# Manželství - vztah muže a ženy

> Kázání ze dne 23. 4. 2023, 1 Petr 3:1-7, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 23. 4. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 1 Petr 3:1-7
- **Délka:** 28:28
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-23-Manzelstvi-vztah-muze-a-zeny-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-04-23-Manzelstvi-vztah-muze-a-zeny-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak vás zdravím, bratři a sestry. Ještě než se pustíme do božího slova, tak berte to dneska jako trénink na situace, které prostě nemáme v rukách. Kdyby zasla elektrika, nebo kdyby se něco odehrálo, vzpomeňte si, že církev zažívala pro následování a tam se neřešilo nějaké technické záležitosti. Někde, když se v Římě scházeli v katakombách, tak to bylo o tom, aby to vůbec přežili. Vám šlo o život. Takže takhle to prosím berme. Můj taťka říká, že zaživa se vždycky něco stane. Takže to je takové docela uvolňující heslo. A chtěl bych i směrem ke klukům vzádu. Jestli máte teď nějaké nepříjemné pocity, nebo až snad nesnesitelné, tak to puste z hlavy. Všechny se učíme a je to normální.

[1:02] Možná na začátek mě to trochu nedá. Právě v této souvislosti. Pamatuju si na mého kazatele, který vlastně mě i Zuzku křtil. Teď si tak vybavuji, že Zuzka vlastně vás pozdravuje. Takže moje žena vás pozdravuje, tak abych nezapomněl. A tenhle kazatel, který nás křtil, který nás hodával, vlastně i požehnal Filipa, tak to znamená důležitý člověk v našem životě, tak on tak k dobru někdy dával takové ty věci, které se stanou a které nenaplánujete. A třeba otázka takových pohřbů na Jižní Moravě, které jsou velmi jako navštěvované, to jsou stovky lidí. A když máte stovky lidí prostě na hřbitově a on byl obdarováním evangelista, a měl to hodně na srdci, aby ti lidé byli osloveni.

[2:04] A teď ti lidi ani neviděl, protože to byl plný hřbitov. Tak jak máte vlastně vykopaný hrob, tak vedle toho máte hlínu, hromadu hlíny. A tak on dělal to, měl to ve zvyku, že se vyškrábal na tu hromadu hlíny, aby je všechny ty lidi viděl. A oni viděli jeho, a aby i hlasově to prostě jako zafungovalo, aby těch třeba třísta lidí slyšelo evangeliu. A tak říkal, jednou jsem se tam takhle hrabal a jak jsem měl ten talár, tak jsem si ho přišlápnul a měl jsem co dělat, abych neskončil v hrobě. A druhá situace je podobná ještě. Tak jsem vylezel na tu hromadu té hlíny a teď, jak jsem otevřel pusu, že budu mluvit, tak co se nestalo, vlítla mě mucha do pusy. Co myslíte, že udělal? Říkal, no přece si nemyslíte, že jsem mohl odplyvnout k rakvi. To prostě na Moravě by nikdo neodpustil.

[3:07] Musel jsem ji spolknout. Takže takové věci se jako dějí. Když jsme u té techniky, tak ještě z osobního života, já už jsem to na nějaké biblické vzpomínal, ale situace, když jsem promítal film Ježíš, nebo ještě někdo se mnou, takový minitým, film Ježíš ve městě Moravský Krumlov, tak si představte kino nebo sál, kde promítáte, pozvali jste celé město, to neznamená, že tam celé město bylo, to rozhodně ne, ale pozvánky do celého města a teď promítáme film a bouška a zhaslá elektrika v celém Krumlově a tma v sále. Prostě pět minut, nebo kolik to bylo, prostě tma. Tak to byste se ve mně krve nedořezali. To jsou situace, které nenaplánujete a které jako jsou dopuštěny, jsou to zkoušky, jsou to testy. To byl rok někde 2000. Moravský Krumlov, rok 2010, opět jsem promítal film Ježíš, to stejný město a přišel tam, dovrávoral se tam opilec a po deseti minutách tam začal věřvávat v kyně.

