# Setkání žen

> Kázání ze dne 19. 11. 2023, Gražyna Kaletová. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 19. 11. 2023
- **Kazatel:** Gražyna Kaletová
- **Délka:** 1:03:23
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-11-19-Setkani-zen-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-11-19-Setkani-zen-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Takže ještě jednou dobré odpoledne, ženy, dívky, sestry. Čeká nás teď krásný kus nedělního odpoledne, kdy se budeme takhle sdílet v ženském kruhu. Máme tady ten ženský svět a to je naprosto úžasné, protože to je něco, co my potřebujeme a čeho si myslím, že máme v dnešním světě málo, abychom se setkávali více v ženském kruhu, protože jsou určité věci, prožívání a oblasti, které vlastně patří od toho ženského kruhu. V současné době ženský a mužský svět je více propojen, než jak to bývalo dříve a nemyslím si, že je to vždycky k dobrému. V Biblii se píše, když ti budeš po svému muži a my si představujeme, jak všechno budeme dělat společně a jak to bude úžasné a pak jsme možná někdy zklamané, že to není až tak úžasné, když všechno děláme společně, protože některé věci patří do ženského kruhu. A ten tu teďka máme, tak to je naprosto úžasné.

[1:02] Tady už jsem třeba zachytila nějaký rozhovor vlevo, jak k tomu, kdy, jak rostou prsa. To jsou prostě věci, o kterých si normálně jako z muži nepopovídáte. Opravdu ne, oni prostě některé zkušenosti, některé prožitky oni nemají, jsou jim odepřený, je to tak. Takže dnes nás čeká tento ženský kruh. Věřím, že to sdílení bude úžasné, protože je skvělé, že jsme tady i ženy různých generací, nějaké věkový rozptyl, vlastně i kulturní rozptyl. Tak to je naprosto úžasné, o to to bude samozřejmě pestřejší a bohatější. Já jsem tady taky zachytila ještě od paní Jany takovou informaci, aby to povídání bylo dobré, takže by mělo splňovat tři nějaké vlastnosti. Když si lidé povídají a chtějí si nějak navzájem sdílet, aby to bylo pravdivé. Což dneska určitě bude.

[2:02] Aby to bylo dobré, aby to působilo dobro. Nemá cenu vést řeči, které budou rozmýchávat nějaké vášně a ta poslední vlastnost, bude to užitečné, aby to bylo užitečné pro ty, kteří hovoří. Tak to jsou tři momenty, které dneska určitě splněme. Jsem o tom naprosto přesvědčena. A je to také proto, že chci mezi námi přivítat paní Gražinu Kaletovou, také její kolegyní, kterou vzala sebou jako podporu, která k nám přijela vlastně z Kladna, já si to říkám dobře. Tak z Prahy. Z Prahy. Tak z Prahy. Nebyste si mysleli, že z Kladna. Z Prahy. A já o něj mohu říct mnoho věcí, doufám, že něco nevynechám. Je to vlastně autorka písní, interpretka písní, je to autorka textu, spisovatelka, také je to galeristka, to znamená, že vlastní galerie, jako ne, že chodí do kina jako někam na balkon, že vlastní galerie, je to vytvárnice, umělkyně, takže je toho docela jako hodně.

[3:15] Já to říkám proto, abych vás trošku ohromila, ale ve skutečnosti, co si myslím, že je na tom úplně jako nejdůležitější, nebo na ní nejúžasnější, je to moudrá žena. Moudrá žena, maminka, tří dospělých synů, manželka, a aby byl někdo moudrý, tak to vlastně si musí tak trošku odpracovat. To na nás nepadne jako deka. Abychom byli moudří, tak k tomu potřebujeme opravdu tvrdě pracovat a taky k tomu potřebujeme, by proběhl nějaký poměrně dlouhý čas. A člověk, který je moudrý, má zároveň radost ze života a má humor. Není možné, aby byl moudrý a neměl radost ze života. To prostě patří k sobě. A dobrat se nějakých věcí a toho moudra, projít tím životem, jak říkám, odpracovat si ho. To znamená prožit ty těžké chvíle, které z nás ty moudré udělají a zachovat si humor a radost ze života. Právě se dobrat k té moudrosti.

[4:17] To je to, co ocenuju na graženě nejvíc. Je to, proč taky jsme moc rádi, že k nám přijela, když jsme ji pozvali, že opravdu řekla, že ano a přijela. A to je to, co se dneska budeme také mimo jiné sdílet. Takže myslím, že už jsem mluvila docela dlouho, ženské kruhy, paní Gražina, jo, jo, jo. A máme taky samozřejmě skvělé písně připravené, tak se svým nechám trošku prostor. Dobrý den, především velmi vám děkuji za pozvání. Mám něco z hlasivky, takže nemluvím tak úplně, možná zrozumitelně dneska, ale si to proberete. Děkuji za pozvání na váš, jak to říct, já to říkám ne kroužek ženský, já to říkám babský klub. A je to potřeba, abychom v takovém klubu občas se okřali jedna druhou, protože přece ten možek mužský a možek ženský je tak odlišný, že se v některých bodách nepotkají.

[5:30] Ale dneska nemluvíme o možskách ženským a mužským, ale dostala jsem zadaní mluvit na témat strachu. Abych mluvila tak jenom z patra, to asi tak neumím, lebože potom budeme v diskuzi se na něco ptát, tak člověk spontánně může říct svůj nazor na některé věce, anebo společně se nějaký odpovědí dostaneme. A připravila jsem si pár slov o tom strachu a to bych chtěla trošinku vám přečíst, jak to vidím ten strach dneska, protože žijeme v době, kterou jsme si jakoby nezaplanovali, nevymysleli. Je to doba možné, která nás zaskočila a možné i zneklidnila, protože slovo strach má hodně innych slovních zaparvení.

