# Z miláčka Hospodinova modlářem

> Kázání ze dne 31. 12. 2023, 1.Královská 3:5, 11:1-13, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 31. 12. 2023
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 1.Královská 3:5, 11:1-13
- **Délka:** 36:22
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-31-Z-milacka-Hospodinova-modlarem-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2023-12-31-Z-milacka-Hospodinova-modlarem-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Jsme na konci roku, tak nevím, jestli máte ve zvyku tak nějak jako bilancovat, hodnotit ten poslední rok a vyhlížet to, co je před námi nebo před vámi. To dnešní kázání možná k tomu tak trochu bude směřovat, ale zatím budu tajúplný, takže název kázání Změláčka hospodinova modlářem. Tušíte, o kom budu mluvit? Tak někteří už pokivují, že ano. Ještě jednou Změláčka hospodinova modlářem. Tak někteří jste přišli na to, že budu vlastně mluvit, kázat o králi Šalomounovi. Velmi zajímavá postava, inspirativní z počátku a nakonec přece jenom tragická.

[1:04] Když se zamyslíme vůbec jako na jeho zrod nebo prostě narození, tak je to vlastně syn, kterého měl král David s Bačebo. A z tohoto hlediska docela zajímavý, že se stal vlastně Šalomoun jedním z předků i našeho pána Ježíše Krista, že ho máte v rodokménu Ježíšově. Když se podíváte do Matoušova Evangelia, hned na začátek první kapitola, tak je tam Šalomoun a je tam i výslovně řečeno, že vlastně, že pocházel nebo že byl z ženy Uriášovi. Ona tam není jmenovaná jménem jako Bačeba a naopak je tam zachováno jméno jejího prvního manžela, který byl zákeřným způsobem zavražděn. A tímto způsobem vlastně byl i poctěn v Matoušově Evangeliu, že v Ježíšově rodokménu je i ten Uriáš.

[2:11] A mě to vždycky hřeje u srdce, když si to tak jako uvědomím, protože to byl naprosto loajální, věrný služebník krále Davida, na kterém byla spáchána naprostá nepravost. Král David měl kolem deseti žen. I v tomhle je překvapující, že do Ježíšová rodokménu se dostal ten, který pocházel z ženy, se kterou král David kdyžsi zci založil a kterou si tímto hánemným způsobem přivlastnil a jejíž manžela nechal zekvidovat. Je to zvláštní boží matematika, že právě z této Bačeby přichází na svět potom jako druhý syn, ten první vlastně zahynul, ten, který pocházel z toho cizolostva, tak zahynul, to známe, ten příběh. A jako druhý syn potom přichází na tento svět Šalomoun, který byl prorokem nazván jako Jedidiáš, miláček hospodinů.

[3:20] Tak už to samo o sobě je velmi překvapující a možná i tak trochu skandální, že hospodin jedná tímto způsobem. Kdyby bylo na mě, tak já bych vybral jinou ženu a jinýho potomka, který by byl v Ježišově rodokmenu. Co se týká té lidské spravedlnosti, tak by to nebyla Bačeba, tak by to byl někdo jiný a mám tam svůj tajný skrytý typ mezi těma ženama. Mám tam svoji favoritku. Ale kdo jsem já? A kde je naše lidská spravedlnost? Už v tomhle vidíme prostě hospodina milostivého, dobrotivého a když odpouští, tak odpouští stoprocentně. Když David činil pokání a hospodin odpustil, tak...

[4:22] odpouští, takže zapomíná a není tam žádný háček. Takže přichází na tento svět ten jedidiaž, šalomoun. Šalomoun, pod tímto jménem ho známe, od slova šalom, pokojný. Není úplně jistota, jestli takhle je třeba překládat, ale v běžných materiálech prostě se používá to adjektivum pokojný. A skutečně šalomouna a jeho vládu provází pokoj, pokoj od hospodina. Jeho otec David vybudoval říši, nebojím se tak říct, říši, mohutnou, silnou. Už Davidovi, přestože teda musel hodně bojovat, tak byl dán pokoj od těch veleříší. Jo, on bojoval tam spelištejci, Amonci, Moabci, Edomci, Aramejci, to byly ty okolní jako pro národy, se kterými se skutečně nabojoval mimořádným způsobem, ale od Egypta nebo Mezopotámie, tak měl klid.

