# List do Filadelfie

> Kázání ze dne 30. 7. 2023, Zjevení 3:7-13, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 30. 7. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Zjevení 3:7-13
- **Délka:** 26:32
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-30-List-do-Filadelfie-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-07-30-List-do-Filadelfie-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Kromě toho, že máme prázdninový režim, tak jste pochopili, že máme i pracovní režim ve sboru. Při té příležitosti bych chtěl poděkovat našim brigádníkům. A já jsem přemýšlel, o čem dnes mluvit. A měl jsem na mysli téma božího požehnání. A stále jsem přemýšlel a hledal ve staré smlouvě, ve starém zákoně, nějaký vhodný text. A nakonec jsem sáhl do poslední biblické knihy, do knihy Zjevení. Takže kdo si chcete najít, tak třetí kapitola Zjevení, List do Filadelfie, od sedmého do třináctého verše. A dnes budu číst z ekumenického překladu.

[1:05] Takže Zjevení, třetí kapitola, od sedmého do třináctého verše. Andělu církve ve Filadelfii píš, Toto prohlašuje ten svatý a pravý, který má klíč Davidův. Když on otvírá, nikdo nezavře. A když on zavírá, nikdo neotevře. Vím o tvých skutcích. Hle, otevřel jsem před tebou dveře. A nikdo je nemůže zavřít. Neboť ačkoliv máš nepatrnou moc, zachoval si mé slovo a mé jméno si nezapřel. Hle, dávám do tvých rukou ty, kdo jsou ze synagógy satanovy. Říkají si židé a nejsou, ale lžou. Hle, způsobím, že přijdou a padnou ti k nohám. A poznají, že já jsem si tě zamiloval, protože jsi zachoval mé slovo a vytrval. Zachovám tě i já v hodině zkoušky, která přijde na celý svět a prověří obyvatele země.

[2:08] Přijdu brzy. Drž se toho, co máš, aby tě nikdo nepřipravil o vavřin vítěze. Kdo zvítězí toho učením sloupem v chrámě svého Boha. A chrám již neopustí. Napíšu na něm jméno svého Boha a jméno jeho města, Nového Jerozaléma, který sestupuje z nebe od mého Boha i jméno své nové. Kdo má uši, slyš, co duch praví církvím. Tak kdo jste četli Biblii, v tomto případě knihu Zjevení, tak víte, že z kraje této biblické knihy je sedm dopisů do sedmi zborů v sedmi městech. V tomto případě se jedná o Filadelfii. Tak jenom několik reálií. Jak jistě víte, tak nejedná se dopis do druhýho baptistického zboru na 6. Avenue ve Filadelfii v Americe.

[3:20] Teda já nevím, jestli tam je nějaká 6. Avenue, jsem tam nikdy nebyl, ale jedná se úplně o jinou Filadelfii. Je to město v dnešním Turecku, poloostrov Mala Azie. A všechny ty města, všechny ty zbory, které tady jsou jmenované, tak jsou v těch končinách, to dnešní Turecko. Azijská část Turecka. A ta Filadelfie je, teda podle komentářů, to byl takový Zapadákov. Když se podíváte vedle, tak Efes, tak to bylo významný místo, hodně důležitý, tak vedle takových měst, jako je Efes, tak ta Filadelfie nebyla tak významná a jeden komentář doslova dopísmené tam uvádí v uvozovkách Zapadákov. Asi jako třeba z Novimo ve srovnání s Holomoucí. Mikulov ve srovnání s Holomoucí. Lito Bratřice ve srovnání s Holomoucí. Takže to je jenom tak jako na úvod, aby...

[4:22] Chomci to město zařadili geograficky, někdo by možná šel po tom názvu Filadelfie z řečtiny vlastně Bratrská láska a možná by se ubíral při výkladu tímhle pojmem, tak to by byl další omyl. To město se jmenuje Filadelfie, nebo jmenovalo Filadelfie na základě zakladatele toho města. Byl to Pergamský král Atal II. Založil to město v druhém století před Kristem a ten byl znám svou láskou ke svému bratrovi, který se jmenoval Eumenes. A vlastně na základě této charakteristiky dostal přízvisko Filadelfos. To je Bratra milující. Tak na jeho počest je tohle město pojmenované Filadelfia.

