# Nebojte se být jiní, nebojte se žít podle Boží vůle

> Kázání ze dne 14. 5. 2023, 1 Petr 4:1-6, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 14. 5. 2023
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** 1 Petr 4:1-6
- **Délka:** 23:44
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-05-14-Nebojte-se-byt-jini-nebojte-se-zit-podle-Bozi-vule-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-05-14-Nebojte-se-byt-jini-nebojte-se-zit-podle-Bozi-vule-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak jsem přemýšlel, když se představovali ti studenti, jak se jmenuje, jak tady dlouho jsou, tak jsem přemýšlel, jak tady dlouho jsem já. Co bych řekl? Tak jsem počítal. Pavel, 29 let. Jestli jsem to dobře spočítal. A potom jsem přemýšlel, když ten John Newton si přivělal kázání, tak složil píseň. Tak jsem přemýšlel, jestli mě to někdy vůbec napadlo, taková věc. Možná napadlo, ale nedovolil bych si to sepsat, na to, až tady předvést něco. Takže se budu držet prvního listu Petra a podíváme se do čtvrté kapitoli. První list Petru, čtvrtá kapitola. Ale ještě předtím, než to budeme číst, tak já bych chtěl takový krátký úvod, abychom znovu věděli, kam se to celé, jak ten Apoštol Petr to myslel.

[1:05] Takže vůbec jenom ta myšlenka, že Apoštol Petr nám neustále připomíná to, že naše konečné občanství je v nebi. A tento svět není naším domovem. My jsme takoví náštěvníci tady. Tak jak lidé z Nigérie, z Anglie, z Mexika tady přijedou, jsou tady na nějakou dobu z Ameriky samozřejmě, musím toho Donalda tam jako jmenovat, tak jsou tady jenom na krátkou dobu a zase se vrací. A my jsme na tom podobně. Jsme představiteli jako kdyby jiného království. A musíme tak žít. A jako ty turisté vlastně, my tam jedeme, podíváme se a jako reprezentujeme částečně tu naší zemi. A proto je důležité, abychom reprezentovali dobře a žili dobrým způsobem to, co se pánu Bohu líbí, k čemu nás povolal.

[2:15] Takže ten název toho dnešního kázání je nebojte se být jiní. Protože jako často jsme a budeme jiní. A je to v pořádku. Takže pojďme se teďka podívat do prvního Petra v čtvrté kapitoli a prvních šest veršů bych přečetl. Když tedy Kristus za nás trpěl v těle, i vy se vyzbrojíte tým smyšlením, totiž, že ten, kdo trpěl v těle, skoncoval dříchem. Abyste pozbývající čas života v těle, nikdo nevíme, jak dlouho tady budeme, abyste pozbývající čas života v těle, již nežili podle lidských žádostí, nebož podle boží vůle. Dost již zajisté na tom, že jste v uplynulém čase života vykonávali vůli pohanů. Když jste žili v bezudnostech, v žádostech, opilství, v hýření, pitkách a v nedovoleném uctívání model.

[3:17] Proto se diví, že s nimi neběháte do tého šproudu prostopášnosti a urážejí vás. Ti vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé. Vždyť proto bylo evangelium zjistováno i mrtvým, aby žili podle boha v duchu, ačkoliv byli podle lidí v těle odsouzení. Na první pohled to vypadá, že to je trošku jako kdyby složité nebo jednoduché. Některé pasáže jsou tam takové zajímavé, ale ono je v podstatě jednoduché. Hlavní téma je žijte podle boží vůle. Nebojte se být nyní. Nějak jste žili, to se změnilo, teďka žijete novým životem a držte se toho. Nicméně, pojďme se podívat podrobněji na tu celou pasáž. Pojďme se podívat na ten první verš.

[4:18] Co to vlastně znamená? A on říká... Co to znamená? Kdo trpěl v těle, přestal hřešit. Kristus za nás trpěl v těle, i vy se vyzbrojte týž s myšlením, totiž ten, kdo trpěl v těle, skoncoval s říchem. Ta myšlenka je tato, Kristus trpěl v těle. On je naším příkladem a říká, vyzbrojte se tím, že se na utrpení budete dívat stejně jako Kristus. Že ho tedy přijmete z boží vůle. A tím je v praktické zkušenosti zlomená ta nadvláda hříchu. Neznamená to, že každý, kdo trpí jako věřící, už nebude nikdy hřešit. Má stále hřišnou přirozenost, bude nadále hřešit, ale Kristus zlomil tu vládu hříchu a ta nadvláda hříchu je zlomená.

