# Falešní učitelé (2)

> Kázání ze dne 4. 2. 2024, 2Petr 2k:10b-22 1Kor5:9-13, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 4. 2. 2024
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** 2Petr 2k:10b-22 1Kor5:9-13
- **Délka:** 40:44
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-02-04-Falesni-ucitele-2-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-02-04-Falesni-ucitele-2-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, bratři a sestry. Budeme pokračovat v druhém listu Petrově. Takže kdo si chcete najít, tak prosím otevřete Bibli, druhý list Petrov, druhá kapitola, od desátého verše, nebo od té druhé části desátého verše do konce kapitoli a já budu číst z českého studijního překladu. Takže druhý list Petrov, druhá kapitola, od desátého do dvacátého druhého verše. Drzí opovážlivci, nebojí se tupit duchovní mocnosti, když ani andělé, ačkoliv jsou větší silou a mocí, nevynášejí proti ním před pánem potupný soud.

[1:03] Tito však jako nerozumná zvířata, zrozená jako pouhá přírodní stvoření, klovení a zkáze, se rouhají tomu, co neznají, ve své záhubě také zahynou. A dostane se jim bezprávy, jako mzdy za bezprávy. Za rozkoš považují denní rozmařilost, jsou poskvrnou a hanbou, jak hýří ve svých klamech. Když s vámi hodují, oči mají plné cizoložství a nenasytné hříchu, lákají neupevněné duše, srdce mají vycvičené v hrabivosti, jsou to děti prokletí. Opustili přímou cestu a zabloudili. Dali se na cestu Baláma, syna Bosorova, který dal přednost mzdě za nepravost, ale byl za svůj zlý čin pokárán, němé tažné zvíře promluvilo lidským hlasem a zabránilo prorokovu šílenství.

[2:03] Tito lidé jsou prameny bez vody a mlhy hnané vychřicí je pro ně na věky uchována mrákotatmy, neboť honosně mluví slova marnosti a lákají v žádostech těla výstřednostmi ty, kdo sotva utíkají těm, kteří žijí v bludu. Slibují jim svobodu, ačkoliv sami jsou otroky zkázy. Vždyť čemu člověk podlehne, tím je zotročen. Jestliže totiž ti, kteří unikli po skvrnám světa, poznáním našeho pána a zachránce Ježíše Krista, se znovu do nich zapletou a podlehnou jim, jsou jejich poslední věci horší než první. Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo předáno. Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví. Pes se vrátil k vlastnímu vývratku a umytá svině se opět válí v bahně.

[3:09] Tak když jsem začal číst, tak asi jste se lekli, když jsem řekl drzí opovážlivci. V zápěti jste pochopili, že to není přivítání našeho zboru a že to není reakce na nikoho z vás. I když. Ne, to berte čistě jako legraci. Četli jsme docela náročný text biblický, který úplně asi není lákavý na čtení a ani na přemýšlení, protože tady vlastně Petr demaskuje ty falešné učitele, o kterých jsme trochu mluvili minulou neděli. A tak nějak jako pustil se do toho z hurta. Takže poměrně velká část toho textu ukazuje vlastně na nepravosti a bezbožný život těchto falešných učitelů a na jejich zvracené srdce a zvracenou motivaci, která vyhrává.

[4:22] vychází z velké části z hrabivosti. Ve skutečnosti celý ten druhý list Petrov demaskuje daleko víc, nebo mnohem víc, jejich bezbožný život, než to samotné jejich učení. O tom jejich učení toho moc v tom druhém listě Petrově nečteme a tak vzbuzuje to naši zvědavost, co to asi mohlo být. V další kapitole vlastně je odhaleno víceméně jenom to, že popírali, spochybňovali brzký příchod vlastně pána Ježíše, paruzi, anebo možná vůbec celý příchod Ježíšův. Spochybňovali jako takový, jako tenhle článek víry eschatologický. Ale nic moc jiného víc tam jako není, mnohem víc je tam právě demaskován ten jejich život a ta jejich motivace.

