# Neobvyklé zakončení (Marek 16)

> Kázání ze dne 25. 7. 2021, Marek 16:8(1-20), Petr Coufal. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 25. 7. 2021
- **Kazatel:** Petr Coufal
- **Biblický text:** Marek 16:8(1-20)
- **Délka:** 26:23
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-07-25-Neobvykle-zakonceni-Marek-16-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-07-25-Neobvykle-zakonceni-Marek-16-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:01] Pán Bůh zná vše, co se děje v našem životě. Zná nás lépe, než my známe sami sebe. A je úžasné, že ho smíme poznávat nejvíce právě z jeho slova. Dnes zakončíme sérii kázání z Markova Evangelia, kterou jsme začali, nevím, jestli se někdo pamatuje, ale bylo to na začátku školního roku, v září 2020. A s přestávkami jsme prošli těch 16 kapitol, nejkračšího ze čtyř evangelí, také nejranějšího. Toto evangelium bylo napsáno jako první a je plné akce překvapení a dodám stejně jako ten jeho závěr. Podívejme se na něj. Nejprve budeme číst prvních osm veršů ze 16. kapitoli Markova Evangelia.

[1:07] Když uplynula sobota, Marie z Magdalii, Marie matka Jakubova a Salome nakoupili voné mastě, aby ho šli pomazat, tedy Ježíše v hrobě. Brzy ráno, prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šli k hrobu. Říkali si mezi sebou, kdo nám odvalí kámen od vchodu do hrobu. Ale když vzhledli, viděli, že kámen je odvalen a byl velmi veliký. Vstoupili do hrobu a uviděli mládence, který seděl po pravé straně a na sobě měl bílé roucho. I zděsili se. Řekli jim, neděste se. Hledáte Ježíše toho Nazareckého, který byl ukřižován. Byl zkříšen. Není zde. Hle, místo, kam ho položili.

[2:10] Ale jděte. Řekněte učedníkům, zvláště Petrovi. Jde před vámi do Galiléje, tam ho spatříte, jak vám řekl. Ženy šly a utíkali od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekli, neboť se báli. To je konec. To je závěr. Tak se někteří domnívají, a já se musím hnedka přiznat z začátku, že se k ním klaním, připojuji, že tady skutečně Marek zakončil své přemýšlení nebo svůj záznam těchto událostí, tak, jak je pozbíral předně od Apoštova Petra.

[3:10] Ale je to zvláštní závěr. Šly, ženy šly a utíkali od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas. A nikomu nic neřekli, neboť se báli. Než se do toho pustíme, tak si vyjasníme některé věci. A toho, že navzdory tomu, že zde vznáším docela zvláštní obvinění, že ten závěr tam nebyl původně a je v písmu, a po většinu staletí Církev ho považovala za součást pravého vyznání, nebo to vždycky, ale za součást právě i autorová závěru, podíváme se nejprve na to, že si nesmírně vážíme. Navzdory těmto možná otazníkům, výjimečným otazníkům, vážíme si Bible a považujeme ji za absolutní autoritu, boží slovo.

[4:18] Potom se spolu podíváme na autora a obsah tohoto dovědku. a na závěr se zamyslíme, pokud to tak je, pokud skutečně tady tímto veršem Marek zakončil, proč to asi bylo. To první tedy, že Bible je absolutní autoritou slovem Boha. Dokázal by někdo z vás citovat nějaké verše, které podporují, a já jsem to tady už ukázal, které podporují to, že důvěřeme Biblii a že to je opravdu věrohodný zdroj pro nás. Jeden tady máte, dobře, tak to je první nápověda. Z 2. Timotohovi 3. kapitoli. Veškeré písmo pochází z božího ducha a je dobré k učení, k usvědčování, k nápravě, k výchově ve spravedlnosti, aby boží člověk byl náležitě připraven ke každému dobrému činu.

[5:21] Máme ještě někde jinde tak jasně napsáno, že Biblii můžeme důvěřovat, že Biblia je inspirovaná božím slovem a pošl Petr. Ten vyznává ve 2. listu. Nikdy totiž nebylo věřčeno proroctví z lidské vůle. Nýbrž z popudu ducha svatého mluvili lidé poslaní od Boha. Biblia je pro nás autoritou. Biblia je tím, co určuje naše morální hodnoty, to, co je správné, to, co je špatné. Určuje hodnoty evropského soudního systému více, než si to lidé chtějí připustit. Ale Biblia je autoritou zejména proto, že ačkoliv ji psali lidé, kteří byli obyčejnými hříšníky, omilostněnými hříšníky, věříme, že písmo napsali lidé, kteří byli inspirování božím duchem.

