hodina. Řekl, Abba, otče, tobě je všecko možné. Odej mi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, nejbrž, co ty chceš.

[3:18] Přišel k učetníkům a zastihl je ve spánku. Řekl Petrovi, Šimone, ty spíš. Nedokázal si jedinou hodinu bdít. Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. Váš duch je odhodlán, ale tělo slabé. Znovu odešel a modlil se stejnými slovy. A když se vrátil, zastihl je spíci. Oči se jim zavírali a nevěděli, co by mu odpověděli. Přišel po třetí a řekl jim, ještě spíte a odpočíváte. Už dost. Přišla hodina. Hle, syn člověka je vydáván do rukou hříšníků. Staňte, pojďme. Hle, přibližuje se ten, který mě zrazuje. Tolik z dnešního čtení. Můžete se posadit.

[4:22] Včas asi každý z nás potřebuje nějaké vyšetření nebo zákrok u lékaře. Někdy je to dlouho očekávaná věc, někdy to přijde náhle, ale pokud je to něco, co už dlouho víme, někdy třeba měsíce, kvůli covidu někdy i roky, tak prožíváme zvláštní pocit v ten den, kdy to má přijít. Jakoby hraní káva najednou chutnala jinak. Lepí se nám jazyk na patro. Už je to tady. Ten den, kdy to mělo přijít. Ježíš mnohokrát během svého veřejného působení připravoval učeníky na to, že jednou musí zemřít. Že proto přišel. Proto přišel, aby sám sebe obětoval za hříchy všech. Stal se obětí za hříchy celého lidstva, ale moc to nechápali.

[5:25] A dnes máme zvláštní pohled, jak to prožíval Ježíš. Tento text nám odkrývá to, jak Ježíš prožíval ten den, kdy to přišlo. Když nastala ona hodina zatčení, nespravedlivého odsouzení, prožíval to velmi intenzivně. Já jsem to zamišlení rozdělil na tři části. Úzkost, úcta a únava. Protože začíná na všechno na U, tak je to takové hezké. Úzkost Ježíše jako člověka, úcta Ježíše k nebeskému Otci a několikrát zde zmiňovaná únava učedníků před jejich vlastním útěkem a zradou. Podívíme se na to první. Přišli na místo zvané Getsemane.

[6:26] Ježíš řekl svým učedníkům, počkejte tu, než se pomodlím. Pak vzal sebou Petra, Jakuba a Jana. Přepadla ho hrůza a úzkost. Úzkost? Božího syna. Ježíš, o kterém Jan píše, že to je to slovo, které se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme díky němu slávu Boha Otce. Tento vtělený Bůh prožívá hrůzu a úzkost. V Ježíši se Bůh stal člověkem. Nesmrtelný se stal smrtelným. Neviditelný viditelným. Stvořitel se sám zrodil. Ten, který byl od věků, se stal dočasným. Nekonečný konečným. Církvip trvalo několik století, než pochopila, jak se snoubí to, že Ježíš byl stoprocentní Bůh a stoprocentní člověk.

[7:37] Ne nějaký mix. Ne něco na půl. Plně Bůh, plně člověk. Když jsme četli během tohoto školního roku mnohé zázraky a Marek je plný těch úžasných skutečností a příběhů o tom, jak Bůh byl skutečně moc, nebo Ježíš konal mocně jako Bůh na této zemi. Ale dnešní oddíl nám ukazuje jeho lidskou stránku. Pán Ježíš neskrýval žádné emoce. Když čteme ten verš 34, tam je napsáno, že jim to dokonce řekl. Má duše je smutná až k smrti. Zůstaňte zde a běte. Někdy jsme v pokušení přeskočit tuto stránku Ježíše. Vidět jeho triumfální moc. Neomezenou moc.

[8:38] On křísil lidi z mrtvých. On přece na kříži řekl. A tak zapomínáme na tu intenzitu jeho utrpení, agonie, kterou trpěl nejenom na kříži, ale už před svým ukřižováním. Evangelista Lukáš popisuje tady tuto událost a říká, že měl takovou agonii, že potil krev. Napřed tady tomu, že byl chladný večer, kdy Petr se musel ohřívat u ohínku. Prožíval fyzická, nepředstavitelná můka. Tak se někdy může stát, že si příliš připomínáme Ježíšovu božství, jako by jeho utrpení bylo pro něj snadné, protože to byl Bůh přece. Ale když přehlížíme tuto stránku Ježíšovi oběti, nedoceníme to, jaký to má význam pro nás, pro naši realitu života, protože náš život je někdy smutný, hořký, trpký.

