# Pomazání Davida za krále

> Kázání ze dne 2. 1. 2022, 1S 16: 1-13, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 2. 1. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 1S 16: 1-13
- **Délka:** 29:52
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-02-Pomazani-Davida-za-krale-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-01-02-Pomazani-Davida-za-krale-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, zdravím vás v novém roce. Přiznám se, že k novému roku mám zhruba stejný vztah jako k vánočním tradicím, takže žádná změna v tomhle směru, ale budeme spolu otevírat Boží slovo a přece jenom si myslím, že to, co budu číst, tak může být velmi vhodný právě na začátek nového kalendářního roku. Kázání jsem nazval Pomazání Davida za krále a je to z 1. Samuelovi, 16. kapitola, od 1. do 13. verše. Budu číst tedy ze studijního překladu, 1. Samuelova, 16. kapitola, 1. 13. veršů. Hospodin řekl Samuelovi, jak dlouho budeš truchlit nad Saulem, Já jsem ho zavrhl, aby nekraloval nad Izraelem.

[1:07] Naplň svůj roh olejem a jdi. Posílám tě k Jíšajovi Betlemskému, protože mezi jeho syny jsem si vyhledl krále. Samuel řekl, jak mohu jít? Saul o tom uslyší a zabije mě. Hospodin řekl, vezmi sebou Jalovici a řekni. Přišel jsem obětovat hospodinu. Pozvi Jíšaje k oběti a já ti oznámím, co máš udělat. Pomažeš mi toho, o kterém ti řeknu. Samuel udělal, co hospodin řekl a přišel do Betléma. Starší města mu šli vyděšení naproti a zeptali se. Přicházíš v pokoji? Odpověděl, v pokoji. Přišel jsem obětovat hospodinu. Posvěďte se a pojďte se mnou k oběti. Posvětil i Jíšaje a jeho syny a pozval je k oběti. Stalo se, že když přišli, uviděl Eliába a řekl si.

[2:08] Jistě je před hospodinem jeho pomazaný. Hospodin však Samuelovi řekl. Nehleď na jeho vzlet, ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl. Jelikož se nedívám na to, na co se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před došima. Ale hospodin se dívá na srdce. Jíšaj zavolal Abinádaba a předvedl ho před Samuela. Ten řekl, ani toho hospodin nevyvolil. Jíšaj předvedl Šamu, ale Samuel řekl, ani toho hospodin nevyvolil. Jíšaj předvedl před Samuela všech svých sedm synů, a však Samuel Jíšajovi řekl, hospodin je nevyvolil. Na to řekl Samuel Jíšajovi. To jsou všichni mládenci? Odpověděl, ještě nejmladší, zrovna pase ovce. Samuel řekl Jíšajovi, pošli pro něj, nech ho přivést, neboť nezasedneme, dokud se mne přijde.

[3:10] Poslal pro něj a přivedl ho. Byl ryšavý, s krásnýma očima a hezkého vzhledu. Hospodin řekl, vstaň a pomaž ho, neboť to je on. Samuel vzal roh s olejem a pomazal ho uprostřed jeho bratru. Od onoho dne i nadále Davida uchvacoval duch hospodinov. Samuel vstal a šel do rámy. Tak máme před sebou těch zajímavých 11, pardon, 13 veršů, které mluví o tom, jak Samuel pomazal za druhého krále Izraele, mladého Davida. A následuje to poté, co vlastně první izraelský král Saul selhal nebo selhával, neposlouchal hospodina a byl vlastně zavržen. A přitom do královského úřadu byl pomazán, povolán právě Samuelem prorokem.

