# Když zmizíš, tak jsi zmizelý (Když se vydáš, tak jsi vydaný)

> Kázání ze dne 5. 3. 2023, Řím 12k:1-2, 6-8, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 5. 3. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Řím 12k:1-2, 6-8
- **Délka:** 29:48
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-03-05-Kdyz-zmizis-tak-jsi-zmizely-Kdyz-se-vydas-tak-jsi-vydany-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-03-05-Kdyz-zmizis-tak-jsi-zmizely-Kdyz-se-vydas-tak-jsi-vydany-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] A k dnešnímu kázání. Já se omlouvám naší hudební skupině, já jsem je připravoval na to, že bude kázání na téma manželství. Ovšem, kázání jsem rodil, rodil. Ještě ráno o půl šesté jsem se probudil a dnes o půl šesté ráno jsem se probudil a věděl jsem, že to nedopadne. Takže je to v inkubátoru a ještě to nemůže na vzduch. Ale přijde čas. Přijde čas a buď na biblické nebo v neděli přijde čas, kdy s tím přijdu. A tak jsem musel vybrat náhradní kázání. Takže my jsme tady měli sérii z listu Římanů. Probrali jsme prvních osm kapitol.

[1:03] A jestli jste si všimli, tak Pavel i v lednu, i v únoru zůstal u listu Římanů. Je to tak, Pavel, že jo? Když jsem se tak na to díval, na ten náš seznam, který tam máme na webových stránkách, tak Pavel je jak takový hodně dobrý ohař, který chytne stopu a nepustí, nepustí a já se dneska přidám do té smečky. Takže zase list Římanům. A vlastně minule Pavel prošel 9. 10. 11. kapitolu a udělal takový zhrnutí toho hlavního tématu, to znamená vlastně božím jednání s Izraelem, to bylo v únoru. A v lednu tady měl 12. kapitolu a začal, jestli se nepletu od 3. verše, někde po 16. verš.

[2:04] Takže nám chybí ty první dva verše z té 12. kapitoli. A pak ještě malinko se dotknu i toho, co tady Pavel už měl a trochu to doplním. Protože on se věnoval především těm veršům předcházejícím a já doplním ty jednotlivé záležitosti těch obdarování, které jsou potom v tom textu dál. Už jste si zvykli na to, že kázání by mělo mít, nebo by mohlo mít nějaký název. Tak řekněme, že dnes se to bude jmenovat, když zmizíš, tak budeš zmizelý. Zatím nebudu vysvětlovat souvislosti. Takže ty první dva verše a budu číst z českého studijního překladu. Vybízím vás tedy, bratři, skrze milosrdenství boží, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou a příjemnou bohu.

[3:10] To je vaše rozumná služba bohu. A nepřipodobňujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli zkoumat, co je boží vůle, co je dobré, přijatelné a dokonalé. A potom od šestého verše máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána. Máli někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. Máli službu, ať slouží. Jeli vyučující, ať učí. Máli dar po vzbuzování, ať po vzbuzuje. Kdo rozdává, ať rozdává upřímně. Kdo stojí v čele, ať je hodlivý. Kdo prokazuje milosrdenství, ať to činí radostně. Tak nejprve k těm prvním dvěma veršům. Vybízím vás, tedy bratři. Jak je to sloveso vybízím, tak tam je to sloveso, které jsme tady už několikrát rozebírali.

[4:14] Parakaleo. Povzbuzuji, napomínám, nebo také vybízím, nebo také těším. Vždycky záleží na souvislosti. Kdo je to sloveso, kdo je to sloveso, že to sloveso? Vždycky záleží? Kdo je to sloveso? Konec. V tomto případě vybízím a k jakému účelu, abyste vydali svá těla v oběť živou, svatou, příjemnou Bohu. Když se podíváte do ekumenického překladu, tak tam je to trochu jinak. Tam je, abyste sami sebe přinášeli, kdežto ten studijní má, abyste vydali. Všimli jste si toho gramatického rozdílu, abyste přinášeli, abyste vydali, nebo teda, když použiju to stejné sloveso, abyste přinesli. Je tam rozdíl ve vidu. Je rozdíl, jestli přinášet anebo přinést, vydávat anebo vydat. To je rozdíl.