[5:43] Zvláštně, když se na to podíváte z historického hlediska, tak v tomto období obě veleříše zeslábli. Jo, že ta geopolitika byla hospodinem tak vedena, že David nemusel čelit nějakému útlaku těchto veleříší. A to pokračuje potom ještě dál i za jeho syna Šalmouna. Ještě pořád ty veleříše měli sami, co se sebou dělat a nemohli nějak ohrožovat vzdálenější okolí. A vlastně Šalmoun převzal po Davidovi konsolidovanou říši, která skutečně byla schopna zasahovat i do svého nejbližšího okolí a porobit ty okolní pronárody. A sám Šalmoun nemusel vést žádné velké bitvy. Na počátku, když se podíváte do 1. královské, 2. lépeřečno 3. kapitola, tak si Šalmoun uvědomoval, že je nedostatečný na to, aby zvládl takovou říši tolik lidí, že si uvědomoval svoji malost a nedostatečnost.

[7:08] A vlastně v 3. kapitole, 5. verš, když hospodin, a já přečtu ten 5. verš, v Gibeonu se Šalmounovi ukázal v noci ve snu hospodin. Bůh řekl, žádej, co ti mám dát. A potom od 9. verše budu číst do 14. z ekumenického překladu. Je to vytržený z kontextu, je to jenom část toho, co tam se odehrává. tak Šalmoun vlastně na tuhle výzvu, kterou od hospodina dostal, žádej, co ti mám dát, tak odpovídá následujícím způsobem. Kež bys tedy dal svému služebníku srdce vnímavé, aby mohl soudit tvůj lid a dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlém. Neboť kdo by dokázal soudit tento tvůj lid, jemuž je tak těžko vládnout. Panovníku se líbilo, že Šalmoun žádal tuto věc.

[8:09] Bůh mu řekl, protože jsi žádal o toto a nežádal jsi pro sebe ani dlouhý věk, ani jsi nežádal bohatství, ba ani jsi nežádal bez životí svých nepřátel, ale žádal jsi pro sebe rozumnost při soudním jednání, hle, učením podle tvých slov. Dávám ti moudré a rozumné srdce, takže nikdo tobě podobný nebyl před tebou a ani po tobě nepovstane nikdo tobě podobný. A dávám ti to, oť jsi nežádal bohatství i slávo, tak, aby nebyl nikdo Jde o tobě podobný mezi králi po všechny tvé dny. Budeš-li chodit po mých cestách a zachovávat má nařízení a přikázání, tak jako chodil tvůj otec David, prodloužím tvé dny. Tak je to jenom výsek toho, co probíhalo mezi Šalmounem a hospodinem na jeho počátku, když byli ještě mladí.

[9:09] Už jenom to, že hospodin k němu mluvil, je mimořádnost. Jako ke kterému panovníkovi nebo králi, izraelskému nebo judskému, hospodin mluvil napřímo. Toto není skrze proroka, toto není nějak jako zprostředkovaný, to je přímá boží řeč k Šalmounovi ve snu. Takže i to je výraz toho, že skutečně to byl miláček hospodinov, že měl jako neuvěřitelnou startovací jako dráhu. Připravenou půdu od Davida s výhledem k tomu, že bude stavět chrám. Po svém otci Davidovi získal neskutečný majetek na stavbu tohoto chrámu. Plány, všechno připravené, nachystané. Hospodin k němu hovoří. Na jeho žádost reaguje hospodin a zaslíbil mu moudrost a nejenom.