[5:28] A tak se biblisté zamišlili nad tím, co to teda mohlo být za učitela. Co to mohlo být za falešné učení. A tak jako v dřívejších dobách, řekněme třeba ještě 180 let zpátky, tak se mělo za to, že se jedná vlastně o gnostiky. Když se podíváte do biblického slovníku Adolf Novotný, nevím, jestli ho tady máme v knihovně, ale dvojdílný svazek, taková modrá kniha, nebo dvě modré knihy, tak ten ještě pracuje s myšlenkou, že to byli gnostici. Nebudu je rozebírat, kdo byli gnostici, protože dneska už si to víceméně nemyslíme, takže tady tím nebudu zdržovat, protože ten gnostický směr získal jako velkou popularitu až hlavně v 2. století po Kristu. A tak se rozšířil, že ohrožoval jako existenci pravé církve, dokonce jako možná většina věřících té doby.

[6:35] Inklinovala k tomu gnosticismu. Takže byl to jed a bylo to velké ohrožení. Dal by se říct, že to byla jako pandemie falešného učení. Ale to je 2. století po Kristu a my nejsme ve 2. století po Kristu, alespoň pokud tedy považujeme druhý list Petrův jako konzervativně někde v těch 60. letech, že vznikl na konci života Apoštola Petra, nebo chcete-li možná i krátce poté z jeho pověření. To jsme řešili na začátku té první kapitoly. Takže gnostic si to z největší pravděpodobnosti nebyli a pokud ano, tak možná nějaký zárodek gnosticismu, ale rozhodně ne. Rozhodně ne. taková ta ostrá fáze gnosticismu. Takže dneska se pracuje s tím, že vlastně ty falešné učitele nazýváme libertinisty nebo antinomisty.

[7:37] Libertinisté, to je takové účení, které zdůraznuje, že vlastně nejsme ničím vázání, že jsme vysvobozeni od zákona, od Možišova zákona a že vlastně si můžeme žít velmi svobodně. A také tam je řeč o té svobodě. I v tom, co jsme četli. Tak je tam vlastně řečeno, slibujím svobodu, ačkoliv sami jsou od roky zkázy. Takže takový ten směr, který slibuje svobodu a svobodu téměř od všeho, dokonce i od zákona božího, to znamená i od boží vůle a od nějakých jako morálních jako zásad života. Křesťanského života, myslím. Takže libertinisté a antinomisté, to je od slova nomos, což je zákon, takže to jsou ti, kteří jsou jako proti zákonu. Končili jsme minulý týden pohrdají autoritou.

[8:39] Takže vlastně pohrdají jakoukoliv autoritou. Pohrdají autoritou světskou, vrchnostenskou, to znamená těmi, kteří vládnou nadnárody, pohrdají autoritou i duchovní, to znamená i například tím zákonem, zákonem božím, pochopitelně i těmi, kteří vedou církve a pohrdají autoritami i duchovními ve smyslu z toho andělského světa nebo dokonce až z toho démonského nebo satanského světa v takové té povrchní aroganci vůči těm duchovním mocnostem. No a my sice jsme byli zachráněni a vysvobozeni jako znad vlády i zákona, ale my nejsme bez zákona. Když jsme tady rozebírali list Římanům, tak tam bylo jako jasně řečeno, jak to je.

[9:44] Že nejsme bez zákona. A poštol Pavel potom v dalších listech pracuje s pojmem zákon Kristův. Takže my nejsme pod Možíšovým zákonem, ale nejsme bez zákona. Jsme pod zákonem Kristovým. A vlastně všechno to, co Pán Ježíš Kristus potvrzuje, že platí ze zákona, tak platí. Mnohé ty věci pochopitelně naplnil a tím zrušil. Já tady možná udám malinkou odbočku, abyste mě rozuměli. Tradičně se Možíšový zákon dělí na takové tři části, myslím v systematické teologii. A to je, řekněme, morální zákon. Druhá část je občanský zákon. A třetí část je vlastně ceremoniální zákon.

[10:45] A tihle teologové, kteří přišli s tímhle dělením, tak říkají, že vlastně z Možíšova zákona pro nás platí už jenom vlastně morální zákon. Že ten ceremoniální, to jsou oběti, to je chrám, to jsou prostě starozákonní bohoslužba jako taková, tak to bylo v Kristu naplněno a tím zrušeno. My už dneska tady prostě neobětujeme, že bychom nějaký jehnátko tady zařízli. Tak to už se tady neděje, takže to už prostě není platný v dnešní době. Pak je tam ta občanská záležitost nebo část zákona občanská a to se týkalo tehdejšího Izraele. Takže v Kristu také naplněno a tím vlastně zrušeno a pak říkají, že ta morální, že ta platí. Já s tím tak trochu polemizuji, nebo ne trochu, docela dost s tím polemizuji, protože jako nikde nenecházím v Možišové zákoně jako jasný dělení na tři části, kde to je a kde to začíná, kde to končí.