[5:20] A ten ekumenický překlad, tam má teda ten vid nedokonavý, studijní, a ten to má správně, tam má vid dokonavý. Jenom pro lingvisty tedy, tak v řeckém textu je infinitiv aoristu. To je skutečně tvar, který říká, že to je vid dokonavý. Takže v tomhle smyslu je ten studijní přesnější. To znamená, že máme sami sebe vydat v oběť živou, svatou, příjemnou Bohu. Vydat a je to vydané. Prostě, když vydáš, tak je to hotová věc. A já jsem v tomhle duchu, jednou si pamatujím, že to před léty, kázal na jednom prázděnovém pobytu. Vypadalo to, že prázděnový pobyt bude přece příjemná záležitost. Já jsem také o mnoho mladší. A pak si mě jeden brater vedoucí jedné skupinky na tom pobytu zavolal, že by ta skupinka chtěla to kázání ještě se mnou nějak dotáhnout.

[6:27] Že bych chtěl ještě něco dovysvětlit. Tak jsem přišel v takové naději, že to tam ještě dovysvětlím. A dostal jsem tam takového sprďana. Neskutečnýho. Kde mě ten brater před celou tou skupinou prostě jako vysvětloval, ale tak to není prostě. My se vydáváme pánu každý den a pán ti ukáže na to a ještě tomu musíš vydat. A ukáže ti na to a ještě tomu musíš vydat. A tak jsem si poslechl teda jeho protikázání, vzdorokázání. Na nějaké moje vysvětlování nebyl prostor. To byla skutečná inkvizice. Doufám, že se ten brater teda nedívá na ten náš přenos. Ale jestli jo, takhle to bylo. A moje jediná odpověď na to potom byla, že nemůžu si pomoct, ale to je gramatika. Tam to prostě tak je. Ono totiž je to jako velmi radikální. Vůbec ta myšlenka, že se vydáš pánu a je to hotovo.

[7:29] Jseš vydaný. Už jako není co vydávat. Prostě jsi vydal celý život se vším čudy a jsi prostě vydaný. Jako co to je za představu, že já si tě pane vydávám a zítra zase nacházím něco, že ještě nevydaný. Jako co to je za představu. Když jsem vydaný, tak prostě tam už nic není. Jasně, že najdeme i texty, že je potřeba se každého dne znovu a znovu jakoby vydávat. To je jako jo, ale ne, že něco jsem si držel, ale já jsem to pánu nevydal. Prostě když jsem se vydal, tak jsem vydaný. A ta gramatika je tam prostě neuprostná. Je zarážející, že Apoštol Pavel tohle píše křesťanům. To znamená, že je možný i žít život nevydaný. Nevydaný Bohu. Nebýt tou obětí svatou, příjemnou a živou. A nenaplňovat tak rozumnou službu Bohu. Takže Pavel takhle vybízel křesťany v Římě a boží slovo nás takhle vybízí i v tuto dobu.

[8:36] Trochu to naráží, trošku to souvisí s posvěcením. A posvěcení není úplně... Totožná záležitost s ospravedlněním. Když jsme znovu zrozeni, když jsme prostě dali život Pánu Ježíši, tak jsme skutečně ospravedlněni, skutečně se Bůh na nás dívá jako na spravedlivé skrze oběť Pána Ježíše Krista na kříži. Takhle na nás nahlíží. Od prvního momentu, kdy jsme ho pozvali do svého života. Ale to ještě není posvěcení. Posvěcení je jiná záležitost. John Wesley, můj oblíbený teolog, charakterizoval ospravedlnění, že to je vysvobození z viny hříchu. A posvěcení, podle něj, pokud to tak chcete přijmout, je vysvobození z moci hříchu. A my víme z písma, že Boží vůle je naše posvěcení.

[9:39] A tenhle text jinými slovy s tím souvisí, abychom vedli svaté životy. Bohu zcela vydané. Abychom byli lidé, kteří jsou vysvobození nejenom z viny hříchu, ale i z moci hříchu. A to nejde jiným způsobem, než skutečně vydat sám sebe, své tělo v oběť živou, svatou, příjemnou Bohu. A vůbec ta záležitost oběti. Velmi nepopulární. Totiž jde úplně proti proudu moderních trendů ve světě. Kde se máš uplatnit, kde se máš realizovat, kde máš být sám sebou. Ale oběť, obětovat se, zřít se sebe sama, to není populární. Ale je to součástí, je to úplně jako integrální součástí, základní součástí prostě křesťanského života.

[10:40] Být božím dítětem bez oběti to nejde. Ježíš se za nás obětoval a jeho oběť je pro Boha dostatečná, dokonalá a přijatelná, ale to neznamená, že my se nemáme obětovat. My se máme také Bohu obětovat. A to celé. Nepřipodobňujte se tomuto věku. Nejbež proměňujte se obnovou svoje mysli. Nepřipodobňujte se tomuto věku. Velmi vážné slovo a řekl bych obzvlášť v našem moderním světě. My nemáme být těmi plazy, těmi chameleony, kteří neustále mění barvu podle prostředí, ve kterém se pohybují, ve kterém žijí. A tak, jak písknou v Paříži, v Miláně, v New Yorku, tak okamžitě naskakovat na všechny trendy tohoto světa, tohoto věku. Bez olhedu na to, jaké to má souvislosti.

