# Vděčnost

> Kázání ze dne 21. 11. 2021, Koloským 3:15, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 21. 11. 2021
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Koloským 3:15
- **Délka:** 24:25
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-21-Vdecnost-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-21-Vdecnost-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Taky vám ještě přijek dobré ráno. Vděčnost. Dneska máme díku vzdání a tím hlavním tématem dneska bude vděčnost. Nic víc, nic míň. Já jsem se jenom musel pousmát nad těma věcma stají naší zahrádky. Jsem přemýšlel, kdo má ty hrozny. Říkala, kdo to tam měl, hned tam půjdu za ním. Ale vím, že to je Albert. Takže děkujeme i Albertovi. Tak to je krásné. Omlouvám se. Omlouvám se. Hned tam jedu. Dobře, tak to je výborné. To je výborné. Vidíte, jak jsem prostě poceňoval tady ty krásné plody. Já bych na začátku přečetl verž s koloským v třetí kapitoli. Patnáctý verž. Můžeme si to tam promítnout.

[1:02] A ten zní takto. Ve vašem srdci, ať vládne pokoj Kristův, k němu jste byli povolání, v jedno společné tělo. A buďte vděční. Co to je mluvnicky? Mluvnicky na konci ta věta. Co to je? Budete se do každého překladu, je to úplně stejné. Je to rozkaz. Mohli byste být vděční. Byl bych rád, kdybyste byli vděční. Možná budete vděční. To je napsáno, buďte vděční. Buďme vděční. Buďte vděční. Někde. A buďte vděční. Někde jenom buďte vděční. Chtěl bych se společně s vámi nad tím zamýšlet, co to znamená. Ale nenom, co to znamená, ale spíš, co narušuje tu naši vděčnost. Jaké jsou překážky vděčnosti. Co je něco, co nás možná blokuje.

[2:04] Protože je tady jasně napsáno, buďte vděční. V něm zapušte kořený. Jsme jedno tělo. Kristus je základ. A píše se, buďme vděční. Takže jaké můžou být překážky té vděčnosti. Pojďme se podívat na tu první věc, co mi stává často, možná vám taky. A to je, že zapomínáme. Zapomínáme na věci. Zapomínáme, co se stalo. Často ty nové věci přehluší ty ostatní věci. A na jednom kurzu mě bylo řečeno, nebo nám bylo řečeno, že po 48 hodinách člověk si pamatuje 10%. Když je to mluvené slovo. Když jsou obrázky, tak je to jako někdy lepší. A proto je dobré, když máme fotky z něčeho. Když člověk prostě ptá se, co vlastně prožil, co dělal minulý víkend, tak člověk často jako si říká, co jsem vlastně dělal. A když se pěl na fotky, říká, aha, tady to a to se stalo.

[3:04] Zapomínáme věci. Strašně moc a strašně jednoduše. A Biblia říká, dobrožeč má duše hospodinu a nezapomínej na žádné jeho dobrodíní. Zase tam rozkaz, nezapomínej. A tím lékem je na to zapomínání, jestli ty věci máme připomínat. My si málo připomínáme ty věci. Když se podíváme do páté Možíšové, co si připomínat. V osmé kapitole, tak je tam napsáno tady toto. Osmá kapitola, druhý verž. Připomínej si celou cestu, kterou tě hospodin tvůj Bůh vodil po čtyřicet let na poušti, aby tě pokořil, vyskoušel a poznal, co je ve tvém srdci. Zabudeš dbát na jeho cesty, na jeho přikázání či nikoliv. Víte, co mě tady nejvý zaujalo, tady na této pasáži, co si Izraelci měli připomínat?

[4:11] Jakou cestu? Co tam mělo být? Tam je napsáno celou cestu. Připomínat si všechno. Připomínat si ty dobré věci, ale i ty těžké věci. Připomínuj si celou cestu, kterou tě, hospodin tvůj Bůh, vedl po 40 let. My tě vyskoušel, pokořil a tak dále. Celá cesta. Věci, které byly dobré, i těžké věci. Dívat se na náživost té větší perspektivy. Když si toto připomínali, tak vždycky, když se něco stalo, tak Izraelci měli ve zvyku udělat jednu věc. Něco vystavět. Co stavěli? Oltáře. Přivalili kameny, jednoduchý, prostě takové pomníčky.

[5:11] Nebo měli různé svátky. Proč slavili různé svátky? Jediný důvod byl, aby si ty věci neustále připomínali. Nebo když přišli k nějakému tomu pomníku, tak tady se stalo to a to vždycky ten pomník nějaký název. Hospodní zachránil, vysvobodil, aby nezapomněli. Někdo si píše denník, někdo si píše kroniku, aby člověk nezapomněl ty věci. Co jsou narozeniny? Narození jsou také připomínání si. Můžeme slavit Vánoce za chvíli. Co to je připomínání si těch věcí? Nemáme problém s těmi lehkými věcmi. Dobrými věcmi. Ale co ty těžké věci? Máme si jaký připomínat? Máme by za to vděční? Kdybych poprosil dál, slide, tak myslím by jedna taková citace od Andry Nowena, neoblíbeného spisovatele.