[6:41] To jsou obavy, to je nejistota. To slovo strach má hodně variant a možné ani člověk jakoby nemůže říct, že mám strach, ale celý se klepě a myslí si, že už je konec světa, že kde on, co z nim bude. Takže taková obava existenční nejdřív od člověka samotného je určitě prioritou každého z nás, protože když máme strach, neřešíme souseda, ale hlavně řešíme sebe. Takže zkusím, musím si vzít brejle, protože nevidím bez nich, bych tady švindlovala. A tak o strachu trošku si řekněme v postatě to, co víme všichni, že ta pandemie v roce 2019 spustila lavinu strachu z udalosti a všeho toho, co se kolem nás odehrálo.

[7:43] Všichni jsme na vlastní kuži prožili něco, s čím jsme se dříve nesetkali a viděli na vlastní oči věci, které byly ve sdělovacích prostředkách. A potom i v našem narodě jsme museli chodit s rouškama, jsme slyšeli o velikých umrtích lidí a tak. Žijeme v době, ve které i silné narody, nejenom malé narody, prožívají v určitém smyslu nějakou krizi. A vůbec to není jenom ekonomická krize. Je to krize, která spojuje se ze strachem, aniž by ten strach takto nazvala. Jsou náhradní slova, které ominou slovo strach. Ale krize říká, že nevidí si rady, bezradnost, nezná jej řešení.

[8:44] a jsou různé slova, které jsou pro nás nezrozumitelné, které jsou náhrádou strachu, ale tak obyčejný člověk říká, víš co, celý se třeseš, máš z toho strach a u toho nefilozofuje. Strach vidíme i v těch různých katastrofách, které se teď nějak chodně semkly dohromady, jsou to povodně, třesení zemí, jakoby naše generace vidí něco v zrychléném tempie, na jedno. I gdyž je to Indonezje, i gdyž je to, třeba i v Europě, ale nás se netýka, tak přece zvažujeme, jestli jedného dna dne i nás to nepotka. Ale v Lukáše, Lukáš říká, budou znamení na sluňci, měsíci a na gvězdách.

[9:45] Úzkost narodu bezradných, tam se podít před žbem walícího se morze. Lidé budou zmírat strachy, a z očekávaním tého, co přichází na celý svět. Neboť mocnosti nebeské se zachviejí, říká tak v Biblii. Dřív, když jsem to četla, tak jsem myslela, že jsou to věci, které jsou mi tak vzdalené, že asi v životě to se nemůže tykat mé generací. Myslela jsem, že to bude za tisíc let. Z kratka strach je jednou z najsilniejszych emocji człowieka, ale strach dokážeme ovladať, a za chvíli si o tom řekněme. Existují jakoby dvě twarze strachu. Na jednej stronie strach vnáši do dusí neklid, zmatek obawy, nabou ráva zdrawe myšlení, uvažování.

[10:55] Když reagujeme na něco, co by nás mohlo ohrozít, tak prostě vpadněme v paniku a nedokážeme se sklidnit. Z kratka všechno to, co nás ohrožuje, vyvolává v nás určitý druh strachu. Ale na druhé straně nás strach upozornuje, že něco není v pořádku, že máme před něčím se zastavit, něco přehodnotit a nepokračovat dál. A v těchto situacích může pro nás strach být prostě prospěšný, protože nás chrání před nebezpečím. A pokud tady na strach správně reagujeme, nemusíme vcházet do žádného rizika. To znamená, že strach má jakoby dvě tváře. Jak jsem říkala, ten strach má různé jakoby odstiny, prožíváme neistotu, obawy, můžeme být ustraszeni.

[12:05] To slovo, co mi líbí, strach přenáší ustraszenost. To znamená, vyvolává v nás zbabielce, zbabielství. A vidíte, ve zjevění, to je zajímavé, že věřící lidé to si nezapamatovali. A asi i vy nebudete pamatovat. Vědí věřící lidé, co jsou hříchy, smilstvo, krádež, lhání, všechny ty hříchy, které se Bohu nelíbí, ale nevidí o tom, že zbabielství je tak, jak řík. A ve zjevění písí jako první slovo, zbabielce do Božího království ne wejdou. To je chodně důležité slovo si zapamatovat, protože to je silnej, přibúznej strachu zbabielství.

[13:06] Takže pokud jsme vystaveni různým takovým situacím anebo špatným informacím v televízi, strach dokáže nás natolik ochromit, že ztracíme jakoby soudnost, správné uvažování. Ale ten strach neovládá jenom věřících i nevěřících. Ale věřící lidé mají jednou výhodu. A o tej výhodě budeme teď mluvit. Protože když posloucháme televizii, v práci, v zaměstnání, kamerátky všichni z toho jsou prostě vyklepani a my už na jejich strachy nedokážeme reagovat. Protože když řeknu něco o božím pokoji, tak one prostě kroutí hlavou, mavnou rukou. Že někdy člověk nedokáže jakoby předat tu boží zvěst, nebojte se tým nevěřícím lidem, protože oni nás přivalcují.

[14:13] Zkrátka, podíváme se na slovo strach, očima věřících lidí. Ježíš pověděl, že ti, kteří nemají naději v Bohu, budou umírat strachy z věci, které budou přicházet. Ale ti, kteří duvěřují božím zaslíbením, budou prožívat pokoj a strach je nebude pronasledovat. Bezpečný ukryt v Krystu nam nedovolí, abychom se museli něčeho bát. Kristus inet po svým zmrtvých vstání řek apostolům a ženám, když se jim ukázal, první slovo, jakie řekl, to bylo nebojte se, nebojte se. Tato slova potřebujeme, jak gdyby slyšet denně a pořád. Jak gdyby slovo mám dě rád, nestačilo, ale ještě potřebujeme slyšet.

