# Snášejte se navzájem ...

> Kázání ze dne 17. 10. 2021, Kol 3:12-15, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 17. 10. 2021
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Kol 3:12-15
- **Délka:** 23:49
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-10-17-Snasejte-se-navzajem-.-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-10-17-Snasejte-se-navzajem-.-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Kdo si budete chtít najít dnešní slovo, tak je to list Koloským, třetí kapitola, od dvanáctého do patnáctého verše. Vidíte, že jsem se ze sborem už pomalu zžil, že už si troufám na mikrofon. Takže budu číst z českého studijního překladu. Oblečte se tedy jako vyvolení, boží, svatí a milovaní, vslitovný soucit, dobrotu, pokoru, vlídnost a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako pán odpustil vám, odpustte i vy. A nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti. Pokoj Kristův, ať rozhoduje ve vašich srdcích, k němu jste byli také povoláni v jednom děle.

[1:04] A buďte vděční. Je to několik veršů, které jsou našlapané teologií, hutnými myšlenkami. Je tedy spoustu zajímavých výrazů, ale dneska určitě se nebudu zabývat vším. Dneska se pokusím být trochu praktičtější a ke konci to tak nějak aplikovat do i konkrétní výzvy pro naše společenství. Ale přece jenom. Jak je to sloveso oblečte se, tak je potřeba si uvědomit, že tam není oblekejte se, ale oblečte se. To znamená jednou a pak v tom oděvu choďte. Ne, že oblečte se, pak se převlečte do nějakého jiného obleku, nebo se dokonce vyslečte a buďte na zí, pak se zase oblečte, pak se zase vyslečte.

[2:11] To se stane pouze hříchem. Když se lžeme, tak pak jsme na zí. Ale tady je oblečte se a v tom oděvu choďte. Je tam řečeno, co je tím oděvem, do čeho se máme oblect. Slitovný soucit, dobrota, pokora, vlídnost a trpělivost. Všechno jsou to úžasné vlastnosti, které předpokládají a jsou předpokladem toho slovesa ve 13. verši. Snášejte se navzájem. Já jsem tak to kázání i nazval. Snášejte se navzájem. A ono mimochodem boží lid opravdu potřebuje. My potřebujeme, abychom se snášeli. Myslíte si to také? Ono to navozuje představu, že láska je něco víc.

[3:14] A snášení se to je takový první předpoklad. Něco jako menšího, něco jako slabšího. Tak by se tomu dalo možná na první pohled rozumět. Ale ono to tak není. Právě, že jenom když milujeme, tak jsme schopni snášat. U lásky totiž, u lásky v pravém slova smyslu, láska Kristova, láska boží, tak nejde o nějaký sentiment, nejde o nějaké jenom emoce. Taková ta láska, já nevím, erotická, nebo mateřsko-otcovská. A taková ta lidská, takovou tu, co známe, že dva lidé se do sebe zamilují a probíhají zvláštní chemické procesy v mozku. Mnozí jsme to zažili. A je to láska neuvěřitelná, povznášející, ale někteří za chvíli po pěti letech jsou v bodu dokonce lhostejnosti, snad i nenávisti.

[4:17] Tak o této lásce já nemluvím. Na to má řečtina jiné výrazy. Titulky vytvořil JohnyX. Eros, Filia, Filadelfia. My mluvíme o lásce boží, o agapé. A to je láska, která se obětuje. A to je prvé z toho předpokladu, když jsem ochoten a schopen se obětovat, tak jsem schopen snášet. To je potom projev té lásky. Že jsem schopen snášet. Snášet to, co mě není úplně milé, to, co mě provokuje, já jako cholerik bych o tom něco mohl říct, co všechno mě provokuje, co všechno mě irituje. To, co člověku není milé, myslíte si, že se to týká božího lidu? Jsou mezi námi jenom sympatie? Já věřím tomu, že jo, že jsou mezi námi sympatie. Ale v božím lidu existují také antipatie.

[5:17] Protože jsme různí lidé, různých povah, různých temperamentů, různého sociálního a ekonomického a etnického národnostního pozadí, různého věkového a vzdělanostního rozdílu, různých kulturních návyků, dokonce různých politických názorů, a to byste viděli, kdybychom to tady začali rozebírat, různého vkusu. Vkusu. To uvidíte, až tady budeme společně řešit ty stěny různého světonázoru. Různě fandíme, někdo z partia, někdo z Láví. A, pardon, tady Sigma, čeho? Ve znojím je znojím štěvodli.

