# Jako skrze oheň

> Kázání ze dne 5. 2. 2023, 1Kor 3:9-15, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 5. 2. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 1Kor 3:9-15
- **Délka:** 26:05
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-02-05-Jako-skrze-ohen-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-02-05-Jako-skrze-ohen-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, jistě jste přišli z toho důvodu, že chcete být povzbuzeni. Přišli jste pro povzbuzení. To je chválihodné, každý z nás potřebuje povzbuzení, tak doufám, že to dnešní kázání splní ten účel a někteří, abyste se mohli připravit na to, o čem to dneska bude, tak název kázání, to je novinka, název kázání jako skrze oheň. Možná vám to nic, ten název jako by neosvětlil, ale možná alespoň některé z vás bude držet v pozornosti, jako skrze oheň. Tak kdo chcete, tak si prosím najděte v Biblii první list do Korintu, třetí kapitola, devátý až patnáctý verš.

[1:13] A budu číst opět z toho studijního překladu. Takže první list do Korintu, třetí kapitola, devátý až patnáctý verš. Neboť jsme boží spolupracovníci, vy jste boží pole, boží stavba. Podle boží milosti, která mi byla dána, jsem jako moudrý stavitel položil základ a jiný na něm staví. Každý, ať si dává pozor, jak na něm staví. Neboť nikdo nemůže položit jiný základ, nežli ten, který je již položen. Tím je Ježíš Kristus. Jestliže někdo na tomto základě staví ze zlata, stříbra, drahých kamenů, dřeva, sena nebo slámy, dílo každého se stane zjevným. Ten den je ukáže, neboť se zjeví v ohni. A oheň vyskouší dílo každého, jaké je. Jestliže někdo na tomto základě vystaví dílo a ono mu zůstane, dostane odměnu.

[2:17] Jestliže mu dílo zhoří, utrpí škodu. Sám se sice zachrání, ale jako skrze oheň. Nevíte, že jste boží svatyně a že ve vás bydlí duch boží? Tak o jeden ver jsem to přetáhl, přepískol. Je to text, který mluví o onom dni, o tom dni, který bude na konci času. Vlastně ten den, který bude spojený i s božím soudem. Pravdou je, že římšti katolici tohle místo používají i k určitému ospravedlnění takzvané nauky o očistci, tak to možná hned na začátek vyřešíme, ať to máme jednou provždy vyřešený. Tak v každém případě tohle místo o očistci nemluví.

[3:18] Abyste věděli, o čem mluvím, tak já tady přečtu z katolického katechismu a už to pak asi víckrát v tomhle ohledu dělat nebudu, směrem k tomuhle článku víry. Tak článek 1030. Konečné očišťování neboli očistec. Ti, kdo umírají v boží milosti a přátelství, ale nejsou dokonale očištěni, i když jsou si jisti svou věčnou spásou, jsou po smrti podrobení očišťování, aby dosáhli svatosti nutné ke vstupu do nebeské radosti. Tak to je ten článek, o kterém mluvíme, který se takzvaně nazývá jako očistec nebo nauka o očistci. A ještě jedno místo, církev nazývá toto konečné očišťování vyvolených očistcem. Církevní tradice mluví s odvoláním na některé texty písma o očistném ohni. A mimo jiné je tam citován právě ten verž, první list do Korintu, 3. kapitola, 15. verž.

[4:23] A na tuto nauku jako definitivně přišli na Florenském koncilu 1304 anebo potom Trdenský koncil 1580. Tolik suché, bezduché informace. No, když se podíváte zpátky do toho textu, tak vidíte, že tam nejde o žádné očišťování svatých, že tam nejde o žádný nějaký takový dočasný ještě po smrti člověka jako očišťování, ale ve skutečnosti je tam řeč, že zhoří to dílo, které bylo stavěno z těch hořlavých nekvalitních materiálu. Není tam nic o očišťování toho stavitele jako takového. Takže tohle je skutečně nauka, která nemá vůbec žádnou oporu v písmu. I když rádoby to chtějí napasovat na některé texty. A v této souvislosti si pamatuju na jednu sestru v Ivančicích, která celý život chodila do římskokatolické círku.