[10:10] Dal mu nebo zaslíbil mu i mnohé jiné věci, které Šalmoun nežádal. Jako neuvěřitelný start do života. A skutečně vládl nějakých 40 let. Jsme v desátém století před Kristem, podle biblického slovníku 971 až 931 před Kristem. Nejrůznější materiály se tak trochu třeba mohou lišit v tom datování, ale v každém případě desáté století před Kristem a 40 let vlády. Nemusím připomínat, že skutečně Šalmoun vystavil chrám a že ten byl velkolepý. Takže začátek úžasný. Když se podíváte na jeho autorství, tak nacházíme stopy i v písmu. Žálm 72. a 127. je připisovan Šalmounovi.

[11:12] Takže v Žálmech máme dva, které jsou od Šalmouna. Ale podle konzervativních vlastně křesťanů, tak mnohé z přísloví patří vlastně jako k autorství Šalmounovi. A nejenom tak, i píseň písní je přisuzována nebo připisována Šalmounovi. A podle některých i kniha Kazatel. Samozřejmě nebudu zastírat, že kolem toho jsou velké spory. Ale ať už to vezmete, jak to vezmete, tak minimálně jako segmenty nebo části. Knihy přísloví, písně písní, skutečně můžeme připisovat Šalmounovi a ta kniha Kazatel. To je otázka, ale to tady řešit teď v tuhle chvíli nebudeme, to by bylo na nějakou teologickou diskuzi.

[12:14] V každém případě samo písmo potvrzuje, že je to tedy 1. královská, 5. kapitole, 12. verž, kde je řečeno, že vyslovil tři tisíce přísloví a jeho písní bylo tisíc a pět. Takže něco skutečně v žalmech máme, něco píseň písní a kromě toho celá řada jako dalších děl, které v písmu ani nejsou. A když vyslovil tři tisíce přísloví, tak čemu se divit, že řada těch našich biblických přísloví skutečně pochází od Šalomouna. Je tam řečeno, že dokázal mluvit o stromech, o živočišné říši, že dokázal prostě svou moudrostí a rozumností mnoho věcí jako by nějak jako trefnit. zachytit, takže skutečně počítejme s tím, že celá řada těch věcí v písmu jsou z Péra nebo z Inspirace Šalomóna.

[13:17] To znamená, Duch Svatý si ho použil proto, aby nám bylo něco v písmu zachováno. Takže pořád ještě vlastně jako úžasný. A pak se to někde skazilo. Pak se to někde skazilo. Šalomón začal postupně budovat vlastně tu říši na jiných základech, než jeho otec David. David do samého závěru svého života tak se považoval, nebo byl jako malý ve svých vlastních očích. Vždycky počítal s tím, že velký je hospodin, že je ve skutečnosti služebníkem, že kdykoliv od něj panovník může králování odejmout. A když k tomu mělo případně dojít, po jeho hříchu nebo po jeho selhání, tak byl připraven, jak se říká obrazně, předat klíče.

[14:23] Ne jako Saul, který za každou cenu chtěl udržet království, králování pro sebe a pro svou dynastii. A už se neohlížel na to, co na to hospodin. Prostě hlava nehlava šel za králováním po lidsku. David do samotného závěru prostě byl malý ve svých očích a vnímal se jako služebník hospodinův. Sela jistě tam hrálo roli i to, že začal jako pastíř kdysi dávno. Jako jeden z těch nejmenších. Šalumů nastupuje úplně už s jinou zkušeností, vyrostl v jiným prostředí než David. Nepásl do bitčata, nemusel bojovat s selvem, s medvědem, nepodstoupil takové bitvy jako David proti Goliášovi a další záležitosti a tam někde se začal odklánět a začal budovat vlastně říši orientálního typu.

