# Podobenství o boháči a Lazarovi

> Kázání ze dne 5. 9. 2021, Lukáš 16:19-31, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 5. 9. 2021
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Lukáš 16:19-31
- **Délka:** 36:29
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-09-05-Podobenstvi-o-bohaci-a-Lazarovi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-09-05-Podobenstvi-o-bohaci-a-Lazarovi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, sestry a bratři. Bylo tady řečeno, že začal nový školní rok, 1. září, tak mě od 1. září začal také pomyslný nový školní rok. Prvního jsem přijel do Olomouce a strávil jsem tady první noc, takže je to pro mě úplně nová etapa, zrovna tak pro vás, to bude nová etapa se mnou. Já chci říct hned na začátek, že je to pro mě velká čest, že tady mohu být kazatelem. Zvolili jste mě, tak jsem tady a těším se na spolupráci s vámi. Rozhodně tady chci prospět Božímu království v tomto zboru a v tomto městě. A už několik rozhovorů a setkání, které jsem s některými s vámi měl, tak mě ubezpečili a jsem naprosto přesvědčen o tom, že tenhle zbor, tohle společenství je v skutku Boží dílo.

[1:12] Slyšel jsem krásná svědectví o Boží moci ve vašich životech a rád v takových rozhovorech, v takových setkáních, v takovém seznamování s vámi budu pokračovat. Ale teď už bychom se mohli věnovat Božímu slovu, dnešnímu kázání. Já jsem vybral text z Lukášova Evangelia v šestnácté kapitole od devatenáctého do třicátého prvního verše. Jedná se tedy o podobenství o boháči a Lazarovi a budu číst z ekumenického překladu. Takže Lukáš, šestnáctá kapitola od devatenáctého do třicátého prvního verše. Byl jeden bohatý člověk, nádherně a vybraně se strojil a den co den skvěle hodoval. U vrat jeho domu léhával jakýsi nějaký chudák, jménem Lazar, plný vředu a toužil nasytit se aspoň tím, co spadlo ze stolu toho boháče.

[2:25] Dokonce přibíhali psy a olizovali jeho vředy. I umřel ten chudák a anděle ho přenesli k Abrahamovi. Zemřel i ten boháč a byl pohřben. A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. Tu zvolal. Oče Abrahame, smiluj se nade mnou a pošli Lazara, ať omočí aspoň špičku prstu ve vodě a svalažíme rty, neboť se trápím v tomto plamení. Abraham řekl, synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, ale zarovi naopak všeho zlého. Nyní on se tu raduje a ty trpíš. A nad to vše jest mezi námi a vámi veliká propast. Takže nikdo, i kdyby chtěl, nemůže přejít odtud k vám ani překročit od vás k nám.

[3:25] řekl, prosím tě tedy, oče, pošli jej do mého rodného domu, neboť mám pět bratrů, ať je varuje, aby také oni nepřišli do tohoto místa můk. Ale Abraham mu odpověděl, mají Mojžíše a proroky, ať je poslouchají. On řekl, netak, oče Abrahame, ale přijde-li k ním někdo z mrtvých, budou činit pokání. Řekl mu, neposlouchají-li Mojžíše a proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých. Tak tolik z božího slova. Hned na začátek je třeba si ujasnit, co to vlastně za oddíl perikopu máme před sebou. V ekumenickém je to nadepsané podobenství o boháči a lezarovi. Existují vykladači písma. Teologové, kteří tohle místo nepovažují za podobenství.

[4:28] Takže existuje takový spor, jestli je to popis reality, anebo jestli je to podobenství. Tak aniž bych se chtěl s vámi hádat, tak se přikláním k tomu, že se opravdu jedná o podobenství. Tak to jenom takhle na začátek. S tím, že když máme před sebou podobenství, tak v podobenství vždycky je jedna, dvě základní myšlenky a všechno ostatní více méně jenom ilustruje nebo směřuje k té jedné nebo dvěma základní myšlenka. Takže ačkoliv tady máme náhled do říše mrtvých, tak je třeba to brát s určitou rezervou v tom slova smyslu, že ty věci, které směřují k té hlavní myšlence, tak jsou pouze ilustrativní.