[5:27] Já byla to katolička, měla ta kolem 80 let. A já při naší misi jsem se s ní někde jako seznámil a pak zpřátelil. Ona to byla učitelka. A ke stáru přicházela pomalu ozrak. A mám za to, že to bylo promítání filmu Ježíš, nebo někde tam jsem se s ní seznámil. A začal jsem ji navštěvovat. A četl jsem ji z Bible, protože ona už jako neviděla. Ona už nebyla schopna číst. Tak jsem ji četl z Bible a pak jsme povídali. A ona byla taková jako zvláštní katolička, taková docela jako odbojná. A vždycky, když se v kostele, u nich v kostele, když se říkalo, slyšeli jste slovo boží, tak ona vždycky půl hlasem říkala, neslyšeli. Taková jako zvláštní. A tak jsem ji četl z božího slova a měli jsme zajímavé rozhovory a dodnes na to vzpomínám na tuhle sestru.

[6:34] Takže tohle není slovo boží. Nauka o očistci skutečně to můžete klidně zahodit. A tento text nemluví o očistci. Tak tímto máme vyřešený. A teď k samotnému textu. Nebo ještě možná takový určitý úvod. Je to list do Korintu a vybavujete si, že vlastně Pavel ten zbor založil na své misijní cestě a vlastně byl takovým otcem, zakladatelem tohoto společenství. A také, když si ty dopisy vybavujete, první i druhý do Korintu, tak víte, že ten zbor byl takový jako specificky. Že na jednu stranu docela obdarovaný, současně, ale byl vnitřně rozdělený. Různě tam ty skupiny inklinovaly k některým křesťanským jako vedoucím. Někteří se hlásili k Pavlovi, někteří k Petrovi, někteří se hlásili k Apolovi.

[7:37] To byl takový vynikající jako řečník. Vynikající biblický učitel. A někteří ke Kristu. Takže ten zbor byl tak jako vnitřně rozdělený. A druhý list do Korintu, tak tam možná si vybavujete, jak vlastně Pavel tam zápasí s tím, že ten zbor se upínal k takzvaným veleapoštolům. K bludarským prostě apoštolům. A Pavel vlastně v tomhle směru musel nejednu bitvu nebo nejeden zápas v rámci tohoto společenství, tohoto zboru prostě vykonat. A byla to taková jeho bolest. Skutečně mu ten zbor dával dostatečně jako zabrat. A tady Pavel říká, že vlastně on i Apolos patří k sobě. Že on položil základ, on jakoby zasel, Apolos zaléval, ale ten, kdo dává vzrůst, kdo je za tím vším, tak je Bůh sám.

[8:41] A vlastně Apolos i Pavel patří k sobě. Každý má jiný úkol, každý má jinou roli, hraje jinou roli ve službě Bohu, ale ten, kdo je za vším, tak je vlastně hospodin. A Pavel říká, že on položil základ a že ten základ může být jenom jeden jediný, a to je Ježíš Kristus, že žádný jiný základ jako nemůže být. A skutečně Ježíš Kristus, jeho obět na kříži, Ježíš Kristus ukřižovaný, on také vlastně korintským říká, že bude kázat jenom Ježíše Krista ukřižovaného, tak to je ten základ, od kterého církev nesmí uhnout. V Korintu, ale ani my volmouci, od Krista nesmíme uhnout, to je základ. Na tomto základě musíme stavět. Ale pak říká, že to, jak na tom základu stavíme, tak to už je jako druhá věc, že můžeme stavět z různých materiálů. A k tomu se v zápěti dostaneme. Já ještě zůstanu u těch základů.

[9:43] Jak jistě víte, nebo někteří víte tedy, tak jsem stavěl tři domy, takže o základech jako něco vím a nějakou zkušenost s tím mám. Myslím si, že bych tady mohl podat i takovou laickou přednášku v tomhle směru, ale neudělám to. Ušetřím vás toho. Ale takový ten laický pohled na stavbu, když se hloubí základy a staví se základy, tak to vypadá takový jako nic. Nic. Jakoby se ještě pořád nic moc nedělo. Jako nic nevidíte. Vlastně hloubíte do země a ještě nic neroste. Přitom základy, to je ta nejdůležitější část stavby. Když zmastíte základy, nebo se na to úplně vykašlete, tak celý dům, který jednou bude stát, tak bude ve velkém ohrožení. A skutečně se to nevyplácí. Ty základy musí být udělané tak, jak se mají udělat. Nám se stalo, že, když teda nějakou zkušenost v tomto ohledu, tak nám se stalo, že jsme stavili opravdu jako bytelné základy, ale stala se tam jedna taková jako nepříjemnost, že realita toho základu, která kopírovala reálný pozemek, tak se odchylovala od vlastně plánu.

