# Zákon setby a sklizně

> Kázání ze dne 26. 9. 2021, 2K 9:6-11, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 26. 9. 2021
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 2K 9:6-11
- **Délka:** 36:45
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-09-26-Zakon-setby-a-sklizne-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-09-26-Zakon-setby-a-sklizne-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, milí sourozenci. Ještě než se pustíme do dnešního slova, tak bych chtěl poděkovat za úžasné chvály, za ty, kteří nás tady vedou, ať už dnes nebo i v minulosti. Je to velmi důležitá služba, velmi důležitá součást našich bohoslužeb a jsem za to nesmírně vděčný. Jistě jste si všimli určité anomálie, že sbírka proběhla ještě před kázáním. Bylo to na můj poput, tedy výjimečně, pouze dnes, protože dneska budu kázat o dávání, o prosperitě, o zákonu sedby a sklizně a chtěl jsem se vyvarovat toho, aby mě někdo tady podezříval, že jsem to kázání přinesl z toho důvodu, abych podpořil naši sbírku.

[1:03] Že to je nějak motivovaný účetnictvím a tím, jak se vyvíjí naše zborové finance, toho jsem se chtěl skutečně vyvarovat, tak proto byla sbírka na začátku. Tudíž neovlivněná dnešním kázáním, tudíž mě z toho nemůžete nijak nařknout. Na to jsem čekal, jestli to někdo navrhne, že pak dáme ještě druhou zbírku. A našel se brater starší. Jako v podstatě to může být dobrý nápad, že jo? Mimochodem také pro mě zpětná vazba, jak kázání zafungovala. Je fakt, že znovuzrozený člověk, jeden brater v panskobistrické škole, kam jsem chodil, tak říkal, že znovuzrození křesťané potřebují mít i znovuzrozenou peněženku. Asi v tom je trochu problém, takže to měl potřebu zdůrazňovat.

[2:04] Novozákonník, učitel Bertr Fazeka, že budu jmenovat jeho jméno. Tak jsem včera tu myšlenku trochu rozvíjel. Co se týká teologických pojmů, tak taky se dá říct směšec, obrácený. Dalo by se s tím pracovat. Ale zpět k tomu dnešnímu tématu. Když jsem řekl slovo Prosperita, tak jsem rád, že se nikdo z vás nezvedl a neutekl, protože to je téměř zakázaný slovo v našich zborech. Abych vás upokojil, tak nebude to nic o teologii Prosperity v tom extrémním slova smyslu. A abyste mi věřili, tak k tomu dám trochu takový malý teologický úvod, abyste mě nepodzřívali. Je mi naprosto jasný, že v písmu máme různé důrazy. A pokud z konkrétního částečného důrazu písma někdo vytvoří absolutní pravdu, vytrženou z kontextu, tak už jsme v sektě.

[3:09] Protože písmo samo o sobě má řadu důrazů, které se vzájemně doplňují, někdy se také korigují. A jenom to je celé učení, jenom to je správná teologia. A když něco vytrhnete, na ostatní důrazy zapomenete, dáte je stranou a z toho jednoho veršíku nebo z toho jednoho důrazu uděláte absolutní pravdu, tak už vzniká sekta. V tomhle smyslu samozřejmě vím, že v Mojžišovi zákoně máte v Deuteronomiu požehnání a kledby, to je jeden ten důraz, řekněme levý břeh řeky, ale také tam máme knihu Job. A to je třeba, řekněme, pravý břeh řeky. A to správné biblické učení se odehrává někde mezi těmito břehy. A v momentě, když se přiblížíte na hranu, nalevo, tak už se blížíte extrému. Když se přiblížíte na stranu pravou břehu, tak už jste zase v určitém extrému.

[4:13] A je potřeba být někde mezi tím, protože jedno i druhý je učení písma. Máme tam požehnání a kledby, máme tam leta ke knihu. a život je pestrý, život je složitý a napasovat jeden důraz na celý život a zapomenout na všechno ostatní, co je v písmu, tak je velký problém. Tak to jsem chtěl říct jenom na úvod, protože pochopitelně tady přečtu jenom několik veršů a bude to jenom částečný důraz písma. Takže dnes budeme číst z druhého listu do Korintu, z deváté kapitoli, šestý až jedenáctý verš a dnes budu číst z toho českého studijního překladu. Druhý list Korintským, devátá kapitola, šestý až jedenáctý verš. Český studijní překlad tedy. Toto však vězte, kdo zkoupě rosévá, bude také zkoupě sklízet.

