# Proč je Boží jméno v opovržení?

> Kázání ze dne 22. 5. 2022, Římanům 2,17-29, Lukáš Hamerník. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 22. 5. 2022
- **Kazatel:** Lukáš Hamerník
- **Biblický text:** Římanům 2,17-29
- **Délka:** 26:44
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-05-22-Proc-je-Bozi-jmeno-v-opovrzeni-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-05-22-Proc-je-Bozi-jmeno-v-opovrzeni-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak a já vám přeju dobré ráno. Je to krásný pohled tady z hora, na plný sál zase po dlouhé době, nebo aspoň plnější, než to bývalo v loňském roce. Chci se na úvod trošku omluvit, jestli vám bude připadat, že mluvím hodně přes nos, mám rýmu, tak snad vás to nebude příliš rozptilovat a budete se moc soustředit na boží slovo, na to, co vám chci říct a ne na to, jakým hlasem to zní. Tak už nějakou dobu se v neděli věnujeme listu římanům. Já musím za sebe říct, že mně se ten oddíl, který jsem dostal, moc líbí. Je tam spoustu věcí, je tam všechno, co si já o toho oddílu představuji, že by měl být, aby se na ní dalo dobře kázat.

[1:01] Je to hudný oddíl, je tam spoustu informací, jsem rád, že se můžu s váma podělit o něco, co jsem tam našel, co jsem třeba do té doby sám neviděl. Tím nechci říct, že jsem to tam objevil, protože spoustu vykladačů, spoustu lidí přede mnou už na to téma kázalo, by bylo napsáno spoustu, spoustu knih. Takže i já jsem si je vzal na pomoc a z jejich zdrojů jsem se dostal k tomu, co vám dnes budu vykládat. Abych trošku zopakoval ten úvod toho listu, tak list římanům napsal Pavel někdy mezi lety 54 a 58 našeho letopočtu, to znamená dlouhou dobu po svém obrácení. Napsal to do Říma, kdy on mezi tím cestoval, podnikal misijní cesty, zakládal zbory, ale v tom Římě nikdy nebyl. Takže tenhle ten dopis je takový jako kdyby motivační dopis, takové představení, jako když jdete na pohovor do nového zaměstnání, tak většinou taky po vás tějí nějaké motivační dopisy.

[2:11] Já teda nikdy nevím, co tam psát, ale Pavel to měl docela jasno, když o tom napsal tolik kapitol a dá se říct, že vlastně představil celé takové své osobní význání víry. Není náhodou, že tenhle list právě měl moc rád Martin Luther a na základě jeho čtení představil spasení na základě milosti a ne na základě skutků. A když si vzpomenete, o čem byly ty předchozí kázání, přijde vám to, že by tam byla ta milost nějak akcentovaná, že by ji tam bylo moc, že by bylo na první pohled jasné, že jsme spasení skrze milost. Možná připomenu jeden takový dvojverž, který tam byl. Soužení a úzkost padne na duši každého člověka, jež působí zlo předně na žida, ale i na řeka.

[3:17] Avšak sláva, čest a pokoj připadne každému, kdo číní dobro předně židovi, také řekovi. To úplně nevypadá na to, že by jsme byli spaseni skrze milost a nemuseli kvůli tomu vůbec nic dělat. Je to spíše o božím hněvu vůči hříšníkům a odplácení na základě toho, jak jsme, jak se chováme. Ale teď už k našemu textu. Dneska je na řadě 2. kapitola 17. až 29. verž. Poprosím o promítnutí. Přečtu ho celý, protože je to malé, ať se nemusíte namáhat, ale kdo máte Bible, samozřejmě čtěte, protože těch verušů budu zmíněvat více, tak se k ním můžete později vracet. Budu číst ze studijního předkladu. Jestliže se však nazýváš židem, spoléháš na zákon a chlubíš se bohem, Poznáváš jeho vůli a vyučován ze zákona a rozpoznáváš to, na čem záleží.

