# Církev jako tělo ...

> Kázání ze dne 6. 2. 2022, 1K 12:12-27, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 6. 2. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 1K 12:12-27
- **Délka:** 25:07
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-02-06-Cirkev-jako-telo-.-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-02-06-Cirkev-jako-telo-.-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, Robert říkal, že má dnes premiéru. Vždycky je radost vidět lidi, kteří vstupují do nových služeb, když jsou před námi nové výzvy. A my dnes budeme mluvit na téma církev jako tělo. A v podstatě celý únor budeme mluvit na téma církev. Církev jako a k tomu nějaké přirovnání biblické. Takže to bude vlastně celý měsíc o společenství, o církvi z různých úhlů pohledu. No a k tomu, že církev je živá, patří i to, že nové lidé vstupují do nových služeb a do nových výzev. Tak je radost to vidět. Je dost možný, že mnoho těch věcí, o kterých budeme mluvit, tak jsou pro vás opakováním, ale i opakování je potřeba.

[1:09] Přece jenom si dovolím k tomu, co tady bylo čteno, co tady četl Ludvík z listu Římanům, z té 12. kapitoli, tak je tam jeden z těch darů, dar povzbuzovat. Tak vy, kdo chodíte na biblickou hodinu, tak už víte, že tam je sloveso parakaleo a to je také napomínat. Tak ekumeničtí si vybrali... Četl jsi z ekumenického překlada, že jo? Nebo ne? Teď jsem tě trošku zaskočil. Tak zřejmě to byl ekumenický, nejsem si taky úplně jistý v tuhle chvíli, ale překladatelé si vybrali ten význam povzbuzovat, protože povzbuzovat je vždycky příjemnější a méně bolestné, ale to sloveso má i význam napomínat. A ono i napomínání má svůj význam. Mám takový pocit, že těsně na začátku zhromáždění tady nějaké napomenutí i muselo proběhnout.

[2:10] A vidíte, že to je jako důležitý, že tu a tam je třeba i napomenout. Víc to rozebírat nebudu. Tak, ještě než se pustíme do tématu, které dneska je církev jako tělo, tak možná alespoň na začátek takový úvod k církvi jako takové. Když se podíváte do Evangelii, co pán Ježíš říká o církvi, tak je toho tam poměrně hodně. Ale pokud se podíváte na to, kde výslovně, jakoby explicitně používá výraz církev, tak možná překvapivě jako málo toho máme v Evangelích. Ale přece jenom něco, alespoň. Takže když se podíváte do Matoušova Evangelia, 16. kapitola, tak tam vlastně je popisované to svědectví Apoštola Petra, učetníka Petra tehdy, kdy u Cezare Filipovi vyznal Ježíše jako toho Mesiáše, jako syna Boha živého.

[3:22] No a když se podíváte na 18. verš, tak Ježíš na to reaguje, a já ti pravím, ty jsi Petr, a na té skále zbuduji svou církev, a bráni pékl ji nepřemohou. Tak to je první jasný jako svědectví našeho pána, kde mluví o své církvi, která ještě v té době neexistovala, nebo neexistovala v tom našem chápání, kdy církev vznikla až po letnicích, po vylítí Ducha Svatého. Tak tady vidíte, že Ježíš už jako jasně prorocky mluví o své církvi. A je dobrý si uvědomit, že když tady mluví o své církvi, tak v tomto případě mluví o církvi jako obecné. O církvi po celém světě rozšířené, která zahrnuje všechny boží děti, všechny ty, kteří se k pánu Ježíši přiznali, vyznali, a byli pokřtěni. Tak všichni tito bratři a sestry, tento boží lid, tvoří Kristovu církev obecnou.

[4:34] A jenom o málo veršu později, nebo málo úseku později, tak 18. kapitola Matoušova Evangelia, tak tam máme oddílek o bratrském napomínání, to je 18. kapitola od 15. do 17. verše, kde jsou takové ty tři stupně napomínání, nejprve mezi čtyřma očima, potom příber jednoho nebo dva světky a nakonec ten 17. verš, jestliže ani je neuposlechné, oznám to církvi. Jestliže však neuposlechné ani církev a děti jako pohan nebo celník. Tak vidíte, že i na tomto místě Ježíš používá výslovně pojem církev, který se řecky řekne eklésia a v tomto případě je řeč logicky vzato o místní církvi, o církvi v Jeruzalémě, v Antiochii, potom v Efezu, v Korintu, protože asi těžko, když neuposlechné bratr, tak asi těžko to vyhlásíš jako by církvi do celého světa.