[5:20] A mně se líbí tady ta jedna pasáž, jeden autor říká, když jako křesťaně hřešíme, děláme to proto, že jsme se proto rozhodli. Ne proto, že musíme. Ještě, že ta nadvláda hříchu je zlomená tím, co dělal Kristus a my jsme mu věřili, tak my nemusíme zřešit. To neznamená, že nehřešíme. Máme hřišnou přirozenost. Ale děláme to proto, že jsme se tak rozhodli. A proto je napoštol Petr říká, rozhodněte se, jak budete žít, podle boží vůle, druhý verš, nebo podle lidských žádostí. To řecké slovo je vyzbrojte se. V tom prvním verši. Vyzbrojte se tím myšlením. Rozhodněte se. To je vojenský termín. Tady odkazuje na vojáka, který se chopí zbraně, přípravě na boj. Říká, křesťané se mají vyzbrojit tím vědomím, že Ježíš Kristus porazil hřích na kříži.

[6:24] Že nemusí řešit. On říká, ale vy si uvědomte, že musíte bojovat s hříchem. My nejsme turisté, my nejsme nadovolené tady. My jsme na cestě do nebe. Jsme vojáci a všude kolem nás je boj. A my si to často neuvědomujeme. A tak apoštol Petr znova nám to právě říká. Říká, podívejte se na takové čtyři pravdy, které tam jsou. Už nesloužité hříchu, ten první věrš. My nemusíme řešit. Ten druhý věrš je, netravte své dny zahlcení svými touhami. Jako nežijte, jak jste žili dřív, když jste uvěřili. Ta třetí pravda je, žijte pro boží vůli. A to poslední, co říká, zanechme žádosti vého života. Jako nežijme jako nevěříci, buďme jiní.

[7:25] Buď budeme žít pro své vášně, které pořád máme, anebo pro boží vůli. To je výběr. My nemusíme dělat to, co jsme dělali. My jsme se změnili. Můžeme jít novým životem. Ale táhne nás to. On říká v ekumenický překlad, ten třetí ver říká, dlouho jste už dělali to, v čem si libojí pohané. Žili jste v nevázanosti, vášních, opilství, v hodech, v pitkách, v hanebném modlářství. Dlouho jste tak žili. Ale teďka se věci změnili, když jste uvěřili. Ještě jeden překlad B21, Biblia 21 říká, jste žili život v nestydatých vášních, sexuálně nevázanost, opilství, obžerství, pitkách, v nechutné modlo službě. Ale teď se jste změnili. Teď můžete být jiní. Máte všechno, co potřebujete.

[8:28] Pro nás to opilství, obžerství, pitky a tak dále, sexuálně nevázanost, to jasné. Říká, to už tak není. Ale co jsou ty modly? Jenom krátce. Modlí dneska. My jako křesťané. To nejsou nějaké... také malé sošky, ale to jsou věci, co sídlí tady v našem srdci. A mohou to být věci, jako jsou pěkné věci, jako je potěšení, pohodlí, bezpečí, uznání, kontrola, svoboda, pokoj, štěstí, obdiv, úcta, úspěch. Říkáte si nějaký divný, ne? On to může být v pořádku tady ty věci, ale jak poznám, že jsou pro nás modlou tím, že jsme ochotní hřešit, abychom tyto věci získali. A nebo, když hřišně reagujeme, když jsou nám odepřeny. Ještě jednou, ty věci, o kterých jsem četl, mohou být naší modlou, když jsme ochotní hřešit, abychom to získali. Když používáme, abychom měli bezpečí, pohodlí, uznání, kontrolu, tak způsoby, které se Pánu Bohu nelíbí.

[9:42] A my se toho držíme. A nebo, když jsou nám vzaty, tak hřišně reagujeme. A je to boj. On říká, buďte jiní, nebuďte v této modloslužbě. A potom, když vlastně my jsme jiní, snažíme se žít jinak, podle boží vůle, tak to lidi kolem nás vytáčí. Ekumenický překlad říká, když jste spolu s nimi už nevrháte do tého šproudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. To je to zajímavé. Pokud člověk začne žít jinak, začne žít tak, jak se to líbí Pánu Bohu, tak to prostě lidi těžko přijmou aj kolem vás. A možná budete terčen posměchu, možná si budou ťukat na hlavu, možná budou dělat další a další věci.