[6:17] Možná to vám nevidíte, ale já vám to přečtu. Co s těmi těžkými? Když se pohlédneme zpět na všechno, co se nám kdy stalo, snadno rozdělíme naše životy na věci, za které jsme vděční a na ty zlé věci, na které by bylo lépe zapomenout. Ale s takto rozdělenou minulostí se nemůžeme svobodně pohnout k budoucnosti. Se spoustu věcí určených zapomenutí můžeme do budoucnosti jenom kulhat. Pravá duchovní vděčnost objímá celou naši minulost. Dobré události, stejně tak jako špatné. Chvíle radosti, chvíle smutku. Díváme se z místa, kde nyní stojíme, pak nás všechno, co se stalo, přenášelo sem. A chceme si zapomnat všechno jako součást božího vedení. Neznamená to, že všechno, co se minulostí stalo, bylo dobré pro nás. Ale také to neznamená, že by se to zlé stalo mimo milující přítomnost.

[7:26] Neznamená to, že všechno bylo krásné, dobré. Ale taky to neznamená, že by se to zlé stalo mimo milující přítomnost Pána Boha. Jako dívejme se na ten náš život z té takové větší perspektivy. Na ty všechny události. Připomínej si celou tu cestu, která se událá, protože Pámuch tě takhle vedl. Pak je ta druhá věc, co může být překážko naší vděčnosti. To je to, že zapomínáme. A druhá věc je reptání a stěžování si. Zaměření se na ty negativní věci, které překrývají ty dobré věci. Jde o takovou opakovanou nespokojenost. V první korinským desáté kapitole je napsáno tady toto. Také nechtějme zkoušet Pána, jak to dělají někteří z nich a hynuli od hadíhou šnutí. A nereptejte, jako někteří z nich a byli zahubeni s houbcem.

[8:31] O kom se mluví? Mluví se jasě o Izraelcích. A říkáme, to jsou i ty Izraelci, pořád jenom reptají. O co tam šlo? Oni puptují po poušti, začínají a dělat něco, dělá každý z nás. Možná už v této době ještě víc začínáme reptat, když se děje něco opakovaného, když to není podle našich představ, když máme nějaký jiný cíl, záměr, někdo nám to překazí, děláme si na to nárok, že by to mělo být tak a tak, ale to není. Reptáme, stěžujeme si. Zajímavé, na co si stěžovali Izraelci? Nebudu to rozebírat. Není chleba, když putovali po poušti, pak není maso, pak není voda. Když tam říznil a reptal proti Mojžíšovi. A proč si nás tam vyvedl z Egypta? Pak dostali na jíst, dostali na pít. Myslíte, že to přestalo? Jsme právě v tom numery, to je 11. kapitole. Pak dostávají manu. Mají co jíst, mají co pít. Pak se jim to přeji, už mě to nechutná.

[9:35] A chceme něco jiného. Chceme lepší stravu. Říkali, chceme okurky, melouny, cibuly, tak jak jsme to měli v Egyptě. Zase jsou nespokojní. Když všechno dostali, co chtěli, tak chtěli by zase něco jiného. Začínají porovnávat. Porovnávají s tou situací v Egyptě. A víte, co říkali? Tam jsme se měli dobře. Tam jsme měli všechny tady ty věci. Ale víte, co zapomněli? Co přestali vidět? Tu otročinu. To, že byli otroci, že byli vězní v podstatě. Všechnu tu tvrdost, útrapi. Hlavně, že měli kus toho žvance. To je někdy směšné, na co my reptáme a stěžujeme si. Jakoby vězeň vzpomínal, jak jsem měl dobře ve vězení. Víte, co je zajímavé? To byl jejich výběr. Jestli budou reptat nebo ne.

[10:36] To nebylo na těch okolnostech, protože i když reptali, že nemají chleba do maso, všechno dostali, tak zase reptali. To není otázka okolnosti, to je otázka postoje našeho, postoje v srdci. Chtěli něco jiného. Nesme na tom podobně. Jestliže budeme se zaměřovat pořád na ty negativní věci, malicharné, nepodstatné, nebo to, že to není podle našich představ, tak přestáváme vidět ty dobré věci. Máme takovou, jako kdyby, clonu před našimi očima a hledáme vyníka, kdo za to může. Víte, kde to je? Všechno je to v naší hlavě. Biblia říká, buďte vděční. Spokojený může být jenom ten, kdo dokáže být vděčný. Lidé jsou nespokojení, protože nejsou vděční. Co všechno máme? Jedna taková báseň, nebo zamišlení. Můžeme dál.