[15:17] Nebojte se. I to, když Ježíš umíral, je zajímavá věc, že prosil, Otce, do tvých rukou poručím sweho ducha. Poručím sweho ducha. Znamená, myslím si, že tak se bál Ježíš, protože pamatujete, jak se modlil předtím, a nikdo z ním se ne modlil, byl sam v Getsemane. Myslím si, že se modlil, aby Bůh mu dal odvahu, aby zemřel za nas statečně. To, jak říkal, poručím sweho ducha. Tobě, Otce, poručím sweho ducha. Znamená to, odevzdávám se ti, Bože, Otce, odevzdávám se ti. A slovo odevzdávám se je hodně důležité v této otázce strachu.

[16:21] Když nasledujeme Boha, neznamená to, že budeme jako automaty, budeme jako nacvícene o pice. To ne. Nasledovanie Boha znamená, že jdeme za určitým přesvědčením, pravdou, láskou, kterou jsme od Boha poznali a na odplátku chceme Bohu dokazovat, že i my jeho také milujeme. A proto slovo odevzdat se znamená, že chceme ve všech situacích, jaké nás spotkají, v situacích, které nás zaskočí, v situacích, které jsme neplanovali, něco s tím jsme nepočítali, chceme udržet rovnovahu. To znamená, že jakákoliv krize, obtížná situace, když vstoupí do...

[17:28] Aby ne oslabila naši duvěru v Bohu, který nás miluje a který o nás má starost. Je to jeho charakter. Bůh je dokonale moudrý, všechmohoucí a především starostlivě milující. To je nás Bůh, jak by on mohl zapomenout na nás, gdyž jsme v obtížnej situaci. Apostol Pavel říká, velmi dobře vím, komu jsem uvěřil a jsem přesvědčen, že on je schopen zachovat to, co jsem mu slibil, aż do oného dne. Jinými slovy Pavel říká, vložil jsem svůj život do nejlepších ruků hospodina a on moji duvěru nespronevěží.

[18:29] Nikdy mě nesklame. Nevím, jestli vzpomínáte si na Joba ten přiběh. V postatě skolila ho hrozná nemoc a pak zemřeli mu všechny děti. Pustil, přišel od obytek a celý svůj majetek a pan Bůh to dopustil. A pak mu zůstala jenom žena, která v zoufalství říkala hrozná slova jemu. Zlo řeč Bohu je zemří. Ten tvůj Boh v ničím ti nepomáhá. A malo toho, měliš takové přátelé. Člověk si říká, jak jsi přítel, tak budeš ze mnou ve zlem a v dobrem. Ale ti přátelé byli tak hodně zbožní.

[19:29] To byli teda přítelé. Ten byl v takové situaci a oni mu vnucovali, že určitě nagřešil. Když proživa toto. Že mu se lud je rád určitě veliké chyby. Že ho tak Bůh tresta. Místo mít s ním soucit, tak to ještě mu vbíjeli hřebyk do rakve. A co řekl tehdy ten Job, jestli vzpomínáte. Teďko z Kralickéj vám to přečtu. By mě i záběl Bůh, což bych v něho nedoufal. A však cesty své, to znamená život můj, před obliczí jeho předložím. On sam je spaseníme. Je to příklad absolutní duvěry v milujícího Boha, kterému věřím nade všechno. Ve skutečnosti asi vůbec nezalaží na tom, v jaké době žijeme.

[20:33] Náš klid bude vždy zaviset na tom, do jaké míry jsme sami sebe Bohu odevstali. Pokud jsme Boha opravdu pochopili správně, a jsme svůj život, svoje bytí, svoje celé bytí, svojeho ducha, duši, svůj charakter, všechno, co je v nás, jsme vložili do Božích rukou, tehdy můžeme duvěřovat, že cokoliv přijde, cokoliv se stane, že Bůh si z mojí situací prostě poradí. Nemůžeme se na to připravit dopředu. Neexistuje, abychom se my připravili na nějakou špatnou situaci dopředu. To je nemožné.

[21:35] A pravě proto Bůh dává, až na tu poslední chvíli svůj hlas, jak to wyřesi On. Je chodně receptů, jak strachovládat a jak zvládnout paniku. Ale když přijde nečekaná situace, všechny recepty zohřely, zůstává nám, kolena se třesou a máme rozděkané myšlenky. To dělá strach. To znamená, odevznat se do božích rukou musíme udělat teď. A ne až když to nastane, aby nás to nepřekvapilo a aby ne poněčilo naši víru. Abychom mohli plně důvěřovat Bohu, je potřeba nejčí vprojít dobrym treningem.

[22:35] Znovu a znovu se učíme v mnoha situacích života. Za různých okolností dokazovat Bohu, že naše víra spocíva v něm. We vlastním životě jsem se chodně krat učila důvěřovat. Znovu a znovu, protože jsem myslila, že už něco umím a že to, když přijde, přiště, a že to zvládnu, a vůbec jsem nezvládla. Protože to přiště bylo tak inné, niż to minulé. jsem viděla, že to neumím. Prostě nová situace a zase se celá třesu. A to jsou situace, někdy jsou situace, že rozum ví, jak se zachovat, ale naše vůle vůbec to nezvládá. Víte, máme tři syny a ten nejmladší Beniamin má 33 roky. Před šesti lety umíral, měl zanět dutiny břišné.

[23:40] A po třech týdnech na Aru praskla mu slinivka a pak ty enzymy začaly rozkladat mu celý organizm uvnitř. Já tehdy jsem víru ztratila. A v té mojej knižeczce, mozaika, tam opisuju ten příběh, jak se to stalo, že mu Bůh prodloužil život. Máme víru za was, co jmenuje ta kapitola. I gdyž Bůh mu ten život zachová, ale prodloužil, je pořád jako inwalida, protože několik organů nema. Ma ženu, ma tři nadherne oldříčky, nadherne. A pokaždé, když se dostane do nemocnice, já zmatkuju, já už ho vidím v hrobě.

