# Vlastnosti božího služebníka

> Kázání ze dne 4. 6. 2023, 1Petr 5:1-4, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 4. 6. 2023
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** 1Petr 5:1-4
- **Délka:** 27:40
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-06-04-Vlastnosti-boziho-sluzebnika-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-06-04-Vlastnosti-boziho-sluzebnika-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pojďme se teďka soustředit na první list Petru v pátého kapitolu a dostáváme se už k závěru. Já jsem přemýšlel, chtěl jsem si vzít víc veršů na starost, jako my jsme se s Mírkem domluváme, kolik si kdo vezme. On řekl, vezmi si, co chceš. A tak jsem to začal, ale skončil jsem jenom u prvních čtyř veršů. Dál jsem se nedostal. Takže můžeme si to promítnout. První list Petru v pátého kapitola a první čtyři verše. Starší mezi vámi vybízím, já spolu starší a svěde kristových utrpení a také účastních budoucí slávy, která bude zjevena. Pazte boží stádo, které je u vás. Dohlížejte na ně ne z donucení, ale dobrovolně, podle Boha.

[1:00] Ne z nízké zjištnosti, ale ochotně. Ne jako pání nad svým podílem, ale jako ti, kteří se svému stádu stávají vzorem. A když se ukáže nejvyšší pastýř, dostanete nevadnoucí věnec slávy. Tak, a teďka si říkáte, tak to je pro ty starší, ne věkem, ale tou vlastně pozící nebo funkcí nebo službou ve sboru. Říkáte si, no tak to se mě netýká. A já bych vám rád řekl, že se vás to týká. Protože ty principy, o kterých se tady bude mluvit dneska, tak se týká jakékoliv služby. Týká se toho vztahu. Ať vedete malou skupinku, ať děláte cokoliv jiného, ať pracujete s lidmi, tady, myslím, v círti, v těle Kristově, tak ty principy platí.

[2:02] A jsou tam takové tři principy. Ne z donucení, ale dobrovolně, z nízké zjištnosti, nebo kvůli sobě, kvůli nějakému vobohacení, různým způsobem, ale ochotně, a ne jako pání, ale jako příklad. Takže jsou tři takové jako oblasti, a když tím budeme procházet, tak můžete přemýšlet, jestli samozřejmě my jako starší se k tomu trochu blížíme, já si myslím, že v některých věcech jsme, nebo já jsem hodně daleko, ale spoušť přemýšlet o sobě, kde jsem já, v té mojí službě, v té mojí roli, v té mojí části. Takže pojďme se na to podívat. Prvně se podívejme na to, jak na poštol Petr sám sebe popisuje. On popisuje tři takové věci tam, říká. A na základě toho o tom napomíná nebo vybízí. Ta první věc je, říká, já jsem také starší.

[3:06] Já, Petr, sám starší. Spolu starší. Říká, to, o čem tady budu mluvit, tak to se týká mě. Já jsem ten spolu starší. Já jsem toho součástí, té celé církve. Já, protože jsou náležitost s Kristem, ostatními. Jinými slovy říká, já sebe nevýjímám z toho napomenutě, ani z té povinnosti. To platí stejně pro mě, jako pro každého z nás. Říká, já mám, já jsem ten příklad. On by mohlo říct, víte, já jsem teď dnes dvanácti. Já jsem ten, který prostě s Kristem prožil různé jako zážitky. Já jsem ten borec. Ale on říká, on to vůbec neříká, on se nepovažuje za papeže, ani za nějakého velitele, ani za nějakého ředitele. Nebo šéfa. Říká, já jsem spolu starší. Já jsem spolu s vámi na tom nadstejné lodí.

[4:09] Ta druhá věc, co tam říká je, a to je jako zajímavé, že jsem svědek Kristových utrpení. Jsem spolu starší a jsem svědek Kristových utrpení. A to je důležité, protože vlastně křesťanství je založeno na historickém pozorování, ne na nějaké mystické zkušenosti. On říká, já jsem to zažil, já jsem tam byl, já jsem to viděl. V mrtvých stání smrt, smrt vzkříšení. Já jsem toho svědek. A to mluví určité zautority. A to poslední, taky jsem účastník budoucí slávy, která bude zjevena. Je to slovo apokalipsa. To je to zjevení. Ale to nebude to zjevení, jak je odhaleno Boží písmo od Boha, ale to zjevení té slávy.

