# Jak je to s probuzením?

> Kázání ze dne 12. 2. 2023, Sk 19;8-12.17b-20, Sk 17;16-22a,32-33, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 12. 2. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Sk 19;8-12.17b-20, Sk 17;16-22a,32-33
- **Délka:** 37:42
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-02-12-Jak-je-to-s-probuzenim-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-02-12-Jak-je-to-s-probuzenim-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, fratři a sestry, děkujeme za chvály, které nás uvedly do boží blízkosti a přítomnosti. Já jsem válíče připravoval na téma o boží moci. Ono to tak o boží moci dnes bude, ale přece jenom jsem to malinko modifikoval. A současně to bude i pozvánka na středeční biblickou hodinu, kde chci mluvit o boží moci. Takže to bude jak dnes malinko se dotýkat tématu boží moci, tak i ve středu na biblické hodině. Ale jinak, vy máte rádi názvy, kázání, tak jsem to nazval, jak je to vlastně s probuzením. Takže buďte bez obav, nebudu tady vystupovat dneska jako nějaký chytrák, který všemu rozumí. Právě naopak, chci k tomu přistoupit poměrně k tomuto tématu s pokorou, s tím, že rozhodně úplně na všechno nemáme odpověď.

[1:09] Ale to, co přece jenom z písma můžeme vidět, to, co mě i pán Bůh dal na srdce, nebo dlouhodobě mě to dává na srdce, tak bych se rád s vámi o tom sdílel. Dnes bude malinko těžké číst boží slovo, protože to bude vícerou míst. A nechtěl jsem dělat už prezentaci ve stylu, kterou jsem tady jednou měl. Takže to bude trochu vyžadovat vaši pozornost. A kdo si chcete tedy otevřít Biblii, tak je to kniha Skutky a poštolů, 19. kapitola, Skutky a poštolů, 19. kapitola. A nejprve budu číst od 8. do 12. verše, Skutky, 19. kapitola, od 8. do 12. verše. Pavel vstoupil do synagogi a směle v ní mluvil po tři měsíce.

[2:15] Rozmluval s lidmi a přesvědčoval je o věcech Božího království. Když se však někteří zatvrzovali a nechtěli se dát přesvědčit, ba předevšemi tu cestu tupili, Pavel od nich odstoupil, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole nějakého tyrana. To trvalo dva roky, takže všichni obyvatelé provincie Asie uslyšeli pánovo slovo, židé i řekové. A skočíme do 17. verše, lépe řečeno do 2. části 17. verše a budeme číst až do 20. Vypadl na všechny strach a jméno pána Ježíše bylo velebeno. A mnozí z těch, kteří uvěřili, přicházeli, otevřeně vyznávali a odhalovali své skutky. Mnozí, kteří se zabývali magií, snesli své knihy a předevšem je pálili.

[3:16] A spočítali jejich cenu a zhledali hodnotu 50 tisíc stříbrných. Tak pánovo slovo mocně rostlo a sílilo. Tak to, co jsme právě teď četli, tak se týká služby a poštola Pavla v Efezu, kde evidentně to, co tady je zaznamenané, tak svědčí o mohutném probuzení. A chtěl bych přečíst do určitýho kontrastu ještě jedno místo, a to jsou skutky 17. kapitola, kde tentokrát Pavel slouží v Atenách. 17. kapitola od 16. do 22. verše, nebo do první části toho 22. verše, pak ještě budeme pokračovat. Takže je to Pavel v Atenách.

[4:16] Zatímco na ně Pavel čekal v Atenách, jeho duch se v něm rozhodloval. Vidíš početovat. Pozoroval, že město je plné model, proto mluvil v synagoze se židy a s těmi, kdo ctili Boha a na náměstí denně s těmi, kteří tam byli právě přítomni. Setkávali se s ním také někteří epikurejští a stojíčtí filozofové. Někteří říkali, co nám to chce ten mluvka vykládat. V jiní zase zdá se, že to je hlasatel cizích božstev. Zvestoval jim totiž Ježíše a vzkříšení. Chopili se ho a odvedli do Areopágu a říkali, smíme vědět, co je to za nové učení, které hlásáš? Předkládáš našim uším jakési cizí věci. Chceme tedy poznat, co to má být? Všichni aténěné a cizinci, kteří tam pobývali, se totiž nezabývali ničím jiným, než že říkali nebo poslouchali něco nového.