[24:40] Já už prostě, to jsem tak jako bez víry. Já už vidím katastrofický scénář, že už se z toho nedostane. A vidíte, to je takový neustálej trénink. Trénink, jak mi Bůh cvičí, abych Bohu důvěřovála ne lekarzům, ne sobě, ne lidem, ale Jemu. Protože On má vyjmečný plan pro každého z nás, pro každou situací. Tého se nemožeme do předu nějak nacvícít, ale můžeme trenovat se v důvěře našemu Bohu. Odevzdání se Bohu znamená rezygnovat ze sebe. Jakmile máme napadu tisíc, a vyvadíme to a tamto a vymyšlíme, teď máme do końca umělou inteligencí. i ta vyřešile dá co za nás.

[25:43] Je chytřejsi niż my. Je to tak? Je to tak. Uměla inteligencí nema cyty, to je rozdíl, je to robot. Ale všechno informovanost, bělám par vteřin, zhromaždějme, koukáme, co dokaže. Takže uměla inteligencí ne umědůvěřovat Bohu. a my máme navrch v tom. Že my se to budeme učit, budeme to trenovat, abychom to uměli opravdu. A nemůže to být vynucené, ani slepě poslušné. Duvěrané budeme, toto nejí přikaz. Duvěřuju ti Ježiši, protože tě miluju. Já tě miluji za to, co jsi pro mě udělal, že jsi tolik změnil můj život. A myslíte, že kdybych já Ježiši nepoznala, myslíte, že bychom byli tady spolu?

[26:45] Kdo ví, kde já bych byla? Kdo ví, jaké hospody bych vymetala? To nevíme, kde bychom byli, kdybychom Ježiši neznali. A tak máme ženský klub. A můžeme se učit, jak Bohu důvěřovat. Víte, chodně se mi líbí Abraham a i Hiskiač. Nevím, jestli znáte ten příběh tého Hiskiača. Tady není na to místo. Ten Hiskiač se mi líbíl. Měl 25 let, když byl králem. A když zrovna ty pohanské narody, teď nevím, jak se jmenovalo to plemě tého narodu, které si nechalo Izrael na sam konec, aby je úplně zničili a dokázali, jak jsou dobrzy, tak Hiskiač hodně dobře to wyřešil. On ten dopis, který ten vůdce tého pohanského naroda mu napsal, Hiskiač ten dopis vzal do sweho stanu, rozložil ho poklek a řekl, Pane Bože, to je dopis, ale ne pro mě.

[28:01] To je dopis pro tebe. Přečti si to, Bože. A oni tam nadávali na národ izraelský, nadávali na Boha Izraela. A Hiskiač uznal, že je také malinký a že to na ten dopis musí sám Bůh odpovědět. A on odpověděl. Vůbec se Hiskiač tým nemusel zabývat. Tak Bohu důvěřoval, že Bůh si udělá pořádek z ním. Že během jednej noci zvládł celý valečný system. Ten narod byl poražený. Myslím si, že taková důvěra, absolutní důvěra Bohu. Cokoliv přijde, cokoliv se staně, ty Bože, sam máš nějaké řešení. A já nevím, jestli to řešení je, že za každou cenu musím být zdravý a živý. Nevím. Jestli to je sprawnie tak se modlit.

[29:03] Bože, zachowaj mi život. Można budoucí tak, že Bůh v nějakých zależnostích ten život nam odvola, a my budeme připraveni, smířeni z tým, že odcházíme. Je to trénink. Na všechno se musíme připravit. A není to jednoduché. Uděláme spoustu nezdaru. Ten trénink je proto, abychom byli víc otuřili, aby ta důvěra byla absolutní. Žádná zbaběla. Zbabělce do Božího království nevejdou. Nebudeme se trzást. A teďko, a teďko, chtěla jsem říct ještě něco o strachu. To je ještě třetí tvář strachu. To je strach z Božích soudů. To zní tak starozakonně, ale i novozakonně.

[30:07] Protože to, co se děje ve světě, nemyslím si, aby to byl wynalazt člověka. Ale že Bůh odpovídá na to, jak neuctivě lidé z Bohem jednají. Mnoho proroků nás varovalo před Božím soudem a je přirozené, že nás vnitřní člověk se kvěje a boji. David v jednom žal mu řekl, kvěl odpovídá. My se tře se strachem z tebe, o Bože, a bojím se, jsou tu tvých. A když Abakuk řekl, to znáte určitě to jeho slovo, když jsem to slyšel, chvělo se mi břicho, chvěli se mi rty, před tím hlasem, hniloba vstoupla do mých kostí a tře jsem se sám v sobě, abych mohl odpočívat v den souření. Tady se ne jedna o žaden strach, o kterém jsme mluvili.

[31:10] Je to innej strach. Je to strach z Boha, z Božich soudu. Je to tak zwana zbožná bazeň před Bohem. Slovo bazeň znamená silny respekt. Respekt k niczemu, k nikomu, kdo je od człowieka silniejsi. A tyto Boží muži se nebáli nepřátel nebo zlych lidí. Nebyl to žaden tělesný strach, ale báli se Božích spravědlivých soudu. Věděli, že za těma všema pohromáma stojí svátý Bůh. Dneska všichni prožíváme strach z toho, co se děje po celej země kouli. Ale strach by neměl pocházet z úzkosti o náš život.

[32:10] Ale měl by pocházit ze svaté úcty k Bohu. Víte, nevěřící lidé se bojí, o co všechno by mohli v živote přijít. Je strach, který nepočítá z naději, a proto se lidé tak rychle dostanou do zaufalství. Však sami víme, že prostě, že se nemůžou nájít ani psychiatři, ani psycholodzy. A lidé strzájou si na život, a řeši to tak krikolomně, a tak zbytečně předčasně, úplně zbytečně předčasně. Koučí svůj život, a v žičí Bůh im dal život proto, aby dokázal na nich, že On je ten wszechmohoucí Bůh, který je silniejší niż strach. Věřící lidé mají naději na lepsý život, lepsý misto v nebi.