[5:10] Takže ho říká, já jsem ten spolustarší s vámi, já jsem ten svědek, co jsem to zažil, a já jsem ten, který bude účastnen té budoucí slávy. A to je také pozbuzení pro každého z nás. A pak říká, jak to pán Bůh chce, jak to pán Bůh žádá. A jinak jinými slovy, jak véz ostatní. Jak se k ním chovat, jak k ním přistupovat. Takže on říká, ne jako ve světě to funguje, ve firmě, ale tady jsou jiné principy. Dobrovolně, ne z donucení. Tak to je ta první věc. Starejte se o Boží, jako pastýři o Boží státce, ne z donucení, ale dobrovolně. Tak, co to znamená? Víte, když mluvím o těch starších, a vůbec o jakékoliv službě, tak samozřejmě má to být dobrovolné, vykonává rád a dobrovolně.

[6:11] Nicméně, s donucením, může se někdo stát s donucením starší, nebo vést nějakou službu. Lidé vás tam můžou manipulovat do toho. Možná vidíte potřebu, nikdo jiný to nedělá, tak já to dělám za každou cenu. A možná ani to třeba není správná pohnutka. On říká, dobrovolněné s donucení. Vstup do této služby, hlavně u toho staršího, by měl vycháhlet z touhy. Z našeho srdce. Sloužit Bohu a sloužit lidem. Být pastýřem. Protože je to zajímavé, ono se to jako někdy nezdá. V 1. Timoteve 3. kapitole je napsáno, věrohodné je to slovo, dochce být biskupem nebo starším, touží po krásnému kolu.

[7:11] A ono za ty roky, co jsem starším, tak ono jako, to už není tak až tak moc krásný někdy. On to je náročný. Já nevím, já někdy jako netoužím potom už, že se říkám, už to stačilo prostě. Ale znova, když jsem o tom přemýšlel, tak je to něco, co pán Bůh chce, říká, dobrovolněné s donucení. Vycházet to z našeho srdce. Chci sloužit Bohu, chci sloužit lidem. Moje oblíbená hláška, že práce s lidmi je dobrá. Až na ty lidi, no. Ale to je náročné, jako pracovat s lidma. Kdo pracujete s lidma, tak víte, že to je jednodušší pracovat se strojema a tak dále. Ale je to náročné. A lidé jako dneska se můžou stát staršími i v různých zborech, v různých denominacích.

[8:16] Můžou být samozvanci. Můžou být ti, kteří mají za sebou nějakou skupinu a je tam dosadí. Můžou být ti, kteří prostě jsou tam dosazeni svým nadřízeným. Ani to nechtějí a jsou někam posláni. A on říká, každá taková věc se potom vymstí. Ten, kdo má být starším a tady to konkrétně budu stávat k tomu, Konec, kdo má být starším. Tak on je vlastně dopředu rozpoznávám jako celým zborem, celým tím tělem Kristovým. Už dávno předtím, než je uveden do té služby. A já to znova jako přečtu jenom v 1. Timotej 3. kapitole 1. 6. veršů. Věrohodné je to slovo, dochce být biskupem o starším, touží po krásnému kolu. Nuže, má být bez úhony, jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit, népijan, nerváč, nejbrž vlídný, smířlivý, nezišný.

[9:16] Má dobře ve svou rodinu, my děti poslušné, počesné, nedovedli někdo ve svou rodinu, jak se bude starat o boží církev. Nemá být nově pokřtění, aby nespišněl, nepropadlo odsouzení dňáblovu. Musí mi také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a dňáblových nástrach. Jsou strašné požadavky, vysoké požadavky. A ještě to máte dělat dobrovolně. Ale je to něco, co, a poštol Petr tady znova říká, nezdonuceně, ale dobrovolně, i když je to krásný úkol. Je to něco, co má vycházet v děšnosti, je to služba z lásky k Bohu a k jeho dětem. Kdo miluje Boha, miluje jeho děti. A to jsem si znova uvědomil, jestliže mám rád Pána Boha, to bych chtěl mít rád i jeho děti.

