# Parakleo - povzbuzování a napomínání

> Kázání ze dne 27. 11. 2022, Židům 10:24-25, 1Tes 5:10, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 27. 11. 2022
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Židům 10:24-25, 1Tes 5:10
- **Délka:** 25:50
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-11-27-Parakleo-povzbuzovani-a-napominani-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-11-27-Parakleo-povzbuzovani-a-napominani-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Bude ráno, kdybych poprosil, kdybychom mohli promítnout první slide. To je téma dnešního kázání. Takže to je to téma. Doufám, že to je všem jasné a tím se budeme tak jako zabývat tady tu celou naši dobu. Víme, že teďka děláme tematická kázání a... Kdo zná tady to slovo, ať zvedne ruku? Lukáši, ty byste to měli znát, jinak bych tě vyloučili ze školy, to správně. A dokonce ještě ostatní. Výborně, výborně. Takže o tom slovu dneska budeme mluvit. A částečně jsme o tom mluvili, nebo jste o tom mluvili ve středu, dochodíte na biblické hodiny. A v podstatě to slovo má základní dva významy. A teďka dáme ten druhý slajd.

[1:00] A to je napomínání a pozbuzování. Výrkem jsme se nedomlouvali s kazatelem, já jsem tak cítím, že máme o tom dneska mluvit hodně, tady o tom tématu napomínání a pozbuzování. Jeden známý teolog, Charles Windle, řekl, to je věc, která nám jako křesťanům často chybí. Ale nejsme od ní daleko. Je to něco, co může hodně změnit atmosféru sboru, společenství a je to taky znakem zdravého společenství. To, že se umíme pozbuzovat, ale umíme se i napomínat. Protože to dochází k budování toho těla. A je to jedno slovo, parakaleo, je to jedno slovo, které znamená buď pozbudit, napomenout, nebo to znamená jaký domlouvat, znamená to promluvit k někomu, potěšit někoho, znamená to modlit se na léhavě, na léhavá prozba.

[2:07] A já se chci zeptat, jestli to zažíváme. Kdy vás někdy naposledy někdo pozbudil? Nebo napomenul? Jestli to umíme. Co je k tomu třeba? Může to dělat každý, nebo to je výsada jenom pro některé vyvolené? Potřebujeme to vůbec? Čeho se vyvarovat? Tak to jsou otázky, o kterých bych chtěl dneska mluvit. Takže proč je to důležité? Podívejme se na první verš, první teslonickým 5.10. Podíváme se dál. Je to znak zdravého společenství. On za nás zemřel, on zemřel za nás, abychom my, ať živí, čím zemřeli, žili spolu s ním. Proto se navzájem pozbuzujte a buďte jeden druhému oporou, tak jak už činíte. Říká, proto se navzájem pozbuzujte. To je náš úkol.

[3:09] Je to výzva, je to příkaz Biblii. Další verš v Židům 10.24.25, takový ten stěžejní, o kterém budeme potom si připomínat. Mějeme zájem jeden od druhého. A pozbuzujme se k lásce a k dobrým skutkům. Nezanedbávejme společná zromáždění, jak to někteří mají ve zvyku, ale napomínejte se. Tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. Máte tam obojí. Proto se navzájem pozbuzujte, ale taky se napomínejte. O to ví, čím se blíží den Kristův. Abychom mohli růst, abychom se mohli proměňovat. Dělá to pán Ježíš? On jenom nepozbuzoval lidi. A on taky napomínal. Tvrdě. Ale jediným cílem bylo právě to budování. Takže to slovo má obrovskou rozmanitost, hloubku, a já dneska se podívám tady na ty dva aspekty.

[4:14] Podíváme se například v Biblii na příklad Barnabáše. Přeštu ze skutku skutky... 4. kapitola, 36. verž a to bude takový úvod tady k tomu. Také Jozef, který byl mezi Apoštoli, nazvan Barnabáš, což v překladu znamená syn potěšení, Lévita rodem z Kypru a tak dále. A ten pozbuzoval druhé ve finanční tísní, ujal se Saula Starzu po jeho obrácení, stal se jeho přítelem, nikdo se ho nechtěl ujmout. Později předává místo vedoucího, podpoří někoho druhého. Ujímá se Jana Marka, který se lhal. Apoštol Pavel už ho odepsal, ale Barnabáš se ho ujal. Navzdory se lhání. A je to napsáno, že on dostal také Jozef, který byl mezi Apoštolí nazván Barnabáš.