[11:40] Pátky, ano. Spokojený je ten, kdo mu... Spokojený může být jen ten, kdo dokáže být vděčný. Čím to je, že někteří lidé musí neustále dávat na jeho svoji nespokojenost, neustále protestovat, reptat. Když ale člověk nic nepovažuje za samozřejmost a naučí se děkovat i za malé věci, najde si tak důvod ke spokojenosti. Spokojený může být jenom ten, kdo dokáže být vděčný. Nenechme si okrást spokojenost o to, že se zaměřujeme na věci, které jsou negativní. Které nás okrádají o to. Zapomínáme děkovat na všechno, co je dobré a co máme. Zapomínáme reptání. A ta třetí věc je pícha. Třetí překážka vděčnosti je pícha. A tam je příběh o králi Chiskiášovi, druhé paralipo, jenom 32. kapitole.

[12:46] Mělom některé verše přečtu. Ale chci, aby jsme jako věděli, co se může stát. Ten král Chiskiáš stojí před těžkým úkolem. Asirský král oblehl Jeruzalém. To je jeruzalemský král Chiskiáš a jasně silnější. On posiluje hradby a věří. že pán Můh je ochráně, spolehají na něm. Nakonec pán Můh pošle anděla, poby a syrské vojsko a Jeruzalém je zachráněn. A Chyskiáš je vděčný za tu obrovskou úlevu. A pak za chvilku, za nějakou dobu, ně další rána, onemocněl. 24. verž, přečtu. O něch ne, Chyskiáš smrtelně onemocněl. Modlil k se hospodinu a ten k němu promluvil a dal mu vzácné znamení. A teď se to stalo. Ale Chyskiáš za prokázané dobrodění nebyl vděčný. Jeho srdce se stalo domýšlivým. Proto jej, Judu, Jeruzalém postilo hospodinovo rozlícení.

[13:51] Jako nevděčnost, Vedek píše, domýšlivosti. Často právě, když se nám daří dobře, tak si říkáme, tak nepotřebujeme nějak pána Boha. Ani nejsme na to moc vděční, je to taková samozřejmost, tak to přece má být všechno, ne? Víte, ta pozornost upíší se nesoustředí na pána Boha. Ale od toho pravého zdroje k falešnému, protože pícha má zdroj v nás samotných. Já jsem to zvládl, já jsem si to vybudoval, já jsem to zajistil. Ale pokora má zdroj v Bohu. Pícha má zdroj v nás. Pokora má zdroj v Bohu. Pícha vede k nezávislosti. Tak jak u tohoto krále. Bůh mě ochránil, Bůh mě uzdravil. Tak co? Pokora si uvědomě závislost. Závislost na něm. A pokračuje.

[14:53] Pak se Chyskiáš za píchu svého srdce pokořil. On i obyvatele Jeruzaléma a hospodinu hněv na ně za dnu Chyskiášových nedolehl. Činil pokání. Pán Bůh mu odpustil. Pak se mu asi dařilo dobře. A v jiné knize nevparaly po jménu. Je napsáno, že se zapomněl na Pána Boha. Že mu nebyl vděčný. A zase to stalo podobně. Jako často můžeme přestat být vděční právě, když se nám daří dobře. Když všechno funguje. Kdy ten náš zdroj je v nás a ne v Pánu Bohu. A někdy nás Pán Bůh musí pokořit, aby nás zastavil. Skrze věcí přitáhl naši pozornost od toho falešného zdroje k tomu pravému.

[15:54] Od nezávislosti, závislosti na něm. Zaměřme se na vděčnost. To není to, že přehlížíme všechny tady ty věci. Protože vděčnost proměňuje život člověka. Jakmile začneme děkovat a hledět na život, tak začneme hledět na život novýma očíma. Ta vděčnost mě chrání před takovouto malomyslností. možná za hořklosti. A přibližuje nás to k Pánu Bohu. Se podíváme na další slide. Tak se líbí tady ten citát a tradice Filip Nérim, který se měl ve zvyku se modlit večer, vždycky tady toto. Pane, děkuji ti za to, že dnes věci neproběhly tak, jak jsem si přál já. Ale tak, jak jsi to chtěl ty.

[16:57] Možná to je úplně jinak, nesme si představovali. Ale vděčnost nám právě poskytuje radost a dodává sílu či úctě. Zbavuje smutku. Naplňuje úžasem, radosti, pokojem. Kristus je zdroj naší vděčnosti. Biblia říká v něm. Zapuste kořeny. Na něm. Postavte základy. Pevně se držte víry. Jak jste v ním byli vyučení. A znovu, a znovu, a znovu zdávejte díky. Za co všechno můžeme být většní? Těch věcí je tolik. Za víru, kterou máme. Za rodinu, za přátelé, za práci, za život. Za sbor. I za sebe.

