# Dobře rostlý ... aneb život Jakuba, bratra Páně

> Kázání ze dne 6. 11. 2022, Marek 6:3 Sk 1:12, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 6. 11. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Marek 6:3 Sk 1:12
- **Délka:** 29:49
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-11-06-Dobre-rostly-.-aneb-zivot-Jakuba-bratra-Pane-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-11-06-Dobre-rostly-.-aneb-zivot-Jakuba-bratra-Pane-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Chtěl bych poděkovat těm, kteří vedli chvály a vůbec vám všem, kteří se podílíte tady na chvalách v tomhle společenství, protože to je důležitá součást našich bohoslužeb. Měli jsme o tom dvě biblické hodiny, o chvalách a uctívání. Znamená to, že se ti dotyční museli naučit někde zpívat a někde hrát, že museli investovat mnoho času a zrovna tak i na každou bohoslužbu se pravidelně prostě připravovat a připravují se. A tak si toho velmi ceníme a vážíme si toho a děkujeme vám. Dnes budu mluvit nikoliv z nějaké epištoly nebo konkrétního, konkrétní nobo zákonní biblické knihy, ale bude to spíš tematické kázání, které jsem nazval Dobře rostlý.

[1:02] Stvrdím i na konci tedy, jenom aby bylo jasno. Dobře rostlý. Budu mluvit o jedné velmi zajímavé biblické postavě a to je Jakub Bratrpáně. Jakub Bratrpáně. Pozdější apoštol Jakub. Když říkám Bratrpáně, tak ono to asi vyžaduje trochu jako určitý vysvětlení. Jsme v Olomouci a to je přece jenom jakoby římskokatolická bašta. Tady je tu a tam řeč o Marii Páně, tak jaký Bratrpáně. Je potřeba si to doložit z písma, takže hned na začátek přečtu pár slov z Marková Evangelia. Teď jsem se zrovna o tom ztratil. Tak se chvilku omluvám.

[2:03] Šestá kapitola. Šestá kapitola, třetí verž. Což to není ten tesař, syn Marín a bratr Jakubův, Jozefův, Judův a Šimonův a nejsou jeho sestry tady u nás. Takže Marek v šesté kapitole ve třetím verži mluví o tom, že náš pán Ježíš měl vlastně tělesné sourozence. Pokrevní. A je tady jmenované Jakub, Jozef, Juda, Šimon a sestry. Ty nejsou jmenované, dokonce není ani řečeno, na kolik jich bylo. Ale množné číslo. Tak minimálně dvě. Takže ta Marie Pana je tak trochu jako zatazníkem. Biologicky vzato. Takže pán Ježíš měl své mladší pokrevní bratry. Jo, řimští katolici se snaží to vyložit to slovo bratr tak nějak jako bratranci a tak jako různě.

[3:09] Ale jako to jednoduché první jasné čtení, zvlášť, když je tady řečeno syn Marijn a tak dále, tak ta souvislost je naprosto zřejmá. Takže co z toho plyne? No, prostě Maroška a Pepíček měli prostě normálně sex. A z toho byli další lidé, sourozenci Pána Ježíše. Kteří vyrůstali v jeho blízkosti, v jeho přítomnosti, se kterýma nějakým způsobem byl nablízku v podstatě do zhruba třiceti let Pána Ježíše. Víme, že zhruba někde kolem třiceti let nastoupil svou mesiářskou službu. Do té doby žil úplně normální, skoro by se dalo říct obyčejný život, zaměstnán jako tesař, vyučen řemeslu po svém adoptivním otci.

