# Jsme na vítězné straně ...

> Kázání ze dne 30. 10. 2022, Ř 8,31-39, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 30. 10. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Ř 8,31-39
- **Délka:** 20:37
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-30-Jsme-na-vitezne-strane-.-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-10-30-Jsme-na-vitezne-strane-.-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, bratři a sestry, je nás tady trochu méně, chybí nám mládež nebo většina mládeže. Je to dané tím, že v Brně je konference mládeže a já jsem tam včera měl seminář a byl jsem velmi potěšený z toho, že mladá generace má zájem o boží slovo, dokonce až do takové míry, že já jsem měl seminář předvečeří a dokonce nespěchali ani na večeři, tak z toho jsem byl jako velmi pouzbuzený a překvapený a potěšený z toho, že Duch Svatý stále působí i v další generaci. To je radost. Není to samozřejmost, protože zažil jsem i jiné konference mládeže, kde jsem také z hodou okolností měl semináře a přišlo tam pár jednotlivců. Dobře si pamatuju, jak jenom název toho semináře mě trval možná půl hodiny, než jsem ho vymyslel, aby byl atraktivní pro mladé.

[1:09] A pak tam bylo pár jednotlivců a zjistil jsem, že konkurence byla v tom, že vedle malovali na sklo, tak od té doby moc nemusím malování na sklo. Malujete, prosím vás, někdo na sklo? Nebojte se, já jsem přítel umění. O tom to není. To jsem chtěl použít jenom jako příklad toho, že to jako není samozřejmost, když člověk je zasažen božím slovem, když má touhu po božím slově, když se v jeho životě něco děje a to může způsobit jenom Duch Svatý. A zrovna taky dnes, když jsme se tady sešli na tomhle místě, tak bez Ducha Svatého je to úplná marnost. My potřebujeme, aby byl přítomén, aby byl přítomén úplně ve všem, co tady při bohoslužbách se děje, od chvál, přes slovo, přes svědectví. A já mám naději, že Duch Svatý je mezi námi přítomén.

[2:10] A že nás i bude pouzbuzovat, případně napomínat skrze Boží slovo. Tak já dnes budu číst vlastně poslední část osmé kapitoly listu Římanům. Je to vlastně od 31. do 39. verše. Budu číst toho českého studijního překladu. A nevím, jestli je pro vás dobrá zpráva, že si poté dáme pauzu a dva měsíce budeme mít volná kázání a list Římanům bude pak až po novém roce zase pokračovat. Vím o některých, kteří to jako skutečně uvítají. Nebudu jmenovat, ale tak pro některé je to dobrá zpráva. Takže dnes naposledy list Římanům, osmá kapitola, 31 až 39. Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám?

[3:13] On neušetřil vlastního syna, ale za nás, za všecky ho vydal. Jak by nám spolu s ním nederoval všechno? Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Bůh je ten, kdo ospravedlňuje. Kdo je ten, kdo je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás. Kdo nás odloučí od Kristovy lásky? Soužení nebo úzkost? Pronásledování nebo hlad? Nahota nebezpečí nebo meč? Jak je napsáno, celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt, pokládají nás za ovce určené na porážku. Ale v tom všem dokonalé vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Jsem přesvědčen, že ani smrt, ani život, ani anděle, ani mocnosti, ani přítomnost, ani budoucnost, ani moci, ani výšina, ani hlubina, ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, která je v Kristu Ježíši naše.

[4:25] Mám za to, že to je jeden z velmi krásných, úžasných biblických textů. Já velmi často ten konkrétně, ten 38. 39. verž i používám v osobních rozhovorech nebo třeba při vyučování základu, protože je to text, který mluví o jistotách, o jistotě, kterou máme. Sice ten studijní překlad má v tom 38. jsem přesvědčen, ale v ekumenickém máme, jsem si jist, je to o jistotě, je to o bezpečí, o tom, že křesťané stojí na bezpečné půdě, vlastně na skále, na skále, která se nepohne. A i ta jedna píseň, kterou jsme tady dneska zpívali, tak je částečně inspirovaná začátkem tohoto textu. Co tedy k tomu řekneme? Je-li Bůh pro nás, kdo je proti nám? Je-li Bůh s námi, kdo je proti nám? Má ekumenický překlad.