[5:17] Pavel se postavil do prostřed Areopágu a říkal, teď vynecháme to kázání z časových důvodů a skočíme až do 32. verše a ještě 33. verš. Jakmile uslyšeli o vzkříšení mrtvých, jedni se mu posmívali a druzí řekli, poslechneme si tě o tom ještě jindy. A tak od nich Pavel odešel. Takže tady máme dvě situace, dvě města, Efes a Ateny. Obě ty města byly v té době velmi významné. O Atenách snad ani nemusím mluvit, to bylo centrum vzdělanosti té doby. Je pravda, že v této době, prvního století po Kristu, přece jenom už Ateny byly tak trochu jakoby za Zenitem, ale neustále celé římské impérium přece jenom k Atenám jako vzlíželi, jako k tomu slavnému centru vzdělání.

[6:23] O těch různých filozofech snad ani nemusím mluvit. Myslím ty dávné minulosti. V té době, kdy tady Pavel sloužil, tak tam byly dvě významné školy, epikurejští, stojičtí, filozofové. Tím vás také trápit nebudu, můžete sáhnout do chytrých knih, případně studovat tedy na univerzitě, na filozofické fakultě. Tím vás v tuhle chvíli úplně trápit nebudu. Ty informace jsou dohledatelné. V každém případě, i v době Apoštola Pavla, to bylo významné, řekněme, o našem univerzitní centru. Vzdělanostní centru. Zrovna tak to bylo náboženské centrum. Viděli jste, nebo slyšeli jste, když jsem četl, že opravdu tam byla velká rozšířenost modlářství, politejismus, služba všelijakým božstvům, ať už těm domácím, uvozovkách hřeckým, tak i takovým těm zdovozu, které se tam dostávaly.

[7:26] V tom není moc velký rozdíl proti Efezu. Efez zrovna tak velmi významné místo nad Efezem svatyně, která patřila mezi sedm divů světa, takže to bylo zrovna tak náboženské centrum, zrovna tak centrum vzdělanosti. Židovská synagoga byla jak v Atenách, tak v Efezu. Po této stránce bychom řekli, že není moc velkého rozdílu. Co je zarážející, když porovnáte výsledek služby Apoštola Pavla? Tak Efez, tam nastalo probuzení, mocná služba, otevřené dveře ke zvěstování Evangelia, a to až tak, že sám Apoštol Pavel tam se trval dva roky a tři měsíce, pokud správně počítám. V jednom svém proslovu efeským starším říkal, že tam byl tři roky, tak ta nesrovnavalost se řeší tak, že pro židy byť i začátek roku, nebo pokud tři měsíce tam strávil, tak to počítá jako celý rok. Takže proto tam je v tom proslovu, že mezi nimi se trval tři roky. Ve skutečnosti přísně...

[8:44] Za to matematicky mám za to, že dva roky a tři měsíce. Není podstatný, není důležitý. Co je důležitý je, že na Pavlovi zvyklosti to bylo poměrně dlouhý čas, který strávil na jednom místě. Evidentně to bylo z toho důvodu, že tam hospodin otevřel mimořádným způsobem dveře pro hrůst Božího království, pro šíření Evangelia, pro hrůst církve. Dokonce v tom textu jsme četli, že hospodin tam činil, nebo pán tam činil skrze Pavla neobvykle mocné činy. Autor knihy Skutku a poštolů tam záměrně dal to slovo neobvykle. Ten Pavel prostě sloužil v Boží moci a měl jakýsi svůj standard. Jsem tam prostě nějaká ta uzdravení, někdy častěji uzdravení, tu a tam možná i vzkříšení z mrtvých.

[9:50] Prostě takový apoštolský standard, který ho provázel, když se podíváte na tu službu, a najednou ten Lukáš, který patřil sám také do apoštolského týmu, tak tady dává poznámku neobvykle mocné činy. Ještě něco jakoby nadmíru. Nadmíru toho, co bylo obvykle v životě a ve službě Apoštola Pavla. Dokonce jsme tam četli, že vlastně i když jenom nějaká část oděvu, nějaký šátek, něco takového, co se dotklo těla Apoštola Pavla a bylo přinášeno mezi ty, kteří byli nemocní nebo byli služováni nečistými duchy, tak vlastně i to stačilo na to, aby případně ty nemoci, případně ti nečistý duchové odcházely. Jako to je mimořádný. To je opravdu jako velmi něco nestandardního, nad čím rozum stojí.

