# Znalost Zákona tě nezachrání

> Kázání ze dne 29. 5. 2022, Římanům 3, 1-20, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 29. 5. 2022
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Římanům 3, 1-20
- **Délka:** 28:44
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-05-29-Znalost-Zakona-te-nezachrani-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-05-29-Znalost-Zakona-te-nezachrani-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Je dobré studovat Biblii, je dobré studovat i ty těžké věci, ale je taky dobré, když máte někoho, kdo vám to všechno vyloží. A někdy člověk se zapotí víc, než jako při některých jiných pasáží. Takže když jsem v sobotu nebo v pátek mě volal z hudební skupinky nebo mi posílal SMS-ku, na co mají zpívat. Jaký bude téma? Tak já si napsal hřích, zákon, jak se říkala, tak třeba i milost tam dejte. Aby to bylo takové všechno depresivní. Ale o tom to dneska bude. Takže dneska se dostáváme do třetí kapitoli. Třetí kapitola a budeme se zabývat prvními dvacetí verši. Já bych rád, kdybyste si to otevřeli. Já to pak za chvilku promítnu.

[1:02] Ale já musím jít takový delší úvod. Ono to tak není jednoduché všechno. A uvidíte proč. My jsme minule končili tou druhou kapitolu tím, že apoštol Pavel tam snaží mluvit o tom, že židé nejsou přijatí Bohem na základě toho, že mají zákon. Mluvil o Břízce. A teďka vlastně v té třetí kapitole, těch prvních dvacet veršů, které jsem dostal, kdybych se nevybral úplně, že jo, všechno takhle, tak těch dvacet veršů je rozděl na dvě části. Na prvních osm právě těch veršů apoštol Pavel má takový dialog ze Židy a pokládá otázky. A dává na to odpovědi. A ta druhá část z toho mluví o nás všech. Jak na tom jsme. A dneska zjistíte, že jsme na tom všichni stejně špatně. Takže to jsou ty dvě části.

[2:03] A představte si jako na začátku ta apoštola Pavla, který je v těch synagogách a káže. Cesto je po celé té římské říši. A mluví o těch věcech. Mluví o tom, co znamená zákon, co znamená Ježíš, co znamená evangelium a s ní polemizuje. A určitě jsou lidé, samozřejmě rabiní, kterým se mu to nelíbí. A když se podíváme na ty otázky, které jsou v prvních devíti verších, teďka to tam můžeme dát, tak v podstatě on mluví o tom, polemizuje na to otázku, jakou výhodu má Žid. Mají Židé. Ohrožuje nevěrnost některých Židů boží věrnost. Je nespravedlivé, že nás Bůh trestá, když naše nespravedlnost poukazuje na velikost boží milosti. Jinými slovy, čím více budeme hřešit, tak tím více nám pán může odpouštět a bude vypadat lépe, ne? Máme hřešit, aby Bůh vypadal dobře.

[3:07] Jsou na tom Židé lépe než pohané. Tady ty všechny otázky tam má a snaží se na to odpovědět. Takže si představte, že tady toto všechno tam říká a pak za ním prostě přijde nějaký ten rabín představený si, kdo říká, počkej, počkej. Tyhle věci, o kterých říká, že se nepočítají, protože o tom budeme číst, no to je to právě dal pán Bůh. Obřízka pochází od pána Boha, Bůh ji žádal. Zákon pochází od pána Boha, zákon Mojžíšů, dal Mojžíšovi pro nás, to je přece dobré. Kdo povolal Izrael, no povolala to pán Bůh. Pavle, odkládáš stranou věci, které Bůh ustanovil, když říká, že se to nepočítá. Jakou výhodu teda má být mají židé? A já bych chtěl dneska právě tady na některé otázky s vámi to projít a hlavně si uvědomit, a to, co mě nejvíc jako zasáhlo, účel zákona, který dostali židé.