[5:55] Nevím, odkud by se to dělalo, jestli z Montu Everest, nebo jestli bychom zajeli do Říma, do Vatikánu, to asi těžko. Takže je pochopitelný a logický, že tady se jedná o místní církev, o to dané společenství v tom daném městě. Že když nepomůže napomenutí dvou nebo tří světků, tak potom skutečně to místní společenství v tom daném místě. A když se podíváte na epištoly, tak skutečně tam vidíte, že ten výraz je jednou použit jako pro církev Kristovu obecně, obecnou, celosvětově rozšířenou, nebo dokonce církev všech časů, všech věků, vlastně od počátku až do konce. A mnohdy je ten výraz církev použit právě pro to, které je dané místo, kam ten třeba Pavel ty dopisy píše. Tak to jenom na úvod k tomu pojmu církev.

[6:58] A teď bychom mohli tedy se společně začíst do toho prvního obrazu, církev jako tělo. A těch míst v Biblii je víc, Ludvík jedno z nich četl. A jedno z takových těch nejznámějších, tak je první list do Korintu, 12. kapitola, od 12. do 27. verše. A budu tedy číst z toho českého studijního překladu. První list do Korintu, 12. kapitola, od 12. do 27. verše. Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoliv je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. Neboť v jednom duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať židé nebo řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho ducha dostali napít.

[8:04] Vždy také tělo není jeden úd, nejbrž mnoho údů. Kdyby noha řekla, protože nejsem ruka, nepatřím k tělu, nepatří snad proto k tomu tělu? A kdyby řeklo ucho, protože nejsem oko, nepatřím k tělu, nepatří snad k tělu? Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich? Ale Bůh umístil údy, každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo? Je mnoho údů, ale jednotlivé. Oko však nemůže říct si ruce, nepotřebují tě, ani hlava nemůže říct si nohám, nepotřebují vás. Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné. A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a našim neslušným částem dáváme tím větší slušnost.

[9:08] Což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh se stavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest, aby v těle nebyla roztržka, ale aby údy navzájem o sebe stejně pečovaly. A když jeden úd trpí, trpí spolu s ním všechny údy. A když je jeden úd oslavován, radují se všechny údy spolu s ním. Vy jste tělo Kristovo a jednotlivě jste jeho údy. Když se mluví o církvi v současné době, tak je to velmi neatraktivní téma. Nevím, jak pro boží lid, ale určitě, když to poslouchá někdo zvenčí a nemá porozumění církve jako božího lidu, tak rozhodně to není nějak téma, které by táhlo. Ale je potřeba si uvědomit, že skutečně jako církev je boží výmysl. Je to myšlenka našeho pána, že skutečně jako boží lid jsme vedeni k tomu, abychom tvořili jedno tělo, jedno společenství.

[10:18] A že rozhodně to, co je dneska tak velmi populární a to, co se nabízí, že někteří křesťané nemají ve zvyku, jak jsme tady četli, navštěvovat zromáždění, ale nejenom to, navštěvovat zromáždění. Ale vůbec nemají potřebu církve. Jako kdyby snad církev byla přežitek, něco nepatřičného, tak to si myslím, že je jako hluboké neprozumění. Tady totiž je jasně řečeno ve 13. verši, neboť v jednom duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať židé nebo řekové, ať otroci nebo svobodní, všichni jsme z jednoho ducha dostali napít. Tady je jasný, že církev je jako duchovní záležitost. Je tady velmi zvláštní věta, kde je řečeno, že v jednom duchu jsme byli všichni pokřtěni v jedno tělo. Nevím, jestli když je řeč o církvi, o těle, jestli někdy jste přemýšleli, že jsme do toho těla, v to jedno tělo byli pokřtěni.

[11:28] Že to je duchovní záležitost. Že to souvisí s duchem svatým. Na církev můžeme jako nahlížet jakýmkoliv způsobem. Já jsem tento týden, nebo možná před několika málo dny, nevím přesně kdy, dostal dodatové schránky pro náš zbor z českého statistického úřadu, jako jakýsi pokyn, kdy jako zbor nebo já jako duchovně na to musím reagovat a vyplnit nějaký dotazník a v rámci toho průvodního dopisu je, že jsme ekonomický subjekt. Tak vidíte, že český statistický úřad na nás nahlíží jako na nějaký ekonomický subjekt. A mě to teda jako mimořádně popuzovalo a úplně jsem se z toho nevyspal, tak jsem pak jako na český statistický úřad zatelefonoval a paní jsem tam se snažil vysvětlit, že nejsme na prvním místě žádný ekonomický subjekt, že jako neprovozujeme žádnou jako získovou činnost a že to považuji, snažil jsem se jí vysvětlit, že to považuji za buzerací státu.

