# Jak se stal Juda z Keriotu Jidášem

> Kázání ze dne 29. 10. 2023, Jan 12:1-8, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 29. 10. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Jan 12:1-8
- **Délka:** 32:14
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-10-29-Jak-se-stal-Juda-z-Keriotu-Jidasem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-10-29-Jak-se-stal-Juda-z-Keriotu-Jidasem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobrý ráno vám všem, bratři a sestry, jsem rád, že můžu být tady mezi vámi. Celý týden jsem byl nějakým věrem sražen na kolena, teda lépe řečeno do postele, já se modlím nejčastěji v posteli, takže do postele. Takže jsem rád, že můžu být mezi vámi. Děkuji Robertovi za ta slova, já jsem také vděčný za tenhle sbor, za tuhle církev, za tohle společenství, za vás a nevím, jestli si uvědomujete, že je to zhruba 30 let, co tenhle sbor vzniknul, 30 lety výročí. Nebojte, společně to ještě oslavíme, v jiným duchu a jinak a při jiné příležitosti, ale jenom jsem chtěl to připomenout, že to je vzácná věc, to, co tady hospodin skrze ducha svatého na oslovu Pána Ježíše vykonal a mám tu čest tady u toho dva roky být a přede mnou tady byly ale další raz, dva, tři, tři kazatelé a vy jste u toho byli a jsou to velká boží požehnání, tak jsem to chtěl pouze připomenout, myslím si, že k tomu díku vzdání to zrovna tak patří.

[1:35] Chtěl bych také poděkovat sestrám za chvály, za zpěv, za tvrdou práci s českým jazykem a velmi to oceňuji, tak děkujeme za úžasný chvály. Jsem si vědom, že laťka je vysoko a hned jsem to tady pokazil svým nastupem. Tak budu spolehat na ducha svatého, že laťku udržíme. K tomu, co tady je na tom stolku, jako vlastně projev poděkování našemu pánu za úrodu, tak bych měl dvě takové otázky. Jedna je malinko složitější, jedna bude asi potom velmi jednoduchá. Tak za ty dva roky už mě trochu znáte, tak se vás chci zeptat, myslíte si, že kdybychom náhodou neměli díku vzdání jako bohoslužbu tradiční, že by mě to vadilo, nebo ne?

[2:49] Trošku vám to zkomplikuju. Já jsem jako taková rozpolcená bytost, na jednu stranu intelektuál, ale mnohem možná víc sedlácký synek, kterému čouhá slama z bod. Vyrostl jsem v církvi, kde díku vzdání pravidelně bývala, takže provází mě to celý život. A jsem z Jižní Moravy, tak to už samo o sobě mluví. Tak jsem vám to teď trochu možná zkomplikoval, tak úplně si netroufnu tady udělat hlasování, nebo prostě abych zkoumal průzkum, tak vám to ujednoduším. Přiznám se, že by mě to vůbec nevadilo. Současně, druhá otázka, ta bude daleko jednodušší. A to se vás ani ptát nebudu, protože to bude naprosto zřejmé. Jestli si myslíte, že mě vadí křesťané, kteří nemají vděčnost a díku vzdání ve svém životě, tak to si myslím, že tady by se asi nesmětl skoro nikdo.

[3:59] To mě skutečně vadí. A my máme být díku vzdání každou neděli. Každý den. A to, že máme dnes slavnostní, takovou tu tradiční liturgickou bohoslužbu díku vzdání, tak je pro mě také v pohodě. Ale skutečně díku vzdání nevyřešíme jednou bohoslužbou za rok. To má být součást našeho života každý den. A při každé neděli opravdu vděčnost a díku vzdání má prýštit z našich životů. Vzhledem k tomu, že jsem řekl to, co jsem řekl, tak budu mít takové kázání asi neúplně tradiční. Přemýšlel jsem nad tím, že bych mluvil tradičně, ale přece jenom to pojmu trochu jinak. A tak název kázání, ale nebojte, no to bude souviset nakonec s díku vzdáním.

[5:06] Tak název kázání je, jak se stal Juda z Keriotu Jidášem. Ale buďte v klidu, nic se se mnou nestalo během nemoci, jako nakonec dospějeme k tématu. Takže ještě jednou, jak se stal Juda z Keriotu Jidášem. A tak bych vás požádal, jestli chcete, tak si otevřete Boží slovo, Janovo Evangelium, 12. kapitola, od 1. do 8. verše. A vodučící tedy z ekumenického překladu. Janovo Evangelium, 12. kapitola, od 1. do 8. verše.