[5:26] To je v podstatě začátek i konec celé té perikopy, celé toho oddílku o naprostých jistotách božích dětí. Tím důvodem je to, že za námi stojí živý Bůh, autorita, nejvyšší stvořitel, soudce, který dal pro nás a za nás úplně to nejvíc, co mohl. Dal svého vlastního syna. Největší bohatství, které měl, nenechal si vůbec nic. Dal svého vlastního syna na kříž, vydal ho na smrt, proto, abychom my mohli být zachráněni a spaseni. To je ta největší cena, ta největší hodnota. A proto tam je řečeno, jak by nám spolu s ním nedaroval všechno. Ono to vypadá na jedné straně Boží syn, na druhé straně všechno. A jakoby to všechno vypadá, že to je strašně moc, hodně. Jakoby to bylo snad víc, než sám Boží syn, ale to všechno jsou maličkosti, drobnosti proti tomu, že už dal svého syna za nás.

[6:37] A to je ta jistota, to je to bezpečí, že vlastně jsme draze koupení. Že všechno hospodin vsadil, když použiju možná nepřiměřený příklad, karetní, všechno vsadil na jednu kartu. Dal tolik, že už jako není cesty zpět. Protože se tak rozhodl, z lásky k nám, dal tu nejvyšší cenu. Proto stojíme na pevný půdě, na bezpečný půdě. Kdo bude žalovat na Boží vyvolené? Vždyť Půh je ten, kdo ospravedlňuje. Hospodin je ten, který nás ospravedlňuje. Kdo by proti nám prostě žaloval? Byť Satan chce žalovat a žaluje. Ale na naší straně je stvořitel, soudce, ale také spasita, zachránce. Takže veškeré žalování je marné, protože nám je zadarmo z milosti odpuštěno.

[7:40] Kdo je ten, který je odsoudí? Vždyť Kristus Ježíš, který zemřel a byl i vzkříšen z mrtvých, je na pravici Boží a přimlouvá se za nás. Dílo Pána Ježíše je dokonáno. Ve smyslu spásy, záchrany. Jeho oběd je dokonaná, dokonalá. Ale jeho dílo neskončilo. Je tady jasně řečeno, že je na pravici Boží a přimlouvá se za nás. Za mě i za tebe. V každý čas. Jeho velekněžské dílo, jeho velekněžská role trvá dál. A ve prospěch nás to je dobré si uvědomit. I v těžkých časech. A přestože je tenhle text o jistotách a o bezpečí, tak nijak nebagatelizuje to, že Boží lidé Prochází těžkými věcmi, že prochází úzkostí, soužením, pronásledováním, může se nás dotýkat dokonce hlad, nahota, nebezpečí nebo meč.

[9:01] To není žádný povrchní triumfalismus, to, co tady čteme. Boží slovo ví o tom, že i boží děti prochází těžkým časem. Kdo by toužil po úzkosti? Po takovém tom svírajícím strachu nebo po takové té svírající nejistotě? Kdo touží po soužení? Máme tady nebezpečí. Bratři a sestry na Ukrajině dobře vědí, co to je nebezpečí. Pro následování. Bratři a sestry v muslimském světě nebo i v jiných končinách dobře vědí, co to je pro následování. I v tomto momentě, v tento čas, kdy nám je tady velmi dobře a díky Bohu za to, že žijeme v této zemi. Díky Bohu za to, že máme dostatek. Ale i v tomto čase jsou bratři a sestry stovky nebo tisíce kilometrů vzdálení od nás, kteří prochází třeba i těžkým pronásledováním.

