# Z lásky k nám se Bůh stal člověkem

> Kázání ze dne 3. 12. 2023, Židům 1:1-4 Izaiáš 9:1-5 Koloským 1:15-20, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 3. 12. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Židům 1:1-4 Izaiáš 9:1-5 Koloským 1:15-20
- **Délka:** 23:09
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-03-Z-lasky-k-nam-se-Buh-stal-clovekem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-03-Z-lasky-k-nam-se-Buh-stal-clovekem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem. Začíná advent. Zjistil jsem to trochu pozdě, ale přece jenom. Já jsem byl ještě totiž pořád ponořen do toho tématu z odpovědnost. A ještě jsem měl jedno téma, na které jsem se chystal. A tak nějak jsem v tom úplně neměl pokoj. Zápasil jsem s tím, vydal jsem se tímto směrem. Asi tak dvě, tři hodiny jsem odpracoval na tom kázání a pořád jsem v tom neměl pokoj. Pak jsem si vzpomněl, že jsem měl podobné kázání na začátku mé kariéry holomoucké v září. Tak jsem si to potom poslechl to kázání a s hrůzou jsem zjistil, že lepší bych stejně neudělal. A tak jsem to odložil.

[1:00] A takže tím pádem končí ta série z odpovědnosti, kterou jsme měli odpráznit až doteď. Z nejrůznějších uhlů pohledu a aspektu. Jistě by se dal mluvit ještě víc, ale jak říkám, přichází advent a celý ten prosinec bude směřován k pánu Ježíši, k božímu synu. Neboť advent je od slova adventus, to je příchod, je to takový ten čas očekávání příchodu pána Ježíše. Na druhou stranu zcela jistě ode mě neočekáváte, že tady budu rozvíjet nějakou adventní atmosféru, kulturní. Jsem šťastný, že po mě nechcete, abych zapaloval vlastně věnec adventní. Obávám se, že by to nedopadlo dobře, že bych ho možná zapálil úplně celý. A to jako úplně.

[2:03] Ale pojďme se věnovat té podstatě adventu, to, co se týká našeho pána. Já bych přečetl, těch textů bude dnes trochu víc. Já bych přečetl nejprve z listu židům, první kapitola, první čtyři verše. Tak trochu se to ještě vztahuje k tomu kázání, které bylo vlastně před týdnem, které se týkalo božího slova. Takže list židům, první kapitola, první čtyři verše. A dnes budu číst pouze z ekumenického překladu. Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků. V tomto posledním čase k nám promluvil ve svém synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil věky. On odlesk boží slávy a výraz boží podstaty nese všecko svým mocným slovem.

[3:05] Když dokonal očištění od hříchů, usedl popravici božího majestátu na výsostech. A stal se o to vznešenějším než andělé, oči převyšuje jménem, kterému bylo dáno. Takže, jak jsem řekl, první čtyři verše. Nebudu vás tady ani sám sebe trápit gramatikou nebo lingvistikou, ačkoliv zajímavý je, že ty první čtyři verše jsou jedno velké souvětí, kde všechno souvisí se vším. A bylo by zajímavé se na to někdy podívat. Ale v tuhle chvíli mně jde ani ne tak o výklad slova od slova, ale o to, co tady ten text zjevuje. Jaké úžasné pravdy, velké pravdy, slavné pravdy odhaluje o Ježiši Kristu, jako o božím synu, kterého vlastně označuje jako dědice všeho, dokonce jako toho, skrze něhož stvořil i věky, autoristu židům.

[4:22] což tedy není Apoštol Pavel, ale nevíme přesně, kdo to byl. Sám sebe tady neodhaluje v listu židům. Tak autor listu židům Ježíše, božího syna, označuje jako toho, kdo je odlesk boží slávy a výraz boží podstaty. To jsou hodně silné výroky. Nakonec, ten text jsem ani neměl nachystaný, ale nakonec jsme tady měli jednu chválu, která vyjadřuje Izeiaše devátou kapitolu. To je ta píseň, kde jsme zpívali Lid, který chodí v temnotách, uvidí velké světlo. Nad těmi, kdo sídlí v zemi šeré smrti, zazáří světlo. Nepoč se nám narodí dítě, bude nám dán syn, na jehož ramení spočine vláda a bude mu dáno jméno. A teď dobře poslouchejte, týká se to syna, týká se to člověka, syna člověka se to týká.