[33:14] Vy niczni Boží pokoj je najcennější, víbou, věřícího člověka. Uprostřed všeho, co dneska se odehrava. A proto Izajas tak nadherně mluví několik rád, když jsem ležně taková mladá, když jsem milová Izajasě, Jeremiasě, a řálmy Dawida. Na jejich slova jsem psala písničky, takové jazzové balady. A to jeden z těch veršů byl, neboj se vždycky, já jsem s tebou. Nerozhlížej se úzkostlivě, já jsem tvůj Bůh. Dodám ti odváhu, pomoci ti budu. Budu tě podpírat pravici své spravedlnosti. Neboť je hospodin, jsem tvůj Bůh, který tě bere za ruku a říká, nemý strach, já sám ti pomáhám.

[34:16] Tady jsem našla v tej mozaice pro vás takové dva odstavce. Ten jeden přečtu a ten druhý vám řeknu. Ono totiž, ta mozaika, to jsou krationky, uváhy. Není tam nic takového zbytečného. Je to strana 92, vám to jenom přečtu. Posloukajte, záleží na tom, co dovolíme. Narody se navzájem obvinují ze seláni a z historických chyb. Předsudky, nepravdy, fobie rodí v lidech nenávist. Vlád s Bohem nepočítají. Ignorují zdroj moudrosti a miru. Manifestacje a jejich vznescene myšlenky byvají nepochopene, zneužite a poníčene. Dobro bezbožihowliwů stává se rozvláčnou filozofí a rozkěkanym humanizmem, hodnotou nedotáženou do końca.

[35:23] Když budeme branit lidem, aby prosili Boha o pomoc, dowolujeme strachu a zmátku, aby v nás ničili jistotu a klid. David Wilkerson řekl, dovolíš Kristu, aby v tobě přebyval, vytiesní z twoho života hřích. Dovolíš hříchu, aby v tobě přebyval, vytiesní z twoho života Boží přítomnost. A protože strach je hřích, proto zależy na tom, co my dowolíme. Gdyž dovolíš Bohu, aby v tobě přebyval, vytiesní z twoho života strach. Ne wadí, že nasza víra je plna pochybnosti. Učíme se mu důvěřovat pokrůčcích. I mala víra může mít obrovský víznam. Důvěřujeme Bohu víc, niż ostatní.

[36:27] Důvěřujeme víc, niż sami sobie. Všechno zależy na tom, co dowolíme. A teď na sam konec řeknu vám takový příběh. Tady je také napsány, ten příběh na straně 130, nebojte se. Stalo se to v Taborze. V Taborze máme na starym městě malej, historycký, 500 let domeček. Mám ho ráda, jezdíváme tam často. A o jedných prazninách navštívila mi moje kamerátka Eva z Gdaňska. Z města, odkud pocházím z Polska, severního. A tak chtěla jsem ji ukázat, je vy, podívej se, tady ten dům jak krásně opravili. Podívej se, tady udělali stejné mřiže, jako my máme na důmě. A tak taková nadšena.

[37:27] Prostě viděla jsem jenom ten důmě. Jenomže ta Eva byla nějaká divná. viděla jsem nějakého chlapíka u kostele. Byl, kolik měl? 25, 27. Byl celkem dobře oblíknutý. Bíla košilé jenom. Jsem si říkala, proč má ty brejle? V osm večer. Proč má brejle? Sluneční brejiny na sobě. Ale jsem říkala, stojí u kostela? Tak, ať stojí. Já mám tam tolik domů. Mám co ukázat té Evě jenom, že Eva něco tu šila. A já nic. Říkala, víš co? Už mi nic neukázuji. Pojď jdeme domů. A tak jsme... Jsem viděla, že je nějaká roztřesena. A viděla jsem, že je nějaká bleda. Jsem si vůbec nevšimla toho, že ten chlapík, ten mladý muž s tou aktovkou černou, že nás dohonil v beklemskéj ulici.

[38:30] To bylo kousek od našeho domu. A nejen on nás dohonil a vytahł pistoli. a mířil na Evu. Byl on, já a Eva. Jenomže já se s tym nikdy nesetkala. Já jsem myslela, že to je atrápa. Jsem myslela, že si dělá nějakou dobrodružný, vymyslí něco. Eva byla bleda jak zeď. A najednou já jsem pocitila absolutně nepřipravena. Já jsem pocitila, jak kdyby Boží přitomnost mě celou objala nějakou dekou a dala mi neuvěřitelný klid. Na přirozený klid. a soucit s tím mladým můžem. A teď já měla na jednou místo křičet ze strachu, tak já měla soucit s ním, aby někomu něco nevyvedl, aby si život neskomplikoval.

[39:35] Tak se jeho ptám, jak já můžu vám pomoct? Proč to děláte? Kolik potřebujete peněz? On chtěl peníze? Tak se ptám, kolik potřebujete? On řekl 500 korun. jsem řekla, pro 500 korun, aby pistoly vyndávala. A furt jsem nevěřila, že to je pravá pistoly. Já pořád jsem tomu nevěřila. Jsem řekla, víte co? Máme chodně řešení. Na takovou stratu peníze je chodně řešení. Můžu vám je půjčit, nedat, ale půjčím vám. Ale vy mi věrně to oddate, co říkáte tomu? Ale to bylo to, co bylo ve mně. To nebyla to graženka. To byl asi boží duch, který tam přišel a začal jednat za mě. Protože ten kluk najednou schoval tu pistolu do tej tašky. A tím, jak jsem chtěla ho zachraňovat, jeho to dojalo.

[40:37] Viděla jsem, že mu spadly sylzy spod těch brejlí, ale rychle je utřel. Něco ho dojalo a on změnil svoje kovaní tak, že mi řekl, vždyť vy vůbec nic nerozumíte. A utek dolu, ulicy dolu. To bylo pár metrů od tého našeho starého domu. A když jsme se dostali domů, tak doprve přišel na mě ten náš strach, lidský strach. Já se tak klepála, že jsem nemohla se trefit klíčem do zámku. A pak, když jsem vešla do domu, jsem řekla, Evy, teď nesmíš stát, teď musíme počtyš chodit po podláze, protože on nás může uvidět z okna. Jsme dostali takovej strach, že jsme jak psy bychom chodili počtyš po podláze. To byla až legráce, ale legráce to nebyla.

