# Boží slovo pozvedá osobní životy i celé národy

> Kázání ze dne 26. 11. 2023, 2.Timoteovi 3:14-17, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 26. 11. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 2.Timoteovi 3:14-17
- **Délka:** 31:18
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-11-26-Bozi-slovo-pozveda-osobni-zivoty-i-cele-narody-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-11-26-Bozi-slovo-pozveda-osobni-zivoty-i-cele-narody-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Dnes budeme pokračovat v tom tématu zodpovědnost a v tomto případě budu mluvit o Bibli, o Božím slově, že v tom tématu zodpovědnost je Biblia nesměrně důležitá jako Boží slovo a ten název dnešního kázání by mohl být Boží slovo pozvedá osobní životy i celé národy. Boží slovo pozvedá osobní životy i celé národy. A si tušíte, odkud budu číst nebo kam sáhnout, tak kdo chcete, tak si prosím otevřete druhý list Timoteovi, třetí kapitola, od čtrnáctého do sedmnáctého verše. Druhý list Timoteovi, třetí kapitola, od čtrnáctého do sedmnáctého verše a budu číst z českého studijního překladu.

[1:04] Ty však zůstávej v tom, čemu ses naučil a o čem si byl plně přesvědčen. Věda, od koho ses to naučil. Od dětství přece znáš svatá písma, ještě mohou dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši. Veškeré písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k učení, k usvědčování, k napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby boží člověk byl takový, jaký má být, důkladně vystrojený ke každému dobrému skutku. Tak nejprve možná malá jazyková analýza, určitě ne celého textu, to by bylo vhodné spíš na biblickou hodinu, ale alespoň ten výraz, že veškeré písmo je vdechnuté Bohem. Když se podíváte do ekumenického překladu, tak tam je řečeno, že písmo pochází z božího ducha.

[2:15] Písmo pochází z božího ducha. Ovšem tenhle překlad v ekumenickém překladu je už určitá interpretace, není to přesný. Ten studijní je daleko přesnější, kde je řečeno, že veškeré písmo je vdechnuté Bohem. Tam je totiž jedno řadské slovo, které je složené ze dvou slov, a to první slovo znamená Bůh, a to druhé znamená vdechnuté. Nebudu vás tady trápit přímo tím řeckým výrazem, ale je to složenina o dvou slovech. Ta složenina se vyskytuje v Novém zákoně pouze jedenkrát, pouze na tomto místě. A vlastně to vdechnuté Bohem, tak můžeme do češtiny přes latinu klidně přeložit jako inspirované. Přeto slovo inspirované přes tu latinu je doslova do písmené totožné, nebo prostě je to stejná myšlenka.

[3:16] Že je Bohem vdechnuté. To vdechnuté, tam je sloveso, od kterého máte odvozené i podstatné jméno duch. Protože to slovo duch znamená také dech, nebo také vítr, nebo také vánek. Takže ti ekumeničtí ve skutečnosti, když to interpretují, tak to interpretují dobře, že veškeré písmo pochází z božího ducha. Není to doslobný překlad, ale neodbočili. Ta myšlenka je správně. Takže veškeré písmo je boží slovo. Já vždycky říkám, že ta kniha je současně lidská a současně božská. Má obě stránky mince. Samozřejmě to psali lidé, takže v tomhle smyslu je lidská, je napsaná lidským jazykem. My víme, že starý zákon hebrejsky, nebo teda naprostá většina, je tam několik kapitol aramejsky.

[4:22] zákon řecky, takže má to normálně lidskou strukturu, je to normálně lidská kniha, lidská literatura, ale současně je také plně božská, že skutečně za celým tím procesem od počátku do konce stojí boží duch, stojí sám náš pán, který nám dal, zachoval písmo přesně v takové podobě, jaké on chtěl. Celé to bylo v jeho režii, že všechny ty autory on sám svým svatým duchem inspiroval a vedl. A nejenom to, ale postaral se i o to, aby ty knihy nebo ty spisy, protože Biblia je celá knihovna, tak aby se nám dochovali a aby se nám dochovali právě v té podobě, v jaké je máme. A za tím vším stojí Bůh. Samozřejmě tohle je už křesťanská víra. Tohle nikomu nedokážete nějakým vědeckým způsobem prostě předat. To už je záležitost víry.

