# Duchovní boj

> Kázání ze dne 31. 10. 2021, Ef 6:10-17, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 31. 10. 2021
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Ef 6:10-17
- **Délka:** 34:40
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-10-31-Duchovni-boj-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-10-31-Duchovni-boj-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Včera jsem sloužil v Praze na konferenci mládeže, měl jsem tam takový biblický seminář a mám takovou naději, že uhodilo na lepší časy v mládej generaci, mám z toho naději, jsem z toho potěšený. Já jsem měl takové očekávání, že když tam přijde na ten můj seminář pět lidí, tak že to bude dobrý, že to je to, co tak jako odpovídá mým předpokladům, protože byly časy, kdy jsem měl semináře pro mládež a přišli třeba tři na biblický seminář a na konkurenční seminář malování na sklo nebo něco takového, tak valili davy, tak těžko se konkurovalo malování na skla a včera přišlo nějakých jako 30 mladých lidí poslouchat, naslouchat Božímu slovu, tak jsem takový plný naděje a jsem plný naděje i co se týká tohoto zboru.

[1:00] Já věřím tomu, že jste přišli nejenom jako společenská událost, ale že jsme přišli kvůli Pánu, abychom tady byli. Pro něj, před ním, pochopitelně i mezi sebou navzájem, ale že jsme přišli slyšet jeho slova. Tak já bych dnes otevřel z listu efeským 6. kapitola, 10. až 17. verž a budu číst z toho českého studijního překladu. A kázání jsem nazval Duchovní boj. Bude to dnes o duchovním boji. Možná na začátek, aby nedošlo k určitému nedorozumění. Zpívali jsme krásnou píseň, kde znělo Já se vzdávám. Tak to se týká směrem k Bohu, že se vzdáváme. Ale do duchovního boje to nepatří. Já se vzdávám. Tam máme stát a pevně stát. Tak jenom, aby nedošlo z té písně jako k nedorozumění.

[2:02] Takže dneska budeme mluvit o textu, kde rozhodně aplikací nemůže být Já se vzdávám. To ani nahoru. Takže Efeským šestá kapitola od desátého verše. Nakonec, moji bratři, posilujte se v pánu a v převaze jeho síly. Oblečte si celou výzbroj boží, abyste se mohli postavit proti dňáblovým nástrahám. Neboť náš zápas není proti krvi a tělu, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech. Proto vezměte na sebe celou boží zbroj, abyste se mohli v den zlý vzepřít. Všechno vykonat a zůstat stát. Stůjte tedy opásání na bedrech pravdou, oblečení v pancíř spravedlnosti, nohy obuté v připravenosti k službě Evangelia pokoje.

[3:06] K tomu všemu vezměte štít víry, jimž budete moci uhasit všechny hořící šípy toho zlého. A vezměte přilbu záchrany a meč ducha, jimž je boží slovo. Text nadepsán boží výzbroj, spíš by se dalo říct výstroj. K výzbroji tam v podstatě patří pouze meč a možná ještě štít. A celý ten obraz, celá ta metafora je znázorněna na podobě římského vojáka, římského bojovníka. Takže Pavel dobře znal, jak vypadá tehdejší římský bojovník, voják a na celém tom obrazu tu metaforu duchovního boje a těch zbraní nebo té výzbroje, výstroje modeluje. Ale ještě než si dostaneme k těm jednotlivostem, tak je potřeba si říct něco o našem nepříteli.

[4:11] Pokud existuje boj, pokud máme bojovat, pokud jsme postaveni do boje a je to realita na tomto světě, je to realita našich životů. tak je třeba znát nepřítela. A jako nepřítel tady je označen nikdo jiný než samotný děbel. Jedenácty verš. Postavit proti děblovým nástraha. A potom ještě okus dál, to je ten šestnácty verš, tam jsou ty hořící šípy toho zlého. Ne zla, nějak jako abstraktně, ale toho zlého. Je tam člen určitý v řečtině, jedná se skutečně o personifikované zlo. O toho zlého, s velkým zl. Jiný výraz pro děbla nebo také pro satana, ještě jiné výrazy bychom našli v písmu.