[6:18] Spoustu rozdílu je mezi námi. A jak se ty antipatie projevují? V takovéto modlitevně to není až tak úplně zřetelný. Představte si jedno individuum, které vám není úplně sympatické a bude se nacházet tady, na tomto místě. Sednete si tady, anebo diagonála a vzádu. To je to nejdelší, ho, diagonála. A když se přemístí to individuum sem, vy se přemístíte tam. Ale hospodin je někdy plný humoru a on to někdy vyzkouší. To pojedete takovým ECčkem do Prahy. Sednete si do kupéčka, pár metrů čtverečních, otevřou se dveře a tohle pomyslené individuum přisedne. A vy jste měli notebook, nějaký film, že je ona chystený. A začnete se potit.

[7:20] A než přijedete do Prahy, tak jste úplně spocení a úplně vyšťavení a únavení. Zažili jste někdy takovýto boží humor? Já jsem ho několikrát zažil. Únášejte se navzájem, snášejte se. A je to možný jenom tehdy, když milujeme. Totiž ještě možná, jaký je rozdíl mezi tím snášením a mezi tím, co je poté, a to je odpouštějte si. Má-li kdo něco proti druhému? Dokonce je tam řečeno, jak odpouštět si. Jako pán odpustil vám, odpustte i vy. To znamená dokonale. Tak, že to pán zahodí do moře zapomenutí a už to nevzpomíná více. To není úplně jednoduché takhle odpouštět. Ale přesto nás k tomu boží slovo vybízí a když nás k tomu vybízí, tak je to reálné a je to možné.

[8:20] A je možné takhle odpouštět. A máme to takhle dělat. A když odpustíš a za týden se to zopakuje. Ta stejná záležitost. Máme paměť. Když se rozhodujeme odpustit, tak úplně v té chvíli nevypínáme paměť, protože to ne úplně jde. Ale hospodin odpouští tak, jako kdyby se rozhodl úplně zapomenout. A nejako by se rozhodl, tak to vlastně je. Zapomíná. Dává to do moře zapomenutí. Ale to se týká hříchu. Odpustit je možné hřích, nebo je třeba odpustit hřích tam, kde ti někdo ublíží. Tam, kde skutečně je to jednoznačné selhání, to, co nazýváme v církvi hříchem. To snášejte se navzájem, to není o hříchu. My nemáme snášet hřích.

[9:23] Hřích je třeba odpustit napomenout a odpustit, činit pokání. Ale snášet, to jsou právě ty naše pohahy, to jsou naše ty kulturní vzorce, to jsou ty naše návyky, zvyky. To, co nutně není hřích, to, co nám úplně není příjemný, to jsou naše názory. Já chodím na návštěvy mezi námi v tomto společenství a budu v tom rád pokračovat. A ty návštěvy jsou pro mě velmi zbohacující. Někdy až dojímavé. Mimořádné boží věci v lidských životech mezi námi tady hospodin udělal. Neodiskutovatelné boží zázraky. A toho si velmi cením a vážím, ale tu a tam se dozvím nějaký názor. Bratra či sestry. A tu a tam se bratr a sestra dozví můj názor.

[10:25] A zjišťujeme, že se třeba lišíme. A já zjišťuju, že vy mezi sebou, ačkoliv roky žijete spolu, tak se velmi lišíte. A všechny tyto rozdílnosti, názorové a nevím jaké, to, co jsem zmiňoval, je potřeba snášet a unášet. To je určitý tlak, to je určitý břemeno. A snášení znamená, že musíš vyvinout sílu, energii, aby jsi to unesl. A není to úplná pohoda vždycky. Víte, když máte s někým sympatie, kolikrát jsou to úplně iracionální záležitosti, že se člověk k člověku přitahuje, je mu příjemně, je mu blízko, úplně přirozeně vzniká přátelství, tak to je něco, co člověka nabíjí energii, co ho nabíjí silou.