[11:52] Jenom cvičně desatero. Pojďmejte se na desatero a tak kam byste desatero zařadili. Mnozi by řekli, to je vlastně součást toho morálního zákona, který platí. Ale tak, jestli platí, tak co sobota, měli bratři a sestry. Jsme tady dnes první den po sobotě, asi se neplatu. A včera jste mnozi třeba pracovali, že jo. Tak jak to máte s desaterem? Nebo světíte neděli? A kde k tomu máte jako nějaký jasný pokyn v písmu? Když je to první den po sobotě. Proč vlastně se scházíme v neděli, když už jsme u toho? To je ten sedmý den, nebo jak to je? No není to sedmý den, je to první den po sobotě. No protože pán Ježíš vstal z mrtvých, je to tak? Proto se scházíme v neděli. Připomínáme si ten den páně, protože vstal z mrtvých.

[12:53] Ale ne v tom smyslu, že pro nás je první den po sobotě, jako náhrada za soboty, že teď světíme neděli. Tak to úplně není. Takže vidíte, že i s tím desaterem je to trochu složitější. Takže já říkám, že držím... Desatera devět přikázání. Takže je to možná trochu jinak. Já to vidím tak, že jsme poddání zákonu Kristovu. Termína poštola Pavla, to si najdete doma v klidu si to rozeberte, na to teď není čas. Takže nejsme bez zákona. Všechno to, co Ježíš potvrduje, že platí, tak prostě pro nás platí. Takže ať se vrátím zpátky tady k těm libertinistům, ti vlastně popírali úplně všechno. Jsme zachráněni, jsme spaseni, tak žijíme si, jak se nám zachce. Tak to je evidentně jako mimo boží vůli a rozhodně to je v rozporu s učením Pána Ježíše Krista.

[13:58] A proto jim říkáme antinomisté, že byli proti zákona jako takovému. Nebudu úplně rozebírat jednu věc po druhé, kterou tady vlastně List Petrův nebo Petr o nich jako mluví a popisuje je, protože se obávám, že bychom se v zábiti dostali na bod mrazu. A navíc ten text je tak jako spíš mnohem vhodnější na biblickou hodinu, než na kázání. Takže já se určitě nebudu teď věnovat věta po větě a termín po termínu. To by bylo opravdu spíš na výklad někde na biblickou hodinu. ale ještě se podívám na ten starozákonní vlastně tady odkaz, který vlastně charakterizuje nebo který si Petr vypůjčil, aby charakterizoval ty falešné učitele.

[15:02] Je tady narážka na baláma, chcete-li bileáma, podle toho, který překlad, jako máte v roce, který čtete. A vzpomeňte si, že před týdnem jsme tady řešili vlastně Noého a Lota. V dnešním textu máme tedy pouze toho bileáma nebo baláma, což ale ukazuje na to, že my potřebujeme znát i starý zákon. A já tady asi nejsem schopen v tuhle chvíli rozevrlet úplně všechno, co se týká toho bileáma. Přetom máte tři kapitoly v knize Numery, čtvrtá Možíšova, takže určitě to nemůžeme rozebrat úplně všechno podrobně. A berte to jako pozbuzení a berte to jako inspiraci, že je třeba číst i starý zákon. Je třeba znát starý zákon. Že i v Novém zákoně máte takové narážky na starý zákon, že vlastně apoštolové předpokládali znalost starého zákona.

[16:10] A když mluví o písmu, tak mluví právě o starém zákoně. Nový zákon v té době ještě neexistoval. Takže to, když tak berte jako inspiraci, že i ty tři čtvrtiny Bible, které máte před Novým zákonem, že je třeba číst a že jsou prostě užitečné, inspirativní a potřebné. A že to v neděli přikázání prostě nedoženeme. Prostě je to nereálný. Tak alespoň pár vět k tomu Bileamovi. Bileam byl vlastně midiánec, byl to pohanský prorok, spíše věžtec. V každém případě do určitý míry nějak jako znal boží vůli a nechal si ho zavolat, když vlastně Izraelci vycházeli z Egypta a přicházeli do země zaslíbené, tak nechal si tohoto věžtce zavolat moábský panovník.