[5:14] My potřebujeme Barnabáše. My potřebujeme ti, kteří se ujímají druhých, kteří pozbuzují. Kteří je posilují. Je ti, kteří třeba se lhali. Takže Barnabáš takovým příkladem. Koho pozbuzoval, když se pojádáme z kutky 11.23? Když tam přišel a spatřil, co se z milosti boží děje, měl radost a pozbuzoval všechny, aby ve svém rozhodnutí setrvali a zůstali věrní pánu. Napsáno, pozbuzoval všechny. Všechny bez rozdílu. Nedělá rozdíly. Všichni potřebujeme pozbuzeně, jak tady jsme. Ne, ten vypadá hodně duchovně, ten to už nepotřebuje. Naopak, to vypadá hodně duchovně, jak potřebuje ještě dvakrát tolik. Všichni potřebujeme pozbudit. A můžeme to dělat jako vzájemně. To je ještě ten úvod vlastně, kdo to může dělat. Zase ten plní teslonickým, tam je napsáno, proto se navzájem pozbuzujte, buďte jeden druhému oporou.

[6:16] Každý může pozbudit každého. Nejsou žádná omezení, žádná hranice. Pozbuzení je vyjádření mého postoje. Nezáleží na nějakým duchovním stáří věku a jak jsem zkušený. Nejde to jenom pro vyvolené. Starší kazatele, nějaké majštění pracovníky a tak dále. Je to znak zdravé rodiny. Proto se navzájem pozbuzujte a buďte jeden druhému oporou. Dneska máme setkání vedoucích služeb a to parakaleo tam bude. Pozbuzování, napomínání, budování, to je celé. Chceme se posunout dál, chceme růst. Jak můžeme pozbuzovat? Způsobuje celá řada. Jako důležité je se dívat. Potřeba, abychom oceníme něčí snahu. Ten zpěv se mi líbil dneska vidět, že jste to se cvičili.

[7:19] Moc se mi to líbilo, jak jste dneska zpívali. Minule jsme měli, to se tak, ty dobré tady, nebo předminule, už si to nepamatuju, ale mám ten zážitek z toho, té gastronomie tady. Z toho díku vzdání. Člověk ocení nějakou tu superbuchtu. Jako jenom pozorujete. A pozbuzujete. A díváte se. Můžeme pozbudit taky danou zkušeností, v tom daném problému. Mně se to taky stalo. Můžu říct svoje svedectví. Můžeme se modlit jenem za druhého. To je pozbuzení. Víte, neříkejte, já se budu modlit. Udělejte to hned, protože na to zapomenete. Já jsem často už, jsem se naučil modlit po telefonu, že jako telefonu, tak říkám, jo, pojďme se na to modlit. Aspoň krátce. Odezdejme to pánu bohu. Můžeme pozbudit praktickou pomocí. A zase, je to na nás, abychom my pozorovali, kdo co potřebuje.

[8:25] Jestli jen nepotřebuje pomoct něčím tým stěhováním nebo tříma tím vzít děti ven a tak dále. Můžeme pozbudit tím, že začneme naslouchat jeden druhému. To je taková zapomenutá praxe. Když často rádi mluvíme, málo naslouchá. Jenom se zastavit a někomu naslouchat, ptát se, co se děje, čem ti můžu pomoct. Můžeme napsat SMS, můžeme napsat e-mail, ale to, co je důležité, je, abychom byli konkrétní. Vidíme, díváme se a pozbuzujeme ty věci. Buďme konkrétní, nestačí říct, to bylo fajn, to bylo pěkné. Co bylo pěkné? Co se ti na tom líbilo? Co tě zaujalo? Co se tě dotklo? Neodkládám je to na jindy. Když vidíš příležitost, udělej to. Si pamatuju, moje žena vždycky říkávala, když něco dobrého tě napadne, udělej to hned.