[10:08] A nebo nedostatkem, který se projevuje hladem, nedostatkem ošacení. A nebo dokonce je tam slovo meč. Slovo meč to je symbol pro smrt. Dokonce i smrt hrozí božím dětem. Meč není nástroj, kterým se pláca po zadku. To není nástroj, kterým se škrabeme někde na zádech. To je opravdu symbol smrti. A dokonce i smrt hrozila božímu lidu a hrozí božímu lidu. Ale ani to není konec. Je to zvláštní paradox. V tomhle textu, který mluví o bezpečí, o jistotě, o vítězství, tak je řečeno ze starého zákona tohle slovo. Celý den jsme pro tebe vydáváni na smrt. Pokládají nás za ovce určené na porážku. To není žádný trumfální verš, který bychom s radostí vyznávali.

[11:11] A řekl bych, že v rámci toho, co jsme četli, tak tenhle verš velmi rádi přeskočíme. I já přiznávám, že cituji od 38. do 39. verše. A tak nějak přeskakují ten 36. verš. Ale paradox je právě v tom, že i skrze smrt křesťané vítězí. Protože smrt, fyzická smrt, není konec. Pro naprostou většinu lidí kolem nás, kteří neznají Krista, je fyzická smrt konec. Tam to končí. Ale pro boží děti, to smrti nekončí. Nebo si myslíte, že Štěpán, mučedník, který byl ukaminován, takže prohrál? Nebo Apoštol Jakub, který byl s ťat mečem, že prohrál? Že jsou to ti, kteří prohráli?

[12:12] Nebo náš mistr Jan Hus, že prohrál, když byl bídně spálen v ohni? Nebo Jeroním Pražský o rok později? Nebo o sto let později Baltazar Hubmajer ve Vídni? Jeden z novokřtěnců. Přečtěme si, co vyznává Štěpán, první mučedník církve. Co vyznává vlastně na samém závěru svého života. Je to sedmá kapitola skutků od 54. verše. Poté, co kázal a jeho kázání se chylilo ke konci, tak jeho odpůrci, když to slyšeli, běsnili ve svých srdcích a skřípali proti němu zuby. Nemohli to snést. Ale on, plný ducha svatého, A člověk by se řekl, plný ducha svatého, tak musí být nějaký happy end. Musí být přece nějaké zázračné vyvedení.

[13:14] Tak jako Petr byl zázračně vyveden z vězení. Ale on, plný ducha svatého, upřeně pohlédl k nebi a spatřil boží slávu a Ježíše, jak stojí po pravici boží. A řekl, hle vidím nebesa rozevřená a syna člověka, jak stojí po pravici boží. Oni však vykřikli velkým hlasem, zacpali si uši a společně se na něho vrhli. Vyhnali ho ven z města a kamenovali. Světkové odložili své pláště k nohám mladíka, který se jmenoval Saul. A kamenovali Štěpána, který bzýval pána a říkal, pane Ježíši, příjmi mého ducha. Pak klesl na kolena a zvolal velikým hlasem. Pane, nepočíte jim tento hřích. Když to řekl, zesnul. Polickův za to žádný happy end se neodhral. Štěpán zahynul. Ale nebyla to porážka. Zvítězil.

[14:17] Pro jméno Ježíše Krista, pro jeho prolitou krev, zvítězil. A patří mezi vítěze. Všimněte si, ještě než umřel, jakého vidění se mu dostalo. Hle, vidím nebesa rozevřená a syna člověka, jak stojí po pravici boží. A poštolské vyznání mluví o pánu Ježíši, který sedí po pravici boží. Tady stojí. Nevím úplně, co to znamená, ale něco to znamená. A pro Štěpána, který tohle vidění viděl, tak určitě rozuměl. A určitě byl posílen. A v jistotě víry byl schopen dohrát tu svou roli až do konce. A i přes fyzickou smrt, tak se stal vítězem.