[5:30] Divuplný rádce, božský bohatýr, to je taková přípravka, to je prvé na to, co přijde, a to třetí, otec věčnosti. To je jako síla. Otec věčnosti. Vstaženo na syna, na dítě, na syna člověka. Už toto bylo zjeveno, odhaleno prorokovi Izajášovi. Jsem si téměř jist, že Izajáš pronesl, zapsal nebo nechal zapsat něco, čemu plně ani nemohl rozumět. Mluvil o velkých, slavných věcech, které ho naprosto přesahovali a kterým nemohl stoprocentně rozumět. Mám za to, že ani my tomu úplně stoprocentně nemůžeme rozumět, protože to je něco, co přesahuje naši zkušenost, co přesahuje náš rozum, co ani vědou nemůžete postihnout a může nám to být jenom zjeveno.

[6:49] V podstatě jenom, když Duch Svatý nám to zjevuje, tak tomu můžeme rozumět a v to věřit a vlastně to přijímat. Protože On je odlesk boží slávy, výraz boží podstaty. O Ježíši Kristu se dozvíte i z jiných zdrojů. Z Koránu. V Koránu je řeč o Ježíši. Z historie. To jenom marxističtí historikové popírali existenci Ježíše z Nazareta. Ježíše Krista. Ale jsou hodnověrné, silné svědectví světských, nebiblických historiků, historických autorit, které prostě uznáváme, které svědčí o jeho existenci. Židovská literatura.

[7:49] Židé, kteří Krista nepřijali, tak o něm svědčí. Historik Josefus například. Válka židovská nebo židovské starožitnosti, tak tam se dočtete o existenci Ježíše z Nazareta, Ježíše Krista. Ale z těchto zdrojů se nedozvíte a nemůže být člověku dáno z těchto zdrojů poznat, kým skutečně Ježíš byl. Přečtu ještě jeden významný, důležitý text, který odhaluje neskutečná tajemství. A je to list Koloským, první kapitola od 15. verše, je to takový ten známy chvalospěv o Kristu, nebo chvalospěv o Kristu, takže list Koloským. 1. kapitola od 15. verše On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření.

[8:56] Neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný. Jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti. Všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá. On je s hlavou těla, totiž církve. On je počátek prvorozený z mrtvých, takže je to On, jenž má prvenství ve všem. Plnost sama se rozhodla v něm přebývat, aby skrze něho a v ně bylo smířeno všechno, co jest, jak na zemi, tak v nebesích. Protože smíření přinesla jeho oběť na kříži. Těch textů by byla celá řada. Jeden slavný text je například Janovo Evangelium 1. kapitola, kde vlastně je Ježíš takovým jako zvláštním způsobem stotožněn se slovem, které bylo u Boha, ale které bylo také do slova Bůh.

[10:04] A v zápětí po několika verších je řečeno, že to slovo se stalo tělem, že vlastně to slovo, které bylo Bohem, se stalo tělem. Že sám Bůh, vlastně Otec věčnosti, přijal lidské tělo, chcete-li, inkarnoval se, vtělil se v Ježíše z Nazareta. Přišel na tento svět za jediným účelem, a to z lásky, aby vyřešil náš problém. Aby vyřešil náš řích, naše odloučení, naši duchovní smrt, naši věčnou smrt. A aby připravil možnost záchrany a spásy. Proto přišel sám Otec věčnosti, přijal lidské tělo v Ježíši z Nazareta a stal se člověkem.

