# Jak mít pokoj s Bohem

> Kázání ze dne 26. 6. 2022, Řím 5:1-11, Landon Llamas. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 26. 6. 2022
- **Kazatel:** Landon Llamas
- **Biblický text:** Řím 5:1-11
- **Délka:** 20:01
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-06-26-Jak-mit-pokoj-s-Bohem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-06-26-Jak-mit-pokoj-s-Bohem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak dobré ráno všem, jsem rád, že můžeme být s vámi dnes ráno. Já jsem Landon Lamis, to je moja manželka Jenny. Bydlíme tady v Olomouci rok a půl a my jsme členy tady asi půl rok. A jsme velmi rádi, že můžeme být tady, s vámi můžeme být rodina spolu. Já jsem Američan, tak dnes ráno budu mluvit anglicky a moja manželka bude přeložit pro mě. Ale na začátku já chci říct, že to je tak úžasný slyšet svědectví dnes ráno. A slyšet, jak pán Bůh pracuje v vašem životě. To je úžasný. Jsem nadšený, že můžeme být dneska svoje druhé kázání v tomto zboru. Když vás lidi pozvou, abyste měli kázání, to svoje první, tak potom se trošku nervózně si vás pozvou znovu. Možná jsem si myslel částečně, že to bude jedno a to bylo navždy. Ale jsem vděčný, že tady můžu být podruhé s vámi a kázat. A jsem velmi vděčný, že Mirek mi dal úžasnou pasáž z Bible, na kterou dnes můžu kázat.

[1:04] Máme dneska úžasnou pasáž z knihy Římanům. A pokud jste tady možná dnes poprvé v tomto zhromáždění, tak tohle je super pasáž, na kterou jste přišli, protože to nám dává úplně jádro toho, o čem je křesťanství. Bude to jádro toho, co je evangelium, nebo my můžeme také říct dobrá zpráva. A budeme mluvit o tom, jak my můžeme mít pokoj s Bohem. I když v tomto životě možná dál prožíváme bolesti a trápení. A tahle pasáž si já myslím má odpověď na jednu z největších otázek, se kterou bojujeme v našem životě. Pokud mě Bůh povolal do mé rodiny a zachránil mě a je se mnou, tak proč dál prožívám tolik trápení? Už jste někdy bojovali s touto otázkou? Proč je život někdy tak těžký? Já jsem tento rok s tou otázkou bojoval úplně nějak na novo. Moje maminka dostala rakovinu a já jsem byl schopen odletět zpátky do Ameriky a být s ní trochu. Já si pamatuju, že jsem s ní trávil čas hodně v autě, kdy jsem ji vozil na ozařování.

[2:09] Já si pamatuju, jaká bolesto pro ní byla někdy chodit k těm doktorům. A strašně mě to mrzelo, protože jsem přemýšlel, bože tohle je tvoje boží dítě a tak moc má trápení. Proč je tu tolik bolesti? A to je ta otázka, kterou dnes budeme řešit, když se společně podíváme do pasáže, kterou napsal Pavel v kapitole 5 Římanům. Ale než se podíváme do té páté kapitoly, tak si zopakujeme, kde jsme vůbec byli předtím. Pavel píše dopis Římanům, římským křesťanům, kteří ale spolu tak trošku zápasí. V jednom společenství jsou křesťané, kteří jsou původem židé a křesťané, kteří původem nejsou židé. Protože v té době se stalo, že asi zhruba na pět let byli židé s Říma vyhnáni tím římským vládcem a v té době ta církev rostla a byly tam další nežidovští křesťané. A pak se ti židé vrátili zpátky a snažili se nějak společně žít.

[3:11] A Pavel se v tom dopisu snaží jim připomenout, že jejich jednota, jejich přátelství, jejich blízkost je jenom v tom, že mají společně Ježíše Krista. A v těch prvních čtyřech kapitolách má určité klíčové věci, které jim chce říct, než přejde do páté kapitoly. První věc, kterou chce, aby věděli, že i židé, i nežidé jsou všichni hříšní a jsme zaseklí v našich hříších, dokud nepřijde Ježíš, aby nás vysvobodil. A chci jim říct, že řešením tady toho problému hříchu není jenom být dobrým člověkem a dělat všechno podle pravidel. To řešení je v Ježíši Kristu a co pro nás udělal. A Pavel jim chce říct, že Ježíš zachraňuje lidi skrze víru v Ježíše Krista a dělá z nich jednu rodinu, i když předtím nebyly ani stejný národ a stejná rodina. Pokud jste tady byli minule, tak Mirek nám vysvětloval, jak pán Bůh skrze Abrahama vyvolil si národ a skrze jeho víru ho ospravedlnil.