[15:30] Úplně jako jinak, než v Izraeli bylo podle Možíšova zákona vlastně předpokládáno. Král Izrael nikdy neměl být orientální panovník. Šalumů tak někde začal jako šilhat po těch okolních království a říších a začal budovat podobným způsobem tu svou říši. A tak nejenom, že zotročil to původní obyvatelstvo, které ještě zbývalo, ty kenánce, ale robotou zatížil vlastně i Izraelce. To původní kmenové rozdělení Izraele rozdělil úplně jiným způsobem. A to původní kmenové rozdělení bylo podle Božího slova. A on to prostě začal rozdělovat jiným způsobem, aby se mu to hodilo do krámu, když to takhle řeknu. Aby každá ta správní oblast ho mohla ten jeho nákladný orientální dvůr vlastně zabezpečovat, tak aby každá ta správní oblast jeden měsíc zabezpečila.

[16:41] Já jsem se doma snažil nějak jako vyčíst a vyložit, přeložit nebo prostě spočítat, kolik zlata ten král Šalomon nakonec měl. Bylo neskutečný množství bohatství. Tam je řečeno, že stříbro v té době nemělo ani hodnotu. To byly stovky a stovky tun zlata. Já jsem se to snažil přepočítat na hmotnost, únosnost kamionu. A jako nevím, jestli se z toho tak nějak dá vycházet a jestli to vůbec máme jako vykládat doslovně, protože je to až neuvěřitelný závratný číslo, když máte přes 100 kamionů. Zlata? Nevím, jestli Národní banka, o české se nebavím vůbec, ale čínská, nebo americká, nebo ruská, jaký mají množství zlata, jestli to je takové množství. Takže ani nevím, jestli ty přepočty jsou správně, protože ty měrné jednotky, každá ta oblast počítala trochu jinak, takže do toho se úplně pouštět nebudu, ale stačí nám ta výpověď, že vlastně stříbro nemělo hodnotu, že tam všechno bylo ve zlatě.

[18:04] On si zbudoval nakonec strůn, který měl několik stupňů, mám za to, že sedm, a na každém tom stupni byly lvy, všechno potažený zlatem. 200 pavést, 300 štítů, všechno potažený zlatem. To nemá žádný užitek vojenský. Zlato je měký kov, jako s tím nemůžete jít do bitvy. Hledat s tím, dělat prasátka, jako jo. To mělo čistě reprezentativní účel, nic jiného. A už v další generaci za jeho syna dotáhl egyptský král a zbalil to. Nemělo to dlouhého trvání. Na co potřeboval takový trůn? Tolik lvů, tolik stupňů z takové výšky vzlížet na boží lid, všechno ze zlata. Na co to potřeboval?

[19:06] Koně. Tisíce koní. Jestli si to dobře pamatuju, 12 tisíc koní. 4 tisíce vojenských jako vozu. Přitom žádnou velkou bitvu nevedl. Zapomněl jsem se zeptat Zejdových, co jeden kuň zežere. 12 tisíc koní. A Izrael to je přece taková jako země, kde máte sami pastviny. Samá tráva všude, všechno zelený. Žádný problém, 12 tisíc koní, ne? Připouštím, že to mohlo být tehdy trochu jinak, než je to dnes, ale tak jako tak. Není to Kanada, není to Rusko. Jako nákladný život. V velmi nákladné království. Proto zatížil i daněmi Izraelce. Proto i vlastně je zatížil robotou.

[20:07] Takže lid zkučel a za jeho syna chtěl ulevit. A jeho syn ještě přidal. Už za jeho syna království se rozdělilo. Hrem 700 žen, 300 ženin. Jeho otec měl 10 žen, nebo kolem 10 žen. I to by jednoho chlapa utahalo. 700 žen? Kdo z vás zná jménem všechny členy tohoto zboru? Blížíme se ke stovce. Myslím si, že bychom nedali tady nikdo z nás 100 jmén, anebo by nám to dalo velkou práci. Vyjmenovat jenom jména. Nebavím se vůbec o příběhu těch lidí. Jenom jména. Připouštím, že šalmón byl něco extra, že měl skutečně rozumnost a moudrost.

