# Jonáš - neposlušný prorok

> Kázání ze dne 14. 11. 2021, Jon 4:1-11, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 14. 11. 2021
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Jon 4:1-11
- **Délka:** 28:18
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-14-Jonas-neposlusny-prorok-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-14-Jonas-neposlusny-prorok-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] A tak teď už vám přeji všem dobrý ráno, oficiálně, naprosto. A je mi potěšením, že dnes budeme kázat na téma Jonáš. Je to inspirovaný tím, že během dnešního zhromáždění bude požehnání malého Jonáše. A tudíž jsem si tak jako říkal, co kázat. Tak volba je jednoduchá, ta se nabízí. Jonáš je biblické jméno. Jonáš je z hebrejského Jona a to znamená holubice. A my máme jasné svědectví písma o tomhle prorokovi. Takže kdo chce, tak si může najít Jonáše čtvrtou kapitolu. Ale zatím ještě budu trochu mluvit takové záležitosti úvodu. Protože ta kniha sama o sobě, i když je velmi krátká, má pouze čtyři kapitoly, tak je ve skutečnosti velmi náročná na výklad.

[1:07] Mnozí teologové se přou, jak tuhle knihu vykládat, jak se k ní postavit. Někteří ji považují za vyprávění historického příběhu. Někteří s tou historicitou mají velký problém z pochopitelných důvodů. A tak tvrdí, že se jedná o podobenství. Někteří tvrdí, že to je drama, že to je dramatizovaný příběh. Dříve se mluvilo ještě o alegorii. A kdo čtete ekumenickou Biblii, tak v rámci toho úvodu do ekumenické Biblie před knihou Jonáš, tak jsou tyto dvě věty, které já teď přečtu. Nejde ovšem o popis historické události. Je to spíše epos nebo novela se záměrem tlumočit zvěst božího slova dramatickým příběhem. Z toho důvodu se i zabývám teď tou otázkou historicity, protože vidíte, že přímo v ekumenickém překladu to máte těsně před biblickým textem.

[2:16] Že nejde ovšem o popis historické události. Já to vidím trochu jinak, no ne trochu jinak, úplně zásadně jinak. Je jasný, že když se podíváte na tu knihu, tak je záhadná. Je záhadná, protože tam je jmenován jenom prorok Jonáš a nikdo jiný. Není jmenován ani král Ninive. Nakonec Ninive bylo jenom město. A Ninive bylo hlavní město Asýrské říše. Tak už to je také zajímavé, že je řeč o králi Ninive, nikoliv o králi Asýrské říše. Nejsou tam žádné letopočty. Není to nějak časově zhřazený. A i celkově ta stylizace té knihy vypadá, že je jiného druhu než historická kniha. No aby ne, je to prorok, je to zhřazené mezi prorocké knihy.

[3:18] Nikoliv mezi historické knihy. Tak co si s tím počít? Tak je to historický příběh nebo ne? Nebo je to stylizovaný příběh, ale popisující reálné historické události? Že to jádro, ten základ byl historický, ano nebo ne? Pro mě samozřejmě ano. My si přece jenom toho Jonáše můžeme historicky zařadit. A bylo by dobře to udělat. Totiž v druhé královské máme ve 14. kapitole jednu zmínku o prorokovi jménem Jonáš. Je to druhá královská, 14. kapitola. A je to v době vlády krále Jarobiáma II. To byl izraelský král. To byl král toho severního Izraele, které se oddělilo od Jucka. V osmém století před Kristem se tento prorok Jonáš ujal služby hospodě.

[4:22] právě v tom severním Izraeli. A od 23. verše budu číst. V 15. roce vlády judského krále Amasiáše, syna Joášova, se stal králem v Samaří Jarobeam, syn Joášův, král izraelský. Královal 41. roků. Dopouštěl se toho, co je zlé v hospodinových očích. Neupustil od žádných hříchů Jarobeama syna Nebatova, který svedl Izraele k hříchu. Znovu získal pomezí Izraele od cesty do Chamátu až k pustému moři podle slova hospodiná boha Izraele, které promluvil skrze svého služebníka Jonáše, syna Amitajova, proroka Zgad-Heferu. Hospodin totiž viděl přetrbké pokoření Izraele, jak zajatého, tak zanechaného. Nebylo nikoho, kdo by Izraeli pomohl. Hospodin se přece nerozhodl vymazat jméno Izraele z podnebez. Zachránil je skrze Jarobeama syna Joášova.