[10:51] Pátky do Aten. Filozofového vzali na aeropák, měl možnost tam kázat. Kázal tak, jak byl schopen, tak, jak byl připraven v té chvíli. Ještě předtím vedl každý den rozhovory na náměstí nebo prostě v centru města. Ať už s prostými lidmi, ať už ze vzdělanci. Ty to zaujalo natolik, že chtěli slyšet opravdu, co má na srdci, protože tam moc nepracovali, ale neustále poslouchali něco nového. Na práci měli otroky. A furt nad něčím špekulovali, a furt nad něčím bádali, a ničemu nevěnovali tolik času, jako tomu, aby slyšeli něco nového. Tak využili tu příležitost a Pavla si chtěli poslechnout. A když se podíváte, jaký byl výsledek té misijní služby v Atenách, žádný probuzení. Nečteme tam ani dokonce o žádném mocném činu. Už vůbec ne o nějakém neobvykle mocném činu.

[11:54] Ne, že by to bylo úplně bez ovoce a bez užitku. Když se podíváte, tak přece jenom je tam zmíněno v té 17. kapitole, že tam uvěřil nějaký Dionysios Aeropagita, to znamená je tady přímo jmenován, tak je žena jménem Damaris a s ním ještě jiní. Tak přece jenom nějaké ovoce té služby tam bylo. Ale člověk by řekl jenom takové drobečky. A když se podíváte do historie, když se podíváte i do skutků samotných, tak skutky nemluví o založení nějakého zboru v Atenách. Už vůbec ne, že by to byl nějaký významný zbor. A když se podíváte i do církevní historie, tak Ateny nepatřily mezi nějaké významné křesťanské centrum. Vidíte, že nějací jednotlivci tam byli. Řekněme nějaká kazatelská stanice nebo nějaká misijní skupinka.

[12:58] Ale že by to bylo nějaké centrum křesťanů, které by sehrálo významnou roli v dějinách. A to bylo, že by to bylo v dějinách. Aspoň tedy z počátku té první církve, tak to skutečně jako ne. Na rozdíl od toho Efezu. Zakladatel zboru, Apoštol Pavel, podíváte se do Nového zákona, tak tam najdete list Efezky, docela důležitý, docela významný, do tohoto zboru. Existuje nějaký list do Aten, Atenianum, nic takového neexistuje. Ke konci prvního století po Kristu, Apoštol Pavel už byl dávno po smrti, po své mučednické smrti, někdy v 60. letech, tak někde v těch 90. letech, když se podíváte kniha Zjevení, tak tam máte dopis do Efezu. Těch sedm listů, tak jeden z nich je do Efezu. A z církevních jako dějin, z církevní tradice víme, že ten poslední z těch dvanácti Apoštolů, stařičky Jan, Apoštol Jan, sídlil právě v Efezu. Právě Efez bylo ke konci jeho života centrem, kde působil, kde sloužil.

[14:19] Jak je to možný? Jak je to možný, že je takový rozdíl ve výsledcích tom ovoci služby Apoštola Pavla. Vždyť to je ten stejný Apoštol Pavel. Vždyť je to ta stejná bytost. Vždyť přece bychom očekávali, že to bude ta stejná boží moc, která se bude projevovat ve službě toho stejného Apoštola. Přece to muselo být stejný Evangelium, který ten Pavel kázal. Tak jak to vlastně je zprobuzení? Jak to, že tak diametrálně odlišný výsledky? Chci vás znovu uklidnit. Nemyslete si, že dneska přijdu s nějakým jednoduchým návodem, s nějakým jednoduchým vysvětlením. Já si dokonce myslím, že jsou určitá tajemství. Bratři a sestry, baptisté, evangelikálové, máte za to, že existují i určitá tajemství?