[6:26] Jidáš Iškariotský, jeden z jeho učetníků, který jej měl zradit, řekl, proč nebyl ten olej prodán za 300 denáru a peníze dány chudým. To řekl ne proto, že by mu záleželo na chudých, ale že byl zloděj. Měl na starosti pokladnici a bral z toho, co se do ní dávalo. Ježíš řekl, nech ji uchovala to ke dní mého pohřbu. Chude máte vždycky sebou, ale mne nemáte vždycky. Tak jenom tolik z Janova Evangelia. A přece jenom, než se dostaneme k tomu tématu, tak alespoň několik reálí nebo informací, které by bylo dobré si připomenout pro pochopení tohoto textu. Tak je tam Lazar a jeho sestry Marie, Marta.

[7:31] Lazar, když se podíváte o kapitolu předtím, tak byl Ježíšem z kříšen z mrtvých. Tak to je dobré si uvědomit, že vlastně to bylo těsně před. Před touto událostí. Je tam potom řeč o tom, co vlastně ta Marie vykonala a to, že vzala libru drahého oleje z pravého nardu, tak ta rostlina je východu indického původu a vlastně z takového kořené té rostliny, který je poměrně hořký, tak se vyráběl vlastně produkt nesmírné hodnoty, hodně drahý. Je tady dokonce oceněn pokladníkem, Jidášem, který to ocenil a já si myslím, že jeho odhad byl tak jako vcelku jako poměrně přesný.

[8:36] Odhadl to, nebo hodnotu vlastně toho oleje na 300 denárov, což bylo jako... Děkuji. Velký bohatství. Jeden denár v podstatě znamenal pro nádeníka pracovní odměna za jeden den. Tak to máte 300 pracovních dnů. Nevím, jak na tom přesně byli s dovolenými tehdy a s nemocenskými, s marotkama, takže dejme tomu, že to odpovídá skutečně jako celoroční práci jednoho člověka. To není málo. To je jako velká, značná hodnota. A pak tam máme Jidáše, který byl jeden z dvanácti vyvolených učetníků na jednom místě dokonce zahrnout mezi Apoštoli a měl se stát jedním z Apoštolů. Nebo mohl se stát jedním z Apoštolů. Nevím, jestli jste někdy přemýšleli nad jeho jménem, Jidáš.

[9:40] Asi blázen by dal tohle jméno svému synovi. Žádného takového blázna neznám. Domnívám se, že i kdyby se někdo takhle zbláznil, takže české úřady by mu to nedovolili, si myslím. Ale Jidáš, to je česká tradice, překladatelská, která ovšem neodpovídá originálnímu jménu. My v tom Jidáš totiž máme už něco pokrouceného. Slyšíte to? Když řeknou Jidáš, je jak kdyby se tam něco kroutilo. Ale v originálu je to normálně v řečtině Judas. To je řecky přeložené hebrejské jméno Jehuda, což je Juda. Takže on měl ve skutečnosti úžasný jméno. Kdo by měl problém dát svému synovi jméno Juda?

[10:41] Vždyť z Judy pochází přece náš Pán Ježíš. A tak, jak se z tohoto Judy, z Kariotu, stál Jidáš? Ještě proč říkám z Kariotu? Tam je to iškariotský, v řečtině iskariotes. To je zase z hebrejštiny, to iš znamená muž. Takže muž z Kariotu, před hebrejštinu tedy. Neřeknu vám, z jakého Kariotu, protože jich bylo víc. To úplně nevíme. Takže to iškariotský zase je úplně normálně běžný. To nemá v sobě nic jako negativního. To až pak tou vykladačskou překladatelskou tradicí v češtině. Že z něho děláme Jidáše, abychom ho od začátku tak nějak hned zařadili. Hned zaškatulkovali. Ještě nějaké teorie vám k tomu řeknu, protože jsou docela populární.

[11:44] Tak s tím je potřeba se vyrovnat. Někteří říkají, že vlastně v tom, jak to řečtě nemá Iskariotés, že slyší Sikarios, vzbouřenec. A tak ho někteří zařazují vlastně mezi zéloty, Sikarie, vzbouřence. Jestli jste včera koukali na film Ben Hur, tak jste to tam mohli vidět. To byly takový frajeři, kteří nosili dýku. Ono, to Sikarios je nakonec přes řeštinu, latinu, a znamená to muži, kteří nosili dýku. Schovanou pod pláštěm a v takovém nějakém správném srocení prostě čestným způsobem zlikvidovali římana nebo kolaboranta ze zadu a zase se v tom srocení pokoušeli ztratit.