[5:25] Takže jsme si vypomohli historickou knihou, kde je řeč o proroctví Jonáše, syna Amitajova, proroka Zgad-Heferu. A když se podíváte do knihy Jonáš, tak je tam řečeno, stalo se slovo hospodinu Vokionášovi, synu Amitajovu. Takže se jedná o tutéž postavu. A když si vypomůžeme tedy knihou historickou, tak vlastně tento prorok prorokoval za krále Jarobeama II, který vládl od roku 786 až 746 př. Kr. v tom severním Izraeli, tedy v první polovině osmého století př. Kr. A už máme Jonáše historicky zařazeného. Byla to doba, kdy ten severní Izrael měl klid od okolních velmocí, Egypt zrovna nebyl úplně v nejsilnější kondici, Babylon ještě nebyl na scéně a Asírská říše ještě nebyla v tom svém nejsilnějším momentu.

[6:36] Teprve pomalinku rostla. To znamená, ten severní Izrael měl v podstatě klid od těch nepřátelských mocností. A tak se stalo, že za tohoto Jarobeama II., který sice nebyl zbožný panovník, on v podstatě na severu Izraele nebyl ani jeden zbožný panovník. Ale přesto v této době čteme, že hospodin se smiloval nad Izraelem, nad přetrbkým pokořením a vlastně požehnal Izraeli v této generaci za tohoto panovníka, že dokázali získat další oblasti pod svoji vládu. Že se dokázali vojensky, hospodářsky, politicky jako vzmáhat během tohoto období tohoto krále. A u toho prorokování a právě tohoto požehnání byl ten náš Jonáš, o kterém je proroctví knihy Jonáše.

[7:40] Takže vlastně prorokoval dobrý věci pro ten severní Izrael. Prorokoval mu požehnání, prorokoval mu rozvoj a rozmach. A tady čteme v proroctví Jonáše, že hospodin hospodin povolal Jonáše, aby šel prorokovat do Ninive. Vzpomeňte si na tu mapu. Aby tam šel vyhlásit soud. A jak zareagoval Jonáš? Všechny děti, kdyby tady byly, ze všech besídek, tak by okamžitě věděli, věděli by, že Jonáš je prototyp neposlušného proroka a že se obrátil přesně obráceným směrem. Místo, aby šel na východ, tak pěkně do přístavu, na moře a do Taršíše. Taršíš. To je přesně na západ od Izraele, přes celé středozemní moře.

[8:42] Bylo to až ve Španělsku. Hispania. Byly to fénické državy. Féničané to byl národ severně od Izraele, vynikající mořeplavci, kteří vlastně zabírali celé středozemí a potom později začali bojovat o nadvládu námořní s Římany. Římané nakonec porazili, ty Féničany. Mimochodem Féničané založili třeba Kartágo. Kartágenci to byli prostě Féničané. Takže Jonáš se obrátil místo na východ, úplně přesně obráceně na západ, na moře a pryč. A teď myslete ještě na to, že Izraelci nebyli žádní dobří mořeplavci. Pro Izraelce bylo moře vlastně nepřátelský živel. Tam sídlili leviátan, to je prostě nepřítel.

[9:45] Takže Jonáš se vydal v podstatě cestou do pekla. Otázka zní proč. No my víme, že moře se začalo zdouvat a nastal okamžitě ohromný problém z lodí, kde šlo o život nejen Jonášovi, ale i námořníkům. A ti se snažili nějak jako bojovat a zachránit si život, zachránit loď. Jonáš úplně v klidu spal v podpalubí. Mám za to, že to nebyl spánek víry a pokoje, ale že to byl spánek neposlušný, spíše rezignace. No a když nakonec námořníci zjistili, jak se věci mají, to bylo tím losem, volali k svým pohanským božstvům a tím losem vlastně se dozvěděli, že problémem je Jonáš, tak Jonáš jim řekl, o co se jedná, že utíká od hospodina a že nejlepší řešení, jak to celé vyřeší, je hodit ho přes palubu.

