# Milost je mocnější

> Kázání ze dne 4. 9. 2022, Římanům 5:12-21, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 4. 9. 2022
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Římanům 5:12-21
- **Délka:** 21:18
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-09-04-Milost-je-mocnejsi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-09-04-Milost-je-mocnejsi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak dobré ráno vám přeji. Kdo nedělá moc řečí, poví víc, jsem se tak doslechl před chvilkou, takže jsem přemýšlel, jak to mám aplikovat. Vracíme se k listu Římanům a podíváme se do páté kapitoli. Věřím, že se to nám mají promítné. Chtěl jsem vás vyzkoušet, jestli víte vůbec, kterou knihu probíráme, ale mám naději, že se to tolikrát opakovalo, že jsme v těch Římanech. Ale určitě si nepamatejte, co bylo předtím, že jo? Já taky ne, jo? Ale jenom krátce bych zhrnul, že v té páté kapitole, co jsme předtím mluvili, vždycky se to jednalo, nebo mluví se o víře, o hříchu, o spravedlněji zvíry, to bylo to poslední. A dneska budeme mluvit o hříchu a milosti. Dneska budeme mluvit o kontrastech. A já jsem to kázání nazval Milost je mocnější.

[1:02] I když se tam bude mluvit hodně o hříchu, tak se bude mluvit taky o milosti. Já bych chtěl, aby to naše zaměření právě bylo na milost, která je klíčem na Pána Ježíše. A já bych na začátek se pomodlil. Děkujeme ti nebeský oče za to, že jsi nám dal Bibli. Děkujeme za to, že můžeme probírat lids římanům, i když není jednoduchý. A že ty jsi Bůh, který toto nechala zapsat, abychom rozuměli, kým jsi ty, kým jsme my, jaké jsme my postavení. A co by si pro nás udělal, tak prosím otevírej naše srdce i naši mysl. Amen. Tak jo, pojďme se podívat římanům pátá kapitola, dvanáctý a ještě jednadvacátý verž. Proto, čtu z toho studijního překladu, začíná to proto. Proto jako skrze jednoho člověka vešel do světa hřích, a skrze hřích smrt, tak také smrt se rozšířila na všechny lidi.

[2:08] Protože všichni zřešili. Do zákona hřích byl ve světě, ale nezapočítává se, když není zákon. Proto vládla, přesto smrt vládla od Adama až po Mojžíše i nad těmi, kdo nehřešili podobným přestoupením jako Adam. Ten je před obrazem toho budoucího. Avšak zdaré milosti tomu tak není jako s proviněním. Jestliže provinění jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka Ježíše Krista. A s darem tomu není tak, jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zřešil. Rozsudek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl k spravedlnění. Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho Ježíše Krista.

[3:15] A tak tedy. Jako skrze provinění jednoho člověka přišel na všechny lidi odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka přišlo na všechny lidi o spravedlnění k životu. Jako skrze neposlušnost jednoho člověka se mnozí staly hřišnými, tak se také skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými. Do toho vstoupil zákon, aby se provinění rozhojnilo. A kde se rozhojnil hřích, tam se nadmíru rozhojnila milost. Aby tak, jako vládl hřích ve smrti, i milost vládla skrze spravedlnost k životu věčnému skrze Ježíše Krista, našeho pána. Jasný, ne? Dení to vůbec jednoduchý, ta pasáž, a je to, mluví se tam pořád o kontrastech. Je tam moc kontrastu, jestli jste si na tom všimli. Je tam Adam, mojžíš, milost, hřích, poslušnost, neposlušnost, dar.

[4:23] Provinění. A já na ty kontrasty se chci dneska podívat a chci, aby jsme si uvědomili, že to, o čem se dneska mluví, jde do větší hloubky než ty předcházející verše, co bylo v Římanům, kde se mluvilo o spravdelnění zvíry. Dneska se mluví o našem postavení. Mluví se o tom, že dříve jsme byli v Adamovi, dneska jsme v Kristu. Rozdíl tomu postavení, který máme. Takže já se chci podívat na tři takové, rozdíl jsem to na tři části. A ta první od 12. do 14. verše je hřích a smrt. Když se na to podíváme, na ty verše znova, je napsáno, když přešle jenom ten první verš, proto skrze jednoho člověka vešel do světa hřích, skrze hřích smrt. A smrt se rozjířila na všechny lidi, protože všichni zřešili. Jo, toto je něco, co je prostě, to začíná proto.