[10:21] A ono je někdy těžké. To není jednoduché. Ale má to vycházet z lásky. To je jediná ta motivace ze srdce. Pán Bůh žádá lásky plnou touhu, schopnosti, charakter. Nezdonucení, ale dobrovolně. Touha složit Bohu a jeho dětem. Zkusme jako přemýšlet, jestli máme touhu, jako sloužit druhým lidem. Tady v tomto zboru, tam, kde jsme, jestli to děláme dobrovolně, nebo zdonucení. Jestli to vychází ze srdce, sloužit Bohu a jeho dětem. Tak to Bůh žádá. Tak se mu to líbí. A jak ji se znovu musím modlit? Pane Bože, dej mi tu lásku, sílu, abych mohl sloužit dobrovolně. Takže to je ta první věc.

[11:21] Sloužit Bohu dobrovolně. Nezdonucení. Týká se to starších, ale týká se to každého z nás. Ta druhá věc je biznis. Nízká zjišnost versus ochota. Ne z nízké zjišnosti, ale s horlivou ochotou. Pán Boh požaduje, aby jsme z toho nic neměli. Nízká zjišnost je, co to znamená. Je to aktem víceméně sobectví. Dělám to hlavně kvůli sobě. A že z toho něco mám. A je to zostředí na sebe. A to je Pánu Bohu nepřátelské. To platí o jakékoliv službě. A ta zjišnost může mít materiální povahu, ale většinou ti kazatelé nebo ti starší z toho moc nemají. Oni nějak moc nebohatnou. Nejsme v Americe, kde ty televizní kazatelé prostě vybírají ty miliony.

[12:25] Tam nejsme. Možná nikdy tam nebudeme. I když teď, když jsme online, tak možná bych mohl něco tady udělat. Udělat nějakou scénu. Ale tam nejsme. Myslím, že když to Petr píše, na poštou Petr, tak tam nebyla taková situace, že by za to dostávali obrovské sumy. Ale v podstatě možná to bylo úplně jednou základní. Budu starším, protože věřím, že prostě ten zbor se postará, jako o mě zaopatří všechno a nebudu muset nic moc dělat. Možná to byly základní prostředky na živobytí, které ani nemusely být vypláceny v penězi. a možná to mohla být hlavní motivace. A říkáte si tak, že on hoden je dělník svoje mzdy, to je v pořádku, měl by to dostat zaplaceno, nebo měl by dostat, měl by zaopatřený, ale on říká, jako nedělejte to kvůli mrské nebo nízké zjišnosti, jenom kvůli tomu, aby se na vám to nějak vrátilo.

[13:34] Je to silné slovo. A já bych si dovolil říct, že ta zjišnost se může ještě projovat jinak. Nejenom to, že z toho něco mám, jako nějak materiálně, to asi není v našich kruzích nějaká velká věc, ale nemusí to být o peníze, nemusí to jen nějaký materiální prospěch, ale může to jít o věci, které možná nejsou na první pohně tak viditelné. A to je to touha být vidět, vyvýšit sebe, mít jméno, mít pozici, mít vliv, mít moc. To všechno se může schovat pod tím slovem zisk. A on říká, to jsou špatné pohnutky. To, co je zatím, je prostě určité soběctví. Co z toho mám, ne z nízké zjištnosti, ale dobrovolně, teda z ochotně.

[14:45] Dobrovolně to bylo předtím, ochotně. Je tam ta ochota, i když z toho nic nemám. V evangelii napsáno, ať tvoje levice neví, co dělá prostě pravice. V tom smyslu, že máš prostě dát bez ohledu, že z toho něco máš, něco očekáváš. Protože jsi vedený touhou v srdci. Já chci sloužit, protože mě pánu k tomu vede. Protože miluju Boha a miluji jeho děti. To může být ve chvalách. To může být ve vedení mládeže, dorostu, skupinek, jako všeho. Že můžeme být oslavováními. Říká, to je špatně. Všechno to má vést, jako víš.

[15:48] Takže i tady tento, pro tu nízkou zjišnost, říká, nedělejte to. Dělejte to horlivě, dělejte to ochotně. A já vím, že spousta lidí to tak dělá. A je to zajímavé, že to ten, a poštol Petr tam dává. Jako by to bylo něco, co se opakuje. Něco, co je důležité. A já věřím, že to jsou věci, které je potřeba, abychom si uvědomili, abychom slyšeli znova. Tou třetí věcí je, ne jako vlastník, nebo pán, ale buďte příkladem. Takže o nás varuje, abychom nebyli staršími, nebo nevedli věci s donucení, nebo pro své obohacení, nebo stouhy být vidět. A teďka, ale když to tam je, tak s tím jídlem roste chuť.