[5:32] To už je záležitost toho, že sám duch svatý to potvrzuje ve vašem srdci, že skutečně Biblia je boží slovo. A potvrzuje to tím způsobem, že když ho čtete, když ho aplikujete do svého života, takže opravdu zažíváte boží dílo ve svém životě. A to je nepředatelný. O tom souseda jakoby nepřesvědčíte. O tom se musí přesvědčit on sám. To za něj nikdo neudělá. To, když uvěříš Biblii jako božímu slovu, když se na boží slovo postavíš, když ho vezmeš vážně a když potom zažiješ boží dílo, boží působení, odpovídající božímu slovu ve svém vlastním životě. A my ty zkušenosti máme. Totiž, je-li písmo inspirované nebo pochází z božího ducha, tak boží duch, který působí i v tvém životě, tak bude v harmonii, bude korespondovat s tím, co je v písmu.

[6:38] Protože je to ten stejný boží duch. Takže nikdy nemůže být to, co působí Bůh v tvém životě, v rozporu s písmem. A pokud to tak je, tak to není z božího ducha. Proto nám tady sám pán zkrze svého ducha zachoval své slovo, abychom měli nějakou normu, abychom měli nějaký pevný podklad. A to, co působí v našich životech, odpovídá tomu, co čteme. A my máme pak velké zkušenosti. A já bych byl moc rád, kdyby někdo potom šel dopředu a řekl nějakou aktuální zkušenost. Četl jsem Matouše 16. kapitolu a takhle to ke mně promluvil. Takhle ke mně Bůh promluvil. Do konkrétní situace. Slovo boží je skutečně živé. A boží duch skrze něj působí do našich osobních životů. Já bych se chtěl ale podívat ještě také na tu záležitost toho termínu nebo toho slovního spojení veškeré písmo.

[7:49] Ono je to trošku složitější. Ale nemáme čase tomu tady věnovat. To by bylo na pořádnou biblickou hodinu. Neli na jednu možná, možná na dvě. Veškeré písmo. Tak v době, kdy Apoštol Pavel tohle píše Timoteovi, tak co bylo veškerým písmem? Ten dopis, který máme v písmu a Pavel ho psal Timoteovi, tak byl písmem v té době? No v té době ještě nebyl písmem. Takže obvykle říkáme, že veškerým písmem v té době byl to, co nazýváme starý zákon. Ale ve skutečnosti ani to ještě úplně ne. Protože ani kánon starého zákona nebyl ještě uzavřen. Dokonce v době, kdy Pavel píše Timoteovi, tak to ještě není uzavřená zbírka. Pravdou je, že naprostá většina starozákonních... knih už byla naprosto jasně vnímaná jako písmo, jako autoritativní, ale přeci jenom byly ještě spisy, například kniha Ester, o které panovaly pochybnosti.

[9:01] To definitivní uzavření starozákonního kánonu je až roku 90, konec prvního století po Kristu, v Jamný nebo Jabne, záleží na tom. Místo, kde definitivně židé vlastně uzavřeli svůj, to, co nazýváme teda starý zákon. Tanach, že ho tomu říkají. Samozřejmě knih Možíšovi, samozřejmě proroci, to už v době pána Ježíše bylo uzavřený a byly to jasný, autoritativní texty starozákonní. Ale jak říkám, dokonce ještě starý zákon nebyl ani v době křesťanské zcela uzavřen. Jinak, mimochodem, když někdy máte v ruce Biblii vydanou římskokatolickou církví, tak ještě mezi starým a novým zákonem máte několik knih, takzvané apokryfy, které my v Biblii nemáme, tak kde se to tam vzalo a je to vůbec písmo, tak ty takzvané apokryfy nepatří do hebrejského kánonu.

[10:12] Sami židé ve svém hebrejském kánonu ty apokryfy nemají. A jak se tam dostali? No, velmi záhy vznikla potřeba přeložit písmo do tehdejšího světového jazyka, a to byla řečtina, a přeložili starý zákon, nebo to, co my nazýváme starý zákon, do řečtiny, to je takzvaná septuagenta, a v rámci septuagenty, ještě jsem si to dneska ráno ověřoval, koukal jsem do septuagenty, abych tady neříkal nějaký nesmysl, tak v rámci septuagenty skutečně ty apokryfy jsou. Jenomže to je překlad už. To je prostě překlad, to není jako originál, to není originální hebrejský text. Takže v tom řeckém kánonu tedy existují ty apokryfy, ale v tom hebrejském kánonu, který je pro nás podstatný, nejpodstatnější, protože jsme vlastně ten náš starý zákon převzali od židů, tak tam ty apokryfy nejsou.

