# Pokora před Bohem

> Kázání ze dne 11. 6. 2023, 1Petr 5:5-14, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 11. 6. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 1Petr 5:5-14
- **Délka:** 30:23
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-06-11-Pokora-pred-Bohem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-06-11-Pokora-pred-Bohem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Bylo pro mě potěšením vidět nejmladší, než by byly úplně nejmladší v našem zboru, ale další, kteří vstupují do služeb. Tak to bylo občerstvující a pozbuzující. Kdo chcete, tak si můžete, prosím, otevřít první list Petru v pátá kapitola od pátého do třernáctého verše, což znamená, že dnes s největší pravděpodobností první list Petru v pátá kapitola od pátého do čtrnáctého verše a dnes tedy z ekumenického překladu budu číst. Stejně se i vy, mladší, podřizujte starším. Všichni se oblečte v pokoru, jeden vůči druhému, neboť Bůh se staví proti pišným, ale pokorným dává milost.

[1:08] Pokořte se tedy pod mocnou ruku Boží, aby vás povýšil v ustanovený čas. Všechnu svou starost vložte na něj, neboť mu na vás záleží. Buďte střízliví, buďte vdělí, váš protivník ďábel obchází jako lev vřvoucí a hledá, koho by pohltil. Vzepřete se mu zakotvení ve víře a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí týmž utrpením jako vy. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Jemu náleží panství na věky věku. Amen. Prostřednictvím Silvána, kterého mám za věrného bratra, vám toto krátce píšu, abych vás povzbudil a dosvědčil vám, že taková je pravá milost Boží, v ní stůjte. Pozdravuje vás vaše spolu vyvolená, která je v Babylonu, a Marek, můj syn.

[2:14] Pozdravte jedni druhé políbením lásky. Pokoj všem vám, kteří jste v Kristu. Tak vzhledem k tomu, že končíme s prvním listem Petrovým, tak já začnu od konce tentokrát, protože ty závěrečná slova bych nechtěl, aby byla úplně na konec mého kázání. Takže začnu od konce, kde Petr přeje pokoj všem svým posluchačům nebo čtenářům, v době krutýho pronásledování, které právě začínalo, tak ten pokoj od pána byl velmi důležitý. A i my v našich životech potřebujeme Boží pokoj. Je tam řeč, že se křesťané bratři a sestry měli pozdravit políbením lásky, tak asi to chce pár věd k této praxi.

[3:24] Apoštol Pavel čtyřikrát mluví o svatém políbení, takže to políbení je charakterizované jako svaté. Potřeba si připomenout v tomto případě políbení lásky. Takže vidíte, že to byla zvyklost v tehdejší době. Je potřeba připomenout, alespoň teda někteří tak jako o tom učí, že ten políbek byl muži, mužům, ženy, žena. Tak to jenom na okraj, že abychom v této věci se nedostali někde na cestí. Já pocházím z rodiny, kde se hodně líbeme. A dnes už tedy také líbu. Ale když jsem byl kluk, tak mě to bylo strašně protivné. To je jako zvláštní, že každý je tak nějak od malička nějak jako nastaven a ve mně to bylo takové, že jsem se tomu bránil, že mě to nebylo milé.

[4:35] Pravdou je, že potom při dospívání jsem líbání nějak přišel na chutě, ale to bylo v jiném kontextu, tak to sem nebudu teda úplně jako plést. Ale zůstaňme u toho svatého líbání nebo u toho políbení lásky. Takže byl to projev i tělesný projev skutečné náklonosti, skutečné lásky, skutečného vztahu, který mezi křesťany tehdy panoval. Takže vidíte, že nic takového jako nějaké anonimní křesťanství. Tak jak dnes se jde do kostela a tam jste sami za sebe, doufám, že to se netýká nás tady, a tak nějak jakoby anonimně. A běda, kdyby někdo jako chtěl něco lidskýho jakoby projevit, tak v některém prostředí je to jako nesnesitelné. Tak vidíte, že v první církvi pěstovali velmi jako blízké vztahy, které se projevovaly až takhle tělesně.

[5:39] Pozdravuje vás vaše spoluvyvolená, která je v Babylonu. Spoluvyvolená myšleno církev a ten Babylon je potřeba tomu rozumět, že se jedná o určitý kód a nejde o skutečný Babylon, který v této době už bylo malinký městečko a nemám žádnou zprávu, že by Petr někdy sloužil na východě v Babyloně, ale je to kód pro Řím. Když se podíváte na zjevení Janovo, tak také tam je souvislost, že je řeč o Babylonu a je myšleno jako římské impérium, Řím jako takový. Bylo to z toho důvodu, že hrozilo nebezpečí, takže z preventivních důvodů takovýmto způsobem docházelo k jakému si kodování. Tím, že všichni křesťané věděli, o čem je řeč. To je třeba taková i ta naše korybička, symbol křesťanů, který zrovna tak byl používán jako určitý znamení, ale při tom, aby se křesťané neprozradili.