[41:40] Protože v noci chodně jsem se modlila, aby někomu neukřivděl. A on přece ukřivděl. I hned po nás napadł u Jordánu ženu a vystrzelil do ní. Malo to v noci objednal taksik a chtěl zás po ním peníze. Samozřejmě ten taksikař pustil volant, odevřel dveře a v noci prostě vyběhl někam a utíkal. Ve tmě mu utekl, na což on rozlobený podpalil celé auto. Totiž stává se, že do lidí vstoupí zlej duch. On vůbec nechce vaše peníze. On nechce tu pětistovku. On chce prostě ublížit skrze toho mladého muže. Chce vám ublížit. Stává se to.

[42:41] Já si myslím, že to bylo... Policie ho zatkla. Policie ho celkem asi za týden ho už měla. Ale ti lidé byli pak potom museli se léčit na psychiatry, kromě zranění. Ještě museli. Dostali nějaký obrovský psychický šok. A ta pistola byla opravdová. Nebyla to žádná atrapa. A byla to ostra zbraň, která patřila jeho otci, který byl vojakiem. Takže vidíte. Stanou se věci, které ne předvídáváme. Věci, které neplanujeme. Které nás zaskočí. A které nedokážeme možná adekvátně reagovat. Ale jak je to dobře, tu věru mít v hospodinu, protože on má tisíce receptů. Jak za těch okolností, jak ta okolností...

[43:41] co má posloužit mně a tomu druhýmu. Já nevím, jaké Bůh má plány s lidma, jaké má plány ze mnou, ale vím, že je dobře se naučit vytrenovat si, aby ten strach prostě nevládnul v nás, abychom tu důvěru v Bohu mohli odevstat absolutně, bez žádnej přetvášky, bez žádného takového hloupej poslušnosti. To Bůh takovou odevzdanost nechce. On chce, aby to bylo z lásky pro něj. A já věřím tomu, že Bůh se zastáne nás v jakýchkoliv okolnostích budeme mé. Zkrátka, toliko strachů, ale vy určitě máte hodně iných přikladů nebo věci, které bychom mohli doplnit, aby to bylo takové plnější. Tak možná Dafne řekni, jak to dál bude, že bychom mohli diskutovat nebo tak.

[44:48] Počkejte, pokud máme nějaké konkrétní doktazy, je to, co vás zajímá, co ty jste se chtěli paní Radin zeptat, tak teďka by to šlo, s toho můžeme se doptávat. Ale zároveň je to, že téma strachu je něco, co se nám podíká, že všichni máme své zružitosti, všichni máme něco, co jsme prožili. Možná třeba jsme našli nějaký způsob, jak to vyřešit. Možná jsme to ještě nevyřešili a máme možnost, nebo máte třeba o tom sdílet o tom hovoři, tak teďka by byla ta možnost. Máme dokonce takovýto vynáhle z techniky, když našli přichází. Takže normálně máme mikrofon, můžeme mluvit na mikrofon, když jsme to díváčky naše děladlo, když jsme si to zkoušeli, tak teďka máte tu možnost, takže pokud máte nějaký kouklý dotaz, anebo co se všichni se chtěli přidat, tak teďka je ten čas, kde bude to být nestatečná, že? Tak já mám děláme to být nestatečná. Já to jako rozjednu, ale potom čekám, že se chtěli.

[45:48] Mě by zajímalo, mě by zajímalo, mě by zajímalo, paní gražido, taková situace, když jste nám blíčila nějakou, přívodila nějakou situaci, která byla v té chvíli, v ten moment. No, se tam něco prostě stalo, mohlo to dopadnout podstatně hůř, i pro vás, možná to dopadlo úplně pro někoho jiného, ale byla jste jiný v situaci, kdy se to třeba týká celého období, kdy jste začívala takový strach z něčeho, že vás to třeba úplně paralizovala a odvěňovala to celou nějakou životní etapu, nějaký další čas, nebyla to tak jednodázva situace, příhoda, ale něco, co vás prostě nějak deptalo systematicky, nebo strach z něčeho, a jestli jste začívala, pokud jste třeba s tebou našla nějakou cestu ven? Jo, to je fajná otázka, protože jsme byli v kazatelské službě čtyřicet let a víte o tom, že ten kazatel, když skončí službu, nemá kde bydlet, tak jsme si poředili ten domeček na starém městě v taboře.

[46:55] třeba, že samozřejmě, já co byly tvarnice, jsem chodně, v tej době wydělala peněz, chodně jsem i tehdy obrazy prodávali, ale přece jsme museli jeszcze na dokoňčení domu počít peníze, a jsme měli uvěr. Ten uvěr byl na obrovské procenta, to není jako materneska, 3-5-6%, to bylo 16%. To bylo chodně peněz. a žila jsem v obrovském strachu, protože jsem měla opera ven ruce a vypadla jsem z té mojí bránži vytvární na 6 let a jsem nevydělala, já jsem nevydělala žádné peníze, byly 3 díti, byla služba, Daniel měl chodně, můj manžel, nizkej plat a teď byly ty splatky uvěru obrovské. Prostě mě to hrozně ničilo, já měla strach.

[47:56] Juž jsem měla, že to nezvládníme, nedokažeme. Ale někdo mi říkal, Vůj s собственно obrážen, bylo nečí?! 1 4 Někde jsem přečetla, že když nemůžeš v noci spát a vždycky jsem se budila ve tři nad ránem a to ještě se mi někde stává, ale v tej době to bylo, jak kdybych měla budik v hlavě. Vždycky mě to zbudilo ve tři a v noci, sami víte, že trapení je třikrát větší než v den. Takže v noci, když vás trapení a strach přepadne, tak někdo mi řekl, udělaj si dobrý čaj a přečtí si něco z božichho slova, pomodlí se. Myslím, že to Wilkerson to říkal. Zkrátka na tu dobrou rádu jsem si vzpomněla a tak jsem celé dva roky praktikovala ve tři ráno, že jsem si udělala dobrý čaj, jsem se modlila, jsem odevzdavala neustala.