[5:13] Je to náš nepřítel, je to duchovní bytost, kterou fyzickým zrakem nebo smysly nemůžeme nějakým způsobem poznat. Tak jako ani našeho pána, ani Boha, nepoznáváme zrakem nebo sluchem fyzickými smysly. Jedná se tedy o duchovní bytost. V každém případě, a to je potřeba říct, jeho schopnosti se nesmí podceňovat, dňáblovi schopnosti a možnosti, ale nesmí se ani přeceňovat. On není negativním Bohem. On je stvořenou bytostí a nepatří mu atributy živého Boha. Tudíž není všudy přítomný, není vševědoucí a není ani všemocný.

[6:16] Takže rozhodně má velké možnosti, ale nemá možnosti živého Boha. To je potřeba vědět. Nepodceňovat ani nepřeceňovat. Jedno i druhé se nevyplácí, jedno i druhé je špatně. V každém případě v dnešní době, v moderních církvích, tak v některých kruzích se existence dňábla vůbec nebere vážně. Vůbec se nepočítá s tím, že by existoval. Je to představa pro ně jako starověká. Je potřeba demytologizovat písmo, říkají. A v tom případě jako i postava dňábla je pro ně patřící někde do mytologie nebo do pohádek nebo do něčeho podobného. My jako evangelikální křesťané, kteří bereme písmo vážně a věříme, že písmo obsahuje a zachovává plnou boží pravdu, tak víme, že skutečně tahle bytost, tenhle takto berte jako kulturní vložku, tak skutečně počítáme s tím, že tahle bytost existuje, že ji čelíme a že nemáme na výběr.

[7:51] Že to není něco, co bychom si mohli vybrat. Že není možnost, jak se duchovnímu boji vyhnout. Prostě nepřítel je tady, my jsme nikoliv ještě v ráji, ale na zemi, jsme na půdě bitvy, zápasu války, duchovní války a než naposledy vydechneme na této zemi a než odejdeme do ráje, tak jsme v realitě duchovního boje. Tenthle nepřítel pochopitelně má celou hierarchii, celé zástupy svých noh sledů, velmi často nečistí duchové nebo démoni, písmo je tak nazývá. Tady nám Pavel říká, že vedeme boj nikoli v písu, Proti krvi a tělu, to znamená ne proti člověku, ale proti vládám, proti autoritám, proti světovládcům této temnoty, proti duchovním mocnostem zla v nebeských oblastech.

[8:57] Ne proti tělu a krvi, tudíž všechny tyhle autority jsou duchovní mocnosti. Jasně, že potom ty duchovní mocnosti mají i své fyzické noh sledy. Tu svého Hitlera, tu svého Stalina, tu svého a tak bychom si mohli dosadit. Ale Pavel nás vyzývá, že náš boj není pozemský, takový ten husický, kde nešlo skutečně jenom jako o metaforu zbraní, ale tam šlo o skutečné zbraně. A to byla skutečná jako válka se všim všudy. Byť si husitů možná v mnoha úhlech pohledu vážíme, tak o tento duchovní boj nám tady nejde a písmu skutečně nejde o boj proti tělu a krvi, ale jedná se o duchovní válku. Tam, jak je to slovo, že náš zápas není proti krvi a tělu, tam je slovo řecké, které se vyskytuje v Biblii pouze na tomto místě, jenom jeden výskyt.

[10:05] a myslete na to, že se nejedná o zápas nějakého sportu, nějaký sportovní odvětví, kde by snad platilo fair play, kde by snad platili nějaký psaná pravidla. Ale jedná se skutečně o vojenský zápas, o válku, kde žádný fair play neplatí. Dňábel, jak jsem říkal, má své nohsledy, má svoji hierarchii, o tom by se rolo někdy i více mluvit, i s písma si to ukazovat, ty texty, které na to poukazují, ale na to teď není čas. V každém případě má svoje taktiky, osvědčené taktiky, ale sponě kterých se dotkneme. Obecně za to samozřejmě jeho zbrání je hřích. To znamená pokouší člověka k hříchu. Hřích je totiž něco, co odděluje člověka od Boha. A jeho snahou je docílit právě tohoto odloučení člověka od Boha.