[5:28] Všechno, co bylo předtím, tak si to Pavel připravy říká, proto teďka uvidíte, že všichni zřešili. A jsou tam ty kontrasty. A já chci vysvětlit jednu takovou věc. Co s tím Adamovým hříchem my máme společného? Co je my po nějakém Adamovi? Nemyslím Čecháčkovi samozřejmě. Ale Adamovi s velkém A toho původnímu. A já chci, abyste se podívali na ten strom. Ten strom je tam klíčový. Abychom pochopili, co máme s tím Adamem a Ježíšem společného, tak se musíme odprostit od takového individualistického chápání, které máme. Že každý jsme samostatně. Každý jsme tím stromečkem. Ale to tak není. Ve skutečnosti jsme jenom výhonky na těch jednotlivých větvích, které vyrůstají z jednoho kmene. Tady to bylo před námi. Ta celá koruna, všechny ty větvé, vyrůstají z jednoho kmene.

[6:29] A ten kmen je buď Adam, nebo Kristus. Úděl těch tisíců výhonků závisí na tom jednomu kmení. a Biblia je plná toho těchto příkladů. Možná si vzpomnějete, Ježíš říká, já jsem ten vinný kmen. No vy jste rad to lesti. Nebo boží Izrael je ta pravá oliva a my jsme ty větve. Ty jsme v štípení. Takže chci, aby jsme si to uvědomili, tady ten obraz toho stromu, že jestli, že jsme součástí toho stromu, součástí těch větví, jedna z těch větví, a vycházíme z toho Adama, tak všichni jsme na tom stejně. Všichni zřešili skrze Adama. Skrze Adama vešel hřích. To je Pavlov argument. A říká, já vám to dokážu. Podívejte se, všude kolem sebe jsou dvě nespochybitelné skutečnosti. Hřích je všude a všude je smrt.

[7:31] To nemůžeme popřít. Když se podíváme všude kolem sebe, vidíme, že lidi umírají a že lidi dělají špatné věci. A říká, původem je tady toho, že jsme z Adama. Že jsme z toho kmene. Lidem se nelíbí slovo hřích. Nemají ho rání. Moc ho nepřijímají. A reality je taková, ať tomu říkáme, jak chceme, tak když se lidé podívají kolem sebe, tak vidí, že s tím lidstvem to moc nejde moc hůru, jde to spíš dolů, od desítí pěti. Něco se pokazilo. Někdo tomu říká osud, karma, nějaká evoluční temnota, ale něco je v prčících. Něco se pokazilo. Ten hřích je v nás. je s náma, je všude kolem. A nemusíme chodit daleko. Můžeme přemýšlet sami o sobě. Jsou věci, o kterých vím, že bych neměl dělat, že to ničí mě, ničí to nejbližší. Stejně to dělám.

[8:31] Podíváme se na děti. I když ty děti vypadají tak milouce, hezcky, tak to v nich je, ta zlost. Konec. Konec. A co Apoštel Pavel ještě říká, takovou věc, říká, my hřešíme, protože jsme Adamovi dcery, Adamovi synové. A taky proto umíráme. Neumíráme jenom na ten vlastní hřích. Děti, kteří se narodí, tak vlastně nic nemůžou ještě udělat špatného. Ale protože pochází z toho kmene, tak přesto umírají. Přesto je tam v nich hřích. A Pavel říká, to je právě proto, že tam je ten prvotní hřích, který jde od Adama. To je ten argument těch hříchů, těch veršů 13 a 14, jo. Říká, do zákona hřích byl ve světě, ale nepočítá se, když není zákon. Ale přesto tady byla smrt, což je důsledek hříchů. Od Adama po Mojžíše i nad těmi, kdo nezřešili přestoupení jako Adam.

