# Spravedlnost z víry v Ježíše Krista

> Kázání ze dne 5. 6. 2022, Římanům 3,21-31, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 5. 6. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Římanům 3,21-31
- **Délka:** 39:06
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-06-05-Spravedlnost-z-viry-v-Jezise-Krista-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-06-05-Spravedlnost-z-viry-v-Jezise-Krista-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry. Probíráme společně list Římanům, takže kdo chcete, můžete, tak si otevřete Biblii. List Římanům, dnes máme třetí kapitolu, dvacátý první až třicátý první verž. A jako obvyklé budu číst z českého studijního překladu. Římanům 3, 21 až 31. Nyní však je zjevená boží spravedlnost bez zákona, dosvědčovaná zákonem i proroky. Boží spravedlnost skrze víru Ježíše, Krista, pro všechny a na všechny, ty, kdo věří. Není totiž rozdílu, všichni zhřešili a postrádají boží slávu, ale jsou ospravedlňováni zadarmo jeho milostí skrze vykoupení, které je v Kristu Ježíši.

[1:10] Jeho Bůh ustanovil za prostředek smíření skrze víru v jeho krev, aby ukázal svou spravedlnost s ohledem na prominutí prohřešení, jež byla spáchána již dříve. V čase boží zhovivavosti a aby ukázal svou spravedlnost v nynějším čase. Takže sám je spravedlivý a ospravedlňuje toho, kdo žije z víry Ježíšovi. Kde je tedy chlouba? Byla vyloučena. Jakým zákonem? Zákonem skutku? Nikoli. Nýbrž zákonem víry. Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutku zákona. Nebo je snad Bůh pouze Bohem židů? Není i Bohem pohanů? Ano i pohanů. Vždyť je přece jeden Bůh, který ospravedlní obřezané z víry a neobřezané skrze víru. Rušíme tedy vírou zákon?

[2:11] Naprosto ne. Naopak zákon potvrzujeme. Tak dostáváme se do těch lepších, heštších vod listu římanů. Takže na mě padl docela zajímavý a nádherný biblický text. Ale začnu přece jenom ještě tím, co úplně hezké není a co je problém každého člověka. A to je 23. verš. Kde je řečeno, všichni zřešili a postrádají boží slávu. A ještě předtím je řečeno, není totiž rozdílu. To jenom my lidé si myslíme, že mezi námi jsou, co se týče hříchu, rozdíly. A oni pochopitelně rozdíly mezi námi jsou. Z toho společenského hlediska, to, co posuzuje zákon lidský.

[3:14] Většina z nás se před soud nedostala. Pak, když se někdo před soud dostal, tak soud se potom posuzuje vinu a vynáší rozsudek a ten rozsudek se liší. Takže rozdíl evidentně je v tom lidském, společenském dosahu. A my všichni máme vnímavost na to, že je rozdíl být vrahem, je rozdíl být pouze zlodějem a je rozdíl třeba jenom lhát. Ale tady mluvíme teďka z pozice ne lidských soudu, ne z pozice lidské společnosti, ale z pozice živého, svatého, spravedlivého Boha. Kde sebe menší záležitost, která je nesvatá, která je hříšná a je v podstatě nepodstatný, jestli to je ve skutcích, ve slovech nebo v myšlenkách, tak člověka odděluje od živého, svatého, spravedlivého Boha.

[4:22] který nemůže popřít sám sebe, protože to je součást jeho bytosti, jeho podstaty, že se nemůže slučovat s ničím nesvatým. A tudíž každý člověk, který takhle zhřešil, a tady máme řečeno, že každý zhřešil, že v tomhle směru neexistuje rozdíl, tak nás odloučil ten hřích, ta vzpoura, ten náš postoj, to naše nastavení od boží slávy, od věčnosti v blízkosti tohoto svatého Boha, od jeho lásky, od jeho přítomnosti, od jeho požehnání. A v tomhle směru skutečně mezi námi není žádný rozdíl. A ten text, který jsme četli, tak ukazuje jediné možné řešení.

