# Naše víra stojí na pevném základě

> Kázání ze dne 21. 1. 2024, 2Petr 1:12-24, Marek 9:2-8, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 21. 1. 2024
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 2Petr 1:12-24, Marek 9:2-8
- **Délka:** 49:19
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-01-21-Nase-vira-stoji-na-pevnem-zaklade-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-01-21-Nase-vira-stoji-na-pevnem-zaklade-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Procházíme společně druhý list Petrův. Tak si nejprve přečteme z božího slova. Druhý list Petrův, první kapitola, od 12. verše do 21. Budu číst z českého studijního překladu. Druhý list Petrův, první kapitola, od 12. do 21. verše. Proto vám hodlám tyto věci stále připomínat, ačkoliv o nich víte a jste utvrzení v přítomné pravdě. Považuji však za správné probouzet vás tím, že je připomínám, dokud jsem v tomto stanu svého těla. Vím, že složení mého stanu je velice blízko, jak mi to i ukázal náš pán Ježíš Kristus. Vy nasnažím se, abyste si mohli i po mém odchodu toto všechno pokaždé připomínat.

[1:05] Vždyť jsme nenásledovali vymýšlené báje, když jsme vás seznámili s mocí a příchodem našeho pána Ježíše Krista, ale sami jsme se stali očitými svědky jeho velebnosti. On přijal od Boha otce čest a slávu, když k němu z velebné slávy zazněl takový hlas. Toto je můj milovaný syn, v němž jsem nalezl zalíbení. A tento hlas, který zazněl z nebe, jsme mi slyšeli, když jsme s ním byli na té svaté hoře. A máme ještě pevnější prorocké slovo. Dobře činíte, že se ho držíte jako světla, které svítí v temné místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka nevzejde ve vašich srdcích. Toto především vězte, že žádné proroctví písma není záležitostí vlastního výkladu. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle, nýbrž unášení duchem svatým, mluvili lidé poslaní od Boha.

[2:09] Já jsem minulý týden tady vás připravoval na to, že dnes tady řeknu několik takových těch úvodních myšlenek, takových těch úvodních informací k té knize jako takové. A varoval jsem ty z vás, kteří to nemáte úplně rádi, tak abyste si případně dali volno. A to jsem teda netušil, že to někteří jako vezmou vážně. A že celá skupina vyrazila jako na konferenci do Malénovic, tak aspoň vidíte, že každý slovo má svoji váhu, v dobrém i ve zlém. Člověk musí vážit slova, které tady pronese. Takže dobře mi tak. Nejhorší je, když teologové kladou otázky, které nikdo jiný nekladeš. Nebo odpovídají na otázky, které se nikdo neptá. A já se tak malinko trochu teď bojím, že přesně toho se tady teď dopustím.

[3:12] Ale přece jenom, alespoň malinko k tomu druhému listu Petrovu musíme si říct. Protože například, když se podíváte do ekumenického překladu a máte tam ty úvody ke každé té biblické knize, tak chtěj nechtěj, prostě do toho kouknete a narazíte tam například na tyhle informace. Takže budou to teď citáty z českého ekumenického překladu úvod ke knize. Mezi oběma Petrovými listy jsou velké stylistické rozdíly. Autor druhého listu Petrova nepatří k první křesťanské generaci. List je psán později než list judův. Z toho biblisté usuzují, že tento odkaz a poštola Petra písemně zachytil někdo z nositelů Petrovské tradice snad na přelomu prvního století.

[4:17] Ekumenický překlad, jo? Takže citát. z toho úvodu, tak když někdy zavítáte do těch úvodů, tak se tam dozvíte zajímavé informace, takže přece jenom se k tomu musím nějakým způsobem vyjádřit. Je pravda, že když porovnáte první a druhý list Petruv, když ho porovnáte podrobně, jazykově, teologicky, tak se dostanete do velkých problémů, to je skutečně jako pravda. Kdybyste měli možnost toho posoudit a zanalizovat v rámci originálního jazyka, to znamená v řečtině, tak budete mít silný pocit, že to nepsala jedna a tatáž postava, takže skutečně ty problémy jsou na stole. A pravdou je, že druhý list Petruv i v první církvi patřil mezi ty nejspornější vůbec v celém Novém zákoně.

[5:19] A dokonce až tak, že vlastně celé druhé století po Kristu neexistuje žádný citát u žádného církevního otce z druhého listu Petrova. Jak kdyby druhý list Petruv, jak kdyby neexistoval. Takže to jsou všechny fakta, které vám tady říkám. Tak teď nevím, kam jsme se dostali v atmosféře našeho společenství po úžasných chvalách. Já vám můžu slíbit, že v tomto bodě nechceme zůstat. Jenom ještě seznámím tedy s takovýma těma dvěma teoriema nebo dvě hypotézy, které existují. V těch konzervativních kruzích, kam patříme i my, tak se setkáte s tím, že je to list Apoštola Petra ke konci jeho života. To znamená, nacházíme se někde v době kolem roku 65. Neronova pronásledování v Římě.

