# Jistota v nejistotě

> Kázání ze dne 23. 10. 2022, Ř 8. 18-30, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 23. 10. 2022
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Ř 8. 18-30
- **Délka:** 31:28
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-23-Jistota-v-nejistote-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-23-Jistota-v-nejistote-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak občas se Petra i trefí, bude to z listu z Římanům, ale, no, bude to listu z Římanům. Dobře, já bych na začátek, bude to z osmé kapitoli, můžete si to najít, osmá kapitola, ale na začátek bych chtěl promítnout takový obrázek. Tak, kdo pozná, jaký to je most? Post, co poznáte dobře, jak se jmenuje? Golden Gate, dobře, v jakém je státě? Dobře, a v jakém městě? No, vidíte, tak to je v dnešním ukázání víceméně. A o tom most je zajímavá taková věc. Byl dokončen v roce 1937, stál tenkrát 77 milionů dolarů, což bylo hodně.

[1:06] A je zajímavé, že byl stavěn ve dvou etapách ten most. Ta první šla strašně pomalu a ta druhá hodně rychle. A ten důvod byl takový, že v té první etapě, když stavěli ten most, tak nepoužívali žádné záchrané sítě. Představte si, jak to tam stavěli. Žádné pomůcky. A přes 25 lidí zemřelo při stavě toho mostu. Asi se poučili. A když potom pokračovali v takto druhé etapě, tam použili obrovskou záchranou sít, která byla pod celým tím mostem. A během té etapy, tady té stavby, té druhé části, ta sít zachránila asi deset lidí. Deset těch, si představte ty obrovské výšky, jak tam to museli dělat a padaly dolů. Ale co je nejzajímavější, že po té, co nainstalovali tu sít, tak ta práce se zrychlila o jednu třetinu.

[2:13] O jednu třetinu to bylo rychlejší. Proč? Protože ty dělníci cítili bezpečí. A mohli se soustředit jenom na tu svoji práci. Nemuseli prostě se pořád dívat doleva, doprava, kam spadnou. Měli jistotu, že i když spadnou, že někdo zachrání. A já si myslím, že taková jistota bezpečí, je něco, co je důležité v našem životě. I my potřebujeme jistotu. A netýká se to právě jenom stavitelů na mostě, ale týká se to taky našeho vztahu s Kristem. A tento vztah je tím nejdůležitějším, který máme. A my potřebujeme mít jistotu. A o tom je ta naš dnešní pasáž. O té jistotě, kterou máme v Kristu. A co z toho pramení? A jak můžeme zakoušet pokoj a bezpečí?

[3:15] Takže pojďme se podívat teďka na Římanum 8. kapitolu, 18. až 30. verž. Římanum 8, 18 až 30. To budu číst. Soudím totiž, že utrpení nínejšího času se nedají zrovnat s budoucí slávou, která má být na nás jevena. Celé tvorstvo touže mě vyhlíží a čeká, když se zjeví sláva božích synů. Neboť tvorstvo bylo vydáno marnosti. Ne vlastní vinou, ne brž tím, kdo je marnosti vydal. Trvá však naděje. Že i samo tvorstvo bude vysvobozeno z otrodství zániku uvedeno do svobody a slávy dětí božích. Víme přece, že veškeré tvorstvo až podnes společně sténá a pracuje k porodu. A ne jenom to. I my, kteříž máme ducha, jako přislip darů božích, i my ve svém vnitru sténáme. Očekávajíce přijetí za syny, totiž vykoupení svého těla.

[4:15] Jsme spasení v naději. Naději však, která je vidět, už není naděje. Kdo něco vidí, proč by ještě něco vidět, co doufal a doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě očekáváme. Také duch přichází na pomoc našim slabosti. Že ani nevíme, jak a za co se modlit, ale sám duch se za nás přimlouvá nevyslovitelným káním. Ten, který zkoumá srdce, ví, co je úmyslem ducha, nebo duch se přimlouvá za svaté podle boží vůle. Víme, že všechno napomáhá k dobrému těm, kdo mluví Boha, kdo jsou povoláni podle jeho rozhodnutí, které předem vyhledl, ty také předem určil, aby přijali podobu jeho syna, tak, aby byl prvorozený mezi mnoha bratřími, které předem určil, také ty povolal, které povolal, také ty ospravedlnil a které ospravedlnil, ty také uvedl do své slávy. A já bych se chtěl dneska zamyslet nad jedním veršem nejvíc, který známe, ale je právě o tom bezpečí.