[17:59] Jste většině i za sebe? Jak vás pán Bůh stvořil? Vidíte svoji vlastní hodnotu taky? Někteří lidi se nemají rádi. Nejsou vděční sami za sebe. Se odmítají. Chtěl bych jiné tělo, jiné nadání, jiné možnosti. Ale jestli začneme pošilávat po tom, co nemáme, tak se nedokážeme radovat a děkovat za to, co máme. Ty věci. Už jsem to tady asi četl. To dostal takový nějaký ten e-mail, kolující kdysi dávno, před stolety, jak já říkám. Ale něco přečtu z toho, trochu to odlehčím. Za co jsem vděčný? Jsem vděčný za partnera, který noc co noc pomačká peřiny, protože není venku s někým jiným. Za daně, které musím platit, protože to znamená, že mám ještě práci.

[19:05] Za nepořádek, který musím oklízet po oslavě, protože to znamená, že jsem oklopen přáteli. Za šaty, které jsou trochu těsné, protože to znamená, že mám co jíst. Za všechny stížnosti, které poslouchám na vládu, protože to znamená, že máme svobodu projevu. Za to volné parkovací místo, které je úplně, úplně kde na konci a hodně daleko od toho obchodu, protože to znamená, že ještě můžu chodit. Za únavu, za bolavé svaly na konci dne, protože to znamená, že můžu pracovat a sportovat. A taky za ten otravný budík, který musím každé ráno vypnout. Protože to znamená, že jsem ještě naživu. Je to takové odlehčené, ale myslím je to pravdu. Tolik věcí, za co můžeme být vděční.

[20:05] Za co ještě můžeme být vděční. Já bych teďka chtěl promítnout jenom pár snímků, co se stalo tady. za těch poslední rok. Požehnání dětí online. Vůbec nevím, jestli jsi to zaregistrovali. Já, když jsem viděl tady tu fotku, tak jsem samozřejmě, já zapomínám úplně, vůbec ani nevím, jak se jmenujou ty děti všechny. Na tož jednou. Požehnání dětí. Když dětí se narodilo. Přijímání členů do sboru. Možná se tam někteří poznáte, co jste tady. Za to můžeme být vděční. Můžeme se podívat dál. Zakřest. Pak to proběhlo, jako nedávno. Strašně to letí, ta doba.

[21:07] A požehnání na život jsme měli. Vy se podíváte ještě zpátky, můžeme to dát na to přijímání tady. Tak tady máme našeho bývalého kazatele, Petra, můžeme být za něho vděční. Když se podíváme o jeden slajd dál, ještě, tady máme nového kazatele. Můžeme být za něho vděční. Můžeme být vděční. Já bych chtěl, aby jsme teď prakticky to udělali. Byli rádi, aby jsme zpátky. a popřemýšleli, za co my můžeme být vděční. A nejenom za ty dobré věci, které se staly, ale možná i za ty těžké věci, nebo nelehké. To jsme se skrze to mohli naučit. Jak nás pámuch vedl, provedl. Co to bylo všechno.

[22:10] Já byl rád, kdybychom udělali takový, kdybychom zůstali třeba jenom ve dvojicích, protože vím, když díky covidu nebudeme dělat nějaké velké skupiny. Ale zkuste najít si dvojici vedle sebe, co sedíte, nebo maximálně trojici. A zkuste si to jenom říct, jenom to vyslovit, za co jsem vděčný. Co mi bylo radost, ale co třeba nebylo jako jednoduché. Zkuste se teďka, využijme ten čas k takovému sdílení. Nebeský oče, já ti chci poděkovat za nás všechny, jak tady jsme. Chci ti poděkovat za to, jak jsi nás vedl celý ten rok.

[23:13] Děkuji ti za dobré věci, které se staly a za věci, které nebyly lehké. Děkuji ti za to, jak jsi vedli naši rodinu. Děkuji ti za to, že ty jsi ten, kterýmu můžeme důvěřovat, kterému se nevymýká věci s rukou a že ti můžeme být věděční. Tak jsem ti věděčný za to, jak mě vedeš a jak nás vedeš. Prosím moc, abychom ten náš zrák měli upřený na tebe. Abychom zapustili kořeny v tobě. Abychom si uvědomili, že ty jsi pevný základ. Abychom nezapomínali na věci. Abychom nehledali ten zdroj spokojenosti v sobě samém. Děkujeme ti za to, že jsi naši naději. A že smíme na tebe očekávat. A ve vašem srdci, ať vládne pokoj Kristův.

[24:14] K němu jste byli povoláni. V jedno společné tělo. A buďte vděční. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20211121/vd-nost · Aktualizováno: 2026-10-15