[5:31] Já si skutečně nemyslím, že v říši mrtvých je možné, aby probíhala komunikace mezi těmi, kteří patří pánu a mezi těmi, kteří jsou v zatracení. To si skutečně nemyslím, že taková nějaká komunikace tam vůbec je možná a mám za to, že tomu podobenství o tyhle detaily vůbec nejde, že v tom podobenství je základní myšlenka úplně někde jinde. Tak to je jenom na okraji. I z tohoto důvodu to považuji za podobenství, nikoliv za popis reality. Ale tak či jinak, jestli podobenství nebo záznam nějakého příběhu, vždycky se jedná o boží slovo. To znamená, jsou tady jasně inspirované myšlenky, kterými nás pán chce varovat, pouzbudit, poučit. Další věc, kterou bych hned na začátek, možná začínám takhle trochu nudně, ale je potřeba si to ujasnit, tak se dotknu jednoho slova, které v tom ekumenickém se nachází vlastně v tom 23. verši.

[6:40] a když se podíváte na ten 23. verš, tak je tam A když v pekle pozdvihl v mukách oči, uviděl v dáli Abrahama a u něho Lazara. V tom 23. verši mě jde o to slovo peklo. Nevím, kdo, jaký používáte překlad. Já tady mám před sebou ekumenický, to z toho důvodu, že je to asi nejčastější. Já sám jsem na něm vyrostl, když mě v hlavě nějaká myšlenka nebo nějaký verš zní, tak většinou je to právě z ekumenického překladu. Musím tedy říct trochu, že žel tedy, že z ekumenického překladu, protože si nemyslím, že to je ten nejlepší český překlad, který máme. A v zápěti uvidíme, proč. Když se podíváte tedy na to slovo peklo v tom 23. verši. Tak v řeckém textu, v řeckém originále na tomhle místě máme slovo Hades.

[7:41] Když se podíváte do jiných překladů, tak možná tam narazíte na jiný výraz, než je peklo. Většinou třeba ve studijním překladu, ten, který drží moje žena, prosím tě, Zuzko, ukáž ho, český studijní překlad, tak na tomto místě je termín podsvětí. A všude, kde v řeckém textu najdeme slovo Hades, tak tenhle studijní překlad neustále překládá stejným slovem podsvětí. Netak ekumenický překlad. Totiž tohle slovo Hades máme na pěti místech, má to pět výskytů v Nové smlouvě. Já se pokusím, bude to trochu náročnější na vaši pozornost, ta místa přečíst a upozornit na ně. A uvidíte, jak ekumenický překlad si v tomhle smyslu dělá, když to řeknu lidově, co chce. Tak první místo je Matoušovo Evangelium, 11. kapitola, 23. verž.

[8:45] Možná ani nemusíte hledat, nemusíte se tím trápit, stačí, když budete pozorně poslouchat. Takže Matouš, 11. kapitola, 23. verš a tam je. A ty, Kafarnom, budeš snad vyvýšeno až do nebe, až do propasti klesneš, neboť kdyby se byly v Sodomě udály takové mocné skutky, jako u vás, stála by podnes. Až do propasti klesneš. V řeckém textu slovo hádes, ekumenický překlad, překláda až do propasti klesneš. A v tom textu, který jsme před chvíli četli, v tom podobenství, tak je v pekle. Stejný výraz hádes a je tam překlad v pekle. V Matoušově evangeliu do propasti. Takže najednou to stejný slovo a překlad propast. O kousek dál, Matoušovo evangelium 16. kapitola 18. verš. A je to vlastně Ježíšovo slovo poté, kdy Petr vyznal Ježíše z Nazareta jako mesiáše u Cezare Filipovi.