[10:51] Tak ho hodili přes palubu, v podstatě se Jonáš rozhodl pro smrt. To bylo jednoznačné rozhodnutí. Radši zemřít, než jít do Nynive. Otázka zní zase proč. Děti z besídky by okamžitě věděli, co následuje. Hospodin nastražil velkou rybu, jakéhosi tvora, který Jonáše pohltěl. Jonáš strávil v útrobách velké ryby, kolik to tam je? Čtyři, tři dny a tři noci. Tři dny a tři noci. Tak to je. Čtyři noci to byl Lazar. To jsem trošku v Makovici zmotal. Tři dny a tři noci, máte pravdu. Musím sem tam koukat do publika, abychom dobře spolupracovali. Takže strávil takovéto období v břiše velké ryby.

[11:53] Je to možný, je to reálné, je to reálný příběh, může se to vůbec stát, jak někdo může přežít tři dny a tři noci v břiše velké ryby a brázdit, surfovat někde středozemní moře. No z tohoto důvodu je to pochopitelně pro mnohé kritiky písma, pro mnohé liberální teologie naprosto jako nepřijatelný. Ale co pro nás? Je to pro nás přijatelný nebo to je nepřijatelný? Mohla to být reálná záležitost? No my, pokud věříme v živého Boha, stvořitele, který slovem řekl a toto všechno vzniklo, který má nespočetné možnosti jak konat, který je všemocný, který má ohromnou moc, nepředstavitelnou moc a který zasahoval a zasahuje i dnes, zasahuje do svého stvoření. A pro něj žádný div, žádné znamení, chcete-li zázrak, není nic nemožného.

[12:58] Může zasáhnout do řádu, které dal a může dokonce porušit zákony biologické, fyzikální, chemické, když se tak rozhodne. Tak se tak stane. A pokud tenhle stvořitel se rozhodl, že vyřeší situaci s Jonášem tímto způsobem, tak proč by toho nebyl schopen? Proč by to nemohl být reálný příběh? Proč by to nemohla být realita historická? Věříme v Boha zázraku? Věříš v Boha zázraku? V mocného pána? Věříš v to, že Lazar po těch čtyřech denech vstal z mrtvých? Že to je realita, že to byla historická událost? Věříte, že Eliáš a Eliša křísili mrtvé? Věříte, že Petr vzkřísil z mrtvých? Že Pavel uzdravoval? A tak bychom mohli pokračovat. Jsou to reálné příběhy? Máme zkušenost s živým Bohem, který má tuto moc? Jestliže ano, tak v tom případě je reálný a je možný, že hospodin zachránil před smrti a také vyučil a vyučoval a formoval Jonáše tímto způsobem.

[14:11] Jo, že nad tím můj rozum stojí, no to je pravda, že nad tím stojí. Ale můj rozum stojí i nad tím, že čtvrtého dne prostě vyšel Lazar ven a byl zdráv a živ. To, že sám Ježíš třetího dne vstal z mrtvých nad tím můj rozum stojí. Jsou to všechno záležitosti, které přesahují můj rozum. Ne, že by byly proti rozumu, prostě přesahují můj rozum. A je-li tohle možné, tak pak je možné, že i Jonáš tímto způsobem byl hospodinem zachráněn. A když jsem slyšel nějakého kolegu mluvit na toto téma a ten říkal, pokud by v písmu bylo řečeno, že Jonáš zežral velarybu, tak je to taky možné. Pro Boha zázraku nic není nemožného. Ale je to tam teda obráceně. Takže to jenom na okraji, že pro nás jako přece div znamení zázrak není nepřijatelná záležitost.

[15:17] Pravdou je, že ta kniha je velmi stylizovaná. Že skutečně to není jako historický záznam. To znamená, že je to stylizované proroctví, které ale vychází z reálných historických událostí. A na tom já trvám. Proč na tom trvám? Co je pro mě to nejzásadnější? No, protože pán Ježíš mluvil o Nynivských a mluvil o Jonášově. A jestliže Ježíš mluvil o těchto událostech jako o reálných, tak já budu věřit s Ježíšem. Nikoliv z kritiky písma, nikoliv s některými teologi, ale s pánem Ježíšem. Protože nakonec i výklad starozákoní je pro nás zásadní, jak na něj nahlíží Ježíš. Kristologický výklad starého zákona je pro nás ten nejpodstatnější.