[15:31] Nebo všemu rozumíme a do všeho vidíme? Já se obávám, že v našich kruzích někdy jsme až moc chytří. Někdy chytřejší, než je zdrávo. Takže si myslím, že skutečně určitá tajemství jako existují. Takže buďte v klidu, tak to i zůstane po dnešním kázání. Ale přece jenom, alespoň pár myšlenek, které mě provází celým mým křesťanským životem, kdy nad tématem evangelizace, božího království, růstu božího království, případně probuzení přemýšlím. A mám za to, že vlastně spolupůsobí takové čtyři... To bude vypadat teď hodně účeně, ale určitě to tak jako není. Mám za to skromná myšlenka, že spolupůsobí určité čtyři vlivy. Nazývám to teď hodně technicky. Které tak nějak spolupůsobí, aby nastalo probuzení.

[16:38] Nebo hrají nějakou roli u toho, jestli někde probuzení je, nebo není. A v každém případě musím začít naším pánem. To je zcela jisté, že musíme začít od našeho Boha, který my ho známe jako dobrotivého, jako milostrného, jako milujícího, jako toho, který poslal svého syna na tento svět, aby se stal obětí za hříchy celého světa, aby nám připravil cestu ke spasení nám všem. S tím, že je na nás, jak se postavíme k jeho dílu, k jeho oběti. Ale současně náš pán, Bůh, stvořitel, je také Bohem suveréním. Na tom se asi zhodneme. A dalo by se tady jmenovat ještě celá řada atributů. Titulky vytvořil JohnyX. které vyjmenujeme a které stejně je těžké, jestli jsme schopni je vůbec celé všechny proniknout. Ale v každém případě náš pán je suverénní.

[17:41] Nebo je také suverénní. To znamená, že on může, ale nemusí. Není nikomu nic povinen. Není podřízen ještě nějaké vyšší zákonitosti, než je on sám. A asi vás tím trochu budu dráždit. Ale tak já to přečtu stejně. Exodus 33,19. Smiluji se však, nad kým se smiluji a slituji se, nad kým se slituji. Nechceme to úplně často v našich kruzích číst tyhle verše. Také ještě Exodus 3,14. Jsem, který jsem. Takže náš pán je milující, dobrotivý, milosrdný, ale také suverénní. A to musíme brát jako fakt. Jestli si myslíme, že našeho pána máme dokonale přečtenýho, tak vás ujišťují, že úplně ne. A že to není možné.

[18:42] Že stvoření není nad stvořitelem. Že jsme Bohu podřízení. A jestli někdo někoho má dokonale přečteného, tak je to, že Hospodin má mě a tebe dokonale přečteného. Dokonce líp než my sami sebe. A v tomhle slova smyslu je Hospodin ne úplně uchopitelný, ne úplně jako představitelný. Vždycky v něm je pro nás určitý i tajemství. Ale díky Bohu, že je k nám dobrý, leskavý, milosrdný a dobrotivý. Že můžeme stát na pevný půdě, co se týká jeho vztahu k nám. Takže to je ta první stránka, o které jsem chtěl hovořit. Druhá, a to je duchovní opozice království Temna. V některých kruzích to mají také velmi rychle vyřešený. Já se obávám, že v tomhle smyslu to Pavel v Atenách tedy jako nezvládl, podle těchto chytráků. A z toho vycházím, že to není úplně jednoduchý.

[19:49] Když se podíváte do 2. Korinským 4.4, tak je tam řečeno, Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo Evangelia slávy Kristovi, slávy toho, který je obrazem Božím. A z celé té souvislosti je naprosto jasné, že tím Bohem tohoto světa je sám satan a dělával. A i tuhle skutečnost musíme brát v potaz. Pochopitelně, satan není všudy přítomný, není všemocný, není vševědoucí. Pochopitelně i nám, hospodin, svěřuje autoritu, kterou můžeme uplatňovat v duchovním boji. Ale jenom chci říct, že to úplně není tak jednoduchý, jak si někteří myslí. Ještě jedno místo, vzhledem k tomuto tématu, Lukáš, čtvrtá kapitola, pátvý až sedmý verž.