[6:46] Aby se na první dobrou neprozradili. Takže tak tomu rozumějme. Pak tam máme Marka. Ten Marek, to je Jan Marek. Autor Markova Evangelia. Příbuzní Barnabáše. V první misijní cestě doprovázel Pavla s Barnabášem, potom se od nich oddělil. Pavel si pak nepřál, aby Marek pokračoval na další misijní cestě. Byl to důvod, proč se Pavel s Barnabášem rozdělili. Ale na stará kolena i Pavel vzal Marka na milost. A byl mu prospěšný a užitečný. A tady vidíte Marka v prvním listě Petrově. Petr ho tady nazývá dokonce svým synem. Pochovitelně synem duchovním. Nejde tady o fyzickýho syna, ale duchovní syn. A byl to ten Marek.

[7:47] V jehož domě, lepřečeno v domě jeho maminky, se církev scházala k modlitbám. A mám tady zajímavé svědectví, které souvisí právě Petr Marek od Papiase. Papias byl biskup v Hierapoli, někde 65-140. Po Kristu byl to učedník Apoštola Jana. To znamená, ještě zažil službu Apoštola Jana. A tady ten Papias podává svědectví o Markovi Evangeliu následujícími slovy. Marek byl Petrovým tlumočníkem a pečlivě zapsal všechno, co si zapamatoval o tom, co pán říkal i činil. Nikoli však po pořádku. Nebyl totiž posluchačem a ani následovníkem páně. Nýbrž později, jak jsem řekl, Petrovým. který své učení podával podle potřeby a pořádek slov páně neuváděl.

[8:49] Takže Marek nijak nepochybil, když psal tak, jak si to zapamatoval. Staral se pouze o to, aby nevynechal nic z toho, co slyšel a aby to nijak neskomolil. Tak to je staré svědectví o Markovi Evangeliu, které vlastně svědčí i o tom, že ten Marek spolupracoval s Petrem. A že vlastně to naše Markovo Evangelium, které máme, které je nejstarší z těch čtyř, tak je ze zdrojů Apoštola Petra. Tak to je dobrý si uvědomit. Předtím máme řeč o jakémsi Silvánovi. No, Silván to je vlastně ten náš Silas. Silas je zkrácený Silván, jméno. A byl to ten, který spolupracoval potom později s Apoštolem Pavlem, patřil do toho Apoštolského týmu. A tady vidíte, že tenhle Silván, který byl také prorokem, později misionářem, tak vlastně spolupracoval i s Apoštolem Petrem.

[9:57] Tak tolik k tomu závěru listu. A pojďme k tomu, co předchází. Pavel Mečkovský tady mluvil před týdnem o službě starších. To je to, co předchází. A my pokračujeme. Stejně se i vy, mladší, podřizujte starším. Je tady řeč o vícero generacích. Každá zdravá církev, každý zdravý zbor má vícero generací. Já jsem teď velmi přemýšlel nad některými mládežnickými zbory. Tak upřímně za to, pokud zbor má jenom jednu generaci, tak to není ani v pravém slova smyslu zbor. Něco podstatného tam chybí. To je služba jedné generaci. Ale to není místní církev v pravém slova smyslu, když chybí generace. Protože něco hodně podstatného tam chybí. Například to, stejně se i vy, mladší, podřizujte starší.

[10:59] Sloveso podřizovat. To je odporné sloveso, co? Problem dnešní doby nás všech. Jako my vyrůstáme pod myšlenkovým jako trendem individualismu a nezávislosti. To je trend této doby. A nejenom této poslední doby. My všichni jsme v tomhle filozofickém prostředí vyrostli. A všem se nám příčí sloveso podřizovat se. A tak to někdy opisujeme poddávat se. To už je mírnější. Ale i to bychom nejradši z našeho slovníku úplně vyřadili. V jakýchkoliv vztazích. V církvi, v manželství, z hlediska státu. Všude bychom to nejraději vykumovali. Ale máme to tady v božím slově. Petr nám to tady zachoval. Je to duchem svatým inspirovaný. Je potřeba se vypořádat i s tím podřizovaním.

