# O Božím slově

> Kázání ze dne 4. 12. 2022, Žalm 119:105, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 4. 12. 2022
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Žalm 119:105
- **Délka:** 26:56
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-12-04-O-Bozim-slove-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2022-12-04-O-Bozim-slove-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobrý den, bratři a sestry, asi vás zklamu, dneska nebudu mít kázání. Bude to taková řeč, u nás doma se říká řeč, jak pán dá. A pokud pán nedá, tak jsem úplně v háji. Ještě včera jsem měl kázání, chtěl jsem kázat na téma Jeremiášův zápas. Velmi zajímavý téma, velmi zajímavý příběh, ale někdy příště. A myslím si, že je potřeba mluvit dneska trochu jinak a jiným způsobem. A protože to není kázání, tak jsem se oblékl nikoliv jako kazatel.

[1:00] Hledal jsem doma, jestli budu mít oděv z velbloudí srsti. A žel jsem nenašel. Koženej pás sice ano, ale velbloudí srst ne. Med doma máme, nikoliv med divokých včel a kobylky také u nás nejsou k dostání. Takže nezbylo mi nic jiného, než na sebe vzít džíny, boty značky Adidas ze šantovky, které jsem tady koupil před rokem. Abych to odlišil, že dneska není kázání, ale bude řeč, jak pán dál. Nebude ani text promítaný, protože mám jeden jediný verš. Žálom 119. 105. verš. Z hodou okolností nejsme s Tomášem domluveni. Světlem pro mé nohy je tvé slovo.

[2:00] Osvěcuje moji stesku. Chci mluvit o dvou oblastech. Nejprve o božím slově. A tu druhou oblast si nechám až napotom. My totiž, jako církev, jako boží lid, kazatelé, my, kteří sloužíme slovem, tak nemáme k ruce nic jiného než Bibli. Nic jiného než Bibli. Jenom slovo boží, které je tím světlem. I Tomáš o tom mluvil. Ale to je to nejvíc. A je to úžasný dar od hospodina. Abychom věděli, kým je, jaký je, jaký má k nám postoj, jak je to s námi, odkud jdeme, kam jdeme, jaká je boží vůle, jaký je boží záměr pro náš život.

[3:02] Všechno vychází z božího slova. Všechno na božím slově stavíme. V základech křesťanské víry vždy na začátku vyučuji o tom, že Bible je normou, je to základ pro naši víru a pro náš život. A veškerý kázání, veškerý výklad, všechno to, co v církvi zazní, tak může vycházet jenom z Bible, jenom z božího slova. Výklad nemůže být nad písmem, ale musí být pod písmem. Běda, kdyby něco bylo nad písmem, anebo mimo písma. Mluvíme o Duchu Svatém. Ale Duch Svatý je ten, který inspiroval písmo. Který povolal, zavolal, vystrojil, inspiroval proroky, apoštoli a další služebníky, kteří z jeho popodu, z jeho inspirace přinesli to, co přinesli a zachovali nám to.

[4:05] A božím řízením se nám to dostalo až do dnešních časů. A tak všechno to, co má být z Ducha Svatého, nutně musí být a musí odpovídat písmo. Duch svatý nebude dělat nic, co by odporovalo písmo. Vede k písmu, potvrzuje písmo a každý duch, který není v souladu s písmem, tak není svatý. A může dělat divy, zázraky, může dělat, co chce. Není svatý. Duch svatý a písmo jsou v souladu. Vždycky budou v souladu. Vzpomeňte si, když jste uvěřili v Páne Ježíše. K čemu vás duch svatý vedl? Do písma. A otevíral vám písma. Doufám, že se tak děje i dnes.