[5:25] Neexistuje žádné řešení z lidské strany. To je stav, to je prostě fakt, že jsme odloučeni, ale ten text mluví o tom, že sám Bůh dal řešení. A to řešení je v něm samém, že dal božího syna, Páne Ježíše Krista, aby on se stal, a máme tady teďka dva pojmy důležité. Jeden ten pojem je vykoupení, to je 24. verš. A potom v 25. verši je další pojem, prostředek smíření. V řeckém textu tedy je to pouze jedno slovo. My to překládáme tím slovním spojením prostředek smíření, v ekumenickém máte oběť smíření. A tak malinko se dotkneme tady těch dvou pojmů, které nám ještě lépe znázorní, co vlastně hospodin udělal pro záchranu člověka, pro záchranu každého z nás.

[6:34] Tak ten první pojem, výkupné. Tak ten pojem, řekne se tedy apolitrosis, tak znamená původně výkup zajatce nebo otroka. V době, kdy píše Apoštel Pavel, tak měli jsme otrokářskou společnost a celá ta společnost byla plná otroku. Kam jste se podívali, byli otroci. Byla ohromná skupina lidí, která zajišťovala ekonomicky chod celého římského impéria. A do otroctví se mohl člověk dostat nejrůznějším způsobem. Velmi běžný způsob například byli váleční zajatci. A tak si představte v Římě nebo v nějaké jiné metropoli takový tržiště, takový brněnský zelný trh. A nebudou tam rajčata a okurky, ale prostě tam budou otroci na prodej.

[7:40] A teď běžně ten, kdo si koupí otroka, tak se stává jeho majetkem a velmi záleží na tom, jaký ten otrokář, ten jeho pán je. Je v jeho rukách, může si s ním dělat, co chce. Může ho dokonce zbavit života, ale sponě v tom řeckořímském světě. A tady máme pojem výkupné, nebo výkup, ale tu potom přeneseně vykoupení. Tak si představte bohatýho člověka, který se nad jedním otrokem, který je prodáván na tržišti, jako nějaký dobytče, tak se nad ním smiluje. zaplatí cenu tomu původnímu majiteli, zaplatí cenu, to výkupné a poté mu řekne, běž, seš svobodný. Takže to je to první, to je ten první pojem výkupné, nebo vykoupení.

[8:45] abychom správně porozuměli to, co v pánu Ježíši hospodin nabízí, kde sám boží syn se stal tím výkupným a umožnil tedy vykoupení, stal se tedy tím vykupitelem, abychom my nemuseli zůstat otroky, šíleného otrokáře, v tomto případě dňábla, a to je skutečný peklo, doslova i do písmena. Pak tam máme druhý pojem, jdete o kousek dál, to je vlastně ten směrčí prostředek, v řeckém textu tam je slovo hilasterion, a to je vlastně prostředek, který směřuje, je to směrčí prostředek, nebo také směrčí dar, odtud tedy i směrčí oběť, a tímhle, touhle směrčí obětí se opět stal pán Ježíš Kristus. Je to ten jediný směrčí prostředek, který je dostatečný na to, aby člověk mohl být zachráněn, aby člověk mohl být spasen, aby mu mohlo být odpuštěno.

[10:00] Aby nastal smír, smír mezi Bohem a člověkem. My dnes máme v právním systému také různá směrčí řízení, a zrovna tak v rámci toho směrčího řízení musíte zaplatit jakousi cenu, aby došlo ke smíru, aby ten spor byl vyřešen, aby byl anulován, aby byl upokojen. A tímhle směrčím prostředkem je prolitá krev pána Ježíše na kříži, kde on se stal tou směrčí obětí. Docela zajímavá souvislost je ještě to, že ten pojem hilasterion, ten směrčí prostředek, se v Novém zákoně, to znamená v rámci řečtiny, tak se překládá i starozákonní záležitost, když si vzpomenete na svatyni svatých a tam máte tu truhlu nebo schránu smlouvy, tak nahoře na té truhle máte takzvanou slitovnici.