[12:44] Zdálo se mi, že to paní neúplně pochopila a tak ve všechny slušnosti jsem ten hovor teda jakoby ukončil ale skutečně jako nahlížení na nás, jako na církev, jako na ekonomický subjekt, to prostě je docela zkreslený jako náhled. Pochopitelně, že máme svoje ičo, To je jako jasný, tady mám v kabeli taky razítko, tak pokud někdo náhodou potřebujete razítko pro úřady, tak můžu dneska rozdat z nějakého důvodu, ale myslím si, že to nejpodstatnější je tady, že skutečně jsme jako duchovní společenství a že jsme v duchu svatém nebo duchem svatým jako pokřtění nebo ponoření v jedno tělo. Jsme jako společenství, jako skutečně duchovní realita. My jsme církev nevymysleli, my jsme se ani dohromady nedali, není to naše vůle.

[13:46] Když se poděláte na 15. verš, tak tam máte... Ne, 15. verš, pardon. Tak to bude... Teď jsem se tady dopustil nějakého faulu. A to bude až možná 25. No, ale Bůh umístil údy a každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. Tak ještě, že jsem si tady napsal alespoň ten text, když jsem splatl verš. Je to hospodin, je to Bůh, který umístil údy. Ten nás umístil do svého těla. A dokonce je tam řečeno tak, jak on chtěl. Ne tak, jak my chceme. Ne tak, jak my jsme si přáli. Když se takhle rozhlednete kolem, když se podíváte na své sousedy, tím si jako nemyslím, že by to byl jako nějaký nevábný pohled, to vůbec ne. Já mám u vás jako vysoké smýšlení, ale zkuste se na to podívat z tohoto uhlu pohledu. Normálně bychom se nikdy takhle nedali dohromady.

[14:47] Kdyby nás jako hospodin nepovolal, kdyby nás duch svatý nedal dohromady, tak nikdy bychom takhle netvořili společenství. Já bych asi se scházel někde s rybářema. Někteří z vás možná ze střelci, někteří z vás, nevím, prostě každý podle svých jako nějakých sympatii, antipatii a koníčků a volnočasových záležitostí. A jsem si zcela jistý, že normálně za určitých okolností někteří z nás bychom nikdy nepatřili dohromady. To je jako říkám naprosto zodpovědně. Ale on nás umístil dohromady. On nás dal dohromady jako tělo Kristova. A podle své vůle, dokonce ne podle naší vůle. A když jsem tady byl zvolen kazatelem, tak já jsem si jako nevybral, že budu spolupracovat na staršostvu s bratřími staršími.

[15:48] Tam mě umístil hospodin. Ale jsem za to vděčný. A můžu říct za těch pět měsíců, že je mi bratři potěšením. Že když hospodin tvoří a umistuje a rozhoduje, tak je to dobré, tak je to k dobrému. Ale není to podle nějakých našich nákloností. Je potřeba si uvědomit, že to, co tady čteme, je v dopise do Korintu. Jak to bylo v Korintě? Tam byly fankluby. Tam byly sekty. Tam byly sekty, to říkám možná špatně, ale tam byly jako roztržky. Tam byly vlastně čtyři takové skupiny. Jedna z nich se hlásila k Pavlovi. Jedna k Apolovi. To byl vynikající řečník a vzdělenec, Apolos. Někteří se hlásili k Petrovi.

[16:48] No a pak tam byly ti největší duchovní frajeři. Ti se hlásili ke Kristu. Ti byly nejvíc. To byly kápové toho zboru. A do tohoto zboru Pavel píše tenhle list a proto tady tak velmi jako důrazně a květnatě rozebírá církev jako tělo. Protože v Korintě byly roztržky a rozdělení. A mluví tedy o církvi jako o těle, kde samozřejmě, že společenství božího lidu a květnatě rozebíráci a rozdělení. Je pestrost, je rozmanitost, chcete-li pluralita. Rozhodně boží lid není uniformita. Jako my tady nemáme, tady jako v bazénu, nějaký takový stroj, kde při křtu z toho vypadávají uniformní nějaké takové průmyslové bytosti, které jsou uniformní.

[17:59] Takové prefabrikáty. Skutečně každý z nás je jako originál, každý z nás má od pána svoje zvláštní místo, svoje zvláštní obdarování. O tom nakonec ta 12. kapitola mluví jasně, neboť před jsou duchovní dary, poté také. Na jiných místech bychom našli služebnosti, úřady, nakonec to, co četl Ludvík, tak bylo také o těch určitých obdarováních. A tak, jak lidský tělo, když se podíváte, tak skutečně každá část, každý ten úd má svůj úkol, svoje jasné umístění, ale dohromady to tělo je v souladu, je v harmonii, je soudržné, je v jednotě. A když se v jedné části toho těla něco děje, nepříjemného třeba bolest, nevím, kterou bych připomněl, myslím si, že je bolest zubů, známe všichni, tak skutečně, když bolí zub, taková nepatrná částečka lidského těla, tak ale to je problém pro celý lidský tělo, pro celou lidskou bytost.