[4:28] Jsi o sobě přesvědčen, že jsi vůdcem slepých, světlem těch, kteří jsou ve tmě, vychovatelem nerozumných, učitelem nedospělých, maj je v zákoně stělesnění, poznání a pravdy. Ty tedy učíš druhého a sám sebe neučíš? Ty hlásáš, že se nemá krást a kradeš? Ty říkáš, že se nemá cizoložit a cizoložíš? Ty si ošklivíš modly a věci z jejich chrámů bereš? Ty, který se chlubíš zákonem, přestupováním zákona, zneustíváš Boha? Neboť kvůli vám je jméno Boží mezinárody v opovržení, jak je napsáno? Obřízka prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje zákon. Jestli však jsi přestupníkem zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou. Jestliže tedy neobřezaný člověk zachovává ustanovení zákona, nebude mu jeho neobřízka počítána za obřízku.

[5:30] A když člověk od přirozenosti neobřezaný plní zákon, bude soudit tebe, který jsi skrze literu a obřízku přestupníkem zákona. Neboť pravý žid není ten, kdo je jím na venek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle, ale pravý žid je ten, kdo je židem uvnitř, a pravá obřízka je obřízka srdcem, srdce duchem, nikoli literou. Ten má chválu ne od lidí, nejbrž od Boha. Ten od díl se dá rozdělit na tři části. A ta první část by se dala zhrnout v verši 17 až 23. Prosím, na obrazovku. Takže v té části je taková řečnická otázka.

[6:32] Ty se nazýváš židem? Ty se nazýváš židem a myslíš si, že to znamená to a to? Že žid je tím světlem ve tmě, že můžeš kárat ty ostatní, že můžeš vychovávat, že jsi jej světlem? Ty se chlubíš Bohem? Ty se chlubíš Bohem? Druhá část je samostatný 24. verš. Neboť kvůli vám je jméno Boží mezinárody v opovržení, jak je napsáno. Ono se zdá, že to tam možná trošku nepatří, ale má to přesnou strukturu. Pavel tady cituje písmo a on to dělá hodně často. Většinou cituje něco, co předtím jako kdyby uvádí a nakonec to uvádí na pravou míru.

[7:43] A pak 25. a 29. verš. To není ono. 25. až 29. verš vlastně ukazuje, co je být pravým židem. Co je obřízka? Co po nás Pán Bůh chce? Jestliže plníme něco, nebo vzýváme, že něco plním a neděláme to, je to špatně. Ale tady ten text říká, že jestliže neobřezaný zachovává ustanovení zákona, bude mu to počítáno za obřízku. Takže je to opak té první části, kde vyčítá židovi nebo člověku, že si o sobě něco myslí a tady to dává na pravou míru. říká, ano, obřízka je dobrá, ale, ale.

[8:45] Ti od přirozenosti neobřezaní, ti, kdo plní zákon, to jsou ti praví žide, to jsou ti, které jsem si zamiloval. Poprosím verž 2.18. V tomto oddíle je spoustu věcí, které se propojují na celé další písmo. Je tam spoustu slov, které by si zasloužili samostatné kázání, které jsou propojeny a které bych strašně rád vysvětlit úplně všechny, ale nejde to, ani to neumím. Tak jsem se zaměřil na pár z těch základních slov, které se tam objevují často a jedno z nich je slovo zákon. Je to v celém tom oddílu několikrát a co to vlastně znamená? V té řecké kultuře, ve které Pavel vyrůstal, je slovo nomos, které je tady přeloženo jako zákon.