[4:11] Účel Mojžíšova zákona. To, co pán Bůh dal skrze Mojžíše, Mojžíšu zákon, co máme napsáno v knihách Mojžíšových, pro nás třeba je... to desatero. Takže pojďme se teďka podívat na prvních osm veršů z Hřímanům, třetí kapitoli, a teďka to budu číst. Co říká poštol Pavel? A tam jsou všechny ty otázky, jeho odpovědi. Takže co tedy má Žid navíc? Jak je užitek té obřízky? Veliký v každém ohledu. Předně ten, že Židům byla svěřena boží slova. Tam si přiřešte ten zákon. A co když někteří byli nevěrní? Nezruší jejich nevěrnost boží věrnost? Naprosto ne. Ať se ukáže, že Bůh je spravedlivý, ale každý člověk lhář, jak je napsáno, aby ses ukázal spravedlivý ve svých slovek a zvítězil, přijde šli na soud.

[5:13] Jestliže však naše nepravost dává vyniknout spravedlnosti boží, co k tomu řekneme? Není Bůh po lidsku řečeno nespravedlivý, když nás stíhá svým hněvem? Naprosto ne. Jak by potom Bůh mohlo soudit svět? Jestliže však moje lež vyzdvihla boží pravdu k jeho slávě, proč má být ještě souzen jako hříšník? Nevede to potom k tomu, co nám někteří pomlouvači připisují, jako bychom říkali, čiňme zlo, aby přišlo dobro, ty čeká spravedlivé odsouzení. Takže tady jsou všechny ty otázky a tady jsou ty odpovědi. A já bych prošel ty jednotlivé otázky, asi ne úplně všechny, protože v ní se opakují, ale hlavně se chci zastavit nad tím porozuměním zákona. A na začátek bych chtěl říct, boží zákon byl pro židy, pro nás, hlavně teda pro ně přemluvím teďka o nich, je vždycky požehnáním a ne prokletím.

[6:25] Vždycky je požehnáním a ne prokletím. Nicméně sám o sobě nás nezachrání, nespasí. Boží zákon, a potom uvidíme, jako je ilustracená, je jenom ukazatelem na pána Boha, na toho, který nás může zachránit. Ukazatelem na to, že máme potřebu po něm. Ukazatelem na to, kým on je, jaké jsou jeho cesty. To stejné si představte dneska. Jako my můžete vyrůstat v církvi, a množství tady vyrůstají, děti vyrůstají, já jsem vyrůstal taky v církvi, jo, měl jsem přístup ke veškerému biblickému učení. Byl jsem obklopen dalšími křesťanými, měřící rodiče a sourodence a přátelé, ale nic z toho mě nemohl zachránit. Jako všechny ty věci jsou požehnáním, protože mě to přiblížilo k Bohu. A pán Bůh chce, abychom ho poznávali. Ale nic, ta samotná znalost nás nemůže zachránit od říchu.

[7:28] Nemůže nás spasit. A toto apoštol Pavel se snaží židům neustále, neustále připomínat. Takže když se pojádajte na ten čtvrtý verš, kde se říká, to, že Bůh je nevěrný, teda, že Boží lid je nevěrný, neznamená to, že je nevěrný i Bůh. Bůh je věrný vždycky. I když my jsme nevěrní. Když my jsme lháři, Bůh je pravdivý. On říká, když my jsme říšníci, Bůh je svatý. Když my nenávidíme, On je milující. Říká, i když židé nenásledovali Boží cesty. Vykašlali se na to. On byl stále věrný ve smlouvě s nimi. Ta Boží velikost a jeho věrnost nikdy není ohrožena námi, lidmi. Nebyla ani ohrožena židovským národem. A to je něco, co je obrovskou naději. Boží věrnost nebyla a nebude nikdy ohrožena lidmi. V tom pátém verši se zabývá tou myšlenkou máme hřešit, aby Bůh byl ještě větší, když nám bude odpouštět.