[5:07] Byly neuvěřitelné objevy. Doufám, že ještě dnes objevujete. Doufám, že ještě dnes objevujeme my všichni. Doufám, že ještě dnes přijímáme aktuální, bohaté boží slovo do našich životů. Ale záměrně říkám, když jsme uvěřili, protože si na to možná pamatujete, jaký to byl zásah do našich životů. Já jsem vyrostl v církvi, ale nevěděl jsem, jak se Bible má otevřít. Snad jsem ji v životě ani neotevřel. Když jsem uvěřil, a když jsem pak prožil naplnění duchem svatým, tak jsem se od písma nemohl odlepit. Tak mě to táhlo. Pamatuju si v naší generaci, v těch devadesátych letech, mladí lidé, když se obraceli, byli jsme na táboře, zhasl generátor, zhasl a eltřina, zapálili svíčky a četli písmo.

[6:13] Četli Bibli. Tak to pro nás bylo žavý, tak to pro nás bylo aktuální. Tak to pro nás bylo chutné, vonavé a přitožlivé. A my opravdu nic jiného nemáme, než Bibli, než boží slovo, než písmo. A tam nacházíme boží vůli pro naše životy. Tam nacházíme boží pohled na to, co je správně a co není správně. Co je cesta k němu, co je cesta požehnaná, která přinese užitek, která tě prostě požehná, která je bezpečná a jistá. A mezi tím, to, co možná je lákavé, možná to je atraktivní, možná je to trendy v současné době, ale konec toho všeho je bídný. A tak jsou jevy v naší společnosti, prochází to našima rodinama, naší církví, o kterých přemýšlíme, zkoumáme.

[7:18] Trošku předběhnu. 14. na biblické budu mluvit o velmi aktuálním tématu a to je homosexualita. Ne, že bych o tom nějak moc chtěl mluvit, ale musím. Protože to je velmi aktuální téma, který de společnosti zasahuje každého z nás a je potřeba se k tomuto tématu vyjádřit, otevřít ho, přemýšlet nad ním, diskutovat o něm potom na skupinách, na skupinkách. Hádejte, z jakého úhlu pohledu o tom budu mluvit. Asi to není tajemství. Ze starého, dobrého, božího slova. Písma. A jestliže Bůh ve svém slově řekl, že něco je tak, jak nahlíží, prostě nedobré, tak my nemůžeme nijak jinak v jakýkoliv oblasti lidského života na to nahlížet jinak, než jak říká prostě boží slovo, než jak říká sám Bůh, než jak nám zjevil skrze Ducha Svatého.

[8:36] Přichází takové myšlenky. Včera jsem taky přemýšlel nad jednou oblastí, nebudu úplně jmenovat, o jakou se jedná. Člověk si může klát z otázku, co je na tom špatného? Komu to ublíží? Komu to uškodí? Záměrně řeknu něco jiného. Představte si třeba oblast dneska dostupná, internet otevřený i pro malé děti. Pornografie. Dřív nedostupná oblast v mém mladém věku. Dneska děti přehršel. Člověk si řekne, komu to škodí? Komu to škodí? A já se ptám, nemáme nahlížet najevy, na fenomény z toho úhlu pohledu, jak se na to dívá náš pán? Jako stvořitel? Jako ten, který jednou bude soudit veškeri lid a jemuž se i my, křesténe, budeme ze všeho zpovídat?

[9:43] A nebo tu budeme nahlížet z pohledu člověka? Co já si o tom myslím? Jsem nadřazený písmou nebo jsem podřízený písmou? Co já si o tom myslím? Co si o tom myslí společnost? Co si o tom myslí moderní svět? Jde do kin film, zabývající se polyamorí. Komu to škodí? Když je to dobrovolný, když se na tom dohodnou, komu to obližuje? Když budeme tři milenky a bude to dohodnutý, komu to škodí? Je to dobrovolný, je to svobodný, komu to škodí? A co stvořitel? Ten, který rozhodl o tom, co je správný, co není správný. Co je hřích, co není hřích. Co ho zarmucuje?