[11:11] Vzpoměňte si na pokušení v ráji. Když ten had přistupoval a pokoušel Evu a Adama, tak přesně to byla tahle strategie, pokoušet ke hříchu. A hříchem vznikne ta propast mezi stvořitelem a jeho stvořením, mezi Bohem a člověkem. Tak to je v obecném slova smyslu. Pokouší ke hříchu. Ale má svoje vypracované strategie, tak alespoň některé si tady vybavíme. Jeho mocnou zbraní nebo takovým mocným nástrojem, taktikou je všechno to, co zahrnujeme do oblasti okultismu. Bylo by dobře o tom někdy mluvit, ale vzhledem k tomu, že největší účast je na nedělních bohoslužbách, tak alespoň krátce stručně k této oblasti. Protože na biblickou přijde daleko menší počet lidí, takže z toho důvodu je třeba o tom mluvit někdy i tady v neděli.

[12:13] Všechno to, co se zahrnuje do okultismu, to, co jsou záležitosti nějaké ezoteriky, to jsou všechno nástroje toho zlého, jeho taktika, jak člověka odvést od Boha, jak ho v podstatě zotročit, jak si ho svázat, jak si ho zatemnit, aby neviděl Evangelium, aby neviděl Ježíše Krista, aby neviděl prostě cestu spásy v Pánu Ježíši. A když se podíváte v současnosti po naší zemi, tak to je taktika, která tomu zlému velmi vychází. Je to něco, co je velmi rozšířené, takové to věštectví, léčitelství, astrologie, vyvolávání duchů. Takové všelijaké hledání budoucnosti, tu z ruky, tu z nějaké sedliny kávové, starý metody, nový metody, které se dneska zaštiťují už i ve zdravotnictví.

[13:24] To, co kdysi bylo pouze jako na poli někde šarlatánů, tak se dneska vkráda až do medicíny a člověk musí být na stráži, i když jde k lékaři, který má tituly z oblasti medicíny, tak musí být na stráži, jestli náhodou ten člověk nepropaguje okultní praktiky, neodpovídající medicíně jako takové. Všelijaké akupunktury, všelijaké homeopatie. Moje žena dělala pět let fyzioterapii a i tam věřte tomu, že se hodně cpe okultních praktik do tohoto oboru. A tak by se dohlo pokračovat. Takže dneska už to není jenom u nějaké báby, kořenářky, někde u šarlatánů, ale dneska prostě jsou okultisté i lidé z několika tituly.

[14:24] A to, že je zaštítený titulem akademickým z nějaké univerzity, ještě vůbec neznamená, že to, co ten člověk propaguje, není okultismus. Je třeba být na stráži, je třeba mít duchovní rozeznávání a být opatrný v této oblasti. Do školství se to cpe. A docela dost. Volnočasové aktivity. V různý domy dětí a mládeže. Všelijaká šamanská bubnování a takovéhle záležitosti, kde bezelsní rodiče posílají své děti, aby si šamansky zabubnovali. A vůbec netuší, kam a pro co a čemu své děti jako vydávají. Takže nebezpečná oblast. Do církve se to cpe. Moje konkrétní zkušenost, ale sponě takhle, abyste mi věřili, že si nevymýšlím. Když jsem měl 18 let, tak jsem jel na mládežnickou konferenci.

[15:29] Celocírkevní, mezinárodní. A byl to velmi požehnaný čas. Tam jsem prožil svoje naplnění duchem svatým a úžasné začátky mé duchovní cesty. Za dva roky jsem jel na podobnou konferenci, mezinárodní, mládežnickou, tentokrát ne celoevropskou, ale celosvětovou. A v Hamburgu to bylo, v Německu tehdy. A přijel jsem tam a byla tam americká chválicí kapela, která nás vedla ty stovky studentů nebo mladých lidí ve chvále, k uctívání, tak jak tady jsme měli dneska krásné chvály. Tak já jsem takhle bezhlstně přistupoval k těm chvalám a na základě té zkušenosti z toho Rakouska před dvěmi lety, kde jsem prožil úžasné požehnání při chvalách, tak jsem očekával něco podobného. A kapela začala hrát, první písnička taková dynamická, taková mládežnická vypalovačka, a tak se dostavily příjemné emoce na začátek v mé duši.