[11:05] Každý ty základy mají svoje plány. A pan stavitel a stavební dozor nakreslil plány podle nějakých těch katastrálních map nebo čeho a trochu možná ošidil to reálné rozměřování na pozemku a pak jsme zjistili, že katastrální mapy úplně neodpovídají té realitě pozemku. Že sousedová zeď je prostě o 10 cm jako trochu někde jinde. A my jsme vlastně kopírovali sousedovou zeď. A tak základy byly hotové, základová deska byla hotová a pak jsme měli teda vyhnat ty nosné stěny jako nahoru, které musí kopírovat ty základové pásy. No a najednou jsme zjistili, že vlastně ta nosná zeď, jako ujíždí šejdrem. Humanitní obory, si teďka dejte chvilku pauzu, technické obory, osa té nosné stěny pomaly ujíždila šejdrem a v tom posledním místě byla až 10 cm odchýlená od toho základového pásu.

[12:09] A samozřejmě jsme si nemohli dovolit to nechat být, já jsem na té stavbě byl, kdybych tam nebyl, možná by dělali, že se nic nestalo. To tak je běžný. Když stavíte domy, tak opravdu choďte si na ty stavby, neuvěřitelné věci by se jinak jako schovaly a dělalo by se, že nic. Takže si to opravdu kontrolujte sami. A tím, že jsem u toho byl, tak se to muselo řešit. Tak jsme to konzultovali se statikem a statik to řešil pro počítal a říkal, že nic se nestane. Takže jsme nakonec postavili tak, jak to prostě bylo, trochu šejdrem. Malinko jsme tu zeď zase taky vyhli a pak se to vyřešilo tím, že bylo trochu víc omítky. Ale to všechno je řešitelné a bylo to asi to české improvizační nejjednodušší řešení. Určitě by existovalo i jiné řešení, ale tohle bylo asi to nejsnažší. Takže byla to taková komedie tak trochu, ale skutečně si nemůžeme dovolit ve stavitelství, stavebnictví postavit jako nosné zdi mimo základy.

[13:18] To prostě jako nejde. To by se hrubě nevyplatilo do budoucna. V duchovní stavbě to prostě jako neexistuje. My musíme stavit na základu a tím základem je Ježíš Kristus. Nemůžeme stavit nosné zdi, budování církve, budování chrámu mimo základ. Teď ty materiály. Jsou tam dva druhy materiálu. Jeden z nich je zlato, stříbro, drahé kamení. A druhá skupina dřevo, seno, sláma. Když jste nad tím přemýšleli nebo když jste četli boží slovo, možná jste slyšeli na tento text i kázání, tak je v celku jako jasný, jaký je rozdíl mezi těmi materiály. Je jich několik těch rozdílů. Jeden z nich je, že ty materiály jsou různé hodnoty nebo ceny. Stříbro, zlato, drahé kamení je skutečně jako cené.

[14:20] Je to drahý materiál. Dřevo, seno, sláma tak není tak drahý, tak cený. I když dřevo dneska stojí také docela dost, ale přece jenom s těmi předcházejícími materiály, tak je levnější. Je to otázka také nějaké pevnosti, stability, ale především v tomhle slova smyslu, když se podíváte na celý kontext toho textu, tak ty první materiály jsou nehořlavé, ohnívzdorné, do určitý míry samozřejmě. A ty druhý materiály jsou jako hořlavé, dokonce jako mimořádně hořlavé. A je jasný, že když začnete stavět stavbu, tak když použijete dřevo a obzvlášť seno a slámu, tak tu stavbu, jestli se to dá vůbec nazvat stavbou, vyženete je nahoru velmi rychle. A docela vás to ani nebude tolik stát.

[15:22] Ale každý chápete, že z hlediska toho dne, který přijde, který bude vyzkoušen v ohni, tak tahle stavba absolutně jako neobstojí. Kdežto stavět ze zlata, stříbra a drahého kamení, tak něco stojí. Není to zadarmo. Vůbec ty materiály někde jako sehnat, pokud byste chtěli ve starověku nějakým způsobem hledat a vydobívat, tak musíte prostě kutat, musíte vydobívat. Až budete někdy mít cestu kolem Kutné hory, tak tam je to jasně jako rozpoznatelný, jaká to byla dřina, jaká to byla práce, co to znamenalo vydobívat stříbro v Kutné hoře, tehdy ve středověku. Takže to je ten rozdíl mezi těmi materiály. Ale když stavíte z toho vzácného, ale hlavně nehořlavého odolného materiálu, tak z dlouhodobého hlediska se to vyplatí a obstojí.

