# Zákon a milost

> Kázání ze dne 25. 9. 2022, Římanům 7:1-13, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 25. 9. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Římanům 7:1-13
- **Délka:** 30:47
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-09-25-Zakon-a-milost-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-09-25-Zakon-a-milost-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám, bratři a sestry, jsem děčný za chvály, které jsme měli, myslím si, že byly povzbuzující a občerstvující, alespoň teda já jsem to tak prožil. A tak mám takovou velkou touhu, abych i já prospěl, abych to tady nějak jako pozvedl, ale obávám se, totiž máme list Římanům sedmou kapitolu, ne osmou kapitolu, sedmou kapitolu. Musím narovinu říct můj vztah k této kapitole, nemá mi rád. A kdybych nebyl přinucen v tomto zboru, tak bych na tu kapitolu asi, jak je celý můj dlouhý život, tak bych na ně nekázal.

[1:04] Takže dnes je to zdonucení a myslím si, že po těch chvalách už jsem to srazil úplně dolů, že už to níž ani nejde, ale možná ještě jde. Totiž, aby toho nebylo málo, tak já mám k listu Římanům doma tři komentáře a všechny tři jsou špatné. Takže jsem tento týden skutečně měl jako velmi těžký čas, jak to pojmout, jak se nachystat. A jestli nakonec z toho vezmete užitek a požehnání, tak je to jenom milost Ducha Svatého. A moc bych si přál, aby to tak bylo. Takže budeme číst sedmou kapitolu od prvního do třináctého verše. Což nevíte, bratři, vždyť mluvím k těm, kteří znají zákon, že zákon panuje nad člověkem, jen pokud je živ.

[2:08] Vdaná žena je zákonem vázána k žijícímu muži. Jestliže však její muž zemře, je tohoto zákona zproštěna. Nůže tedy, pokud je její muž naživu, oddáli se jinému muži, bude prohlášena za cizoložnici. Jestliže však její muž zemře, je od tohoto zákona svobodná. Takže nebude cizoložnici, když se oddá jinému muži. Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli zákonu skrze tělo Kristova, abyste se oddali jinému. Tomu, který byl vzkříšen z mrtvých. Abychom přinesli ovoce Bohu. Neboť když jsme byli v těle, působili v našich údech hříšné vášně, probouzené zákonem. Aby přinesli ovoce k smrti. Nyní však jsme byli zproštění zákona. Když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi. Takže sloužíme v novotě ducha a ne ve zvečelosti litery.

[3:10] Co tedy řekneme? Je zákon hříchem? Naprosto ne. Ale hřích bych nepoznal jinak, než skrze zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby zákon neříkal. Nepožádáš. Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání a probudil ve mně veškerou žádostivost. Bez zákona je totiž hřích mrtev. Já jsem kdysi žil bez zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil. A já jsem zemřel. I ukázalo se, že přikázání, které mělo být k životu, bylo mi k smrti. Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo, oklamal mě a skrze ně mě zabil. A tak zákon je svatý, i přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Tedy to dobré mi způsobilo smrt? Naprosto ne.

[4:11] Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt. Aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. Aby se hřích, aby se hřích, působil mi tím dobrým smrt. Tak tolik zapoštila Pavla a je tam celá řada opravdu jako složitých myšlenek, náročných na výklad, je tam celá řada slov, které není úplně jako jednoduché je pojmout. Hned na začátku vlastně máme slovo zákon. A docela těch třináct veršů je o zákoně. Už jsme tady mluvili o tom, že slovo zákon má několik výkladových rovin a i v tomto krátkém textu je mnohokrát použito tohle slovo a tak mám takový i pocit, že Apoštol Pavel s tím slovem zákon zachází velmi flexibilně. Už jsme si říkali, že slovo zákon na prvním místě nebo za prvé znamená vlastně část Bible, prvních pět knih Možíšových, Tora.