[8:35] Zvýrazní naše nespravedlnost, Boží spravedlnost. A On vlastně se zabývá ve dvoj takových rovních. jinách. Říká, to znamená, měli bychom více řešit. A pak říká, kdo takový věc jenom na to myslí, tak jsou hodní odsouzení. A pak říká, dobře, tak pokud tomu tak je, že boží spravedlnost je zvýrazněna na našich nespravedlností, pak je to vlastně nefér, aby nás pán Buk soudil. A zase říká, naprosto ne, to nesmysl. Představte si, my se líbí ty příklady, já jsem takový jednodušší tady v těch věcech. Představte si, kdyby dítě řeklo svému rodiči, dívej, bo každé, když mě odpustíš, to moje zlobení, tak vypadáš jako lepší rodič. Když mě to odpustíš, tak vypadáš jako lepší. To znamená, že jestli chceš být ještě lepší, tak mě musíš ještě víc odpouštět. Aby jsi mě mohlo víc odpouštět, tak budu víc zlobit.

[9:36] To je ta logika zatím. Jo, jestliže, pane Bože, ty nám budeš odpouštět, tím pádem vypadáš lepší, tak to znamená, že budeme ještě víc zlobit, abys měl větší příležitost ukázat, jak jsi dobrý. To je směšné. A přesně tak, jako argumentovali židé. To, že budu více neúctivý, neposlušný, neznamená, že když někdo bude odpouštět, že ten druhý bude lepší. Nesmysl, říká poštol Pavel. Smyslem zákona nikdy nebylo nás spasit, ale poukázat na to, že potřebujeme spasení. Obřískali židy nespasí. A jenom ukazuje, připomíná, že mají smlouvu mezi Bohem a člověkem. Mezi židem a pánem Bohem. Boží zákon je požehnáním. Já chci, aby jsme znovu tady o tom přemýšleli. To největší chloubou v době apoštola Pavla pro židy bylo, že mají zákon.

[10:40] To nikdo jiný neměl. Měli psané boží slovo. Dneska to máme všichni. Židé, katolíci, protestanti. Všichni se pišníme, že máme Biblia, že je dokonce známe. Ale v té době to tak nebylo. To měli židé jenom. Pavl říká, je to obrovská výhoda. A nicméně, říkal, ale všichni lidé, i židé, i pohané, i nežidé, jsou pod zákonem. A to bylo v té první kapitole. Dokonce i ty divoši v džungli. Kteří neznají desatero. Mají zákon vepsaný kde? Ve svém srdci. Nikdo není bez morálních měřítek. Máme svědomí. Aby řeklo lidem, ta jedna je dobře nebo špatně. A každý to má. Biblia říká, bylo to světlo, které osvěcuje každého člověka, který přichází na svět. Tak si představte, že všichni lidé mají nějaké světlo.

[11:43] Já jsem přes takovou baterečku. A ta baterečka, ona svítí. Já to vidím, ale vy to pole mě nevidíte. Vidíte to někteří, kteří, kdo mají brýle, jak to vidí. Ale něco, co nemají. Takže toto máme všichni. Všichni máme takové světlo. Máme ho tady v srdci. Ale židé měli obrovský reflektor. Kdyby se to tady rozsvítilo, tak toto měli židé. Měli úplně jiný stupeň světla. Oni znali boží vůli, jeho charakter. To, co nikdo neměl. Celý problém je v tom, že to nedokázali využít. Nepřineslo jim to užitek. Představte si, chcel by takový příklad. Představte si ostrov, který je ve tmě. A na tom ostrově jsou lidé. A ten ostrov má spojení s pevninou skrze jediný most. A na tom ostrově je tma.

[12:44] A ten ostrov, ten most málo kdo najde. Protože všichni mají jen takovou malou svítilničku. Ale mají takovou tuškovou, která může slabě osvědlit ten prostor kolem sebe. Co za to stačí? Aby se vyhnul nějakým překážkám. Ale pak na tom ostrově taková skupina, která má silný reflektor. která dokáže prosvítit tu celou tmu na stovky metrů. A oni to mají. A oni to mají proto, aby mohli najít ten most, ale taky proto, aby mohli použít ten reflektor k tomu, aby ukázali i těm druhým lidem, kde je ten most. Mají víc světla, ale celý problém je v tomto, že oni vezmou ten reflektor a oni to nenamíří na ten most. Oni to namíří na obrovskou kupu sena, kde hledají jehly.