[11:08] To je vlastně to výko zlatek, které přikrývá tu truhlu. A vlastně v rámci svatyně svatých to je to nejsvětější místo. Už jsme si říkali, že do svatyně svatých mohl vstoupit velekněz a to pouze jednou za rok. A to patřičně jako nachystán a samozřejmě z krví. A právě v rámci toho centrálního úkonu tak postříkal vlastně krev toho obětujícího zvířete směrem k té slitovnici. A právě ta slitovnice se v řečtině řekne také hilasterion. Takže to, co se tady vztahuje, ten pojem na Páne Ježíše Krista, že on je ten smírčí prostředek, tak řecký text používá to stejné slovo pro tu slitovnici. Takže je to vlastně to nejsvatější v tom chrámu, to nejdůležitější, to nejpodstatnější.

[12:09] A v tomhle směru to, co vykonal Páne Ježíš na kříži, kde se stal tou smírčí obětí, tak odpovídá tady tomu starozákonnímu předobrazu, tomu starozákonnímu modelu. Tak to jenom, abychom si vysvětlili ty dva základní pojmy, které tady jsou a které oba naplňuje oběť Pána Ježíše Krista na kříži, kde on jako boží syn, jako ten svatý, jako ten dokonalý, vlastně dal sám sebe za nás. Jiná možnost záchrany nebyla. Žádným jiným způsobem člověk svůj hříšný stav nemohl vyřešit. Bez jeho milosti postrádáme boží slávu, protože jsme všichni zřešili a jsme ve stavu zatracení. A. A. prozilo nám pouze a pouze vlastně navěky, jako bez času, bez boží blízkosti, bez jeho přítomnosti, to, co nazýváme zatrcením, to je to místo ohně, tam, kde je pláč, tam, kde je skřípení zubů, to, co si ani nedovedeme představit, a to bez konce. Ještě se zastavím u toho vykupnýho.

[13:39] Tam se nabízí otázka vlastně, komu to vykupné zaplatit. Ten text to úplně jako neřeší. A možná jste nad tím někdy přemýšleli a možná vás nějaká odpověď napadla, tak chci hned na začátek říct, že rozhodně hospodin neplatil vykupné dňablu, o tom tady vůbec není řeč, vůbec není partnerem pro našeho pána. A tak možná otázka, komu? Možná někoho napadlo říší smrti, smrťce, zubaté. Jsem si včera vzpomněl na kapelu, kterou jsem kdysi poslouchal, Pražský výběr, tak má takovou hodně podstatnou písničku zubatá. Tak ani zubaté prostě nebylo zaplaceno, byť je to poslední nepřítel, ale ani smrt není partner. A tak komu bylo potřeba zaplatit vykupné?

[14:41] To je spor v Bohu samotném, protože hospodin je spravedlivý, je svatý a nemůže, to prostě nejde, protože by popřel sám sebe, vypráznil by sám sebe. Nelze lusknutím prstu říct tak spravedlnost jako vygumuj, svatost dám stranou. To prostě nelze. A současně je taky láska, protože miluje každého člověka, protože jsme byli stvořeni pro vztah s ním a současně, skutečně součástí jeho bytosti, jeho podstaty je taky láska. A tak vlastně dochází pomyslně, ale ne pomyslně, skutečně, fakticky, bolestně k zaplacení výkupného mezi spravedlností a láskou.

[15:46] Je to vyřešený vlastně konflikt nebo prostě spor v Bohu samém. A nebylo možné to vyřešit jinak, než že sám Bůh vzal vlastně ten trest na sebe. Že Boží syn, jako součást Boha samotného, druhá osoba Boží trojce, tak to vzal na sebe. Veškerou vinu, veškerý hřích, veškerý trest, veškeré prokletí, všechno to, co s tím souvisí, vzal na sebe. Aby zůstala zachována spravedlnost a současně, aby Boží láska vyřešila ten neřešitelný, lidský neřešitelný problém člověka. Vrátím se k tomu 21. verši. Tam je řečeno, nyní však je zjevena Boží spravedlnost bezákona dosvědčená zákonem i proroky.

