# Uzdravuje Bůh i dnes?

> Kázání ze dne 28. 11. 2021, Mk 16:17-18, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 28. 11. 2021
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Mk 16:17-18
- **Délka:** 11:07
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-28-Uzdravuje-Buh-i-dnes-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2021-11-28-Uzdravuje-Buh-i-dnes-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Jak jste slyšeli, moje jméno je René Klimt, je mi 50 let a řeknu vám, jak jsem mu věřil. Já pocházím z takové rodiny, kde otec od počátku minimálně věděl od Bohu, od své matky. Moje matka byla nevěřící, ta Boha odmítala většinu života, aspoň v té době, kdy jsem jako vyrůstal. Otec potom v průběhu se přiblížil Bohu, uvěřil a já jsem tak nějakým způsobem také prostě věděl, že existuje Bůh. Byl jsem veden jako k Biblii, ve 13 letech jsem poprvé přečetl Biblii celou a nepochyboval jsem, že je Bůh. Tak, když jsem šel na střední školu, tak jsem začal chodit, bylo to v Brně, navštěhoval jsem mládež a poštelské církve, tehdy ještě jako neschválenou, bylo to za komunistů, bylo to v podstatě takové tajné, tajná setkání.

[1:12] A vyznal jsem, že věřím v Pána Ježíše, vyznal jsem Pána Ježíše, že je mým pánem. A potom, když mi bylo asi 18, tak jsem byl pokřtěn tajně v Brněnské přehradě v noci. Ale pořád jsem měl problémy prostě s některými hříchy, se kterými jsem měl problémy bojovat prostě. Neustále se to opakovalo, ty potíže. A krátce potom, křtu asi do roka, jsem v podstatě přestal církev naštěvovat a v podstatě jsem odeštěl do světa. Až po svém 30. roku jsem si tak nějak uvědomil, že ta moje cesta není taková, jak jsem si představoval. Že prostě dělám něco špatně a že já jsem nikdy nezavrhl Pána Boha.

[2:13] Já jsem si vždycky říkal, že nedokážu žít tak, jak Bůh si přeje, abych žil. A že hlavně musím před smrtí vyznat hříchy, abych byl spasen. Uvědomoval jsem si, že je peklo, že je nebe. Ale potom jsem v 30. roku začal tak nějak postupně se Bohu přibližovat. Hledal jsem tu cestu, hledal jsem, co Bůh chce. Byla to cesta klikatá a trvala poměrně dlouho. Občas jsem naštěvoval jeden zbora poštolské církve, ale ne nějak pravidelně. A posléze jsem se oženil, vzal jsem si nevěřící ženu. Narodili se nám dvě děti. A prošel jsem si ji takovým obdobím, kdy jsem se snažil dodržovat zákon, včetně soboty a takové věci.

[3:17] Ale Bůh mě pak velmi razantním a tvrdým způsobem zastavil. V podstatě se stalo to, že mě velmi blízký člověk obvinil z něčeho, co jsem neudělal, z trastného činu. A mě zcela reálně hrozilo, že mě zavřou za něco, co jsem neudělal. A já jsem si uvědomil, já jsem se snažil dodržovat to a ono a hledal jsem Boží vůli a říkám, pane Bože, za co mě trestáš? Já uvědomil jsem si, že asi dělám něco špatně. Že asi v mém životě je něco hodně špatně, když tohle to mě potkalo. A začal jsem hledat ještě důrazněji, našel jsem na internetu kázání bratra Aleksandra Barkovciho a z nich jsem pochopil, že já jsem vlastně do teďka, i když jsem byl pokřtěný, nebo do té doby, Stalo se to pro informaci asi před deseti lety, že do té doby jsem byl takzvaně nespaseným křesťanem, neobraceným křesťanem.

[4:32] Já jsem pánu, přestože jsem svými ústy vyznal pána Ježíše za pána, já jsem mu nevydal vše. Já jsem prostě v životě si ponechal určité oblasti, chtěl jsem prostě v životě něco dosáhnout a nebyl jsem ochotný se všeho vzdát pro Krista, pro Boha. Když jsem si toto uvědomil, tak jsem učenil pokání, pánu Bohu jsem vydal vše a odevzdal jsem se plně do jeho vůle, ale přesto se ta situace zatím nelepšila. Prostě co se mohlo pokazit, se pokazilo, co se zdánlivě pokazit nemohlo, se pokazilo taky. Já jsem vyčerpal všechny lidské prostředky, které jsem měl, svoji inteligenci, co jsem prostě v svoje znalosti, peníze, právníky, jedny z nejlepších v této republice a bylo to k ničemu.