[9:49] Přepadá vás někdy hrůza a úzkost? Jsou křesťané, kteří říkají, ne, to není možné. Křesťan se přece nemůže nikdy tak bát. Nic nás nemůže srazit, jsme přece vítězové. Tento týden někdo v médiích prohlašoval, já jsem křesťanka, já se nebojím, že dostanu covid. Nemůže nás nic porazit. Opravdu. Opravdu křesťan nemůže prožít takovou strátu, takovou bolest, takový smutek, depresi a úzkost, že si možná jako Kristus řekne Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? Bratři a sestry, já nevím, jak pro vás, ale pro mě je tento oddíl úžasnou útěchou. Potvrzuje to list židům ve čtvrté kapitole, kde je napsáno, nemáme přece velekněze, který není schopen mít soucit s našimi slabostmi.

[10:58] Ježíš rozumí. Ježíš rozumí všem slabostem, které prožívá. Má s tebou soucit. A to může být povzbuzení pro vás, kteří jste možná přišli sem a jste na dně. Já už nemůžu dál. Řekni to Ježíši. On tomu rozumí. Ale stejně tak to může být povzbuzením pro ty z nás, kteří jsme silní, kteří neprožíváme nic těžkého v této chvíli, ale máme kolem sebe bratry a sestry a přátelé, kteří jsou na tom zle. Kteří jsou smutní, kteří jsou zavolení životem. A je tak snadné říct, tak se vzpamatuj, máš Ježíše, ne? Modli se a všechno bude dobré. Ano, Bůh pozvedá. Bůh uzdravuje. Bůh napravuje. Bůh je Bohem nových začátků. Ale možná nechápeme, co to znamená prožít si těžkosti, pokud jsme je sami neprožili.

[12:04] A měli bychom více naslouchat, než dáme nějaký rychlý soud. Ale Ježíš nejenom, že procházel tím utrpením, on díky tomu, že prošel tímto utrpením, tak dále lidem jednomu, každému z nás východisko. On podstoupil toto hrozné utrpení pro naši záchranu a odpuštění našich vin. Prožíval nejenom fyzickou bolest, nejenom emocionální nebo sociální odloučení. Opustili ho úplně všichni. Je ti, kteří říkali, já nikdy. Všichni ho opustili. Ale tady šlo daleko víc, než o mučednickou smrt, daleko víc, než o opuštění lidské. Ježíš trpěl, že ho opustil jeho otec. Poprvé a naposledný s námi. Bůh otec opustil syna.

[13:07] To proto, že Ježíš se stal zástupnou obětí za všechny hříšné lidi. Tak tedy Ježíš prožíval ohromnou úzkost. Čteme 35. verš a 36. Poudešel od nich, padl na zem, což znamená, že byl opravdu dole, opravdu na dně, a modlil se, aby ho jeli to možné minula tato hodina. Řekl, Abba, otče, tobě je možné všecko, odej mi ode mne tento kalich, ale ne, co já chci, níbrž, co ty chceš. Vidíme Ježíše, který si na nic nehraje. Kdyby Ježíš takto skutečně nezápasil, ani bychom možná nevěděli, že byl opravdovým člověkem. Prožíval kalich božího hněvu, protože na sebe vzal všechny naše viny.

[14:15] Pokud si tady a do posud nechápeš tíhu, kterou Ježíš měl na sobě, tíhu této oběti za hřích, nejspíš je to proto, že si nepochopil svoji vlastní vinu. Ondřej Pelikán, dneska tu není, mi tento týden poslal krásné video na YouTube člověka, který chodí po ulici a ptá se lidí, jestli jsou dobří, jestli si myslíš, že by se dostali do nebe. A vždycky jejich odpověď je, jo, já nesem tak špatný. A během pár minut, on jim položí několik otázek, většinou z desatera, a ti lidé odcházejí s tím, že přiznávají, ano, já jsem hříšník, já jsem cizoložník, já jsem lhář, ale tam to nekončí. Realita je, ano, my si zasloužíme odsouzení, všichni bez rozdílu.