[17:24] Mohabci byli potomci Lotovi, o kterým Jsme mluvili před týdnem, tak jenom ta souvislost, že najednou tady máte Moabce, kteří jsou protivníci Izraela. A tady ten panovník Moabců, protože věděl, jak Izraelci zatočili s jinými pronárody, tak měl strach, měl obavy, tak zavolal tady toho Bileama a chtěl po něm, aby vlastně Izrael se proklal. Tady ten Bileam měl pověst skutečně jako duchovní autority a tady ten panovník měl za to, že když tady ten Bileam se postaví a slovy magicky prokleje Izrael, takže bude prokletý. Že vlastně se to pak odrazí i v realitě, potom dejme tomu nějaké bitvy, nějakého boje, že vlastně ta síla z našeho pohledu požehnání, které bylo na Izraeli, takže ztratí.

[18:30] Takhle se domýšlel ten Moabský panovník. Nám to připadá takový jako v dnešní době moderní, jako tmářský, patřící kam si do starověku. Chci upozornit jenom na to, že okultisté existují i dnes a není radno si myslet, že za okultismem vůbec nic není. Že zatím nejsou nějaké temné síly a nějaká určitá duchovní moc. Přičemž pochopitelně nejvyšší moc má na nebi i na zemí jméno Ježíš. Tak to je potřeba jasně říct. A tady ten Bileam nejprve se zdráhal, jestli si to pamatujete, přijít, protože rozpoznal, že to není boží vůle. No a opakovaně se ten Moabský panovník snažil ho získat a přidával vlastně jako majetky, které měli dát na jevo, že by bylo záhodno jít a provést to.

[19:39] Takže ta motivace tam byla skutečně jako majetková, zjištná. A on ten Bileam to pak znovu zkusil se doptávat hospodina, přičemž jestli mu bylo zjeveno, nebo dáno poznat, že nemá jet, tak co se znovu ptal? Jako když ne, tak ne. Ne znamená ne. Tak co se jako ptáš znovu? No zkoušel to, co kdyby náhodou, protože jako byla tam větší hromádka, tak to zkusil znovu a je to docela zajímavý, že v tomto případě mu to hospodin tedy dovolil. Ale v zápěti znáte ten příběh, že se proti němu postavila i jeho oslice, která dokonce promluvila, vlastně nadpřirozený úkaz, promluvila lidským hlasem, protože viděla před sebou to nebezpečí anděla, který tam prostě byl připravený zasáhnout a zasáhnout jako fatálně proti Bileamovi.

[20:45] A je tam ten paradox, že tady ten přece jako věštec, který měl takovou autoritu a který toho tolik věděl, tak anděla neviděl, nerozpoznával vůbec nebezpečí a něma hloupá oslice to viděla. Tak to je docela zvláštní paradox. A chtěla tomu zabránit. A hospodin pozorovným způsobem dovolil, aby to zvíře mohlo promluvit. Takže velmi nadpřirozená jako záležitost. No a nakonec přece jenom tedy ten Bileam dokráčí do toho Moabu a mám za to, že na třikrát tam vlastně je ponoukán, aby tedy jako vyslovil jako kletbu vůči Izraeli a nikdy tak neučiní, protože hospodin mu to prostě nedovolí. A dokonce nakonec tam vlastně vyslovuje v tomto případě pravé proroctví.

[21:51] inspirované od hospodina, to je numery 24.17, kde říká Výjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele a probodne skráně Moaba, temeno všech synů Šétových. Tak to určitě ten moábský panovník nechtěl slyšet, to, co tady bylo řečeno, že probodne skráně Moaba, ale hlavně si všimněte, výjde hvězda z Jákoba, povstane žezlo z Izraele. To je hodně silný výrok a slovo a je to skutečné proroctví. Takže najednou tady ten Midianec vyslovuje něco, s čím se potom pracuje dál i v písmu jako takovém, hvězda z Jákoba. A víte, jak to potom pokračuje dál? Proč tady ten Bělám je nakonec považován za negativní postavu a nakonec byl Izraelci zabit?