[11:43] Teď narážím obzvlášť na moderní módu. Jak je možný, že naše babičky, naše matky se styděli, dnešní ženy se nestydí. Nenaskakujme na každý trend, který je kolem nás. Teď mě nenapadá žádný příklad na muže. Vypadá to, jakkoliv bych mužům stranil. Možná mi ještě něco napadne. A pokud nenapadne, tak někdy příště to dotáhnu. Prostě pro bratry i sestry dejme si pozor, abychom se nepřipodobňovali tomuto věku nebo světu. Tam je to řecké slovo aion, někdy říkáme eon. A to je slovo, které znamená jak svět, tak věk. Jakoby i prostorově, i časově. V každém případě je myšleno na ten svět, který jednou zahyne. Protože svět ve zlém leží.

[12:46] A my přece jenom nemáme občanství tady na této zemi v tomto věku, v tomto světě, ale v nebesích. A jsme tady poutníci. A směřujeme k něčemu, co je nad námi a co je před námi. A toho ducha jsme. Pro my... Mějte se obnovou své mysli. Víte, tu proměnu skutečně potřebujeme a tu obnovu mysli každý z nás potřebuje. Každého dne. Tady sehrává nesměrně důležitou roli Boží slovo. Biblé Boží slovo. Podle Božího slova, v Božím slově, tam se obnovujeme. Tam naše mysl je sycená a tam je prostě obnovována. A o tom tut musíme vycházet. A je tam ještě ta služba, rozumná služba Bohu, to je na konci toho prvního verše.

[13:56] Tam v řeckém textu je logikos, takže ta služba je logická, je duchovní, je odpovídající slovu, protože tam máte v tom logikos to slovo logos, to je slovo. A tím vrcholem slova je sám Pán Ježíš. On je tím logem, on je to slovo, které se stalo Bohem. Takže celá ta naša služba Bohu má být založená na slově, založená na Pánu Ježíši. A v tom smyslu je duchovní a v tom smyslu je rozumná a logická. A já můžu říct, že skutečně jako křesťanský život tomu odpovídá. Díky Bohu za to, že to tak je. Že náš život, když je položen na jeho slově, na něm samotném, tak je prostě rozumný. Tak je logický. A současně duchovní.

[14:56] A jenom tak budeme schopni zkoumat, co je boží vůle, co je dobré, co je přijatelné a co je dokonalé. Jenom tak, jenom tak se nezmílíme. Jenom tak budeme schopni se trefit, jak se říká, do černého. Připouštím, ne vždycky je to desítka. Teď narážím na moji praxi ve střelbě ze vzduchovky. Do terče. Nechci říkat do špačku, ale do terče. Jsem z Jižní Moravy, tam se řeší i některé jiné věci. Takže do terče, ne vždycky je to desítka, ale někdy i devítka, osmička je dobrá. Při této příležitosti teda vzpomenu na mého tátu, který byl závodní střelec a ten skutečně se málo kdy mílil.

[15:57] A když nám jednou do bazénu bez vody, to bylo někdy jako v zimě nebo na jaře bez vody, spadl potkan a pobíhal v bazénu, tak jsme řešili, co budeme dělat, jak to budeme řešit. Tak taťku nenapadlo nic jinýho, lepšího, než vytáhnout pistoli malorážku závodní a na tu přiměřenou vzdálenost prostě jednou ranu potkana zastřelil. Z takové rodiny jsem. Tak se nedivte. Taťko, jestli nás vidíš, tak dneska odpust. Já jsem za tebe vděčný. Takže jenom tak se nebudeme mílit, jenom tak skutečně jako trefíme do těch božích plánů s námi, když budeme proměňováni v našej mysli nebo obnovou svoje mysli.

[17:04] To je to, co potřebujeme. A zase připomínám, nezbytný je u toho boží slovo Bible. Tak, teď přeskočím do toho šestého verše, protože to předtím Pavel tady velmi poctivě a podrobně rozebíral, takže nemá smysl, abych tady opakoval. co tady bylo předložené a od toho šestého verše tam přece jenom malinko doplním ty jednotlivosti. Máme rozdílné dary podle milosti, která nám byla dána, máli někdo proroctví, ať ho užívá v souhlase s vírou. K tomu budu mít tedy jenom ty poznámky. Takže my víme, že ještě seznám duchovních darů, chcete-li charizmat, je tam to stejné slovo, prostě dary milosti, charizmata, tak je v prvním korinským 12. kapitola, kde je zvláštních devět darů milosti a tenhle seznám je jiný.