[48:58] Vždycky, co bylo třeba, zaplatit se ty peníze nějak dále, ale byly to nervy, byly to strašné nervy. Když se splatil ten dluh, tak hodně se mi ulevílo. Ale vím, že jsem se natrenovala, to je všechny starosti, protože strach to jsou i starosti. Strach, starost, to jsou dvě kamerátky, které jdou spolu ze sebou. A jsem se učila to všechno Bohu odevstávat. Trvalo to víc než dva roky, ale natrenovala jsem si to tak, že když dneska se zbudím ve tři nad ránem, řekám, pane Bože, jaký strach zase bude mě trápit, tak beru svoje ověřené metody, Biblii, modlím se a dělám si dobrý čaj. To je taková praktická ráda. Děkuji, to je hodně zajímavé, jako nejenom čaj o páté, čaj o třetí je taky dobrý, slyšíte, jakorát je potřeba mít zásobu čaje. Já bych to možná stáhal na sebe, abych řekla čaj o jedné, protože já mám někdy i v jednu se už a zbudím a začne to, říkám tomu kolotoč, to pak běží, jak se to převaluje, jak to prostě, a jak jste říkala prostě v noci, je to jiné než ve dne, je to jakoby horší. Ale taky si myslím, že to, že ta cesta ven z toho bludného kolotoče je opravdu pán Bůh, že jako nevím, co praktikují lidé, kteří nemají tuhletu možnost, jak to zvládají, ale pán Bůh tu moc má. Takže já jsem byla první statečná, kdo bych chtěl teďka mikrofon do ruky, kdo bych chtěl něco říct, sdílet se s něčím, nebo se třeba zeptat na něco.

[50:41] Možná ne všichni prožívají strach. Vypadá to tak. Možná, možná, že... Říkají, že všichni mají strach mluvit. Možná budem potřebovat nějaký překlad. Hi, sorry, I'm speaking English, so maybe someone will have to translate afterwards. But yeah, I deal with actually panic attacks quite a lot at night. I still haven't really found a solution to it, so this really is trying to help me with trying to find a solution. I think that the praying and the tea and the reading the Bible thing will really help me a lot. but definitely, like, I am always, like, an anxious person anyway. But especially doing exams, it gets a lot worse. And I have no troubles going to sleep. But when I, like, go to sleep, I wake up. And then I shake, and I'm sweating.

[51:41] Even if I wear pajamas, if I don't wear pajamas, I'm shaking and I'm cold. And there's a lot of sweating, and I can't sleep. And then, like, it goes on for, like, 20 minutes. And then I fall asleep, and then I sleep for 15 minutes. And then I wake up again. And so I don't get a lot of sleep during the night. So, yeah, before it was just very short. But then now it happens maybe one week, two weeks before the exam. So I don't even sleep that much anymore. And even sometimes I, it just happens randomly. I really try to keep it low. And... I know that you're supposed to read the Bible and pray, but sometimes when I do it, it doesn't work, so it like really makes me shake on my faith sometimes, but I know that I should keep trying and still believing in God and try and put my worries to him and hope I get better.

[52:46] Somebody translate, please. Tak stejně jako Gražina, tak to budu říkat v první osobi, tak tady tohle znám, obvykle jsem i normálně, jsem úzkostná, úzkostlivá osobnost a nějak se to jako zdůrazně zvyšuje, hlavně v období kolem zkoušek a to se vzbudím, třesu se, potím se, je mi zima, chvilku jsem vzhůru, zkouším si číst Biblii, udělám si čaj, myslím si, nebo to bylo, že to je dobrý nápad, to jsem úplně nepostřehla a pak zase usnu a zase se probudím a dřív se to stále, dřív to aspoň tady tyhle jako silný, období té silné noční úzkosti, tak trvaly kratší dobu a teďka už to třeba prožívám týden, dva před zkouškami, takže asi je to mohli představuju pro sestru vyčerpávající, ale vím o tom, budu s tím a ten praktický nápad Biblie a teplý čaj, tak mně připadá jako dobrý nápad a teď mě doplňte, protože toho bylo docela dost.

[54:10] Tak jestli se nikdo nehlásí, tak já bych taky měla jednu otázku, jestli můžu. V písmu je vlastně psáno, miluj Boha svého, celým svým srdcem a všichni to známe a hned zatím miluji svého blížního, tak moje otázka bude taková na snadě, jestli si myslíte, že vás ty těžkosti v životě nějak nablížily prostě k Bohu, že když jste vlastně praktikovala a pouštěla ho do svého života, tak jestli se vám nějak jako přibližoval, protože není možno milovat někoho, koho neznáme. Jestli těžkosti. Já používám pseudonim Job Dikrash. A to Job to jako Job. Sice jsou to první písmena mojich synů, ale tak opravdu, je to má jiný význam. Mám takovou Jobovou duši. Trápím se nie jen za sebe, ale za celý svět. Takže záleží, do jakou povahu má, jak poskladáno.

[55:13] Někdo je, můj manžel je velmi happy, to je úplnej opak. On má všechno happy a já všechno hodně prožívám. To je zajímavé, že prostě myslím si, moje moto je, kdo nezaznal utrpení, nemůže porost. Prostě s utrpením prostě porosteme. Souvisí to ve všech oblastech. Takže utrpení je neoddělitelnou částkou růstu člověka a hlavně růstu v Bohu. Protože na to utrpení nejsme sami. Ježíš nám dal příklad utrpení na křiži. A my jenom doplňujeme tu malinkou častečku jeho utrpení. A tak kdo přijímá, kdo dokáže přijímat utrpení v nějaké oblasti, tak myslím, že je moudrý člověk.