[10:45] Co se mu prostě nelíbí? Jak nahlížíme na život? Z pohledu člověka nebo z pohledu Boha? A jeho slova? Jak rozhodujeme ve svém životě? Vřele doporučuji zůstávat u starého, dobrého, bezpečného Božího slova, protože je to světlo. Jeho slovo je světlem pro mé nohy, abych neuklouzl, abych nepadl do strže, abych si neublížil, abych neskončil někde, kde bych skončit nechtěl. Boží slovo osvětluje moji stesku. Jo, někdy je to těžký. Někdy se to zdá, že se to krátkodobě nevyplatí. Ale z dlouhodobého hlediska a z hlediska věčnosti si buďte jistí, že to tak je. Jestli Biblia je Boží slovo a jestli Bůh je, tak víste tomu, že to tak je.

[11:51] A jestli Biblia není Boží slovo a Bůh není, tak jsem ten největší chudák na celém světě. Největší bídák. A do církve určitě nehodlám chodit kvůli tradici, kvůli kultuře, kvůli prostě folkloru křesťanskému, ani ničemu podobnému. Měl bych tisíc jiných záležitostí, kterým bych vyvěnoval pozornost. Ale on je. Přesvědčil vás o tom. Mě o tom přesvědčil. Mnohdy i nadpřirozeně. A jsem přesvědčený také a potvrdil se to v mém životě, že Biblia je Boží slovo. Jsem vděčný, že ho mám k dispozici. Že se dostalo i mně. Že můžu jít podle této bezpečné, jisté cestě plné světla. Některé lidi světlo nepřitahuje.

[12:55] Vželé doporučuji, abychom byli na té světlé cestě. Tak to je ta první oblast, kde jsem chtěl mluvit o Božím slově. A druhá. A oblast, to je o zvěstování Božího slova. A třeba i o těch, kteří to slovo zvěstují. V církvi, ve společenství. Přijdeme jako církv, jako boží lid v neděli. Každý z nás má nějakou představu, jak má zvěstování vypadat. A ten, kdo zvěstuje, určitě nemá vypadat takhle. To jsem si naprosto jistý, že většina z vás si to tak myslí. Možná správné zvěstování je v taláru. Chcete-li se ženu taláru? Jestli to bude pomoc, budu chodit v taláru. Některé církve si myslí, že to správné je mít kolárek.

[13:55] A já jsem byl v církvi, kde kolárky nebyly a pak se začaly zavádět. Byla město hamba. Nikdy jsem kolárek na sebe nedal. Chcete-li, abych nosil kolárek, budu ho nosit. Jestli to pomůže dobrý věci, bude kolárek. V některých církvích, když kazatel vstoupí, duchovní vstoupí do místnosti, církev povstane. Hamba by mě asi otřískala. Ale pokud to prospěje dobrý věci a chcete to, ať to máme. Pokud to správné ke kázání božího slova má být oblek značky bandy, mám ho na jílové. Na svatbě jsem tady v něm byl. Koupím druhý klidně. Je-li to správné ke kázání božího slova, donesu, budu v tom.

[15:00] Ale nemyslíte, že jsou to vnější věci, že to je to nepodstatný. Že podstatný je, jestli se k naší službě, každého z nás, kdo slouží. V tomto případě mluvím o tom, kdo zvěstuje boží slova. Že to podstatné je, jestli se k tomu přiznává hospodin. Jestli on zatím stojí. Dneska pokud se k tomu nepřizná, tak jsem opravdu v haji. Víte, někdy se opřete o historický úvod, o gramatiku, o strukturu jazyka. A kdyby náhodou se k tomu hospodin nepřiznal, tak ještě přece něco je. Ale k čemu to, pokud se k tomu hospodin nepřizná? K čemu zvěstování, k kterému Bůh neřekne svoje amen? Pokud říká amen, ale on sám je amen.