[5:23] Takže nemůžeme v tom jménu hledat nějakou charakteristiku té církve, nebo toho zboru. A našel jsem to v komentářích, tak to je v celku jako omyl. Další věc, kterou je dobré ještě si říct, je to, že to město trpělo mnoha zemětřeseními. Protože to je vlastně na hraně těch desek a tam prostě vždycky jsou ty rizika těch zemětřesení. A v roce 17 po Kristu tam bylo tak velké zemětřesení, že to město bylo totálně zničené, úplně celé. A takže vlastně císař Tiberius, toho známe, že jo, je jmenován v Biblii, tak tenhle císař vlastně podpořil to město a nechal ho znovu vystavět.

[6:23] No a v tomhle městě, protože to byl Zapadákov, tak pochopitelně nemohl být úplně velký a silný zbor. Ta církev nebyla nějak jako početně úplně silná. A ty možnosti toho zboru zcela jistě nebyly takové jako třeba zboru v Efezu nebo v Laodikeji. Ale tenhle zbor měl určitou charakteristiku, které si náš pán nesmírně cení. A to je, že ačkoliv máš nepatrnou moc, to je taková ta lidská malost, slabost, nikoliv velikost, nic velkolepého, tak zachoval si mé slovo a mé jméno si nezapřel. Je to církev, je to zbor, který zachovával Boží slovo. A nezapíral jméno páne Ježíše Krista. Přestože tam bylo protivenství, přestože tam hrozilo pronásledování.

[7:24] Je tam řeč vlastně o židech ze synagógy Satanovy. To znamená, to byli ti, kteří byli, ne ve sporu, ale byli protivníci. Byla to opozice vůči křesťanům v tom městě. Dokonce tady pán potom dává zaslíbení, že přijdou a padnou ti k nohám. To znamená, že proti Boží moci ti to nepřátelé nakonec neobstojí a nakonec nějakým způsobem se budou muset poklonit až k zemi. Před tím daným zborem nebo před křesťany v tom daném městě. Ale to je zaslíbení, které teprve nastane, nebo mělo nastat. Ale v této chvíli ještě opozice je a ten zbor se vyznačuje tím, nebo křesťané, bratři a sestry v tom městě se vyznačovali tím, že jméno Ježíše nezapírali. Vy, kdo jste trošku staršího data, zažili jste minulý režim, já jsem ho také zažil, tak dobře víte, jaké bylo pokušení na konci těch osmdesátých let už tolik snad ne, ale v té normalizaci a pokud někdo zažil někde ještě to 50. léta, tak skutečně velké pokušení zapírat jméno Ježíš, nebo nemluvit, nevyznávat, nechat si to tak maximálně pro sebe, někde v uzavřeném kroužku rodiny, možná v uzavřeném kostele.

[9:05] A to pokušení bylo nesmírné. Takže někteří z nás tomu možná rozumíme, co to je, když je opozice, co to je, když vyznat jméno Ježíš něco stojí a může to mít skutečně neblahé následky v lidském životě. A tady ti bratři a sestry obstáli. Jméno Ježíše nezapřeli. Když nezapírali jméno Ježíš, tak zcela jistě i evangelizovali, přinášeli evangeliu dalším a dalším lidem ve svém okolí. A protože zachovávali boží slovo a nezapírali jméno Ježíš, tak ten, který má moc otevřít dveře, a když on otevře, tak nikdo nezavře, ale i obráceně, když on zavře, tak nikdo neotevře, tak otevřel před tímto zborem dveře. Dveře. To je metafora, symbol božího požehnání.