[4:13] A on nám říkal, že Abrahamova víra mu byla počítana jako spravedlnost. A teď se dostáváme do páté kapitoly, kde se Pavel bude snažit... vysvětlit, jak ta víra v Evangelium je něco, co může být v mém i ve tvém životě. Takže jestli máte Biblii, můžete číst se mnou, možná to bude tady za námi a je to Římanum 5, 1 až 11. Říká, teď, když jsme o spravedlnění z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho pána Ježíše Krista. A tohle je vlastně zhrnutí té dobré zprávy. A on používá takový právnický termín z té ospravedlnění. Je to zvláštní slovo, které bývalo používáno v soudní síni, když tam byl soudce a byl tam někdo, kdo byl obžalovaný. A to slovo znamená, když je někdo prohlášen za nevinného. Představte si, že byste přišli do soudní síně a víte, že jste provedli něco strašného a ten soudce najednou řekne, jsi nevinný, jsi spravedlivý, můžeš žít domů.

[5:13] A Pavel si bere tohle speciální slovo a používá ho, aby popsal náš vztah s Bohem. On říká, naše hříchy nás oddělili od Boha, ale skrze Ježíše se na nás teď Bůh může podívat a říct, že jsme nevinní. Každý z nás do té soudní místnosti přichází viny, ale skrze Ježíše Krista můžeme odcházet nevinní. A on říká, že jsme byli ospravedlnění, to znamená ve chvíli, kdy ty prohlásíš svou víru v Ježíše Krista, tak jsi ospravedlněn. Takže najednou všechny ty špatné věci, co jsme udělali, všechno, co se nám nepovedlo, Bůh se na nás nedívá skrze tyto věci, ale dívá se na nás skrze svého syna, který je dokonalý. Ale víte, co se nám stane hodně často? My na to často zapomeneme a nebo bojujeme s tím tomu vůbec věřit a potom přijímáme lži, které Satan chce, aby jsme jim věřili. Takové lži jako, ne, ty jsi dal viny a jsi totálně jako loser. Satan nám strašně rád připomíná všechny špatné věci, co jsme udělali, aby jsme se cítili hrozně.

[6:18] Ale Bůh chce vyjadřit skrze tento verž, že tak se na nás nedívá. Pokud jsi přijal Ježíše Krista, tak tě Bůh nevidí skrze tvé hříchy, ale vidí tě v Kristu. Jak se dneska vidíte, jak se na sebe díváte? Jak se na sebe díváte, když stojíte před Bohem? Vidíte všechny svoje chyby a selhání? Je tohle to, jak se vidíte, když si stoupnete před velkého Boha? Ale to není boží hlas v tvém životě. Před pár dny jsem dostala od mé manželky úkol. V Lidlu byly azijské týdny a moje manželka mi řekla, můžeš jít mi koupit slevněnou chili omáčku. Já jsem si říkala, já jsem dospělá, jak to zvládnu. Takže jsem šel do Lidlu a našel jsem tu omáčku, kterou jsem si myslela, že ona mě komínila. A koupil jsem to hodně, protože to bylo ve Slavě. A bych si nějaké peníze ušetřil. A já jsem to přinesl domů, dal jsem to tam a pak jsem se podívala na ten leták z Lidlu, na který mi ona ukazovala, kterou chce. A najednou jsem si uvědomila, o ne, já jsem se lhal a to byl tak jednoduchý úkol.