[4:22] A dá se očekávat, že zrovna tak bráchové Jakub, Jozef, Juda, Šimon vyrůstali v této řemeselné dílně. V každém případě, když náš pán byl hospodinen povolán do služby, byl pomazán duchem hospodinovým, tak tam došlo k neporozumění dokonce i jeho vlastní rodiny. Ačkoliv jeho vlastní rodina zažila docela dost. Vzpomněte si na dary a klanění nikoliv mudrců, ale mágů. Vzpomněte si na andělské chvály. Ono mnoho věcí se dělo, prostě podivohodných, a tu rodinu to nutně muselo zasáhnout, pochopitelně. Vzpomněte si na dvanáctiletého v chrámě. Vzpomněte si, jak v Jeruzalémě z toho byli uvytrženi ti náboženští vedoucí, farizeové zákonníci, jak byli uvytrženi, když rozmluvali vlastně s dvanáctiletým Ježíšem.

[5:37] Přece tohle všechno tu rodinu muselo nutně ovlivňovat a zasahovat. V každém případě, když pán Ježíš nastoupil svou mesiářskou službu, tak tam nebylo úplně porozumění. Vlastně jeho bratři nepatřili mezi jeho učetníky. Nechodili s ním, nestali se a poštoli ve smyslu dvanáctky. Nepatřili ani mezi sedmdesátků, nepatřili ani mezi učetníky. Když se podíváte do Marka 3. kapitola, 21. verž, tak tam čteme, že když to uslyšeli jeho příbuzní, přišli, aby se ho zmocnili, říkali totiž, že se pomátlo. Takže Ježíšovo příbuzenstvo to nechápalo, co ten Ježíš začal konat.

[6:40] Měli za to, že nějakým způsobem je to nepřiměřený, že vyvádí, že se pomátlo, říká ekumenický překlad, a chtěli se ho zmocnit. No zmocnit se to není úplně dobrovolný rozhovor. To je násilný akt. A hned po té 31. verž, té 3. kapitoly, tu přišla jeho matka a jeho bratři, stáli venku a vzkázali mu, aby k ním přišel. Kolem něho seděl zástup, řekli mu, hle, tvoje matka a tvoji bratři jsou venku a hledají tě. Odpověděl jim, kdo je má matka a moji bratři. Rozhledl se po těch, kteří seděli v kruhu kolem něho a řekl, hle, moje matka a moji bratři. Kdo činí vůli boží, to je můj bratr, má sestra i matka. A ten 21. verž, který jsem předtím četl, tak tomuhle předchází. Tam je řečeno příbuzní, tak my úplně nevíme, kdo z nich to byl, nebo jestli to náhodou bylo širší příbuzenstvo.

[7:45] To úplně v tuhle chvíli nejsme schopni doložit. V každém případě se i ta nejbližší rodina jako dozvěděla o téhle tendenci a přišla za Ježíšem a chtěli s ním mluvit. Není řečeno o čem, ale chtěli s ním mluvit. A vidíte, že tady je prostě vnitřní jako jakýsi nesoulad. Že Ježíš chodí se svými učetníky a dokonce řekl, že vlastně ti, kteří činí vůli boží, tak to je můj bratr, má sestra i matka. Že tam byl takový vnitřní neúplně soulad jako v téhle chvíli. To se záhy změnilo. Ale v téhle chvíli tam nebylo to porozumění v jeho vlastní rodině, u jeho vlastních příbuzných bratří konkrétně. A v tomto případě, když mluvím tedy o Jakubovi, tak u Jakuba, což byl... v pořadí druhý nejstarší brácha. Teda po Ježíšovi ten první, tak tak.

[8:54] Zajímavý text nacházíme ještě v Janovi Evangeliu, sedmá kapitola. Janovo Evangelium, sedmá kapitola, druhý až pátý verš. Tam je docela takový jako zajímavý svědectví, které odhaluje i to vnitřní nastavení těch bratří v době, kdy pán Ježíš sloužil. Jano, sedmá kapitola, od druhýho do pátýho verše. Byli blízko židovské svátky stánků a jeho bratři mu řekli, jdi odtud do Jucka, aby tam tvoji učetníci viděli skutky, které činíš. Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní. Chceli být známí na veřejnosti. Činíš-li takové věci, ukaž se světu. Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. To je jako velmi zajímavá sonda do té situace, jak jeho bratři nebo jak jeho rodina nahlíželi na Ježíše.