[4:17] A vlastně jsme... V etapě Izraele na začátku vlastně doby královské, plus mínus někde kolem roku tisíc před Kristem. A poté, co hospodin Saula zavrhl, který ale pak ještě řadu let vládl, ale už bez božího požehnání, tak Samuel, který truchlil, truchlil nad Saulem, truchlil nad celou tou situaci, že vlastně on byl ten, kdo Saula pomazal za krále. Saul skutečně i dobře začal, skutečně na něm spočinul duch svatý, vybojoval i veliké bitvy, ale tak nějak si žil po svém a nebyl důsledný a neposlouchal Boha, neposlouchal jeho slova. A došlo k tomu zavržení. A Samuel prostě tady toho lituje a truchlí a má těžký čas.

[5:20] A v tom truchlení hospodin ho zavolal a řekl, proč truchlíš? Jako běž a pomážeš mi nového krále. Trochu přeskočím ty záležitosti toho jeho strachu, protože se Saula obával. Saul už nechodil v duchu svatém, ale spíš ze svých sil a možná dokonce inspirován jinými duchy, což v zápěti potom boží slovo dokonce potvrzuje. Takže měl z něho strach. Ale přece jenom přichází do Betléma, kde vlastně Jíšaj a jeho synové žili a jde tam s tím pověřením a úkolem pomazat jednoho ze synů Jíšaje. A nevěděl, kdo to bude. A hospodin Samuelovi řekl, jdi a já ti ukážu, který to bude, který z nich to bude.

[6:23] A tak přichází Samuel do Betléma a zve město Betlém vlastně k obětnímu hodu posvětí Jíšaje a jeho syny. Netušíc, že jeden syn chybí. A teď dochází k tomu, že vlastně mají předstoupit jeden po druhým před Samuela a který z nich tedy bude ten, který bude pomazán za budoucího krále Izraela. A je potřeba si připomenout, že v Izraeli platí ta zásada, že prvorozený syn má výsadní postavení. I třeba z hlediska dědictví, podle Mojžišova zákona. A pokud není otce, tak jako taková ta první další autorita, která nastupuje, tak je prvorozený syn. Jako první nastupuje, přichází před Samuele Eliab.

[7:24] A co tedy čteme, když předstoupil před Samuela Eliab. Máme tady řečeno, že si vlastně Samuel řekl, sám sobě si řekl, v duchu si řekl, jistě je před hospoděnem jeho pomazaný. Je to prvorozený syn a kromě toho, že byl prvorozený, tak byl vysoký, statný a tomu připomínalo vlastně Saula. Jestli si vybavujete a pamatujete, tak Saul oplýval výškou. Byl to statný, udatný člověk. Vlastně to svědectví tam je, že tehdy, když Samuel pomazal Saula, tak proti všem ostatním v Izraeli byl o hlavu vyšší. Takže to byla Samuelova zkušenost.

[8:25] On měl svou vlastní zkušenost s prvním pomazáním, které bylo podle boží vůle. To nebyla nějaká Samuelova své vole a tehdy pomazal toho největšího, nejsilnějšího v Izraeli. A on skutečně potom byl jako velký bojovník. Vzpomeňte si na to, A to je mýt to rád být na vělecího. Svědectví izraelských žen, Saul zabil své tisíce. Ono to potom pokračuje, ten verš ještě, že David zabil své deseti tisíce, ale to nijak jako nesnižuje to, že Saul skutečně byl jako schopný vojevuce a udatný člověk a měl za sebou své výsledky. Ale o Davidovi tady ještě není řeč a Samuel žije ze své vlastní zkušenosti. Hospodin mu řekl, běž a pomážeš mi toho, o kom ti já řeknu. A tady čteme, že před Samuelem stojí Eliab a kdo si řekl?

[9:25] Samuel si řekl. Hospodin neřekl. Samuel si řekl. Jeho zkušenost mu řekla. Jistě přede mnou stojí hospodinu vpomazaný. A co mu na to hospodin odpovídá? Nehleď na jeho vzlet, ani na jeho velkou výšku, neboť jsem ho zavrhl. Jerikož se nedívám na to, na co se dívá člověk. Vždyť člověk se dívá na to, co má před očima, ale hospodin se dívá na srdce. Vysoký muž, silný muž vzbuzoval údiv u člověka, ale na to se hospodin nedívá. A Samuel se tady nechal svést svou vlastní dřívejší zkušenosti. Mimochodem zkušenosti jsou cená záležitost. To není nic proti zkušenosti. Je dobře, když jsme zkušenými lidmi, je dobře, když jsme zkušenými ve svých zaměstnáních, ve svých profesích.