[20:53] Je to v rámci toho textu, kdy pán Ježíš byl děblem pokoušen. A tam Lukáš říká, Pak ho dňábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království země a řekl, tobě dám všechnu moc i slávu těch království, poněvadž mě je dána a komu chci, tomu ji dám. Budeš-li se mi klanět, bude to všechno tvé. Pán Ježíš se proti tomu postavil, odmítl se klanět, použil k tomu boží slovo, ale všimněte si, že nijak nespochybňoval to, že do určitý míry prostě on je skutečně vlastníkem, nebo ne vlastníkem, tím, kdo uzurpátorem, to je to lepší asi, uzurpátorem a skutečně je bohem tohoto světa, protože svět ve zlem leží a než přijde konec jeho samého, to máme knihu zjevení, tak tady má určitou prostě... pravomoc. A s tím musíme také počítat. I při evangelizaci, i při misijní práci, i v našich osobních životech duchovní boj existuje a dokud neopustíme tento svět a neskončí to všechno a on sám neskončí v ohnivém jezeře, tak v tomhle napětí, v tomhle boji jsme. A i s tímhle vlivem musíme počítat. A je to jenom boží milost a jeho boží moc, když skutečně někde nastane průlom, mimořádným způsobem průlom, že se boží království šíří jako neuvěřitelným způsobem a ten zlý musí neustále jenom ustupovat. A díky Bohu za to, že se tak dělo v minulosti, že se tak dělo i dnes na některých místech. Kež by i naše Česká republika se dožila tohoto momentu, kež by i naše země ještě zažila mimořádný boží časy. A já proto žijí a pokud to ve svém životě nezažijí, tak chci aspoň připravovat půdu. Pro další generaci, pro naše děti. Kež by to ještě Česká republika zažila.

[23:13] Třetí vliv, se kterým musíme také počítat, a mimochodem všechny ty vlivy nějakým způsobem jako se spolupodílejí, je také přece svobodná vůle nevěřících lidí. Oni nejsou nevěřící lidé. Člověk jako takový není úplná loutka, jenom nějaká hříčka nějakých vlivů. Je tady přece také svobodná vůle, nebo do určitý míry svobodná vůle člověka jako takového. Jejich vnitřní nastavení, nebo vnitřní nastavení člověka, teď myslím třeba k pravdě, ke všeobecným božím řádům, možná také k Izraeli, možná také k církvi Kristově. A i tohle vnitřní nastavení a tahle svobodná vůle člověka hraje svoji roli. Mám za to, že to bylo tehdy v Atenách, u těch stoických a epikurejských filozofů.

[24:14] Mám za to, že se s tím potýkáme i my dnes v České republice v Olomouci. Abyste mě rozuměli trochu lépe, člověk může upadnout do takového vnitřního nastavení, do takového stavu, že je velmi těžké ho oslovit Evangelium. Můžou to být záležitosti okultní, když se člověk vydává cestou okultních praktik, tak je uzavřenější a uzavřenější ke slyšení a vnímání Evangelia. Může to být, když se otevírá a vydává cestou falešných nauk, lidských náboženství, anebo nejrůznějších jako moderních trendů v té dané době, které ale ve skutečnosti jsou v úvozovkách anebo bez úvozovek antikristovské. Ať mě rozumíte naprosto zřejmě. Vzpomeňte si na 30. leta v Německu.

[25:15] Nastupující nacizmus, kdy velká část národa propadla této zhoubné ideologii, kde mnozí z nich přijeli ten fakt, ten domělý fakt, falešný, bludný, že snad jako německá, aríská rasa je nějaký nadčlověk. No a když pak za někým, kdo se vydává touto cestou, přijdete s Evangeliem, čemu se divit, že Evangelium nemá šanci. To je tak antikristovská myšlenka, které, když se člověk vydává, tak nemá prostor pro to, aby slyšel Evangelium, aby se pokořil, aby viděl svůj hřích, aby se pokořil před Bohem, protože on sám chce být nějakým nadčlověkem. On sám chce být nějakým snad jako Bohem. Nějaká božská, aríská rasa. Takových všelijakých věcí bylo a je. Do. Do. Konec. To znamená, že hraje roli i svobodná vůle nevěřících lidí i jejich vnitřní nastavení.