[10:19] A je třeba si uvědomit, že to není konstantní stav. Když byste pročetli všech těch sedm listů do těch všech sedmi zborů, tak to není něco, co se opakuje. Jako to není něco, s čím se dá automaticky počítat v jakékoliv době, v jakémkoliv zboru, v jakékoliv církvi. Právě naopak. Když se podíváte list do sard, tak tam je řečeno, podle jména jsi živ, ale jsi mrtev. Tam není řeč o božím požehnání. Tam je řeč o tom, že ten zbor je dokonce mrtev, duchovně mrtev. Takže to není něco, s čím se dá nějak konstantně, automaticky počítat. Nedá se s tím počítat ani v osobním životě, automaticky nedá se s tím počítat ani ve zboru, ani v celé církvi. A v podstatě naši starosti by mělo být, abychom hledali boží požehnání.

[11:24] Aby naše životy byly požehnané, aby před námi byly otevřené dveře. Já se k tomu ještě v zápěti dostanu, ještě málo, ještě nějakou tu poznámku k tomu textu. Tak protože zachoval ten zbor boží slovo a vytrval, tady je ten důraz na tu vytrvalost, tak je tady zaslípení, že vlastně obstojí i v hodině zkoušky, nebo bude uchráněn i v hodině zkoušky, která přijde na celý svět. A ten, kdo obstojí, ten, kdo vytrvá, kdo nepřijde o vavřín vítěze, což je starost každého křesťana, tak když zvítězí, tak je tady řečeno toho učením sloupem v chrámě svého boha. A je tady ten kontrast mezi tím městem, které zažívalo vlastně zemětřesení, kde padaly stavby, kde padaly sloupy, kde padaly pílíře.

[12:31] A právě tady těm křesťanům je řečeno, že kdo zvítězí toho učením sloupem v chrámě svého boha. Sloup znamení stability, pevnosti, dlouhotrvající symbol něčeho, co obstojí, něčeho, co nikdy nepadne, protože to bude v chrámě, živého boha. Ještě tady mám jedno svědectví, které je o 10 až 20 let později. týkající se sboru ve Filadelfii. Je to ze spisu apoštolských otců, což samozřejmě není písmo, takže to nemůžeme brát jako písmo. A církevní otec, nebo apoštolský otec, chcete-li, Ignácios z Antiochie, tak napsal několik dopisů, jeden z těch dopisů byl i do Filadelfie.

[13:35] A teď tady přečtu ten úvod k tomu, šárku bych asi osvobodil, když teď budu číst, tak to nemusíš překládat. A já pak z toho zdůrazním dva momenty, které potom můžeš přeložit. Takže Ignácios, jinak Teoforos, církvi Boha Otce a Pána Ježíše Krista, která je ve Filadelfii Azijské. Církvi obdarované a upevněné v boží svornosti, která se nerozdílně raduje v utrpení našeho pána a z jeho zmrtvých stání má plnou jistotu víry a hojnost milosti. Zdravím vás skrze krev Ježíše Krista, která je věčnou a stálou radostí, zejména těm, kdo jsou zajedno s episkopem a jeho prezbytery a diakony, ustanovenými podle vůle Ježíše Krista, které podle své vůle také upevnil ve stálosti svým svatým duchem. Tak, Šárko, už můžu zase překládat.

[14:36] Nejprve si dovolím takový exkurs. Vy víte, že jsem tam nějaký exkurs mývám, tak snad mi to dneska odpustíte přikázání, ale nemůžu si pomoct. Je tady řečeno, kdo jsou zajedno s episkopem, jeho prezbytery a diakony. Všimněte si, že kolem roku 110 plus minus po Kristu už se rozlišuje mezi episkopem a prezbytery. Episkopov jste biskup, prezbyteři to jsou starší. Říkám to z toho důvodu, že všimněte si, že pár let po apoštolské generaci, apoštol Jan, to byl ještě rok 90, 95 až 100 možná, z poslední desetiletí prvního století po Kristu, tak už dochází k odchylkám od apoštolského učení a už najednou přichází na scénu jeden episkopos, teda biskup a kolegium prezbyterů starších.