[9:53] Se týká různých místních norem, týká se to univerzálního kosmického řádu, týká se to různých morálních zvyklostí. Je to prostě, rálo by se to přeložit slovem norma anebo princip. Ale není to přesné, ani jedno z těch slov není přesné. Je to prostě všechno, co se týká nějakého řádu. Ale vzhledem k tomu, že Pavel byl žid a tenhle dopis nebo tohle oslovení je určeno židovi, tak odkazuje na něco jiného. Odkazuje na zákon z písma. A myslí tím zase několik věcí, protože nomos je přeložen v septuagintě, v řeckém překladu starého zákona, jako tora, což znamená zase učení v hebrejštině. Ale zároveň je ten výraz užívaný pro další věci, pro různé jiné ustanovení.

[10:55] Je to použito při ustanovení ohodu beránka, tam je nomos. Nomos při řádu obětí. Samozřejmě při zákonu zapsaných na kamenných deskách. To je také nomos. Ale i další. Další a další ustanovení a zákony jsou nomos. A tohle všechno vlastně Pavel zmiňuje. A tohle všechno by mělo čtenáři evokovat to, na čem si zakládá. Na čem stojí. O čem si myslí, že dodržuje. Další zajímavé slovo, které tam máme, je, nebo výraz, je věci z jejich chrámu bereš. Ty říkáš, že se nemá cizoložit a cizoložíš, ty si ošklivíš modly a věci z jejich chrámu bereš. Je to ve verši 22.

[12:01] Tohle je taky hodně zajímavé slovo, protože v celém novém zákoně se vyskytuje jenom dvakrát. Jednou jako sloveso, tady v tomhle případě. A jednou jako podstatné jméno. A zajímavé je, jak to hodnotí různé překlady. Některé, tak jak ten studijní, říkají, věci z jejich chrámu bereš. A jiné říkají prostě, dopouštíš se svatokrádeže. Z čeho teda Pavel obvinuje toho žida, kterému píše? Co dělal? Bral věci z chrámu? Nebo co to je ta svatokrádež? Zase se to dá přeložit dvěma těma způsobama. Jedno je loupit a rabovat chrám. Ve starověku tohle byl vážný zločin, nicméně docela běžný. Když cizí armáda dobila nějakou říši, tak vyloupila chrám. Věci si z toho odnesly.

[13:02] Ale židé to měli trošku jinak. Když promítneme verš Deuterumium 7, 25 až 26, tak zjistíme, že židům tohle nebylo dovoleno. Tesané modlí jejich bohů spalte ohněm. Nedychtí pozdlatu a stříbru, které je na nich, a neber si ho. Jinak se na něj chytíš. Je to ohavností pro hospodina tvého boha. Nevnášej do svého domu žádnou ohavnost, ať se nedostaneš pod kladbu jako ona. Naprosto si to oškliv a zcela tím opovrhuji. Vždyť je to pod kladbou. Takže cokoliv si žid mohl odnést cizího chrámu, bylo považováno za těžký zločin. Ale může to mít jiný význam. V Malachyáši, v první kapitole, sedmý až osmý verš, je svatokrádež definována trošku jinak.

[14:10] Hospodin vyčítá svému lidu, že k němu nemá úctu a říká přinášíte na můj oltář poskrněný chléb. Ptáte se, čím tě poskrňujeme? Tím, že říkáte, hospodinovým stolem je možno pohordat. Když přinášíte k oběti slepé zvíře, což to není zlé? Když přivádíte chromé a nemocné, což to není zlé? Jen to přine svému místo držiteli. Zdali pak si tě oblíbí, zdali pak tě milostivě přijíme. Pravý hospodin zástupů. I tohle může být svatokrádež. Židé si zakládali na zákoně, dodržovali normu, ale ve svém srdci to nemysleli úplně vážně. Měli přivádět beránky bez vady, ale místo toho, aby neuznali škodu, tam vodili chromé, slepé, aby se takzvaně vlk nažrál, ale koze zůstala celá.