[4:22] To teď s tou situaci. Tak jsem ho šel napomenout mírným způsobem a on se na mě otočil úplně s takovým jako temným pohledem. Nebo tě zabiju. To teď s tím. Tak mám se tady s tím rvát, když se s tím budu rvát, lidi odejdou a je po všem. Nechám to být, no nic z toho nebude. Tak jsem přemýšlel, co s tím, co s tou situaci. Samozřejmě jsem se modlil. Volal jsem policii České republiky. Kolik to je, 150? 158. Popsal jsem situaci, nebezpečí, co se tady děje. Člověk, který vyhrožuje zabitím. Myslíte si, že policie České republiky přijela? Pomáhat a chránit? Nepřijeli. Ani po hodině. To bylo po deset let v Moravském Krumlově. Mám to město neustále v srdci. Moc bych si přálal, aby v Moravském Krumlově byl založený zbor.

[5:24] Tak jsem si teď v této chvíli právě v souvislosti s technikou na to vzpomněl. A jestli dovolíte, já se za to město pomodlím. Za Moravský Krumlov. Není tam žádná evangelikální církev, o ničem nevím. A bylo to velmi zvláštní, jakože dvakrát jsme tam takhle sloužili, dvakrát to takhle dopadlo. Tak já se za to město pomodlím. Drahý pane Ježíši, já tě chci prosit do toho, aby i v Moravském Krumlově znělo evangelium, aby i tam vznikla církev, aby i tam lidé slyšeli o tobě a poznali tě jako pána a spasitele. A kež bychom se dočkali toho, že tam bude vznikat společenství a církev tvého lido. Amen. Takže jsou věci, které si nenaplánujeme, ale jak bylo řečeno, nejsme na tom závislí. Pán Bůh je přítomen, je připraven se s námi setkat, je připraven k nám mluvit.

[6:26] A to je jako naprostá jistota, že Duch Svatý chce dnes k nám mluvit. Kdo chcete a kdo můžete, tak si prosím otevřete první list Petrův, třetí kapitola, prvních sedm veršů. Je to tak, jak po pořadě procházíme ten první list Petrův. Myslím, že společně zjišťujeme, jaké bohatství skrze tohoto kdysi rybáře, hospodin nebo živý Bůh nám zachoval. Mě to samotného velmi oslovuje, když to společně tady čteme a společně rozebíráme. A tenhle list, který možná nepatří mezi úplně nejfrekventovanější, tak je skutečně velmi zbohacující. Český studijní překlad, třetí kapitola, prvních sedm veršů.

[7:28] Stejně se i vy, ženy, podřizujte svým mužům, aby i ti, kdo neposlouchají slovo, byli beze slova získání jednáním svých žen, až vzpozorují vaše čisté chování v bázni. Vaše ozdoba, ať není vnější, spletené vlasy, navlékání zlatých šperků, oblékání šatů, nýbrž skrytý člověk srdce v nepomítelnosti tichého a pokojného ducha, který je před Bohem zácný. Tak se kdysi zdobily i svaté ženy, které doufaly v Boha a podřizovaly se svým mužům. Jako Sára poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. Vy jste se stali jejími dcerami. Jednáte-li dobře a nedáte-li se ničím zastrašit. Te němuži, žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou a prokazujte jim úctu jako spoludědička milosti života, aby vaše modlitby neměly překážku.

[8:36] Tak verše, které se dotýkají vztahu muže a ženy a manželství. a božích řádů, božích pořádků, tak jak si to podle božího slova prostě náš pan představuje. Jsem si dobře vědom toho, že pokud mezi námi v tuhle chvíli je nějaká extrémní feministka, takže s tímhle textem má velký problém, protože přece jenom naše společnost za 2000 let se posunula výrazným způsobem a to, co platilo, teď nemyslím z hlediska božího slova, to, co jsme četli, ale zvyklosti, pravidla, návyky, které platili v prvním století pokrystu v římském impériu, tak rozhodně jsou zcela jiné, než jak dnes v naší společnosti prostě věci lidé vnímí. Takže došlo k ohromnému posunu, kulturnímu a společenskému.

[9:44] V prvním století pokrystu bylo úplně samozřejmé, že vlastně hlavou rodiny byl muž, a to nejenom mezi křesťany nebo jenom mezi židy, ale v celé společnosti. Ta společnost byla patriarchální, proto i z tohoto hlediska více proporcionálně v tom textu se týká žen a méně mužů. Je to jeden z těch důvodů, protože vlastně tehdy, když uvěřil v Krista muž, tak bylo úplně samo sebou. To byla jako železná prostě jistota, že automaticky uvěřila v Krista i jeho žena, i jeho děti. Že celý dům přijal víru vlastně otce. Jeho pro nás dneska nepředstavitelný. Dnes, když uvěří muž v rodině, tak z toho třeba nevyplývá v tu chvíli vůbec nic. To jako vůbec neznamená, že žena uvěří a děti uvěří automaticky, protože uvěřil ten muž.