[16:50] Ještě tady malinko se musíme dotknout určitých pojmů a to je pojem zákon. Spravedlnost bezákona dosvědčovaná zákonem a proroky. Možná se mám teď jako mozek cyklí. Jako co to je? Spravedlnost bezákona dosvědčovaná zákonem a proroky. Tak je potřeba si říct, že slovo zákon je velmi flexibilní a že má různý obsah na různých místech. A toto je zrovna jeden z těch veršů. Jako spravedlnost zákona je... Trochu něco jiného, nebo takhle, to slovo zákon u té spravedlnosti bez zákona je trochu o něčem jiném, než zákona proroci. Zákona proroci v tomto případě symbolizuje vlastně biblické knihy starého zákona. A i v tom je to velmi flexibilní, protože starý zákon, který jsme přijali od židů, tak se dělí na tři části. Zákon, to je prvních pět knih Možíšových, Tóra, proroci, je třeba říct, že se trochu jako židé dívají jinak na prorocké knihy než my.

[18:07] Oni považují za prorocké knihy něco, co my nepovažujeme a obráceně. To je taková jakový maličkost. Pro nás velký prorok Daniel u židů nepatří mezi prorocky knihy. A obráceně například kniha 1. Samuelova, která je pro nás historická, tak pro židy patří mezi proroky. Tak to jenom na okraj. Takže to je ta druhá část starého zákona, proroci a pak ještě spisy. Někdy je řečeno pouze zákona proroci a je tím myšleno ale na celý starý zákon. A někdy je dokonce řečeno jenom zákon a je myšleno na celý starý zákon. A symbolizuje to vlastně všechny kanonické knihy starého zákona anebo v tom užším slova smyslu prvních pět knih Možíšových. Ale pak také máte slovo zákon, které symbolizuje nebo charakterizuje, představuje starozákonní smlouvu.

[19:13] Možíšov zákon. Vlastně smlouvu mezi Bohem a člověkem. A to už je zas trochu o něčem jiném. To je ta smlouva. To je ten obsah té smlouvy. To nejsou starozákonní knihy. A přesně o to se jedná tady v tom 21. verši. Kde v tom případě, v tom prvním případě, spravedlnost bez zákona, tak se nejedná o starý zákon jako o biblické knihy, ale o tu smlouvu, o ten Možíšov zákon. A v tom druhém případě se jedná o ty starozákonní biblické knihy. Ale aby to nebylo tak jednoduchý, ještě existuje zákon v Pavlově chápání. A to je princip přistupování k Bohu. To je princip vztahu k Bohu. Zákon a milost. Skutky zákona, anebo skutky víry.

[20:15] Nebo ke konci, tam někde máme 27. verš. Tam máme zákon skutků, zákon víry. Takže to je potom ještě o principu. Jestli člověk je spasen skrze skutky, skrze naplňování toho Možíšova zákona, anebo je zachráněn z milosti skrze prolitou krev Pána Ježíše na kříži, skrze směrčí oběť. A to je zákon víry. Když to ten první přístup skrze skutky, skrze lidskou snahu zasloužit si milost, zasloužit si ospravedlnění, tak to je ten zákon skutků. Tak nevím, jestli jsem vám teď pomohl, nebo jsem vám zavařil ty mozkové závěty ještě víc. Ale chtěl jsem jenom říct, že to slovo zákon má různy výklady, v různý obsah. A my velmi pozorně musíme dávat pozor na to, v jakém smyslu Pavel ten pojem zákon používá.

[21:34] Potom bych se chtěl dotknout ještě verše 28. který patří úplně ke stěžením a všichni, kdo milujeme církevní historii. nebo historii prostě křesťanství, tak dobře víme, že to je centrální výpověď reformace Martina Lutera. Soudíme totiž, že člověk je ospravedlňován vírou bez skutků zákona. To je reformační heslo. A na to vlastně poukazuje hned ten 21. verš, že ta boží spravedlnost je nyní v Pánu Ježíši Kristu. Zjevena bez zákona. A dokonce, že i starý zákon jako takový o tom podává svědectví skrze starozákonní proroctví.

[22:42] Že člověk svými silami, svými možnostmi, svým ústrojením nemá šanci se přiblížit do boží blízkosti. Že nemá řešení. A že vlastně i to, co bylo celý čas až do Krista, tak byla jenom boží zhovivavost. A že žádná starozákonní oběť nějakého dobyčete nebyla dostatečná na to, aby vyřešila, aby zhladila, aby semila, aby odpustila hřích člověka. Všechno to bylo jenom předstupeň. A pokud by nedošlo k tomu zásadnímu, to, co tady je řečeno nyní, že přišel sám boží syn a stal se tou jednou pro vždy platnou obětí, která řeší skutečně stav člověka, tak všechno to, co bylo předtím, všechny ty předstupně, by nestačily, nebyly by dostatečné na vyřešení problému člověka.