[15:12] A to hospodin nemá rád. Je těžké rozhodnout, co Pavel tímhle slovem myslel, už jenom z toho důvodu, že tedy ve starém zákoně v Septuagintě se to slovo nevyskytuje a v Novém jenom dvakrát, jak jsem zmínil. Tak když se dostaneme dál na verž 24, to je ta citace z písma, není to doslovně, jméno boží mezinárody v opovrožení, jak je napsáno. Přišli k národům tam, kde šli a znesvěcovali mé svaté jméno, když o nich národy říkali, tito jsou hospodinovým lidem a přitom odešli z jeho země. Avšak měl jsem soucit se svým svatým jménem, které dům izraelský znesvětil mezinárody kamkoliv přišel.

[16:20] Proto řekni domů izraelskému, toto praví panovník hospodin. Já to nedělám kvůli vám, dome izraelský, nýbrž pro své svaté jméno, které jste znesvětili mezinárody kamkoliv jste přišli. Posvětím své velké jméno znesvěcené mezinárody, které jste meziními znesvětili. I poznají ty národy, že já jsem hospodin. Tohle to má zřejmě Pavel na mysli, když říká, že je psáno, že pohané, že boží jméno je mezinárody v opovržení. V druhé části je hodně zmiňována obřízka a neobřízka. Ve verši 2.25 se o ní výslovně mluví a já myslím, že stojí za to si připomenout, co vlastně obřízka znamenala pro boží lid.

[17:26] Její ustanovení najdeme v Genesis. A to si nebudeme promít tady, to dlouhý oddíl, já ho přečtu. A hospodin říká Abrahamovi. Já jsem, zde je moje smlouva s tebou. Staneš se otcem množství národů, tvé jméno již nebude Abram, ale tvé jméno bude Abraham, protože jsem tě učinil otcem množství národů. Převelit se tě rozplodím a učiním s tebe národy i králové s tebe výjdou. Hospodin slibuje Abrahamovi velké věci. Ustanovím smlouvu mezi sebou a tebou a tvým potomstvím po tobě na generaci za smlouvu věčnou, abych byl Bohem tvým i tvého potomstva po tobě. A tobě a tvému potomstvu po tobě dám zemi, kde jsi hostem. Celou kenánskou zemi do věčného vlastnictví. A budu jejich Bohem. A řekl Bůh Abrahamovi.

[18:27] A zachovávej mou smlouvu, ty i tvé potomstvo po tobě na generaci. Slíbil mu obrovské věci a chce po něm, aby zachovával smlouvu. A teď ta smlouva. Toto je má smlouva mezi mnou a vámi a tvým potomstvím po tobě, kterou budete zachovávat. Každý mužského pohlaví mezi vámi musí být obřezán. Tečka. Pak to trošku rozvádí, jak musí být obřezán, kdo a proč. A uzavírá to. Neobřezaný mužského pohlaví, který nedá obřezat maso své předkošky. Takový člověk bude ze svého lidu vyhlazen. Porušil mou smlouvu. Tohle je ta první smlouva o obřízce. Hospodin Abrahamovi slibuje obrovské věci. Budou z něj králové, bude velkým národem. A za to chce jedinou věc. A kdo tuhle věc nedodrží, ať je vyobcován z lidu.

[19:37] Takže obřízka prospívá, jestliže děláš to, co přikazuje zákon. Jestliže jsi však přestupníkem zákona, tvá obřízka se stala neobřízkou. V řeckém originálu se to špatně překládá, protože je tam řečeno Stane se ti neobřízka. Některé překlady říkají, je to jako bys nebyl obřezán. Ale tady vlastně je to ten reverzní posun. Máš obřízku, ale stane se ti neobřízka. A co se stane tomu, kdo nemá obřízku? Má být vyobcován z lidu. Takže vlastně už tady je řečeno, že ten, kdo vlastně nemá obřízku, komu se stane neobřízka, do božího lidu nepatří. Neboť pravý žít není ten, kdo je jim na venek, a pravá obřízka není ta, která je zjevná na těle.