[15:18] Ani meč totiž není z toho, aby odloučil boží děti od lásky Kristovi. Ale v tom všem dokonale vítězíme skrze toho, který si nás zamiloval. Včetně těch, kteří nakonec umřeli mučednickou smrtí. Dokonale vítězíme má ten studijní překlad. Tam je sloveso řecké hypernikan, což znamená dokonalé vítězit, nebo vítězit, daleko překonat, skvělého vítězství dobít. To je sloveso nikan, to znamená vítězit. A je tam ta předpona hyper, hyper znamená přes nebo nad. To známe i v češtině, teď prožíváme inflaci a všichni se bojíme, aby nenastala hyperinflace.

[16:24] Něco, co je ještě nad to, co je přes míru. Takže vlastně to sloveso hypernikan znamená dokonalé zvítězit. Něco, co je ještě více než normální vítězství. Ještě nad to. Proto dokonalé vítězit. Slavně vítězit. A tohle máme garantované, tohle máme zajištěné skrze skutečně víru v pána Ježíše. A proto Pavel říká, který nakonec sám přece umřel mučednickou smrti, že ani smrt, ani život, ani anděle, ani mocnosti, mocnosti tam si můžete dosadit veškerou lidskou, nepřátelskou sílu, ale také veškerou nadzemskou nepřátelskou sílu. Samotného satana ze všemi jejich nohsledy.

[17:24] Všechny démony a všechny ty zlé dochy, tak to všechno si se můžete dosadit. Ani přítomnost, ani budoucnost. Mnoho lidí se leká budoucnosti, ani budoucnost. Ani moci, ani výšina, ani hlubina. Ta výšina a hlubina, tak poprvé tady budu citovat český překlad Ondřeje Petru. Ten si vždycky přečtu tak jako první v rámci těch překladů, které mám. Ne proto, že by byl nejlepší, ale že je pro mě ten nejhorší. Pokud na něho zapomenu, tak se nic moc neděje. A vždycky ten nejlepší si nechávám až na konec. Takže Petru mám vždycky až jako na začátku. A mám za to, že v kázání jsem z něj nikdy v životě necitoval. Ani jednou. Tak teď bude ta výjimka. Teď se to stane poprvé. Tak on tam má, misto té výšiny a hlubiny, tak tam má ani svět nad námi, ani pod námi.

[18:25] A mi se to docela líbilo. Takže Ondřej Petru, jeho překlad. Ani výšina, ani hlubina. Ani svět nad námi, ani pod námi. Mám za to, že teda nemyslel na piloty a na horníky. Že asi myslel na něco jako jinýho, aniž bych to tedy víc rozebíral. Ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od boží lásky, která je v Kristu Ježíši, našem pánu. Bratři a sestry, na této jistotě stojíme. Na takto bezpečné půdě. Není to žádný falešný triumfalismus, který by ignoroval a bagatelizoval těžké životy. Většina z nás máme těžké životy, někteří přetěžké životy. Vím o bratřích, o sestrách i v tomto čase, že prochází velmi těžkým časem. A tak tady nechci kázat nějaké jako jednoduché evangelium, falešné.

[19:29] Ale skrze ty těžké věci, které procházíme, tak si můžeme být jistí, že jsme vítězové, že jsme na vítězné straně, že je to naprosto jisté a bezpečné, že to nezáleží na nás, na našem velkém boji, ale proto, že jsme připojeni k hlásce Pána Ježíše Krista, že On nás drží. Představte si obraz malého dítěte a maminky, tak jako je krásný, když se to miminko a maminky drží. Ale i kdyby se to dítě pustilo, tak maminka nepustí. A to je to bezpečí, to je ta jistota. Že náš Pán nás drží. Že procházíme životem s tím, kdo je autoritou na nebi i na zemi. Ježíš to o sobě řekl, že je autoritou na nebi i na zemi. Není vyšší moci, která by nás mohla od jeho lásky, z jeho rukou, z jeho přítomnosti odloučit.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20221030/jsme-na-v-t-zn-stran · Aktualizováno: 2026-10-15