[12:54] Tak izraelská půda je, co je svět světem, horká půda. Vždycky tomu tak bylo. A tak někteří mají za to, že vlastně ten Juda... Byl ten náš židáš tedy, že patřil mezi tyhle zbouřence. A na základě toho někteří mají za to, že vlastně se přidal v nadšeném očekávání příchodu vlastně božího království. Mesiášová království k Ježíši. No jo, ale Ježíš ho potom zklamal. Protože Ježíšové království není z tohoto světa. To potom byl ten slavný rozhovor mezi Ježíšem a Pilátem. A tak ho zklamal. A někteří říkají, protože ho zklamal, takže ho pak zradil. Někteří říkají, no, protože do toho chtěl vstoupit a ovlivnit to a celý ten proces urychlit, protože se mu ten Ježíšův způsob jako nezdál.

[14:02] Tak ho chtěl zradit a zradil za tím účelem, aby vlastně to boží království urychlil. Aby otec hospodin zasáhl a aby vlastně přece jenom tu porobu jako zlikvidoval. No, tyhle názory, tyhle myšlenky, tenhle přístup najdete v komentářích. Tady je to politické chápání, ale nic tomu nenasvědčuje v písmu. Je to jenom taková velká spekulace přes nějaký názvuk slova sykarios v tom iskariotes. Takže já po této linii nepůjdu, jenom vás na to upozornuji, že to existuje a můžeme to tady hodit pod stůl. A zůstaňme u toho, co o Jidášovi říká písmo.

[15:04] A písmo nemluví o politických konotacích, ale o charakteru, o vnitřní pokřívanosti. Tento člověk byl pokladníkem učetníku, pokladníkem u pána Ježíše. Nosil vlastně ten finanční majetek. A čteme, že z toho bral. A tak to byl zloděj. A když tady vlastně vyjadřuje svoje pochybnosti proti tomu, co udělala Marie, tak to pokrytecky zaobalil do hávu člověka, který má vztah k charitě. Přece takový majetek za 300 denáru by posloužil chudým. A ve skutečnosti to bylo zcela pokrytecký.

[16:06] Jeho skutečná motivace byla ta, že by měl z čeho brát. A někdo by řekl, marxisti a levičáci by řekli, tak asi byly nějaké potřeby v jeho rodině. No, kdyby měl nějaké potřeby, zcela jistě by ho písmo neodsoudilo takovýmto způsobem. A zcela jistě mohl na rovinu přijít k pánu Ježíši a žádat o řešení problémů. Vždyť Ježíš uzdravoval. Křísil z mrtvých. Pomáhal chudým. Zotročeným. V tom by žádný problém nebyl. Takže zůstaňme u toho, co nám odhaluje písmo a zahoďme všechny politické a levičácké a nevím jaké prostě názory. Prostě byl to zloděj. Byla to morální prostě křivost jeho životě. A o co hůř chodil vedle božího syna, Ježíše Krista.

[17:15] Slyšel naprostou většinu jeho kázání. Jeho slov proti mamonu. Proti otročení. Majetku. slyšel mnohá tahle slova, byl světkem divu a zázraku, vždyť před pár dny Lazar vstal z mrtvých. Copak to není pochopitelný v tomhle duchu, že jeho sestra tam prostě rozbila nádobu, pomazala nohy a otřela to svými vlasy? Vždyť je to přece tak pochopitelný a srozumitelný. A Ježíš se jí zastal. Jako nechte jí, udělala to k mému pohřbu. Chudě máte stále, mě nebudete mít stále. A tady ten jiráš, který tohle všechno zažil, a nejenom to, boží moc šla skrze něj.

[18:22] Vždyť Ježíš i apoštolům, učedníkům dal autoritu, aby šlapali pohadech a štírech, aby uzdravovali, aby vymítali. Jiráš u toho musel být. Nejenom vedle, ale boží moc procházela skrze něj. A vedle toho? Kradl. A nenechal se zastavit. Ne, že jednou selhal. Běžně, standardně to dělal. A tak potom přišla příležitost a přišel k autoritám a řekl, co mi dáte, když vám ho zradím. Prachu obyčejných, třicet stříbrných. Ani předtím se nezastavil. Potom, když přichází k Ježíšově, tak mu Ježíš říká, jak políbením zrazuješ si na člověka, kde byl odhalený úplně do naha.

