# Elíša se ujímá prorockého úřadu

> Kázání ze dne 7. 8. 2022, 2 Kr 2,1-15, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 7. 8. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 2 Kr 2,1-15
- **Délka:** 41:23
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-08-07-Elisa-se-ujima-prorockeho-uradu-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-08-07-Elisa-se-ujima-prorockeho-uradu-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:01] Dobré ráno vám všem. Moc krát děkuji za chvály, které jsme měli. Bratři, charismatici mezi námi možná jsou nadšení, že jsme tady zpívali v jazycích, v cizích jazycích. Není to tak úplně odvědci, přiznám se, že v té anglické chvále Miracle Maker Never nevěděl jsem, jak tu pusu kdy otevírat. Skoro bylo jednodušší tam dát jazyk Ducha Svatého, ale to nechám na vás. Teď se nesmijete. Takže ještě jednou děkuji za chvály. Pravdou je, že jsem to chválici skupině také zkomplikoval, protože jsem Nikolé říkal, že dnes budu mluvit směrem k domácím skupinám.

[1:01] No a včera nachystané kázání tímhle směrem jsem odložil, neměl jsem v tom pokoji. A ještě včera večer nebo odpoledne jsem začal tvořit jiný kázání. Takže taková neobvyklá záležitost. Buďte v klidu, takhle to normálně jako nebude. Od září jedeme zase list římanům na pokračování. A tím je veškerý nepokoj vyřešený. Budu ho mít stále. Tak jako s listem římanům. Jinak to, co jsem si nachystal, tak to sepíšu a pošlu vám to mailem jako takové zamišlení, protože škoda to hodit do koše. Takže tu práci použiju a pošlu vám to v týdnu nejpozději za 14 dní. Tak já bych pokračoval ještě naposledy v tom tématu prázdninovém, a to jsou starozákonní jako osobnosti.

[2:02] A vy si někteří pamatujete, když jste tady byli, že jsme mluvili, jestli to je 14 dní zpátky, o Eliášově krizi. A vlastně skončili jsme v 1. královské 19. kapitole. A hned poté, poté Eliášově krizi, čteme 19. kapitola 19. verš a odešel, 1. královská tedy, první královská 19. kapitola od 19. verše. Odešel odtud a našel Elišu, syna Šáfatova, jak orá. Bylo před ním 12 zpřežení a on sám při 12. Eliáš k němu přikročil a hodil na něj svůj plášť. Eliša opustil dobytek, rozběhl se za Eliášem a řekl, dovol, ať políbím otce a matku, pak půjdu za tebou. On mu řekl, jdi a vrať se.

[3:02] Nezapomeň, co jsem ti učinil. Obrátil se tedy od něho, vzal zpřežení dobyčat a obětoval je. Maso uvařil nadříví z jejich jha a dal je lidu. A ti jedli. Potom vstal, šel za Eliášem a přisluhoval mu. Předchází ta krize Eliáše na Chorebu, neboli na Synaji. A tam si, jestli si dobře pamatujete, tak Eliáš stěžuje, že vlastně zůstal v Izraeli už jenom on sám, co se týká božích proroků, a že i jemu jde o život. A hospodin mu tam řekl, že zůstalo sedm tisíc těch, kteří vlastně se jako neklaněli Bálovi. Takže to, co tam ten Eliáš vyznával, nebyla pravda. Byl to jenom jako nějaký jeho vnitřní pocit. A poté hospodin dal Eliášovi, když si pořád tvrdil své, tak mu dal pokyn, aby kromě jiného šel a pomazal místo sebe právě tady toho Elišu.

[4:11] To znamená, že hospodin už předem věděl, viděl o Elišovi. A Eliša byl člověk, který byl připravený na to, aby se stal... byl učetníkem a poté prorokem. A zrovna tak to byl člověk, který se nikde neklaněl bálům a žádným cizím božstvům. Je to zase opět důkaz toho, že Eliáš nebyl sám. A poté, kdybychom četli dál, tak najdeme, že existovaly celé prorocké školy. Spolupracovníci Eliáše i Eliši. A tady ten Eliša, vidíme, že byl poměrně zbohatý rodiny, protože oral a čteme tam, že měl nějak 12 zpřežení dobytka, to nebyla chudá rodina, on sám nebyl žádný chudák. A když ho Eliáš povolal takovým zvláštným způsobem skrze svůj plášť, tak tady vidíme první takový charakterový jery z toho Eliši.