[10:28] To je velká hodnota. A je dokonce i cené, když jsme duchovně zkušení. To je také hodnota. I duchovní zkušenosti jsou hodnota. Ale přece jenom nemůžou nahrazovat aktuální vedení duchem svatým. A tady vidíte, že Samuel se dostal na takové krátké z cestí. Že si myslel, že Eliab je ten pomazaný. Hospodin mu vysvětlil, že ne. A je tady docela drsný slovo. Je tady řečeno, že hospodin ho zavrhl. Toho Eliaba. To je docela silný jako výraz. Nepočtě jsem ho zavrhl. Já teď málo přeskočím do další kapitoly. 17. kapitola 28. 29. verž. A to jenom z toho důvodu, abychom si vysvětlili, v čem mohl být problém. Proč ten Eliab je zavržen.

[11:28] Tam totiž je ukázán ne úplně jako v hezkém světle. Jedná se o příběh Davida Goliáš. Je to ten boj vlastně Izraele proti pelištejcům. A tam vystupuje ten Goliáš jako ten zápasník a strašil Izrael. Vyhrožoval a tupil řady Izraele. A přichází David na základě pokynu svého otce, ještě jako mladík. A přichází do té situace a vidí, jak tam ten Goliáš vyhrožuje a jak se tam cachá. A jak Izraelci před ním mají strach. A reaguje na celou tu situaci, ptá se, o co se jedná a co Saul slíbil tomu, kdo ho porazí. A 28. a 29. verž budu číst. Když jeho nejstarší bratr Eliab slyšel, jak mluví z muži, vzplál proti Davidovi hněvem a řekl, proč jsi přišel? Komu jsi zanechal těch několik ovcí v pustině?

[12:31] Znám tvou domýšlivost a zkaženost tvého srdce. Přišel jsi totiž, aby se zdíval na bitvu. Ten Eliab tady říká znám tvou domýšlivost a zkaženost tvého srdce. Odpovídalo to realitě? Měl David zkažený srdce? Byl domýšlivý? Bylo to něco, co Davida inspirovalo? Vidíte, že Eliab, nejstarší brácha, se zkážený srdce. zásadně mílí ve svých soudech, úsudcích. A ze soudu a úsudku pak jsou špatná rozhodnutí. A hospodin se dívá k srdci. A my jsme si už nedávno říkali, že srdce ve sterem zákoně není místem emocí, ale skutečně rozumu, rozhodování, úsudku. A na to skutečně nahlíží hospodin, dívá se na lidské srdce, dívá se, jak přemýšlíš, jak usuzuješ, jak soudíš, jak se rozhoduješ.

[13:38] A v tomhle byl ten Eliab zcela mimo. Úplně odsoudil svého bratra naprosto jako pochybně. A má ho za něco velmi odpornýho. Zkaženost tvého srdce. Vůbec toho bráchu správně neodhadl a nerozsoudil. A jestli náhodou tady není to sloveso, že ten Eliab je zavržen, právě kvůli těmto záležitostem, že hospodin kouká na srdce. A ten Eliab špatně se rozhodoval, špatně rozsuzoval, špatně uvažoval. Sám byl zkažený. Sám byl pokroucený. A pokroucený a zkažený člověk všechno nahlíží pokrouceně a zkaženě. A tady trochu odbočím. Nestalo se vám někdy, že někdo ve vašem okolí, a je to bolavý, někdo z rodiny, příbuzný, na pracovišti, v zaměstnání, ve škole, že vás nahlížel úplně jinak, než jaká je realita vašeho srdce, že úplně špatně rozsuzoval vaše motivy, vaše chování, vaše jednání, vaše slova.