[18:12] Vlastně jenom to první, co jsme teď četli, tak se zhoduje s tím, co je v tom seznamu do prvního listu do Korintu. A to je otázka nebo oblast prorocká. K tomu řeknu jenom tolik, že jsou teologové, jsou kazatelé, kteří mají za to, že proroctví už dneska není, tak já si to nemyslím. Nikde nevidím nějaký předěl mezi první církví a současnou církví, že by snad už dneska prorocká služba nebyla možná a nebyla. A já nepřistupuji na takové ty přesmičky, že vlastně třeba kázání je to prorocké slovo. Může být, můžou kázání být prorocká, kež by byla, no ale taky nemusí. Takže kež by hospodin povolával proroky i mezi námi. Má-li službu, ať slouží.

[19:12] Tady je v řeckém textu to slovo diakonia. Ve skutcích je povolených těch sedm jáhnů diakonů. To jsou ti, kteří měli v církvi sloužit, sloužit prakticky, naplňovat praktickou službu. A vlastně tady je řeč o něčem podobném. Když se podíváte o kousek dál, je-li vyučující, ať učí. Je to dár učit, je to jedna ze služebností, jeden z úřadů. Podle efeských čtvrtá kapitola, tak tam jsou ti učitelé mezi těmi dalšími čtyřmi služebnostmi. A zase díky Bohu za tuhle služebnost. A je to něco, co je od Boha, když to hospodin dává, zase ne každý to má.

[20:18] A když se takhle Bůh přiznává k té službě, tak je úžasný, je krásný, když ten chrám, ta stavba je tímhle způsobem vlastně s boží milosti a s boží moci budována. A kéž Bůh povolává další do služby učitelů, k vyučování. Má-li dar po vzbuzování, ať po vzbuzuje. Tady je to malinko komplikovanější, zase vrátím se k tomu slovesu, které jsem na začátku zmiňoval. Tam může být úplně stejně řečeno, má-li dar napomínat, ať napomíná. Myslím si, že v tomto případě překladatelé volí tu lepší variantu, že tady skutečně uvádějí to české povzbuzovat, ať povzbuzuje. Ale bylo by naprosto legitimní tam dát klidně i to napomínání. A možná i to je dar, pokud někdo umí napomínat tak, že to neníčí církev a že to je přijatelné a že to vede k nápravě a že se k tomu Bůh přiznává, tak možná i to je dar a i to potřebujeme.

[21:36] Ale myslím si, že je dobře, že v tomhle textu je ten první význam, má-li dar po vzbuzování, ať povzbuzuje. A my potřebujeme být po vzbuzování. Prostě církev, boží lid, potřebuje, abychom byli po vzbuzování. Je to úžasný. Když někdo tento dar má a tímto darem slouží. Když celý jeho život, tak jak je, je povzbuzením a když to povzbuzení kolem sebe úplně přirozeným způsobem šíří. Potřebujeme takovéto bratry a sestry. Další záležitost, další dar nebo další charisma, to je dávání. Kdo rozdává, ať dává upřímně. Všichni máme dávat. Všichni se máme učit tomu principu dávání. Ale je zjevné, podle tohoto seznamu, že v božím lidu jsou někteří, kteří mají obzvlášť vyvinutý dar nebo obdarování dávat.

[22:37] A já vím, že takoví lidé jsou i v našem zboru tady. A když ten dar je, tak to církev razeznává. Já jsem tady rok a půl. Pozoruji, sleduji a něco jsem už i vysledoval. A tenhle dar a tyhle dary tady máme, díky Bohu za to. Asi nebudu jmenovat. Kdo stojí v čele, ať je horlivý. To je velmi vážná věc, která na mě leží dlouhodobě a velmi často si ji připomínám. Neboť mě Bůh postavil, abych stál v čele, povolal mě k tomu, povolává k tomu i další. Tyhle nároky patří zcela jistě nejenom na kazatele, ale i na starší zboru, možná i na další vedoucí služeb.