[7:24] Já nedokážu ani koupit omáčku v České republice. A pak najednou prostě jsem si uvědomila, všichni ty pocity přicházely, jako že jsem zklamal a že to vůbec nedokážu ani takový základní věci. Já jsem prostě úplně špatnej. A kdo mi to v té mé hlavě říkal? Byl to hlas mého nebeského otce? Ne, protože takhle se na mě nedívá. A nakonec mělo to sice jiný obal, nevím proč, ale byla to ta správná omáčka. Jak se na sebe díváte dneska ráno? Vidíte se jenom skrze svá selhání, anebo se vidíte skrze to, co Ježíš pro vás udělal? A ta druhá část toho verše, tam je napsáno, že máme pokoj s Bohem. Pokoj s Bohem. Dokážete si představit, jak je tohle šíleně důležité? Od doby Adama a Evy naše lidstvo bylo v neustálem konfliktu a vzpouře proti Bohu. A já myslím, že my cítíme to pnutí a tu vinu. A myslím si, že to i ovlivnilo naše mezilidské vztahy, že máme tolik konfliktu mezi sebou.

[8:27] Myslím si, že pokoj není to hlavní slovo, které popisuje náš svět. A myslím si, že si to uvědomujeme o to víc, když teď máme válku v Evropě a je tu obrovský konflikt. Takže potom vyvstane otázka, můžeme vůbec mít pokoj s Bohem? A co takový pokoj s Bohem, jak to vypadá? Jak to funguje? A Pavel to vysvětluje, ten pokoj, jak to funguje. V druhém verši je tam napsáno, skrze něj, to znamená skrze Ježíše, jsme také výrou získali přístup k této milosti, v níž stojíme a chlubíme se nadějí boží slavy. On vlastně říká, my máme teď přístup k Bohu, díky tomu, co Ježíš udělal. Abychom ocenili to, jak Pavel mluví o přístupu, tak si musíme rychle jenom připomenout, jaké to bývalo ve starém zákoně dávno, Bůh zadal izraelskému náradu, aby mu postavili velký chrám. A tam byla jedna speciální místnost, která se jmenovala Svatyně svatých. A byla tam velká opona, která to oddělovala od zbytku toho chrámu.

[9:29] Jediná osoba, která mohla vstoupit za tu oponu do té Svatyně svatých, byl velek kněz, ten nejdůležitější kněz, a ten tam mohl jít jenom párkrát za rok, ne každý den. A když se připravoval na to, aby vůbec tam mohl vstoupit za tu oponu, tak to bylo tolik rituálu a musel mít to správné oblečení a správné vlasy a správné všechno, aby tam mohl vstoupit. A teď Pavel říká, my máme přístup k Bohu. Jak je to možné? Ježíš Kristus, když zemřel na křiži, tak se ta opona v tom chrámu v Jeruzalémě roztrhla vejpůl. A najednou symbolicky to ukazovalo, že my teď máme přístup k Bohu neskrze nějaké rituály a oběti, ale skrze Ježíše Krista. A tak teď kdokoliv z nás může přístoupit k Bohu v modlitbě díky jeho synu. Já jsem se vás ptal, jak se na sebe dneska ráno díváte. A moje druhá otázka je, jak se dnes ráno díváte na Boha.

[10:32] Je to nějaký nevyspytatelný tyran, který je neustále naštvaný? Nebo je to nějaký soudce, který chce, abyste nikdy neměli v životě zábavu? Možná nějaký dědeček na obláčku, který jenom dává vánoční dárečky? A nebo je to milující otec, který vás zve do vztahu s ním? Takže tohle je to, jak popisují tyhle verše Boha. Zatím to zní krásně, ty verše, že? Ale Pavel ví, že někdo, když se to bude číst, ten dopis v tom publiku, to uslyší a zvedne ruku. A řekne, promiň Pavle, ale já mám otázku. Ale co, když můj syn zemřel? A co mám dělat s tím, když můj manžel mě opustil pro jinou ženu? Co mám dělat s tou bolestí, když jsem ztratil mou maminku kvůli rakovině? Co mám dělat s tou bolestí v mém životě? A Pavel ví, že tahle otázka určitě přijde. A tak dává odpověď. Ale jeho odpověď je celkem šokující. Není to, co byste čekali. On vlastně řekne, jinými slovy, že můžeme mít radost a cítit takový pocit hrdosti, když prožíváme soužení v našem životě, protože víme, co to v nás produkuje.