[26:21] A s tím se potýkáme při naší službě evangelizace, při misii. A pak je tam ta čtvrtá oblast, nebo čtvrtý vliv, nikoliv zanedbatelný, ale velmi důležitý. A to je aktivní služba křesťanů, živá církev. A tady jsme teďka u nás. Já jsem dalek toho tvrdit, že probuzení záleží jenom na této čtvrté záležitosti. Na živé církvi, na službě křesťanů. V našich kruzích se mezi to někdy dává rovnítko. Že to jsme knihy, které tímhle směrem směřují. Například pastor Yonggi Cho, který umřel, pastor v Soulu, v Koreji, největšího křesťanského zboru na světě, svého času tři čtvrtě milionu, možná milion křesťanů, jako neuvěřitelný zbor, tak napsal knihu modlitba a půst klíč k probuzení, jestli si to dobře pamatují, ten název, možná jsem ho malinko teď zkomolil.

[27:27] A to vypadá, jako kdybychom to měli my v rukách, to probuzení. On měl tu výsadu, že byl u probuzení. A v žádném případě nechci ani snižovat to, že skutečně tam bylo velké nasazení modliteba půstu, že tam byla velká misijní evangelizační jako snaha nebo úsilí, to v žádném případě jako nespochybňuji. Ale nemyslím si, že modlitba a půst je ten jeden jediný klíč k probuzení. Že to všechno je na nás. Že když náhodou není probuzení, tak je to naše vina. Mělý bratře, sestro, ty za to můžeš. Je to tvoje vina. Musíme chodit s pocitem viny, že to opravdu záleží jenom na nás. Že v České republice není probuzení. Tak takhle jednoduchý to skutečně není. A myslím si, že to je falešný. A myslím si, že to není správný.

[28:28] Domnívám se, že prorok Jeremiáš mohl dělat přemety. A s Izraelem své doby nepohnul. A byl to boží služebník, k kterému se hospodin přiznal. Mimochodem máme po něm jednu z největších knih starého zákona. Se hrál svoji roli, ale Izrael ho neposlechl. A myslím si, že by se mohl upustit k smrti. A u toho dělat přemety. A nepomlou by to. Takže nemyslím si, že záleží jenom na božích služebnicích. Ale, že to je jeden z vlivů, který u toho probuzení jako se hrává svoji roli, to je naprosto jistý. Tedy jeden ze čtyř. V mém případě tak, jak to mám já tady postavené. A ještě tu službu křesťanů, ještě ji rozvedu na čtyři body. Jestli mluvím dlouho, tak já už to zkrátím.

[29:29] Tak, ten první bod, nebo za A, chcete-li, tak je modlitba, případně půst. Určitě je nesměrně důležitý, aby živá církev stála v modlitbách, případně spojené modlitby i s půstem. Ochota obětovat svůj čas. Ochota spojit se v jednotě, aby hospodin působil, aby hospodin jednal, aby se přiznával, aby se přiznával k Evangeliu, aby svoji milosti zhlédl na toto místo, na tento čas, na naší generaci. Cela jistě bez modlité a bez půstu žádný, žádný jako probuzení nemůže být. Za B, služba zvěstování Evangelia, kde samo Evangelium je boží moc.

[30:31] Pomeňte si, rozebírali jsme Lizřímanům, první kapitola, 15. verš, hned na začátku vlastně listu Římanům, je řečeno, Pavel říká, nestydím se za Evangelium, je to moc boží ke spasení pro každého, kdo věří. To samo Evangelium je boží moc ke spasení. A skutečně, když neseme Evangelium, a Pavel i v těch Atenách, i v tom Efezu nesel Evangelium, snažil se přesvědčit, snažil se aktivně oslovovat, tak to Evangelium je boží moc a k té službě Evangelia se boží moc i potom, Bůh se k naší službě potom přiznává. Je to Duch Svatý, který se přiznává ke službě Evangelia. A na tohle nesmíme zapomenout. V momentě, kdy upozadíme evangelizaci nebo misii, tak vlastně ztratíme hlavní poslání, proč církev je vůbec na tomto světě.