[5:24] A to je ten verš 28. Víme, a já představu teďka ze studijního překladu, a můžeme to posunout tam, víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolupůsobí k dobrému, těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Podívejme se prvně na kontext, do tomu předchází, kde ten verš je jako založený, a potom se podíváme více méně na každé slovo tady v tom verši, protože chci, aby jsme ho dobře pochopili. Ten kontext, o to 18. verše se mluví, je tady utrpení. A kdo si myslí, že není, tak ignoruje. Se podíváme dole a doprava, je tady utrpení. A poštolpa o tom mluví. Celé tvorstvo touží stejná ke konci, k porodu. A říká, i my, i vnitru stejnáme, čekáme na vykoupení těla. Tady hřích, rozpadá se ty věci.

[6:25] Ale máme naději. Jistote, že se to stane, ale ještě to není vidět. A tak bojujeme. Někdy jsme slabí, někdy jsme zoufalí, někdy toho máme plné zuby. A v tom textu se mluví, ale přichází duch. Svatý je na pomoc našim slabostem. A přimlouvá se za nás. Nevyslovitelným lkáním. Oroduje za nás. Jsou tady utrpení, je tady těžkost. Bojujeme, jsme slabí, přichází duch. Modlí se za nás, to je krásné. Přimlouvá se za nás, oroduje. A všimněte si toho 27. verše, jak se přimlouvá ten duch svatý. Podle našeho přání. Podle našich potřeb. Podle přání našich přátel. Podle přání jeho našeho kazatele. Nebo podle našich tajných přání.

[7:27] Všimněte si, že to tam tak, jak všechno napsané, to, co potřebujeme, slyšet vždycky. Ne, tam to vůbec není. Co tam je napsáno, když se podíváme zpátky? Můžeme to přepnout nahoru? Jak se přimlouvá? Jak se přimlouvá? Podle? Bole boží vůle. Věříte tomu? Duch svatý se přimlouvá za nás, podle boží vůle. Protože to je to nejlepší. O tom dneska budeme mluvit. Ne podle našich tajných přání, předstáv a všechno, jak by to mělo být. Ale podle boží vůle. Když se Ježíš modlí v Getsemane, prožívá utrpení, těžkosti, tak je napsáno, odečel, aby se modlil a říká, o čemu? Není-li to možné, aby mě tento kalich minul a musli mi ho pít, staň se tvá vůle. A teďka přichází ten 28. verš.

[8:30] Se na něho podíváme a když ho dobře porozumíme, tak vlastně porozumíme, o co tady jde, o tom místotě bezpečí, co pán Bůh, jaké záměry s námi má. A potom celá kapitola, to je ten závěr, o tom mluví. a to byl až příště. Takže ten studijní překlad říká, víme, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolupůsobí k dobrému. Těm, kdo jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Pojďme se podívat na ty jednotlivé části. To první slovo je tam napříkladno víme. A já nejsem nějaký velký borec, jak tady Mirek, co se týká řečtiny, ale v těch různých komentářích, a jsem to dřív se na to díval, tady je slovo, které se jmenuje Ejdo, to znamená vidět, vědět, znát. Neznamená to zakoušet, to je jiné slovo, ginosko, ale to znamená vědět. Vědět na základě toho, že vím o něčem.

[9:31] Vědět skrze naší mysl. Vědět, že jde o poznání založené na znalosti, kým je Pán Bůh. Neznamená to vyloženě zkušenost, ale znamená to poznání. Kým je Bůh? Může tam být ta zkušenost. My nemusíme být zkušeno, že Pán mu všechno obrací jako k dobrému, ale můžeme to vědět, že on má ten záměr. Víme. Víme, známe to. Není tam myslíme si, doufáme, rádi bychom, ale on říká víme. To je to vnitřní poznání, protože víme, kdo je Bůh. Víme. A pak se píše, že těm, kteří milují Boha. A to slovo milovat je slovo agape nebo agapeo, že jo? A to je láska, která je založená na rozhodnutí.