[10:50] A z druhé strany mnohem složitější bylo, když uvěřila tehdy žena. Kde vlastně to byl automaticky střed jako duchovní. On je to vždycky automaticky střed duchovní. Ale tehdy o to víc, nebo i z toho společenského hlediska, protože vlastně ta žena začala úplně vybočovat z tehdejších jakoby zvyklostí. Proto tady Petr mimo jiné píše, že vlastně ženy můžou získat své muže svým čistým chováním v bázni, svým dobrým způsobem života, že vlastně beze slov, což neznamená bezkázání Evanglia, nebo bez svědectví o pánu Ježíši. To tím není myšleno. Petr nechce říct, že budeme získávat lidi pro Krista tím, že nebudeme vlastně sdílet Evangelium. To tím není myšleno. Ale že vlastně krásným způsobem, čistým způsobem života žena, když se bude zachovávat podle toho, co tady ten Petr píše, tak může získat svého muže pro svou víru.

[12:06] Obráceně to nebylo třeba psát, protože když muž uvěřil, tak uvěřila celá rodina. Tak to prostě bylo. Tak to jenom na vysvětlení i té proporcionality, protože opravdu tehdy byly jiné společenské pořádky. Minulou neděli jsme rozebírali vlastně záležitost sluhů a pánů. Sluhů znamená otroku. Mluvili jsme o otrokářském společenství nebo o otrokářském společenském zřízení tak. A já jsem tady trochu relativizoval ten jeden výklad, který vlastně z toho vycházel a chtěl až úplně striktně pravidla nasazovat na dnešní společnost jako zaměstnavatel, zaměstnanec nebo kolega, tak já jsem říkal, že to úplně nesedí, to, co tady ten autor jakoby napsal. A skutečně je to tak, že to lidské zřízení Zřízení se jako mění, ale toho, čeho se dotýkáme nyní, tak to není nějaké lidské zřízení a to není, že manželství prostě je jenom nějaká lidská záležitost, ale to je boží řád.

[13:21] Takže je potřeba přece jenom trochu se na tu třetí kapitolu nahlídnout jako jinak. Všechno to vychází, ještě jenom, abych to uvedl do celé souvislosti. Ten první list Petru v 2. kapitola, 13. verš. Kvůli pánu se podřiďte každému lidskému zřízení, ať králi jako svrchované mulváci, ať místo držícím a tak dále. Podřiďte se pánu. Celý je to vlastně tím slovesem jakoby uvedené. Minulou neděli jsme mluvili sluhové, podřizujte se se vší bázní pánům a tak dále. A dnes stejně se i vy, ženy, podřizujte. Takže vlastně to sloveso podřizovace se jako ne tím dopisem prvního Petrova jako červená niť. A i tady máme jasně řečeno, že se máme podřizovat v tomto případě manželky ženy svým mužům.

[14:25] A tady asi vás možná některé zvednu ze židle. Doufám, že to teda úplně neuděláte. V tomhle případě to není záležitost nějakého lidského zřízení nebo ustanovení, ale to je jako i dnes platná záležitost. I pro současné manželství. A malinko se toho chci dotknout, protože je to něco, co se dneska těžko přijímá. Skutečně podle božího slova, vlastně hlavou ženy je muž. A skutečně je to tak, že on je ten, kdo v manželství vede. A žena je ta, která se poddává. Ale obráceně, muž má milovat, to není v tomhle textu, to je list efeským. Apoštol Pavel píše, že muž má milovat svou ženu jako Kristus církev.

[15:28] To není o nic menší nárok jako pro ženu. Jako jestli muž má milovat ženu jako Kristus církev, tak to znamená, že se za ním má obětovat. Vzpomněte si, nedávno o Velikonocích jsme si připomínali vlastně oběť božího syna za nás, kde on je hlavou církve. A jestli tohle je pro nás příklad, tak my muži to nemáme o nic jednodušší. V té své roli. Muž má jinou roli, žena má jinou roli. Z hlediska hodnoty před Bohem jsme na tom úplně stejně. To nakonec Petr říká ke konci, kde říká, že prokazujte jim úctu jako spoludědičkám milosti života. Jsme spoludědicové milosti života. A z hlediska hodnoty, z hlediska přístupu k našemu pánu, tak není ani muž, ani žena, říká Pavel ve svém listě.