[23:48] A všechno to pouze směřovalo, ukazovalo na tu poslední oběť, kterou vykonal sám boží syn. A to, že na to hospodin přistupoval celou tu starozákonní dobu, tak byla jenom jeho trpělivost nebo jeho soucit, nebo že na to nahlížel směrem do budoucna, že teprve tam přijde to vyřešení definitivní v pánu Ježíši. Tak na to prosím vás, jako hleďme, že všechny ty starozákonní oběti, pokud by neměly vyvrcholení v oběti pána Ježíše, tak by byly úplně k ničemu. Všechna ta prolitá krev dobyčat by byla úplně k ničemu. A bylo to jenom do určitýho času. Totiž ta univerzální oběť pána Ježíše je jakoby v tomhle smyslu mimočas a prostor. Ona se vztahuje zpátky až k Adamovi, až k pádu a přikrývá celý ten časoprostor, až k pádu, až k druhému příchodu pána Ježíše.

[25:06] Pavel tady říká, rušíme tedy věrou zákon, naprosto ne, naopak zákon potvrzujeme. Ta boží láska, která vedla božího syna na kříž, která ho vedla na smrt, aby jeho krev byla prolita, tak skutečně upokojila i spravedlnost. Boží spravedlnost. A vlastně v tomhle směru zákon není anulován, ale je upokojen. A vlastně v tomhle směru ta víra upokojuje i ten zákon jako takový a tím ho potvrzuje. Ta spravedlnost není vygumována, není anulována. Ta platí dál. Ještě bych chtěl říct, že tam na začátku je řečeno, že to je všechno pro nás zadarmo.

[26:07] A skutečně my si to nemůžeme koupit, my si to nemůžeme zasloužit, nemůžeme... To udělat vůbec nic, nemáme žádnou protihodnotu, ale ono to není zadarmo. Božího syna to stálo prolití jeho krve. Pán dal to nejvíc, co mohl, svůj vlastní život. Otec dal svého vlastního syna. Neexistuje větší protihodnota než obět jeho syna. Myslím si, že každý rodič to alespoň trochu vnímá. Že každý rodič tomu alespoň trochu rozumí. Že to je to nejvíc. Takže je to ohromná hodnota, kterou si asi nedokážeme ani představit. Jenom se ji tak jako zlehka dotýkáme v našem chápání. Ale pro nás je zadarmo. Ještě v tomhle směru bych to rád přirovnal. Představte si to, že to je zadarmo, že proto nemůžeme vůbec nic udělat.

[27:09] Představte si, že jste na smrt nemocní, nějakou nevylečitelně smrtelnou nemocí, třeba rakovinou. A váš verdikt je definitivní. Do týdne umřete. A přijdete k svému lékaři, onkologovi a ten vám řekne radostnou zprávu. Před týdnem byl uveden na trh geniální lék, který řeší vaši nemoc. Budete uzdraven. A teď je jenom na tobě, jestli v tu zprávu uvěříš a podle toho se zachováš a přijímeš to. Nemůžeš pro to vůbec nic udělat. Tvůj verdikt je definitivní, je úplně jasný, ale je tady lék. A když lékaři uvěříš a přijímeš ten lék, tak budeš uzdraven.

[28:18] Dřív to bylo tak, že lékař napsal recept a valil jsem do lékárny, kde jsem si vyzvedl lék. Tak dneska už jsme trošku na tom lépe. Máme elektronickou dobu, tak už se nepíše jako recept, ale proběhá to elektronicky. A do takového mobilu, dokonce i tenhle to zvládne, můj soukromý mobil. To není chytrý telefon, to je, no ani vám neřeknu, jak mu soukromně říkám. Mobil, ale rymuje se to teda. Tak i tenhle to zvládne. Teda můj lékárník, když vytáhnu tady ten mobil, tak řekne, dejte mi občanku, dejte mi občanský průkaz. A vyřeší to bez tady tohoto prostředku, je to také prostředek. Víra je prostředek. Víra je ten prostředek, který vlastně umožňuje, že ten lék přijmete. A když ho přijmete, tak budete uzdraveni.