[16:17] Matoušovo Evangelium 12. kapitola 38. verš až 41. verš. Znamení proroka Jonáše. Tehdy mu na to řekli někteří ze zákonníků a farizeu. Mistře, chceme o tebe vidět znamení. On však jim odpověděl. Pokolení zlé a spronevěřilé si hledá znamení. Ale znamení mu nebude dáno, leč znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše morské obludy, tři dny a tři noci, tak bude syn člověka tři dny a tři noci v srdci země. Mužové z Nynive povstanou na soudu s tímto pokolením a usvědčí je, neboť oni se obrátili po Jonášově kázání. A hle, zde je více než Jonáš. Pohleďte, co, nebo poslyšte, co pán Ježíš říká o Jonášovi, a obyvatelích Nynive.

[17:18] Jak věřil Ježíš, jak tvrdil Ježíš, tak tvrdím i věřím já. A teď už skutečně do... Jonáše čtvrté kapitoli, tu přečtu celou. Hospodin se však otázal, je dobře, že tak planeš? Jonáš totiž vyšel z města, usadil se na východ od něho a udělal si tam přístřešek. Seděl v jeho stínu, aby viděl, co se bude v městě dít.

[18:21] Hospodin Bůh nastrojil skočec, který vyrostl nad Jonášem, aby mu stínil hlavu a zbavil ho zloby. Jonáš měl ze skočce velikou radost, příštího dne za svítání nastrojil však Bůh červa, který skočec nahlodal, takže uschl. Když pak vzešlo slunce, nastrojil Bůh žhavý východní vítr a slunce bodalo Jonáše do hlavy, až úplně zemdlel a přál si umřít. Řekl, lépe, abych umřel, než abych žil. Bůh však Jonáše se otázal, je dobře, že pro ten skočec tak planeš? Odpověděl, je to dobře, planu hněvem až k smrti. Hospodin řekl, tobě je líto skočce, s kterým jsi neměl žádnou práci, jemuž jsi nedal vzrůst, přes noc vyrostl a přes noc zašel? A mně by nemělo být líto nynive toho velikého města? V němž je víc než 120 tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od Levice. A v němž je i tolik dobytka.

[19:24] Tak tolik celá ta čtvrtá kapitola. My víme, že potom, když byl Jonáš zachráněn z útrop velké ryby a dostal znovu povolání jít do nynivé, tak se tentokrát rozhodl a do nynive přišel a hlásal, kázal tam vlastně soud, že to město vezme za své. Nejmenuje tam ani jméno boží a nedává tam vůbec žádnou naději, žádné východisko. Přijde soud. Nynivští nevíme, kde to vůbec vzali, tu myšlenku, tu inspiraci, ale vyhlásili pokání. Co kdyby se snad Bůh slitoval? A pokání neskutečné šíře, nejenom, že všichni lidé, ale dokonce dobytčata, byly opustu. A skutečně to bylo pokání, dalo by se říct, že to bylo hnutí ducha. A hospodin se nad nimi slitoval.

[20:25] Ačkoliv to neměli zaslíbený, neměli žádnou garanci, nemohli vůbec s něčím takový počítat. Přesto se hospodin nad nimi slitoval, protože činili pokání ze svých špatností. A možná ani nevěděli přesně, jak to mají dělat, možná ani nevěděli přesně, ke komu se obracet. A přesto se hospodin nad nimi slitoval. A ta čtvrtá kapitola vidíme, že Jonáš raduje se z toho, raduje se z hříšníků, kteří činí pokání, kteří se obrací k Bohu. Byl rozloben. Raději umřít, než aby tady tihle dostali milost. Raději umřít. Znovu si zahrával ze smrti. Co ho k tomu vedlo? Co mohl být za problém? Někteří říkají, že se možná bál jít do pohanské země.

[21:29] No toho já si nemyslím. Ten se nebál ani smrti. Hoďte mě do moře a je to vyřešený. Smrti se nebál. Někteří říkají, že se mohl bát právě toho, že bude potom považován za falešného proroka. To už zní jako rozuměji a logičtěji. Protože vlastně jeho proroctví se nenaplnilo a že vlastně bude k smíchu. Kráčí ty stovky kilometrů, tam vyhlásí kdesi v daleké pohanské říši soud, no a to se pak nestane. A jde jako zneuznalý prorok, jehož proroctví se nenaplnilo, tudíž mohlo být chápáno jako falešné. To už si myslím, že je logičtější argument. Ale já vám předložím ještě jeden, který se mi zdá úplně jako nejvíc přílehový.