[11:44] Já vím, to zní šileně. Ale podívejme se na to, co Pavel říká od verše 3. A nejen to, chlubíme se, nebo některé překlady říkají, radujeme se i v soužení, neboť víme, že soužení působí vytrvalost, vytrvalost spolehlivost a spolehlivost naděj. Tato naděje není klamná, vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze ducha svatého jehož nám daroval. Pavel vlastně říká, ano, já vím, v tomto životě je soužení. Ale není to bezvýznamné. Není to bez nějakého významu nebo proč. Pokud jsi dal svůj život Kristu, tak Bůh používá to soužení v tvém životě, aby udělal něco krásného. A my, když se podíváme na naše soužení, tak můžeme od Pána Boha přijmout slib, že to dělá v našich životech něco dobrého. Jak něco dobrého může být ze soužení?

[12:44] Pavel říká, že vlastně trápení může vyskoušet naši víru a může nám to dát vytrvalost. A od vytrvalosti to potom může vést k dobrému charakteru. Trápení může posílit naši víru. A ta posilněná víra pak může vést k silné naději. A co je ta naše naděje, kterou máme? Naše naděje, že... Že jednou budeme s Bohem, bez toho trápení. A taky Pavel tady říká, že ta naděje není klamná, nebo že nebudeme potom smutní na konci. A jak můžeme vědět, že tento život nepovede ke zklamání? My to v sobě můžeme vědět, i když je to tak zvláštní pravda, tím, že Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha Svatého, kterého nám daroval. Boží Duch Svatý žije v nás a on je jako taková jistota toho, co nám Pán Bůh slibuje. A proto víme, že doběhneme tento závod jednou, protože Jeho Duch Svatý nás posiluje v tom běhu.

[13:47] Tak jak můžeme tuhle pravdu a tyto sliby aplikovat do našeho života, ve kterém máme trápení? Já vím, že to není jednoduché. Moje zkušenost je, že dělám jeden malý krok víry za druhým. A já důvěřuji, že když udělám ten krok, tak Bůh tam bude pro mě. A když cítím smutek nebo strach z toho, co se děje v tomto světě nebo v mém životě, tak já to nesu Pánu Bohu na modlitbě a dám mu svoje emoce. Protože věřím, že můj dobrý otec chce slyšet, co se ve mně děje. A taky se snažím přemýšlet každý den o těch dobrých věcech, které mi Bůh dal. Jsem věděčný za krásné počasí dnes venku. Za skvělé koncerty na náměstí včera. Za dobré české jídlo. Ale musím říct, že všichni tyhle dobré věci ale nemůžou nějak vybalancovat to moje trápení. Takže to, co mě potom zaplavuje radostí a pokojem, je to, že vím, že jsem boží dítě. A Pavel říká, tohle nepovede ke zklamání.

[14:48] A když píše dopis, ne Římanům, ale korinským, zase v jiném čase, tak jim chce říct o tom, že nebudou zklamaní, protože Ježíš Kristus vstal z mrtvých. Protože v jádru křesťanské zprávy je to, že Ježíš žije, že vstal z mrtvých. A jestli to se nestalo, jestli nebylo vzkříšení, tak my křesťani totálně jako promrháváme svůj čas. Tak bychom tady ani dneska nemuseli sedět, měli bychom být někde venku, dělat něco úplně jiného, protože tohle potom vůbec není pravda. Já jsem z Kalifornie. Já jsem se přestěhoval sem, abych tady pracoval s českými náctiletými. Takže jestli Ježíš nevstal z mrtvých, tak vypadám celkem jako hlupák. Já bych teďka mohl sedět možná na pláži a pít piňa koládu. Ale víte, co potom Pavel říká na konci toho svého dopisu korinským? On říká, já vám chci říct, že Kristus opravdu vstal z mrtvých. Takže nebudeme zklamání. Naše naděje je v Ježíši, v našem zachránci, v Synu Božím.