[5:22] A říkali jsme si, že další výkladová rovina nebo možnost slova zákon je vlastně Možíšův zákon. To znamená synajská smlouva. Když se podíváte na první knihu Možíšovu, která patří do zákona, tak to je vlastně kniha v zákoně, kdy zákona nebylo. Zákon, kdy zákona nebylo. Protože to přišlo až s Možíšem. A třetí možnost výkladu, nebo minimálně třetí možnost výkladu, možná bychom našli ještě další aspekty tohoto slova, tak je v podstatě jakási zákonitost. Takový ten spor, nebo ne spor, rozpor. Zákon a milost. Spasení z milosti, anebo z poslušnosti skutku zákona. Což vlastně je naprosto nereálné. Žádný člověk nemůže být na základě skutku zákona, nebo zachovávání skutku zákona.

[6:25] To znamená dodržování zákona. Tak žádný člověk na tomto světě nikdy nebyl a ani nemůže být spasen. Je to nereálné. O tom je poměrně dost právě ten list Římanům. Takže to slovo zákon znamená jakousi tu zákonitost, ten princip spásy. Jestli je to z milosti, zadarmo skrze víru, anebo skrze zachovávání skutku zákona. Dodržování zákona. Skrze zákon. A když bychom četli podrobně těch třináct veršů, tak mám takový pocit, že Pavel opravdu s tím slovem zákon zachází tak velmi flexibilně, že někdy úplně nevíme, kde se nacházíme. Jestli se nacházíme v části biblické části starého zákona, těch prvních pětí knihách Možišových, nebo jsme u starozákolní smlouvy vlastně, nebo Možišově smlouvě na Sinai, sinajské smlouvě, anebo jestli se nacházíme v tom principu spasení skrze zákon.

[7:28] Tak. Tu jenom připomínám, o čem jsme tady už mluvili. Takže Pavel mluví k těm, kteří znají zákon a odhaluje tady, že zákon panuje nad člověkem jen pokud je živ. To je logická věc. Když člověk jako umře, tak už zákon nad ním nepanuje. Druhý a třetí verš je vlastně ilustrace. Nebojte se, nebudu tady kázat o manželství, to možná někdy jindy, ale ukazuje tady Pavel vlastně na manželství, že když vdaná žena si začne s cizím mužem, tak by byla prohlášena za cizoložnici, ale v momentě, kdy manžel muž umře, tak je svobodná k novému snadku. Pavel to tady úplně dopodrobné jako by nerozepisuje, ale naznačuje tu souvislost, že když jeden z těch dvou umře, tak vlastně ten zákon manželství, který vychází z Možišova zákona, nebo ze zákona božího, tak vlastně pozbývá platnosti.

[8:37] A je to ilustrace toho, že zákon panuje nad člověkem jen pokud je živ. Když se podíváte do čtvrtého verše, tak tam je řečeno, právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se odali jinému tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu. A po té ilustraci, tak Pavel vlastně tady zúraznuje, že i my jsme již zemřeli zákonu. Že vlastně, když člověk vydal život Pánu Ježíši, prožil znovu zrození, obrátil se k němu, tak došlo k tomu podivohodnému jevu duchovnímu, že člověk takhle obrácený s touto spasitelnou vírou, tak vlastně umřel zákonu.

[9:41] V tom originálním textu je ani ne tak, že zemřeli, ale tam je pasivní tvar, když se podíváte do studijního překladu, do poznámky, tak tam máte dole byli umrtveni. Tak jste i vy byli umrtveni. Myslím si, že to umrtvení ani není tak dobrý, ono tam je spíš jako usmrcení. Je tam sloveso, které má v kořenu smrt, v kořenu toho slova. Byli jste usmrceni. Je to trpný rod do češtiny. Všude, kde, nebo téměř vždy, když máte v takovýchto souvislostech trpný rod, tak to naznačuje, že zatím je vlastně jakoby hospoděn. Totiž to zemřeli, co máte v textu, tak to je jakoby aktivní, jakože my jsme zemřeli. Ale to není, že my jsme zemřeli. My jsme byli usmrceni. Hospodin byl zatím.