[9:35] Ten je předobrazem toho budoucího. Jo, vzpomínáte si, Adam udělal konkrétní věc. Adam neposlechl, jedl z toho stromu, který neměl jíst. Ale potom ti lidé nehřešili, protože nebyl zákon. Nebylo jasně řečeno toto dělat a nedělat. I když ale neporušili zákon, tak přesto zakusili důsledek hříchu, což je smrt. Proč? Pavel říká, protože jsme v Adamovi. Protože jsme všichni zřešili. Celé lidstvo. Příkaz jsme porušili v Adamovi, protože pocházíme z toho stromu. Jsme naroubovaní nebo jsme napojení na tento kmen. Říká, uvědomme si, že všichni zřešili, ať to bylo před zákonem, to je po zákonu, ať se nám to líbí nebo nelíbí, hřích tady je a důsledky tady jsou a to je smrt.

[10:36] Takže říká, toto si zapamatujte, všichni jsme zřešili. Ale on toho nekončí. A jde dál. A podíváme se na, a mluví o provinění a o daru. A posunuje se k tomu, k čemu se chce dostat. 15. až 21. verž. A já to znova jako přečtu, a chci, aby jsme ještě se posunuli dál, abyste pozorovali ty věci, o kterých tam poštol Pavel píše. Znova to přečtu, protože to jsou složité věci, ale strašně důležité. Avšak, s daré milosti tomu není jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka mnozí zemřeli, mnohem víc se na mnohé rozhodněla boží milost. A dar spravedlnosti v milosti toho jednoho člověka Ježíše Krista. A zase, s darem tomu není tak, jako s tím, co přišlo skrze jednoho člověka, který zřešil.

[11:37] Rozsúrek nad jedním proviněním přinesl odsouzení, kdežto dar milosti z mnohých provinění vedl kozpravedlnění. Pořád se dívejte na ty kontrasty. Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijmají hojnost milosti a dar o spravedlnění, budou vládnout v životě skrze jednoho Ježíše Krista. A tak tedy, jako skrze provinění jednoho člověka, přišlo na všechny odsouzení, tak i skrze spravedlivý čin jednoho člověka, přišlo na všechny lidi o spravedlnění k životu. Když mluvím o tom provinění, aby bylo jasné, provinění znamená porušení božího zákona. Mluvíme o hříchu. A když mluvím o daru, tak mluvíme o daru oběti Ježíše Krista za odpuštění hříchu. Říká, tady je dar, tady je provinění, tady je přestoupení zákona, tady je oběť. Tady je hřích, tady je milost.

[12:40] A všimněte si těch věcí. Dár přinesl Bůh skrze Krista. Dar není jako provinění. provinění přinesl lidstvo, dal přinesl Bůh. Provinění přináší smrt, dar přináší život. Pořád mluví o tom, aby jsme si uvědomili, tady něco bylo skrze Adama. Nemáme šanci se z toho vyhrabat, ale pán Bůh něco zamýšlel. Něco, co je strašně důležité, co se týká té podstaty. Říká, skrze provinění vládla smrt, skrze dár vládne život. A poštol Pavel chce říct v podstatě jednoduchou, strašně klíčovou, důležitou věc. Dár je větší než provinění. Hřích tady byl, je strašně nebezpečný, je strašně zničující. Je mocný, ale mocnější je milost.

[13:44] Říká, kde se rozmnožil hřích, tam se více ještě rozmnožila milost. Já chcou, aby jsme si to uvědomili. Hřích je mocný, hřích je velký. Podívejte se, ohledněte se kolem sebe, vidíte i samé hříšníky. A i to končí samozřejmě. Ne, tady to je dvojnásobek. Ale milost je mocnější. Víte, nezáleží na tom, kolik hříchů předložíte Pánu Bohu. On má víc milosti, než si vůbec myslíte. Aby to všechno pokrylo. Jako nezáleží na tom, jak daleko jste utekli od Pána Boha, nebo ještě utečete. On je tady vždycky. Čeká hned za rohem totevřenou náruče, aby vás přijal jako své děti. On vás zahrne milující laskavosti, přivítá vás doma.

[14:45] On přináší ten dár a je schopný odejmout to provinění. Ten dár je v mnoha orgánek daleko lepší, než provinění. Hřích je mocný, ale milost je mocnější. To je to, co chci, aby jsme si zapamatovali. A poštol Pavel k tomu vede. Milost je větší. Milost je mocnější. I když jsme všichni v Adamovi, v tom prvotním říchu. I když ať děláme, co děláme, jsme na tom blbě, tak je tady naděje. A to je v Ježíši. A poštol Pavel pokračuje dál. Pokračuje zase v kontrastu. Je tady neposlušný a je tady poslušný. To je ten třetí, ta třetí část, 15. až 21. verž. Zase ten kontrast. A jenom to přečtu. Skrze zase jedno provínění dochází k odsouzení a tak dále.