[16:36] Ani muž, ani žena, co se týká přístupu ke Kristu a co se týká hodnoty. Ale co se týká role, tak je naprosto evidentní, když se na sebe podíváme, že muži a ženy zmejní prostě. A je jiná role pro muže a jiná role pro ženu. A je nesmírně důležitý, abychom tomuhle porozuměli. Abychom se na tom neurazili. Abychom se nenechali nachytat, že nás to vede do vzpoury vůči Bohu a vůči božím řádům. Protože opravdu role muže a ženy je jiná. Proti tomu, jaké jsou současné moderní trendy, které vlastně káží úplně něco jiného. Takže v tomhle slova smyslu je by byla naprosto konzerváno. a já i jako kazatel v tomhle směru jsem konzervativní.

[17:37] Můžu říct, že a když tak si to ověřte, dneska tady Zuzka není, tak není to proto, že tady není, že si to můžu dovolit říct, ale až tady vůjde, tak si to klidně ověřte, že v tomhle biblickém modelu stojíme a že to považujeme za boží požehnání, za ochranu, to, že i mé ženě je v tom dobře, ale zeptejte se ji na to vy. Pravdou je, že asi většina důležitých rozhodnutí prošla nejprve jakoby mojí hlavou nebo mojím srdcem, ale pravdou také je, že kdybychom se pak spolu na tom nesjednotili, tak by se to nestalo. A byly věci, které prošly mojí hlavou a mým srdcem a jednotu jsme v tom nenašli a tak se ty věci nestaly. A já jsem to tak přijal.

[18:37] Bral jsem ohled na to, jestli v tom nacházíme tu jednotu. Velmi mi záleží na tom, abychom stáli v jednotě a abychom prostě si byli vzájemně podporou. A na biblické jsem mluvil o tom, že manželé mají být milenci, přátelé a spolupracovníci. Tak i to třetí, spolupracovníci, tak velmi o to stojí. Abych se svou ženou, abychom byli spolupracovníci. Petr to tady skutečně napsal ještě asi lépe. Spolu dědičky milosti. Použil tady příklad ze starého zákona směrem k Sáře, kde je doslova řečeno, že poslouchala Abrahama a nazývala ho pánem. Tak buďte v klidu, moje žena mě nenazývá pánem.

[19:37] To berte skutečně jako dobový kolorit. A nejde o toho slovení, ale jde o tu podstatu, která je zatím. Nevím, jestli vás to dráždí, to, co dneska kážu, a já se teda dobře rozhlídnu, jestli je to něco, co vás trápí a co těžko snášíte. Podívejte, já jsem si ten text nevymyslel. A ani jsem si nevymyslel, že kážeme po pořadě. A kdyby bylo na mě, tak bych ho nekázal. Ale Olmoucké společenství považuje za důležité, abychom kázali všechno, co je v písmu, abychom se nevyhýbali věcem, které jsou dnes nepopulární. A tak dneska došlo na třetí kapitolu první až sedmí verž. Ale můžu vám říct a chci vám říct, že když se člověk nenechá zaseknout tím zlým do nějaké vzpoury a prohlédne dobré boží řády, že skutečně jako stvořitel víc je pro nás nejlepší a že je nám to k dobrému a potom se postavíme do jeho řádu a přijmeme je za své, tak si buďte jistí, že to je k požehnání.

[21:08] Stejně muži žijte se svými ženami podle poznání jako se slabší ženskou nádobou. Dneska mám takový pocit, že zase společnost ženy vede k neskutečnému výkonu, úplně nepřirozenému. Vzpomněte si na sport, oblast sportu. Já když někdy vidím ty chudiny, které vzpírají činky, dneska už i v ringu box, nebo ještě ty krutější sporty, které tady nebudu ani jmenovat, tak je mě těch žen někdy jako líto. Je to tak... Je to tak nemyslitelné, jakoby připustit, že opravdu jsme rozdílní a je to tak nemyslitelné a tak urážející a tak ponižující, že muži jsou, co se týká tělesné schránky, silnější a ženy jsou slepší, ale ženy jsou obdarované zase v jiných oblastech a já znám ženy zase jako velmi silné v jiných ohledech.