[6:19] Apoštol Petr, který se v té době pohyboval v Římě a z dobře doložené církevní tradice víme, že umřel mučetnickou smrti v Římě. V rámci Neronova pronásledování. A jak říkám, evangelikálové nebo konzervativní křesťané mají za to, že ten list pochází tedy někde z té doby kolem roku 60-65 ke konci života Apoštola Petra. A pak je tady ta druhá strana, která má hodně silný hlas. Mnoho literatury, kterou můžete číst, která je dostupná, která se prodává, která se vyučuje na teologických fakultách. A to jsou názory, to, co jsem tady teďka četl v rámci toho ekumenického překladu. To znamená, nenapsal toho podle nich Apoštol Petr někdy až na konci prvního století po Kristu. Takže pokud Apoštol Petr umřel mučetnickou smrtí rok 65 a podle nich je to nějaký autor ke konci století, tak mezi tím máte nějakých 35 let.

[7:26] To je výdnež jedna generace, to jsou skoro dvě generace. A to je druhý postoj, se kterým se setkáte a v teologických kruzích tenhle postoj má naprostou dominanci. Naprostou dominanci. A tak jsem se tím tento týden prokousával a zabýval jsem se tím a opravdu jako moje hlava v tom byla hodně. A tak vznikla ještě třetí teorie. Taková čerstvá, nadějiná, číškova teorie. Chystám se, co s tím teda udělám, jestli s tím jako někde prorazím. A to je jakási varianta mezi tím, která pro mě je přijatelná. Je to asi na hraně mých možností, co je ještě pro mě přijatelný. Možná, že to, co řeknu tady, tak pro vás už přijatelný nebude a možná tady moje dny budou spečetěné. Tak, totiž, když se podíváte do toho, co jsem četl, tak Apoštol Petr, a já trvám stále na tom, že to je Apoštol Petr, tak v tom patnáctém verši říká Vy nasnažím se, abyste si mohli i po mém odchodu Apoštol Petr, a já trvám stále na tom, Toto všechno pokaždé připomínat.

[8:47] Jako jak? Jako, že Petr bude mluvit ze záhrobí, nebo navštívit církev, nebo jako jak? Po mém odchodu. Myšleno po odchodu z tohoto pozemského života. Jak se o tom mohl vynasnažit po svém odchodu? No dost možná, že zadal svým učetníkům, spolupracovníkům, možná z okruhu Judy, protože když porovnáte list Judův, tak list Judův a druhá kapitola epištolí Petrovy jsou, nechci říct úplně identické, ale velmi podobné. A je tam hodně silná literární závislost, včetně slov, včetně konkrétních myšlenek. Nakonec Juda, písatel listu Judova, tak mohl být a dost možná, že byl. Petruv blízký spolupracovník a sekretář, by se tomu dalo říct, nebo tajemník, chcete-li.

[9:51] A je dost možný, že ten list Judův byl ten první a teprve druhý list Petruv byl pozdější. A je dost možný, že na základě pokynu a poštola Petra vlastně dal dohromady Juda a Petrovi následovníci, učetníci, spolupracovníci druhý list Petruv z jeho pokynu, z jeho pověření, z jeho myšlenkama, s tím, že to potom jenom literárně dotáhli. To znamená, že úplně v klidu ten druhý list Petruv v té podobě, jak ho máme, v této literární podobě, v té konečné podobě, mohl klidně vzniknout deset let po Petrově smrti. Jako Petruv testament. Já vám odhalím ještě jednou myšlenku, která vám v tom možná trochu pomůže, ale budu muset říct, že to bylo hodně dávno, že to není teda současnost, aby někteří z vás s tím neměli úplně problém.

[10:59] Tak představte, si, že kazatel ze Znojma v rámci církve má účetní v Praze a sestra účetní zatelefonuje kazateli ze Znojma, že je potřeba podepsát jednou kolonku například v daňovém přiznání. Tak je několik možností, jak to řešit. Kdysi dávno s mým úzkým svědomím myslím svědomí, teď mluvím o svědomí, tak bych asi sedl na autobus a jel bych prostě do Prahy, tam se podepsal a jel zpátky, což by byl možná celý den pracovní, kvůli jednomu podpisu. Dneska už tak úzký svědomí nemám. Nějak jsem se naučil rozlišovat mezi tím, co je podstatný a co je méně podstatný. A abyste nenabili podezření, že se tak děje dnes, tak mluvím o hodně vzdálené minulosti.