[10:32] Ne je to láska založená na emocích. Je to rozhodnutí. Víme, že těm, kteří milují Boha, kteří se rozhodli milovat Pána Boha. A znamenáte si, tím to začíná. Celá ta věta tím začíná. Tam je ten důraz. My to víme, kdo je Bůh. A pak je, že těm, kteří ho milují, kteří se pro něho rozhodli. My se většinou díváme na tu další část, jak to všechno má být, ale tady je začátek. Víme to a milujeme ho. To jsou dvě základní věci. To je ten důraz. V podstatě, když jeden ze zákonníků se otázal Ježíše, jaké je největší přikázání, tak co mu řekl? Miluji hospodina svého Boha celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou mysli. To je největší přikázání.

[11:35] Tady to začíná. Znát, a milovat. To je rozhodnutí. Celou svou duší, celou svou myslí. Víte, láska k Bohu je naše zodpovědnost. Láska Agape je rozhodnutí vůle. Chci jej milovat, miluji ho. Můžeme makat pro Pána Boha, můžeme mu sloužit, můžeme dělat spoustu dobrých věcí, spoustu dobrých skutků, ale může nám chybět láska. A ve zjevění druhé kapitole je napsáno tady toto. Vím o tvých skutcích, vím o tvém úsilí, o tvé vytrvalosti. Joj, myslím, vím, jak makáš. Vím, že nemůžeš snést, ty, kdo jsou zlí, a vyzkoušel si, ty, kdo se vydávají za apoštoly, ale nejsou, a zhledala si, že jsou lháři. Máš vytrvalo, strpěl jsi pro mé jméno, nepodhl z únavě.

[12:38] A čtvrtý verš, ale máme jednu věc proti tobě, že nemáš takovou lásku, jako na počátku. Rozpomeň, co odkud jsi klesl, navrať se, jednej jako dřív. Néli přijdu na tebe a pohnu tvým svícem z jednoho místa, jestliže se neobrátíš. To je strašně zajímavá pasáž. Ty můžeš makat, můžeš být trpělivý, můžeš snášet těžkosti. Mám jenom jednu věc proti tobě. Že nemáš takovou lásku jako na počátku. My jsme zodpovědní za naši lásku učí Pánu Bohu. Musíme proto něco dělat. Každý vztah se potřebuje do toho investovat. Jinak vychladne, upadá, nic nejde samo o sobě. Víme, že těm, kteří milují Boha, tady to začíná. Můžeme to vědět, že těm, kteří Pána Boha milují.

[13:42] Agape, touto láskou. A pak se píše jako dál o tom, kdo to ještě je. Ti, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí. Když se potom podíváte na zbytek 29. a 30. ver, tak tam je takový řetězec, takový sumář. Tam je napsáno, ty, které vyhledl, přeturčil, povolal, ospravedlnil a uvedl do slávy. Ještě jednou. Vyhledl, přeturčil, povolal, ospravedlnil, uvedl do slávy. Co s tím chce říct za poštol Pavel? Jednodušeně. Tam je takový vývoj, takové stupňování. Začíná to o vyhlednutí až uvedení do slávy. Jinými slovy, Pán Bůh nikoho nestrácí tady v tom procesu. Jedinou duši. To je ta jistota, jedna z jistot. Myšlenka je, které si vyhledl, také uvede do slávy.

[14:42] Ty, s kterýma začal, s tím ji to taky dotáhne do konce. Máme mocného Pána Boha. Jako on ví, co nás čeká, on nás chce uvést do slávy. On se o nás stará, on nás dovede do konce. Ale právě tady v tom procesu nás se něčemu naučit. To platí pro nás, které nás vyvolil, povolal a z milosti jsme mu věřili. A když se podíváte dál na ten verž, podíváme se znovu, a si ho tam dáme, tak je napsáno, že všechny věci, můžeme to posunout, to ten jeden, ten, ještě dolu. Ten hlavní verž tam dát. Všimněte si, těm, kteří milují Boha, všechny věci spolupůsobí. Víte, co to znamená slovo všechny? Většinu, že jo?