[15:45] A teďka 19. Neboť jako skrze neposlušnost jednoho člověka se mnozí staly říšníky, tak skrze poslušnost jednoho člověka se mnozí stanou spravedlivými. Je tady obrovská naděje. Říká, zákon přišel, aby rozmnožil provínění. Říš je vážný. A kde se rozmnožil Řík, tam se ještě více rozmnožila milost. V čem je Adam podobný Ježíši? Protože Apoštoval říká o Adamu mi. On je předobrazem toho, který přichází, toho budoucího. V tom, že jak Adam je ten kmen, co představuje lidstvo, tak Ježíš je ten kmen, co představuje lidstvo. Adam představoval hřích a smrt, nemoc, Ježíš, představuje lidstvo v tom, že všichni, kdo v němu důvěřují, mají naději, odpuštění a nový život.

[16:46] Říká, tady je nový kmen. Ty můžeš být naroubovaný na ten nový kmen. Ty můžeš být někým novým. Či neposlušného člověka, říká, byl mocný. Ale není tak mocný, jako toho poslušného. Neposlušný přinesl smrt, poslušný přinesl život. Zkusme znovu o tom přemýšlet. My nemáme na výběr si říct, já prostě to nějak zvládnu. A poštol Pavel říká, my jsme v podstatě v tom zákazníku, jako hříšnici a nemůžeme si s ním pomoct. To pochází od Tadama. To je ten dědičný hřích a pak je ten náš osobní. O tom vůbec nemluvím. Ale tady je něco, co je nová naděje, nová milost, nový dár, nový život.

[17:53] A to on právě říká, když se podíváme už jako na závěr, říká, dar poslušného Ježíše Krista je mnohem mocnější než provínění, který přinesl neposlušný Adam. Takže bych to zhrnul. Úplně jednoduchou věc. Jednoduchou větu. Hřích je mocný, ale milost je ještě mocnější. To se pořád tady opakuje. Hřích byl, je realitou pro každého z nás. S tím prostě bojujeme. Ale milost může být skutečností zase pro každého z nás, kdo v něho věří. Ježíš je lepší než Adam. Milost je lepší než Hřích. Dár je lepší než provinění. Jako mým přáním je, aby jsme o tom přemýšleli. I ten týden, když přijde, když budeme s něčím bojovat, uvědomili si, že tady Ježíš, tady je mocnější než Hřích.

[18:56] Tady je milost, která je větší. Život je víc, život je mocnější, milost je mocnější, Ježíš je mocnější. Zkusme v tom jako zůstat, zkusme na tom stát, toto si uvědomit. Odpuštění je lepší, radost je lepší, pokoj je lepší, milost je lepší, dar je lepší, život je lepší, Ježíš je lepší. Toto nabízí Ježíš. On je tým kmenem, kde můžeme mi spočinout. Zažíváme tady tu milost, jsme za to vděční. Uvědomili jsme si, že jsme nové stvoření, že jsme díky Ježíši Kristu můžeme úplně být součástí nového kmene, nového toho stromu, že nám bylo odpuštěno, že my můžeme díky tomu odpouštět i ostatním.

[20:08] Kde se rozhojnil řích, říká poštol Pavel, tam se nadmíru rozhojnila milost. Pamatujte si, Ježíš je víc než řích, Ježíš je lepší než Adam. Není nic tak velkého, co by on nemohl odpustit a on čeká na nás. Abychom přišli ze vším, co máme. Za ním a přijímuli, vyznali a radovali se z této milosti, kterou dává jenom on. Zažíváme tu jeho moc milosti. Pokud ano, děkujeme za to. Pokud málo, prosme, aby jsme si to víc uvědomili. By to nás prostoupilo. Protože ten, komu bylo odpuštěno, může odpouštět. Ten si to uvědomuje. Ať Pán Bůh nám to připomíná během toho týdne, že milost je mocnější.

[21:13] A buďme za to vděční. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220904/milost-je-mocn-j · Aktualizováno: 2026-10-15