[6:31] Že duch svatý vedl tyto autory k tomu, aby napsali právě to, co napsali. Aby zaznamenali ty události, které se udály právě tím svým osobitým způsobem, svými jazykovými prostředky, svým stylem, který jim byl blízký, nebo který chtěli použít pro to, co zvěstovali. Biblia je autoritou pro církev. To je to prvé a bereme její obsah naprosto vážně. Ale pak je tady otázka tohoto dovědku. Když se podíváte do svých biblí, zvláště ekumenického překladu nebo studijního překladu, pokud tady máte studijní s poznámkami, tak se dozvíte, že jsou oprávněné pochybnosti o tom, jestli verše 9 až 20 byly skutečně napsány Markem, jestli byl tím autorem, anebo je to spíš něco, co tam bylo dopsáno později.

[7:39] Jsou k tomu mnohé důvody, lingvisticky, jazykově, stylisticky to nesedí. John McArthur, pokud máte jeho komentář, tak podává velký výčet důvodů, důkazů, proč nejspíš opravdu nebyl součástí toho původního Markova spisu. Například jazyk, jak je zde použít, je zde mnoho řeckých slov, které se nevyskytují nikde jinde v tomto evangeliu. Ale poté, co podá velký seznam důvodů, proč to tak asi je, tak pokorně vyznává tato slova. Ačkoliv máme k dispozici více důkazů svědčících o nespolehlivosti dané pasáže, je možné, že se mýlíme. A proto je záhodno ji proskoumat a nechat ji jako součást textu.

[8:44] Pro Feinschmeckry podobně sporný text je v Janově Evangeliu na konci 7. kapitoli, od 7. kapitoli 53. verše až do 8. kapitoli 11. verše, kde je příběh, který různé rukopisy uvádějí na různých místech Nového zákona. Přesto, když máme tyto pochybnosti, když se podíváme na ten text, a to je zřejmě smysl toho, proč to tam vůbec někdo dopsal, a my můžeme špekulovat někam dlouho, kdy ho tam dopsal někdo, jestli to byl Marek, jestli to byl někdo z těch prvních opisovatelů, protože víme, že nemáme v ruce ty originály, oni se přepisovali, a přepsat tenkrát takové dílo, to bylo nesmírně obtížné. Museli jste se zavřít na dlouhou dobu do kláštera a dávat si velký pozor na každou čárku, na každou tečku.

[9:52] Ale když se podíváme na ten obsah, tak to svědčí o tom, že i kdyby to tedy někdo dopsal, tak to zapadá do celkové zvěsti Evangelii. Co tam v tomto sporném dovědku Markova Evangelia ve skutečnosti najdeme? Najdeme tam Marii Magdalskou, která také podala svědectví apoštolům, ale také ji nevěřili. V svědectví o tom, že Ježíš byl vzkříšen. Je tam řeč o tom, že učetníkům na cestě se Ježíš zjevil, ale ani jim apoštole nevěřili. Potom se zjevil jedenácti u stolu, tedy jedenácti apoštolům, protože Jidáš v té době už nebyl mezi živými. Zjevil se jim a pokáral je, jak to, že jste tomu nevěřili.

[10:54] Potom následuje něco jako velké poslání, které je společné všem Evangelím a na začátku knihy Skutku, tedy na pětí místech zaznívá podobná výzva Ježíše Krista. Jděte ke všem národům. Potom je tam jedna věta o víře a krštu. Ve spojení, které by se zdálo, že naznačuje, že ten, kdo není pokřtěn, nemá spásu, ale v kontextu ostatních částí písma víme, že tomu tak není. A i druhá polovina tohoto verše to dokládá. Ve víře, ve spáse jde především o osobní víru Ježíše Krista. A potom je zde několik znamení, které provázelo jednání apoštolů. a tato znamení, která zde jsou uvedena, mezi kterými najdeme vyhánění démonů, mluvení novými jazyky, braní hadů do ruky, vypítí smrtícího nápoje, skládání rukou a uzdravování lidí.