[5:21] Když byl povolán, tak nejenom, že to vzal vážně, ale skutečně za sebou spálil veškeré mosty. Což nikde nebylo jako nařízený, to nemusel udělat. Čteme, že pobyl dobyt čata, veškeré ty dřevěné nástroje prostě použil jako palivo a vlastně učinil obětní hot a rozdal lidu ta dobyt čata. Nevím, jestli rodiče nebo rodina byly z toho načení, z toho, co tady ten Eliša učinil, ale v každém případě Eliša za sebou zavřel veškerý dveře, spálil veškeré mosty. Takže to byl rozhodný člověk, vydaný člověk, obětavý člověk, dalo by se říct v určitém slova smyslu i radikální a řekl bych jako velmi dobrý předpoklad pro to, aby se stal Eliášovým nástupcem.

[6:26] Ještě něco málo k reálím, abychom si to trochu jako zařadili, tak zajímavý je, že vlastně jak Eliáš, tak Eliša jsou proroci devátého století před Kristem, ale v severním Izraeli. Zajímavý je, když se podíváte na tyhle mimořádné proroky, že neprorokují nebo neslouží, nepůsobí v Jucku, v Jeruzalémě. To je docela jako zajímavý. Nevím, jestli jste nad tím takhle někdy přemýšleli. V podstatě, když se podíváte na Jucko, tak akorát Eliáš přes Jucko právě prochází, aby se dostal na Sinai, ale to je taková cesta útěku, nikoli v služby. Eliša vůbec žádným způsobem se nepohybuje v prostoru Jucka a Jeruzaléma. A snad ještě čteme v druhé Paralypomenon, nebo v první, teď úplně přesně nevím, že vlastně Eliáš posílá dopis jednomu Juckému králi.

[7:35] A to je tak jako by všechno, to, co se týká Jucka a Jeruzaléma. A teď mám na mysli hlavně ten Jeruzaléma chrám. Je to docela zvláštní, že máte proroky takhle významné, kteří nejenom, že prorokují, ale jejich služba je provázená mimořádnými znameními divy a zázraky. Až nad tím rozum stojí. Jako když čteme příběhy Eliáše, ale i toho Eliši, tak já si říkám, že tou intenzitou je to tak na úrovni jako Mojžíše, Ježíše a poštolů. Je mimořádná boží moc, která se tam děje. A to až do takové míry, že někteří jako teologové s tím mají problém a považují to za legendy. Tak chci vás ujistit, že já nepatřím mezi tyhle teologi. Já to považuji za realitu, i když mě nad tím rozum stojí, to je pravda. Nakonec pán Ježíš jednou mluví také o Elišovi a potvrzuje to jako reálný, historický fakt, nikoliv jako nějakou legendu.

[8:44] nějaké podobenství. Tak mám naději, že z touhle teologii tady úplně nekoketujeme. A pokud to bereme, jak to leží a běží, tak je to mimořádná služba, kterou hospodin daroval severnímu Izraeli. A teď si uvědomte, že ten severní Izrael vznikl jako vzdorokrálovství právě vůči Jeruzalému, právě vůči Judsku a právě vůči jeruzalenskému chrámu. A je to taková šance, kterou hospodin dal právě tomu severnímu Izraeli, kterou severní Izrael nevyužil. Řekl bych, že takhle mocní proroci v tom Judsku ani nebyli. Ten severní Izrael to nevyužil a do jednoho století zaniká. O tom jsme tady už mluvili. V tom osmém století zaniká rukou Asiřanu. Já v tom vidím takovou zvláštní boží milost, kdy prostě hospodin chtěl volat ten lid severního Izraele k sobě, chtěl je přitahovat k sobě, ale severní Izrael to nevyužil.