[16:03] Každý z nás má nějakou představu. Pro někoho je to málo učené. Pro někoho je to moc učené. Pro někoho je to málo vtipné. Pro někoho je to až moc. Dneska to přehnal. To se někdy stane. Děláme chyby. Jsme jenom lidé. Někdy puse neposlouchá. Retorika nefunguje. Mně se to stává. Ale rozhodující je, jestli se k tomu přizná Bůh. Buďte si jistí, bratři a sestry, že mám sebe reflexy. Já si doma známkuji svoje kázání. Jedna až pět. Jsem tady patnáct měsíců, uteklo to takhle. Nevím, jak dlouho tady budu.

[17:03] On je pánem církve, jenom on o tom rozhoduje. Jeho vůle o tom rozhoduje. Za těch patnáct měsíců jsem si sám sobě moc jedniček nedal. Myslím čistých jedniček. Jestli byli třeba dvě. To není slabný výsledek. Vy, kdo chodíte do školy, tak jako víte, že dvě jedničky to není malce. To je tak, abyste se udrželi ve škole. Čtvrky byly. Dal jsem si i čtvrky. Víte, co je zajímavé? Že sem tam se mi dostanou nějaké reakce na má kázání. Asi by o tom mohl mluvit. Pavel Mečkovský kázal tady před týdnem. Za týden tady bude kázat Lukáš. Je tady? Není tady. Za týden bude kázat Lukáš. Každý z nás, kdo sloužíme slovem, ale i při jiných službách, znáte to, tak nějak, jakoby se k tomu ovracíte, hodnotíte to.

[18:05] Hodnotí vás i druzí. A tak se mi mnohdy stalo, nejednou tady v Olomouci, že sám jsem si dal za čtyři a přišli někteří, kteří řekli, jak to bylo úžasné kázání. A obráceně. Stalo se, že jsem si dal za jedna a dostalo se mi ohodnocení, že to bylo nejhorší kázání v mé kariéře v Olomouci. Rozumíte, co chci říct? Sto lidí, sto názorů. Každý něco očekává. Ten, kdo je v církvi 70 let, pardál, který na ten text slyšel už x kázání, tak má jiné očekávání, jiné potřeby, než ten, kdo je tady v tom zboru poprvé. Možná tady dneska je někdo poprvé.

[19:08] Otázka vzdělání, otázka temperamentu, otázka národnosti. Já budu teď velmi nekorektní. Ono se to nenosí, ale já to klidně řeknu. Protože se to stalo. Tak proč bych to neřekl? Můj kamarád káže ve sboru, kde bylo poměrně dost bratří a sestér romského původu. a už jsem šlápl do nebezpečných vod. A nakonec tam vznikl v tom městě i romský zbor. To je dané církve, romský zbor. Ale v té době to bylo ještě společné společenství. Dneska je to romský zbor a neromský zbor v daném městě. To je dané církve. A Martin mi říkal, že když za ním přichází bratři Romové, takže mu říkají Martiné, neříkej nám proč a na základě čeho a z čeho to vzniklo.

[20:14] Řekni nám, co máme dělat. Řekni nám, co máme dělat. Ne, proč a jak a co máme dělat. Pak máte v tom zboru intelektuály a ti to chcou jinak. Ti chcou tu přípravku k tomu, než se pak řekne, co máme dělat. Bratři Romové hlavně chtěli, aby Martin vzkládal ruce na ně. To bylo to, po čem toužili. Každý jsme jiný. Všechny národy potřebují Krista. Každý má jiné očekávání, každý má jiné představy. Ještě vám řeknu takovou zvláštní věc, že dokonce i sám v sobě se člověk může jakoby mílit nebo posouvat nebo to vnímání, ty emoce můžou být zavádějící. A kdo ví, jak to všechno je. Jedno kázání, které jsem si tady ohodnotil jako nejhorší ze všech, které tady byly.