[16:36] A tak jsem očekával, že nás to bude někam pozovedat, že tam prožijeme velmi dobrý čas před Bohem. Takový ty večery chval a modliteb, jak známe. A ono se to nikam dál neposunulo. A já jsem tomu nerozuměl, protože to byly šikovní hudebníci a dobří zpěváci. Měli prostě lidskou kvalitu, hudební i zpěváckou. A vůbec se to nikam neposunulo, ty chvály. Jak kdyby to bylo zavřené, jak kdyby tam nebylo žádné boží požehnání. No a během toho týdne potom byl jeden seminář, kde zpěvačka téhle kapely nás chtěla cosi ve chvále učit. A na začátek byla taková jakože rozcvička. A ta rozcvička byla inspirovaná jogou. Takže nás vedla k Joze. Tak tam už jsem to pochopil. Proč to bylo takhle zavřený? Proč tomu Bůh nežehnal?

[17:37] Proč to byl jenom koncert, ale nebylo tam nic z ducha svatého? A tak já jsem tehdy byl takový bojovný, tak jsem se toho neúčastnil, té roztvičky jogy a stál jsem tam schválně, jako je pěst na oko, ani jsem se nehl přímo naproti té zpivačce. Nevím, jestli tomu porozuměla, tomu mému gestu. Bylo to takový pasivní, možná, že dneska bych byl aktivnější, možná bych šel přímo za ní, možná bych to i narušil, ale tehdy jsem byl mladý, tak toto byl můj vzdor duchovní proti té roztvičce. Takže to byla mládežnická konference mladých lidí věřících, kde je vedla tahle zpivačka Kioze. Tak vidíte, že i do církve, se okultní praktiky cpou. Tak to je jedna oblast. Okultismus.

[18:38] A kdo má zkušenost z touhle oblastí, je třeba to vyznat jako hřích, naprosto se se vším rozejít, postavit se tomu zády, všechno to, co s tím souvisí, zlikvidovat. Tak, jak to udělali v Efezo, ty knihy magické. na hromadu a spálit. Někteří bratři v tomto zboru to svědectví mají, že pálili, házeli do rybníka, likvidovali majetky neskutečné hodnoty. ale věděli, že to je něco, co je nezdravé, co je zlé, co jim škodilo a co by škodilo i dalším lidem. Tudíž neprodávat do žádných antikvariátů, do žádných obchodů s uměním opravdu zlikvidovat. To je moje doporučení. A vyznat to je jako hřích a rozejí cestí.

[19:43] Tak to je okultismus. Pak možná vás překvapím, možná ne, všechno to, co je náboženství. Někteří zahrnují i křesťanství mezi náboženství. Já ne. Všechno to, co je náboženství, je děblová taktika. Všechno to, co jde zdola od člověka, kde člověk chce se zalíbit Bohu, kde si ho chce naklonit, kde chce získat jeho přízeň, kde si ho chce případně také zmanipulovat. A je to cesta od člověka k Bohu. Všechno to, co jde ze země nahoru, tak je děbelská lest, nic jiného. A křesťanství já nezahrnuju, nebo skutečně biblické kristovství já nezahrnuju do náboženství. Protože to je zjevená cesta od Boha k člověku, kde poslal svého syna, aby zachránil celý svět.

[20:44] A je to cesta od stvořitele k člověku. Od pána milostivého, dobrotivého, láskyplného k padlému stvoření. To není žádný náboženství. Další takovou oblastí jsou všechny možné izmy, všechny možné filozofie, které vedou člověka do slepé uličky. A některé z nich jsou i mimořádně nebezpečné. Vzpomeňte si na 20. století na takový komunismus nebo nacizmus desítky, desítky milionů mrtvých lidí. Za těmito dňábelskými, zhoubnými filozofiemi. A to až tak, že nad tím rozum stojí. Jak Německo, takový kulturní národ, vyspělý, mohl propadnout tak zaslepené ideologii, za kterou jsou desítky milionů mrtvých lidí.

[21:52] Nad tím, až rozum stojí. Vysvětlení je jednoduché. Stál zatím dňábel. Svedl lidi k této bludné, scestné filozofii. A stálo to masy mrtvých lidí. Co církev, co hereze, co sekty, taky dňáblův nástroj. Co faleštná teologie. Tady vás možná překvapím úplně nejvíc. To já považuji za to nejzhoubnější, co vůbec je. Falešnou teologii. Liberalismus. Dňáblův jad. Ještě jednou to řeknu. Dňáblův jad. To je jedna z těch nejúspěšnějších a nejlepších taktik toho zlého. Uvědomuji si, že se pouštím na tenky let. Dotýkám se církve.