[12:02] Je to boží vůle. A nakonec živému bohu se musíme podřizovat my všichni. My všichni, byť jsme svobodné bytosti, tak ta naše svoboda má určitý limity, má určitý hranice a žijeme v podřizenosti. A máme žít v podřizenosti. A to, co nám brání se podřizovat, je pícha. O tom tady je taky řeč. A poštol Petr si vytáhl jeden starozákonní verž knihy přísloví. Bůh se staví proti pišným, ale pokorným dává milost. A pícha je kořenem všeho zla. Ve stvoření, v našich osobních životech. A je tady jasně řečeno, že Bůh se staví proti pišným, proti píše. A že pokora je nesmírně vzácná v božích očích. Pokořte se tedy pod mocnou ruku boží, aby vás povýšil v ustanovení.

[13:06] V zápěti budeme mluvit o protivníkovi, o dňávlu, o satanovi. Mimochodem jeho problém, na kterém padl, byla pícha. Nepodřízenost. Znáte to slovo z Izaiáše, 14. kapitola? Byť se to vztahuje na krále babylonského, nebo popisuje to pát krále babylonského, ale mnozi teologové, tyhle verše, které přečtu, tak vztahují, že se týkají samotného dňábla. Takže dejme tomu, že v té první linii na krále babylonského, to znamená na lidskou bytost, ale jak si zatím, ta druhá linie, a ona pro hrodství mnohdy mají vícero linii, tak to směřuje až někde k samotnému dňablovi. 14. kapitola od 11. verše bodu číst.

[14:11] Do podsvětí byla svržena tvá pícha, hlučný zvuk tvých harv, máš ustláno na hnilobě, přikryvku máš z červu. Jak jsi spadl z nebe, pitivá hvězdo, jitřenky synu? Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pro národů, a v srdci jsi říkal, vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad boží hvězdy, zasednu nahoře setkávání na nejzaším severu, vystoupím na posvátná návrši oblaku, s nejvyšším se budu měřit. Teď jsi svržen do podsvětí, do nejhlubší jámy. Takže pícha předchází pád, jeho problém byla pícha, nepodřízenost, nepoddanost, to byl problém i Adama a Evy v ráji, kteří byli dostáni přesně na téhle záležitosti.

[15:13] A může to být problém i v našich životech. Takže dejme si pozor na píchu. A tady skutečně platí, že je třeba se podřizovat. To je projev pokory. Tak už můžeme jít postupně k té druhé části, kde je řeč o dňáblu, protivníkovi, který je naším nepřítelem, nevěditelným. Duchovní bytost padla, andělská bytost, před chvíli jsme to četli v Izajášovi. A je potřeba s touhle realitou boje počítat. Že jsme na nepřátelské půdě, že ještě nejsme v ráji a ještě probíhá skutečně boj. Když se podíváte do knihy z Jevení, dvanáctá kapitola, alespoň pár veršů ještě tedy v této postavě, tak ve dvanácté kapitole od sedmého verše je řečeno, a strhla se bitva na nebi.

[16:26] Michael a jeho andělé se utkali s drakem. Drak i jeho andělé bojovali, ale nezvítězili. A nebylo již pro ně místa v nebi. A veliký drak, ten dávný had, zvaný Ďábel a satan, který sváděl celý svět, byl svržen na zem a s ním i jeho anděle. Takže ze zjevění Janova je tady o našem protivníkovi, který tady je vlastně stotožněn tím dávným hadem, nebo ten veliký drak, o kterém mluví kniha Zjevení, a je tady stotožněn s tím řeckým jménem Ďábel a s tím hebrejským jménem satan. A ještě přečtu závěr, aby tady zaznělo boží slovo, prorocké z hlediska závěru, jak to s ním dopadne. 20. kapitola od 9. verše.

[17:28] Viděl jsem, jak vystoupil po celé šíři země a obklíčí tábor svatých a město, které miluje Bůh. Ale sestoupil oheň z nebe a pohltil je. Jejich svůdce dňábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků. Ohňve jezero. Ale to teprve nastane. To ještě nenastalo. To jsou ty věci eschatologické budoucí. V tomhle momentě se ještě nenacházíme. A nyní jsme stále ještě v bitvě. Byť ta definitivní bitva byla na kříži vybojována, pán Jiží zvítězil, dokonáno jest. Ale určitý bitvě ještě je třeba dobojovat. Byť to hlavní vítězství je jasné. Vylodění v Normandii nastalo.