[13:46] Jehly v kupce sena. Toto dělali židé se zákonem. A Ježíš toto říká. Oni neustále používali ten reflektor k tomu, aby se zabývali malými teologickými spory. V Matouši 24 napsáno Slepí vůdcové, cedíte komára, ale spolknete velblouda. Vy se zabýváte komárem, ale přehlížíte velblouda. Vy ten reflektor, který máte, používáte k tomu, abyste hledali jehly kupce sena. Vy to nedokázali to správně použít. To stejné je dneska. Miliardy lidí chodí do sboru. Chodí do církve. Mají Biblii, mají reflektor. Možná to přečetli od začátku do konce. My si můžeme vybrat, jaký překlad budeme mít.

[14:47] Biblia je dostupná všem, ale to nestačí. Lidé jsou stejně ztracení, tak, jako kdyby žili někde v džungli a neměli přístup k žádnému slovu. Protože znalost nestačí. A toto je to, co Apoštol Pavel v těch prvních osmý veršech jim říká. Říká, jaký je smysl zákona? Smysl zákona je to, že ukáže, kde je spasení. Ukáže na Boha, který může zachránit. Ukáže na naši potřebu. Dávám poznat víceho pánu Bohu o jeho cestách, ale sám o sobě nás nevede k záchraně. Znalost zákona nás nespasí. Takže to je ta první jednička. K čemu je dobrý ten zákon? A to Pavel vysvětluje židům a říká, k tomu a k tomu a k tomu. A pak se dostává k nám všem. Říká, když si ještě myslí, že je na tom nějak dobře, že má nějaké zásluhy, že má nějak spravedlivý, že to nějak s pánem Bohem prostě dá do kupy, tak Pavel přichází k radikálnímu sdělení.

[15:59] A to je verše 9 až 18. Kdo si myslel, že je dobře, že to se týká židů, oni to mají nějaké problémy pořád s tím, my jsme na tom řece líp, tak a poštel Pavel teďka uvádí věci na pravou míru. A je to jeden z nejdrsnějších výčtů reality našeho stavu jako lidí. 9 až 18. Co tedy? Máme my židé nějakou přednost? Tím to začíná. Vůbec ne. Jak už jsem dříve ukázal, všichni židé, a teďka se přechází k nám, ostatním, i pohané, jsou pod mocí říchu. Jak je psáno, nikdo není spravedlivý, ani jeden. Nikdo není rozumný. Nikdo, kdo by hledal Boha. Všichni se odchýlili, všichni propadli z vrácenosti. Není, kdo by činil dobro, ani jeden. Hrob otevřený je jich hrdlo. Svým jazykem mluví lest, jen lest.

[17:01] Hadí jed, skrývají v rtech. Jejich úste jsou samá kledba a hořkost. Jejich nohy spěchají prolévat krev. Zhouba a bída je na jich cestách. Nepoznali cestu pokoje a úctu před Bohem nemají. Někdo řekl, že to je jeden z nejdrsnějších výčtů reality toho, jak na tom milí. kde jsme. A pošto Pavel se snaží, aby to bylo jasné, že není nikdo spravedlivý, nikdo rozumní, ani jeden. Neustále to tam opakuje. Všimněme si těch některých věcí, co tam jsou, že nikdo z toho seznamu nemůže uniknout. Zajímavé, někdo může říct, v tom 12. verštěle je napsáno, že není kdo by činil dobro.

[18:03] Mnoho lidí třeba dělá dobré věci, dobré skutky. A já občas něco udělám dobrého. Celý problém je tady v tomto. Jako my konáme dobré skutky. Jenomže problém je v tom, že ty dobré skutky jsou třeba tady a hned jsou následování zlými skutky. Takže z božího pohledu ty dobré skutky jsou smazání tím zlém. My nezůstáváme jenom v těch dobrých skutcích. Máme obojí. Naše dobré skutky, a to je ta druhá věc, nás nečiní oddělenými od těch zlých věcí. Náš nečiní svatými. Jo? Konáme dobro, ano, ale konáme i zlo. To znamená, před pánem Bohem nemáme šanci, protože je tam to zlo. Ty dobré skutky nezničí ty špatné skutky. To dobré myšlení nezničí to špatné myšlení.