[14:54] A vás to pak trapilo. Proč nám je kouká v takovém světle? Vždyť to tak vůbec není. Proč mě takhle křivdí? No mnohdy je to proto, že ten člověk je tak pokroucený, je tak pokřivený, že není schopen vidět ani jinak. Vše vidí všechno pokrouceně a pokřiveně. Když někdo závidí a nenávidí a žije v neodpuštění, tak je tak tím ovlivněn, že ani není schopen vidět jinak. Že by někdo snad jinak mohl uvažovat, nebo že by někdo mohl být motivovaný a čím jiným. Až takhle může lidský srdce být pokroucené. Takže zpátky do toho našeho textu. Tak to je Eliab. Předstoupili další ostatní bráchové a jeden po druhým jeden po druhým vlastně byli odmítnuti. Už tam není tak jako ostrý slovo, že ho hospodin zavrhl. Jinak mimochodem to sloveso zavrhl, to se týká i toho Saula, který byl vlastně zavrhnil.

[15:55] Ježen od hospodina. A takhle projde vlastně Samuel těch sedm bratrů a už tam není žádný. A hospodin nic neřekl. Ani jeden z nich. Samuelovi to nehraje. Přece se nespletl. Přece ho hospodin poslal pomazat jednoho ze synů Išaje. Přece hospodin není cynik. Tak se ptá, nemáš ještě někoho? Nemáš ještě nějakého syna? A Išaj říká ještě jednoho nejmladšího. Pase, stádo. Všimněte si otce Išaje. Přichází Samuel, posvěcuje Išaje a jeho syny k obětnímu hodu a ten neměl vůbec potřebu zavlát nejmladšího syna. I ten Išaje ho měl jako outsidera. Jako toho nejmladšího, ze kterým se nepočítá. Vůbec neměl potřebu ho zavolat.

[16:57] Máme úžasnou návštěvu. Přišel velký muž, přišel prorok Samuel, že by zavolal i toho nejmladšího syna. Přece pokud mělo dojít k posvěcení Išaje a jeho synu, měl ta být i David. Jak to, že toho Davida nezavolal? Jak to, že ho pominul? Jak to, že byl v jeho očích tak malý? Jak to, že na něj nahlížel jako na outsidera? Možná i někdo z nás, možná i někdo, kdo sedí v tomhle sále, tak prošel výchovou, kde byl přehlížen, jestli to vůbec byla výchova. Možná si vyrůstal také jako outsider ve svém prostředí, ve svém okolí. V lidské spoločnosti to je možné. Ale koho si tedy hospodin nakonec vybral? Davida, nejmladšího.

[18:00] Úplně špatně rozsuzoval a přitom David měl své zkušenosti s Bohem a hospodin si ho už připravoval. Když ho nakonec tedy Jišaj povolá, tak tady čteme zajímavé svědectví. Poslal pro něj a přivedl ho. Byl ryšavý, s krásnýma očima a hezkého vzhledu. To je asi velká hodnota dnes, obzvlášť v dnešní době, kde je kult krásy. Tehdy to asi také byla hodnota, ale přece jenom neoplýval vzrůstem a velikostí a silou. To tam byl Eliáb a předcházející král Saul. A hospodin na to vstaň, pomaž ho, neboť to je on. Teď hospodin řekl, to je on. A to je to zásadní slovo. To je on.

[19:01] Odbočíme zase do 17. kapitoli, abychom si přečetli přípravu, jak vlastně David do té doby žil jako pastýř, jaké měl zkušenosti, čím si prošel, že už byl hospodinem připravován, že už se v jeho životě něco podstatného dělo. A to je 17. kapitola od 34. do 37. verše. Tady se David, mladíček, vlastně poprvé setkává s králem Saulem. Na to David řekl Saulovi. Tvůj otrok byl pastýřem ovcí svého otce, když přišel lev či medvěd a odnesl ovci ze stáda, vyrazil jsem za ním, byl jsem ho a vysvobodil jsem ji s jeho tlamy. Když proti mě povstal, chytil jsem ho za čelist a byl jsem ho, až jsem ho usmrtil.