[12:21] To nejsou neznámé věci. My je čteme ve skutcích apoštolů, čteme je již v těch evangelích, až na jeden sporný bod. Nevím, možná, že najdete, já jsem nenašel, ono pítí smrtících nápojů. A to někdy může být problémem, protože skutečně jsou církve, a mě to zaráží, jsou církve, které se honosí tím, že na zhromážděních přinesou hady a chtějí tak deklarovat svoji víru. Nevím, jestli tam mi přinesou i ten nový čok. A skutečně. Zkouší se, co s nimi udělá, ale tady písmo jasně říká, a Ježíš to zopakoval, když byl pokoušen dňáblem, nebudeš zkoušet Pána Boha svého.

[13:22] Ano, Bůh má veškerou moc na nebi i na zemi. Ježíš to sám řekl v tom odovědku v Matouši 28, je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi a veškerá znamená veškerá. Pro Boha není nic nemožného. O tom je víra. A nic z těchto věcí, které zde čteme, pro Boha nejsou těžkým oříškem. Něco, kdo by si řekl, to já nevím, jestli bych zvládl. On to zvládl, on to dokázal tolika způsoby a tolika příklady v písmu. Například, když zachránil Daniela Velvý já mě. Ale Daniel tam nešel sám, nešel dobrovolně a řekl, tak já si to vyzkouším, jak ten Bůh je věrný. Ale když byl v té situaci, Bůh se o něj postaral. A konečně, vlastně ještě dvě věci. Na nebe vstoupení Ježíše je zde zmíněno v 19. verši a v posledním 20. verši je v podstatě to, co nacházíme v knize skutků.

[14:32] Oni pak vyšli, všude kázali a pán s nimi působil a jejich slovo potvrzoval znameními. Když to vidíme, tak až na ten smrtící nápoj s tím musíme souhlasit. To, co je tedy důležité říct, že Marek 9 až 20 neobsahuje nic, co bychom nemohli podpořit písmem. Ale zároveň neobsahuje žádné příkazy, ať Krista nebo Apoštolu. Něco, co by bylo radikálně jiné, co bychom nenašli nikde jinde v písmu. A tedy, ačkoliv tento konec nepřináší nic nového, zároveň neodporuje dříve odhaleným událostem nebo učením. I když ony vnější a vnitřní důkazy nám dávají tušit, že asi to Marek skutečně nenapsal.

[15:41] Já vás v tom nechám, můžete v tom jít neprostou svobodu, jestli to vidíte tak nebo tak, protože i učenci se v tom liší. Ale důležité je, že jsme řekli, ano, my věříme písmu. Písmo je pro nás věrohodné boží slovo. Je pro nás autoritou. A když to víme, potom některé věci, které jsou třeba okrajové a jsou pochybné, mohou být malilinké, drobné změny v manuskriptech, v kopích. To, co je nejdůležitější na tom a potvrzené mnoha učenci, že tyto změny nejsou nikdy v zásadních otázkách učení. Ani tento dovětek není zásadní.

[16:42] Vše, co tam máme, bychom našli jinde. Je docela tedy možné, že ten, kdo opisoval Markovou evangelium, že si řekl, takhle to nemůže končit. Musíme tam dodat něco takového pěkného, jako to má Matouš, Lukáš a Jan, protože takhle to přece nemůže končit. Někteří říkají, nejspíš to Marek chtěl dopsat, ale nestihl to. Možná musel někam odejít na kafe a pak už se nestěl vrátit. Nebo možná chtěl napsat pokračování, jako Lukáš. Máme Lukášovo evangelium a skutky a poštolu napsal ten samý autor, aby... pokračoval v tom, co se dělo po Ježíšovi odchodu do nebe. Ale zjevně se to Markovi případně nepodařilo.

[17:43] Takováto vysvětlení a z mého pohledu možná zbytečná jsou potřeba jenom tehdy, pokud si myslíme, že to nebyl záměr. Ale co když Marek chtěl skončit tímto otevřeným koncem? Ženy šly, utíkaly od hrobu, protože na ně padla hrůza a úžas a nikomu nic neřekli neboť se báli. Co když Marek chtěl nás nechat v takovém napětí? V realitě toho, co tenkrát prožívali. Končí tady, končí tím, že Ježíš byl vzkříšen, což je základ Evangelia a ženy přišly ke hrobu, uviděli někoho jako anděla a měli úplně stejnou reakci jako pastýři, když Ježíš přišel a oni na těch betlémských pastvinách viděli zástupy andělů a přepadla je veliká bázeň a anděle jim zvěstovali, nebojte se, zvěstujeme vám úžasnou, radosnou zprávu.