[10:52] On říká, poštol Petr jim říká, ale to je normální. To vás nemusí jako zajímat. Říkal, to neřešte, že se vám soused směje. To neřešte, říká, furtlítáš do toho kostela. To neřešte, že vás nazvol svatouškem, když prostě neděláte všechno, co oni. A Petr jako by říkal, na to se vykašlete. Co si lidi myslí. V tom bátém verši je napsáno, odsuzují vás za to, že snad plníte boží vůli, když se snažíte plnit boží vůli, ale jednoho dne budou čelit konečnému soudu. Říká, to neřešte, to je jejich problém. Ale říká, řešte to, jestli vy žijete, jak se pánu Bohu líbí. To řešte. Jestli jste ochotní rovat s hříchem. I když to znamená, že budeme třeba problématí jako blázní. Víte, Petr jako by ty věřicí pozbuzoval a říkal, tady jde o charaktéra.

[12:01] Tady nejde o to, co si myslí ostatní, co si myslí sousedí kolem. Oni budou naštvaní, i ty kámoši, že neděláte všechno. A budou vás možná urážen, možná budete trpět lehce, možná víc. A pokud tak není, tak je otázka, pokud se mi neposmívají, netrpím, je otázka, jestli je teda drážní vůbec, jestli je vytáčím, jestli nesplývám s tím davem. Doktor, jeden teolog, doktor David David, říkal, musíme pochopit, že křesťané budou vždycky trpět pro svou víru, protože křesťanství se zrodilo jako protikulturní hnutí. Od samého počátku bylo odděleno od státu a všech jako politických orgánů. A to jako způsobilo pro následování. Když jenom krátce jeho citát, většina náboženství není protikulturní. No, opak jsou součásti společnosti. Vezmeme si třeba islám, zrodil se při vytváření vlády, šířil se vojensky.

[13:05] A v době Mohamedový... V smrtí neexistovalo žádné rozdělení mezi státem a náboženstvím, to bylo jedno. To stejné platí v hinduismu, v Indii, buddhismu, v Tibetu. To tež platilo pro starozákonní judaismus, kdy byl ještě to náboženství spojeno se státem. Dokud byli tam, kde byli, ale jak byli vyhnáni do Babylona, tak už vidíme, že se něco stalo. Vidíme Ezechiele, Daniele, který trpěli, protože šli proti. Chtěli jednat podle víry i přes zákaz vlastně státu. A ten David říká dál, křesťanstv v jediným světovým náboženstvím koncipovaném tak, že dobrý stoupenec nemusí být nutně považován za dobrého občana, který přijímá všechno, celou tu vládnoucí kulturu. A Petr říká, když budete proti proudu, když budete následovat Krista, budete proti proudu, budete proti kultuře, budete proti okolnímu světu a může to vést k utrpení.

[14:14] Ale zároveň nás to bude chránit před říchem. Proč? Protože se oddělujeme, protože jednáme jinak. Myslíte, že to je aktuální pro nás? Ta hlavní myšlenka, co tady vidím, je, jako přestaňme se zabývat tím, co si myslí ostatní. Ale přemýšlejme nad tím, jestli nás pán Bůh proměňuje a jak. Jestli jsme se rozhodli pro něho, následujeme ho. Jestli jsme přestali dělat některé věci. A začali dělat jeho vůli. Jestli to je na nás vidět. Jestli jsme proměňováni u našem charakteru. Nemáme skončit u toho, že říká, já už jsem takovej.

[15:14] Já už se nezměním. To ani nemá cenu už. Občas, když mám právě poradnu, tak přichází lidi a si pamatuje na jednoho chlapíka, který ve dveřích mě říká, víte, já už jsem prostě takovej. Já už se nezměním. Tak jsem řekl, tak mějte se pěkně nashledanou. Ale mrzí mě to. Dopadlo špatně. Nebyl ochotný vůbec nic udělat. Nemáme skončit u toho, já už se nezměním, já už takový jsem. Ale pán mu říká, je potřeba, aby jsi byl proměňovaný ve svém charakteru. Kusme o tom přemýšlet chvilku. Pokud mě, my jsme o tom mluvili o jazyku hodně, pokud mě trápí jazyk, pomluvám. Musím s tím bojovat. Pokud mě trápí jakékoliv třeba sexuální pokušení, je potřeba s tím bojovat.

[16:17] Pokud jsem nějakej lakomec, drž grešle, nebo jsem závidím druhým, je potřeba s tím bojovat. Pokud jsem líný a spoustu času vyplýtlám nic neděláním, je potřeba s tím něco dělat. Buďte jiní. Poštol Petr říká, pozbývající čas, který je tady. My nevíme, jak tady dlouho jsme. Žijte jinak. Buď se rozhodnete žít podle lidských žádostí, nebo podle boží vůle. Vy jste se změnili. Lid druhé to uráží. Jsou naštvaní. Kašlete na ně. Vy jste zodpovědní za svůj život. Jak vy budete žít? Protože všichni jednou staneme před pánem Bohem, který bude soudit věřící i nevěřící.