[9:55] A ani takovýto významný proroci, takto slavná služba, nepřivedla Izrael k nějakému většímu, dlouhodobějšímu pokání. Je pravda, že tehdy na Karmelu, když Eliáš tam pobyl ty proroky a ještě předtím, když tam byl ten mimořádný div a zázrak, tak se Izrael přiklonil k hospodinu od bálizmu, ale nejak dlouho to bylo. Dlouhého trvání to nemělo. Tak to je jenom určitý reálie na zamišlení k tomu Eliášovi a pak k tomu Elišovi. Tak a teď se dostáváme do druhé královské, druhá kapitola a tam budu číst od prvního do patnáctého verše. Druhá kapitola, od prvního do patnáctého verše, druhá královská. V ekumenickém nadepsáno na nebe vzeti Eliášovo.

[10:59] I stalo se, když hospodin chtěl vzít Eliáše ve vychru vzhůru do nebe, že Eliáš s Elišou se právě ubírali z Gilgálu. Eliáš řekl Elišovi, zůstaň zde, protože mě hospodin posílá do Bételu. Eliša mu odvětil, jakože živý hospodin a jakože živ si ty, neopustím tě. Když se stoupil do Bételu, proročtí žáci, kteří byli v Bételu, vyšli k Elišovi a otázali se ho. Víš, že hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru? Odvětil, vím to také, mlčte. A Eliáš mu řekl, Elišo, zůstani zde, protože hospodin mě posílá do Jericha. Odvětil, jakože živý hospodin a jakože živ si ty, neopustím tě. I přišli do Jericha. Proročtí žáci, kteří byli v Jerichu, přistoupili k Elišovi a řekli mu, víš, že hospodin dnes vezme tvého pána od tebe vzhůru?

[12:00] Odvětil, vím to také, mlčte. Tu mu řekl Eliáš, zůstani zde, protože hospodin mě posílá k Jordánu. Odvětil, jakože živý hospodin a jakože živ si ty, neopustím tě. Išli oba spolu. Padesát mužů prorockých žáků šlo za nimi a postavilo se naproti ním v povzdálí. A oni oba stáli u Jordánu. Eliáš vzal svůj plášť, svinul jej, udeřil do vody a ta se rozestoupila, takže oba přešli po suchu. A stalo se, jak přešli, že Eliáš řekl Elišovi, požádej, co mám pro tebe udělat, dříve, než budu od tebe vzat. Eliša řekl, ať je na mě dvojnásobný díl tvého ducha. Eliáš mu řekl, těžkou věci žádáš. Jestliže mě uvidíš, až budu od tebe brán, stane se ti tak. Jestliže ne, nestane se. Pak šli dál a rozmluvali.

[13:01] A hle, ohnivý vůz s ohnivými koni je od sebe odloučil a Eliáš řekl, Vystupoval ve vichru do nebe. Eliša to viděl a vykřikl. Můj oče, můj oče, vozatají Izraele. A pak už ho neviděl. Ji uchopil své roucho a roztrhl je na dva kusy. Pak zdvihl Eliášu v plášť, který z něho spadl, vrátil se a postavil se na břehu Jordánu. Vzal Eliášu v plášť, který z něho spadl, udeřil jim do vody a zvolal. Kde je hospodin bůh Eliášův i on sám? Když udeřil do vody, rozestoupila se a Eliša přešel. Viděli to proročtí žáci z Jarycha, kteří byli naproti a řekli, na Elišovi spočinul duch Eliášův. Šli mu vstříc, poklonili se mu až k zemi. Tak tolik z božího slova. A je to ten slavný příběh, kdy ještě Eliša jako účedník Eliášův vlastně ho následuje až k tomu momentu, kdy Eliáš byl hospodinem vzad.