[29:19] Takže není to o zásluhách, není to o tom, že si to někde koupíte. Žádný majetek světa by nestačil na vyřešení vaší nemoci, mé nemoci, našeho problému. Ale je to zadarmo. Bylo zaplaceno neskutečnou protihodnotou. A na mě a na tobě je pouze to přijmout. Vírou. Uvěřit v tu zprávu, v tu zvěst, vzít a aplikovat ve svém životě. A ten lék prostě požít a přijmout tu zdravení. Ještě mám jeden obraz, kterým bych možná to dnešní slovo zakončil. A tak trochu jsem si ještě hrál s tou myšlenkou těch předcházejících mých obrazů, které jsem měl při těch kázáních v minulosti. Možná si vybavujete tu čtvrť, ten zaplývaný Bronx, kde večer je tma. Jestli jste někdy viděli takovou fotografii, takovou pohlednici, a bylo to jenom černý, nic jiného tam nebylo.

[30:27] A v zádu bylo napsáno, že to jsou pardubice v noci. Tak jsem takovou pohlednici měl. Jenom jenom temnota, nic jiného. Ti hradečáci. Tak ten bronx tmavej, zaplývaný, prostě odporný, tak to je vlastně ten obraz toho pohana. Vedle toho máte čtvrť, tu krásnou, která je tak jakoby nablištěná, ale uvnitř prohnilá a odporná také. A to je svět vlastně těch, kteří se chlubli zákonem, ale ve skutečnosti to byl jenom vnější nátěr a uvnitř to bylo prohnilé. A vůbec se to nelišilo vlastně v tomhle směru ani od toho bronxu, jenom to bylo všechno na venek, na čančané. Říkal jsem, že tam ta čtvrť vedle, tak tam je úžasný mrakodráb, krásná architektura, mrakodráb, který svítí, vedne v noci, přitahuje pozornost, nic jiného nevidíte, vidíte jenom ten mrakodráb.

[31:28] Je to takový ten maják, který přitahuje. A na těch obyvatelích i bronxu, i ty vedlejší čtvrti je jenom prostě se zbalit a dojít k tomu krásnému věžáku, který přitahuje pozornost. A tak se vydáte na cestu a ajhle, opustíte ten svůj bronx, nebo tu druhou čtvrť, záleží, čeho jste obyvatelé. A teď najednou vidíte, že ta čtvrť je ale ostrov. Že mezi vámi a tou nádhernou prostě čtvrtí, která z dálky byla viditelná jenom tím věžákem nádherným, tak mezi vámi je prostě moře. Mám za to, že New York, Manhattan je také ostrov, že to je ostrov. Tak si představte, že máte prostě v městě nějakou krásnou čtvrť, to je myšleno, že to je boží království. No a vy dokráčíte na hranu té čtvrti a zjistíte, že tam je prostě moře.

[32:31] A tak si najdete to místo, které je jenom 50 metrů široké a řeknete si tak a já to dám. Skočím tam po hlavě. Skočíte do vody po hlavě a máte za to, že 50 metrů uplavete, vždycky jste je uplaval, uplavete i 2 kilometry normálně a jejhle zjistíte, že tam jsou proudy. Jestli si vzpomínáte na vězení Alcatraz, tak tam byly proudy. I kdyby se vám podařilo z toho vězení uniknout, tak mám za to, že snad skoro nikdy nikdo nepřekonal, anebo to byl ojedinilý případ, nepřekonal ty proudy toho moře, které tam byly. Já mám osobní zkušenost s takovým proudem. Jako kluk jsem byl, nebo jsme byli s rodiči v Bulharsku a tak jsme se tam koupali v takové jedné zátoce, docela příznivé.