[19:32] Ani tam se nezastavil. Možná už to ani nešlo. Možná už to ani nešlo. My na biblických hodinách probíráme téma, které se týká vymítání démonů, démonizace. Tak v této souvislosti bych chtěl jenom připomenout, že ten, který patřil do dvanáctky, tak písmo nám odhaluje v Lukášovi 22. kapitole, třetí verš. Tu vstoupil satan do jídáše nazývaného Iškariotský, který byl z počtu dvanácti. To je jako tragédie. To je jeden z nejtragičtějších příběhů písma. Ten šel tak daleko, až se dočkal momentu, že do něj vstoupil sám nejvyšší z říše zla.

[20:35] To si posichroval pro sebe, ten nejvyšší. Ne nějaký okrajový démonek, ale ten nejvyšší. Protože proč? Protože se blížila ta nejvyšší bitva. Ta největší bitva. Blížil se kříž. Kde to nakonec prohrál. Ale v téhle chvíli si to rezervoval pro sebe. Nepředstavitelná záležitost. Sám satan, dňábel, vstoupil do tohoto člověka. A možná, že už to bylo nezastavitelné. Kde je ta hranice, nedokážu říct. Ale jak tenhle člověk dopadl na konec, víte. Nejenom, že zradil. Ale už nebyl prostor pro pokání. Ne, že by teoreticky nebyl. Kdykoliv by prosil za odpuštění, tak by mu mohlo být odpuštěno.

[21:35] Ale ono už to asi nějak nešlo, nebo já nevím. Prostě už to nebylo umožněno. Už zašel strašně daleko. A skončil jak? Sebevraždou. Děkuji. Děkuji. Někde je psáno, že se oběsil, někde, že se zřítil a vlastně jeho tělo se roztrhlo a vnitřnosti vyhřezly. Tak úplně nevíme, jak to harmonizovat. Augustín se pokusil to zharmonizovat, že se oběsil, ono to ruplo a dopadlo to potom takhle. Zní to logicky? Nevíme. Nevíme. V každém případě písmo svědčí o tom, že si vzal život. Na rozdíl od Petra, který třikrát zapřel Krista, ale měl a našel prostor pokání. Smutný příběh. Ale podívejme se ještě na stav jeho duše trošku hlouběji.

[22:38] To, že kradl, to je jenom vnější projev. To je jenom vnější projev, který musel být kamuflován dalším hříchem. A to je pokrytectví. Takzvané herectví. Že hrajete něco, že hrál něco, co ve skutečnosti nebyl. Hrál si na ředitele člověka v tísni. Nebo adry. A ve skutečnosti byla motivace úplně jiná. Takže pokrytectví. Ale to je jenom kamufláž. A co bylo uvnitř? Už nevíme úplně, ale zřejmě lakomost, egocentrizmus, zaměřenost na sebe. Neustále bral. Pořád něco potřeboval. A furt neměl dost.

[23:40] Dej, dej, dej. Křesťané, kteří neustále mají jenom neustále nějaké potřeby. A pořád jenom dej, dej, dej. A nic jiného z nich nejde. Smutný příběh. Dejme si na to pozor. A pokud to takhle bylo, tak ten jídáš v sobě nemohl mít vděčnost. A nemohlo být v jeho srdci díku vzdáně. Je to nemyslitelný. Když je někdo takhle zaměřený, nic takového tam není. A potom, jak je rok dlouhý, tak od takového člověka, i od některých dnešních křesťanů, nezaznamenáte vděčnost. A ani díku vzdání. A pak to nevyřešíme takovouhle bohoslužbou. To byl problém judy, ze kterého se takhle stal jídáš.

[24:43] Někde uvnitř. Ten, který měl patřit mezi dvanáctku. Jehož jméno mohlo být v Novém Jeruzalémě hradby a základní kameny. Dvanáct Apoštolu Beránka. A místo judy z Keriotu je tam Matěj. Tohle mohlo být. Takovou měl příležitost. A vlastně všechno prohral. A jak říkám, to, že byl zloděj, to byl až ten poslední vnější projev. Ale to se rodí někde v srdci. A na to my si musíme dát pozor. A jak se tomu bránit? Musíme se to učit.