[9:59] Říkají, aby tam tvoji učetníci viděli skutky. To znamená, oni nejsou učetníci. Je tam určitý distanc. Ten je v zápětí nakonec komentován, žeho písatelem Janova Evangelia. Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. A přitom slyšeli o skutcích Ježíšových. Jinak by takhle nemluvili. A i ty Ježíšovi skutky vidíte, že ty bratry v tuhle chvíli nepřesvědčili. Nevíme úplně přesně, jestli to měli jen z doslechu, nebo jestli něco i viděli, jestli něco zažili. V každém případě se jich to ještě nedotýkalo, že by je to přitahovalo k pánu Ježíši. Ještě pořád je tam distanc, ještě pořád je tam nevěra. Dokonce mám takový pocit, silný pocit, že ten komentář, který tady je, tak je mírně ironický.

[11:01] Že v tom je takový ten podton ironie. Nakonec ani skutečně jako nevěděli, kde a jak Ježíš sloužil, protože tady mluví o tom, aby se ukázal světu se svými skutky. No jo, ale on už předtím byl věrozolemně. Když se podíváte, mám za to, že pátá kapitola Janova evangelia, tak v Jeruzalémě uzdravil už člověka. A právě pak od Jeruzaléma, nebo z Jeruzaléma odešel, protože ho tam chtěli likvidovat. Mimochodem, Janovo evangelium ukazuje, na rozdíl od Matouše Marka a Lukáše, na rozdíl od synoptických evangelí, že Ježíš během své služby vícekrát šel do Jeruzaléma a zpátky. Jo, prostě synoptická evangelia ukazují takový ten směr z Galiléje a neustále směřování do Jeruzaléma a tam to všechno vyvrcholilo. Janovo evangelium nám ukazuje, že přece jenom to bylo i trochu ještě jinak, že kromě té tendence neustále služby z Galiléje směrem do Jeruzaléma, tak pán Ježíš pendloval.

[12:10] Minimálně třikrát prostě se během té pozemské služby podle Janova evangelia, tak se zastavil v Jeruzalémě. Takže do Jeruzaléma, do Jucka, zpátky do Galiléje a několikrát se to takhle otočilo. Takže když tady ti bratři říkají, aby se ukázal světu, myšleno, aby šel do Jucka, aby šel do Jeruzaléma, tak Ježíš předtím skutečně v Jeruzalémě byl. Takže neměli úplně představu, kde Ježíš slouží, jak slouží, mají nějaké povědomí, ale prostě nevěřili v něj. Nakonec, když Ježíš byl ukřižován a vysí na kříži, tak vlastně svou matku Marii odkazuje jednomu ze svých učetníků. Nikoliv tomu dalšímu bráchovi, který byl Jakub. Co se týká stáří, tak po Ježíšovi byl Jakub a úplně přirozenou věcí by bylo, že by svou matku odkázal na dalšího nejstaršího bráchu.

[13:21] A Ježíš odkazuje svou matku prostě jednomu ze svých učetníků. To také ještě něco ukazuje, že ještě v tomto momentě ten Jakub nebyl ani učetníkem, ani prostě v Ježíše nevěřil, prostě vedl si svůj život a proto Ježíš svou matku Jakubovi neodkazuje nebo nedává pokyn, aby ji zabezpečil, aby se o ní postaral. A uděláme trochu střih a podíváme se do skutku Apoštolů v první kapitole, kde budu číst od 12. verše. Potom se z hory, které se říká Olivová, vrátili do Jerozaléma. Není to daleko, jen asi kolik je dovoleno ujít v sobotu.