[11:35] Jenom když se přiblížíte a máte společenství s takovýmto člověkem, tak je vám hrozně příjemně a velmi vás to posiluje. Pán Ježíš takové lidi také měl. Představte si, že v Janově Evangeliu 11. kapitola 5. verš je řeč o Martě, její sestře a Lazarovi. A tam je řečeno, že Ježíš miloval Martu i její sestru a Lazara. Ježíš miloval všechny lidi. Ale tady byla zvláštní sympatie. Pán Ježíš do tohoto domu k těmto lidem velmi rád zašel. Odpočinout, spočinout. Bylo to přátelství. A každý, kdo má takovýto vztah, tak to zná. A je to vzácný a je to cený. V rovině přátelství těžko může existovat 100 takových vztahů.

[12:39] Když máš jednoho takovéhoto přítele, tak už je to poklad. Kamarádů máme celou řadu, ale skutečně takovéhoto přítelkyní, takovýto přátelský vztah, to je vzácnost. Ten, který se o tebe zajímá. Ten, který se zajímá o tvou rodinu, o tvůj stav, o tvé bolesti. Ten, který tě nenechá ve štychu ani v situaci, kdy tě není. nejlépe, tak takových vztahů nemáme mnoha. To jsou kolikrát sympatie, jsou to kolikrát věci i iracionální, které přesahují i záležitosti věkové a názorové, abych to uvedl na konkrétním případě. V Ivančicích, když jsme před více jak 20 lety sloužili misijně a zakládali sbor, tehdy mě bylo něco málo přes 20 let, tak jsem se seznámil s jedním starým bratrem, který byl o dvě generace starší než já.

[13:55] A ještě pocházel z takového unikátního společenství, které se nazývá Křesťanské sbory. To je taková denominace nebo společenství, které má své špecifíka. A tenhle bratr o dvě generace starší než já, tak i ze sociální skupiny byl úplně jiný než já. Byl to havíř, horník, takový permoník, tak něco málo přes metr 50. Pracoval v rasicko-oslavanské pánvi, v Černý úhli, v Oslavanech. A my jsme se zpřátelili. A skutečně to bylo přátelství a měli jsme se strašně moc rádi. Byl to hluboký vztah, ale nebyl postavený na tom, že jsme byli věkově k sobě blízko, nebyl postavený ani na sociálních a vzdělanostních a nevím jakých prostě záležitostech, dokonce ani na názorech, dokonce ani na teologii, ne.

[15:06] Já si pamatuju, že když jsme tam začali dělat zhromáždení v malé skupince, tak tento bratr jednou či dvakrát to udělal. Po mém kázání povstal, šel dopředu, vzal si slovo a během 30 sekund moje kázání úplně odrovnal. Zlustroval, odboural, úplně totálně to zlikvidoval. A já v té chvíli jsem myslel, že ho v zubech, jako choleryk, že ho v zubech vynesu ve naroztrhnu. A museli jsme si to pochopitelně vyříkat a pochopitelně tam muselo proběhnout něco jako to odpuštění. Ale současně platí to, že jsme se měli velice rádi. A byl to hluboký vztah, obou strany. A iracionální, protože dodnes nevím, na čem byl postavený. Tam nic lidskýho, proč bych řekl, že ten vztah vznikl, vůbec nechápu, dodnes to nechápu. Ale měli jsme se velmi rádi. Bratr si velmi vážím, už je u pána, tak aspoň vzpomenu jeho jméno.

[16:10] Byl to děda Mladějovský. Měl jsem ho moc rád. Je třeba se unášet, je třeba se snášet. Ten čtrnáct je verš a nad všechno, a nad to všechno mějte lásku, která je poutem dokonalosti. To je ta boží láska, ta, která se obětuje. Ta je poutem dokonalosti. Někde je řečeno, že láska přikrývá množství hříchu. Můžeme takto milovat jenom proto, že na začátku je řečeno, že jsme také milovaní. Jsme vyvolení, že jsme boží svatí, a jsme také milovaní. A to milovaní, vím, že tady někteří jisté lingvisté, tak to milovaní tam je tvar, který je v perfektu, a už jsme si říkali, že to je děj v minulosti, který má dosah do přítomnosti a směřuje do konce do budoucnosti.