[22:16] Třeba otázka snesení bolesti. Aspoň sám za sebe můžu říct, že jsem daleko slabší a daleko větší měkota, co se týká směrem k bolesti, než moje žena, než průměrná žena. V úterý jdu k Zubařovi a to víte, co to znamená. Sedm let jsem k Zubařovi nechodil. Ze strachu před bolestí. Tak nevím, jak je to s tou sílou. Kdyby bylo na mužích a měli bychom rodit, tak si myslím, že lidstvo vymře. Prostě jsme každý stvoření nějak jinak a pasujeme k sobě a je třeba boží stvoření respektovat. A ne se proti božím řádům v nějakém vzdoru, v nějaké vzpůpnosti vzpírat.

[23:17] A vnímat se jako doplnění, vnímat se jako spolupracovníky, spoludědět se boží milosti a být si vzájemně požehnáním. To poslední, co tam čteme, aby vaše modlitby neměly překážku. A dotýkám se možná toho nejzávažnějšího, co bych dnes chtěl říct. Aby vaše modlitby neměly překážku. To znamená, je možné žít, chovat se takovým způsobem, že naše modlitby mají překážku. Bávím se teď o manželství. Je to o ženách a mužích, je to o manželech. A je to docela vážná věc, že se můžeme denodenně modlit, můžeme být účastní modlitevních setkání, můžeme se účastnit bohoslužeb jako dnes.

[24:19] A naše modlitby mohou mít před Bohem překážku. A je to tady psaný a je třeba to brát vážně. A já mám takový hodně silný pocit, že potřebujeme v tom našem společenství revidovat oblast manželství. Že možná potřebujeme restart. Možná potřebujeme obnovu. Možná potřebujeme něco nového před Bohem prožít jako manžele. Abychom mohli skutečně žít v pokoji mezi sebou, abychom mohli žít jako milenci, přátelé a spolupracovníci. Aby naše životy, naše manželství, naše rodiny byly požehnáním, aby mohly být příkladem, aby to mohlo být něco, co přitahuje. A ne to, co odpuzuje a ne to, co odrazuje. A my víme, že je krize manželství a krize rodiny v tomto světě.

[25:21] O tom se nemusíme bavit. Pólovina manželství se rozvádí. Ale dotýká se to i nás věřících. Ve sborech a v církvích. Početně zřejmě, celajistě, jsme průměrově na tom lépe, z hlediska statistiky, že se nerozvádíme tak, jako lidé kolem nás. Ale dost možná jenom vedle sebe přežíváme. Dost možná, že už nejsme milenci, ani přátelé, ani spolupracovníci. A co pak zbývá? Když ne milenci, tak pak nevěrníci. To je hrozba. A je potřeba o tom mluvit. Když ne přátelé, hrozba je nepřátelství. A když ne spolupracovníci... Hrozba je rivalové. A nebo hrozí ještě taková soft verze, a to je, že se jenom přežívá vedle sebe.

[26:25] Jenom formální, prostě mrtvé, vyhaslé, prázdné manželství. Kde to není válka, kde to není boj, kde to není prostě na nože, ale jsou to dva paralelní životy, jenom přežívající vedle sebe. A měl jsem tu potřebu o tom promluvit, protože vidíte, že je tady řečeno, aby vaše modlitby neměly překážku. A manželství je důležitý. Vztah mezi mužem a ženou je přirovnáván vztahu ke Kristu a církvi. Ten náš příklad je hodně vysoko. A jestli je potřeba obnovy v našich vztazích, v našich manželstvích, tak to udělejme, tak to hledejme, tak se na to zaměřme. Nesmířme se s tím, nespokojme se s tím. Komunikujme o tom. Modleme se za to.

[27:26] Je-li potřeba vyhledat pomoc, tak to udělejme. Nenechme to dokráčet až tam, kde už není cesty zpět. A mým přáním je, aby naše modlitby neměly překážky. Abychom měli reálně společenství s Bohem, aby Bůh byl mezi námi, nejenom v církvi, ale i v našich manželstvích, i v našich rodinách. Jsem si vědom toho, že jsem vám dneska žádnou velkou teologii nepředložil, že jsou to známé věci, ale zkusme si zrevidovat náš vztah, naše manželství, a i kdyby bylo potřeba jenom nějaké drobnosti přidat, oprášit, udělejme to. Zkusme nad tím ten týden se před námi přemýšlet. A z hodou okolností i na biblické bylo téma manželství, tak i v těch našich biblických skupinách k tomu bude prostor.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230423/man-elstv-vztah-mu-e-a-eny · Aktualizováno: 2026-10-15