[16:51] Hlad nejenom po nějakém zabezpečení, ale touha pomoci. Čnít na to statními. Možná je vést, ovládat. Využívat ve svůj prospěch, vládnout. Je to zajímavé. On říká, je to normální ve světě. Když máš pozici, tak máš autoritu, moc. Můžeš ovládat, můžeš vést. Ale ve Biblii to tak není. Starší nemá žádnou moc. Starší nemá žádný prostředek, aby někoho k něčemu donutil. Může říct, může se modlit, ale nemá nic. To, co má, jsou modlitby a příklad. Máme být příkladem. A my si říkáme, jo, to přece není prostě možné, jako ty starší a takový ti vedoucí, to musí být jako, tam je nic takového, přece v životě nemůže napadnout nějaká pícha a tak dále.

[18:02] Ale představte si, že mezi těmi dvanácti učeníky byly takové tři nejblíž. Petr, Jakub a Jano. A dva z nich tak přemýšleli a řekli si, my bychom chtěli nějakou speciální postavení v tom kruhu těch dvanácti respektlivě tří. My chceme být, kteří to tady povedou, kteří tady budou vládnout. A já vám to přečtu, je to v Markovi, desáté kapitole, třicátý pátý a čtyřicátý pátý verž. A říkáte si, jak je to možný, co tady ti chlapíci vlastně chtějí po pánu Ježíši, který mluví o tom, že bude vysmíván, poplýván, zabít, zbít a popraven. A tady v té situaci, kdy pán Ježíš mluví o své smrti, tak oni říkají, my máme takovou speciální prozbičku.

[19:07] Přistoupili k němu Jakub Ján, synové Zebedově, a řekli mu, mistře, chtěli bychom, abys nám učinil, tě požádáme. Řekli jim, co chcete, abych vám učinil. Odpověděli, dej nám, abychom měli místo, jeden po tvé pravici a druhý po tvé levici ve tvé slávě. Ale Ježíš jim řekl, vy neví to, oč žádáte. Můžete pít kaly, který já píjí, nebo být pokřtěný křtem, který já jsem křtěn? Odpověděli, můžem. Ježíš jim řekl, kaly, který já píjí, budete pít křtem, který já jsem křtěn, budete pokřtění. Ale udělovat místa po mé pravici či levici není moje věc. Ta místa patří těm, jim jsou připravena. A teďka to uslyšelo ten zbytek těch učeníků. Byli vytočeni. Když to uslyšelo ostatní kdesi, začaly se hněva na Jakuba a Jana. Protože je to určitě nenapadlo jako první, což byli naštvaní.

[20:09] Oni nás předběhli. Byli vytočeni. Zajímaví, že byli, začali se hněvat. Ne, že to ti učeníci jako chtěli, ale že na to nepřišli sami možná. To, že to v nás je ta touha vyniknout. Ale pak se Ježíš zavolal a říká, poslouchejte. Víte, že ti, kdo platí u národu za první, nad nimi panují. Kdo jsou u nich velcí, tak je utlačují. Tak to funguje prostě ve společnosti. On říká, ale ne tak mezi vámi. Ne tak to bude mezi vámi. Kdo se mezi vámi chce stát velkým, buď služebníkem, buď vaším služebníkem. Kdo chce být mezi vámi první, buď otrokem všech. Vždyť ani syn člověka nepřišel, aby si dal sloužit. Ale aby sloužil a dal svůj život jako výkupné za mnohé.

[21:10] Možná si řeknete, to byly půjšní učedníci. Ty se tam rvali o ty pozice. Po levici, po pravici. Jo, to byli ti, kteří byli nahoře pro měněník. Ty, kteří byli Ježíšem Getsemane. A my můžeme se na ně tak nějak dívat. Ale proč je to tam napsáno? To je napsáno kvůli nám především. Ne kvůli ním, to je kvůli nám, kvůli naši píše. Nejde o to vědět, jak strašný byl Jakub a Jáno. Ale přemýšlet, jak jsme na to my. Kdo chce být velký, buď služebník. děmníkem všech. Kdo chce být první, buď otrokem všech. Na to nemáte žádnou prostě jenom motivaci, než láska k Bohu a láska k jeho dětem. Tam nic prostě není.