[21:10] Ale jenom si zapamatovat 700 jmén. O ženinách se ani nebavím. To byly čísla. Ale 700 žen, to ani jména nedáte dohromady. Jestli si vůbec vybaví prostě tváře těch svých manželek. A příběhy vůbec. Orientální panovník. A tomu ještě nestačilo. Ještě si zařídil zoologickou zahradu. Kde si z orientu tahal vlastně opice a pávy. Někteří říkají pavijány, někteří pávy. V celku jedno. Technologická zahrada, rozmar, tam někde začínalo jeho srdce se odklánět. Podíváme se do první královské, jedenáctá kapitola, prvních třináct veršů.

[22:17] Jedenáctá kapitola, prvních třináct veršů. Král Šalomón si zamiloval mnoho žen cizinek. Faraonovu dceru, Moabky, Amonky, Edomky, Sidoněnky a Chetejky. Z těch pronárodů, o nichž hospodin Izraelcům řekl, nebudete vcházet k ním a oni nebudou vcházet k vám. Jistě by naklonili vaše srdce k svým bohům. Šalomón k ním přilnul velkou láskou. Měl mnoho žen, sedmset kněžen a třista ženin. Jeho ženy odklonili jeho srdce. Když nadešel Šalomónovi čas v stáří, jeho ženy odklonili jeho srdce k jiným bohům. Takže jeho srdce nebylo celé při hospodinu, jeho bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomón chodil za božstvem Sidoněnů a Štoretou a za ohyznou modlou Amonců Milkómem.

[23:19] Tak se Šalomón dopouštěl toho, co je zlé v hospodinových očích. A neoddal se celé hospodinu, jako jeho otec David. Tehdy Šalomón vystavil posvátné návrší ke Mošovi ohyznému modl Moabců na hoře, která je naproti Jeruzalému. A Molekóvi ohyznému modl Amonců. Totež udělal pro všechny své ženy cizinky, které pálili kadědlo a obětovali svým bohům. Hospodin se na Šalomóna rozhněval, že se srdcem odklonil od hospodina, boha Izraele. Jen se mu dvakrát ukázal a výslovně mu zakázal chodit za jinými bohy. Ale on nedbal na to, co hospodin přikázal. Hospodin tedy řekl Šalomónovi, protože to s tebou dopadlo tak, že nedodržuješ mou smlovu a má nařízení, které jsem ti přikázal. Zcela jistě odtrhnu království od tebe a dám je tvému služebníku. Avšak za tvého života to neučiním, kvůli tvému otci Davidovi.

[24:24] Odtrhnu je až z ruky tvého syna. Celé království však přece neodtrhnu. Jeden kmen dám tvému synu kvůli svému služebníku Davidovi a kvůli Jeruzalému, který jsem vyvolil. A kdyby jste četli dál, tak je tam potom řeč Šalomónovi protivníci. Hospodin vzbudil Šalomónovi protivníka v Edomci Hadidovi, potom okus dál. Bůh vzbudil Šalomónovi tež protivníka v Rezónovi synu Eliádovu a nakonec také Jarobeán, syn Nebatu, služebník Šalomónův, Efratejec ze Seredy, jehož matka jménem Serua byla vdovou, pozdvihl ruku proti králi. Tam začíná vlastně jako problém, kdy hospodin vzbuzuje nepřátelé Šalomónovi a jenom díky Davidovi a vyvolení Jeruzaléma se to ještě za Šalomóna nestalo.

[25:24] Né kvůli Šalomónovi, né kvůli jeho počátkům, ani ne kvůli tomu, že postavil velkolepý chrám. Jenom kvůli jeho otci Davidovi se to ještě za jeho života nestalo, ale už bylo připraveno na katastrofu, která nastala za jeho syna Rechabeama, kdy se království vlastně rozdvojilo. Takže takhle končí Šalomó. A to je první královská k Šalomónovi ještě velmi mírná. To, když si uvědomíte, co tam nechal nastavět a kde každá ta žena, cizinka, si tam mohla někde pálit kadidlo k nějakému božstvu, takhle. To byla na konci jeho života normálně náboženská reforma. Ale k modláctví. Ten, který kdysi miloval hospodina. Ten, který slyšel boží řeč, ten, který hospodinu vystavil chrám.