[9:58] A potom Petrově slavném vyznání, tak pán Ježíš na to reaguje a říká. A já ti pravím, že ty jsi Petr a na té skále zbuduj svou církev a brány pekel ji nepřemohou. Najednou je tady slovo pekel. Množné číslo, pekel. Nebrány pekla, ale pekel. Další místo, skutky 2. kapitola 27. verš. Mimochodem je to z toho slavného letničního kázání Petrova, které bylo právě na letnice v Jeruzalémě. A v rámci toho kázání Petr cituje žálm 16. a tam je ve 27. verši. Neboť mě nezanecháš v říši smrti a nedopustíš, aby se tvůj svatý rozpadl v prach. Říše smrti. Zase to stejné slovo Hades a na jednou překlad říše smrti.

[10:58] Úplně zase jako jiným výrazem překládají. A abych tomu dal skutečně jako korunu, tak to je snad úplně nejhorší z těch překladů. Zjevení první kapitola 18. verš, kde vlastně vzkříšený pán Ježíš říká. Já jsem první i poslední, ten živý, byl jsem mrtév a hle, živ jsem na věky věku. Mám klíče od smrti i hrobu. To slovo hrobu. Tak na jednou to řecké slovo Hades překládají jako hrob. Hrob je díra v zemi, nic jiného. Aspoň teda u nás na Moravě. Jako vůbec nechápu, proč na jednou zas úplně jiný překlad. Dokonce si myslím, že to úplně oslabuje tohle vyznání, nebo tenhle výrok pána Ježíše. Pokud bychom tam dali, mám klíče od smrti i podsvětí, tak to má daleko větší hloubku a šířku než od hrobu, od díry v zemi.

[12:08] Takže teď jsem tady malinko pohanil ekumenický překlad. Snad vás můžu uklidnit, že ho stejně dál používám. Ale mám radši tedy ze studijních důvodů ten český studijní překlad. Takže pokud chcete vážně studovat písmo a opravdu číst překlad, který se drží co nejpřesněji řeckého originálu, tak doporučuji ten český studijní překlad. Má jednu chybu, která pochopitelně z toho způsobu vyplývá, že je máločtivý, že je takový kostrbatý. Když to ekumenický překlad je daleko čtivější, takže člověku na začátku bych do ruky dal ekumenický překlad, protože je takový svížnější a čtivější. Ale vidíte, že jsme tady odhalili určitý nedostatky toho překladu, na kterém jsem i já vyrostl. Možná někteří ještě používáte kralickou. Možná někteří používáte překlad 1.20, tak úplně nevím, z čeho tady ve sboru vycházíte.

[13:14] Tak to byla taková jenom odbočka, která by se možná daleko víc hodila na biblickou hodinu, ale myslím si, že bylo potřeba si alespoň něco málo k tomu říct. To slovo HDS se vyskytuje jenom pětkrát v Nové smlouvě, to už jsem řekl, a je to více méně slovo, které, když ve starém zákoně máte slovo, které vyjadřuje podsvětí nebo říši smrti nebo říši mrtvých, hebrejské slovo šeol, tak všude tam, kde je hebrejské slovo šeol, tak do řečtiny se překládá v septuagintě právě tímhle výrazem HDS. A úplně nejlepší, jak to překládat, je vlastně podsvětí, místo pobytu mrtvých. A abych to doplnil ještě úplně v celku a udělal v tom trošku pořádek, tak pro to naše chápání pekla, pro to slovo peklo, jak my ho chápeme, jak mu rozumíme, tak daleko lépe odpovídá řecké slovo Gehenna, které se vyskytuje v Novém zákoně dvanáctkrát.

[14:25] V tom českém studijním překladu všude, kde v řeckém textu je Gehenna, tak ten studijní překlad to nijak jako neproblematizuje a překládá to jako Gehenna. Ale úplně v klidu by bylo možné to slovo překládat jako to naše chápání slova peklo. Totiž peklo jako takové ve skutečnosti je věc eschatologická. Ještě v plné míře o pekle jako takovém mluvit nemůžeme. Vzpomeňte si na knihu Zjevení, kde je řeč v 21. kapitole o hořícím jezeře, kde teprve říše mrtvých vydá své mrtvé, kde i moře vydá své mrtvé a teprve ti, kteří nejsou v knize života, tak budou uvrženi do ohňivého jezera, kde už v té dané chvíli vlastně pobývá i ten zlý satan Jábel.