[22:29] Co Jonáš předtím prorokoval severnímu Izraeli? Rozvoj. Požehnání. Ninive, hlavní město Asírské říše, jsme v první polovině 8. století př. Kr. Severní Izrael zanikl roku 721 př. Kr. v druhé polovině 8. století př. Kr. Víte, kdo zničil severní Izrael? Asírská říše. Asírská říše. Je tak nereálný, aby prorok Jonáš věděl, anebo možná tušil, že odtamtud může přijít soud na severní Izrael, odkud on pocházel, kde prorokoval požehnání generaci předtím. Co z toho plyne? Ten Jonáš byl zřejmě velký patriot.

[23:33] Miloval Izrael. A miloval ho tak, že by za svoji zemi dal svůj vlastní život. To je dost reálný. A já jsem také patriot. Já také miluji naše zemi. A miluji taky Jižní Moravu. A myslím, že to je v pořádku být patriotem. Mít rád svoji zemi. Ale pokud se něco dostane až na první místo, tam, kde to patří a má to patřit hospoděno, tak nastává problém. A dost možná, že u Jonáše na první místě byl Izrael. On velmi rád prorokoval požehnání severnímu Izraeli. A za žádnou cenu by nechtěl, aby severní Izrael padl. Přestal existovat. A přesně to se stalo roku 721 př. Kristem. Asirská říše vyvrátila severní Izrael. A pozor, severní Izrael už se nikdy neobnovil.

[24:35] Nikdy. To byl konec severního Izraela. Jestli se něco obnovilo, tak to bylo potom to judské království, které bylo 586 př. Kristem zničeno skrze Babyloniany. Tak ti šli do babylonského zajetí a pak se vrátili. A obnovili Jeruzalém, obnovili chrám. Ale ten severní Izrael se už nikdy neobnovil. A dost možná, že něčeho takového se Jonáš bál. Protože měl tak, tak vysoko postavený Izrael. Možná až na první místo. A proto radši riskoval z lásky k Izraeli svůj vlastní život. Možná svoji záhubu, možná dokonce zatracení. A v tomhle směru hospodin s ním jedná a vychovává ho. A v podstatě ta kniha Jonáš končí otázkou. Ta kniha je otevřená. Hospodin říká, a mně by nemělo být líto Ninive, toho velikého města, v němž je víc než 120 tisíc lidí, kteří nedovedou rozeznat pravici od Levice a v němž je i tolik dobytka, to byla jiná generace.

[25:49] To byla ještě jiná Asýrie, to bylo ještě jiný Ninive. A ti činili poklání. Ti zareagovali na boží soud, že opravdu se sklonili před nejvyšším. A hospodin říká, mně bych neměl být líto? Nejsem já bohem celého světa? Všech návodů? a neměl by Izrael být misionářem mezi pohanskými národy? Jonáši, neměl bys být ty služebníkem mým, klidně i k pohanu? Neměl by mě být líto těch 120 tisíc lidí, kteří činí pokání, kteří jsou ochotní reagovat? A Ježíš potom říká, muži nynivští povstanou a usvědčí vás, že oni činili pokání. Ježíš si toho velmi cení, toho postoje, který tehdy v nynivé nastal.

[26:52] Co z toho plyne pro nás dnes? Ono je moc dobře, když milujeme naše zemi. Je moc dobře, když máme rádi svoji církav. Je moc dobře, když máme rádi svůj zbor, svoji rodinu, své děti, svoji ženu, svého manžela. Ale pokud se to dostane na první místo, tam, kde má být hospoděn, tak může nastat problém. A tenhle problém nastal u Jonáše. A na to si musíme dát mý pozor. Ono nakonec i tu naši církev, i tu naši zemi, i ty své děti, i toho svého životního partnera, budeme milovat mnohem víc, než lidi kolem, když budeme mít na prvním místě hospodina. Rozumíme si? Když máš na prvním místě hospodina, když jeho miluješ, a on učí milovat tebe a mě, tak i ta naše láska je daleko hlubší.

[28:01] I k naší rodině, i k našemu zboru, i k našemu městu, i k našemu národu, k naší zemi. Ale na prvním místě musí být hospodina v našich životách. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20211114/jon-neposlu-n-prorok · Aktualizováno: 2026-10-15