[11:14] Ty apokryfy nejsou psány ani hebrejský, máme je pouze řecky. Takže dobrá literatura, nebo zajímavá, přečetl jsem, nebo témeř jsem přečetl, je to možná jako inspirativní, je to ke zbohacení, ale není to písmo. Není to písmo. A když to budete číst, tak i uvidíte, proč to není písmo. Protože to odporuje v některých ohledech zbytku starého zákona, nebo písmu jako takovému. Takže jistě je možné číst, jinak mimochodem staří kraličtí apokryfy přeložili a jsou části takzvané šesti dílky, ale není to písmo. Tak to jenom navysvětlenou. No a jak je to s novým zákonem? No s novým zákonem je to ještě mnohem složitější. Mnohem složitější. Trvalo několik staletí, než se církev, všeobecná, celosvětová, a my věříme, zase je to otázka víry, my věříme, že vedená Duchem Svatým ujednotila na tom, co je vlastně nový zákon.

[12:31] Některé spisy byly zřejmé okamžitě, nebylo o nich sporu. Některé spisy o těch spory byly. Určité části církve, třeba západní církev je přijímala, východní církev ne a obráceně. A tak až, možná vás to překvapí, až roku 367 církevní otec Athanazius ve svém takzvaném 39. velikonočním listu vlastně poprvé uvedl seznám a těch našich 27 novozákonných knih. Ty spisy existovaly. Už měly svoji jasnou autoritu. Vždycky byla část církve, která je přijímala. Ale někde o některých spisech, například z Jevení, nebo třeba možná list Jakubův, o tom byl dokonce spor ještě za reformace, za Martina Lutera.

[13:34] Tak ale vždycky ty spisy měly svoji autoritu a trvalo nějaký čas, a teď si vemte, že to byla jako doba bez internetu a bez sítí, tak skutečně trvalo nějaký čas, než se církev, která byla po celém římském impériu a ještě dál rozšířená, než se ujednotila, co je součástí novozákonního kánonu. A tedy na konci toho čtvrtého století už v tom byla více méně jednota. Tak to by bylo také na delší povídání, na to teď nemáme čas, ale tak, jak jsem říkal, tak, jak věříme, že za vznikem těch jednotlivých spisů, které vznikly do konce prvního století po Kristu, že za nimi byl a stál Duch Svatý, sám Bůh, tak, ale i ten proces rozlišování, kanonizace, uchovávání, my věříme tomu, že za tím stál Bůh.

[14:40] A mně se to zdá logičtější, než to, co třeba tvrdí někteří v jiných skupinách a náboženstvích, že jim ta kniha spadla z nebe. Tak mně se zdá, že tady tenhle proces nadpřirozeně přirozený a přirozeně nadpřirozený a současně nad ním lze pochybovat a současně potřebuješ víru, kterou ti dá Bůh, tak se mi zdá přirozenější a logičtější a vlastně ve skutečnosti přijatelnější, než to, že ta kniha spadla někde z nebe. A to my jako křesťané netvrdíme. O Bibli. Takže to je otázka toho, co tam máme, že veškeré písmo. Teď bych chtěl říct něco k těm myšlenkám, že Bible, boží slovo, skutečně pozvedá osobní životy, pozvedá národy.

[15:41] Začnu těmi národy. A trochu bych to modeloval na naší zemi, na naší vlasti. Protože na tom je to nádherně vidět. Když se podíváte na naše dějiny, to, co jsme se učili v dějepisu, budou to jenom takové jako letem světem. Nebojte se, zase není na to čas. Ale tak my se vztahujeme někde k devátému století, kdy vlastně mezi naše předky na tu velkou Moravu přišli misionáři Konstantin a Metoděj. Ne, že by to bylo první dílo, kdy přišli misionáři, ale přece jenom to byli ti nejvýznamnější a největší misionáři, kteří přišli ze Soluně, z Tesaloneky, konkrétně roku 863. 863, to znamená druhá polovina devátého století a přinesli k nám křesťanství, křesťanskou víru, části písma, které sami postupně i oni sami překládali do jazyka, který byl pro naše předky srozumitelný a přinesli všeobecně vzdělanost.

[17:00] Ale ta vzdělanost byla postavená na písmu, na Bibli. A všude tam, kam přicházelo písmo a Biblia, tak přicházela jako sekundární produkt vzdělanost. Tak to bylo v mnohých národech a tak to bylo i u nás. A když se pojedete podívat například na vykopávky v Mikulčicích, anebo třeba ve Starém městě, anebo třeba... k nám doznojma na hradiště, ale stačí ty mikulčice, tak to je místo, ke kterému máme velmi velký respekt, vážíme si ho, ale svým způsobem, aspoň teda řeknu svou zkušenost, je to vcelku směšné. Tam přijdete, tam jsou vlastně jenom základy, základy toho, co vzniklo tehdy. To považujeme za ty naše prapočátky a jako to nejvýznamnější, ani základy, jenom spíš základové rýhy.