[11:07] Odložil svoji slávu, stal se služebníkem, dočasně odložil atributy, takové ty plné atributy božství, i když byl plným Bohem, plným člověkem, ale přece jenom v rámci služebníka se vzdal na určitou dobu všudy přítomnosti, všemocnosti, vševědoucnosti. Vždyť ani syn nevěděl na této zemi o té hodině, která má přijít. Jenom Otec. A to všechno jenom proto, aby se stal služebníkem, zachráncem, spasitelem. Právě pro nás. Tak, aby poté, až bude oslaven, přijal zpátky naprosto vše, aby se stal jménem nad každej jméno, aby se stal autoritou na nebi i na zemi, aby se mu jednou poklonilo každé koleno.

[12:20] A co je tajemství? Neboť k odpojení od lidského těla už nikdy nedojde. Trošku si to přibližme. Přece víme, že syn, ten věčný syn, který je druhou osobou Boží Trojce, je Bohem. Byl Bohem, je Bohem, bude Bohem. Od věku na věky. Nemá počátek, nemá konec. Přece víme, který je věc. Byl u stvoření. Když docházelo ke stvoření, tak byl u toho Bůh Otec. Když čtete ten první verž, Geneze, tak také Duch Svatý.

[13:21] Duch se vznášel. A také tam bylo slovo, protože Bůh řekl. A to, že Bůh řekl, to je slovo. Byl u toho i syn. Jako to slovo, nakonec ty texty, které jsme teď četli, tak to odhalují. Ale nejenom, že byl u stvoření. Byl před stvořením. Byl od věků na věky. A toto jsou tajemství, které nepostihneme ani svým rozumem, ani svými emocemi. Prostě lidskou duši tohle postihnou nemůžeme. Může to zjavit jenom Duch Svatý. Skrze víru. Poznáváme jenom částečně. Nikoliv ještě v plnosti. Plnost nás teprve čeká. Když tedy Robert se modlil za děti, ve smyslu jejich víry, která není ještě, a teď si nespomenu na ten výraz, plná nebo úplná, nebo tak nějak si to formuloval v tomhle smyslu, no ani my, ani my dospěláci nemáme ještě plnost.

[14:29] To je teprve něco, co je před námi. Tenhle věčný, říká se preexistentní, od věku na věky syn, se v konkrétním čase, v plnosti času, spojil s lidským tělem. Došlo k početí z ducha svatého, vlastně v zápěti poté, k narození z Marie Pany. A boží syn chodil po této zemi, v lidským těle, sloužil tady, uzdravoval, kázal evangelium, vysvobozoval od moci nečistých duchů, z moci dňábla, křísle mrtvé a směřoval ke kříži.

[15:30] Stal se tím božím beránkem, který byl obětován, aby vyřešil problém můj a tvůj, nás všech, abychom nemuseli být na věky odloučeni od živého Boha, aby v zápěti třetího dne vstal z mrtvých, porazil dňábla, porazil smrt, porazil hřích. O několik dní později, o několik týdnů později, byl vzad na nebe, kde sedí po pravici Boha Otce Všemahoucího. Vlastně při vzkříšení přijal oslavené tělo a vlastně s tímto oslaveným, ale lidským oslaveným tělem už zůstane na věky. A Bůh se spojil s člověkem v synu na věky. Jistě, že to není limitované tělo lidské.

[16:32] Je to oslavené tělo. Jistě, že Pán Ježíš Kristus, ke kterému se každou neděli a nejenom každou neděli, každý den modlíme, tak je dneska všude přítomný, všemocný i vševědoucí. Ten limit, který kdysi na zemi platil, že ani syn o tom neví, tak dneska už jako neplatí. Ten limit souvisel s tím, že se tady ponížil v roli služebníka. Ale s tím oslaveným lidským tělem je spojen už na věky. A to jenom z lásky. Kdo chce, tak k tomu rozuměj. Keždý nám to Duch Svatý zjevuje, to tajemství, což je ohromný bohatství pro každého z nás. Že se Bůh spojil s člověkem. Že přišel v podobě člověka. A to si právě při tom adventu připomínáme.