[15:50] Některé. Tady ty, páne Bože, to jako tady to ne, to na to nemáš. Všechny věci znamenají, že není nic, co by se výmklo Boží kontrole. Zahrune to i naše chyby. I naše vlastní chyby, i chyby druhých lidí. On si to může použít. Jsou věci, za které nemůžeme. Ale to neznamená, že se to výmklo Boží kontrole. A pak je tam ta důležitá, tak důležité jedno písmenko, to je to K. Ty věci spolupůsobí k dobrému. Všimněte si, pán Bůh neříká, že ty věci v našem životě budou jen dobré. Ale že ty věci spolupůsobí k dobrému. Tam je to slovo synergio, synergetika. Všechno působí k dobrému. On často dopustí věci, které jsou bolestivé, těžké, nelíbí se nám.

[16:51] Přichází možná kvůli našim chybám, našim selháním, říchu, působí to bolest. Někdy to nevíme. Někdy za to nemůžeme. Někdy jsme neudělali nic špatně a přesto se to děje. Podívejte se na knihy Žálmů. Tam to je plné. A on říká, všechny ty věci působí společně k dobrému. Představte si takovou ilustraci. Když děláte dort. Ještě nedělal, ale možná by to dobře nedopadlo. Ale ty sami o ty ingredience, sami o sobě, moc dobré nejsou. Zkuste jíst. tu mouku dlouho, prášek do pečiva, volej a tak dále, vajíčka, všechny tady ty věci dohromady. Ale když to pěkně ve správném poměru zamícháte, budete postupovat podle toho návodu, tak to spolu působí něco moc dobrého.

[17:55] Tak funguje i ten náživot z takových ingrediencí. Nám se to nemusí líbit, prostě ta mouka to je hrozný, aby jsme chtěli už něco jiného. Ale všechno dohromady v božích rukou, těm, kteří ho milují, které si vyvolil, všechny ty věci, všechny spolupracují k dobrému. Teďka je zajímavé to slovo dobrý. To slovo dobrý není slovo, co se používá jako krásné a pěkné. To slovo, tady je to přečto, je to agatos a je to v podstatě znamená dobré podstaty. Použitelné, vynikající, zdravé, má to zdravé jádro. Ale nemusí to být krásné, protože slovo krásné, pěkné je slovo kalos, úplně co jiného. Ale má to zdravé jádro. Nemusí to být krásné, pěkné, ale má to zdravé jádro. To, co my prožíváme, nemusí padat krásně, atraktivně.

[18:59] A možná to zanechává jízvy v našem životě. A on říká, tady ty věci spolupracují k dobrému. Povede to k tomu dobrému, co je uvnitř, co je zralé. Co je zdravé podstaty. To je vnitřní proměně do té Kristovy podoby. Takže to máme ty jednotlivé slova. Ale ten největší problém tady v tomto je právě, co je to dobré. Jak se díváme na to, co je to dobré. My si často myslíme, že to dobré znamená, že skončíme v nějakém pohodlném zaměstnání, vyhrajeme v loterii, všechno se prostě zpraví, žádný problém, všechno bude v pořádku, všechno se uzdraví, všechny potřeby budou naplněné. A to je tedy největší problém, který často máme. Jak definujeme dobré. Já bych se chtěl s vámi teďka podívat, co to znamená to dobré do žálmu 73.

[20:02] Jak správně definovat to slovo dobré. Co to je, jak tomu porozumět. Protože často můžeme být na tom podobně, můžeme být naštvaní na Pána Boha. Tak jako Azaf, tady v tom žálmu 73. To byl naštvaný, protože chtěl, aby to bylo dobré v jeho životě. Možná my to taky chceme. A byl naštvaný na Pána Boha, protože nezakoušel to dobré podle svých představ. Když se porovnával s jinými lidmi, kteří na Pána Boha kašlali. Dělali si, co chtěli. A on říká, ale já jsem čistého srdce a přesto zažívám těžkosti. Takže pojďme se na to podívat. Začíná ten v žálem slovy.