[5:17] Kdo štědře rosévá, bude také štědře sklízet. Každý, ať dá, jak si přece vzal v srdci, nese zármutkem nebo s donucení. Vždyť radostného dárce miluje Bůh. Bůh je mocen rozhojnit při vás každý dar milosti, abyste měli vždycky a ve všem úplný dostatek a měli hojnost pro každý dobrý skutek. Jak je napsáno, rozsypal a dal nuzným, jeho spravedlnost zůstává na věčnost. Ten, který poskytuje semeno rosévajícímu a chleb kýdlu, opatří a rozmnoží vaši sedbu a dá vyrůst plodům vaší spravedlnosti. Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás působí vděčnost Bohu. Tak tolik z dnešního čtení.

[6:19] Je potřeba k tomu dodat a uvědomit si, že je to oddílek z poměrně dlouhého textu 8. a 9. kapitoli. Na to prostě není čas a prostor, abychom to celý četli. A celé se to týká sbírky, kterou Pavel připravuje, chystá, nebo už z minulosti byla připravená a povzbuzuje v tomhle směru ve městě Korint, v Korintském zboru. A při této příležitosti ukazuje, že ta sbírka, která měla být věnovaná bratřím v Jucku, v Jerozelémě, aby ty bohačí sbory podpořili ten chudší sbor v dnešním Izraeli. Tak tam zmiňuje Makedonské, to je vlastně severní část dnešního řecka, kde ti makedonští už sbírku vykonali a překonali Pavlovo očekávání.

[7:26] V tom, kolik dávali, jak se rozhodli, jak provedli sbírku, tak to bylo nad Pavlovo očekávání. A aby Korintský zbor neútrpěl hanbu, protože Pavel asi nějakým způsobem trochu měl podezření, že by se to mohlo stát, tak připravuje Korintské, zmiňuje jejich dřívejšie rozhodnutí a teď, když se rozhodnutí má stát skutkem, tak o tom hovoří, trochu je dráždějí tím makedonským zborem nebo těmi makedonskými zbory, aby z toho nakonec nebylo velký foupá pro Korintský zbor. Z toho, co jsem říkal, vyplývá, že Pavel měl jakési očekávání. Předpokládám, že směrem k těm makedonským zborům, že to bylo očekávání vycházející z reality, z reálných možností bratři a sestér a těch daných zborů. A oni úplně jednoznačně překonali jeho očekávání, až z toho byl úplně dojat.

[8:37] Chci říct, že to realistické očekávání také mohlo být nenaplněno. Může to být směrem náplněný, i dolu, že Pavel měl realistické očekávání, znal bratry a sestry, jejich možnosti, jejich povolání, jejich zdroje, jestli to je bohatý zbor, chudý zbor, čím se lidé živí a měl nějaké očekávání a makedončtí to ohromně překonali. Ale mohlo to dopadnout i obráceně. A protože má Pavel mírný obavy o korinský zbor, tak proto tomu věnuje dvě kapitoly a ukazuje tady i na duchovní princip, který já jsem nazval zákon sedby a sklizně. Ještě možná je dobrý říct směrem k tomu korinskému zboru, že to byl víceméně bohatý zbor. Protože Korint jako takový město, to je na Jihu, nebo prostě v té jižnější části řecka, pod Makedonii, oblast Achaja, když se podíváte doma na mapy, tak to uvidíte, to dnešní řecko, severní oblast provincie Makedonie, jižní oblast Achaja, tak ten Korint byl velmi úspěšný, prosperující přístav.

[9:52] A dodnes to je prostě přístav. Otevřený na dvě strany moří. Takže místo, kde panoval čilý ruch, kde se konal obchod, kde skutečně byla prosperita a rozhodně to byl bohatší zbor, než třeba zbory v Jucku. Proto také sbírka organizovaná na chudé zbory, na chudé bratry a sestry v Jerozálemě a v Jucku. Tak to jenom tak na úvod, abychom se mohli věnovat tomu našemu textu. Já jsem se na to doma díval trochu i gramaticky a ze slovníky, řecko-českými a je tam několik zajímavých věcí, které by stálo za to tady říct. I když to možná bude teď z mé strany trochu neučesané, ale projdeme si ty verše, protože si myslím, že tam může být určitý obohacení.