[9:33] A si pamatuju do dneška, že něco dobrého, no občas se stává, že něco dobrého mě napadne. Takže musím to dělat hned, musím zavolat tomu člověku, něco napsat, udělat to hned, protože pak to prostě odejde. Toto je důležité. A pak tam ještě jedna důležitá věc je, jak my přijímáme pozbuzení a ocenění. Umíme vůbec to přijímat, když nás někdo pozbudí? Přijímáme to s děčností. Děkuju. My to neumíme. Říká, krásně si dneska mu kázala. Ne, to bylo moc dlouhý. Dobře si to uvařila. Ne, tak to je jenom proto, že máš hlad, tak to říkáš. Prostě my to neumíme přijímat. Neužme se poděkovat. Děkuju. To jsem rád, že to říkáš. To mě pozbudil. Jsem potřeboval. Díky.

[10:34] Kde začít? Jako dívejte se kolem sebe. Dívejte se dneska, dívejte se každou neděli. Jako přemýšlejte o těch lidech. To znamená se zastavit. Jsme rodina. A jako rodina my potřebujeme se pozbuzovat. Potřebujeme tady ty věci. Pozbuďte slovem, činem, zájmem, modlitbou. Čímkoliv. To je něco, co je náš úkol. Biblia říká, proto se navzájem pozbuzujte, buďte jeden druhému oporou, tak jako již činíte. I kdyby pozbuzení není nikdy hodně. Potřebovali jsme pokračovali v tom. Takže pozbuzení, pozbuzování je jeden z rysů zdravého společenství. Ojde k růstu. Je to klíčové, je to důležité, je to dobré. A tady to slovo, to je jedna mince. A pak je ta druhá strana, to je jedna mince. Máme to pozbuzování a teďka je to napomínání.

[11:38] Tak pojďme se podívat na to napomínání. To se nám moc nelíbí někdy, co? Ale pojďme se prvně říct, co není napomínání. My máme už na takovou představu, jak ten učitel napomíná to žáka. Seď rovně, nevyrušuj, nemlaskej, prostě nečti si pod lavicí, změň se. Není to někoho spérovat. Není to ani v rozčílení něco vyhrknout. Když nás někdo vytočí, někdy doma jako rodiče, ty děti nás vytáčí, což pak řekne věci, které by nechtěl. Není to ani pomsta. Není to jenom kritika. Všechno zhodit. To se stálo za nic. To se pěkně zbabralo. Radši už tady nechoď dopředu. To slovo parakalo, jeho znamená úpěnlivě prosit, pozbudit, modlit se. Je to tam obojí. A ten klíčový verš je v Efeským ve čtvrté kapitole, vdacátý devátý verš. Tam je napsáno Z vašich úst, ať nevychází žádné špatné slovo, nejbrž jen takové, které je dobré potřebnému budování, aby dalo milost těm, kdo je slyší.

[12:53] To slovo má ve zbudování. Vzdělávání. Posunutí toho člověka. To není otázka o srazit, zdeptat. Napomínat. To znamená budovat. Poštel pár říká, nepíši vám proto, abych vás zahambil, abych vás jako milované děti napomenul. Já jsem chtěl takovou definici, co to napomínání je. Jsou to moudrá slova proti nesprávným činům nebo názorům za účelem budování daného člověka. Jsou to moudrá slova. Člověk přemýšlí, modlí se za to. Proti nesprávným činům nebo názorům za účelem budování toho člověka. Tak jaké jsou pravidla? To si myslím, že je hodně důležité. Ta první věcí je, že motivací musí být láska.

[13:54] Mým cílem je budovat toho druhého, jinak je to zákonnictví. Poštel Pavel říká, proto buďte vdělí a mějte na paměti, že jsem po tři roky, nem i noci, nepřestal se slzami napomínat jednoho každého z vás. Když kvůli někomu pláčete, tak to znamená, že ho máte rádi, že vám stojí za to, abyste toto dělali. Tři roky pozbuzoval, napomínal, budoval. To znamená porozumět té situaci, vyslechnout. Ta druhá věc, první je ta láska, ta druhá věc je moudrost. To není nic unáhleného, to není něco zbrklého, to není, že to ve mně vře, tak prostě přiletím a všechno to vychrdlím. Nech ve vás přebývá slovo Kristo v celém svém bohatství, se vším moudrostí se navzájem učte a napomínejte.