[18:06] Vlastně žádná stavba tam není a i ty stavby, které tam jsou nějak modelované, tak jsou ve skutečnosti velmi jednoduché a primitivní. Když to srovnáte se starověkým Římem, se starověkým Řeckém, se starověkým Egyptem, ale třeba i Izraelem. Minulý týden jsme tady mluvili o Šalomónově chrámu. Tak když to srovnáte s těmito Říšemi, s těmito kolebkami civilizace, tak je to v celku ke smíchu. Deváté století po Kristu. Co bylo předtím? Co bylo vlastně v osmém, sedmém, šestém století? Ti naši předkové praslovaní nebo slovaní. Co bylo předtím? Jako bída, nevzdělenost, běhali s holým zadkem, vybírali med lesních včelek, ale to dělají i dnes medvědi.

[19:12] Jako nebyli o moc dál, než to, co medvědi na Slovensku. Takhle to bylo s našimi předky. Jako nesrovnatelný s Římem, s Řeckém, s Egyptem, s Izraelem. A jsme v druhé polovině devátého století po Kristu. A pozor, Karlova univerzita, to máme který rok? 1348. Ani ne pět století, ani ne pětset let. A na našem území je první univerzita ve střední Evropě. První univerzita ve střední Evropě. Ani ne pětset let. Ohromná vzdělenost. Naše země posetá úžasnými gotickými památkami, některé máme dodnes.

[20:15] Vzdělenost, která se šířila potom dál. Jak je to možný? Kde se to vzalo? Naše země přijala boží slovo. Vzala vážně Bibli. A pozvedlo to náš národ. To, co trvalo x tisící letí a žádný velký vývoj, tak pak to nabralo neskutečné obrátky. A na naší zemi je skutečně vidět, že když vzala vážně boží slovo, vzala vážně písmo, tak to pozvedlo náš národ. A pokud máte rádi památky a cestujete po naší zemi, tak je to patrný a je to naprosto zřejmý. Kolik tady bylo postaveno klášterů nejrůznějších mnížských řádů, které šířili písmo a vzdělanost a křesťanskou víru.

[21:16] A naší zemi to pozvedlo. V této souvislosti malou odbočku byli jsme tento rok o prázdninách na dovolené v Itálii, kde jsme zavítali do města jménem Siena. A v tomhle městě kdysi dávno studoval a působil jakýsi humanistický učenec jménem Enea Silvio Piccolomini. Pokud náhodou je vám to a působil Příjmení toho rodu nějak známé, tak tenhle rod po Bílé hoře potom vlastnil náchodské panství v naší zemi. Takže zámek, nebo hrad původně, pak zámek v náchodu, tak tenhle rod, jeho potomci vlastnili toto panství. A tady tenhle učenec se stal pozdějším papežem Piem II. Žil od roku 1405 do roku 1464, takže to byl vlastně vrstevník, současník mistra Jana Husa, i když to trošku je jako mladší, řekněme husického hnutí. A tím papežem se stal roku 1458, takže několik let vlastně byl papežem do své smrti a byl to ten, kdo se potýkal s našimi husity, anebo potom tedy těmi stoupenci vlastně církve utrakvistické, podoboji.

[22:54] A tady ten papež Pius II. pochopitelně byl velmi negativně naladěn proti našemu husictví. On napsal dílo, které se jmenuje Historia bohemika, historie česká, kde samozřejmě ten svůj negativní postoj k husictví naprosto zřejmě vyjadřuje. Dokonce svého času zavítal do města Tábor, takže on měl zkušenost z naší zemí. A v tom svém díle, akorát jsem nemohl najít kde, tak nechci říct vlevo dole, to radši ne, ale v tom svém díle má poznámku, a ta je v podstatě obdivná, kde napsal, že táborské ženy znají písmo, znají Bibli lépe, než většina italských kněží. Takhle to bylo v naší zemi.

[23:57] Znalost božího slova, včetně prostého lidu, a to jsme v době, kdy neexistuje ještě knihtisk, a písmo bylo třeba přepisovat ručně, a prostý lid, a obzvlášť ženy, protože v té době ženám nebylo vzdělání dostupné, neuměli číst a psat, a pokud znali písmo, tak ho měli naposlouchaný. A znali ho z paměti. A tady ten kritik husického hnutí, ale vysekl poklonu našim lidem, že znají neučení prostí lidé, znají lépe písmo, než italský kněží. Takže zase zpátky, to byla jenom odbočka. Takže vidíte, že boží slovo pozvedá národy. Skutečně písmo a znalost písma pozvedla tento lid naši vlast. A teď do osobních životů.