[10:53] Tak v tom šestém verši, kdo skoupě rozsévá, bude také skoupě sklízet. Máme tam to příslovce skoupě. Skoupě znamená automaticky jako negativně, že to vnímáme jako negativně. To slovo ale je možné přeložit i jako neutrálně nebo dokonce pozitivně. Šetrně. Je to od slovesa šetřit. Šetřit rozhodně není negativní sama o sobě. Je to neutrální nebo i pozitivní slovo. Naší republice bych v současné době rozhodně doporučil šetřit. Takže si myslím, že to může být i prospešné sloveso. Možná i pro naše rodiny. V určitých věcech by mohlo mít svoji platnost tohle sloveso. Takže tam můžete mít nikoliv jenom skoupě, ale také šetrně. A to už trochu zní jinak. Jenomže směrem k božímu království, směrem k pánu máme šetřit.

[11:55] Máme šetřit na božím království. Máme šetřit na našem pánu. Slovo šetřit má svůj význam. Na pravých místech. Ale směrem k bohu, k božímu království, k dobročinnosti, tak rozhodně nemáme šetřit. Takže proto tam je to slovo skoupě, ale znamená i šetrně. Pak druhá část toho verše. A kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Máme tam zase příslovce štědře. V řeckém textu žádné příslovce není, i když to příslovce odpovídá tomu významu. V řeckém textu je slovní spojení předložky a podstatného jména. To podstatné jméno má široký význam a může znamenat požehnání, může znamenat bohatý dar, ale také chvála, dobrořečení. Z ní eulogia, takže možná někdo znáte, možná jste někdy slyšeli to slovo.

[13:00] A je tam to slovní spojení, které znamená s ohledem na požehnání. nebo na základě požehnání. Když se podíváte, domáte český studijní překlad, tak to máte dole v poznámce, poznámka číslo 9, s ohledem na požehnání. A překladatelé to zkrátili a řekli štědře. Je to v pořádku, to příslovce odpovídá. Ale proč tam Pavel nedal příslovce štědře a takhle květnatě to zdůraznil? A ještě upozorňuji na to, že to požehnání, to s ohledem na požehnání, nebo na základě požehnání, tak to slovo požehnání je v množném čísle. My to v češtině úplně jako jednoduše nerozeznáme, protože je to požehnání a nebo ta požehnání v množném čísle. Ale tady je skutečně množné číslo. Takže s ohledem na ta požehnání. Ukazuje to velikost, ukazuje to skutečně jako štědrost, ale ještě ve větším.

[14:10] Proč ten Pavel tady použije vícero slov, který mi to zdůraznuje a nedá tam jednoduchý příslovce štědře. Potom upozorním ještě na sloveso přece vzal, sedmý verž. Každý ať dá, jak si přece vzal v srdci. To přece vzal týkající se sbírky nebo toho daru, o kterém tady Pavel mluví. To slovo přece vzal je v perfektu, v řečtině, což znamená, hned to vysvětlím, což znamená minulý čas, který začal v minulosti, ale pokračuje až do současnosti, nebo má vliv a dosah až do současnosti. Řečtina má vícero minulých časů, tak jako třeba angličtina, tak v tomto případě možná ekvivalent by byl předpřítomný čas, pro vaše porozumění.

[15:18] Co tím chci říct? To rozhodnutí pro sbírku, které kdysi korenště udělali, a Pavel tady říká, jak jste si přece vzali, kdysi se odehrálo, ale účinky toho rozhodnutí trvají stále, celou dobu až do současnosti a dokonce se dá očekávat, že bude pokračovat i do budoucna. Jinými slovy, nebylo to vyprovokované jenom nějakým emotivním pohnutím srdce, že uděláme sbírku, dáme nějakou dobrou chválu a lidi prostě dají víc, ale že to je rozhodnutí, které bylo v minulosti, trvá, má dosah do současnosti a dokonce může směřovat i do budoucnosti. Tudíž ani žádný koronavěr s tím, jako nezatře se s tím rozhodnutím. Ani to, že se církev půl roku třeba nescházela. Pravdu musím říct, že jsem se nedíval, možná je to teďka taková inspirace, abych se podíval, jak se vyvíjel zborový účet v minulosti přes koronu, ale buďte v klidu, ani to dělat nebudu. Snad víte, kam teďka směřuji.