[15:17] Jsme nepřátelé boží, dokud nám Bůh neodpustí naše viny, právě kvůli vyznání zástupné oběti Ježíše Krista. Když mluvíme s přáteli o Ježíši, nesmíme sklouznout k tomu, že s Ježíšem bude tvůj život lepší. To bude takový upgrade ve tvém životě. Tvoje manželství bude příjemnější. Zlepší se ti vztahy v práci, když budeš věřit v Ježíše. Tvoj život se zkvalitní. To by bylo málo. To by bylo málo. Tvoj život, který jde do zahynutí, dostane jediný možný nadějný výsledek, a to je věčný život. Ano, Bůh dokáže proměnit okolnosti člověka, okolnosti života, ale nikdo nepozná opravdovou záchranu, dokud mu duch svatý nezjeví, jak špatně na tom je, jak hříšný opravdu je.

[16:24] Teprve když prožijí boží hněv, pochopím potřebu boží záchrany v Kristu Ježíši. Náš problém někdy je v tom, že si představujeme ten boží hněv jako ten náš lidský hněv, když mi to prostě, když pára předteče, nebo jak se to říká, se hrnce, hrnec přeteče. Když vypěním, to není boží hněv. Boží hněv je jednoduše přirozená boží reakce na svatost. Nebo přirozená reakce boží svatosti na hřích. Počkajte, ale proč se to jmenuje úcta? Ježíš sice vyjádřil, že se toho chce zbavit. Vyjádřil to, jak ho to moc trápí. Že chce, aby tento kalich byl odejmut, ale to by byla tragédie.

[17:27] Pak bychom ani já, ani ty neměli. šanci přijít k Bohu, on u toho nezůstal. Ano, Ježíšova úcta je zřejmá z toho, že navzdory tomu, že jasně řekl, jaká je jeho touha, podřizuje se té vůli Boží. A tak nám Ježíš ukazuje vzor, jak se máme modlit. My se můžeme modlit za své touhy, za své přání, ale vždy s takovou podmínkou, aby se stala Boží vůle a ne ta moje. Ale ne to, co já chci, ale to, co ty chceš. V tom je jeho úplná oddanost a úcta vůči Bohu Otci. Jeho poslušnost nakonec vítězí nad jeho osobní touhou. Jak vzácná milost Otcova, jak úžasná ta láska, že svého syna v oběť dal, by nás pro sebe získal.

[18:28] A tak zde hrají roli obě věci. Bůh, Otec, který vydává svého syna jako oběť, ale stejně tak Ježíš, který dobrovolně vydává svůj život za mnohé. Trpěl, aby odvrátil Boží hněv, který byl spravedlivě namířen proti nám. A učinil to z lásky k nám a z úcty ke svému Otci. A konečně je zde unava učedníků, kterou si dnes dokážeme živě představit. Nevím, jestli tady už někdo usíná pod tou rouškou, ale oni byli opravdu unaveni. Luter uvádí v komentáři, že Ježíš hledal povzbuzení u těch, které doteď sám povzbuzoval. Jde se modlit, bere sebou Petra, Jakuba a Jana a i když v jiném evangelii ho ještě posiluje anděl, tak ten ho sice posilil, ale posilil ho tak, že ještě více se modlil a usilovní.

[19:44] Ježíš třikrát takto odejde a třikrát zastihne své učedníky ve spánku. Říká Šimone, neříká mu Petře, to je to jméno nové, které mu dal, připomíná mu to, kým byl. Říká Šimone, ty spíš. Nedokázal si jedinou hodinu bdít? Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení. To je výborná rada. My jsme ve světě, kde musíme čelit mnohým pokušením. Na světě budete mítí soužení, ale doufejte, já jsem přemohl svět, řekl Ježíš. To je realita. A únava patří k životu na zemi a o to víc životu křesťana. Bohužel jsme někdy znaveni. Je to zápas. Kdo chce jít za mnou, řekl Ježíš, vezmi svůj kříž a následujme.