[25:44] V děčnosti je možné se učit. A my to máme dělat. Písmo nás k tomu vyzývá. Díku vzdání máme přinášet. Do božích bran, do boží blízkosti. Každého dne. Svými ústy. Vyznávejme to. Bohu vděčnost. Při bohoslužbách, ale v osobním životě. Na modlitbách. Vyznávejme to. I věci, které na první pohled se nám nezdají. V týdnu byl jeden hnusný škaredý den. Pršelo. Buď můžete na to reagovat tak, jak to počasí vypadá, anebo obráceně, můžete Bohu děkovat za to, že prší. Představte si, že v tento čas jsou řeky pod 50% své průběžné říjnové vodnatelnosti, nebo jak se tomu říká.

[26:48] Dokonce tady na Olomoucku je to ještě horší. Tam směrem k hlubočkám. Nedávno jsme s Evičkou Koukalovou šli na procházku v těch končinách a byli jsme přivedeni, jakože to je řeka. Já jsem se začal smát. Jako to je řeka tohle? To je potok. Takže díky Bohu za dešť. A díky Bohu za celou řadu věcí v našich osobních životech. A děkujme za to Bohu. I na modlitbách. Klidně to vyjádřeme i před lidmi. To mění atmosféru. To je svědectví o našem pánu. Ale nezůstávejme jenom u slov. Vyjádřeme to i skutky. Dobrý, jak se u toho můžeme zkoumat sami sebe. Nejenom slovy, ale třeba i materiálními dary, finančními dary, svým časem.

[27:55] Na rozvoj Božího království. Na slávu našeho pána Ježíše. To je velká věc, že se můžeme podílet na růstu Božího království. Bratři a sestry, nic lepšího na tomto světě nemůžeme dělat. Hřeje tě to u srdce, že se podíliš na růstu Božího království? Třeba i materiálně, třeba i finančně? Jestli vůbec se na tom podílíme? Jestli se vůbec na tom podílíš? Já budu teď malinko kriticky. Já si pamatuju, už něco pamatuju. Já si pamatuju, že když mi bylo třeba 12 let, tak do košíčku, do sbírky to cvakalo často železně, kovově. Občas to bylo bez zvuku. To znamená, ona tehdy i deseti koruna byla papírová.

[28:59] To byl docela majetek tehdy. A to víte, jako malýho kluka, to vždycky nějak jako... Prostě jsem na to koukál a viděl jsem, co se děje. No, uplynulo nějakých třeba téměř 40 let a ono to cvaká taky kovově. Ale čas se posunul. Dneska s deseti korunou si tak, tak ulevíte. Volomouci, bratři a sestry, ani nezaparkujete. To se vám nepodaří. Na kopečku za 40 korun zaparkuju. Na hodinu. Nedělám to tedy. Ale... Našli jsme jiný způsob. Ale jako legální, prosím vás. Objevili jsme vesnici jménem Radíkov.

[30:01] Krásná vesnice. A bereme to z druhé strany. Časy se posunuli. A znovu se vracím. Je nám za těžko mít podíl na podpoře Božího království svým časem, svými slovy, svým časem, svýma modlitbama, ale i materiálně a finančně. Je nám to za těžko? Jestli ti to je za těžko, nebavím se o tom, jestli to vůbec neděláš. Ale jestli ti to za těžko, tak tady je ten moment, který je třeba řešit. To je čest, to je radost, to je výsada, že se můžu podílet na růstu Božího království. Že to můžu vyznávat slovy, v modlitbách, ale i skutky. A tak vás k tomu chci vyzvat. Je to skutečně požehnání. A buďme požehnáním i druhým, i církvi, i svému okolí.

[31:06] A kež nás to hřeje u srdce. Já mám velkou touhu, aby rostlo Boží království na Moravě. Na Moravě jsme i tady. Minule jsem vás podráždil, že vás táta pozdravuje jako hanáky. Ale jsme na Moravě. A já mám velkou touhu, aby Boží království na Moravě se šířilo. Aby rostlo, aby evangelizace probíhala. Aby vznikaly zbory, aby vznikaly skupinky, aby se mnohé odehrávalo. A my jsme k tomu zvání. Já i ty jsme k tomu zvání. Je to velká výsada. Mnoho věcí se může odehrát. A tak nepropásněme své životy. Tak jako ten Juda, který se stal Jídášem. Jehož jméno mohlo být na tom jednomu kameni. Hlavně, ať je to celý, ale na slavu Boží a lidem ke spasení.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20231029/jak-se-stal-juda-z-keriotu-jid-em · Aktualizováno: 2026-10-17