[16:27] Prostě předse vzal jsi rozhodnutí a stojíš v tom rozhodnutí. I když přijde korona, i když přijde nějaký těžký čas, anebo naopak dobrý čas. Je to rozhodnutí, které není nějaké nahodilé, chvilkové, ale trvá to. Tak to je záležitost té gramatiky toho slovesa předse vzít si. Pak stojí za pozornost slovo, já se musím podívat, jestli už neumíráte u toho, co tady říkám. Ještě se mě nezdá, ještě můžu chvilku pokračovat, ale už to dlouho nebude. Stojí za pozornost ještě slovo, a to pokračuje ten sedmý verš, ne se zármutkem nebo s donucení. Každý ať dájek si předse vzal v srdci, ne se zármutkem nebo s donucení. Ten zármutek. Tak díval jsem se, je to zármutek, skutečně smutek, ale je to také duševní bolest.

[17:28] Takže když máme sbírky, nebo když dáváš, nebo dneska klikneš s účtu na účet, je to jednoduchý, tak jestli u sebe pozoruješ něco jako duševní bolest, že tě bolí duše, nebo dokonce tělo se začne kroutit, nebo nějaký takovýto pochod, tak je to napováženou a radši nedávat. Pokud by u toho mělo být zármutek, nebo snad dokonce donucení, taková ta duševní bolest, tak radši si dej pauzu v tom dávání. Proč? Protože radostného dárce miluje Bůh. Tam je to radostné, ne z vnitřní duševní bolestí, že u toho máš depresi, nebo frustraci, nebo co to je za všelijaky ty psychické záležitosti, ale radostného, že dáváš s radostí, s upřímným otevřeným srdcem, že tě to nebolí.

[18:36] A je tady řečeno, že takového dárce miluje Bůh. Je to něco, co je milé v Božích očích, co je milé Božímu srdci. Proč? Protože on sám je takový. Hospodin sám je takový, že s radostí dává. Že je mu to milé svým dětem dávat. Že mu to nečiní žádnou duševní bolest, že se u toho hospodin nijak nekroutí. Radostně dává. Svobodně. Z lásky a dobrovolně. A miluje tuhle vlastnost. Když někdo takhle svobodně a radostně dává, někdo by řekl, no Bůh miluje celý svět, všechny hříšníky, to je pravda. Proto poslal svého syna. Ale nemiluje každý postoj srdce. Nemiluje každý hřích. Miluje hříšníka, ale nenávidí hřích.

[19:39] Ale tady je řečeno, že miluje veselého, radostného dárce. Tomu donucení násily jsme se už trochu věnovali. A možná už poslední slovo, to je v tom jedenáctém verši. Trochu možná do toho uvedu zmatek, ale kdo máte různé překlady písma, tak ten zmatek z toho nutně jako výjde, když to budete porovnávat. Vším způsobem budete obohacováni k veškeré štědrosti, která skrze nás způsobí vděčnost Bohu. Ten studijní překlad tam má k veškeré štědrosti. Ale ono tam není slovo štědrost. Tam je slovo, které se dá přeložit jako prostota, přímost, jednoduchost, poctivost. Já si myslím, že v tomhle případě by se tam hodilo slovo přímost, přímost, což je blízko upřímnosti.

[20:43] Přímost, upřímnost. Aby člověk mohl upřímně, přímo, tím chci říct svobodně. Svobodně dávat. Tak tenhle překlad bych já upřednostnil, žádný český to tam nemá. Snad jenom žilkův se tomu nějak blíží, jestli si to dobře pamatuji. Ale to není tak důležité pro tuhle chvíli. V každém případě to, co jsme četli, tak jasně ukazuje skutečně na duchovní zákonitost. A to je to, že boží požehnání směrem k prosperitě, směrem k tomu, jak se nám bude dařit, tak jako chtěj nechtěj je ovlivňované, co tady je řečeno. Je to boží slovo. Kdo zkoupě rozsévá, bude také zkoupě sklízet. A kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. Rozhodně to nemá být. První motivace pro naše dávání. To v žádném případě.