[12:02] A tak jsem sestře účetní řekl, sestro, po telefonu, ještě nebyly ty elektronické možnosti, které jsou dnes. Sestro, vy jste moje prodloužená ruka. A teď prosím vás, to tam podepište Miroslav Čížek. Už je to všechno promlčený. Písmem z první třídy, ale jen ať je to písmo z první třídy trošku neúhledné, protože to byla moje realita. Sestra to pochopila a podepsala to. Je to můj podpis? Nebo to není můj podpis? Je to můj podpis, já ho autorizuju. Prostě to je můj podpis. Vždyť jsem k tomu dal pověření. Je to s mým rozhodnutím. Pro některé z vás, kteří máte úzky svědomí, tak jste možná teď v tuhle chvíli v problému. Já úplně tolik nemluvím o vzdálené minulosti.

[13:05] Buďte v klidu. Nemluvím o současnosti, alespoň teda tento příklad je zevzdálené v minulosti. Takže to, co jsem vám teďka tu teorii tady popsal, tak je na hraně mých možností. Pro vás, pro některé možná už je za hranou vašich možností. Já jenom upozorňuji na to, že existují minimálně dvě od dnešního dne, tady jsem to vyhlásil, třetí teorie. Každá ta teorie má svoje slabé stránky a silné stránky. Všude se nachází nějaké problémy, nejsou snadno řešitelné. Řeší se to na teologických fakultách. Já jsem se tento týden v tom dostatečně zaseknul. Ale pracovně tady chci vyznat to, ať už je to jakkoliv, protože to asi úplně stoprocentně tady v tuhle chvíli nedořešíme.

[14:07] A nevím, jestli vůbec na této zemi to dořešíme. Tak já přistupuji k druhému listu Petrovu, že je autorem a tím, kdo prostě za tím celým stojí, Apoštol Petr. Takže nebudu mluvit o pysateli druhého listu Petrova, ale budu mluvit o Apoštolově Petrovi. Tak to je jenom na začátek, kde někteří z vás možná tyhle otázky vůbec neřešíte, tak se tím nemusíte trápit ani dál. Někdo z vás třeba se někdy do těch úvodů pustí, tak jsem tady naznačil možné řešení, které může být pro mě nebo pro vás, pro někoho z vás přijatelný. Tak a teď už pojďme do samotného božího slova. To, co jsme četli, tak bych rozdělil na tři části. Ta první část vlastně ještě reaguje na to, co jsme v rámci kázání řešili minulý týden.

[15:10] A tady Apoštol Petr skutečně mluví o tom, že jeho konec se blíží a že opravdu se vynasnaží, nyní i později, aby ty nejzákladnější věci, ty podstatné, ty spasitelné, na kterých záleží směrem k Bohu, směrem k Ježíši Kristu, v té oblasti toho poznání, těch základních prav, tak, aby zněli a aby církev neuhnula nalevo ani napravo o toho nejpodstatnějšího. Apoštol Petr tady předjímá nebo předpokládá, očekává, že opravdu jeho život se chýlí ke konci. Vzpomeňte si na Janovo Evangelium, tam, kde mu to pán v podstatě jako prorokoval, zaslíbil. To je na konci Janova Evangelia, 21. kapitola, kde pán Ježíš od 15. verše, je to rozhovor se Šimonem Petrem.

[16:21] Když pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra, Šimone, synu Janův, miluješ mě víc, než ti zde? Odpověděl mu, ano, ano, pane, ty víš, že tě mám rád. Řekl mu, pasme Bránky. Zeptal se ho po druhé, Šimone, synu Janův, miluješ mě? Odpověděl, ano, pane, ty víš, že tě mám rád. Řekl mu, buď pastýřem Michovcí. Zeptal se ho po třetí, Šimone, synu Janův, máš mě rád? Petr se zarmoutil nad tím, že se ho po třetí zeptal, máli ho rád. Odpověděl mu, pane, ty víš všecko? Ty víš také, že tě mám rád. Ježíš mu řekl, pasme ovce. Amen, amen, pravím tobě. Když jsi byl mladší, sám ses přepásával a chodil si, kam jsi chtěl. Ale až zestárneš, vztáhneš roce a jiný tě přepáše a povede, kam nechceš. To řekl, aby mu naznačil, jakou smrtí oslaví Boha. A po těch slovek dodal následujem ne.