[20:01] Tvůj otrok zabil jak lva, tak i medvěda a tento neobřazaný pelištejec dopadne jako jeden z nich, protože tupil řady živého Boha. David dále řekl, hospodin, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto pelištejce. Saul tedy řekl Davidovi, jdi a hospodin, buď s tobou. Jíšaj nevěděl, koho má doma. Eliab absolutně netušil, kdo je jeho nejmladší bratr. Tenhle krásný mladíček, ryšavý s krásnýma očima, někde v pustině sám, když hlídal ovce svého, nebo stádo svého otce a přišel tam predátor, lev nebo medvěd. V té době byly ještě v Izraeli lvi, dnes už tam nejsou. Mám za to, že poslední lev tam byl vybit v křižáckých válkách v Izraeli.

[21:04] Tak tehdy tam byly ještě predátoři lvi, medvědi. Tak když přišel tenhle predátor, tak David se zachoval jako blázen. Já na jeho místě bych tu nejkrásnější ovečku, nejtučnější, takhle předhodil a utíkal bych nejkračší cestou do Betlem. A po cestě bych ještě jednu ovečku takhle odhodil. Pro jistotu. Netak David, ten se zachoval jako blázen. Měl svěřený stádo, které má střežit, přichází predátor, lev nebo medvěd. Prosím vás, nejsme v pohádce, to je realita, to, co tady čtám. Tady jsme v říši. i nadpřirozených zázraků, co pak člověk může porazit lova, nemyslitelný, naprosto nemyslitelný. Pokud by se k němu nepřiznal hospodin, tak David nemá šanci, skončil by prostě roztrhán v krvi.

[22:08] Pokud mi někdo nevěříte, tak běžte se podívat tady na kopeček, nevím, co tady v zoo mají, ale nějaký ten predátor tam předpokládám bude, nemá člověk šanci. Jako když jeden borec v Americe porazil a zaškrtil pumu, tak to byla celosvětová jako senzace, no ale lév a puma to je ještě podstatný rozdíl. To byly zkušenosti s Bohem, s hospodinem. A David zas takový bláze nebyl, on to tady přiznává. Hospodin, který mě vysvobodil z moci lva i z moci medvěda. On do toho šel po hlavě, v odvaze, ve víře, ale dobře věděl, že ze svých sil nemá šanci. Hospodin, který mě vysvobodil z moci lva a i z moci medvěda, ten mě vysvobodí z ruky tohoto plništejce. David potom nešel ani proti Goliášovi ze svých sil, že by si tak jako myslel o sobě, že s tím prakem to tak jako dokáže.

[23:15] Vysvobodím je hospodin z jeho moci. Otec ani brácha netušili, koho mají před sobou. A ten už David dávno měl zkušenosti s Bohem a s nadpřirozenou jeho mocí. Ten už byl hospodinem připravován na budoucnost. A čteme, hospodin řekl Samuelovi, to je on. A tak ho pomazal. A od onoho pomazání čteme, že Davida uchvacoval duch hospodinů. Duch svatý přicházal na Davida a vedl ho a zmocňoval ho. A potom čteme celou řadu kapitol, jak hospodin Davida vedl a jaká velká vítězství skrze něj byly vybojované.