[21:02] Jak je Bůh dobrý k Izraeli? K těm, kde jsou čistého srdce. To je ten základ. Když jste z čistého srdce, Pámuch je vždycky dobrý. Jo, máš zažívat prosperitu a tak dále. Jenom, že tak jsem to nezažíval, tak to nebylo. Avšak moje nohy, a teďka říká ten Asaf, avšak moje nohy málem odbočily, moje kroky téměř sešly z cesty, nebo jsem záviděl. A teďka se porovnává. Záviděl potřeštěncům, když jsem viděl jejich své vole. Ale jsem viděl své volné, jak si pokojně žijí. Smrt je do okovu ještě nesevřela, jejich tělo kypí. Nevědí, co je to lidské plahočení. Nebývají postižení jako jiné. lidé. Jejich náhrdelníkem je spupnost, násilnictví šatem, do něhož se halí. Jejich oko vystupuje stuku, ještě mají se hodně dobře. Provaluje se smýšlení srdce, vysmívají se, mluví zlomyslně, povýšenou řetí utiskuji druhé. Do úz nebesa si berou, jazykem prosmíčí zemi. A lice za nimi hrné lokat vodu plným doušky.

[22:17] A oni říkávají, co pak se to pán Bůh dozví? Což pak to nejvyšší pozná? Ano, to jsou ty své volníci. Bez starostí věčně kupí mění. No je to fér tady toto? Tak já si zachovávám rizí srdce, málem umírám a oni se dělají, co chtějí, kašlou na pána Boha a mají se tak dobře. Tak kde je to dobro? A on říká, tedy zbytečně jsem si uchoval rizí srdce, dlaně omýval nevíností. K čemu to všechno je? Každý den říká se na mě si půj rány. Každé ráno by vám trestán. Kdybych řekl, budu mluvit jako oni, věrolo mě, bych opustil pokolení tvých synů. Říká, přemýšlel jsem, jak se v tom všem vyznat. Nesnadné se mi to zdálo. Říká, já to nechápu prostě.

[23:18] Já to nechápu. To se nedá prostě tady v té hlavě nějak jako dát dohromady. To je nelogické. Mám čisté srdce a každý den se na mě si půj rány, říká. A oni mají špinavé srdce a mají se dobře jak prasata v žitě. Jak se v tom mám vyznat. Tak kde to je tady ty věci všechny? Pak to pokračuje v tom sedmnáctém verši. Podíváme se dál. Říká, teprve, teprve, až tehdy, když jsem vstoupil do boží svatyně, jsem pochopil, jak ji vezmou konec. Až tehdy, když jsem vstoupil do boží svatyně, jinými slovy, až tehdy, když jsem začal se na ty věci dívat z božího pohledu, jsem pochopil, jak ji vezmou konec. Zvonete trochu jinak, říká. A pak pokračuje. Věru stavíš je na kluské stezky.

[24:19] Dostkáz je srazíš. Jaký úděs náhle zbudí, hrůzou se obrátí, vníveš do jednoho. Jako snem po procitnutí panovníku pohrdneš jejich přeludem, až se zbudíš. Když mé srdce bylo roztrpčené, když se jítřilo mé ledvy, jiný studijní překlad říká, když jsem byl zahořklý, tak jsem byl jak tupec. Jiný překlad říká jako dobytek. Nic jsem neznal, já jsem to nechápal. Jako dobyče jsem před tebou býval. A teďka najednou prostě to mění z tu definici. Co vlastně chce? Na co se chce zaměřit? A říká 23. verž. Já však chci být ustavičně s tebou. Uchopil jsi mě za pravici. Povedeš mě podle svého rozhodnutí, pak mě do slávy přijímeš.

[25:20] Koho bych měl na nebesích? A na zemi v nikom kromě tebe nemám zalíbení. Ač mé tělo i mé srdce chřadne, Bůh bude na věky skála mého srdce můj podíl. Hle, ti, kdo se tobě vzdáli s hinou, ty umlčíš každého, kdo poruší ti věrnost. A teďka dokončí. Mně však boží blízkosti je dobře. Panovníku hospodinu mám své útočiště, proto vyprávím o všech tvých činech. Mně však boží blízkosti je dobře. Mně však boží blízkosti je dobře, nebo mě je dobře, když jsem blízko pánu Bohu. Tam je to dobré. Víte, pravé dobro poznáme, když jsme... o boží přítomnosti. Může nám to chvilku trvat, ale když jsme o boží přítomnosti a díváme se vlastně na svůj život jeho očima, tak se ty větši začínají měnit.