[26:30] Nedávno, není to tak dávno, jsme tady mluvili o tom, co se při zasvěcování chrámu odehrálo. Neskutečná boží moc. Tohle ten šalmón všechno zažil. Tam byl oheň, tam byla boží sláva, tam to bylo tak, že lidé nemohli vůbec jako sloužit. Jak se k tomu hospodinu přiznal? A tento člověk na konci svého života takhle ujel. Problemem nebylo ani to, že měl tolik žen. Kdyby to byly všechno ženy z Izraela. Ale on si bral ženy cizinky. Tam z Egypta, tam z Fénície, tam z okolních pronárodů. A to odklonilo jeho srdce k těm božstvům. A je to přímá neposlušnost týkající se božího slova. A poslední text, který přečtu, tak je z Deuteronomia, pátá kniha Možíšova, 17. kapitola, 14. až 20. verž.

[27:39] A tady máte zákon pro krále v rámci Možíšova zákona. Liberálové mají za to, že tenhle text byl dodán do Možíšova zákona až ex post. A to z toho důvodu, že budete v zápětí jako slyšet ten text a nad tím rozum stojí. Až vejdeš do země, kterou ti dává hospodin, tvůj Bůh, obsadíš ji a usadí se v ní i řekneš si, ustanovím nad sebou krále jako všechny pronárody kolem mne. Ustanoviš tedy nad sebou za krále jen toho, koho si vyvolí hospodin, tvůj Bůh. Ustanoviš nad sebou krále ze svých bratří. Nesmíš dosadit nad sebou cizince, který není tvým bratrem. Avšak ať nemá mnoho koní a ať neuvádí lid zpátky do Egypta, aby měl více koní.

[28:43] Hospodin vám přece řekl, nikdy se už touto cestou nevracejte. Také, ať nemá mnoho žen, aby se jeho srdce neodvrátilo od Boha. Ani stříbra a zlata, ať nemá příliš mnoho. Když dosedne na svůj královský trůn, dá si napsat do knihy opis tohoto zákona, opatrovaného levýskými kněžími. Bude jej mít u sebe a bude v něm číst po všechny dny svého života. Aby se učil bát hospodina svého Boha a bedlivě dodržoval, všechna slova tohoto zákona a tato nařízení. Aby se jeho srdce nevypínalo nad jeho bratry a neuchyloval se od příkazu napravo ani nalevo. Aby byl dlouho živ ve svém království uprostřed Izraele, on i jeho synové. Nad tím rozum stojí to, co jsme tady četli. Šalomon budoval říši, která byla přesně obráceně.

[29:43] Mnoho koní zpátky do Egypta, jak to myslím, no vzal si faraónovu dceru. Egyptský panovník se stal jeho tchánem. Dělal kunčovty, biznis, s Egyptem a s okolními královstvími. Zlata a stříbra tolik, že stříbro nemělo hodnotu. Neměl se vypínat na svými bratry. Sedm stupňů. Nevím, kde by byl tady v Lípě. Odkud by vzlížel. Takhle ten člověk skutečně jako ujel. Jeho rozmach byl neuvěřitelný. Izraelci sami nedokázali nebo neuměli mořeplavbu. tak se vlastně dal dohromady s Fejničany. Chýram, že jo, to je jeden z těch panovníků, teď nevím, jestli to byl Týr nebo Sidon, jedno z těch měst, tak se dal dohromady s ním a rozhodl se pro mořeplavbu.