[21:21] Z hodou kvůlností to bylo, možná to jednoduše rozsoudíte, bylo to na vánoční, půlnoční bohoslužbě tady v tomhle sálu. Tam jsem si dal za čtyři. A byl jsem z toho řádně přepadlý. Po půl roce jsem se tak jen tak namátkou k tomu vrátil. Vařil jsem nebo něco jsem dělal, tak k práci jsem si to pustil. Našel jsem odvahu až po půl roce. si to poslechnout. Dřív ne. A poslechl jsem si to a řekl jsem si, tyjo, to nebylo tak úplně špatný. Tak jsem se buď mílil ve svém hodnocení tehdy a nebo teď. No my se mílíme. Emoce nás někdy odvádějí. A naše poznání není stoprocentní. My nejsme schopni ani naši službu stoprocentně ohodnotit.

[22:23] Ani vy, kdo sloužíte na dorostech, na besídkách, na mládežích, kdekoliv. Někdy máte dobrý pocit, někdy máte špatný pocit. Je to ta Bernámince? Není nakonec rozhodující, co k tomu řekne hospodin. Že si použije i neumětelský výkon na svoji slávu. A může ho požehnat. A může ho požehnat neužitelným způsobem. A tak z toho berte i vy po vzbuzení, kdo sloužíte v jakékoliv službě. Ani já, ani ty, ani my, nemáme stoprocentní patent na to, jestli to je dobré, nebo to je neúplně dobré. Můžeme někdy o něčem smýšlet a nemusí to být úplně stoprocentní pravda. Hospodin to může vidět jinak.

[23:24] Ale důležité je, jestli on se k tomu přiznává. a je čest sloužit hospodinu. Je čest sloužit živému bohu. Ještě to takhle někdo prožíváte, tak a přemýšlíte nad svým životem. Je to těžký, ale je to čest sloužit živému bohu. Nahoře máme mladé. Je to čest sloužit bohu. Máte život před sebou. Jděte tou cestou pro pána. Je to to nejlepší, co můžete udělat. Je čest být v božích službách. A on vám dá i zakusit tu a tam, kež by toho bylo víc, že se přizná zvláštním nadpřerozeným způsobem. Minulý měsíc jsem mluvil s jednou mladou ženou, která neměla jistotu vztahu s Bohem. Neměla jistotu přijetí, odpuštění.

[24:25] Váhla, nebyla si jistá. Evidentně potom toužila, ale neměla tu jistotu a na moje otázky nemohla odpovědět ano. Tak jsem jí řekl, až budeš doma. Nebo v lese. Nebo s hlavou pod polštářem. Jednokde. Až budeš úplně sama. Nebudou tam žádně lidé. Obrať se na živého Boha. A řekni mu to. Řekni mu to přesně tak, jak to v tvém srdci je. Oslov ho, ať se ti dá poznat. Ať ti dá jistotu. Ať prožiješ odpuštění. Ať jsi na bezpečný půdě. já ti to dát nemůžu. Církev ti to dát nemůže. Ale on je. A on je živý. A když to uděláš, on má tisíc způsobů, jak ti to dá poznat. Tisíc způsobů. Protože je Bohem.

[25:29] Ty udělej jenom to, že ho oslovíš. Jako nejvyšší možnou bytost. Upřímně. A on ti to dá. Za týden jsem se s ní viděl. Zeptal jsem se jí na tuhle otázku znovu. Za radostí oznamovala všem má jistotu. Přehojme Bohem. On má tisíc způsobů, jak k nám může promluvit. Ještě řeknu jednu zkušenost. Jiného druhu. Taky pro mě mimořádná. Taky to není úplně z pravěku. Není to tak dávno. Kdy jsem před jedním světkem pronesl jim takový povzdech, kež by se tohle stalo. Za pár týdnů se přesně to stalo. Jsem z toho byl úplně až u vytržení.

[26:31] Až jsem si říkal, je to možný? Je to možný, že až takhle? Že až takhle si mi Bože vzal vážně? Jenom jsem něco vyřkl a ty si to vzal vážně? Až takhle? Je čest být v Božích službách.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20221204/o-bo-m-slov · Aktualizováno: 2026-10-15