[20:44] Ten, kdo ji nemá, není spoluúčastníkem dědictví Abrahamových potomků. A co myslím dneska? Obřízku nemáme, aspoň asi většina. Nejde úplně objektivně srovnat židy v prvním století našeho letopočtu a křesťany v 21. století. Ale jsem přesvědčen, že ty slova jsou určena i pro nás. Ještě vezmeme jako celek. Nesnažíme se někdy tvářit před světem líp, než jsme ve skutečnosti. Nepovažujeme ty, kteří nejsou křesťané za morálně slabší, než jsme my sami. Sice bez obřízky, ale pokřtění nejlíp tím jediným správným způsobem máme pocit, že to ponoření nás jednou pro vždy očistilo?

[21:47] Možná ne. Jsme navíklí chodit každou neděli, aspoň doufám. Máme různé plány pro čtení Biblie. Ale nedopouštíme se také svatokrádeže, když nedáváme Bohu, co mu náleží sami sebe. Můžeme to říct upřímně, že hledáme uznání od Boha a ne od lidí, čemu náleží naše obřezané srdce. Máme ho? Nedávno jsem měl rozhovor s kamarádem, který se ptal. Nedokázal pochopit, jak je možné, že člověk v 21. století stále ještě věří v Boha.

[22:54] Měl různé argumenty o tom, co všechno církev udlala špatně. A jedna skupina těch argumentů byla, že křesťané hlásejí bludy, že jsme říkali, že země je placatá, že spoustu další věcí. Už si to nevývajím všechno podrobně, ale byl v tom trošku výsměh. Bylo to jako kdyby, že jste říkali takové bláboli a teď to sice neříkáte, ale v podstatě jako kdybyste to říkali dál, jako kdybyste zůstali ve středověku. Co ještě chcete dneska? Jak tomu můžete věřit? To celé je postavené na tom, na lidských pověrách, na tom, že si lidi potřebovali vzysvětlit různé přírodní úkazy, tak to svedli na boží hlas, na boží jednání. A to přece už dneska nemusíme. Dneska už víme všechno, co se děje, proč.

[23:56] Já si myslím, že to teda nevíme, ale nebyla s ním úplně snadná řeč. A byl to trošku výsměch, ale ten člověk se nesmál mě. On to upřímně nechápal, proč zrovna já jsem schopen tomu věřit. Ale myslím si, že to je dopad toho, jak se někdy církev a křesťané staví do role, kterou nemají, kterou nedostali od pána Boha. Stavíme se do rolejí vychovatelů a karatelů, ale nevždy jdeme příkladem. Chtěl bych promítnout teď verše z Matouše, z Lukáše a z Petrovi epištory, kde se píše o tom, že křesťané budou v posměchu a že budou mučeni, týrání a lidé nás budou nenávidět.

[25:12] Souvisí to s tím veršem 24. v tom Lukáši, když tam hospodin říká nebo Pavel píše neboť kvůli vám je jméno boží mezinárody v opovržení, jak je napsáno. Je to to stejné? Já si to nemyslím. Určitě to spolu souvisí, ale je tam určitá nuance, která to odlišuje. Tady v těch verších, které jsou promítnuty, se píše, že my budeme trpět pro jméno boží. My budeme v opovržení pro Krista. A Pavel píše, neboť jméno hospodinovo je kvůli vám v opovržení. My se máme radovat, když trpíme pro boží jméno. Ale boží jméno nemá trpět.

[26:13] kvůli nám. Prosím ještě jednou ten závěrečný verš, ten prostřední. A chtěl bych, abyste si tohleto vtiskli do paměti, abyste si to teď zapsali do své hlavy, do svých srdcí a přemýšleli o tom. My se máme radovat, když trpíme pro Boží jméno, ale Boží jméno nemá trpět kvůli nám.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220522/pro-je-bo-jm-no-v-opovr-en · Aktualizováno: 2026-10-15