[15:25] A to jsme někde v knize Zjevení a to je věc eschatologie, to teprve bude. Tak to je teprve to skutečné eschatologické peklo. Takže nevím, jestli jsem v tom udělal teďka pořádek nebo zmatek, snažil jsem se v tom udělat trochu pořádek. V tom našem textu je skutečně slovo Hades, tedy podsvětí. Tak to je jenom taková věc na okraj. Máme tady dvě postavy, boháč a Lazar. Boháč, člověk, který není tedy jmenovaný, a byl velmi bohatý, nádherně a vybraně se strojil, podle ekumenického překladu, v tom studijní mám za to, že je oblečen v purpuru a v šarlatu, to znamená ve velmi drahých tkaninách tehdejší doby, které si mohli dovolit jenom panovníci nebo vysoce postavení lidé. Den co den skvělé hodoval.

[16:27] Každý den skvělá jídla. Abychom to trochu převedli do současnosti, tak nevím, jestli by se na toho člověka hodilo slovo metrosexuál, nebo možná gurmán. Asi by si těstoviny ze sírem a s kečupem úplně nedal. Předpokládám, že by to musela být husička, 24 hodin pečená nejméně. A takhle každý den. Jiným slovem také to nazýváme hedonista. Člověk, který žije pro požitky. A já bych řekl, že vlastně to je velmi moderní záležitost. Kudy chodím, tak na to narážím hlavně si užít. Hlavně si užij, dokud seš mladý. Užij si to, to je velmi častá jako věta, cokoliv, co je před tebou, tak užij si to. Uživatelé života, tak takový skutečně...

[17:28] Jako král mezi uživateli života byl tady ten boháč. Hlavně si užít. A jeho vnitřní svět končil u brány jeho pozemku. To byl jeho svět. Zabránu neviděl, nebo nechtěl vidět. Já, když jsem byl mladší svého času, tak jsem měl také takové představy, že až jednoho budu bohatší trochu, nebo starší věkem, tak si pořídím domeček nebo dům, který bude mít větší zahradu, bude mít vrata na dálkové ovládání a pojedu autem, který bude mít kouřový skla, aby mě nikdo neviděl. Z auta cvaknu, vrata se otevřou, já zajedu, tam budou dva psy. Oddělenost. Mít svůj klid, mít svoji pohodu. No, tyhle myšlenky už mě dávno přešly a bydlíme, buďte v klidu, v úplně jiném domě.

[18:33] Soused ze svého okna vidí takhle do naší zahrady, takže nic z toho není realita, takže buďte v klidu. S těmito postojí jsem do Olomouce nepřišel. Ale když si mě takovéto myšlenky, jako se v hlavě, honily. Takže malinko bych dřív asi pro toho boháče měl pochopení. Ale ten člověk neviděl nic jinýho, než svoje ego, své vlastní a jenom svůj malý mikrosvět, který opravdu končil uvrat jeho domu. Ani si nevšiml, anebo si nechtěl všimnout, spíš si nechtěl všimnout, že před vraty jeho Haciendy leží Lazar, který tam v podstatě umírá ve vředech otevřené rány, není schopen se pořádně pohnout nebo minimálně se pohybovat. Nemobilní člověk, který tam umírá hlady, který by si rád, alespoň z těch drobtů, které padají ze stolu toho boháče vzal, ale ani to se mu nedostávalo, nikoho nenapadlo tomu člověku pomoct, nikoho nenapadlo prostě se o něj zajímat, nikoho nedráždilo, že ten člověk leží přímo před vraty tohoto pozemku.