[19:01] A tak to má být, tak to má být i v církuji, i mezi námi. Když jeden brater nebo sestra trpí, strádá, tak se to má dotýkat celého těla. A naopak, když jeden z nás prochází něčím slavným, něčím úžasným, sklízí dobré ovoce, tak je to pro nás předmětem radosti nás všech. Nikoliv závistě. Nějakého nesouladu. Pavel tady ten obraz těla rozebírá velmi podrobně. Já se úplně do toho pouštět nebudu, protože každá metafora, každá ilustracie má pochopitelně svoje limity. On tady mluví o tom, že existují údy slabší, méně čestné, dokonce jako neslušné, tak abych to tady rozebíral úplně dopodrobná a snažil se tady nějak kategorizovat, kdo z vás jsou údy neslušné, tak na to si fakt jako netroufám.

[20:07] Takže už jste z toho pochopili, že každá ta ilustracie a metafora má svoje limity. Že není dobrý jít dál, než je zdrávo. Takže nějaké to hlubší porozumění nechám na duchu svatém a nebudu se do toho jako pouštět. V každém případě já jsem přesvědčen jako o tom, že tělo Kristovo, společenství, církev i tady v Olomouci, tak potřebuje tu pestrost, tu rozmanitost, ta nejrůznější obdarování, služebnosti. Jsme velký sbor, velká církev místní. Už mnoho služebnosti tady je a já se z toho jako velmi raduji a opravdu si to užívám a mohl bych tady rozebírat všechny ty služebnosti, všechny ty úkoly, které máme. Úplně to dělat nebudu, ale buďte si jistí, že každého z vás si nesmírně vážím a každého toho, kdo aktivně přistupuje ke společenství a slouží zde od praktických služeb, od duchovních záležitostí, na co si vzpomenete, včetně teda toho ekonomického subjektu, to znamená i té administrativy nebo těch záležitostí jako účetnictví a zborové kasy, jak se tomu říká pokladník, tak toho všeho si jako nesmírně vážím a je třeba říct, že bez vás by to společenství prostě nemohlo existovat.

[21:47] A jsem moc rád, že tady nepěstujeme něco takového. jako je farářský styl církve, že to vidíte i nakonec na tom, jak tady se střídají bratři, kteří vedou jako společenství a že tady skutečně i v tomhle směru máme pestrost a každý, kdo tady vede, tak do toho dává svoji osobnost a svoje rysy a svoje obdarování a myslím si, že je to k dobrýmu. V nejbližší době se bude dít to, že do služby slovem tady budou vstupovat i další, někteří budou mít svoji premiéru, zazní tady i angličtina, takže jsme dokonce jako mezinárodní společenství v tomhle směru, takže skutečně pestrost veliká a já se z toho těším. A pak ještě je celá řada služebností a obdarování, které ani nemáme v tuhle chvíli. A s rostoucím zborem, s rostoucím společenstvím, tak pán tady bude dávat další dary, budou vznikat další potřeby a rozhodně, pokud někdo máte pocit a cítíte, že nějak jako jste v tomhle směru tady neuplatnění a že byste moc potom toužili a chtěli, tak to pole působnosti je neuvěřitelné a bude.

[23:11] A pro každého z vás tady je prostor a jak je tady řečeno, že hospodin jako umístil ty údy do toho těla, tak jsem přesvědčen, že i to se tady bude dál dít, že tady budou i vznikat další služebnosti a další místa, kde můžete sloužit. Takže to jsou ty věci, které jsou před námi. Já bych v tuhle chvíli už se na závěr jenom modlil, tak bych vás poprosil, jestli můžete povstat. Drahý pane, my ti děkujeme, že ty jsi skutečně pánem církve. Děkujeme ti za to, že církev je tvoje tělo, že dohromady tvoříme skutečně duchovní společenství, kde ty vládneš, ty jsi majitelem, ty jsi pánem.

[24:15] Děkujeme ti, pane, že seš mocen vzpůsobovat to, že rosteme v krásné společenství a skutečně v tu nevěstu. A pane, tak my potřebujeme tvoje požehnání a dávej nám další služebníky, dávej nám další dary, dávej to, co i tohle společenství, i Olomouc, i tahle země potřebuje. Možná věcí, o kterých nemáme v tuhle chvíli ani tušení a ponětí. Prosím tě, pane, o to, aby jsme dokázali jeden od druhého skutečně pečovat a být si pomocí a být si povzbuzením a aby to bylo celé v tvé režii, protože bez tebe, Duchu Svatý, nemůžeme existovat a fungovat. Chválíme tě za tvou přítomnost. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220206/c-rkev-jako-t-lo · Aktualizováno: 2026-10-15