[25:03] No v osobních životech to funguje úplně stejně. Kdo vezme vážně boží slovo, písmo, což ale obnáší číst. Opravdu číst. A to je ta naše zodpovědnost. Směrem k písmu. Máš v ruce boží slovo. Máme k dispozici tento vzácný poklad. Je třeba číst, do života to aplikovat, písmo studovat, písmem se zabývat, písmem se sytit a nechat to vlivňovat. A kdo tohle udělá, tak skutečně sám Bůh bude pozvedat jeho život. To je naprosto jistý. A kdo ne, tak jeho život bude na mělčině a bude živořit. A vždycky je pro mě úžasný vidět lidi, to, co teď řeknu, to není úžasný.

[26:05] Úžasný bude to, co řeknu potom. Lidi, kteří mají životy rozbité, zničené, dobité. Jejich vlastně vstup do života byl bídný, ani za to kolikrát nemohli, protože vyrostli v bídném prostředí, kde jim nebylo předáno od rodičů a prorodičů téměř nic, nebo minimálně. Mnohdy si i za to sami potom mohli, že k tomu ještě přidali rozklad v osobním životě. A to úžasné bude teď, když tito lidé uvěřili v Pána Ježíše Krista a začali číst a brát boží slovo vážně, postavili se ve svém životě na boží slově, aplikovali ho do svého života, tak vidíte, skoro bych řekl jako raketovou akceleraci, růst těchto lidí, kde nemají vzdělání, kde nemají z čeho brát, nemají rodinnou tradici a přesto vidíte, že den ode dne, týden od týdne, za krátké období, tito lidé jsou po zvednuti, do jejich života přichází moudrost, do jejich života přichází dary a netrvá ani dlouho a tito lidé obohacují další.

[27:32] To je boží zázrak, to je boží moc, to je dílo Ducha Svatého, ale bez písma, bez božího slova to nejde. A víte, mnohokrát jsem viděl celou řadu, a teď nepohrdám vzděláním, prosím vás, abyste mě správně rozuměli, ale mnohokrát jsem viděl celou řadu lidí s nejrůznějšími tituly a ve skutečnosti jsou to hlupáci. Jistě, že ne všichni. A jistě, že to není proti vzdělání. A jistě, že to není proti titulum. Mluvil bych sám proti sobě. Ale připustte, že něco takového existuje. A současně jsem viděl celou řadu lidí, kteří nemají žádné vysoké vzdělání, kteří nevědí, kde vůbec univerzita je, žádný titul, prostí obyčejní lidé, ale z jejich života je patrná moudrost.

[28:38] Moudrost, která může obohacovat mnohé další. Mohl bych tady teď jmenovat takové lidi. A nebylo by jich málo. I v mé rodině. Moje babička, které nebylo dáno vzdělání. Vychodila v základní školu, víc ji nebylo dáno. Ale celý život stavila na božím slovena Biblii a obohacovala druhé. A byla moudrostvým v životě. A takových lidí je také požehnaně. Takže, kdo bere boží slovo vážně, písmo, Biblii, tak skutečně boží slovo pozvedá i osobní životy. Ještě malinkou odbočku, ale ono se to docela hodí, i pro všeobecné vzdělání. Pro ty z nás, kteří milujeme vzdělání a kdo jsme studovali na nějakých univerzitách, tak znát Biblii i z tohoto hlediska stojí za to.

[29:42] Když nic jiného pro nevěřící lidi, tak to stojí za to z tohoto hlediska, protože bez Bibla nebude člověk rozumět, dějí nám naši země, nebude rozumět, dějí nám evropské civilizace, nebude chápat, že náš právní systém je postavený na Biblii, přijde do galerie a víc jak polovině obrazů vůbec nebude rozumět, vůbec nebude vědět, o čem ty obrazy jsou, o čem ty sochy jsou. Mnohým literárním dílům a filmům nebude rozumět. I z tohoto hlediska stojí za to číst Biblii. Ale vrátím se zpátky, protože toto je jenom malá motivace. Studiu Biblé Božího slova. Berme Boží slovo vážně, protože Apoštol Pavel říká, že Timoteovi, ale i nám, písmo může dát moudrost k záchraně skrze víru, která je v Kristu Ježíši.

[31:00] A písmo je vhodné k usvičování, napravování, k výchově ve spravedlnosti, aby Boží člověk, ty i já, my, abychom byli takoví, jaký máme být, důkladně vystrojeni ke každému dobrému skutku. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20231126/bo-slovo-pozved-osobn-ivoty-i-cel-n-rody · Aktualizováno: 2026-10-15