[10:42] Sám Bůh byl zatím. On způsobil to, že jsme byli usmrceni zákonu. Bylo to jeho dílo. Říká se tomu, už jsem to tedy kdyžsi říkal, vlastně pasivum divinum, což do češtiny znamená božský trpný rod. Takže aniž by byl hospodin přímo jmenován, tak právě ten trpný rod naznačuje, že on je zatím. Že sám živý Bůh je zatím procesem. Že on způsobil, že jsme byli usmrceni zákonu. Je tam řečeno i jakým způsobem? Skrze tělo Kristova. Tělo Kristovo, slovo tělo, zase trochu komplikace. Řečtě má několik výrazů pro slovo tělo. Tady máte ten výraz Soma, somatické Kristovo tělo. O kousek dál, když se pak podíváte pátý verš, neboť když jsme byli v těle, tak tam máte zase to druhé slovo řecké pro tělo, sarx, a to je úplně jiný, zase jako význam toho těla.

[11:49] A myšleno, když jste byli v těle, to znamená v té padlé lidské přirozenosti, v tom pátém verši. Když to v tom čtvrtém verši, to slovo tělo, znamená to přirozené, somatické tělo, to, co jako na sobě vidíme, tak, jak se je rozpoznáváme. Skrze tělo Kristovo, co tím je myšleno? Měli jsme tady téma Večeře páně, nedávno tak někdo by řekl, že možná skrze Večeři páně, no tak to určitě jako nesedí v tomto případě. Tělo Kristovo je také církev, skrze církev, tak to v tomto případě také nesedí, podle mého názoru. Tak vidíte, jak to je někdy komplikovaný při těch výkladech. Tělo Kristovo skutečně mám za to, že se jedná o oběť pána Ježíše, jeho těla, nebo prostě jeho lidské přirozenosti, jeho samotného na kříži, která nám umožnila, že vůbec můžeme být zachráněni, že můžeme být ospravedlněni.

[13:03] To znamená skrze dílo kříža. Skrze Pána Ježíše Krista se to stalo, že jsme byli usmrceni zákonu, neboť zákon byl naplněn v Kristu, dokonale a plně, a my skrze něj v něm. Je tady jakési stotožnění s Kristem. Vlastně my jsme zemřeli zákonu, protože ve výře se stotožňujeme s Kristem, nebo spíš bych zase řekl, jsme stotožnění s Kristem, že to je dílo Boží v našich životech, ani ne tak, že my někde jako něco děláme. Pochopitelně je třeba vyznat Pána, je pochopitelně třeba se pro něj rozhodnout, ale to je dílo Ducha Svatého. Bez něj bychom ani nikdy nemohli se vůbec ke Kristu ovrátit. Nikdy by neproběhlo znovu zrození, kdyby Duch Svatý to v nás nespůsobil, kdybychom se nenarodili z hůry, kdybychom se nenarodili nově.

[14:09] A děje se to právě tím, že jsme stotožnění s Kristem. Možná je to trochu jako složité někdy na vysvětlení nebo na pochopení, zkusím nějakou jako ilustraci nebo nějak to připodobnit, i když každá taková ilustrace tak i trochu pokulhává. Napadly mě dvě, jedna je taková trapna, tak začnu tou trapnou. Máte někdy městrovství světa v hokeji nebo ve fotbale, spíš v hokeji bych řekl, ve fotbale tého studa bych řekl v poslední době, ale tak teda hokej. Tam jsme měli třetí místo, a teďka naposledy, jestli si to dobře vybavují, bronzovou medaily. A naši vyhrají? Vyhráli jsme. Dost trapný, ne? Jak já jsem vyhrál, kde, čím, proč, jak. Jak to se mnou souvisí, jaký to má dopad na můj život. Ale ano, tak jsme Česká republika, jsme Češi, buďte si jistí, že fandím. Je to trapný, ale fandím. Prostě jsme vyhráli.