[17:33] A ve skutečnosti všechno to, co souvisí s naším během pozemským, častným, poutnickým, tak je jenom o tom, jak se postavíme k Ježíši Kristu. Jak se postavíme k tomuto jménu, které je nad každé jméno, se kterým je spojená vlastně otázka věčnosti, buď života nebo smrti. A to pro každého člověka. Je třeba k tomu zjevení, aby to duch svatý zjevoval. Člověk si nevystačí ze svých zdrojů. Když pán Ježíš mluvil s židy na tohle téma a tak trochu odhalil svá tajemství, tak to bylo pro ně naprosto nepochopitelné. Janovo evangelium je takové záhadné.

[18:33] Řekl bych, že nejzáhadnější ze všech čtyř evangelii. A v osmé kapitole, když Ježíš mluví s židy, tak tam říká, váš otec Abraham zajásal, že spatří můj den. Spatřil jej a zaradoval se. Židé mu řekli, ještě ti není padesát. A viděl jsi Abrahama? Jako trošku přestřelili, že jo? Jako desetiletí sem, desetiletí tam. Jako třicátníkovi pro jistotu i určitá možná hyperbola, v tom byla možná ironie, nadsázka, ještě ti není ani padesát. A viděl jsi Abrahama? Věc to nechápali. Ale čemu se divit? Pokud to nezjeví duch svatý, tak není možný pochopit. Ani dnes.

[19:35] Ježíš jim odpověděl. Amen, amen, pravím vám, dříve, než se Abraham narodil, já jsem. To je jako záhadný výrok. Jako to je nakamenování tady tohle. Tu se chopli kamenu a chtěli je po ním házet. Ježíš se však ukryl v zástupu a vyšel z chrámu. Ještě nenastala hodina. Dříve, než se Abraham narodil, já jsem. Nejenom, že byl již před Abrahamem, ale dokonce já jsem. To je dokonce to, že se stotožňuje s Bohem. Právě jako otec věčnosti, já jsem. To je ta souvislost s tím božím jménem. Sem, který jsem, já jsem.

[20:37] Ty čtyři písměna, jeha, veha, které se vztahují na celého Boha. Otce, syna i ducha svatého. Tak tady jenom naznačil a už málem docházelo ke kamenování. Je to kamen úrazu dodnes. A se všeobecným zjevením nevystačíme. Ani dnes. Z přírody, z historie, ze svého svědomí můžete poznat, že Bůh je. Ale to je tak všechno. Současně je to velké poznání. Ale nestačí. Že Bůh je. Věří i dělbel. Že Bůh je. Ale třese se toho. My potřebujeme speciální zjevení. A to je skutečně jenom v jeho synu. A může to zprostředkovat jedině duch svatý. A blaze vám, jestli tohle zjevení máte.

[21:37] A pokud ho nemáte, tak dnes o něm chci mluvit. A kežby duch svatý tohle zjevoval. I během letošního adventu. Nám všem a všem těm. kteří ještě Krista osobně neznají, protože ještě pořád je stále čas milosti. Stále ještě je možné Ježíše poznat osobně, vydat mu svůj život. Ještě stále zve. My také očekáváme, a to je také advent, jeho druhý příchod. A jakmile přijde podruhý na tuto zem, tak už to bude k soudu. Takže využijme tento čas, dnešní den, chvalme ho, slavme ho, volejme k němu. A pokud ho osobně ještě neznáš, a dotyká se tě, co dneska říkám, tak on je božský bohatý, je otec věčnosti, on je bohem, je možný k němu volat.

[22:49] Prostým, jednoduchým způsobem. Dej se mi poznat, promluv do mého života. Dej mi poznat pravdu. Mluv ke mně, Bože. Dej mi poznat smysl života. Ještě dneska je to možné dělat. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20231203/z-l-sky-k-n-m-se-b-h-stal-lov-kem · Aktualizováno: 2026-10-15