[17:21] To, jak jsme žili. Vám položím takovou otázku. Kdyby se vás Pán Ježíš dneska zeptal, abyste řekli jednu pokušení, jeden hřích, jednu závislost, za kterou chcete pomoci, co by to bylo? Kdyby dneska se vás Pán Bůh zeptal, Pán Ježíš zeptal, jsem ochotný ti pomoct jednou věcí, s kterou bojuje v životě. Co by to bylo? Zkuste o tom přemýšlet, jaká jedna věc je, za kterou bojuji. A potom možná večer můžete o tom přemýšlet, můžete se na to modlit, můžete se podívat do Biblie na nějaké verše, vzít si nějakou knížku, na to téma, přemýšlet o tom, sdílet se.

[18:22] Proč? Protože my se rozhodujeme, jak budeme žít. My nemusíme dělat věci, které se Pánu Bohu nelíbí. Můžeme žít podle jeho vůle, jak je napsáno. A my se rozhodujeme, jak budeme žít. Splineme, anebo budeme jiní? Je to výzva. A ještě poznámka v tom šestém verši. To je takový těžší pasáž, kde je napsáno, Evangelium bylo zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v duchu, ačkoliv byli podle lidí v těle odsouzení. Petr píše křesťanům v prvním století, kteří byli pro víru tyrání a často nespravili je pro následování. A někteří říkají, no tak ten předchází kapitole 19. verši, to znamená, že mrtví lidé můžou dostat druhou šanci.

[19:28] Ne, není to tak. Ten výklad, jeden z výkladů, který je asi vhodnější, je práv, že Evangelium bylo zvěstováno mučeníkům, kteří jsou mrtví teďka. Oni byli souzeni v těle a odsouzeni k mučenické smrti podle lidských měřitek, ale po smrti jsou živí v duchu. Jinými slovy, někteří byli pro svou víru umučení, protože byli jiní. A právě apoštol Petr poukazuje na to, že nezemřeli nadarmo. Byli příkladem, byli svědectvím. Takže když se podíváme nakonec, můžeme vám se ten poslední slajd, tady je ta otázka. Žijeme pro lidské vášně nebo pro boží vůli? Pokud žijete pro lidské vášně, Petr říká, čeká vás pravedlivý boží soud.

[20:32] Pokud jste jako křesťané, chcete žít jako křesťané, jste odhodlání nechat své světlo zářit v temnotě. Jsem ochotný postavit se za Krista v kultuře, která je často vůči výře nepřátelská. Má to nějaké důsledky. V některých na místech naší zemi, v jiném státě na naší země kouli, to může stát život. V naší zemi maximálně můžeme být zesměšňování, znevažování. Někdy v jiných zemích vás to může stát práci. Ale to je malá cena za věrnost tomu, který za vás trpěl a zemřel. A možná právě to vaše svědectví, če stejní. Možná i to, že to ponese nějaké důsledky.

[21:34] Může si pán můh použít jako příklad, aby přitáhl druhé lidi. Já bych nakonec přečetl v Matouše z páté kapitoly o soli a o světle. Nebojte se být jiní, tam je napsáno, vy jste sůl země, ne, vy budete, ale vy jste sůl země, Matouš 5, 13 až 16, vy jste sůl země, jestliže sůl ztratí chuť, čím bude osolena? Nehodí se již k ničemu, než aby ji vyhodili a lidé po ní pošlapali, pak říká, vy jste světlo světa, nemůže být ukryto město ležící nahoře, a když rozsvítí lampu, nekladuji pod nádobu, ale nastojá nad, svítí všem, kteří jsou v domě. A Ježík říká, tak ať vaše světlo září před lidmi, aby viděli vaše dobré skutky a zdali slávu vašemu Otci, který je v nebesích.

[22:40] Nebojte se být jiní. Tady jsou ty čtyři věci na přemýšlení, žijeme pro boží vůli nebo pro lidské vášně. Všichni s tím bojujeme. Svítí to naše světlo v temném světě. Jsme tou solí, jsme tím světlem. Jsme ochotní postavit se za Krista ve světě, který je často nepřátelský a nesidusledky. A musíme se smířit s tím, že i pro dobrou věc, boží věc, můžeme ji trpět. Je to na nás. Ale nejsme v tom sami. Máme božího ducha. Nemusíme hřešit. A Ježíš je v tom příkladem.

[23:42] Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230514/nebojte-se-b-t-jin-nebojte-se-t-podle-bo-v-le · Aktualizováno: 2026-10-15