[22:11] To nemůže být jiná motivace. Takže apoštol Petr říká, ne z donucení, ne ze zjišnosti, ne jako vládci nad druhými. Víte, my máme být správci. My jako starší máme být správci. My nejsme vlastníci. Pán je jeden. Všech nám ten zbor nepatří. Nikdy nebude. Kdykoliv se člověk myslí, tak je na umilu. To patří Pánu Bohu. On je vlastníkem církve. A my jsme správci Boží milosti. To, co je důležité, je znova přemýšlet o našich motivacích a postojích. Chci být správce té Boží milosti. Jenom když si na to člověk jako uvědomí, že každá služba, kterou má, tak vlastně dostal jako dar. Dostal dar, aby v tom mohl sloužit. On je správce těch darů. A má být jako ten, který, ne jako Pán, ale je to jako ten věrný správce, který se stará i o lidi slabé, nemocné, o lidi, kteří mají jiné názory, a který slouží tak.

[23:26] Zase, proč? Nic jinou jsem nenašel, než láska k Bohu a láska k jeho dětem. Kdo chce být první, buď otrokem všech. A ten Petr to říká, on říká, já jsem ten spolu starší, buďte příkladem. Jinými slovy, já nemůžu požadovat po někom něco jiného, než sám dělám. Nemůžu něco jiného kázat a něco jiného žít. Nejsem ten, kdo je velitel, který rozkáže. Ne. Ta motivace je pořád láska a růst. A pak to končí, ta pasáž. Říká, až se ukáže nejvyšší pastýř, dostane se nevadnoucí, dostanete nevadnoucí věnec slávy. A zase já to vztahuju pro všechny. Kdo jsou ve službě. Ten druhý příchod.

[24:26] Číná to napomenutím, já vás napomínám, ale končí to pozbuzením. Dostanete odměnu. Možná ne na této zemi. Možná si řeknete, ta služba jako skoro žádné ovoce nevidím. Nebo je to o trava. Nebo já nevím co. Možná to nebude tady. A on říká, dostanete nevadnoucí věnec slávy. Všem, kdo slouží z lásky k Bohu, jeho dětem, se dostane podílu na té slávě božích dětí. To je pro mě to ukládání, si pokladu v nebi. To je to, že člověk slouží, dělá věci bez toho, že by z toho něco měl. A já vás teďka jenom poslední verš, co přečtu vás, jenom uvedu do té slávy.

[25:26] Věrný a spravedlivý obdrží slávu v té nové zemi. Nebude radost, nebude setkání mezi ženichem a Kristovo nevěstou. To je ve zjevení, to je poslední kapitole. Říká, a viděl jsem nové nebe, novou zemi. Neboť první nebe a první země pominuli, moře již nebylo. Viděl jsem od Boha z nebe sestupovat svaté město, nový Jeruzalém, krásný jako nevěsta, ozdobená pro svého ženicha. A slyšel jsem veliký hlas o trůnu, hele, příbíte k božiju prostřed lidí. Bůh bude přebývat mezi nimi a oni budou jeho lid. On sám, jejich Bůh, bude s nimi. Setře jim každou slzu z očí. Smrtiž nebude. Ani žalu, ani nářku, ani bolesti už nebude, neboť co bylo, pominulo. Říká, to je podíl na té slávě, to je ten věnec, to je to ukládání si, pokladu v nebi.

[26:32] To je to, co nás říká, nic jiného jako vám nemůžu prostě zaručit, říká poštol Petr. Ale toto tam je, toto dostanete. Kdybych to zhrnul jednou větou, dvěma větama. Dvě věty. A děláme jakoukoliv službu, dělejme ji z lásky k Bohu a jeho lidu, jeho dětem. To je jediná naše motivace. A děláme jakoukoliv službu, dělejte ji z lásky k Bohu a jeho dětem. A věřím, že to povede k růstu celého toho zboru, toho celého těla Kristova. A to je moje přání, aby tyto věci se promítly do každého z nás. To znamená, aby se proměnily naše motivace. Proč dělám to, co dělám?

[27:34] A já věřím, že Pán Bůh má moc nás v tom proměňovat. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230604/vlastnosti-bo-ho-slu-ebn-ka · Aktualizováno: 2026-10-15