[14:12] Tady se malinko zastavím jenom takový exkurs. Vy, kdo chodíte na blbickou hodinu, tak už jsem o tom částečně mluvil. Je to jeden z mála příběhů, nebo jedna z mála skutečností, kdy hospodin jaksi někoho ušetřil v fyzické smrti. Ve stérm zákoně, jestli se nepletu, máme dvě taková svědectví. Právě Eliáš. Ještě taková drobná zmínka v knize Genesis. A zkusím to ještě malinko posunout dál. Když potom pán Ježíš vlastně podle svědectví Evangelii se nahoře proměnění setkává, tak se setkává s kým? S Eliášem a Možíšem. Nevím, jestli to hrálo nějakou roli pro hospodina, že právě kostičky Eliášovi a Možíšovi nikde na zemi nemůžeme najít.

[15:17] Protože Eliáš byl vzad do nebe, tudíž na této zemi nemá nikde žádný hrob. A když se podíváte na Možíšův příběh, tak podle páté Možíšovi a potom to svědectví listu Judova, tak Možíšův hrob na této zemi také nikde není. Ačkoliv Možíš fyzicky zemřel na této zemi, tak list Judov říká co o Možíšově těle. Vzpomínáte si? Když tak nám nějak kývněte, jestli je ten text známý. List Judov a Možíševo tělo, víte, co se tam odehrává? Tak, dobrá, tak se na to podíváme. Chvilinku, nemám to nachystaný. Věřil jsem vám trošku víc. List Judov od devátého verše.

[16:18] A přece sám archanděl Michal, když se přel s dňáblem o Možíšově tělo, neosmělil se vynést nad ním zatracující soud a tak dále. Takže máme tady svědectví listu Judova, že probíhala jakási duchovní bitva Michala s dňáblem. O co? O Možíšové tělo. Takže zrovna tak, nikde na této zemi, aniž bych jako úplně rozuměl těm souvislostem, tak Možíšův hrob nenajdeme, nenacházíme. A právě Možíš a Eliáš se potom setkávají vlastně takovým zvláštním způsobem na hoře proměnění s pánem Ježíšem a rozmluvají s ním. Tak to byl ten exkurs. A vracím se zpátky do 2. kapitoli 2. královské. Zvláštní je, že nejenom Eliša, ale i ti proročti žáci těch jednotlivých škol a vidíte, že jich je několik na několika místech, tak měli jasno v tom, že hospodin toho dne Eliáše zvláštním způsobem vezme.

[17:35] Vidíme, že tam probíhá i jakási rivalita mezi prorockými žáky a Elišou. Když se ho takhle ptají, Elišo víš, že hospodin dnes vezme tvého pána, tak to nebylo tak, že ho chtěli edukovat, že mu chtěli dát nějakou informaci, kterou snad Eliše jako nevěděl. To byla rivalita. A Eliše vždycky na to řekne, nevím, to také mlčte. Když se zamyslíme, ještě tady možná takovou maličkou odbočku jenom, když se zamyslíme nad tou mimořádností těch divů, včetně toho odchodu Eliáše, tak možná některým z vás to může činit potíže. My, baptisté, věříme v zázraky. Já věřím v zázraky. Scházíme se tady jako boží lid, který počítá s Bohem stvořitelem.

[18:36] A když se takhle rozhodl vykonat hospodin tenhle div, tak pro mě je to lidský nepředstavitelný, můj rozum tomu nerozumí, ale věřím tomu. A asi tenhle postoj nabízím i já vám. Pokud bychom chtěli pěstovat teologii, že odpářeme z písma všechny divy a zázraky, všechno to, čemu nerozumíme, to, co nás přesahuje, tak skončíme u čeho? Tak skončíme pouze u nějaké etiky. No potom nebudeš věřit ani v to, že třetího dne vstal Ježíš Kristus. Pak nám zůstane jenom nějaká trapná etika. A kdyby to bylo takhle, tak mi věřte, že bych nebyl kazatelem. Kdybych tady měl kazat jenom nějakou etiku, tak zavřu Biblii a jdu se věnovat nějakým jiným činnostem, smysluplnějším. Takže věřím Bohu, věřím zázraky a pokud někde můj rozum jakoby už toho nedosahuje, tak věřím.