[18:29] Ale ještě potřeba pročistit Ardenský les. A určitý bojůvky. A proto je tady řečeno, buďte střízliví, buďte bdělí. Je třeba střízlivosti a bdělosti. Nesmíme pospávat v tomhle boji. Nebo v tomhle při této konfrontaci. Spánek je něco, kdy člověk si nic neuvědomuje. Kdy jaksi smysly vypíná. Řidiči to všichni znají. Já když jezdím a hodně jezdím každý týden, tak to je moje velká starost, abych neusnul za volantem. Když jezdím s mojí ženou, tak pravidelně se děje to, že v autě jsem pak sám. Jako to je neuvěřitelný talent.

[19:30] Skoro vždy a za všech okolností. Měl jsem velkou starost, když jsem pracoval na dráze jako posunovač, abych neusnul. Řekl každá druhá šichta byla noční. A mezi jednou a druhou hodinou to byla vždycky krize. Ohromná krize. To člověk bojoval jakýmkoliv způsobem, aby neusnul. A když jsem třeba jel na lokomotivě, říkali jsme na mašině, tak když jsem se držel a jel jsem na tom, tak jsem opravdu zápasil se spánkem. A byla moje starost, abych neusnul za jízdy, když jsem se držel. Przyznám se, že jednou, ne teda na té lokomotivě, ale jednou jsem teda usnul. A probudil jsem se a koukám na koleje, které jsem měl hlídat a tam celý vlak, který tam předtím nebyl. A můj vedoucí posunul do amplionu na celé nádraží.

[20:31] Kdo to tam hlídá, ty dvacítky, to byl název koleji. A reagoval na mě, jako on dobře věděl, o čem je řeč. A věděl, že jsem křesťán a ještě tam do amplionu na nádraží říkal, já nerad dělám dobré skutky, to vyřešil za mě ten vlak. A já jsem se probudil a koukal jsem, kde se vzal ten vlak. Takže zažil jsem to, že jsem usnul a pak si opravdu nejste vědomí ničeho. Projede celý vlak a vy o tom nevíte. Takže je třeba skutečně jako nepospávat a být vdělý, když člověk usne, vypíná své smysly. A v duchovním slova smyslu si to nesmíme dovolit. Protože náš protivník je vychytralý, má svoji autoritu a moc, má svoji zkušenost, je zákeřný. A my si nemůžeme dovolit pospávat duchovně. Pak je tam řečeno, buďte střízliví. Tam je střízlivost. A je to myšleno ve smyslu k omamným látkám.

[21:32] To znamená popijet víno, tak opakem je ta střízlivost. A když člověk popije, tak opravdu ty smysly tak nějak najednou to vidí všechno jako jinak. Také s dospívání toho mám zkušenost. jako v této oblasti. A teď vám tady řeknu takovou jako perličku. Doufám, že teda ten člověk nebude poslouchat nebo neposlouchá. Je to hodně nepravděpodobné, že by se tak stalo. Tak jednoho dne mě zbudil telefon zrovna tak někde kolem té druhé v noci. Volala policie a že jestli znám pana toho a toho. Já jsem říkal noznám, byl to můj nájemník, který je jinak standardně velmi spolehlivý a velmi dobrý, ale jednoho večera tak jako trochu přebral a zabouchl si dveře odbytu.

[22:36] A tím, jak jsou ty smysly ovíněné, tak úplně nezvolíte nejlepší řešení. A místo, aby mě zavolal, milému člověku, který by to briskně řešil, tak zvolil řešení, že to vezme přes souseda, přes sousedů v majetek, přeleze stěnu a dostane se jakoby zadem do nemovitosti. No, soused nelenil a pochopitelně jako zavolal policii. Policie prostě jako zasáhla a on teda jako říkal, že tam bydlí a tak dále, takže policie volala a ověřovala si to. Tak jsem policistům řekl, nic neřešte, nic nedělejte. Za chvíli jsem tam. Jel jsem na místo, přede mnou člověk, veselý, usměvavý, očička mu zářily. Pane Číšku, já vím, jak se to odemíká, já vím, jak se to rozdělává.

[23:38] Říkal, na nic nešahajte. Já jsem u sebe ty klíče neměl. Tak jsem valil ještě domů a na obrátku jsem přijel s klíčem a odevřel jsem to. Prostě nebyl schopen rozeznávat realitu. Prostě když jste pod nějakým vlivem, když člověk není střízlivý, tak může věci velmi podcenit, neodhadnout. Sice na té Jižní Moravě, jako když ti strécové prostě ze sklepa jedou, tak jedou tak jakoby ze široka a člověk kouká, že potom přes potok je takováto lávka a on to projede rovně a za lávkou zase do široka. Tak je to dlouholetý trénink. Ale to se nemusí vyplatit. A mnohdy se to nevyplatí. To znamená, že opravdu si nemůžeme zahrávat a my když v boji se zlým stojíme, tak je třeba, abychom byli bdělí, abychom naše smysly neměli něčím ovlivněné, abychom nepocenili situaci, protože se to vše radně nevyplácí.