[21:43] Jak jsem říkal, má to být rozhodnutí radosti, velkorysosti, lásky. Ne nějakého... vypočítávání. A tyhle motivy jsem slyšel v minulosti. Slyšel jsem dokonce o lidech, kteří dávali desátky, nebo rozhodli se dávat desátky, a to myslím vážně, to jsem na vlastní oči slyšel, na vlastní uši slyšel, pardon. Že tam promítali tu motivaci, aby měli oni sami. Dáš, bude ti dáno. Prostě učení nějaké ekonomie, ale to není teologie tady tohle. Tahle motivace jako není správna. Rozhodně se tady začít nemá. Ale že požehnání nad námi souvisí i s tím, jak dáváme nebo nedáváme. Já bych si to tady netroufli jako předkládat, kdybychom to tady nečetli. Takže nějaká taková zákonitost, zákon sedby a sklizně existuje. A čteme to v Novém zákoně.

[22:43] Znovu upozorňuji na to, co jsem říkal na začátku. Je to jenom část biblické pravdy, to o čem tady mluvím. Vím o tom, že když je válka, když křesťan skončí v koncentračním táboře, tak tam, kde jde o život, tak jako s tímhle učením. Rozumíme si? Je to jenom částečná pravda. Ale je tam. Je tam v písmu. Je potřeba pamatovat také na to, co říkal pán Ježíš. Kupodivu budu teda zmiňovat skutky Apoštolů. Ve skutcích Apoštolů Pavel mluví o slově, který řekl Ježíš, které nemáme ve Evangelích. Tak vidíte, že pán Ježíš toho řekl víc, než to, co máme ve Evangelích. Ve dvacáté kapitole, třicátý pátý verš, nebo druhá část toho třicátého pátého verše, skutky 20, 35b, a tam je řečeno, aby vlastně ti efeští starší pamatovali na slova pána Ježíše, neboť on řekl, blaženější je dávat než brát.

[23:54] Je blaženější dávat než brát. Zase je to slovo směřující k tomu dnešnímu tématu, je to dokonce slovo pána Ježíše, ale nenajdete ho ve Evangelích. Ale máme ho ve skutcích. Takže vidíte, že existovala jakási ústní tradice, ne všechno se nám dostalo do Evangelí, ale je to slovo pána Ježíše. Blaženější je dávat než brát. Určitě je čas, abychom přijímali, jako křesťané, ale mnohem víc má být čas, abychom dávali. Máme být otevření pro jedno i druhý. I přijmout, i dát. Tady bych trochu se navezl do naší mentality české. Snad už se trochu posouváme, ale ještě pořád mám takový pocit, že na nás zůstává mentalita chudého východu Evropana.

[25:03] To už není pravda. My jsme předstihli Španělsko, Portugalsko, předstihli jsme už i Itálii. V Itálii jsme byli nadovolené a dív, že jsem si neukroutil hlavu. Za minulého režimu bych nevěřil tomu, že můžeme předstihnout Itálii. A už jsme na úrovni Itálie. Takže zapomeňme, prosím vás, hoďme to do bahna, tu mentalitu chudých východu Evropanu. Těch, kteří natahují ruku. Těch, kteří neustále rozvíjejí spolupráci s americkými zvory, ale ne s nigerijskými. Ne s ukrajinskými. Čím to bylo motivovaný? Zapomeňme na tuto mentalitu ducha chudoby. Mě to vždycky strašně provokovalo, tak se nezlobte, že se tady rozohnuji. A naprosto systematicky jsem odmítal pozvání do Spojených států, do Koreje, kde mě měla být zaplacená letenka, kde jsem si mohl udělat nějakou travel agency nebo něco takového.