[30:53] Přes ten akapský záliv do Rudého moře, nechal si tahat zlato kdesi Sofíru, a protože to sami Izraelci neuměli, protože byli suchozemci v tomhle slova smyslu, jako mentalitou, sice měli jako pochopitelní, měli pobřeží, ale mentalitou to byli suchozemci, pro ně moře bylo nepřátelský živel, no tak se dal dohromady s Fejničany. Fejničané to byl naopak národ, který byl neskutečný, co se týká mořeplavby, zakládal kolonie v celém středozemí. Když si vám něco říká Kartágo, tak to byli Fejničané. Dokázali obeplout Afriku, Fejničané. Dostali se až k Británii z druhé strany. A když popisovali, že viděli slunce úplně z jiné strany, tak lidé v vzdělaní té doby si mysleli, že si vymýšleli, kam se dostali a jaký neuvěřitelný věci dokázali.

[31:54] A vlastně, když se budeme bavit o Kartágu, tak nakonec zuby nechty těžko a žřímané je dokázali jaksi spacifikovat. Tak s těmi to se dal Šalmón prostě do Holportu. Stavěli mu lodičky, dali prostě kapitána, lodníka a vozili zleto. Ale Šalmónovo srdce uhnulo. Uhnulo od toho nejpodstatnějšího. Bylo by to na hodivnou přednášku, na to nemáme čas. Začal jako miláček hospodinův, skončil jako modlář. Začal dobře, skončil tragédii. I my máme balancovat svůj život. A možná, že ten dnešní den se k tomu hodí. Zhodnotit ten poslední rok, zamyslet se, jestli jdu, jako tou přímou cestou, jestli boží cesty jsou pro mě úplně to první a nejdůležitější, anebo jestli někde ujíždím a začínám budovat říši orientálního typu.

[33:09] Koukat nalevo, napravo, na souseda jednoho, druhýho, co bych i já také se nevydal. Tam zlato, tam si postavit nějaký trůn, tam zoologickou zahradu. A co ještě nemám? Vesnička má středisko, že jo? Ještě hrob nemám. Jdeme přímo za pánem. Je to pro nás stále to nejdůležitější, tak jako pro krále Davida, který vybudoval říši, ale do poslední chvíle pro ně bylo nejdůležitější následovat hospodina. Jeho sláva, aby byla to nejvýš. Aby on byl požehnaný. Abych neuhnul nalevo ani napravo. A skutečně po Davidovi to bylo tak, že hospodin říkal pro tvého oce Davida. To byl člověk podle božího srdce.

[34:09] Ne, že by byl dokonalý. Ne, že by nezřešil. Ne, že by nepadnul. Ale vždycky byl schopen činit pokání. Šalmón. Jaké jsou o něm v Novém zákoně poznámky? Moudrost, která sice byla obdivovaná, že i královna ze Sáby. Ježíš říká, ale tady máte víc než moudrost Šalmónova. Co tam ještě máme? Postavil chrám, to je jenom taková poznámka ve skucích a poštolů. A co ještě? Krása. Lilie je krásnější. A nic moc jiného tam není v Novém zákoně. Jako to jeho dědictví není nějaké velkolepé. v tomhle slova smyslu. Začal úžasným způsobem. Zamysleme se nad svým životem a do toho nového roku pojďme cestou Davida, nikoliv šalamouna.

[35:10] Nekoukejme po tomto světě, po hodnotách tohoto světa, po cestách tohoto světa. Držme se božího slova, držme se Ježíšova slova, Evangelia, hledejme pána a buďme si jistí, že to je ta nejlepší cesta. Ta šalamounova cesta skončila tragédii. A jenom z boží milosti se to nestalo za jeho života. Ale zainvestoval už do tragédie. A ta se potom v plný nahotě odehrála za jeho syna. Ale ten počátek té tragédie už on zainvestoval. A tak do toho novýho roku každému z nás, sám sobě i vám, přeji vnímavost, citlivost na ducha svatého, na boží slovo, to, abychom se božím slovem plnili, a abychom celý svůj život a všechno to, co se v našich životech děje, tak odevzdávali pánu.

[36:11] V naději, ale také v jistotě a ve víře, že skutečně takový život má hodnotu a že obstojí. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20231231/z-mil-ka-hospodinova-modl-em · Aktualizováno: 2026-10-15