[19:58] A dokonce i psy olizovali jeho rány, asi nebyl schopen ani na to nějak reagovat, skutečně člověk v posledním tažení. A tady ten boháč vůbec o to netrápilo, žil jenom sám pro sebe. A tak se jednoho dne stalo, že Lazar umřel a anděle ho přenesli k otci Abrahamovi. V zápěti se stalo také to, že i boháč umřel, každého z nás to čeká. Nerado se dneska mluví o smrti, je to téma, která je úplný tabu, úplně vytěsněný. Ale i tomu boháči se to stalo. A procitnul, četli jsme tedy v pekle, myšleno tedy v podsvětí, tak jak jsem na začátku vysvětloval. A najednou se probudil úplně v jiný realitě.

[21:01] Na místě muk, na místě pálivého, palčivého plamene a Lazar ve společnosti Abrahama na místě radosti. A tak tady ten boháč volá na Abrahama, aby poslal tady toho Lazara. Ještě pořád vidíte takový pohrdání tím Lazarem. ať ho pošle jako nějakého pikolíka, nějakého služebníka, který mu bude řešit jeho problém. Není třeba víc rozebírat, že je tam jasná propast, že vůbec něco takového nepřichází v úvahu. Což je docela vážná věc si uvědomit, že po smrti už neexistuje žádná možnost změny údělu. Na této zemi zemějí. Zemějí. se rozhoduje o mém a tvém věčném údělu, o mé a tvé věčnosti. Dnes v naší zemi to skoro nikoho nezajímá.

[22:03] Jsme pojištěni úplně na každý detail, nevím, jak tady, tedy ve sboru, ale celá řada lidí v mém okolí je pojištěná na každý detail, ale aby se někdo pojistil na to, kde bude trávit věčnost, to nikoho ani nenapadne. Takže tady vidíme, že skutečně za hranici smrti už žádná další šance, žádná další možnost změny neexistuje. Tady a teď v tomto pozemském životě se rozhoduje, kde budeš trávit věčnost. A ten život toho bohatého muže dopadl tak, že skončil na místě můk, když to Lazar, pobýval v místě radosti u otce Abrahama. Další detail, který je dobrý si uvědomit z tohoto místa, je, že v božím královstvě existuje jasná kontinuita.

[23:09] Je tady řeč o Abrahamovi, který pak v zápětí mluví o Mojžíši a prorocích. No, pozemský Abraham o Mojžíšovi a o prorocích neměl ani tuchu. A vidíte, že za hranici smrti existuje jasná kontinuita, od jaksi lidí na začátku stvoření až do konce času. A všichni ti, kteří chodili s hospodinem, následovali pána, následovali jeho slovo, věřili v evangelium, dali svůj život pánu Ježíši, tak patří do jednoho království, kde je jasná kontinuita. Kde i Abraham věděl nebo ví o existenci Mojžíše a proroku. A všichni ti to boží služebníci patří dohromady.

[24:11] Všimněte si další věci, která tady je, že ten boháč, který komunikuje s Abrahamem a přece jenom když věděl, že jeho úděl už se nemůže změnit, tak říká Abrahame, pošli někoho do mého rodného domu, mám tam ještě pět bratří. On to nebyl úplně zlý člověk. To nebyl žádný cynik. To byl člověk, který vedl normální hezké rodinné vztahy, kterému leží na srdci jako úděl jeho bratří. Když pochopil, že sám už ve své situaci nic nemůže změnit, tak alespoň tady bojoval za své rodinné příslušníky. Pošli tam někoho, aby nemuseli skončit na tomto místě muk a Abraham odpověděl, mají Možíše a proroky.

[25:16] Je třeba myslet na to, že tohle podobenství ještě je ke starozákonním lidem. Církev ještě neexistuje, pán Ježíš ještě nebyl ukřižován, nevstal z mrtvých, ještě nenastali letnice, ještě nebyl seslán duch svatý, ještě je to řeč ke starozákonním lidem. To znamená, mají Možíše a proroky. My bychom dneska řekli, mají Bibli, mají boží slovo, mají starý zákon, nový zákon. Boháč odpověděl, opravil, chtěl opravit Abrahama. Netakoče Abrahame, ale přijde-li k ním někdo z mrtvých, budou činit pokání. Logická úvaha, pokud se stane něco mimořádného, nadpřirozeného, budou činit pokání. Abraham odpovídáno, neposlouchají-li Možíše a proroky, neposlouchají-li boží slovo, nevěřili v hermény, Evangelium, tak nedají se přesvědčit ani kdyby někdo vstal z mrtvých.