[17:24] Takže ještě při... a povede. Po zemském působení Ježíše Krista, tak Petr vlastně po Ježíšově vzkříšení, ještě před letnicemi, ještě před vznikem církve, tak slyšel tahle slova a vlastně byl připraven, musel být připraven na to, že jednoho dne nastane ten okamžik, kdy oslaví Boha nebo Ježíše Krista mučednickou smrti. Ve skutečnosti, když se podíváte na životy dvanácti apoštolů, tak jedenáct z nich podle tradice umřelo mučednickou smrti. Jenom jeden z nich, to byl apoštol Jan, tak se dožil vysokého stáři a neumřel mučednickou smrti, umřel přirozeným způsobem. Ale to vůbec neznamená, že malý jednoduchý život. Byl pronásledován, byl na ostrově Patmos jako vězeň ve vyhnanství pro svědectví Kristovo.

[18:31] Takže celá ta generace apoštolská zažila pronásledování těžký věci pro svědectví o Ježíši Kristu. A pro ně vlastně to křesťanství znamenalo dát úplně nejvíc. Tak pokud jsme dneska přišli na toto místo a řešíme své problémy, tak možná je můžeme trochu konfrontovat s tím, jaký byl život a k čemu vedl život apoštolu. Petr tady je skutečně na konci svého života a počítá s tím, že se jeho konec blíží. Podle tradice byl vlastně v Římě ukřižován Petr. A je to docela jako hodnověrná tradice církevních dějin. Tady mluví o tom, že vlastně stan jeho těla nebo jeho pozemského života tak bude zanedlouho prostě jako složen.

[19:35] Mluví o stanu, o tom pozemském životě jako o stanu. No stan je něco přece velmi zranitelného, jestli jste někdo někdy spali ve stanu. My, husákovi děti, víme, co je to Ačko, víme, co je Ačko postavit a víme, co to je v Ačku spát. Víme, když přijde vychřice nebo bouřka nebo dešť, co to znamenalo. Je to takový jako velmi nejistý spaní, je to velmi zranitelný. Nejlépe nesahat na ty stěny před deštěm a tak dále. To je nebudu úplně rozebírat. Prostě je to zranitelný a je to dočasný. Většinou z nás, když si náhodou jako dopřejeme ubytování ve stanu, tak počítáme, že to je jako velmi dočasné. Já jsem teda ve Znojmě, když tam chodím na ryby, tak nad splavem viděl takový stan jednoho bezdomovce, tedy tam byl víceméně trvalé, ale bylo mi ho líto.

[20:40] A my všichni ostatní víme, že pobyt ve stanu je spíš dočasná záležitost. Nikdo z nás by nechtěl bydlet ve stanu. Zajímavý je, že Apoštol Petr vlastně tu pozemskou pouť, ten pozemský život označuje vlastně stanem. To znamená, že je to něco zranitelného, ale také dočasného. Takhle smýšlel Apoštol Petr, takhle smýšleli Apoštolové o svém pozemském životě. Proto byli ochotni také svůj život položit pro Krista. Proto také nezapřeli. Protože věděli, že vlastně to, co přijde, tak to je ten lepší život. Že to je to pevnější, jistější, bezpečnější. Prostě lepší. Takhle nahlíželi na svoji pozemskou pouť. A já si znovu a znovu uvědomuji, že ta naše pozemská pouť je opravdu zranitelná, je opravdu dočasná.

[21:46] Jako stan našeho života může být složen V pár sekundách. A jako mám čerstvé zkušenosti, které tady nechci úplně rozebírat, ale z nedávné minulosti, ale opravdu člověk může opustit tento svět v pár sekundách. Buďme si toho vědomi. A také k tomuhle životu na této zemi takhle přistupujme. V takovém tomu rozlišování, co je podstatný a co není podstatný. A kde je naše srdce? A kam směřují naše životy? A hlavně, abychom na to byli připraveni. A hlavně, abychom měli vlastně tu jistotu věčného života. Abychom žili v bezpečí a v jistotě, že jakmile ten stan bude svinut, takže ten, který rozhoduje o věčnosti, tak řekne pojď, seš můj, pojď do mé radosti, pojď do mé blízkosti na věky.

[22:56] Je třeba mít tuhle jistotu a Boží slovo ji nabízí, Evangelium ji nabízí a víra v Pána Ježíše Krista dává tuhle pevnou půdu pod nohama. A já to každému z nás přeji. A když tuhle jistotu máš, tak stojíš na pevném základě a máš radost. Máš radost ve svém životě. Pokud tuhle jistotu nemáš, tak chci říct, že ještě dneska se tak může stát. Ještě dnes je čas milosti a ještě dnes se můžeš obrátit ke stvořiteli, k Pánu Ježíši a požádat ho, aby tyhle pravdy se staly součásti tvého života. A Petr to má na srdci a opravdu se vynasnažil, aby během jeho života tyhle pravdy zněly a snažil se zajistit, aby i po jeho odchodu v rámci jeho testamentu, jeho odkazu, což je celý ten druhý list Petruv, to je jeho testament, to je jeho odkaz, tak aby to ovlivňovalo bratry a sestry i v dalších desetiletích a staletích až do dnešního dne.