[24:16] A skutečně i dnešní Izrael se k Davidovi dívá a vzlíží a považuje jeho za zakladatele. I když před Davidem předcházel Saul, tak vzlíží k Davidovi a Davidovo království bylo to nejširší. Dokázal si podmanit okolní pohanské pronárody. Dokázal se vypořádat spelištejci, ale nejenom s nimi. I s dalšími národy kolem. A také víme, že z Davidova rodu potom přišel náš pán Ježíš jako syn Davidů. A také víme o těch zaslíbeních, které byly Davidovi potom prorocky řečeny. Že z jeho rodu, z jeho domu povstane ten, který bude na věky. Ještě něco málo k tomu pomazání. Ve starém zákoně se pomazávalo na krále, na proroka, na kněze.

[25:17] A vlastně byl to takový ten duchovní rituál, který symbolizuje samotného ducha svatého. Ten olej symbolizuje ducha svatého. Také čteme, že od onoho okamžiku duch hospodinův uchvacoval Davida. A od toho slovesa pomazat máme vlastně i našeho pána Ježíše Krista. Kristus je totiž doslova do písmene ten pomazaný. Je to vlastně slovesné adjektivum od slovesa chryjejin, a to je pomazat. Takže Ježíš je ten pomazaný do češtiny jako překlad. Kristus znamená ten pomazaný, přes tedy řečtino. A ještě to naše mesiáž, které je pomazaný. Užíváme v češtině také přes řečtinu, přes aramejštinu až k hebrejštině.

[26:21] Hebrejské mašiach je ten pomazaný. Takže pomazání to je to, čím byl uváděn do úřadu ve starém zákoně ten, který služebník. A tím pomazaným je náš pán Ježíš. Kdy a kde byl pomazán? Jestli byl pomazán? Pomazal ho někdo? Víme, že byl pokřtěn Janem, ale byl pomazán. Lukáš, čtvrtá kapitola, šestnáctý až dvacátý první verž. I přišel do Nazareta, kde byl vychován. Podle svého zvyku vstoupil v sobotní den do synagogi a povstal, aby četl. Byl mu podán svitek proroka Izaiaše. Rozvinul svitek a našel místo, kde bylo napsáno.

[27:23] Pánův duch je na mě, protože mne pomazal, abych zvestoval evangelium chudým, poslal mne vyhlásit zajacům propuštění a slepým nabití zraku. Propustit zlomené na svobodu, vyhlásit vítaný pánův rok. A svinul svitek, odevzdal ho sluhovi a posadil se. Oči všech v synagóze se upírali na něho. Začal jim tedy říkat, dnes se naplnilo toto písmo ve vašich uších. Tady je řeč o pomazání z Izaiašova proroctví. Sám hospodin, sám duch svatý pomazal svého syna, Ježíše z Nazareta, aby se stal tím Ježíšem Kristem, tím pomazaným. Zpátky k Davidovi a už se blížím ke konci. David byl pomazán a duch svatý ho uchvacoval.

[28:23] Zmocňoval, vystrojoval pro budoucnost, pro službu krále. Vstupujeme do novýho roku. I pro nás to může být rok nových výzev, nových příležitostí. I nás může pán povolávat k novým věcem. A pokud nás k něčemu volá, pokud nás vede k nějakým výzvám, tak nás také vystrojuje. Tak je schopen o moce nás také k tomu pomazat. My to sloveso dneska moc nepoužíváme. Ještě ve středověku se používalo. Vzpomínám si na pohádku se Zlatou hvězdou, tak tam byl ten kazisvět, že jo, hlava pomazaná. Vždycky mě ta postava jako v dětství inspirovala, co to znamená hlava pomazaná. Ještě ve středověku se maže, pomazalo. My dnes mažeme olejem nemocné, ale my všichni potřebujeme pomazání duchem svatým.

[29:24] Potřebujeme jeho vystrojení, jeho zmocnění. A je-li před tebou nějaká výzva, je-li před tebou nějaká příležitost, pokud tě pán k něčemu novému vede, v práci, v rodině, ve službě, v církvi, ve sboru, tak je také moc tě vystrojit. Chcete-li pomazat. A my potřebujeme jeho pomazání. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220102/pomaz-n-davida-za-kr-le · Aktualizováno: 2026-10-15