[26:29] To se nedá pochopit, to se musí zažít. To se těžko vysvětluje, ty věci. Říká, já jsem přemýšlel, jak se v tom mám vyznat, já jsem to nechápal, tady mi to prostě nedávalo smysl, ale pak jsem vstoupil do boží svatyně, do jeho přítomnosti. Pak jsem to zakusil. Ty věci se změnily. Ten nový pohled a ten Asav říká, já jsem přemýšlel na základě, co jsem viděl, jsem to měřil prostě štěstím majetkem a tak dále, to je dobro, ale pak jsem pochopil dočasné versus věčné. Krátkost, nejistota života. Říká, pán mu říká dobré, něčemu jinému. Pokud tě těžkosti a utrpení povedou blíže k pánu Bohu, do boží přítomnosti, není to špatné, ale je to dobré. Pokud tě bohatství a spokojenost a to má, že máš všechno, odváď od páná Boha, tak to není dobré, ale je to špatné.

[27:37] To říká Asav. To říká Bible. Když jsme v boží přítomnosti, tak to dobro se definuje úplně jinak. A proto na konci žálmu Asav říká mě dobře, boží přítomnosti. To je to dobré, protože se najednou na ty věci dívám jinýma učíma. To dobré, co chce učinit pán Bůh v našem životě, je to konečné dobro. To můžeme pochopit jenom, když jsme v jeho blízkosti. Když se díváme na život, na hodnoty jeho očíma. On chce v nás dokonat svůj záměr. On si nás vyvolil, přeturčil a chce nás dovést do jeho slávy. A během té cesty nás transformuje, nás mění. Toto je ta jistota, kterou máme. Bych to zakončil příběhem. Jediný muž, který přežil z troskotání lodi, byl zanesen na takový malý ostrov, neobydlený.

[28:44] A hořečně tě prosil pána Boha, aby ho zachránil. Každý den sledoval moře. Nic. Žádná pomoc. A vyčerpaný nakonec po dlouhé prostě době si postavil nějakou chatrč z naplaveného dřeva, aby ho chránila před deštěm a před dalšími živlí. A dal si tam všechny věci, které měl. A jednoho dne, když se vracel z výpravy za jídlem, tak našel svou chatrč v plamenech. Kouš vstoupal k nebi. Stalo se to nejhorší. Všechno bylo ztraceno. Byl pohlcen zármutkem, zlostě řekl, bože, jak si to mohl udělat? Druhého dne, brzy ráno, probíl zvuk lodi, která se blížila k ostrovu. Přijalo zachránit. Jak jste poznali, že tu jsem? Ptá se unavený, vyčerpaný muž svých záchránců. No, viděli jsme vaše kouřové signály.

[29:45] Odpověděli. Někdy nám zhoří celá chatrč. Všechny věci. Někdy se nám nedaří. Ale neměli bychom ztrácet naději. Protože Bůh působí i uprostřed těchto věcí. Jako vzpomen si na to, až někdy příště ti to všechno zhoří. Možná to nemusí ví všechno. Možná říkáš, že je to dobré. Možná to jsou právě kouřové signály, které předcháží boží milost. A John Piper, známý americký kazatel, říká tady o tom verší toto. Důvěra v to, že svrchovaný Bůh vede všechny naše věci dobré. I všechny bolesti v našem životě. Pro naše konečné dobro nám může dávat hluboký pokoj, bezpečí, naději a sílu pro život.

[30:47] A jak poprosil poslední slide, když se to podívali. Já jsem trochu přehodil ten verž a dal jsem na začátku, nevíme, ale dal jsem tam otázku. Víš, že těm, kteří milují Boha, všechny věci spolupůsobí k dobrému. Těm, kteří jsou povoláni podle jeho předsevzetí, víš to, pokud ano, důvěřuj mu. To může být ta záchranná síť pro jakékoliv životní situace. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20221023/jistota-v-nejistot · Aktualizováno: 2026-10-15