[22:53] A když potom Izrael vlastně bojoval proti těm Midiancům, tak tady ten Bělám byl Izraelem zabit. A vůbec mu nepomohlo, že tady prorokoval, že výjde hvězda z Jákoba a povstane žezlo z Izraele. Víte proč? No, existuje ještě druhá tradice. V té numery to není úplně tak jako jasný, ale existuje ještě druhá biblická tradice. Není na to teď čas, ale klidně si vemte heslo Bělám a projděte si celé písmo v podstatě až po zjevení, až po knihu zjevení. A dospějete k závěru, že ten Bělám pak udělal ze zjištných důvodů z hrabivosti jednu takovou chytráckou jako záležitost. Protože ta hromada toho majetku, co tam byla nabízená, byla opravdu veliká a ono to lákalo, tak sice nemohl napřímo vlastně Izrael jako proklít, ale poradil tam těm moabcům takovou lest, aby svedli Izrael k modlářství.

[24:06] A že když svedou Izrael k modlářství, takže potom vlastně Izrael ztratí to požehnání a že vlastně ten trest potom na Izrael dopadne. A to se okus dál potom skutečně stalo. Takže on nemohl napřímo slovy ohrozit Izrael, ale poradil jim tam chytráctví svod k modlářství. A z největší pravděpodobnosti tímhle získal ten majetek za tu radu a to se pak stalo. A skutečně potom ten trest boží na Izrael přišel. Takže znovu upozornuji, nemůžeme to tady probrat celý. Neděle má ještě hodně času, tak po obědě potom si můžete dát jako takový průzkum celým písmem. Projděte to a bude potom ta souvislost úplná. Takže to je ta narážka na toho Běleáma. A Petr vlastně ty falešné učitele své doby považuje vlastně za duchovní potomky právě tady toho Běleáma.

[25:12] Že to celé je inspirované hrabivostí a svodem k modlářství. Což ohrožovalo vlastně především mladé nezralé křesťany, kteří se tak tak teprve obrátili ze světa ke Kristu, ještě nebyli vybudovaní vyučení a byli v tomhle smyslu jako více ohrožení právě touhle naukou a vlivem tady těch falešných učitelů. A vlastně potom hrozí, je otázka, jestli to, co teď budu číst, se týká těch učitelů nebo těch, kteří potom odpadají právě k tomu falešnému učení, ale můžeme říct, že se to týká klidně jedněch i druhých. Bylo by pro ně lépe, kdyby nepoznali cestu spravedlnosti, než když ji poznali a odvrátili se od svatého přikázání, které jim bylo představné.

[26:13] Ano. Přihodilo se jim to, co říká toto pravdivé přísloví. Pes se vrátil k vlastnímu vývratku, umytá svině se opět válí v bahně. Docela takové jadrné, expresivní jako vyjádření, co se potom stane těm, kteří se odvracejí od milosti, od Krista, k modlářství nebo nechají se svést prostě na falešnou cestu. Musíme na to nahlížet optikou Izraele nebo Izraelců, pro které jak pes, tak vlastně prase je nečisté zvíře. Nemůžeme na to koukat jako optikou současnosti České republiky, jako na sídlišti, to je samá fifinka a samá veverka na vodítku, tak tohle prosím vás ne, pro nás jsou pejsci mazlíčci, já jsem také milovník psu, ale pro Izraelce je pes i prase skutečně jako nečistý zvíře.

[27:22] Tak takhle třeba na to nahlížet a vlastně pro toho, který byl očištěn obětí pána Ježíše Krista, tak se vrací zpátky do světa, když to řeknu takhle jednoduše, abych to tady úplně pejorativně dál nerozebíral. A já se chci věnovat víceméně už jenom jednomu slovu, které si myslím, že je výchozí a Petr ho jenom naznačuje, ale nedopověděl řešení. Je to ten třináctý verš nebo druhá část třináctého verše, kde vlastně Petr popisuje ty falešné učitele tímto velmi nehezkým způsobem, který odpovídal samozřejmě realitě. A říká tady, jsou poskvrnou a hambou, jak hýří ve svých klamech, když s vámi hodují.