[14:22] Když přišli do města a vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matóš, Jakub Alfejův, Šimon Zélota a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvalé modlili spolu se ženami, s Marí, matkou Ježíšovou a s jeho bratry. Je to ještě před letnicemi. Je to vlastně informace, která byla po nanebe vstoupení páně. Ukřižování třetího dne byl Ježíš vzkříšen z mrtvých. Potom následuje 40 dní, kdy se Ježíš zjevuje Apoštolům, ale nejenom Apoštolům, učedníkům. Za chvíli se o tom něco přečtem. Po 40 dnech pán odchází do nebe, na nebe vzatí páně a pak zbývá 10 dnů do velikonoc. A v rámci těchto 10 dnů probíhají modlitby a mezi nimi už Marie a Ježíšové bratři.

[15:27] Tam se něco stalo, tam se něco odehrálo. Najednou i Ježíšové bratři, i Jakub je mezi učedníky. Už je mezi věřícími. Podíváme se ještě na další místo. První list do Korintu, 15. kapitola. Tam budu číst od třetího verše, kde Apoštol Pavel mluví vlastně o vzkříšení. To je ta nádherná 15. kapitola o vzkříšení z mrtvých. Ale začíná to nejprve od třetího verše následujícím způsobem. Odevzdal jsem vám především, co jsem sám přijal. Že Kristus zemřel za naše hříchy podle písem a byl pohřben. Byl vzkříšen třetího dne podle písem. Ukázal se Petrovi, potom dvanácti. Poté se ukázal více než pětistům bratři na jednou.

[16:29] Většina z nich je posud naživu. Někteří však již zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem Apoštolům. Naposledy ze všech se jako nedochučeti ukázal i mě. Vždyť já jsem nejmenší z Apoštolů a nejsem ani hoden jména Apoštol, protože jsem pronásledoval církev. Tak v tom seznamu těch zjevení vzkříšeného Krista je jedno jméno, jedno speciální zjevení. Pak se ukázal Jakubovi. Jedno speciální zjevení jednomu konkrétnímu člověku. Všichni bibličtí badatelé, které mám k dispozici doma, se shodují na tom, že se jedná o Jakuba, bratra páně. Prstě si Ježíš přišel pro svého bráchu. Speciální zjevení přesně jenom.

[17:35] A když se podíváte do skutku Apoštolu, tak 12. kapitola, od prvního verše budu číst. V té době král Herodes krutě zasáhl proti některým bratřím. Mečem dal popravit Jakuba, bratra Janova. Tady máme svědectví, že jeden z dvanácti Apoštolů, Jakub, bratr Janův, jeden ze zebedovců, byl popraven mečem. Zmřel mučenickou smrtí. Židé na to reagovali pozitivně. Herodes nechal uvěznit i Petra a chtěl ho soudit. A víte, jak to mělo skončit, podle Heroda. V podstatě ho chtěl zlikvědovat také. Víme, že byl andělem zvláštním způsobem Petr zachráněn a potom přichází do domu, kde se církev sešla a modlila se za Petra.

[18:40] A když se teda potom takovým zvláštním způsobem dostal do domu, tak tam k ním promluvil. Od 17. verše. Pokynul jim rukou, aby je uklidnil a vypravoval jim. Jak ho pán vyvedl z vězení. Nakonec jim řekl. Povězte to Jakubovi a ostatním bratřím. Pak z města odešel. Na začátku je Jakub, bratr Janův, popraven mečem. A tady říká Petr, když byl zázračně vysvobozen. Povězte to Jakubovi a ostatním bratřím. Už tady máme Jakuba, bratra páně na scéně jako jednoho z velmi důležitých pilířů, sloupů první církve. Sám Apoštol Pavel, když vlastně ve svých listech, konkrétně v listě Galackým, v druhé kapitole, kdo si chcete najít, list Galackým, druhá kapitola, devátý verš, tak Apoštol Pavel říká v tom devátém verši, když poznali milost, která mi byla dána, Jakub a Petr a Jan, kteří byli uznáváni za sloupy církve, podali mě a Barnabášovej pravici na stvrzení naší dohody, že my půjdeme mezi Pohany a oni mezi Židy.