[15:10] Nedělám teda to, že bych někde vyvěšoval vlajky, to mi připadá teda mimořádně trapný. Ty auta, co jedou s těma vlaječkama, když už tak si říkám, jako aspoň teda respektujeme a vyvěšujeme českou vlajku při mnohem vážnějších a důležitějších souvislostech, státní svátky a podobně. Buďme hrdí na naši vlast, na naši vlajku a pak teda, prosím, klidně i při tom hokeji. Nic proti tomu, ale to už jdu úplně někam jenom. Prostě řekl jsem, že to je trapný a teď se v tom tady rozjíždím. Ale tak, když už jsme u té trapnosti, tak ještě poslední myšlenku. To, co mě taky připadá trapný a mrzí mě to, snad mi pochopíte, když jdu po Olomouci a koukám na státní budovy a městské budovy a vidím tam ukrajinskou vlajku vyset, a nevidím tam českou vlajku. Nedráždí mě ta ukrajinská vlajka, ale dráždí mě to, když tam vidím jenom ukrajinskou vlajku. Kde nechali lidi rozum?

[16:10] Jak to, že tam není česká vlajka? To i ti hloupí... To i ti komunisti... Pamatuju si dětství, jak to bylo. Tak vedle z té sovětské byla alespoň ta česká. Československá tehdy ještě. Tak jsem se v té trapnosti tady úplně zamotal a rozjel. Tak pojďme k tomu vážnějšímu. Pokud vám tohle neposloužilo, což je dost možný, tak to vážnější. Druhá světová válka. Představte si, Velká Británie bojuje proti nacistickému Německu. A letci bojovali, vybojovali bitvu o Anglii. Vyhráli jsme. Ale bylo to skutečně pár desítek stovek. A možná nějaký tisíc. Ale prostě skutečně jako málo klíčových vojáků, kteří tu bitvu vlastně jako vyhráli.

[17:15] Ale tím vyhrála celá Velká Británia. I ten poslední školáček. A nakonec, když bylo vylodění v Normandii zase. Tam se nevyloděla celá Velká Británia. A také. Jen určitý množství vojáků a množství z nich tam zahynuli a zaplatili životem. A pak to, že ty spojenecké armády dotáhly nakonec až do vítězného konce. Vyhráli jsme. I ten, který tam nikdy nebyl, i ten, který nikdy neměl v ruce zbránit, tak prostě jsou vítězové, se všemi důsledky toho, co z toho vyplývá. A nacistické Německo, které prohrálo, tak zase všichni, kteří patřili do toho nacistického Německa, tak prohráli se všemi důsledky, které k tomu patří. I ten poslední školáček. Celé to Německo pak muselo platit reparace a podobné záležitosti.

[18:15] Takže tohle je to stotožnění. Takže pro nás to vybojoval pán Ježíš Kristus na kříži, skrze tělo Kristovo a my jsme Bohem s Kristem nebo v Kristu stotožnění. A tím jsme byli usmrceni zákonu, abychom žili vlastně nový život v Kristu. Nyní však jsme byli zproštěni zákona, to je podobným způsobem řečeno to, co předtím. Když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě ducha a ne ve zvečelosti litery. Takže ten nový život, který je do nás propsán, tak je v novotě ducha. Byli jsme usmrceni zákonu, ale život, který na nás je, život v Kristu, tak je v novotě ducha.

[19:18] Ne ve zvečelosti litery toho starého. Co tedy řekneme, je zákon hříchem? Pavel říká naprosto ne. Zákon jako takový je od Boha. Zákon jako takový za to nemůže. Ale hřích bych nepoznal jinak, než skrze zákon. Tak jeden z účelů zákona je mimo jiné to, aby člověk poznal svůj hřích. Jako to zrcadlo, kdy nahlídnete ráno do zrcadla, tomu to asi hodně sestry rozumí. Ne, že bych se nepodělal do zrcadla, ale až tak to neprožívám, že stejně je to marný. Ale sestry s tou marností bojují. Tak zákon je tím zrcadlem, kde vidíme sami sebe v pravdě, pokud si to upřímně přiznáme a přiznáváme.