[19:04] Narodil se vám Kristus, pán v městě Davidově. Zde opět anděl říká, nebojte se, protože je to opravdu vyděsilo. A Marek zaznamenává jejich strach, aby bylo jasné, že všechny učetníky dojedno, ženy, muže, všechny přepadla bázeň a strach. Ti muži, ty se dokonce zamkly v místnosti. Marek věděl už, jak to dopadlo. Marek věděl, že tam nezůstali zavření. Marek věděl, že nezůstalo u toho strachu. Ale navzdory tomu chtěl zdůraznit věci, aby si čtenář, poslucháč položil otázku, a co já s tím? Jestliže oni měli takový strach, jaký je můj postoj k této zvěstí Evangelia?

[20:06] Bratři, sestry, milí přátelé, to je ta nejdůležitější otázka. Otázka, kterou jsem věděčný, že mohu zakončit naše studium Marka. Co s tím udělám já? Co udělám s tím, že Ježíš zemřel za hříchy? Že vstal z mrtvých? Znamená to něco pro mě? V tom úvodním žálmu jsme četli, počátek moudrosti je bázeň před hospodinem. A to není panický strach, to není strach z Boha, který, když si uvědomím jeho svatost, tak zdrhnu pryč. Bázeň před Bohem znamená, že se pokořím před ním, že činím pokání a že chci být ve spojení s tím, který mě bezmezně miluje. Isaac Newton, pardon, teď jsem to tady překlikl, Isaac Newton, to je autor známé písně Amazing Grace.

[21:15] Tvá vzácná milost. Byl to člověk, který, to byl paduch. Jeho slovník byl jak od nějakého zedníka, plaždiče. A tento člověk na lodi, když se plavil do Ameriky, prožil setkání s Bohem. Prožil svoji bídu, svůj hřích takovým způsobem, že si uvědomil, což je milující Bůh, všemohoucí Bůh, I Bůh miluje mě takového, i v mém stavu, i s mým špatným jazykem a udělal pro mě takovou úžasnou věc, že sám sebe obětoval, abych já mohl mít přístup k Bohu. A tak vyznává tvá vzácná milost, šťastný den, spasila lidský vrak, mě.

[22:16] Já ztracený byl nalezen, slepému byl vrácen zrak. On si uvědomil svoji neskutečnou bídu a pokořil se před Bohem. Což je přesně to, k čemu Marek vyzývá, přesně to, proč Ježíš přišel. Člověče, uvědom si, že jsi jenom vrak. Uvědom si, že jsi slepý před Bohem, že nemáš absolutně nic, co bys mu mohl nabídnout. Jaká bude tvoje reakce? Budeš si dál omlouvat svůj řích, své špatné mluvení, svou zlobu, svou nenávist, svou závist, své cizoložství, svou lež, svou krádež.

[23:19] Budeš říkat, vždycky jsou horší lidi než já. Já na tom nejsem tak špatně. A nebo budeš zpívat o jeho milosti. V bázni, která zároveň neutíká a říká, Bože, takový, jaký jsem, přicházím k tobě a prosím, odej mi moji vinu. Já věřím tomu, že ty, Ježíši, jsi zemřel i za mé hříchy, že tvoje krev tekla právě pro očištění mého srdce. Pokud je Ježíš Kristus králem, položím si otázku, vstoupil jsem já do jeho království, skrze pokání a víru. Pokud je Ježíš spasitelem, přišel jsem k němu a vyznal mu svůj hřích.

[24:22] Pokud je Ježíš pánem, vyšel jsem z utajení a jsem připraven dělat pro tohoto pána to, co on mi řekne. Jít tam, kam mě pošle. I kdyby mě to stálo život, jako v případě Apoštola Petra. Co já s tím? Chtěl bych, abychom nyní v tichu každý obrátili svůj život ke Kristu. Končíme Evangelium Marka, kde jsme viděli a slyšeli mnoho příběhů o Ježíši, o jeho moci, spravedlnosti, autoritě, ale také lásce k nám všem. Co s tím uděláš? Přijď k němu.

[25:23] Dnes je den z pásy. Pro vás, co jste tady i pro vás, kteří jste online, sledujete nás. Přijďte k Ježíši. Řekněte mu. Pane Ježíši, já jsem tě odmítal. Dosud jsem tě nenásledoval. Šel jsem si vlastní cestou. Ale dnes ti vyznávám svou sobeckost a můj hřích. Děkuji ti, že jsi zemřel, abys byl mým zachráncem. Udělej ze mě nové stvoření. Tak Tě prosím ve jménu Tvém. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210725/neobvykl-zakon-en-marek-16 · Aktualizováno: 2026-10-15