[20:12] Jakub a Petr a Jan byli uznáváni za sloupy církve. Všimněte si dokonce, že v tom listě Galackým Pavel toho Jakuba dal na první místo, dokonce před Petra. A jedná se rozhodně o Jakuba, bratra páně. Protože tento moment, o kterém Pavel píše, tak už právě ten Jakub ze Bedeuf už byl popraven. Protože Pavel se stal, sal starzu, který se stal Pavlem, tak se stal apoštolem Pavlem až ve třinácté kapitole skutku. A ve dvanácté kapitole skutku čteme o té popravě. Takže situace, kdy Jakub a Petr a Jan podali pravici Pavlovi a Barnabášovi a dohodli se, že oni budou mezi pohany, ti zůstanou jako apoštolové židů, tak tady už dávno Jakub ze Bedeuf nežil.

[21:13] Takže se jedná o Jakuba, bratra páně, který tady dokonce je jmenován na prvním místě. A dál už to číst nebudu, protože patnáctá kapitola skutku, tam už vidíte apoštolský koncil a tam vidíte Jakuba, jak vystupuje velmi autoritativním způsobem a přišel s takovým návrhem moudrým, který zachránil vlastně jednotu církve. A když budete číst dál skutky, tak už vidíte jednoznačně Jakuba jako vůči osobnost jeruzalemské církve. A abychom tenhle příběh jeho završeli a dovolili, Končili, nevím jestli tušíte, jak Jakub, bratr páně, apoštol Jakub, také jinými slovy Jakub spravedlivý, tak byl označován. Tak jestli víte, jak skončil, písmo o tom mlčí, ale máme záznamy církevní tradice, máme záznamy historiků, například historik Josefus, tak někde kolem roku 62 po Kristu byl Jakub, bratr páně, ukamenován.

[22:26] Zemřel mučenickou smrti. Jeden biblický slovník říká, že byl ukamenován, druhý biblický slovník říká, že byl svržen z chrámové věže a potom ukamenován. Zemřel mučenickou smrti. Tak to je to, co jsme z písma a nakonec i z nějaké té biblické tradice nebo z historických záznamů, odkazuju právě na historika Josefa, vypreparovali z toho biblického svědectví, aby nám tak nějak ten životopis jako vytanul. A vrátím se zpátky k tomu, když Jakub, bratr páně, v Ježíše nevěřil, možná dokonce ironicky se k němu stavěl, ale současně přece vyrůstal v jeho blízkosti.

[23:29] Viděl jeho život. Doma u rodičů, v dílně, musel přece vidět, jak Ježíš žije, jak i vede zbožný život. Vzpomeňte si na svědectví písma, že vlastně malý Ježíš byl milý u Boha i u lidí. Jako ta rodina o tom všem věděla. Zcela jistě byl svědkem toho, jak Ježíš se modlí. Jaký má společenství s Bohem. Jaký vede svatý život. Máme přece svědectví jasný, biblický, že Ježíš se nikdy nedopustil hřichu. Nevím, jaký byl Jakub. Ale o Ježíšoví je toto svědectví. Bratři to viděli, ta rodina to viděla. To svědectví prostě měli doma. Věru stali vedle Božího syna. Věru stali vedle Mesiáše. Aniž by to možná věděli. Ne možná, určitě to nevěděli. Ale stejně tam bylo mnoho popudu impulzu, které je nemohli nechat úplně jako vlažnými.