[19:46] Věřím tomu, že Páne Ježíš přijde ve svém druhém příchodu. Věřím tomu, že vstanou i všichni mrtví a že bude poslední soud. Věřím tomu, že bude věčný život. Ničemu z toho můj rozum nerozumí. Protože to přesahuje moje možnosti. Přesahuje to biologické, chemické, fyzikální zákony. Ale věřím i v duchovní zákony. Ty mě přesahují, ale věřím. Věřím písmu. Věřím v Boha zázraku. Tak nevím, jestli jsem vám pomohl v tuhle chvíli. Uvědomuji si, že víra a zkušenosti s Bohem jsou nepřenosné. Takže každému z vás doporučuji osobní zkušenosti s pánem. Eliša je tady znázorněn jako ten, který si jde za svým. Který, ačkoliv je Eliášem ponoukán, aby někde zůstal, aby někde zůstal na půl cesty, tak se nenechává odradit a neustále následuje Eliáše.

[21:01] Včera mně připadlo takové podobenství. Já jsem měl několik psů v životě, tak jako pes, který chytl stopu. Já jsem měl Rottweilera a ten, když chytil stopu srnce, tak byl nezastavitelný. Byl zastavitelný do momentu, než chytil tu stopu. Tam, když jsem ještě můžným hlasem zařval, tak ještě zareagoval. Ale jak chytil stopu a ušiska tak nějak jako by stáhl, tak už byl nezastavitelný. A měl jsem potom těžký časy a byly to chvíli velkých modliteb pro mě. Protože jsem svého psa znal. A díky Bohu všechny modlitby byly vyslyšeny. Vyhřím v Boha zázraku. A byly to těžký časy, když jsem na kilometru viděl prostě lidi a viděl jsem mého Rottweilera, jak směřuje přímo k ním. Připouštím, je to nezodpovědnost z mé strany, ale byl to cvik v modlitbách a ve víře našemu Bohu.

[22:09] A Bůh je velký, ale vrátím se zpátky k tomu příměru. Tak jako ten pes, který chytne stopu, tak tak mně připadá ten Elíša nezastavitelný. Elíš ho tam několikrát ponouká, zůstaň tady. Nic to nepomohlo, šel si za svým. Až došlo k tomu momentu, že měli překročit řeku Jordán. Zase jen tak mimochodem je tady takový zvláštní jako úkaz, Elíš svine svůj plášť, praští tím o řeku Jordán a řeka Jordán se rozestoupí. Ačkoliv teda jako věřím v Boha zázraku, tak u nás ve Znojmě Nadý jsem to teda nikdy neskusil. Sice běhám přes řeku, to je pravda, já jsem totiž ryba, že abyste mě rozuměli. A máme tam loucký splav a ten je tak jako mírně nakloněný a tak na tom splavu se jako dobře běhá a chytám tam ryby. Takže jako běhám po vodě, to jako je pravda, ale jako plášť jsem ještě nikdy nepoužil.

[23:13] No jako mimořádnost, kolikrát se rozestoupila voda v písmu. Tak máme to svědectví, že Mojžíš a Izrael přes moře, potom kniha Jozué přes řeku Jordán a pak tady máme dvakrát prorocké cvičení. Tam zpátky. Jako mimořádnost. Takže přešli suchou nohou přes řeku Jordán a tam v zápěti se tedy nakonec Eliáš Elíši ptá, co chceš, abych pro tebe učinil. Jenom upozornuji, kdyby ten Elíša se někde zastavil, dokonce i na ten Eliášův pokyn, nic z toho by nenastalo. I my v životě máme takové přirozené momenty, kdy můžeme trochu pospat, trochu zvolnit, trochu jako opustit povolání.

[24:16] Můžou k tomu být různé objektivní důvody, tak jako v případě Elíši. A všimněte si teprve, až když skutečně dokonal až do samotného závěru, tak Eliáš se na něj obrací a co po mě chceš, požádej mě, co mám pro tebe udělat. A tady je skoro až taková, možná až drzá žádost Elíši, ať je na mě dvojnásobný díl tvého ducha. Někteří to sice vykládají tak, a dávají to do souvislosti s dědictvím v Mojžišově zákoně, že tomu prvorozenému nejstaršímu připadal dvojí díl dědictví a ve skutečnosti je tady to stejné slovo, jako právě v tom Mojžišově zákoně. Tak tím chtějí říct, že Elíša žádá vlastně o nástupnictví v tom smyslu jako toho prvorozeného po Eliášovi.