[17:17] Něco, co se nemění. Pán si nás zamiloval, miluje nás stále a bude nás stále milovat. Jsme stále milovaní. A protože. Jsme sami milovaní, tak můžeme sami také milovat. Poznal jsi Boží lásku? Znáš Boží lásku? Jseš schopen o Boží lásce svědčit? Víš, že jsi milovaný? Každý, kdo to ví, každý, komu to bylo v Pánu Ježíši zjeveno, každý, kdo Boží lásku přijal a přijímá, tak je schopen milovat. Nejprve si nás zamiloval On, On nás miloval a z toho vyplývá, že i my jsme schopni milovat. Pak je tam na 15. verž, pokoj Kristův, ať rozhoduje ve vašich srdcích. Pokoj Kristův. Je třeba, aby pokoj vládl ve našich srdcích, aby vládl v našem společenství, aby vládl ve sboru, aby vládl v církvi, v Božím lidu.

[18:28] V řeckém textu je slovo Eirene, to je ten pokoj, ale on je to spíš mír. Řekové rozuměli pokoji jako míru. Vzpomněte si na dějepis, kde v Řecku byly takové ty městské státy, Ateny, Sparta, Korint, kolikrát mezi sebou válčili. A když byl takový ten čas míru, kdy se neválčilo, tak to je to Eirene, to je to řecké chápání pokoje. Ale on je to docela plitký pohled na pokoj. Pochopitelně Apoštol Pavel a pán Ježíš vycházeli z toho hebrejského chápání pokoje. To je ten šalom, to je to známé slovo šalom. To má daleko širší význam. To není jenom klid mezi válkami. To je pokoj s Bohem, to je harmonie, to je společenství, to je dokonalost mezi lidmi, směrem ke stvořiteli, dokonce také k přírodě.

[19:40] Takhle široký, harmonický stav to je. A takový to pokoj má vládnout v našich srdcích, v našem sboru, v našem společenství mezi námi. K takovému to pokoji jsme povoláni v jednom těle. Já už se pomaly budu blížit k závěru, nebo lépe řečené, už jsem k závěru dospěl. A teď si dovolím jednu praktickou aplikaci. Těch aplikací by bylo možné celá řada. A je možné, že to teď v tuto chvíli u některých z vás prohraju. Protože budu mluvit naprosto konkrétně. A snad se mi to podaří vysvětlit. Nevím, jestli jste si všimli, že je na vzrůstu covid.

[20:45] A přesně v této záležitosti, jak mezi vámi chodím, tak zjišťuji, že máme postoje od leva až do prava. A sto nejrůznějších možných niancí mezi tím. Já mám pochopitelně také na to svůj názor. A dost možná, že s mnohými z vás bych se na to nezhodl. Ale my se musíme nějak dohodnout. A nějak zhodnout jako boží lid. Přece se na covidu nerozdělíme. Přece se na covidu nenecháme rozstřílet. Tak jako se nenecháme rozstřílet na tom, jestli fandíš Spartě nebo Slávy. Tak jako se nenecháme rozstřílet na tom, jestli si volil spolu nebo ty druhý.

[21:46] Už jsem se prozradil. To jsem úplně nechtěl. Zkusím z toho vybruslit. Doufám, že nikdo tady nevolil komunisty. Všechno ostatní je skoro možné. Skoro. Ale v božím lidu máme svobodu a věřte tomu, že se ani na politických názorech nezhodneme. Nezhodneme se ani na covidu. A tak bych vás chtěl jako kazatel poprosit, požádat. Věřím, že i já mám ducha svatého. Abychom od příští neděle je to prozba, je to žádost. Nebudu tady žádným policajtem. Abychom od příští neděle ve velkém zromáždění v tomto sále při nedělním zromáždění, kdy jsme tady zromážděni všechny věkové kategorie, je nás tady hodně, tak abychom měli alespoň chirurgickou roušku jako takové minimum.

[22:53] Kdo chce víc, nechť má víc. Mluvím o tomto sále. Nemluvím o čaji, o kávě. Věřte tomu, že i to, co teď říkám, je pro mě kompromis. A z lásky k pánu, z lásky k vám, tak se tomu kompromisu také podřídím. A poprosil bych i vás. Do té doby, než se COVID nějakým způsobem zase umenší. Nemluvím o malých skupinkách, nemluvím o nějakých malých společenstvích. Bavím se o nedělním zromáždění. A chtěl bych vás poprosit, aby jste se na tomhle neurazili a aby jsme to společně snesli. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20211017/sn-ejte-se-navz-jem · Aktualizováno: 2026-10-15