[15:02] Se vším moudrostí se navzájem učte a napomínejte. Nemusíte všechno říct hned. Přemýšlet, co je dobré, co to je dobré teďka říct, aby to budovalo toho člověka. Co je dobré vynechat, co je dobré říct potom. Máte celý seznam. Si pamatuju, že člověk za mnou přišel a měl až tverku seznamu, co mi všechno chce říct. Nevím, jestli to bylo aj na druhé straně, ale jsem se radši nedíval. Přemýšlete z moudrosti. A teďka je takový důležitý verš, který možná by byla opomíjený. A ta moudrost se jako projev v tom, že my musíme rozlišovat. V tom tesalonickým. Poslouchejte, klademe vám na srdce, bratři, kárejte neukázněné, těžce malomyslné, ujímejte se slabých, se všemi mějte trpělivost.

[16:08] Trpělivost to je jako pořád tam, jo. Ale všimněte si, kárejte neukázněné, napomínejte je, těžce malomyslné, ujímejte se slabých. Jako přemýšlejte na těma rozdíly. Neukázněný, malomyslný, slabý. Při tom prorochním pohledu bychom mohli zaměnit malomyslnost a neukázněnost. A nebo možná neukázněnost pokládat za nějakou slabost. Ale přemýšlejte, pokud já budu kárat malomyslného, kam to povede? Nebo, jo, ho zde ptáme. Nebo já, pokud se budu ujímat neukázněný, k místo tobu, abych je pokáral, k čemu to vede? Bude je podporovat věk, tak neukázně akorát. A Biblia říká, budete mít podíl na jejich říchu. Člověk se musí zastavit.

[17:08] Říká, pane Bože, co po mně chceš, abych tomu člověk ji řekl. Je malomyslný, slabý nebo neukázněný. A mu pozbudit, napomenout, potěšit, ukáznit. Že ta moudrost tam je obrovská. Na už jsme se rozlišili. Jedný ze znaků jako zralosti je umět rozlišovat mezi dobrém a zlém, dobrého se přidržet a zlé odmítnout. To mluví apištola židům. Ta třetí věc, jakže s láskou, s moudrostí, s trpělivostí a úctou. Ta trpělivost jsme tam měli, to se opakuje. A poštolba říká, tři roky se mi napomíná. Hlásej slovo boží, ať přijdeš hoči nevhod, osvědčuj, domluvej, napomínej v trpělivém vyučování. Možná se nic nezmění. Ale řeknu vám jednu důležitou věc, že pokud my to děláme s láskou, moudrostí, trpělivostí a nevidíme žádnou změnu, to neznamená, že ty lidi o tom nepřemýšlí.

[18:14] Oni o tom přemýšlí. Někdy to zne čas, někdy potřebují ten svůj čas, aby došlo k nějaké změně. A jedna důležitá věc o toho napomínání je úcta. Dělejeme to s úctou. Hlavně k těm, kteří nás jako vedou. Já to už nebudu rozebírat, jenom přečtu první teslenickým 5.12. Žádáme vás, bratři, abyste uznávali ty, kteří mezi vámi pracují, jsou vašimi představenými v Kristu a napomínájí vás. Važte si jich, dokonce velmi, milujte je pro jich dílo, žijte mezi sebou v pokoji. Všimněte si jedné věci. Jeden z úlog starších a kazatelé je napomínání. Pokud to starší nedělají, pokud to neděláme, tak něco špatně. že napomínání je budování.

[19:15] A tedy se říká, abychom uznávali a respektovali. Je. Můžeme napomínat starší? Jasně, že můžeme. Pokud není něco v pořádku, vidíte nějaký hřích, udělejte to. Jinak je to diskuze. Ale všechno musí být jako v úctě. Můžu se tě na něco zeptat? Nerozuměl jsem tady tomu. Můžeš mi to vysvětlit? Ne, tak to není, to je špatně, co si vůbec myslíš. My musíme se naučit úctě jeden k druhému. Můžeme nesouhlasit, můžeme mít jiný názor. Ale musíme s úctým přijít za tím člověkem. Může být řada motivů, kterým nerozumíme, budou špatně interpretováni, ale potřebujeme to vyjasnit. Všechno je s úctou. Říká, žádáme vás, bratři, abyste uznávali, vážili si a milovali ti ty, kteří jsou mezi vámi a napomínají vás.