[22:54] Ono se to nahrává. Jsem zvědav, co z toho bude. Ale jedna z nejlepších taktik je naočkovat teologické fakulty, tam si získat svůj prostor a ovlivnit desítky, stovky, tisíce kazatelů, kteří ten jed potom přinesou do sboru. Jed liberalismu. Velmi úspěšná dňáblská taktika. Mnohokrát jsem přemýšlel, jestli to není ještě daleko horší a nebezpečnější zbráň, než nějaký okultismus. Všechno to, co je těsně vedle, je to nejnebezpečnější. Takový ten okultismus, taková ta černá magie a podobně, to je pro mnohé lidi na první pohled rozeznatelné. Ale to, co je těsně vedle a vypadá to dobře, vypadá to vonavě, to je to nejhorší.

[24:01] Protože člověk to ani nerozpozná. Řekl bych nejúspěšnější taktika. Tak alespoň několik těch jeho taktik jsem znázornil, určitě by se dalo o tom mluvit víc a ze široka. V každém případě jsme postaveni do duchovního boje a nejsme bezbraní, nejsme vydáni tomu, abychom se vzdali, nejsme určení k porážce. Máme od našeho pána boží výzbroj a výstroj, která nám zaručí a zajistí, že zvítězíme, že obstojíme, že nepodlehneme a neprohrajeme. Máme tady celou tu řadu, jak jsem říkal, z toho obrazu římského bojovníka. Já se nebudu zabývat úplně podrobně každé té záležitosti, i když každá z nich by stála za samostatné kázání, ale dotknu se jenom některých z nich.

[25:10] Tak máme tam štít víry. Ten stojí za pozornost. Je tam slovo, které znázornuje štít víry, který tehdy, ono bylo více druhů štítů, minimálně dva, tak tenhle štít víry chránil před šípy protivníka celý lidský tělo. Byl to štít, který měřil přes dva metry na výšku a nějakých 0,75 metrů na šířku a vlastně schoval nebo ukryl celého člověka, celého bojovníka. A takovýmto štítem je naše víra. Víra v Pána Ježíše, víra v Jeho slovo, víra v Boží slovo. Člověka takhle chrání před všemi možnými šípy, útoky, pochybnostmi toho zlého.

[26:13] A máme možnost uhasit všechny tyto šípy prostřednictvím tohoto štítu. Pak je tam jedna jediná zbraň, která slouží nejen k obraně, ale také k útoku. A to je sedmnáctý verš, meč ducha, jímž je slovo boží. Na tomto místě je řecké slovo machajra, to je krátký meč. Nemáme tady kopí, nemáme tady oštěp, nemáme tady velký meč, máme tady malý krátký meč. Byl to meč, který jeho štěpel měřil jen tak zhruba 50 cm. Takže na první pohled ta zbraň nevypadá velkolopě. Pro nás, kteří známe středověkou výzbroj bojovníků, tak to vypadá jako taková větší kudlička.

[27:17] Ale zdáním klameo, ona to byla mimořádně účinná zbraň. Velmi rychlá. Než s takovým tím velkým mečem těžkým, který člověk držel ve dvou rukách, a než se ohnal, a než případně byl připraven se znovu ohnat, tak tento krátký meč třikrát, čtyrikrát, pětkrát bodl. Takže ona to byla velmi účinná zbraň. A římané s tímto mečem skutečně dobili celý tehdejší svět, pochopitelně v rámci nějaké taktiky, v rámci nějaké strategie. Takže velmi účinná zbraň. Ale je potřeba myslet na to, že tento krátký meč byl účinný jenom v boji muž proti muži na blízku. Jinak je neučinný. To znamená, co z toho vyplývá?