[26:18] On už někdo vstal z mrtvých. Ježís Nazareta už vstal z mrtvých. Divi a zázraky se děli a dějí a ani ty nepřesvědčili. Když se vrátím zpátky do Evangelia, vzpomeňte si na to. V Janově Evangelium byl toho zase jiný Lazar, který vstal z mrtvých. Čtyři dny už tam byl. Sestry říkali, pane, už smrdí, už se rozkládá. Ježíš ho povolal slovem z hrobu, ten vstal z mrtvých. Vzpomeňte si potom na farizeje a zákoníky, co chtěli, jak na to reagovali. Zabijeme Ježíše a zabijeme i Lazara. Ten důkaz nadpřirozený toho, kdo vstal z mrtvých. Zabijeme ho, aby nepřekážel. Až takhle to je s lidskou duší.

[27:22] I kdyby vstal někdo z mrtvých, tak se nedá člověk přesvědčit. Takovou svým způsobem moc má v sobě lidská vůle. Tak nevím, jestli jsem řekl něco, co odpovídá věrouce tady v Olomouci, nebo jestli to je nějaký signál. Bacha, bratře. Ale tak já si na to zvyknu časem. Ale teď jsem se možná ztratil. Takže pomož mi se poslední myšlenku, kterou jsem řekl. Taková velká moc je v lidské vůli. Tolik je do nás vloženo, do té lidské svobody, že svojí vůli člověk, když řekne ano Božímu království, tak se stává Božím dítětem pochopitelně z moci Ducha Svatého, z jeho milosti.

[28:25] Ale to naše ano má takovou váhu a naše ne, anebo těch farizeů, anebo těch zákonníků, má takovou váhu, že i když Ježíš byl ukřižován za hříchy celého světa a jeho vůli je, aby každý člověk dospěl ke spasení, každému nabízí svou milost. Tak když člověk řekne ne a v tom rozhodování a v tom rozhodnutí ne se trvá do konce, tak se to stane realitou. To je velmi vážná věc. A vrátím se zpátky ještě k těm nadpřirozeným věcem. Já jsem tedy žádné jako vzkříšení zmrtvých nezažil. Ale existují i v našem okruhu, i v České republice, i v této době, svědectví o velkých uzdraveních například. A jsou lidé, kteří zažili na základě modlitby, na základě služby, velké uzdravení, které trvá.

[29:27] A ti lidé neuvěřili. Prostě nepřesvědčili ani zázrak, který se na nich odehrál, evidentní zázrak, taky nepřesvědčil k tomu, aby vydali svůj život páno. Pak je celá řada těch, kteří zažili zázrak a přesvědčil. Přesvědčilo je slovo boží a duch svatý a patří pánu. Ale není to úplně automaticky. Tak, abychom nežili v nějakém zkreslení, že si budeme myslet, že když se stane něco mimořádného, tak člověk bude činit pokání. Tak vidíte, že boží slovo to neučí. A už se blížím pomalý k závěru. Všimněte si ještě jedné zajímavé věci. Nikdo tomu boháči nemusel vysvětlovat, co bylo třeba. On tady říká, netak oče Abrahame, ale přijde-li k ním někdo z mrtvých, budou činit pokání.

[30:33] On najednou věděl, že... Bylo třeba činit pokání, ale už bylo pozdě. Během pozemského života ho to vůbec netrápilo. Boží slovo neposlouchal, Mojžíše a proroky neposlouchal a bylo mu úplně jedno, co k jeho životu říká Boží slovo, co k jeho životu říká Mojžíš a proroci. A proto mu také bylo úplně jedno, že před branami umírá v bolestech, v hademném životě, nějaký lazar. Bylo mu to úplně volný. Což samozřejmě odráželo jeho vnitřní stav. Že neposlouchal Boží slovo. Že neposlouchal proroky. Že v něm nebylo milo srdenství. Že v něm nebyl soucit. Že mu to bylo všechno úplně jedno. A objevil se v podsvětí a všechno mu bylo jasné. Že bylo třeba činit pokání.