[24:10] A poštol Petr v té druhé části, nebo v tom druhém oddílku, od toho 16. verše, tak říká následující, vždyť jsme nenásledovali vymyšlené báje. Zvěst naše poselství, evangelium, není postavené na vymyšlených bájích, na legendách. V době vzniku církve v té helenistické, v tom řecko-římském světě, tak kolovalo velké množství nejrůznějších legend, bájí, mítů, celé systémy na tom byly postavené. A poštol Petr říká, to, co vám tady píšu, to, co vám tady zvěstuji, tak není založené na vymyšlených bájích. A on tam potom zmiňuje tu událost, kdy vlastně ne je celá dvanáctka, ale jenom tři, Petr, Jakub a Jan byly svědky takzvaného proměnění páně nahoře.

[25:24] Velmi podivohodná událost. A přečtu to z Markova Evangelia. Ze dvou důvodu. Markovo Evangelium je nejkračší, takže i tady je ten text kratší, to za prvý, takže z úsporných důvodů praktických. A ten druhý důvod je ten, že Markovo Evangelium je postavené na svědectví Apoštola Petra. Marek, nebo Jan Marek, evangelista, své Evangelium, které je nejstarší z těch čtyř a je základem dalších dvou synoptiků, tak se stavil na základě svědectví Apoštola Petra. Takže to, co tady budu teď číst, tak je vlastně také jako z pamětí nebo ze svědectví Apoštola Petra. 5. kapitola od 2. verše. Po šesti dnech vzal s sebou Ježíš Jan Petra, Jakuba a Jana a vyvedl je na Vysokou horu, kde byli sami.

[26:24] A byl proměněn před jejich očima. Jeho šat byl zářivě bílý, jak by jej žádný bělič na zemi nedovedl vybílit. Zjevil se jim Eliáš a Mojžíš a rozmluvali s Ježíšem. Petr promluvil a řekli Ježíšovi, mistře, je dobré, že jsme zde, udělejme tři stany. Jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi. Nevěděl, co by řekl. Tak byli zděšeni. Tu přišel oblak, zastínil je a z oblaku se ozval hlas. Toto je můj milovaný syn, toho poslouchejte. Když se pak rychle rozhledli, neviděli u sebe již nikoho jiného, než Ježíše samotného. Takže Petr vlastně v tom druhém listě Petrově, tady v té druhé části toho, co jsme četli, tak popisuje tu událost proměnění nahoře. Čehož byl on sám svědek? S Janem a s Jakubem.

[27:27] Byli toho očití svědkové. A tenhle Petr říká, naše zvěst Evangelium není postavené na vymyšlených bájích. Já jsem tam byl. Já jsem toho svědek. Já jsem zažil událost, že jsem nevěděl, co povídat. Ježíš byl před námi proměněn. Najednou přichází, odkud si ze záhroby Mojžíš a Eliáš a rozmluvají s ním. Petr najednou říká, pane, postavíme tady tři stany. Někdy je lepší mlčet. Nevěděl, co s tím. Tak se báli. Tak to byla podivohodná událost. Svědkem toho byl tedy ještě Jan a Jakub. A dva z těchto tří nakonec umřeli mučednickou smrti. Copak by někdo umřel mučednickou smrti pro jméno Ježíšovo, kdyby to byla jenom nějaká legenda?

[28:29] Jenom nějaká báje? Copak člověk je ochoten položit život jenom pro něco, co vysí ve vzduchu, co stojí na vodě, na písku? On byl toho očitým svědkem. A tady na konci svého života, v rámci svého testamentu, o tom podává znovu svědectví. Říká, já jsem toho svědkem. Já jsem tam tehdy byl. Já jsem slyšel akusticky hlas stvořitele. Toto je můj syn. Minule jsem tady před týdnem říkal, že my jsme neviděli, my nejsme očitými svědky. My jsme uvěřili na základě svědectví těchto těchto apoštolů, této první generace. A Ježíš k tomu říká, blaze vám, když jste neviděli a uvěřili. Naše víra je stejné povahy a je postavena na svědectví tady těch apoštolů. Očitých svědků.

[29:32] Možná to dneska některé lidi dráždí a proto mají potřebu všechno na světě spochypňovat. Tak já vás chci jenom ubezpečit o jedné věci, že na základě svědectví se v některých zemích, demokratických zemích, například Spojené státy americké, se popraví i člověk. Na základě svědectví, kde lidé ukáží, on to spáchal, tak na základě očitého svědectví je ten člověk odsouzen například až k trestu smrti. Do dnešní doby očité svědectví má váhu v našem právním systému nebo v naší situaci do životí. Na základě očitého svědectví, že svědek řekne, on to udělal. Takže takhle vážně přistupujeme k očitému svědectví. K těm, kteří to zažili.