[15:50] A potom na konci této pasáže v Římanum se to Pavel snaží ještě znovu do hloubky vysvětlit. A chce vysvětlit, co se to vlastně stalo, když Ježíš zemřel na kříži. A chce se zaměřit na to, jak nás Bůh miluje. U čestého verše. Kristus zemřel za bezbožné, ještě v době, když jsme byli bezmocní. Sotva, kdo zemře za spravedlivého, i když za dobrého člověka, by se snad někdo zemřít odhodlal. Bůh ale dokazuje svou lásku k nám. Kristus zemřel za nás, když jsme ještě byli hříšníci. A ta logika tady té pasáže je, že vlastně říká, no možná by se někdo odhodlal zemřít za někoho, kdo je strašně úžasný, dobrý člověk. Já doufám, že kdyby někdy na to přišlo, že bych prostě třeba obětoval svůj život za mohu manželku. Ale obětovat můj život za někoho, neznám nebo nemám rád, asi ne. Ale Bůh dokazuje svou lásku k lidem, že Ježíš zemřel i za lidi, kteří byli proti němu, kteří ho neměli rádi. A na konci této kapitoly Pavel končí tím, že chce mluvit o tom, jak je tahle láska s Bůhem vztahová.

[16:57] Od devátého verše. Jsme-li teď jeho krví ospravedlnění, čím spíše jim budeme zachráněni před Božím hněvem. Jestliže jsme ještě jako nepřátelé byli s Bohem smíření smrti jeho syna, čím spíše nás, již smířené, zachrání jeho život. A nejen to, chlubíme se samotným Bohem díky našemu Pánu Ježíši Kristu, který nás s ním usmířil. Třikrát tam v nějakém tvaru používá slovo usmíření. A to slovo usmíření je trošku jiné než ospravedlnění, které bylo na začátku. to pasáže, protože usmíření mluví mnohem víc o vztahu. Popisuje to něco, kdy dvě strany byly znepřátelené a teď přichází zpátky a jsou spolu. Ospravedlnění se děje v soudní síni, máme z toho takový pocit, a usmíření se děje ve vztahu. A Pavel chce záměrně použít tento termin, aby nám ukázal, že boží láska nejen ospravedlňuje a že je taková formální a chladná, ale že je i usmířuje a je pro nás a je vztahová.

[18:02] A to je moc dobrá zpráva. Ale musím být upřímný, není to dobrá zpráva pro všechny. Pokud tady sedíš a Ježíš není tvůj osobní přítel a nepřijal si ho do svého života, tak tahle zpráva pro tebe není vlastně dobrá. Protože to, co tady Pavel říká, tak vlastně znamená, že ty jsi pořád v přetrhaném vztahu s Bohem. Protože tahle pravda je aplikovaná, pokud ty máš víru v Ježíše. Ale pokud nemáš svou víru v Ježíše, tak tohle nejde jako kdyby aplikovat do života. A pokud tady sedíš a uvědomíš si, já nevěřím v Ježíše, ale toužíš to změnit, tak teď je čas. Protože Bůh skrze tuto pasáž komunikuje, já tě miluji, já jsem pro tebe, já chci mít s tebou vztah skrze Ježíše Krista. A nemusíš to nějak naplánovat až na někdy pozdějic, až si to všechno ve svém životě nějak uklidíš. A jestli máš otázky, jestli chceš o tom s někým mluvit, tak po tomto zhromáždění určitě můžeš přijít tady dopředu a mluvit s naším kazatelem, nebo najdi si tady nějakého křesťaná kamaráda a můžeš se o tom bavit.

[19:14] Takže poslední otázka, jak to můžeme aplikovat do našeho života? Jak to můžeme žít v pondělí ráno? A ta aplikace je soustředěná na tu naději, kterou můžeme dostat do každodenního života. My můžeme od něho přijmout naději pro naše pondělí, pro naš týden, protože víme, že nám slíbl, že nás miluje a že je s námi. Takže jedna z věcí, kterou můžeme dělat, je mu vzdávat dík. Ale to, co mě posiluje každý den, je moje naděje, když se dívám do budoucnosti a vím, že jednou budeme s ním, nebudeme od něho odloučeni. A teď je to jenom v naší představivosti, jak radostný a úžasný moment to bude. Ale dnes stojíme jenom ve víře a věříme těm slibům, které pán Bůh dal stejně jako Abraham. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220626/jak-m-t-pokoj-s-bohem · Aktualizováno: 2026-10-15