[19:05] Máme to obojí, děláme to zároveň. Takže v tom konečném soudu je celý problém. Dobře, děláš dobré skutky, ale co s těmi špatnými? A ještě taková zajímavá věc, co tam je. Všimněme si, že několik veršů, dva verše, tři verše dokonce, mluví o našem jazyku. Možná nemusíme dělat špatné věci, ale v každém z nás, všichni z nás máme problém s jazykem. On mluví, že to je hadíjet, zcelej se skrývá vertech, mluví lést, samá kletba hořkost. V Biblii napsáno, že to je út, který se nedá zkrotit. Že všichni řešíme jazykem.

[20:05] Každý s tím máme problémy. A kdo si myslí, že nemá, tak ho bude mít zítra. Probujeme s tím všichni. A Biblia říká, poštěl pohled říká, bez Pána Boha jsme naprosto zkaženi. To je jedno, jestli jsi žít nebo pohán. Nemá žádnou schopnost vstoupit do Božího království. Nejsme dost dobří na to, abychom se porvali s tím, abychom něco dělali s těmi zlými skutky nebo zlými myšlenkami nebo zlými slovy. Nezáleží na tom, jestli jste židé nebo nežidé. Jestli jste vyrostli v křesťanské rodině nebo v nějaké jiné rodině, kde vůbec o Páno Bohu se nemluvilo. Nezáleží na tom, že jsi terorista nebo nějaký vlastenec. Jestli znáš Biblii ze předu, ze zádu, kolikrát jsi to přečetl nebo jsi to nikdy neotevřel. Pokud si myslíme, že nějaké naše zásluhy Pána Boha obněkčí a my se postavujeme před ním v pohodě, nemáme šanci.

[21:07] A právě Izeá říkal, jako nečistí jsme byli všichni. Naše spravedlnost je jako poskvrnění šat. Říká, jako nemáte nikdo šanci. Ani židé, a já tam patřím, říká poštou Pavel, ani pohané. Jsme beznadějně, bezmocně zoufali a potřebujeme Pána Boha. A potom jde na tu třetí věc. Říká, co z toho teda plyne? A znova se vrací k tomu zákonu. To je ten devatená. Jo, podíváme se na třetí bod. Podíváme se na třetí bod. Ahoj, vidíme. Podíváme se. On tam dojde, on je hodně daleko od... Jste díkluci, no? Co z toho plyne? Hovoří ke všem. Hovoří k židům. Hovoří k nám. 19.20. Víme, že co zákon říká, říká těm, co jsou pod zákonem.

[22:07] Židé, že jo? Aby byla umlčena každá ústa, aby celý svět byl před Bohem usvědčen z viny. Teď ze skutku zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, neboť ze zákona pochází poznání hříchu. Tak, on říká, fajn, zákon máte a my můžeme říct, zákon máme, protože máme v srdci. A říká, všichni, kdo jsou pod zákonem, tak je jediný problém. Ze skutku zákona nebude před ním nikdo ospravedlněn, nebo ze zákona pochází poznání hříchu. A odstává se k tomu jádru. Říká, zákon má jediný cíl, ti ukázá na hřích. Zákon nemůže vést o spravedlnění nikoho. Zákon nám dává poznat, všem je hřích. Zákon zjevuje Boha, boží cesty zjevuje, kdo jsme. Zjevuje naší potřebu. A mně se nejvíc líbí ta ilustrace toho zrcadla.