[30:33] Takže Petr podává toto svědectví. na konci svého života a má takovou potřebu, aby to jeho svědectví znělo i poté, co stan jeho života bude svinut. A ta třetí část, která tam je, tak je odkaz na písma, devatenácty verš, a máme ještě pevnější prorocké slovo. Je docela zajímavý, kde tady ten Petr, který zažil neuvěřitelný události. Vždyť Petr šel po vodě, alespoň chvíli. Ale šel. Já tu zkušenost nemám. Běhám sice ve znovimě jako po splavu, ale to není po vodě. Jako to má pevný podklad. Petr zažil neuvěřitelný věci. Měl taková svědectví, že nad tím rozum stojí. A přesto ale tenhle Petr v pokoře říká, a máme ještě pevnější prorocké slovo.

[31:35] Přes své zkušenosti s Kristem. Přestože viděl, slyšel, akusticky, vizuálně, neuvěřitelný záležitosti, tak ale říká, ale máme ještě pevnější prorocké slovo. Říká to v pokoře, říká to v úctě k autoritě božího slova. Totiž to, co tady Petr řekl, tak v té chvíli ještě se božím slovem nestalo. To až později se stalo součástí nového zákona. A až později ten druhý list Petrův je součástí prostě božího slova. On tady myslel především na to, co nazýváme dneska starým zákonem. Proroci, starozákonní proroci. A vlastně tím chce říct, že to, co my jsme zažili, prožili, čeho jsme byli očitými svědky, tak je v souladu se starozákonními proroky. S písmem. A má tady úctu prostě k božímu slovu. Když tenhle Petr, který chodil s Ježíšem, má úctu k božímu slovu a odkazuje na něj a říká, máme ještě pevnější prorocké slovo, tak není to pokyn i pro nás, abychom brali vážně boží slovo?

[32:48] Abychom vyhledávali boží slovo? Abychom ho studovali, milovali? Abychom v něm skutečně byli? Abychom mu dávali prostor? Abychom ho četli? Abychom na ním přemýšleli? Dobře činíte, že se ho držíte jako světla. Potom 20. a 21. verš. Ten 1. 20. je hodně důležitý. Pavl Mečkovský před týdnem tady vlastně zmiňoval od Apoštola Pavla z druhého listu Timoteovi. Nebo z listu Timoteovi. Vlastně, jak je to s písmem, že je inspirované, tak tady máme hodně důležitý druhý svědectví o písmu, tentokrát s autorství Apoštola Petra. Neboť proroctví nikdy nebylo proneseno z lidské vůle. Nýbrž unášení duchem svatým mluvili lidé poslaní od Boha.

[33:52] Je to hodně důležitý výrok v Novém zákoně druhý, který mluví o tom, že písmo je inspirované. Že za ním stojí živý Bůh, přestože ho psali lidé a Bůh si použil konkrétně lidi, takže ale je to pod vedením z inspirace Ducha Svatého. Že písmo je jak lidská kniha, tak ale božská kniha. Má svoji lidskou stránku, ale také božskou stránku. A je dobrý si tenhle verš zapamatovat, myslet na něj, že v druhém listě Petrově je takové hodně silné potvrzení, že písma, proroci jsou z Ducha Svatého, že za tím stojí Bůh. A teď se vrátím k tomu 20. verši, to, co předchází. Toto především vězte, že žádné proroctví písma není záležitostí vlastního výkladu. Takže jedna věc je, že písmo pochází od Boha, je inspirované duchy.

[34:57] svatým, že svým způsobem autorem písma je Bůh, samozřejmě prostřednictvím konkrétních lidí, ale i na výklad písma potřebujeme Ducha Svatého. Každý text potřebuje nějakou hermeneutiku, nějaký výklad. To vědí právnici, to vědí filozofové, to vědí teologové a to se můžeme učit, na to potřebujete jazykovou analýzu, na to potřebujete stylistiku, literární žánry a tak dále, to se můžete učit, ale k výkladu písma potřebujeme ještě něco velmi důležitého podstatného, protože jsme v knize, kterou inspiroval Bůh a i ten, kdo vykládá písmo, kdo káže, kdo učí, kdo předává zvěst, tak potřebuje aby k tomu měl zjevení, poznání, osvícení chcete-li ducha svatého.

[36:07] Písmo je inspirované, ale my potřebujeme, aby náš rozum, naše mysl byla osvícená duchem svatým. Abychom tomu duchovně rozuměli. Aby nás duch svatý vedl. Aby se k nám mohl přiznat. A tohle si velmi palčivě uvědomuji já jako kazatel. Věřím tomu, že i každý z vás. Že nevystačíme jenom s lidskými možnostmi. Že my opravdu potřebujeme, aby duch svatý nám písmo vykládal. Aby osvítil naši mysl. A aby si nás používal. Aby se k naší řeči, k našemu zvěstování v jakékoliv podobě. Jestli na besíce dětem, jestli na dorostu, jestli na mládeži, jestli v neděli při bohoslužbě, jestli při svědectví, evangelia, lidem kolem nás.