[24:38] Museli vidět, jak studuje písmo. Ježíš, když nastoupil do veřejné služby, tak znal písmo. Znal písmo velmi dobře. A to musel někde nabírat. To někde musel číst. To někde musel studovat. Pravidelně spolu museli chodit do synagogy. Zcela jistě. Pravidelně spolu chodili na slavnosti do Jeruzaléma. Rodina to měla jako zvyk. Když tam máte dvanáctiletého v chrámě, tak jak se do toho chrámu dostal? Prostě rodina, rodiče, své děti pravidelně do Jeruzaléma vodili. Zřejmě nebyli úplně nejbohatší. Dost pochybují, že měli nějaké písmo, svitky, pergament doma. Předpokládám, že Ježíš docela dost času trávil v synagoze, kde bylo písmo k dispozici. To všechno toho Jakuba a ty ostatní muselo ovlivňovat. To všechno byl vklad mimo jiné i do Jakuba samotnýho.

[25:41] Nakonec rodiče do nich vkládali, protože to byly zbožní rodiče. To byla prostě zbožná požehnaná prostě rodina. Rodiče do svých dětí vkládali. Investovali docela dost z božího slova. A nakonec si páne Ježíš pro toho Jakuba přišel. Osobně. Měl směr své plány. Jakub měl své plány o svém životě? Jakub měl své plány o svém životě? Nepočítal s tím, že bude učetníkem Ježíšovým. Nevím, jaký měl plány, jestli plánovala řemeslo, tesařské, podnikatelské, jestli chtěl být živnostník nebo podnikatel. Měl svoje plány životní, měl svoje zajeté koleje a Ježíš mu do toho vstoupil. Speciálně jemu se zjivil, bratře. A změnil jeho život.

[26:42] Změnil jeho plány. Změnil jeho myšlenky. Vstoupil mu do života, zasáhl do jeho života. A taková osobnost z něho vyrostla. Takový služebník požehnaný. A nakonec to stvrdil mu čednickou smrtí. A mnohé z toho, co je dnes v křesťanské církvi, tak máme od Jakuba. Mimo jiné napsal list Jakubův. Jestli ho někdo máte rádi, na skupině jsem slyšel, kdo co jaký části Bible má rád, tak jestli někdo máte rádi Jakubův list, tak to je od bratra páně. A list Judův je od jeho bráchy. Juda, bratra páně. Tak, co se týká biblického nějakého směřování, to už máme za sebou v tuhle chvíli, ale chci promluvit k nám. I do našich životů bylo mnohé dáno. Někteří z vás, nebo mnozí z vás, jste vyrostli v křesťanských rodinách.

[27:45] Bylo do vás hodně investováno. Bylo do vás mnohé vloženo. rodiči, příbuznými, církví, zborem, ale také touto společnosti, ve které žijeme, našimi učiteli. Hodně bylo do nás dáno, hodně bylo do nás investováno. Tam nahoře se teď také investuje. Tam, jak je to o level výš, tam se teď právě investuje. Bylo nám hodně dáno. A také máme, měli jsme svoje plány o životě. Nějaký svůj směr, nějaké svoje vize, myšlenky, touhy, přání. Ale chci říct to, že Bůh je živý. Mluví do naší životu, chce mluvit do naší životu, povolává svůj lid, povolává mě i tebe, může povolávat i dnes, může se to stát zítra, může se to stát v tomto týdnu, On je Pánem.

[28:49] Církev nepovolává. Církev rozeznává povolání a potom také povolává, ale povolává Pán. A já si moc přeji, aby Bůh procházel mezi námi a aby povolával. Aby jsi přišel přesně pro tebe, tak jako pro toho Jakuba. Jsem tady, mluvím k tobě. Tak jako ten malý Samuel, který slyšel Boží hlas a nevěděl, co s tím, nevěděl, kdo mluví. A nakonec pochopil. A církev stojí na tom, že Bůh povolává. A povolává i dnes. A kdyby k vám hospodin nově mluvil v nejbližších dnech, tak se tomu úplně nedivte. On je toho mocen. On vidí tvůj život, On zná tvůj život, On do tebe hodně vložil a může si ti povolat. A já na to čekám. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20221106/dob-e-rostl-aneb-ivot-jakuba-bratra-p-n · Aktualizováno: 2026-10-15