[26:13] z desátků a darů a sbírek bratři a sester, protože jsem nechtěl, aby mě to bratři a sestry platili. Pokud to považuji za důležité tam být, pokud mě tam pán vede, mám na to, abych si tu letenku zaplatil. Jestli mě to za to nestojí, abych si to zaplatil, tak tam prostě nepojedu, to bylo moje rozhodnutí. Berte to pouze jako moje svědectví, nechci tím nikomu šahat do svědomí, nechci tady navozovat žádnou nepříjemnou atmosféru. Chtěl jsem tím jenom potrhnout to, že je mi ze srdce protivná ta mentalita chudých východu Evropanů. Už to není pravda. Jestli to platilo po revoluci a nějaké roky po revoluci, tak dnes už to není pravda. Ale pryč od toho? Chtěl bych poukázat na záležitost písma, která k tomuto směřuje, k tomu našemu tématu, ale budu tentokrát číst z ekumenického překladu.

[27:22] List židům, 13. kapitola, 15. až 16. verš. A zase prosím vás, myslete na to, že tam je řečeno, abychom dávali ne s zármudkem, ne s duševní bolestí. Takže list židům říká, přinášejme tedy skrze Ježíše stále oběť chvály Bohu na šerty, nechť vyznávají jeho jméno. Nádherný verš, důležitý. Před chvíli jsme měli chvály, tam se to naprosto hodí. A pokračuje 16. verš. Nezapomínejme také na dobročinnost a štědrost, takové oběti se Bohu líbí. Je tam sloveso, nezapomínejme. Asi je možné na to zapomenout. A že je možné na to zapomenout, že taková varianta existuje, tak ještě přečtu jedno místo a tím už z citáty písma budu končit.

[28:24] A to je Nehemiáš, 13. kapitola, 10. až 12. verš. Záměrně jsem vybral Nehemiáše, protože vím, že v minulosti jste ho tady probírali. Nehemiáš, 13. kapitola, 10. až 12. verš z ekumenického překladu. Je to vlastně ta poslední kapitola Nehemiáše. Vy si pamatujete, že Nehemiáš přišel do Jaruzaléma, aby obnovil hradby města. Chrám už existoval. Chrám už byl postaven. Ale město nebylo ještě zajištěné proti nepřátelům. Tudíž bylo potřeba obnovit hradby. A nejenom to, Nehemiáš tam napravoval i nedostatky, i hříchy, i věci, které prostě nebyly v pořádku v té judské komunitě. A ono se mu tu skutečně podařilo. Skoro by se dalo říct, že to bylo něco jako probuzení, to, co se tam odehrálo, nebo rozvlažení, to, co se tam odehrálo Nehemiášovou službou v Jerozalémě.

[29:28] a pak Nehemiáš odjíždí, vrací se zpátky na královský dvůr a poté, 13. kapitola, se vrací zpět do Jerozaléma. Byla tam jakási proluka časová a najednou zjišťuje, že po tom rozvlažení, po tom probuzení, po té, co tam dal věci do pořádku, nejenom, že udělali hradby v ohromně krátkém čase, ale dali do pořádku všechno, co se týká bohoslužby a manželství a vůbec té komunity jako takové, tak vrací se zpátky a zjišťuje, že tam zase panují nepořádky. A tak ta 13. kapitola, 10. až 12. verž. Dozvěděl jsem se také, že levitům nebyly dávány částky, takže se všichni rozprchli ke svým polím, levité i zpěváci konající službu. Měl jsem o to spor s představenstvem a ptal jsem se, proč je boží dům opuštěn?

[30:32] Zhromáždil jsem levity a dosadil je na jejich... místa a všechen juda přinášel do skladu desátky zobilý možtu a čerstvého oleje. To je k dobru judských, že si dali říct, že ten nehemiáž, když viděl tyto nedostatky a poukázal na to, tak si dali říct a učinili pokání, udělali nápravu. A začaly přinášet desátky a levité a kněží se mohli vrátit, aby probíhala bohoslužba. Protože do té doby byl dům opuštěn. Nehemiáž klada otázku, proč je boží dům opuštěn? No proč? Protože levité nedostávali částky, tak museli každý ke svému řemeslu nebo ke svým polím, aby se mohli uživit, aby mohli uživit své rodiny. Tak opustili Jeruzalem. Protože by se neuživili. To byl ten důvod, proč je boží dům opuštěn.