[15:42] To už je odklon. V tomto případě odklon v organizačních záležitostech. Ale o co hůř, tam byl odklon už i od těch nejzásadnějších věcí. A to jsme v generaci účetníků a poštolů. To znamená, už v další generaci dochází k určitým odklonům. Tak tady teda exkurs končí a k tomu, co se měl na srdci jako z tohoto svědectví od Ignácia Antiochijského. Když píše do Filadelfie, tak tady mluví o tom, že vlastně ten zbor má hojnost milosti a jistotu víry. A také je to zbor upevněný v boží svornosti. Takže i nějakých deset až dvacet let poté, co píše Apoštol Jan, tenhle dopis, který máme ve zjevení, v písmu zachovaný, tak ten zbor stále ještě oplývá hojnosti milosti a jistotou víry a svornosti.

[16:49] Ještě stále tam to požehnání bylo. A teď do našich životů. Já bych si ze srdce přál, aby náš olomoucký zbor měl takové požehnání, že by před námi byly otevřeny dveře. Otevřeny dveře od Boha tak, že nikdo nemůže zavřít. Protože přece Boží syn Ježíš Kristus je autoritou na nebi i na zemi. A když on otevírá, nikdo nemůže zavřít. Rozhodně bych si představil, aby o našem zboru neplatilo podle jména, jsi živ, ale jsi mrtv. Tak ze srdce přeji našemu zboru olomouckýmu to, co se týká Filadelfie. Ale znovu se vrátím k tomu, že to není samozřejmě, že to není automaticky. Když se podívám na můj život a na působení ve zborech, kde jsem se pohyboval, tak s boží milosti musím vyznat, že alespoň dvakrát jsme to zažili.

[18:03] Co to je, když jsou otevřené dveře od Boha. A jedno z toho otevření dveří, si pamatuju, bylo ve Znojimě, když jsme sloužili. A bylo to mezi léty, dokonce to budu jako časově charakterizovat. Bylo to mezi léty 2004 až 2010. Šest požehnaných let. My jsme tam byli od roku 2002. A ty dva roky předtím jsme nezažívali ty otevřené dveře. A potom těch šest let se vyznačovalo tím, že vlastně malá skupinka o šesti lidech, z toho čtyři důchodci, teď se bavím o členské základně, tak narostla na 20 bohoslužby navštěvované 30 lidmi, obraceli se lidi ze světa, což vůbec není samozřejmost.

[19:09] Ten zbor narostl i finančně, podivuhodným způsobem. Že náš rozpočet byl takový, že jsme mohli financovat náročné projekty a z velký části kazatelský plat. To, co bylo prostě před léty v tom zboru, naprosto nemyslitelné. Ale rokem 2010 to zhaslo. A my žijeme stále ve Znojmě. a já to dnes nemůžu vyznat. Ty léta mezi 2010 až 2022, rozhodně nemůžu charakterizovat jako otevřené dveře. A je to neuvěřitelné. Stejný město, stejný člověk, stejný evangelium a to je do oči bíjící.

[20:10] Až poslední dva roky mám takové podezření, že se něco od Boha mění. Podezření v dobrém slova smyslu. Ještě vám dám takové, protože máte rádi svědectví, všichni máme rádi svědectví, tak vám dám teď poměrně čerstvé svědectví v tomhle ohledu. Mimo jiné i to patří k těm podezřením. A to je z kempu, který jsme měli před týdnem. A budu to říkat z toho důvodu, že vím, že množství z vás jste se modlili. Že jsme se modlili x týdnů i měsíců před tou akci samotnou a v průběhu té akce samé se množství z vás modlili. A já jsem opravdu zažíval to a neměl bych jedno jediné svědectví, bylo by jich víc. O božím požehnání. O božím zásahu. Takové to, co miluji, to, co asi miluje každý z nás, kde Bůh je neviditelný, ale máme moc rádi, když vidíme jeho stopy.