[25:23] Dává to svou logiku, dává to smysl jako jedna varianta výkladu, ale já si tím úplně nejsem jistý. Já se spíš přikláním k té druhé variantě, že skutečně Elíša nebyl žádný troškař. Že skutečně toužil po velké boží moci, že skutečně toužil po velkém požehnání a když dostal tuhle příležitost, to vyznout, tak to vyznal. Ne pro nějaké egoistické důvody, ne pro nějakou svoji slávu a když se podíváme potom na celý jeho život, tak nic takového nenacházíme. Dokonce u Elíši nenacházíme ani žádnou duchovní krizi, tak jako u Eliáše. Takže skutečně jako mimořádný prorok, mimořádný služební. ale žádá si dvojnásobný díl ducha, Eliášova.

[26:23] Eliáš byl vzad a jediný, co Eliášovi zůstalo, tak byl jeho plášť. Zase tady vidíme tu jeho charakterovou jako vlastnost, nebo ty rysy povahové, roztrhne svůj oděv, zase to staré odhazuje pryč, zase jaksi pálí za sebou mosty a bere ten Eliášův plášť a přistupuje k řece Jordán, svine plášť, práskne do Jordánu a Jordán se rozestoupil. Jako akt víry, až bláznivý víry. Teď si představte, kdyby to nezafungovalo. Pobyl tam všechna ta dobyčata, nemá se k čemu vrátit, roztrhne svůj plášť, proti němu tam těch 50 jako v prorockých žáků a to by bylo neskutečný faux pas, kdyby to nezafungovalo.

[27:27] Že to úplně tak jednoduchý není, ještě připomenu takovou maličkost, kterou jsem donedávna nevěděl, přiznávám to, jako bez mučení, donedávna tím, myslím, do dnešního rána. Přiznávám to. Berte to jako pozbuzení ke službě. Když budete pánu sloužit na jakékoliv úrovni, tak se budete připravovat. A když se budete připravovat, tak budete docházet k novým poznáním a k novým zkušenostem. Takže berte to, prosím vás, pozitivně, co jsem teďka řekl. Jako takové pozbuzení ke službě. No, dočetl jsem se, že septuaginta, řecký překlad starého zákona. Vy dochodíte na biblické hodiny, tak už to znáte z paměti, co to je septuaginta, dokážete ji časově zařadit. No, prostě překlad hebrejského písma do řečtiny, protože v té době někde pár stuletí před Kristem a po Kristu byla řečtina světový jako jazyk.

[28:35] Tak, jak dneska angličtina, tak, jak jsme tady dneska zpívali. Tak, tehdy to byla řečtina. A bylo nutné přeložit starý zákon do řečtiny. A to je právě ta septuaginta. A potom později, takzvaná vulgáta, to je překlad do latiny, který vychází hodně právě z té septuagenty. Mimochodem dost dlouho to byl takový ten autoritativní překlad církve, který se používal, ta vulgáta. Tak jak ta septuaginta, tak ta vulgáta na tomto místě překládají ten čtrnáctý verš, že voda se nerozestoupila. Jsem to fakt nevěděl. Takže vidíte, že tady máte variantní čtení, že řecký a latinský překlad skutečně má v textu, že ta voda se nerozestoupila.

[29:35] My jsme starý zákon přijeli od Židu, tudíž pro nás je autoritativní hebrejský text, takže buďte v klidu. Voda se rozestoupila. Trošku jsem vám to teďka zkomplikoval a možná se vám vaše mozkové závity teďka skutečně šroubují. A vidíte, že přece jenom jsou určitý odchylky mezi septuagintou a vulgátou. A pokud, berte to jako moje doporučení, pokud hebrejský text se liší od septuaginty a vulgáty, zahoďte septuagintu a vulgátu. Pro nás je autoritativní text hebrejský. Písmo starého zákona jsme přijali od Židů. Takže voda se rozestoupila. Takže v dějinách Izraele máme čtyřikrát tu zkušenost, že se voda skutečně jako rozestoupila. A máme tady Elišu, plného boží moci.