[56:17] Protože utrpení, bohužel ono učí. Pohoda ani sukces, to znamená success five. Úspěch nás neučí, nenaučí, nás zkází. Úspěch nás zkází. Utrpení nás obohacuje. U každého jinak, ale je to tak. Já možná ještě nejsi někdy osmělý, tak já ještě řeknu tady trošku k tomu, co jsi taky začala. A co už tady taky zaznělo, jak jsem řekl, že mám takové ty noční kolotoče, tak vlastně je to zdrojem těch kolotočů je to, že mám někdy hodně povinností a začnu mít pochybnosti o sobě, jestli jsem schopná je zvládnout. Takže jsou to vlastně takové pochyby o vlastní nějaké hodnotě, nějakých schopnostech a to je taková otevřená škvírka, jak je toho dva prstíčky si ořím a hned půjdeme, nepůjdou pryč, prstíčky pak rozrazí to ještě horší, tím to jako začíná a pak se dostane do plně takového toho stavu, jako že mám pocit, že prostě nestojím za nic.

[57:29] Že je to prostě všechno jako napítel, že vlastně ve všech oblastech, ve kterých se pohybují, takže vlastně jako selhávám jako matka, já jim křesťanka a to je právě ta cesta ven je právě skrze Pána Boha, protože on nám dává hodnotu, ať jsme kdokoliv. Nemusíme být kdo ví kdo, kdo ví jak výkone, nebo kdo ví co ovládat, nebo být něčím jako výjimečné, protože už jenom tím, že jsme jeho dcery, že patříme k němu, že on je náš přítel a že kvůli nám vydal svého syna, tak už tím nám vlastně dává velkou hodnotu a to může být vlastně cesta ven tady z takových nějakých myšlenek negativních, které člověka prostě obvinují a někam ho prostě cpou do nějakých prostor, kde jako nechce být a kde to není jeho místo. Já přispěhu tím klasickým a za mě neuvěřeným faktem, že v Biblii máme 365x prý napsané neboj se a že pán Bůh dobře ví, proč to tam na ten každý den dál, nepočítala jsem to, pokud to náhodou není pravda, tak je to rozhodně dobrý příběh.

[58:45] Nicméně je to tam hodně krát, to jsme si určitě všimli, že je čtenáři Biblii a určitě pán Bůh ví, proč to potřebujeme. A je to slovo pro mě, já si to připomínám, ta slova, co četla Gražina, tak byly jedny z mých veršů, které jsem říkala ke svědectví u křdu a ještě tam bylo neboj se vryl jsem si tě do dlaní z človíčku, to je kousíček od toho. A mě pomáhá, nebo si připomínám, že strach, že to není něco také, svět je plný strachu, to všichni víme. A jedna věc je teda, že v tom nejsme sami lidi, co vypadají totálně v pohodě, tak tady tuhle věc v životě mají. Možná kromě psychopatů, to si myslím, že zrovna co nejsem, tak nejsem psychopat, takže za ty nevím, ale jinak věřím tomu, že každý z nás tady máme svůj strach a pan Bůh o něm ví.

[59:51] A co si můžem připomenout, že si myslím, že to není jenom jako taková ta duševní nebo fyzická záležitost, ale že to je součást toho duchovního boje, toho vyššího, že to je prostě jedna ze zbraní, kterou útočí dňábel a je to jedna z těch nesmírně efektivních zbraní, který můžou zbrzdit boží služebníky v jejich službě nebo zastavit růst nějaké sazeničky. Tak si to uvědomí, že to není třeba ta situace, nejsme to my, ale je to prostě útok někdy. Jo, někdy je potřeba to řešit jinak, ale pán Bůh, co nechce, tak nechce, abychom se báli. Takže strach brání lásce a on chce, i když máme třeba činit pokání nebo nějak udělat něco jinak, že z nás není třeba, z našeho chování není čistě nadšený.

[1:00:59] On tvrdí, že z nás nadšený prostě jako je, tak mu to věřme, ale třeba z našeho chování není nadšený, ale nechce, abychom žili v tady té, v tom, v tom, Ty ranný strachu, ale dňáblů se to strašně moc líbí, protože v tu chvíli naše efektivita, náš pokoj tak dou doháje a v tom on je šťastný, prostě všechno to zastaví. Navíc nás to vede k tomu, že řešíme svoje věci, nejsme otevření třeba pro službu, třeba pro naslouchání, ostatním reagujeme jako v krizi, prostě útěkem nebo útokem, nereagujeme, tak jak po nás, no nebudu to rozebírat, všichni to známe a lidi na to napsali a řekli o tom chytřejší věci, ale k čemu tedy tohle dlouhé povídání je, omlouvám se, já neumím mluvit krátce, tak uvědomme si v té úzkosti, v té krizi, že to nemusíme být my, nemusí to být ta situace, ale může to být prostě dňabelský útok a ve chvíli, kdy o tom víme, tak už v tom je určitá obrana.

[1:02:12] No a v tom případě ten čaj pro tělo a Bible pro ducha, tak to je zase dobrý remedium na to. Určitě, já zapomněla jsem důležitou věc říct, že v postatě strach je najsilnější zbrání satána. A strach dělá to, že z nás jsou takoví vojaci, že strach nás sflikne do náha, postaví o samocené na poli valečném. A diabel se nám směje. A proto je důležité, abychom přímkli k Ježíši, tak? Aby nás on obliknul do svojeho upokojení. Mně se to chodně líbilo. Někdo to říkal, že strach nás sflika do náha, a diabel se tomu směje. Aby nedovolít, aby nás tak podnícíl diabel. Aby komůži uvědomili ze mnou smětce. nebudeš. Mám Ježíše, ktore bude ne já, já s tobou bojovat nebudu.

[1:03:15] To bude Ježíš bojovat za mně. A já to budu pozorovat. To je to vytěžství na derne.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20231119/setk-n-en · Aktualizováno: 2026-10-15