[16:29] Totiž když přijde ten den, tak ta stavba, která je z těch hodlavých materiálu, tak neobstojí. Někdo by řekl, a u toho se musíme chvíli zastavit, někdo by řekl, že přece my jako věřící, jako boží děti, jako nepřijdeme na soud. Že přece jsme spaseni, zachráněni a soud se nás ve skutečnosti netýká. A je to pravda a vždycky při těch základech víry, které učím, tak nezapomenu a nezapomínám na verš z Janova Evangelia, 5. kapitola, 24. verš. A to je ohromný pozbuzení. A to je základ, na kterém stojíme, kde Pán Ježíš říká, amen, amen, pravím vám, že kdo slyší mé slovo a věří tomu, kdo mne poslal, má věčný život a nejde na soud, ale přešel ze smrti do života. Takže ten, kdo věří v Pána Ježíše, kdo ho přijal za Pána Spasitele. tak skutečně nepřijde na soud.

[17:31] Nepřijde na soud v tom smyslu, že nebude odsouzen k záhubě. Nebude odsouzen do věčného zatracení. Ale pak máme texty, které na druhou stranu ukazují, že přece jenom před soudnou stolicí Kristovou se každý z nás bude muset ukázat. A dvě místa přečtu. Druhý list do Korintu, pátá kapitola, desátý verš. Neboť my všichni se musíme objevit před soudnou stolicí Kristovou. Aby každý přijal odplatu za to, co vykonal v těle. Ať už to bylo dobré nebo zlé. My všichni, a poštol Pavel tam zahrnuje i sám sebe, zahrnuje tam všechny věřící bratry a sestry v Korintském zboru. Všichni se budeme muset postavit nebo ukázat před soudnou stolicí Kristovou. Každý sám za sebe se bude zodpovídat. Každý se postaví před Krista.

[18:34] Nebude to soud k odsouzení. Nebude to soud k věčnému jako zatracení. Ale přece jenom tady vidíte, že každý z nás přijme odplatu. Buď odměnu, anebo bez odměny. To byla asi hodně důležitá myšlenka teďka. Tak já to ještě zopakuju. To má takový podtržení. Co k inovace v našem zboru. Tak kdo se postaví před Krista a jeho dílo před pánem obstojí, tak skutečně jako získá odměnu. Neptejte se mi, jakou odměnu. Jak ty odměny budou vypadat. Vypadá to, že u každého jinak. Že tam nebude komunismus. Boží královstvě není komunismus. To nebude všem stejně. Já vám neřeknu jak. Já neznám míru, jak to přesně bude, ale přece jenom tam bude nějaké rozlišení a odlišení.

[19:39] Každý dostane odměnu za to, jaký vedl život a co pro Krista vykonal. A naopak někdo třeba tu odměnu nezíská. Nestratí většiný život, ale nezíská odměnu. Možná je to na vás jako velmi novátorská myšlenka, to, co teď říkám, tak to opřu ještě o jeden text a ještě se pak vrátím do toho, o čem jsme mluvili. Římanům 14, 10, nebo druhá část toho desátého verše. Všichni se přece postavíme před soudnou stolicí boží. Takže další jako potvrzení toho, že každý z nás se bude ze svého života zodpovídat. Že každý z nás se postaví před soudnou stolicí boží. A zase to říká Pavel, říká to do Říma, římským křesťanům a zase říká všichni. Takže na jednu stranu jsme zachráněni, spaseni, nepodleháme soudu ve smyslu odsouzení toho věčného zatracení.

