# Strom života

> Kázání ze dne 17. 12. 2023, Genesis 1,2,3:15-22 Zjevení 22:13-14, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 17. 12. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Genesis 1,2,3:15-22 Zjevení 22:13-14
- **Délka:** 8:29
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-17-Strom-zivota-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-17-Strom-zivota-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno, dopředu se omlouvám, že to možná bude malinko delší. Teď v poslední době, já se omlouvám, mě se ztráčily poznámky, jsem si je asi smazala úspěšně. Nevadí, já to mám v hlavě, ale znáte to, člověk je radši, když to má... Víte, že mně napadlo, že se mi to stane? Ne, vážně, vážně, mně to napadlo, že se mi to stane. A teď nevím, co s tím, ale tak dobrý. Já jsem měla teďka, jo, už se to objevilo. Já jsem měla teďka takové dva docela náročné týdny. A nemluvím teď o tom, že třeba mám spoustu vystoupení nebo takhle, ale spíš v jiné věci.

[1:05] A teď víte, že sloužím ve Fusionu, že vlastně Fusion vedu. A měla jsem na starost zamišlení. Měla jsem mít zamišlení o Vánocích, o narození Ježíše a o Boží Trojici, což bylo pro mě ale obrovský náročné, jako těžké se s tím poprat, protože všichni víme, že i pro nás je těžké to nějakým způsobem jako uchopit a pochopit. A nakonec jsem do toho šla s nějakou odvahou, asi Boží. A do té doby to prostě pro mě bylo takové nejnáročnější zamišlení, které jsem měla. A z pátého na šestého, toto se, to zamišlení se chystalo na sedmého. A z pátého na šestého mi umřela babička. A na Mikuláše. Zemřela v 91 letech.

[2:07] Takže jistě chápete, že jako na jednu stranu mě netrápilo, že odešla. Protože byla smutná, bolavá a slepá. Takže jenom těžko se mohla sama najíst. A přitom možná to nejhorší byla při vědomí. Že vlastně chápala, co se kolem ní děje. Ale nemohla to ani vidět a ani prostě se bránit nebo cokoliv. A jak říkám, mě netrápilo, že odešla. A mě trápilo to, že jsem nevěděla, kam odešla. Moje babička byla člověk, který říkal, jako Bůh není, ale něco existuje. Byl to člověk, o kterém jsem později zjistila, až když jsem byla věřící, že přečetla celou Bibli, že ji zná. Že ji má doma. A to je vše.

[3:09] A ode mě slyšela v poslední době jenom píseň, kterou jsem z nouze pustila, protože babička byla velmi velký milovník hudby. A maminka vždycky tlačila na nás, jako ať ji něco nahrajeme, aby ji to mohla pouštět. A když jsem tam jednou byla, tak jsem neměla nic po ruce. Vzpomněla jsem si jenom na jednu chválu, kterou mám nahranou. A tu jsem ji pustila. Takže jsem vlastně nic neudělala proto, aby slyšela o nebi, aby slyšela o Bohu, aby slyšela o záchráně, o spáse, aby vůbec do nebe šla. A v tu dobu mi doma vadla růže, kterou jsem dostala. Všimla jsem si, že je jiná, ale vůbec jsem tomu nevědomila pozornost. Bylo to asi týden, co byla ve váze. A ještě v neděli jsem jedné sestře říkala, to je super, že máte jistotu, že ta vaše odešla do nebe.

[4:10] Já tu jistotu nemám. A nevím prostě. A přišla jsem domů a uviděla jsem tu růži. Květ ten uvadl, ale vyrašili na ní takovéhle tři výhonky. Opakuju, tři výhonky. Poté, co jsem ve čtvrtek vysvětlovala trojici. A říkala jsem to mamince, ještě jsem chtěla říct, jako pořád nejsme jistí, všude jsem to tak vykládala, jako že ano, nejsme si jistí, ale přece stává se vám to, stává se ti, že prostě dáš růži do vázy a ona vám takhle vyraší? Mně ne, mně se to v životě nestalo. A i kdyby mi ten člověk řekl, že se mu to stalo, tak já bych stejně byla přesvědčená, že to je divné, že to je zvláštní. A říkala jsem to mamince a ona mi říkala, tak teď se podrž.

[5:14] Já jsem na parte chtěla dát nějaký obrázek a dala jsem tam otevřenou knihu z plátky růže. Nevím, jestli je to vidět, je tam i ta zvadlá růže. Tak jsem si říkala, to je fakt divný. Pořád mi to vrtalo hlavou, ještě víc. A ve středu, když jsem jela do práce, tak jsem poslouchala záměrně tu píseň, kterou jsem ji pouštěla. Možná ji ode mě znáte, já ji často zpívám. Naplň nás, pané, milosti. Prostě obyčejná chvála, kterou mám ráda a poslouchala jsem si ta slova. Naplň nás, pané, milosti. Toužíme tvojí vůli znát. K nohám ti složit starosti, když smíme před tvým křížem stát. Naplň nás, pane, láskou svou. Tou láskou, která není z nás.

[6:17] Pak lidé oči otevřou. Vždyť Bůh je s námi. Naplň teď svojí láskou naše dlaně a snad nich růže vykvetou. Ať je v nich svaté vůně požehnaně a s šípkovým se nepletou. Naplň nás, pane, bože, požehnáním a vody živé dej nám pít. Ať můžem jako děti za svým pánem jít. Jako, co vám to připadá? Moje slepá babička poslouchala o tom, jak se jí otevřou oči a půjde za Bohem. Neřekla na to jediné slovo, ale mně to došlo. Takže jsem se rozbračila stejně tak, jako teď. A zjistila jsem, že mě pán Bůh usvědčuje takovým tím jemným, láskavým způsobem, jak on to umí.

[7:23] Říká, nebojí se o mně mluvit. Říká, když ti odpovím, důvěřuj mi. Nepochybuj, že jsem to já troj jediný. Pak mi říká, věř, že všichni dostanou příležitost i přes tvou zbabilost, tvé chyby, pochybení. A pak mi říká, že i to málo stačí. I ta puštěná píseň. A pak mi říká, že zná ten nejlepší čas, protože to, co se všechno dělo a jak šlo za sebou, musel vědět, co se bude dít. A taková perlička na závěr. Ta růže, která mi takhle vyrašila, jsem dostala na vítání občánku za to, že jsem pomohla připravit vystoupení. A to jsem na něj ještě přijela pozdě.

[8:26] Takže díky.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20231217/strom-ivota · Aktualizováno: 2026-10-15