[31:35] Obrátit se k pánu. Vyznávat své hříchy. Prosit za odpuštění. Prosit za milost. Přijmout Boží dílo ve svém životě. Na jednomu to bylo úplně jasné. A on to pokání nečinil ve svém životě. A pak už bylo pozdě. A domnívám se, že tady se někde dotýkáme těch hlavních myšlenek tohoto podobenství. K tomu všemu to směřuje. A k tomu to graduje. A tak možná poslední výzva. Jestli jsi v životě už činil pokání. Jestli jsi prosil za odpuštění svých hříchů. Jestli v tomhle postoji se trváváš dál. Protože každého dne hřešíme. Každého dne padáme. Alespoň tedy já. Každý z nás v jiné oblasti. A v tomhle postoji se trváváš.

[32:37] A když víš, že jsi někde ujel. Že jsi někde ublížil. Skutkem, slovem. Třeba i myšlenkou. Uči Božímu slovu. Uči Pánu. Činíš pokání. Tak máš přístup do Božího království. Vztahuji se na tebe ta úžasná zaslíbení. Můžeš mít jistotu toho, že po smrti tě andělé přenesou. Tam je řečeno. Andělé přenesou do Božího království. A je třeba v tom postoji se trvávat. Až do konce svých dnů. A pokud jsi ještě pokání nečinil. Pokud ještě se znepostavil před živého Boha. Pokud ještě si neprosil za odpuštění. Tak je čas. Je nejvýšší čas. Protože nikdo z nás neví, kdy nastane ten moment, kdy opustí tenhle pozemský život.

[33:45] V červnu tohoto roku jsem měl docela těžkou havárku. Já jsem tady byl květen tak nějak dvakrát. Ještě s autem, které už neexistuje. Pohodlný, docela dobrý autíčko to bylo. Už neexistuje. Totální likvidace toho auta. Docela těžká havárka. Během sekundy. Jedna sekunda. Nebyl jsem schopen vůbec ani zareagovat nijak. Jedna sekunda. A havárka. A ta žena, se kterou jsem se střetl, nebudu úplně popisovat ty detaily, to by bylo na další povídání, tak autem letěla vzduchem, udělala několik přemetů. Velmi vážná havárka. Byla to jedna sekunda. Z boží milosti to odnesly jenom obi auta. Totální likvidace obou aut. I ta paní, která letěla vzduchem, dělala přemety, tak je zdravá, je v pořádku.

[34:51] Přežila. Bylo tam celá řada momentů. Moje žena seděla vedle mě. Jedna sekunda. Sestra ze sboru seděla vzádu, stačilo o pár metrů, kdybychom se srazili jinak vepředu nebo vzadu a mohly ženy, sestry, utrpět vážná nebo třeba i smrtelná jako zranění a byla to jedna sekunda. Pár let předtím jsem jel se synem z ryb, byli jsme na rybách, jel jsem devadesátkou do kopce, už byla tma a na horizontu prudce z řebky vyběhl srnec. Prudce neměl jsem ani náhodou šanci na to, abych něco udělal a kdybych něco udělal, tak si myslím, že to mohlo dopadnout ještě hůř. Takže jsem ho srazil, srnec letěl 20 metrů vzduchem, auto, to bylo předcházející auto, totálně havárka.

[35:51] Taky to bylo docela dobrý, pohodlný autíčko, už také ho nemáme. Stační sekunda kolikrát a mnozi z vás by mohli podat jiná svědectví, že nemáme své životy ve svých rukách. Jestli si to ještě někdo pořád myslí, tak je naprosto bláhový. A je třeba být pojištěn pro věčnost, je třeba být smířen s Bohem, je třeba činit pokání. To je výpověď tohoto slova. A tak vás k tomu chci vyzvat. A tady bych asi skončil. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210905/podobenstv-o-boh-i-a-lazarovi · Aktualizováno: 2026-10-15