[5:36] Když jsem se obrátil, já jsem získal určitý pokoj, ale pořád to nevypadalo dobře. A právě ten bratr Barkovac, já jsem s ním potom mi setkal, mi vysvětlil, že je důležité taky odpuštění. Že pán Ježíš nám nařídil, to není nějaké přání, ale nařídil nám, že musíme odpouštět našim vyníkům. Že pokud my neodpustíme nějakému člověku, ani Bůh neodpustí nám, takhle to vyslovně Ježíš řekl. A já jsem si uvědomil, že jsem nedokázal odpustit těm lidem, kteří se mě prostě snažili zničit vědomně. Kteří vypovídali tak, aby mi ublížili, nebo dokonce někteří lživě. A já jsem si uvědomil, že není jiné cesty, než jim odpustit.

[6:37] A toto jsem po nějakém čase dokázal a následně Bůh, i když já jsem byl už ochoten přijmout všechno a i zemřít pro Krista, nebo v té situaci prostě. A když jsem dokázal odpustit všem těmto lidem, tak Bůh tu situaci změnil. A to tak, že ti právníci zkušení málem hleděli s otevřenými ústy. A byl jsem všech obvinění zbaven a dokonce mi následně Bůh vrátili ty peníze, co jsem vynaložil za ty právníky. Prostě přišlo nějaké rozhodnutí ústavního soudu, že i v takovém případě mám nárok, ne v mém případě, já jsem nežádal, ale v jiném, ale prostě vztahovalo se to jakoby i na mě.

[7:38] Přišla ta možnost, že mám možnost od státu prostě požádat, aby mi proplatili ty právníky. Oni samozřejmě proplatí část, protože oni se řídí nějakými tarify, zatímco ti dobrí právníci jedou nad to, ale takže mi vrátili zhruba polovinu. A potom se stala ještě taková věc, že já jsem předtím pracoval v jedné firmě a oni mi dlužili výplaty. A tam nebyla šance, že by mi to kdy zaplatili, ta firma prostě neměla žádný majetek, skončila v likvidací, v konkurzu. A stalo se, že prostě jeden kolega, který, když ta firma fungovala, on zpronevěřil nějaké peníze a na něho si došlápl exekutor a ty peníze prostě on tomu exekutorovi musel zaplatit, protože já jsem tam měl ten dluh evidovaný, tak jako zaměstnanec s dlužnou vyplatou jsem byl první na řadě a zavolal můj exekutor a přišel dopis a já jsem viděl prostě dopis od exekutora a říkám, co se to zase děje, pane bože.

[8:41] A tam bylo, sdělte číslo účtu, my vám počítáme. Takže se mi vrátila, já to nemám přesně spočítané, já jsem ani neměl nervy všechny ty faktory od těch právníků spočítat, ale myslím si, že zhruba mi to pán Bůh všechno vrátil, i toto. A chtěl bych říct tady i vám všem, že je důležité opravdu spolehat na Pána Boha ve všem, být ho ten se zdát všeho, všeho majetku, všeho života, rodiny pro Krista. To neznamená, že nám to Bůh všechno vezme. Paradoxně, mně to všechno vrátil Bůh. Kromě té manželky, teda rozvedení jsme zůstali. Ale dnes všichni prožíváme takové těžké chvíle. Já jsem si prošel soukromně, velice těžkou chvíli. Kdybych neměl naději v Bohu, tak bych se z toho asi zbláznil.

[9:53] To říkám naprosto vážně. A dnes prožíváme všichni těžkou chvíli. A proto říkám, spolehejme na Pána, modleme se, zkoumejme, jestli opravdu jsme ochotní se vzdát všeho pro Boha i svého života. A jestli ano, tak Bůh nás vytrhne, Bůh nás zachrání. A i tady v těch našich pozemských věcech se u nás postará. Je napsáno, že Bůh nám dá, aby jsme měli co jíst, aby jsme si měli co oblíct a aby jsme měli kde spát. To máme zaslíbeno. A o to se můžeme opřít. Takže takhle bych skončil jako takovou pozitivní výzvou. Mám spoustu dalších svědectví, dokonce i k uzdravení, ale na to myslím, že už dneska není prostor.

[10:57] Tak děkuju vám za pozornost.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20211128/uzdravuje-b-h-i-dnes · Aktualizováno: 2026-10-15