[23:10] Ten kazatel, Tony Evans, má takovou krásnou ilustraci. Říká, přemýšlejte o zákoně jako o zrcadle. Proto je tam to zrcadlo, který vám ukazuje, jak doskutečně jste. Ty zrcadla nic nenapravují, ale ukazuje, jaká je realita, jaká je skutečnost, co je třeba napravit. Ten zákon nebyl vytvořen proto, aby tě opravil, ale aby odhadl, co je třeba napravit. Když se ráno podíváme do zrcadla, asi se díváte někteří, někteří víc, někteří míň, někteří pak chodí pozdě do zhromáždění kvůli tomu. Tak jsou věci, které se nám líbí v tom zrcadle a někoho nelíbí. Ale to zrcadlo za to nemůže. To není, že s tím zrcelem je to v nepořádku, včera to vypadalo líp, tomu výměním zrcadlo. Ne, zrcadlo nelže. Zrcadlo odhaluje to, co je v něm.

[24:11] Toto dělá boží zákon. Toto dělá zákon. Ukazuje, jsme hříšníci, potřebujeme spasitele. To znamená, a poštol Pavel říká, ten zákon je dobrý. Jsou obrovské výhody v něm. Ale je to jenom zrcadlo, které ukazuje, jak na tom jsme a co potřebujeme. Jak je řešení. A to řešení už tam nemám v těch prvních dvaceti verších. Ale já nemůžu skončit s takovým depresivním koncem. Takže já jsem si udělal reklamu na kázání, které bude příště. A poštol Pavel právě pokračuje. V tom jednodvacátém a dvadvacátém verši říká toto. Nyní však byla zjevěna boží spravedlnost bez zákona. Ještě jednou. Nyní, říká, byla zjevěna boží spravedlnost bez zákona. Dosvědčovaná zákonem a proroky.

[25:12] Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všechny, kdo věří. Jo, to je úplně, jak když vám jste vyprahli a dojdete k oáze. Ten zákon, který byl, který tě ničí, který tě jenom ukázal, že jsi hříšný a nemůžeš s tím nic dělat, tak vede k tomu, že tady je cesta. Byla zjevěná boží spravedlnost bez zákona, dosvědčená zákonem a proroky. Boží spravedlnost skrze víru v Ježíše Krista pro všechny, kdo věří. To je obrovská naděje. Tam je napsáno pro všechny, kdo věří. Pro každého člověka. Řešením není zákon, řešením je je Pán Ježíš. Pro všechny, kdo věří. Ať pohané, židé, kdo mají zákon nebo žákon nemají nebo mají jenom srdcí.

[26:13] jsou z města nebo z džungle řešením Ježíš. Já bych byl rád, kdybyste, mám takové dvě výzvy na konec. Já vím, že to není moc pěkný, ten text, ale zkuste doma znova si přečíst Římanům ten seznám, jak na tom jsme. 9 až 18. Vrátíme se k tomu. Ptejme se, jak se při tom cítíme. My si s tím souhlasíme, že na tom tak jsme. Co to znamená pro náš život? Uvědomujeme si tu realitu, jak na tom jsme. A ta druhá výzva je, jaké máme řešení. Jak hodláme vyřešit problém s Říchem. Možná jsme věřící, už poznali jsme Pána Ježíše, ale přesto jsou věci, s kterýma bojujeme v životě.

[27:17] Možná jsme stále v nějakém Říchu. Jak se to chystám napravit? Co s tím chystám udělat? A řešení je jedině to, že přijdeme k Ježíši. Žádný zákon, nic jiného nám nepomůže. Činit pokání, přiznat, význat a opustit. Já bych ukončil kázání modlitbou, kterou jsem četl, která tady s tím souvisí. Abych korát přečetl na závěr. Nebeský oče, děkujeme ti, že nás miluješ tolik, že nám říkáš pravdu. Děkujeme ti za to, že nás miluješ tolik, že jsi ochoten umlčet všechny ostatní cesty, že nám je zatrhneš. A ukážeš, že nikam nevedou. Abychom se vzdali snahy jednat podle sebe a hrát si na dost dobré lidi.

[28:23] Pomoct nám, abychom se vydali tou jedinou cestou, která nám je nabídnuta. Tou spravedlností, která je nám dána. Kterou jsme si nezasloužili, kterou ani si zasloužit nemůžeme. A to je víra v Pána Ježíše. Pomoct nám k tomu. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220529/znalost-z-kona-t-nezachr-n · Aktualizováno: 2026-10-15