[20:45] To znamená, že to nebude snadné. A tak Ježíš je pozbuzuje k modlitbě. K bdělosti a modlitbě. Totiž, když se modlíme, tak se dějí dvě věci. V modlitbě rozpoznáváme svoji vlastní slabost, ale také rozpoznáváme boží neomezenou moc. Jeho sílu v jakékoliv situaci. A tak, i když nám Marek připomíná, že se jim zavírali oči, to zvídáme se, že nevěděli, co na to říct. Ježíš, který potřeboval jejich přátelství víc než kdykoliv jindy, v tu nejpotřebnější hodinu je na to sám. Byl opuštěn a ani jeho nejbližší mu kvůli unavě nepomohli. Co si z toho máme vzít?

[21:47] Taková jednoduchá rada by byla nesmírná, Víme, buďme bělí, což může být dobrá rada, ale my jsme také lidé, kteří občas jsou znavení. To by bylo málo, musí toho být víc. Je tam toho hodně, ale protože je takové vedro a už mluvím dlouho, tak vyzvěhnu jednu vědce. A tou je úžas. Tento známý text mě velmi povzbuzuje a vede k úžasu. Ježíš tady odkrývá svoje nitro a my můžeme žasnout nad jeho lidskou, ale zároveň božskou podstatou. Je to úžasné, ta skutečnost, že Ježíš z toho všeho, co se odehrálo, nevyvodil následující závěr.

[22:48] Tak učetníci, bylo mi s vámi dobře. Děkuji vám za vaši podporu. Ve skutečnosti jsem teď právě vás prosil o něco, vy jste to prospali. No, já jsem kvůli tomu přišel, takže děkuji vám za pozornost, děkuji vám, že jste se mnou pár let strávili, já nyní budu zatčen, pak mě zabijí, vstanu z mrtvých a potom si seženu z brusu novou skupinu následovníků. Mějte se pěkně. Ne, Ježíš, tohle nedělá. Kde bychom byli, kdyby takto s námi Bůh jednal? Kdyby takto jednal s lidmi, kteří zaspí, kteří ho dokonce zradí, opustí ho do jednoho, kteří neuposlechnou jeho příkazu. Mohl být Ježíš zahořklý? Kdyby měl jenom lidskou stránku, tak určitě na to měl důvod.

[23:52] Před chvíli ho jeden zradil, za chvíli ho přijde zradit polipkem. Petr, který říkal, já nikdy, ten prožije krušné ráno, ale všichni se rozuteknou, rozutečou. Byl smutný, skutečně byl smutný. Dostalo ho to. Prožil ve své tělesnosti ohromný zármutek, ale u toho nezůstal. On s námi počítá. A to je něco, co mě vede k úžasu. I kdybych já ho zradil, i kdybych já ho opustil, i kdybych si šel vlastní cestou, protože bych se bál posměchu, nebo protože mám zrovna jiné plány, nebo protože mám prostě strach.

[24:52] On si mě znovu najde. Znovu se mi ukáže. Na svých zlomených, nebo nezlomených, na svých probodených rukách a nohách mi ukáže, jak moc mě miluje. takový je náš úžasný Kristus. modleme se. Pane Ježíši Kriste, my ti děkujeme, že nás dokonale znáš a dokonale rozumíš všem našim pocitům. Máš s námi soucit. A když tě zklamáváme, když zaspíme, když tě zarmoutíme, ty se nás nezřekneš. Ty dokonáš to dílo, které jsi v nás začal. Ano, někdy to bolí. Někdy jako ten dobrý vinař prořezáváš ty větve proto, abychom nesli hojnější ovoce.

[26:00] Když jsme sami zlomeni, zdrceni, ty přicházíš, abys nás povzbudil, napravil. Dej nám milost se z toho poučení. Dej nám, abychom sami měli trpělivost s těmi, kteří klesají. Obnov nás, prosíme tě, a naplň svým svatým duchem, abychom mohli sdílet tuhle dobrou zprávu s druhými, kteří se tak mohou stát také odhodlanými následovníky tebe, pane Ježíši. Ve tvé jménu se modlíme. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210718/odejmi-ode-mne-tento-kalich · Aktualizováno: 2026-10-15