[33:33] A já jsem se tam tak jako různě potápil a hledal jsem takové všelijaké ty mušle a škeble a měl jsem úspěchy. A pak jsem se dostal na jednu část té zátoky a najednou jsem začal zjišťovat, že mě cosi odtahuje od břehu. A přesto, že jsem začal plavat, tak mě to furt odtahovalo dál a dál od břehu. Takže já jako děcko mám jako osobní zkušenost, co to je s proudem, kdy vás to začne odtahovat a přesto, že jste plavec, tak vám to nepomůže a jste odtahování dál a dál. Naštěstí to byl jenom takový malý proudek, že jsem se dostal jakoby za určitou hranu a bylo to vyřešené. Ale představte si, když se vrátím do toho mého obrazu, že tam skočíte po hlavě 50 metrů, to přece dám, na to mám, jsem přece sportovec a skočíte tam a žene vás to a mlátí to s vámi zpátky od ten původní břeh.

[34:37] A tak domlácený, zakrvavený, si řeknete, no tak přece to není možný, to přece musím dát tady tohle. Skočíte tam po druhý. A čím víc to zkoušíte, tak tím víc jste dobouchaní, unavení, zakrvavení, až vám úplně jako... dojde, že tohle já nikdy nedám. Těch 50 metrů já nikdy nejsem schopen překonat. A až dojdete do bodu, že zavoláte naproti jedno slovo. Pomoc. Pomoc. To vyjadřuje všechno. Že na to nemáte. Že toužíte se tam dostat. Ale že neexistuje řešení, jak se tam dostat. A v té chvíli, kdy zavoláte pomoc, tak takový padací most čistě jenom pro vás. Čistě jenom pro vás.

[35:41] Připravený, abyste přešli na druhou stranu. To je ten prostředek, to je ten smírčí prostředek. Tím padacím mostem sám je Pán Ježíš Kristus. Jeho oběť na kříži. Jeho prolitá krev. Nezaslouženě. Nemáte na to. Zkoušeli jste to. Čím víc jste to zkoušeli, se dostat do boží blízkosti. Do boží přítomnosti. Tím víc jste zjišťovali, že jste dobytí, zakrvavení a že vlastně v tom procesu nakonec zahynete. Zavolali jste pomoc. A v tu chvíli padací most připravený jenom pro vás. a pozvání pojď. Tak vstup. Všechno jsem pro tebe vykonal. Všechno je nachystaný. Já jsem tím výkupným. Já jsem tím smírčím prostředkem. Já jsem tou smírčí oběti. Pojď. Tohle všechno nám nabízí pán.

[36:44] Tohle všechno vykonal. Tohle všechno je připraveno. Na nás je zadarmo. Možná zakrvavený, možná unavený, možná dobouchaný. Ale zadarmo prostě se rozběhnout po tom mostě. A ten most drží. A překoná každý prout. Překoná tu nepřeklenutelnou propast. A z naší strany je to jenom o víře. Prostě přijmout tu cestu. Přijmout ten most. Přijmout tu nabídku. Neignorovat. A neskusit to znovu. Skočit po hlavě do toho moře. Já bych na tomhle místě končil. Chtěl bych přece jenom ale dát takovou výzvu. Jestli je tady někdo, kdo to ještě ve svém životě neučinil.

[37:44] Kdo ještě po tom mostě nepřešel. Kdo ještě nepřijal tu nabídku v Ježíši Kristu. Jeho směrčí obyť. Jeho prolitou krev. Za koho ještě nebylo zaplaceno výkupné, protože to nepřijal. A jestli dnes vnímáš, že to je nabídka přesně pro tebe. Že se to dotýká tebe. Tak neváhej. Nenechávej to na zítřek, nenechávej to na období za rok. Je to to nejvážnější a nejdůležitější rozhodnutí v životě. Víc než maturita, víc než přijímačky, víc než životní partner, víc než cokoliv, co by tě na mysl přišlo. Jestli vnímáš, že se to týká právě tebe, že se tě to dnes dotýká, že Bůh se tě dotýká, že On k tobě mluví, že ti dneska dává tuto nabídku a ty vnímáš, že se to týká tebe a že chceš, že voláš pomoc, tak to přijímí.

[38:49] A pokud by jsi chtěl, tak se pak za to můžeme i modlit. Můžeš vyhledat třeba mě nebo třeba Pavla, který dneska vede zhromáždění a můžeme se za to modlit. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220605/spravedlnost-z-v-ry-v-je-e-krista · Aktualizováno: 2026-10-15