[20:41] Na druhou stranu to ale neznamená, že jak si projdeme někde nějakou boční brankou, ale skutečně se postavíme před Krista. Skutečně budeme před soudnou stolicí a budeme se zodpovídat a budou rozdíly mezi námi. Ty rozdíly směrem k odměnám a teď v případě zatracených i tam budou rozdíly. Ale to by bylo na jiný téma. Zpátky do toho našeho textu. A tady je snad povzbuzení. Já nevím, jestli vás do posud povzbuzuju, ale tak už jsme si řekli, že sloveso parakaleo je povzbuzovat i napomínat, že to je jedno i druhý. Že to v řeckém textu znamená jedno i druhý. Tak pokud nepovzbuzuju, tak napomínám a současně je to stejně povzbuzení. Ale to, co tam je povzbuzující, je a to je to jako skrze oheň. Na jednu stranu to může vypadat, že to je nějaký jakoby hrůzostrašný, tak jsem to i nazval to kázání, ale ono to ve skutečnosti jako není hrůzostrašný.

[21:50] Ti, kteří jsou zachráněni a spaseni, tak i kdyby, a je to teď hodně riskantní myšlenka, co řeknu, i kdyby se jim nepodařilo v křesťanském životě a ve službě, ve službě pánu, postavit všechno úplně tak, jak by to všechno mělo být a to podle nejlepších plánů a předsevzetí a i kdybychom selhávali, i kdybychom padali a i kdybychom na konci života viděli, že ne všechno se podařilo. Ne všechno, co jsme budovali, tak bylo zbudováno z těch nejkvalitnějších materiálů. A i kdyby to znamenalo, že budeme muset činit pokání a že budeme muset vyznávat, pane, ne všechno, nebo ne každé období mého života, ne každá perioda byla to nejlepší, co jsem mohl, tak dobrá zpráva je v tom, že člověk ale bude zachráněn, bude spasen. Sice jako skrze oheň, to znamená jako ten, který vyběhne z hořícího domu, ale bude zachráněn.

[23:03] A to je ta dobrá zpráva. Jestli teďka tady některé vypočítavé duše si říkají, tak fajn, tak já půjdu touto cestou, takovou tou nížší cestou. Jako je tam trošku riziko, že nevíte, kde je přesně ta hranice. To bych úplně nedoporučoval. Já bych úplně nedoporučoval ty základy a ty nosné zdí jakoby šidit. Ale říkám, pokud si uvědomuješ, že ne všechno v tvém životě bylo v pořádku, je v pořádku, pokud tě to trápí, je příležitost to vyznat pánu, je příležitost toho činit pokání, ta příležitost bude i dnes. To, co už bylo, nedoženeme, ale pán odpouští. A i kdyby něco v našem životě zhořelo, tak my budeme zachráněni. Z boží milosti, díky pánu za to. Já si v této souvislosti trošku vybavuji film od Miloše Formana Hořímá panenko, jestli jste ten film někdo viděli.

[24:09] Pokud ne, tak doporučuji, jak tam toho dědu zachránili v noční košeli z toho domu. A skutečně veškerý ten majetek všechno zhořelo. Hořelo to, jenom děda v takový košeli tam prostě. Chudákovi dědovi byla zima, tak ho ještě dali blíž k ohni, aby mu nebyla taková zima. K tomu hořicímu domu, aby mu nebyla zima. Měli takovou péči o něho, o dědu. Tak toto si vždycky vybavuji, když čtu tenhle text, jako skrze oheň. Ale byl zachráněn. Sice mu zůstalo jenom noční košelé, ale byl zachráněn. Sice ta noční košela smrdila ještě, možná byla očouzená, možná byla trochu vyuzená, ale byl zachráněn. A to je přece dobrá zpráva. Takže alespoň v tomhle smyslu je to pro dnes povzbuzení. A já už bych se pomaly chýlil ke konci a přirozeně bych chtěl navázat Večeři páně. Jestli jste dneska přišli pro povzbuzení, tak snad tam povzbuzení bylo.

[25:13] Pokud jste přece jenom zaznamenali i nějaké napomenutí a napomínat může jenom Duch Svatý. To prostě si já ani nedovolím v tomhle smyslu, tak nějak jako hromadně, protože každý z nás je úplně v jiný situaci a o mnoha věcech ví jenom sám Bůh a ty sám. A jestli skutečně Duch Svatý mluví do našich srdcí, mluví do tvého srdce a uvědomuješ si, že je potřeba revidovat, je potřeba možná i něco napravit a vyznat, tak bude za chvíli proto příležitost a myslím si, že v tomhle směru je i ta naše Večeře páně velmi vhodným prostředkem milosti k tomu, abychom tak učinili.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230205/jako-skrze-ohe · Aktualizováno: 2026-10-15