[30:36] Na konec v tom dalším verši čteme, viděli to proročtí žáci z Jericha, kteří byli naproti a řekli na Elišovi, spočinul duch Eliášův. K tomu verši už ta septuaginta nějak se nevyjadřuje. Kdyby se voda nerozestoupila, tak nevím, jestli by ho takhle brali vážně toho Elišu. Kdyby práskl do řeky ono nic a teď uznají, že na něm spočinul duch hospodinův a skutečně uznají jeho autoritu, asi by se to nestalo. Takže v klidu zahoďme ta variantní čtení a máme tady Elišu v boží moci. A ta boží moc se projevuje tak mimořádným způsobem, ty divy a zázraky během jeho života, nebudu teďka číst, můžete prostudovat doma, ale přečtu ještě závěr jeho života, lépe řečeno Elišovu smrt, a to je 13. kapitola 20. verš.

[31:37] I zemřel Eliša a pohřběli ho. Nastávajícího roku vpadly do země hordy moábců. Když Izraelci pohřbívali jednoho muže, spatřili takovou hordu. I hodili toho muže do hrobu Elišova. Jakmile muž přišel do styku s Elišovými kostmi, ožil a postavil se na nohy. Baptiste, věříte tomu? Věříte písmu? Že se hospodin takto mimořádným způsobem přiznával k životu Eliši, a to dokonce i po jeho smrti. Rozum nad tím stojí. Je to pár veršíků. Takhle mocná boží přítomnost byla v Izraeli za Eliši, jinak jeho jméno znamená, že Bůh je z pása.

[32:38] Izrael tuhle příležitost nevyužil. A modlařeli a modlařeli dál. Nebyl tam ani jeden jediný zbožný král v severním Izraeli a do jednoho století zanikl severní Izrael a už se nikdy nevrátil. Severní Izrael už nikdy nebyl obnoven. Na rozdíl od pozdějšího judského království, které se vrátilo z babylonského zajetí. Severní Izrael se už nikdy nevrátil. Takovou boží moc hospodin dal Izraeli, aby činil pokání. Tak mimořádným způsobem, že ani Jucko nemělo takové proroky. A oni nevyužili příležitost. Z toho Eliši máme takové ponaučení, že skutečně, když tě Bůh povolává, když k tobě promluvá, když tě vede, nebo v minulosti se tak stalo, třeba už i dávno, před 20-30 lety, když se na některé z nás dívám, tak je třeba brát vážně jeho slovo.

[33:49] Je třeba jít v uvozovkách za svým, to, co vám Bůh zjevil. A nezůstat někde na půl cesty, nebo na čtvrt cesty. Ten Eliša byl i proskoušen samotným Eliášem a nezastavil se. A skutečně se při něm naplněla Boží vůle. Já bych vás všechny chtěl pozbudit na tomto místě v tuhle chvíli oprázdněnách, abychom nezahazovali to, co nám když hospodin zjevil, to, co nám zaslibuje, to, kde nás povolal, to, jak nás vedl a jak nás vede, abychom se nenechali nikde na půl cesty zarazit, abychom věrně, plní víry a následování, odhodlanosti ve vědanosti a věrnosti stáli na cestě dál. Z mé strany všechno a dneska máme Večeři páně. Máme takovou příležitost být s pánem i prostřednictvím právě Večeře páně.

[34:54] Petře, já se jenom zeptám, mohu pokračovat plynule? Děkuji. A je to vynikající příležitost, kdy si můžeme připomenout, že Pán Ježíš, ten, který umřel za naše hřichy na kříži, prolil svou drahou krev, dal své tělo za nás a potom třetího dne vstal z mrtvých, tak nám dává příležitosti se s ním reálně setkávat a to i tímhle prostřednictvím, prostřednictvím Večeře Páně. Já přečtu slova ustanovení z prvního listu do Korintu, jedenáctá kapitula, kde korintským a poštol Pavel právě připomíná slova ustanovení. Budu číst od 23. verše.