[21:19] Když vidíme jako jasný důkazy jeho činnosti, jeho působení, i když i tak je neviditelný v té chvíli, ale rozeznáváte prostě určitá znamení nebo určitý stopy. Tak vám jedno teďka řeknu svědectví. Na pozbuzení vás, kteří jste se intenzivně modlili. My jsme ve Znojmi hledali sál, hlavní sál pro vlastně ten náš kem a byl to docela náročný proces a byl u toho i Šimon s Verčou a tak jsme z několika sálu pak vybrali jeden, který se zdál nejlepší, sice nebyl ideální, ale byl pro tu akci pro nás nejlepší a dobře si vybavujeme, jak tam přišla úřednice města, protože to je městský sál a já jsem žádal paní starostku, aby nám ho propůjčili nebo pronajeli a přišla úřednice města a když to řeknu jako velmi diplomaticky, tak nebyla úplně přívětivá. Takový jako standardní úředník v této zemi.

[22:27] Možná ještě víc než standardní. Zůstanu pořád ještě v rovně diplomatické. A to tak, že nejenom já, ale Šimon si toho všiml a Verča si toho všimla, to znamená bylo to do oči býjící. A rozhodli jsme se pro tento sál a tak požádali jsme starostku, bylo nám to přiklepnuto, podepsali jsme smlouvu, ve smlouvě nebyly finanční podmínky, že to vyřešíme až pak. A já jsem tedy šel potom v pondělí po té akci předávat klíče a řešit celou záležitost finančně. Upozorňuji na to, že jsme v tom sále byli jakoby pět dnů od rána do večera, asi úplně ne, ale dopoledne i odpoledne. Hojně využívaný sál, hlavní sál pro ten náš kém. Pět dnů. No a tak pak došlo na tu otázku, jako teda jak finančně. No a tahle úřednice už se nechovala tak, jak na počátku.

[23:32] Já jsem se nesnažil nijak smlouvat. Myslím si, že v tom nebyl žádný lidský podíl. Tak vyřkla částku, kterou máme zaplatit. Skoro bych vám nechal hádat, ale je nás tady docela dost, tak to dělat nebudu. Jen na okraj řeknu, kdyby řekla částku pět tisíc korun, což by byla tisícovka na den, tak bych zaplatil a poděkoval a bylo by to úplně fairový, úplně v pořádku. Kdyby řekla padesát tisíc, tak bych se ošíval. A ona řekla sto korun. Dvacet korun na den. To jsme víc zabrali i na záchodech. Víc než to. To nejsou ani režimní náklady. To je velmi přátelská cena, o které rozhodla ona sama. Pro mě to je tak silný zážitek, který vám tady chci předložit, protože jste se množství modlili.

[24:36] Bůh je neviditelný, ale já mám hrozně rád, když vidím jeho stopy, jeho působení. A vy, kdo mi znáte jako hodně, tak víte, že si dávám velký pozor, abych něco nevydával hned tak za něco. Že já nemám každý den takové svědectví. A takových svědectví tam bylo několik. A pro mě to je prostě svědectví o božím požehnání, o otevřených dveřích. A já vím, že množství jste se modlili a berte to jako povzbuzení k tomu, že když se církev modlí, když se bratři a sestry spojí a volají k nebeskému otci, tak potom přicházejí takováto svědectví. Protože máme živého boha a mocného boha. A když on se rozhodne otevřít dveře, tak nikdo nemůže zavřít. A naší starosti je, a měla by to být naše první starost, abychom byli požehnaní. Aby nám Bůh mohl žehnat.

[25:39] Aby o nás mohl platit tohle svědectví, které tady Apoštol Jan vydává směrem do zboru ve Filadelfii. A vidíme, ale sponě to málo, co z toho můžeme vyčíst, že ten zbor zachovával Boží slovo a nezapíral jméno Ježíš. To je naše starost. A ačkoliv to tady není napsané, tak já bych k tomu přidal i to, že je potřeba se modlit. A já vím, že to je takový křesťanský folklor. Je potřeba se modlit. A jsem moc rád, že můžu potvrdit, že vaše modlitby měly význam. Byly požehnané. A pokračujme v tom. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20230730/list-do-filadelfie · Aktualizováno: 2026-10-15