[20:21] To je jeden z účelů zákona. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby zákon neříkal, nepožádáš. A Pavel říká, kdybych nečetl, kdybych neslyšel vlastně to desáté přikázání z desatéra, nepožádáš, tak bych ani nevěděl, že něco takového, nějaký takový fenomén neexistuje. Nic bych o té žádostivosti ani nevěděl. Mimochodem všimněte si, že je zajímavé, že tady Pavel právě tu žádostivost, až to desáté přikázání, cituje. My bychom očekávali, že by použil třeba jiné přikázání, ale všimněte si, že ta žádostivost je mnohem víc o postoji srdce. Tak jak ty jiné přikázání jsou třeba o skutcích, o dokonaných, vykonaných skutcích. Nepokradeš, nezavraždíš, tak nepožádáš, to hodně ukazuje na postoj srdce. Protože ta žádost už v srdci někde je jako...

[21:24] Takže desáté přikázání. Hřích využil příležitosti, které se mu dostalo skrze to přikázání a probudil ve mně veškerou žádostivost. Bez zákona je totiž hřích mrtev. Tady je další zvláštní účel zákona nebo zákonitost související se zákonem. Taková jako těžko pochopitelná. Skoro to až vypadá jako... Kdyby vlastně ten zákon najednou jako nějak probouzel tu žádostivost, nebo vůbec hřích člověku, ale zase o kousek dál bude naprosto jasný, že zákon jako takový za to nemůže. To není jakoby věc zákona, to je věc padlé lidské přirozenosti. To je to, že jsme v těle, v tom sarx, v té padlé lidské přirozenosti. Od Adama do dnes a dál. A vlastně zákon, když se člověk setká se zákonem, když slyší věci zákona, když slyší přikázání, tak vlastně se začne ten proces gradovat v člověku.

[22:38] Zkusím zase možná nějaký přirozený příklad na to, aby jsme tomu porozuměli. Znáte film Obecná škola, že? A víte, ředitel Rudolf Hrušinský, nastali mrazy, žáci, tak budou hodně parafrázovat. Před školou máme železné zábradlí. V podstatě říkal velmi dobrou věc, jako chtěli ochránit. A pravdivou věc jsou mrazy, tak ne, abyste studenti nebo žáci, abyste olizovali železné zábradlí. A pak tam znáte ten střih, jak ti tři výtečníci jsou při lépení. Slyšeli pokyn, a kdyby neslyšeli ten pokyn, ani by je to možná nenapadlo. A slyšeli pokyn, tak udělali přesně to, před čím byli varováni. Takhle to někdy je se zákonem a s přikázáními.

[23:39] Zkusím ještě další souvislost. Viděli jste někdy natřené lavečky v parku, kde je cedulka. Nesedejte, nedotýkejte se. Je to čerstvě natřeno. Co je na té tabulce špatného? Je dobrá? Varuje nás, abychom neponičili, začnu spíš od nás, abychom neubližili sami sobě, a abychom neponičili to dílo, které tady bylo vykonáno. A když se pak podíváte na tu lavečku, tak co tam vidíte? Otisky prstů. Třetí příklad. Někde se čerstvě něco zabetonuje. A zase tabulka. Nevstupovat čerstvě zabetonováno. A pak dalších 20 let na tom místě máte obtisk podrážky. Zase nějaký výtečník to zkusil. Možná ještě čtvrtý příklad. Rodiče to znají.

[24:40] Malé dítě, rozpálená kamna. Nebo žihlička. Ale v našem případě to bylo žihlička. Tak žihlička. A řeknete, ne, nesahej. Je to horký. A ten malý výtečník dobře ví, co je slovo ne. Dobře to ví. Ujišťuju vás, že to ví. I moji psi věděli, co je to ne. Všichni psi to věděli. Všichni psi věděli, že na mě nesmí skákat. A že mě nesmí olizovat. Všechny jsem to naučil. A kdybyste viděli někdy ty jejich pohledy, jak by si lízli. A nemohli. Věděli, i ten pes to věděl, že je ne. Co je ne. Tak to si buďte jistí, že člověk ví, co je to ne. A pak koukáte na něho, na ty jeho šibalské oči. A sahne. A pak slzy.