[37:08] My potřebujeme, aby v tom všem byl duch svatý. Aby nás vedl, aby si nás používal, abychom i my byli nástroji ducha svatého, aby zatím vším byl sám stvořitel. Tak tolik k dnešnímu textu. Doufám, že jsem vás tím úvodem neodradil. A dneska máme úžasnou příležitost, kdy společně můžeme slavit památku Večeře páně. Když si můžeme připomínat, že naše víra stojí na pevným základě, že skutečně Boží Syn, Ježíš Kristus, v konkrétním čase, na konkrétním místě, dal svůj život jako oběť za hřích celého světa, abych já i ty, abychom mohli být zachráněni, spaseni.

[38:15] Stalo se to jako historická událost. Nejsou to legendy, nejsou to mýty, nejsou to báje. Stalo se to v historii. A Petr a další jsou toho očitými svědky. A my věříme na základě jejich svědectví, které přišlo k nám. V 21. století, u někoho ve 20. století se tak stalo. A právě dnes si to můžeme připomínat, že naše výra stojí na pevným základě. A ten pevný základ bych tady chtěl teď v tuto chvíli znovu připomenout, přečíst. Bude to z prvního listu do Korintu, kde Apoštol Pavel, ten, který se setkal se vzkřišeným Kristem, ten, který byl pronásledovatel církve, farizeis farizeu, který chtěl dělat všechno proto, aby křesťany vymítil z tohoto světa.

[39:20] tak se tehdy u Damašku setkal se vzkříšeným Kristem. A ten Apoštol Pavel předtím Saul Starzu se stál jedním z nejhorlivějších misionářů prvního století po Kristu a nesl evangelium kam až mohl. A tenhle Apoštol Pavel tak do Korentu píše následující. Já jsem přijal od pána, co jsem vám také odevzdal. Pán Ježíš v tu noc, kdy byl zrazen, vzal chleb, vzdal díky, lámal jej a řekl, toto je mé tělo, které se za vás vydává. To číňte na mou památku. Stejně vzal po večeři i kalich a řekl, tento kalich je nová smlouva, spečetěná mou krví. To číňte, kdykoliv budete píti na mou památku. A tak i my si v tuto chvíli připomínáme, že vlastně boží syn přišel na tento svět, jako jediné řešení našeho problému, mého a tvého problému.

[40:32] Bez jeho oběti za hříchy světa by nikdo z nás neměl nárok. Protože ta stará smlouva, ta synajská, je postavená na tom základě, toto všechno zachovávej, teď myslím všechno ta nařízení, přikázání, zákazy, a budeš živ. Ale nikdo z lidí to nebyl schopen naplnit. Na základě synajské smlouvy nikdo z lidí nemohl předbohem obstát. Protože všichni jsme seohli. Všichni jsme porušili dokonalý boží řád, boží pravidla, přikázání, zákon. A na základě toho, že bychom naplňovali synajskou smlouvu, tak žádný člověk nemohl obstát. Proto musel přijít boží syn, který se stal tím beránkem božím. Dneska jsme tady o tom i zpívali.

[41:34] Který vzal všechnu vinu, všechen hřích celého světa na sebe. On jediný, který naplnil boží zákon. On jediný, který nikdy nezřešil, který v tomhle smyslu dokonale naplnil všechno, co bylo třeba, tak se stal zástupnou obětí. A na mě a na tobě je, jestli tuto jedinou možnost přijímáš nebo ne. Včera jsem nad tím přemýšlel a nedá se říct, že Bůh nám dal právo to ignorovat. Dal nám pouze možnost. Já si myslím, že žádná práva ve skutečnosti směrem k Bohu nemáme. Na práva si hrajeme tady, na této zemi, ale směrem k Bohu žádná práva nemáme. Své životy jsme prohráli. A každý z nás, pokud se podívá do svého svědomí, podívá se na svůj život upřímně, tak si toho musí být vědom.

[42:36] že před svatým Bohem s tím, jaký jsem vedl život, jaký vedu život, tak jsem nemohl a nemůžu obstat. A není nic úžasnějšího, že tenhle Bůh, stvořitel, soudce, je natolik milostivý, že nám dal řešení ve svém synu. A že to řešení, ta nabídka je pro celý svět, pro každého člověka, všech věků. Nehraje roli naše vzdělání, nehraje roli barva naší kůže, nehraje roli naše sociální postavení, naše bohatství, naše genetika, naše schopnosti lidské. Je to nabídka pro každého člověka. O tom je celé Evangelium. A to si dnes tady můžeme společně připomínat. A já bych vás teď chtěl, nebo nás všechny, teď chtěl vyzvat, abychom měli takový čas v tichosti.