[31:32] A pak čemu se divit, že se boží moc při křesťanách neprojevuje. Já už jsem o tom tady mluvil, ale největší zkušenosti s boží mocí jsem měl při misii, při evangelizaci. Netolik nadovolených. Netolik, když jsem chytal ryby na Vranově. Ne, že bych tam neměl společenství s Bohem, ale k čemu by tam byla potřeba nějaká boží moc. Možná to říkám extrémně, ale opravdu v momentě, kdy církev slouží evangeliem, tak zažíváme, nebo můžeme zažívat boží moc. A já to mám hrozně rád. A velmi si vážím toho, když potom hospodin nás překvapuje. Když se přiznává takovým způsobem, že nás to překvapuje. Mám několik příběhů, ale asi na to není čas. Nechám si to možná na biblickou hodinu. Přijďte na biblickou hodinu.

[32:35] Takže to je zvestování evangelia. Za C. Aktivní víra. Nebo víra jako taková. Kde chybí víra, kde chybí aktivní očekávání na pána, tak hospodin se jako nepřiznává, nebo nepřiznává se v takové míře, jaké by se chtěl přiznávat. Marek 6. kapitola 5. až 6. verž. To byla služba pána Ježíše v Nazaretě. A je tam řečeno, a nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podívil se jejich nevěře. Prostě v tom daném městě se neodhrály mimořádné divy a zázraky a mimořádná boží moc, protože tam prostě byla nevěra. To až taková, že se jejich nevěře podivoval.

[33:36] Na druhou stranu byly situace, kde se Ježíš podivoval víře některých. A to třeba i pohanu. A staly se potom divy a zázraky neuvěřitelné. Pomeňte si na toho syna, toho římského královského služebníka, nebo podobné příběhy, která syrofeničanky a podobně. Takže víra. Takže pěstujme u sebe aktivní živou víru. A poslední zadé. Otevřenost pro působení Ducha Svatého. Tady možná odkaz na dary Ducha Svatého. Když působí Duch Svatý, tak to nejsou jenom dary Ducha Svatého. Mluvíme o ovoci Ducha Svatého, ale i o darech Ducha Svatého.

[34:36] A když se podíváte do prvního listu korinským, 12. kapitola, 10. verš, tam je ten seznam duchovních darů, tak jeden z těch darů, jedno z těch charizmat je mimo jiné. Jinému, dodávám, je dáno působení mocných činů. Je to jeden z darů Ducha Svatého. Takže vlastně i... Otevřenost pro působení Ducha Svatého, společenství s Duchem Svatým, aktivní vyhledávání Ducha Svatého a dokonce i vyhledávání jeho daru, tak je důležitá jako součást té aktivní služby křesťanů, co patří k té živé církvi. Tak abyste se v tom nestratili, tak si myslím, že zopakují, působí čtyři vlivy, není mě dáno a nejsem tak chytrý, abych řekl, jak to přesně je, v jakých poměrech a podobně, to si vůbec netroufám, ale suverení Bůh, který může, ale nemusí, duchovní opozice království temna, která existuje, za třetí je tady potom svobodná vůle nevěřících, jejich vnitřní nastavení, které není konstantní na všech místech a ve všech časech, a to za čtvrté je aktivní služba křesťanů, živá církev.

[36:04] A především ta čtvrtá oblast se týká nás, o tu usilujeme, tu povzbuzujeme, tu hledejme, k tomu se vydávejme a jsem si jistý, že když se budeme starat o to, co je náš úkol, co je naše zodpovědnost, takže si nás Bůh použije. Možná nezažijeme probuzení. Já proto nevidím někde garancí a zaslíbení, že zažijeme probuzení. Kéž by pán dal. Ale i kdybychom nezažili probuzení, tak si nás Bůh použije. A já pro svůj život přijímám jako fakt, že i kdyby jenom kapalo, tak to stojí za to. I kdyby nebyl nějaký mocný příval, ale jenom kdyby kapalo. Vy, zahradkáři, víte, jak to je. Když tam dáte barel, tak ono prostě čase nakapé.

[37:05] Nakonec i v těch Atenách nakapalo. A i to stojí za to. I kdyby nebylo probuzení a hospodin přidával pojednotlivcích, tak to stojí za to. A já chci být u toho a chci vás k tomu přizvat, protože náš Pán je dobrý. A celá řada lidí kolem nás v Olomouci opravdu potřebuje slyšet Evangelium a potřebuje zažít moc Božího království. Více budu mluvit na biblické hodině. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230212/jak-je-to-s-probuzen-m · Aktualizováno: 2026-10-15