[31:34] A nehemiáž to napravil. Tak to je taková starozákonní souvislost. Možná by někdo položil otázku. Bratře, jak je to tedy s desátkama, když je tady řeč o desátcích? Musím říct, že v Novém zákoně, pokud nebudeme se bavit o knize židům, která reflektuje starozákonní praxi, tak je snad jediné místo, které mluví o desátcích. A to je Ježíš v Matoušovi v 23. kapitole, kde mluví k farizejům a zákonníkům. A tam je řeč o desátcích. Ale je třeba říct, že mluví vlastně ještě ke starozákonním lidem. A jinak, když se podíváte, epištoly, skutky o desátcích není řeč. Jak to vlastně bylo v první církvi? Nacházíme tam dva modely. Jeden ten model je jeruzalemský.

[32:35] Ne desátky, ale všechno. Všechno. Prodávali domy, pole, přinášeli to knohám a poštolů a to je ten jeden model. Všechno. Je to historická záležitost v Jeruzalémě, která se tu a tam v historii ještě zopakovala. Ale rozhodně tenhle model nepřevážel. Pavlovské zbory už to takhle neměly. Pavlovské zbory dávaly dary, sbírky, dobročinnost, ale nešly tou cestou toho jeruzalemského zboru. Vzpomenete si někdo ještě v historii církve, kde se ten jeruzalemský model uplatnil? Vzpomínám si alespoň na dva příklady. Jestli někdo si vybavujete, tak na mě třeba jako zvedněte ruku. A já se zkusím trefit do vašeho uvažování. Je nás tady hodně, takže anabaptisti, novokřtěnci, tak to vychází možná z těchto zdrojů, ano.

[33:37] Takže zahrňme to jako někde do anabaptistů, novokřtěnců a to, co se z toho dál vyvíjelo, tak to je společenství majetku, ano. Na Moravě, že o habání tady u nás. Mikulov, odkud já pocházím, tak tam bylo novokřtěnecké probuzení. Velké. Tak ti měli všechno společné. To bylo společenství majetku. No a co náš tábor? Husite. Takže tu a tam se něco takového odehrálo, ale tenhle model jeruzalemský je spíš jako takový okrajový a prosadil se ten Pavlovský. No a jak je to tedy s těmi desátkami? Možná by někdo řekl, bratře, uhýbáš. Tak přiznám barvu. Desátky dávám od svého uvěření, jakmile jsem se o desátcích dozvěděl. Od našeho kazatele v rámci vyučování, takže skoro to bude zanedlouho 30 let.

[34:39] Ale pozor. Já desátky nevnímám jako povinnost a ani je nevidím jako novozákonní povinnost. Je to pro mě jenom model, protože si položím otázku Mirku. Tak jak v této oblasti stát? Připadá mi to jako logický, připadá mi to jako... Dobrý, vhodný model pro mě. Nenakládáme to jako povinnost na bratry a sestry. Mám za to, že volumoucí to není v řádech, něco takového desátky. Nečetl jsem, jsou tady desátky povinné? Jsou tady desátky povinné? Dejte nějaký pokyn, neď to... Dobrý, nejsou. Tak to jsem moc rád, protože nový zákon to skutečně nenařizuje. A z mé strany to bylo pouze svobodné rozhodnutí a dodnes v něm stojím a chci v něm stát i dál. A každému to doporučuji. Ale nemusíš dávat desátky. Můžeš dávat třeba pětinu nebo polovinu majetku. V tom je svoboda. Na druhou stranu, a to je moje logická úvaha, a zkuste mi chvilku ještě sledovat.

[35:44] Jestliže pro starozákonního člověka to byla povinnost, mám já jako novozákonní člověk být pod tou povinností? To je jednou logická úvaha. To není nařízení písma. To není věc řádu bratrské jednoty baptistů. Jenom logická úvaha. A já říkám sám za sebe, že nechci být pod touto úrovní. Že chci být radši nad touto úrovní. Vřele to doporučuji a můžu potvrdit, a měl bych celou řadu svědectví, a dělat to nebudu. Jedině v soukromých rozhovorech, nebo někdy, kdyby byl velký zájem o tom hovořit, můžu potvrdit, že platí to, co tady čteme. Kdo zkoupě rozsévá, bude také zkoupě sklízet. Kdo štědře rozsévá, bude také štědře sklízet. A teď přeskočím. Radostného dárce miluje Bůh. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20210926/z-kon-setby-a-sklizn · Aktualizováno: 2026-10-15