[23:38] A ten nárok je jasný. Ten, kdo stojí v čele, musí být horlivý. Prostě ta horlivost, to je kvalifikace, to je podmínka. A pokud by se téhle vlastnosti nedostávalo, tak je třeba sebereflexa. Buď to nějak znovu hledat ve svém životě, anebo z té služby odstoupit. Jako nemůže být nic horšího, než vyhořelý kazatel. Nebo vyhořelý starší. Prostě nejde. Nebo jiné vedoucí služby. A já si tenhle verš velmi často, z tohoto seznamu, nejčastěji tenhle verš, připouštím k tělo. A když u sebe nerozpoznávám horlivost, tak se snažím v tom něco dělat. Ta horlivost je potřeba říct, že tam je řecké slovo, které mluví spíš o snaze, námaze, úsilí.

[24:51] Že to nutně nesouvisí s nějakou představu, nějakého plamene nebo něco takového. To by pak nabízelo vlastně řešení, že by sloužit mohly včele jenom sangvinice. Tak to není jakoby kvalifikace pro nějaký temperament. Chudáci flagmatice, ti by neměli nárok. Ale flagmatik může být horlivý ve smyslu vyvíjející úsilí a námahu. A v takový stabilitě. To není o nějakém temperamentním projevu. Samozřejmě i to máme rádi, když kazatel je plný emocí. Já jsem taky plný emocí, ale trochu je jakoby hlídám a nepopouštím úplně. Když jsem včera byl navštívit Kubu a musel jsem si jít personálu stěžovat, tak jsem svoje emoce hodně hlídal a byl to nesmírně náročný mentální výkon z mé strany.

[26:05] Takže je jako úžasný, když máme kazatelé i temperamentní, a máme to rádi. Ale tohle slovo nemíří k temperamentu. To není o psychologii. To není o psyché. To je o úsilí, o snaze, o námaze. Prostě ten, kdo stojí v čele, tak skutečně musí být pilný. I ta píle tam je. To slovo znamená i píly. Možná v tomhle smyslu ten překlad není úplně jako šťastný. To slovo horlivý. Ale prosím. Kdo prokazuje milosebdenství, ať to činí radostně. No včera ve špitálu jsem si to znovu uvědomoval. Ta záležitost milosebdenství. Místo bolesti, místo utrpení, místo ohromných potřeb. A tak jsem si znovu vzpomněl na svoji půlroční práci v Břeclavě ve špitále, kde jsem dělal sanitáře.

[27:05] Před 20 lety ještě víc. A já jsem tam ten první den, co jsem nastoupil, tak jsem okamžitě věděl, že toto v životě nemůžu dělat, jako tuhle práci. Hned ten první den jsem tom věděl. A hned ten první den jsem věděl, že ten půlrok, že to bude neuvěřitelný martýrium to zvládnout. Zvládl jsem to. Lidská vůle je neuvěřitelná. Ale věděl jsem hned na začátku, že to není prostě parketa pro mě. Mimochodem mám tam tut neuvěřitelný historky a zkušenosti. Až někdy bude ve sboru nuda, tak něco vytáhnout. Zkušenosti zpitevny a podobně. Ale prostě ten dar prokazovat milosebdenství, to nemáme každý na stejný úrovni. Každý z nás má být milosebdný, každý se to má učit, každý to má hledat, ale někteří z nás to mají skutečně jako dar.

[28:06] A když prokazují milosebdenství, tak to činí radostně. Já se musím přiznat, že v té nemocnice ten půlrok nebyl radostný. Že to bylo o morálu. A dal jsem to. A byl jsem pracovitý a poctivý. Ale radost v tom nebyla. Ten, kdo má tenhle dar, tak to činí úplně přirozeně a radostně. A je to přitažlivý, je to vonavý, vnímáme to, je to přitahující. A je úžasný, že Bůh dává tyhle dary mezi nás. Takže to bylo pár poznámek k těm darům, které hospodin svému lidu dává. Vrátím se zpátky k těm prvním dvěma veršům. Abychom mohli mít tyhle dary, abychom mohli být pro hospodina plodní, užiteční, požehnaní, tak skutečně musíme prožít to vydání se. S tím videem dokonavým.

[29:07] Prostě když se vydáš, tak seš vydaný. A vrátím se k tomu názvu kázání. Někteří z vás jste se zasmáli, tak jste pochopili, že to není žádná moje originalita. Je to hláška z filmu Pulp Fiction od Quentina Tarantina. Jde ten jeden afroameričán, my ještě v Čechách můžeme říct Černoch, říká herci jménem Bruce Willus, když zmizíš, tak budeš zmizelý. Takže když se vydáš Bohu, tak budeš vydaný. A tím bych skončil.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230305/kdy-zmiz-tak-jsi-zmizel-kdy-se-vyd-tak-jsi-vydan · Aktualizováno: 2026-10-15