[20:16] Takže s úctou. Láska, moudrost a trpělivost. A pak je úcta. Toto máme dělat. Jak přijímáme napoměnutí? Jak se nám to líbí? Moc ne, co? Moc se nám to nelíbí. Co si jako to dovoluje? Co si myslí? Je to vkus ješitnosti, píchy. A první reakce je obrana. A to mám stejně. Ale pak se to člověk rozleží v hlavě. A musíš si uvědomit, kolik odvahy ten člověk musel mít, pokud je to k tomu budování, než vás jenom spérovat pro ní za nic, aby za vámi přišel. A řekl, já jsem o tobě přemýšlel, vidím věci, které se mi líbí a vidím věci, které je potřeba jako proměnit.

[21:21] Kolik ho to stálo energie, odvahy na něco upozornit. Jako pokud se to neděje, tak je něco špatně. Jako buď mě vděčný za lidi, kteří přijdou, někam nás posunou. A jako zamyslete se nad tím, jestli na tom nemůže být něco pravdy, co vám řekl ten člověk. Šalamoun říká, jsou krásné verše, Lepší je nuzný moudrý chlapec, než starý král, ale hloupý, který nedovede přijmout poučení. Starý král, který si myslí, že spolkl všechno moudro světa, nedovede přijmout poučení.

[22:22] Už neroste. Jako pícha zabí růst. Si myslíš, že všechno víš, všechno znáš? Nemáš důvod, proč se měnit, že jo? To ješi borec. Lepší je slyšet dudku od moudrého, než poslouchat opěvování od lupáku, to je můj oblíbený verš. To je ta umělá chvála, jo, všechno je pěkný, všichni máme se dobře, pěkně to děláš. Představte si, že prostě chodím hrávat tenis a představte si, že by člověk, který mě občas trénuje, řekl, jo, všechno je dobrý, dobrý, pěkně to děláš, jo, jo, jo, já mu pak zaplatím peníze. A jsem na tom úplně stejně jak před rokem. Ne. On je tam proto, aby mi řekl, toto změň. Toto se mi líbilo, tam to udělej jinak. Já to potřebuju. Já potřebuji někoho, aby mi řekl, co mám dělat jinak, kam jak se mám posunout. Já jsem za něho vděčný. Kdo miluje napomenutí, miluje poznání.

[23:25] Když to, kdo domluví, nenávidí, je tupec. Protože nedochází k rustu. Lidi si neuvědomí, že pokud nebudou mít korekci ve svém životě, pokud někdo, který se odvážil, je posunout v lásce, aby je budoval, prostě ho nepřijmají, tak se neposunou v životě a my potřebujeme růst. Takže už se blížíme ke konci. Praktické rady, napomínej v soukromí. Nemusí to vědět všichni. Neodkládejme to. Jako přemýšlejme, ať je to s láskou, ať je to s moudrostí, s úctou a neodkládejme to. Když jsme to promysleli, udělejme to. A uvědomme si, že všechno má vést k budování těla Kristova. Ne zde ptání toho člověka. Mělo by obsahovat právě to pozbuzení. Tak se pojíváme na závěr. Pozbuzování a napomínání, parakalelou. Všechno má vést k budování těla Krista.

[24:28] To je naše zodpovědnost. Kdyžchom se naozájem pozbuzovali i napomínali. Všichni. To je cesta k růstu. Jinak to nepůjde. A Biblia jasně říká, je to příkaz. Mějme zájem jeden od druhého. Pozbuzujme se k lásce, k dovolým skutkům. Nezanedbávíme společná zromážděň, jak to nejkteří mají ve zvyku. Ale napomínejte se. Tím více, čím více vidíte, že se blíží den Kristův. To je moje přání pro nás. Abychom mohli budovat jeden druhého. Abychom se mohli proměnit. Abychom se mohli posunovat. Abychom rostli. Abychom jim nezostávali na místě. A někdy to bolí.

[25:31] Ale každá věc, která za něco stojí, něco stojí. A je to výzva pro každého z nás. Tak já přeju, abychom měli moudrost. Aby kdůh svatý nás vedl. Jak tomu pozbuzování, tak i vzájemnému napomínání. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20221127/parakleo-povzbuzov-n-a-napom-n-n · Aktualizováno: 2026-10-15