[25:41] Ten pokyn byl dobrý. Ten ho měl chránit. Co to je ze zákonitost? Že přijde pokyn a najednou se vzbudí žádostivost a nějaká taková troufalost a nějaký takový vzdor. A co to je v člověku? Hříšná padlá lidská přirozenost. Zákon přikázání za to nemůže. Neboť hřích využil příležitosti, které se mu skrze přikázání dostalo. oklamal mě a skrze něm je zabil. Zákon je svatý, přikázání je svaté, spravedlivé a dobré. Zákon a přikázání za to nemohou. To je všechno od Boha. Bůh je dobrý. Dal to všechno pro naši ochranu. Jakýsi plot před nebezpečím. Plot před smrtí. Plot před zahubou.

[26:41] Ale to dobré mi způsobilo smrt, se ptá tady Pavel ve 13. verši. No naprosto ne. To dobré za to nemůže. Ale hřích, aby se ukázal jako hřích, působil mi tím dobrým smrt, aby se hřích skrze přikázání stal nadmíru hříšným. Vlastně setkáním s přikázáním, se zákonem, se jakoby rozjíždí úplně obrácený proces. Místo, aby nás to vedlo k ochraně, ke svatosti, tak graduje vlastně ten hřích, aby se ukázal nadmíru hříšným. Totiž, já nevím, jestli jste někdy zažili bažinu, nebo jak se tomu říká močál, jestli jste viděli někdy film Král Šumavy. Když jste v té bažině, nebo když byl ten dotyčný, nebo ta dotyčná v bažině v močále, tak čím více hrabete, čím více hodláte nějak jako sami z toho zachránit, tak tím víc jdete ke dnu.

[27:50] Totiž v močálu v bažině se nedá plavat. To fakt nejde. A když se člověk z toho chce vymotat sám ze svých sil, tak o to rychle jde pod tu pomyslnou hladinu. A tenhle proces se odehrává, když se setkáme se zákonem. A když člověk je usvědčen z říchu, když ten proces v člověku začne, že si uvědomuje, že je před Bohem nedostatečný, že vlastně před zákonem neobstojí a ještě to pořád zkouší, tak se vlastně odehrává to, co tady čteme, aby se ukázal hřích, jak je nadmíru hříšným. Aby se ukázalo, jak jsme nadmíru ztraceni. Protože do té doby jsme byli mrtví ve svých hříších, ve svých prostě skutcích.

[28:50] A teď musí nastat to, abychom umřeli zákonu. Vždycky je tam smrt. Buď jsme mrtví ve svých hříších a skutcích, to je ta duchovní smrt, ze které potom vyplyne ta věčná smrt, anebo nastane ten proces v pokání, kdy se při znovuzrození stáváme mrtvými zákonu. A to, že jsme usmrceni zákonu, to způsobuje Bůh a probouzí nás pro život v Kristu, tím, že se oddáváme tomu, který vstal z mrtvých, to tady máme, a že žijeme v novotě ducha. Takhle jsme to prošli těch třináct veršů a já bych chtěl na závěr přečíst deva klíčové verše celého toho oddílku.

[29:51] A chci to tady přečíst s vděčností, že to tak je, že každému, kdo přijal pána, každému, kdo mu vydal život, kdo prožil z ducha svatého nové narození, tak mu to patří. A není to jenom nějaký myšlenkový příklon, je to skutečně dílo boží v nás, které se odehrálo. A to je ten čtvrtý, a to je ten šestý verš. Právě tak, moji bratři, jste i vy zemřeli zákonu skrze tělo Kristovo, abyste se odali jinému tomu, který byl vzkříšen z mrtvých, abychom přinesli ovoce Bohu. Nyní však jsme byli zproštění zákona. Když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli pevně drženi, takže sloužíme v novotě ducha a ne ve zvětšelosti litery. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20220925/z-kon-a-milost · Aktualizováno: 2026-10-15