[35:58] Já jsem přijal od Pána, co jsem vám také odevzdal. Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chleb, vzdal díky, lámal jej a řekl, toto je z mé tělo, které se za vás vydává. Točíňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl, tento kalich je nová smluva, spečetěná mou krví. Točíňte, kdykoliv budete píti na mou památku. Jak jsem řekl, připomínáme si a činíme to na jeho památku, kde přijímáme chleb jako znamení toho, že Pán Ježíš dal své tělo za nás. Že vzal veškerý hřích světa, to znamená i můj i tvůj, na sebe jako ta dokonalá, univerzální, provždy platná oběť, kde on bere naši vinu, kde bere náš hřích, kde bere prokletí na sebe a nám nabízí a dává svou spravedlnost.

[37:02] Jeho spravedlnost přijímáme skrze víru a je to jenom boží dar a je to zboží milosti. Je tam i ten druhý, jak se říká, živel a to je víno. A je tady řečeno, že vlastně ten kalich s vínem je znamení i nové smlouvy. Že to je vlastně znamení té spečetěné prostě nové smlouvy skrze krev, kterou prodl pán Ježíš na kříži. Je to znamení toho, že jsou naše hříchy obmity, že přijímáme ten nový šat, čistý šat a že žijeme pod novou smlouvou. Je to znamení právě nové smlouvy. Né té staré smlouvy, která byla tohle čiň a budeš zachráněn, když to budu parafrázovat, nikdo, žádný člověk to nemohl naplnit.

[38:03] Ani sám Mojžiš to nenaplnil. Na základě staré smlouvy nakonec nemůže být nikdo zachráněn a spasen. A ta nová smlouva v prolité krvi pána Ježíša se vztahuje i na starozákonní lid. Je nadčasová, mimočasová, ale odehrála se v čase. A skutečně pán Ježíš na svém lidském těle vzal tohle všechno na sebe, abychom my mohli žít. Tak dost slov úvodních, dost teologie pro tuhle chvíli. Já myslím, že bychom i potřebovali takový čas, abychom rozjímali, abychom zpitovali své svědomí a hlavně, abychom dali prostor Duchu Svatému, aby On mluvil do našeho svědomí. A je-li něco, co nás odděluje od Boha, to, co nazýváme hřichem, nějaký pát, nějaký selhání, ať už je to ve skutku, ať už je to ve slově, ať už je to dokonce v myšlení, tak to vyznejme našemu pánu.

[39:08] Vyznávejme to v tichosti před ním. Dejme si takovou minutu v tichosti, aby Duch Svatý mluvil, aby mluvil do našeho nitra, abychom my mohli vyznávat své hříchy. a mohli prostě přistupovat k Pánu. Chci vás ubezpečit na základě Božího slova, že jestliže doznáváme své hřichy, On je tak věrný a spravedlivý, že nám hřichy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Vždycky je dobře si to uvědomit, vždycky je dobře to i vyznat, vždycky je dobře, aby zaznělo Boží slovo, protože mnohdy se cítíme tak provinilí, že bychom to vyznávali ne jednou, ale desetkrát, stokrát, tisíckrát a buďme si jistí, že to není třeba, že náš Pán nás bere naprosto vážně a když v upřímnosti srdce vyznáváš svůj hřích a prosíš za odpuštění, tak On skutečně na základě tohoto verše z prvního listu Janova odpuští a očišťuje od každé nepravosti.

[40:29] Maže to, háže to do moře zapomění a už se k tomu nevrací. Takhle je dobrotivý a tak v to věřme a nemusíme se k tomu už vracet. Chtěl bych připomenout to, že kdo patříte Pánu Ježíši, vyznali jste ho ve křtu a myslíte to s ním naprosto vážně. Tak prosím, přistupujte k večeři Páně. Udělejme tady nějaký útvar, který nazveme kruh, tak, jak je obvyklé a já bych poprosil bratry starší, jestli je to pro Tomáše i reální Tomáši, jsi schopen posloužit a aby nám posloužili při večeři Páně.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220807/el-a-se-uj-m-prorock-ho-adu · Aktualizováno: 2026-10-15