[43:41] Kom nechali, nebo dali prostor Duchu Svatému, aby k nám mluvil, aby proskoumoval náš život, naše srdce. Pokud tam nacházíme něco, co je potřeba pánu vyznat jako hřích, tak to učiňme, ještě než budeme přistupovat k večeři páně. Je-li třeba poprosit za odpuštění, tak tak udělejme. Dejme prostor chvíli Duchu Svatému, aby k nám mluvil. Je dobrou zprávou, že když v upřímnosti srdce k pánu přistupujeme a prosíme ho za odpuštění jako nebeského oce, jako našeho tatínka, my jako boží děti, jako ti, kteří ho milujeme, tak si můžeme být jistí jeho lásko.

[44:42] Můžeme si být jistí tím, že to, co proroci prorokovali, to, čeho apoštolové byli očitými světky, takže platí, že to platí i v 21. století, že za mě i za tebe byla prolita drahá krev božího syna Ježíše Krista, tak, abychom my mohli být očištěni, aby nám mohlo být odpuštěno. A je dobrý to tak jako i jasně tady nahlas vyznat, takže na základě božího slova to tady chci přečíst, že jestliže doznáváme své hřichy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hřichy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říká poštol Ján, zrovna tak očitý svědek jako Petr, těch neuvěřitelných věcí, tak nás ujišťuje. Milý bratře, milá sestro, když vyznáváš své hřichy, ať jsou jakkoliv velké, když v upřímnosti srdce si to teďka vydal Pánu s prozbou za odpuštění, tak si buď jistý, že živý Bůh, náš nebeský tatínek, Otec, je tak věrný a spravedlivý, že nám hřichy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti.

[46:02] To je pevná půda, na které můžeme stát. A v této jistotě vás chci vyzvat, jestli můžeme společně udělat útvar v modlitebně, abychom mohli přijímat chléb a víno, i z vrchu, jestli se můžete k nám přidat. K večeři Páně, k památce, jsou připuštěni všichni ti, kteří vyznávají Ježíše Krista jako svého pána a spasitele. Věří v něj, stvrdili to křtem, tuhle svoji osobní víru. Pokud nechcete přijímat, tak stačí jednoduchým způsobem jenom dát pokyn, že se nezúčastníte, je to v naprostým pořádku, bude to respektováno. My všichni ostatní, kteří budeme přijímat, tak si buďme vědomi toho, že chléb, který budeme přijímat, je znamením toho, že Ježíš Kristus dal své tělo za nás, za naše hřichy, na odpuštění.

[47:25] Ten chléb je stále jenom chlebem, i ve chvíli, kdy přijímáme, ale je to znamení toho, že Ježíš skutečně dal své tělo. Zrovna takto víno, které budeme přijímat, ať už z kalíšku, ať už z kalicha, tak je znamením toho, že Ježíš Kristus prolil svou drahocenou krev, když byl ukřižován, aby nás obyla od každého sehání, od každého hříchu, od všeho toho, co by nás oddělovalo od nebeského Otce. A je to také znamení nové smlouvy, nikoli v už té synajské, ale nové smlouvy, které je na základě víry. skrze víru a je z milosti a je bez zásluh. Také ti děkuji, pane, za to, že tvé slovo dokráčelo až k nám, do našich životů vstoupilo a děkuji ti, pane, že byly ti, kteří nám o tobě řekli, že tvůj svatý duch to našemu srdci nebo našemu nitru prostě potvrdil, vyložil, že jsme to mohli pochopit, porozumět, že jsme se mohli postavit ve víře na tvou zvěst a na ty pravdy, které nám Boží slovo, Biblia, odhaluje.

[48:37] Já ti děkuji, že i já patřím, pane, do zástupu těch, kteří takhle mohli uvěřit a děkuji ti, že jsi do nás vložil ducha svatého, děkuji ti, že je čas milosti i dnešního dne. Děkuji ti, že i v tuhle chvíli jsou lidé, kteří tebe hledají a k tobě se obracejí a že ještě je stále čas spasení. My ti děkujeme za tvoji obět na kříži, pane, a děkujeme ti za milost, která se k nám vztahuje, pane. Děkuji ti i za tohle společenství, i za tuhle chvíli, když jsme si to mohli připomenout a znovu ve víře uvědomovat. Tak tě chválíme a slavíme. Amen. Jděte v pokoji.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20240121/na-e-v-ra-stoj-na-pevn-m-z-klad · Aktualizováno: 2026-10-15