[28:19] Že my se s nepřítelem musíme utkat na blízku, jako muž proti muži. A teď, ať to trochu zkomplikují, vrátíme se k našemu nepříteli. Dňábel, ten zlý. V tomto obraze, v této metafoře, jakou má zbraň? Luk a šíp. A to je zbraň na vzdálenost. Jinak na blízku je vám luk a šíp úplně k ničemu. Když dojde k boji muže proti muži, tak se muže tak akorát klouzat. S šípem a s lukem. Ale jeho účinnost je na vzdálenost. Co z toho plyné? Když dojde k boji na blízku, tak je vítězství na naší straně. Pokud máme meč ducha, což je slovo boží.

[29:24] Pokud zůstáváme stát na místě, stagnujeme, nehybeme se ku předu, tak jsme neustále ohrožováni šípy. My zlé mu neublížíme a on úplně bez problému neustále a furt, jak se říká na Moravě, střílí, ohrožuje, ubližuje a škodí. Co z toho plyné? Církev se musí hýbat ku předu. A tudíž i můj, i tvůj život se musí hýbat ku předu. Nemůžeme stát, nemůžeme stagnovat. A když se podíváme do té výstroje, tak se dotknu ještě jedné záležitosti. 15. verš. Nohy obuté k připravenosti k službě Evangelii a pokoje. To je obuv, která znázornuje ten pohyb, tu dynamiku dopředu. A to je připravenost ke službě Evangelii a pokoje.

[30:27] My jdeme do světa s Evangeliem. S Kristovým slovem. s jeho dílem, s jeho spasením. Dostanete sílu Ducha Svatého a půjdete jako světkové od Jeruzaléma do Jucka, Samarska až na sám konec světa. To je evangelium, evangelium pokoje a naše připravenost, ochota jít, zabírat území evangeliem, zabírat Olomouc, Olomoucko, Českou republiku, mít v sobě tuhle dynamiku, mít v sobě tuto ochotu, evangeliem zaplnit město, náš národ. Svoje okolí, být světkem pro pána, ve škole, v zaměstnání, v sousedství, evangeliem zaplnit celý prostor, kde žijí.

[31:28] To je ta ochota, to je ta připravenost, to je ten pohyb, to je ta dynamika, kde církev postupuje, kde ty postupuješ svým svědectvím, kde boží lid postupuje. A tam musí ten zlý ústupovat, protože zabíráme území a on neobstojí v boji muže proti muži. Nesmíme stát na místě. Dalo by se říct, že sedmnáctým veršem to končí, někteří říkají, že je to omyl, že ještě potom osmnáctý a dál verše, které mluví o modlitbě, já to aspoň přečtu, že se vztahují k tomuto duchovnímu boji také. Každou modlitbou a prozbou se v každý čas modlete duchem a k tomu běte s veškerou vytrvalostí a prozbou za všechny svaté i za mne, aby mi bylo dáno slovo, když otevřu ústa, abych směle oznámil tajemství Evangelia, pro něž jsem poslem v řetězech a osmělil se v něm tak, jak mi naleží mluvit.

[32:45] Prosí za modlitby Pavel i za sebe, aby mu bylo dáno slovo. Nepovažuje to za samozřejmost, ale uvědomuje si, že potřebuje modlitby svatých, potřebuje modlitby církve, aby mu bylo dáno slovo. No právě to slovo boží. To je ten meč ducha, který máme k dispozici. Ještě takovou odrobnost. Sám pán Ježíš, když byl pokoušen na poušti a utkal se s dňáblem, tak použil co? Použil slovo boží. Konkrétní, dobře mířené výroky božího slova. Tu stejnou záležitost. Meč ducha. Jímž je boží slovo. Dobře mířené výroky božího slova. Pochopitelně inspirované duchem svatým. A ještě přečtu na závěr, na pouzbuzení z listu Jakubova, abychom se vnímali skutečně jako vítězové, že jsme na vítězné straně, že nejsme žádné chudinky, že tím, že jsme pánu Ježíši dali život, tak jsme na té vítězné lodi.

[34:04] Tak přečtu z Jakubova listu a tím budu končit. čtvrtou kapitolu od sedmého verše. Poddejte se tedy Bohu, postavte se proti dňáblu a uteče od vás. Přibližte se k Bohu a přibliži se k vám. Je tady jasně řečeno, co nastane. Uteče od vás. Jsme na straně vítěze Božího syna, vzkříšeného Božího syna. Amen. Ano.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20211031/duchovn-boj · Aktualizováno: 2026-10-15