[24:51] My jsme na straně vítěze. My stojíme v Kristově vítězství. My máme autoritu šlapat pohadech a štírech. Ale musíme stát v bdělosti a v pravdě. Nemůžeme situaci poceňovat. Nemůžeme jít do boje pod jakýmkoliv vlivem. To prostě není možné. Tak proto tady Petr říká, buďte střízliví, buďte bdělí. Protože on obchází jako lev řvoucí a hledá, koho by pohltěl. To nebezpěčí je velmi reálné. A když Tomáš tady vyzýval k modlitbám na začátku v tomhle směru, tak to se přesně dotýká této záležitosti. On chce ničit, bořit. On je skutečně ten vrah od počátku a dělá všechno pro to, aby likvidoval. On je zhoubce. Jedno slovo se ho dotýká i jako zhoubce. Zase v knize zjevění tedy.

[25:55] Vzepřete se mu zakotvení ve víře a pamatujte, že vaši bratři všude ve světě procházejí tým utrpením jako vy. Máme možnost se vzepřít. A je tady ta víra. Tít víry, který můžeme představit. uhasit všechny střely toho zlého. Efeským 6. kapitole, duchovní boj. Víra. To je ten štít víry. Zakotvení ve víře. Ve víře v boží slovo, v Ježíšovo jméno. A buďme si vědomi toho, že zápasem, bojem prochází všichni lidé, nebo všichni křesťané, bratři a sestry na celém světě, tak jako my. V tom je i určitý poučení a povzbuzení. Protože někteří vybojovali bitvy, které jsme třeba my nezažili, podávají o tom svědectví a je to potom pro nás povzbuzením.

[26:56] A obráceně, my potom vybojujeme některé bitvy, podáváme o tom svědectví, proto je moc dobře tady na mikrofon přicházet a podávat svědectví, protože to zase slouží druhým. A mimochodem zpátky ještě k tomu, mladší podřizujte se starším, no ti staří vlčáci už probojovali nějaké bitvy. Také už mají něco za sebou. Zase to směřuje vlastně tímhle směrem. A Bůh veškeré milosti, který vás povolal ke své věčné slávě v Kristu, po krátkém utrpení vás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. Je tady úžasný a to je dobrý si připomenout, že každé to utrpení, ať je nízké intenzity, nebo úplně to nejkrutější pro nás sledování, jaký si dovedeme představit, tak je tady řečeno, že je krátké. Je tam na jedné straně krátké utrpení a na druhé straně je tam věčná sláva.

[28:07] V Ježíši Kristu jsme povoláni do věčné slávy k věčné slávě. To věčné tam chci zdůraznit. To nám je v pánu dáno. A naproti tomu je krátké utrpení. To přidavné jméno krátké je potřeba připomenout. Když je něco krátké, tak to má svůj začátek, má to svůj konec. Dokonce i u toho Joba, u té těžké knihy, které se lekáme z pochopitelných důvodů, tak to utrpení mělo svůj začátek a mělo svůj konec. A bylo by omylem si myslet, že celý Jobův život bylo utrpení. Nebylo. Byla to určitá etapa v jeho životě a mělo to svůj začátek a mělo to svůj konec. A skončilo to. A kniha Job nekončí věčným utrpením. A to je ta možná nejextremnější kniha celé Biblii směrem k utrpení.

[29:09] To je dobré si uvědomit. Jestli někdo z nás prochází něčím, co můžeme nazvat utrpením, toužením, a takové věci existují a přichází do našeho života, tak si to v hlave připomínejme. Že to mělo svůj začátek a bude to mít svůj konec. Že to není náš úděl na věky. A Petr tady dokonce říká krátké utrpení. Naproti tomu je nám dána věčnost. Úžasná věčnost. To si připomínejme. To nás čeká. To je náš výhled. A jakmile to utrpení skončí, po krátkém utrpení vás, Bůh a jeho milost, nebo prostřednictvím jeho milosti, tak nás obnoví, utvrdí, posílí a postaví na pevný základ. A to nám tady garantuje Petr, který to na svém životě zažil, který o tom mohl svědčit.

[30:11] A my máme za to, že jeho slova jsou inspirované Duchem Svatým a že to je Boží slovo. A že se na to opravdu můžeme spolehnout.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230611/pokora-p-ed-bohem · Aktualizováno: 2026-10-15