[28:26] Mám na mysli především to, když s vámi hodují. Že vlastně církev Kristová, ty zbory, to společenství, bylo promícháno a vlastně ti, kterým patří boží milost, když Petr říká na začátku milost a pokoj, kež se vám rozhojní v poznání Boha Ježíše Krista, když oslovuje autentické věřící, nazývá je milovanými. A teď ty, které nazývá milovanými, se kterými počítá, že jsou spaseni, zachráněni, chcete-li po našem znovuzrození, obrácení, následující pána, tak teď tady říká, když s vámi hodují tady ti, které tady velmi dlouhým způsobem popisuje a nedává řešení, jako nedotahuje to dál. Já si ještě vypomůžu listem judovým.

[29:28] My jsme si tady říkali, že ten list judov je vlastně velmi blízký, příbuzný druhému listu Petrovu, že tam je literární závislost. Z největší pravděpodobnosti list judov je starší, list Petrov je mladší a konkrétně ta druhá kapitola je opravdu literárně závislá na listě judově. A dost možná, že autor listu judová, juda, byl potom i ten, který zpracovával s pověření Petrova i ten druhý list Petrov. Že vlastně byl pověřen sestavením nebo redakcí, chcete-li, toho druhého listu Petrova, pochopitelně z Petrova pověření. Takže dost možná, že ta závislost je vysvětlená přesně tím, že ten juda potom vlastně redigoval ten druhý list Petrov. A v tom listě judově máme ve 12. verši, ti to jsou poskvrnami na vašich hodech lásky.

[30:35] Když s vámi bezostišně hodují a pasou sami sebe, jsou jako oblaky bez vody a tak dále. Cítíte tam tu jazykovou nebo tu literární podobnost? Že to je jak přes kopírák? Je tam velká podobnost, ale v tom listě judově je navíc ještě řečeno, že jsou poskvrnami na vašich hodech lásky. U toho Petra je řečeno, když s vámi hodují a tady je řečeno na hodech lásky. To jsou takzvané agapy a ty agapy to byly starokřesťanské setkání, kde církev se scházela a společně jedli a součástí tady těch hodů lásky, chcete-li agap, tak byla i záležitost, kterou my nazýváme Večeře páně. Skutky apoštolů to nazývají lámáním chleba. A to už nám odkryvá o trochu víc než ten list Petruv, že vlastně oni se účastnili i toho, co my nazýváme Večeře páně.

[31:47] I toho velmi blízkého, úzkého společenství církve s Bohem a mezi sebou navzájem. A Petr to tady nedopověděl dál, ale mezi řádky nebo nevysloveně je tam určitá kritika, když s vámi hodují. Není to tam řečeno, ale otázka zní, proč s nimi hodujete? Jako proč se s nimi zapletáte? Proto je tady takhle demaskuje, aby jim to došlo. Že ohrožují církev, že ohrožují prostě zbory a je potřeba se s tím vypořádat. Nebo to církev Kristovu zahubí. Protože to jed, je to jako rakovina. Řešení je u Apoštola Pavla. Tak já ho přečtu. Není to narážka na tuhle souvislost, na tyhle zbory.

[32:50] Nesedí to dokonce ani chronologicky, protože to je vlastně list, který je ještě starší než druhý list Petrův i než ten list Judův. Ale to, co tady Petr neřekl úplně na plnou pusu, tak Pavel řekl úplně jasným způsobem. A to v prvním listě korinským. Pátá kapitola od devátého do třináctého verše. Zase to bude trochu vytrženo z kontextu, protože není čas a prostor se zabývat každým detailem, ale jedná se o ten známý případ nemravnosti. Kdy v korinském zboru se někdo zachoval, v oblasti řekněme morální, sexuální, hanebněji než lidé světa. A Pavel tady reaguje. Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky, ale nemyslel jsem tím všetky smilníky tohoto světa.

[33:54] Nebo lakomce, lupiče a modláře. Protože to byste museli ze světa utéci. Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník, nebo lakomec, nebo modlář, nebo útrháč, nebo opilec, nebo lupič. S takovým ani nejeste. Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu. Takže to, co tam Petr nevyslovil naplno, tak Pavel tady řekl jasným způsobem. S takovým ani nejeste. A teď to není narážka jenom na toho převráceného člověka, ale na ty, kteří jsou útrhači, lakomci, lupiči.

[34:57] Modlář. Je tady řečeno taky modlář. S takovým ani nejeste. Co to znamená, že když jdu někde do bufáču a potkám takového člověka, takže se otočím a jdu do jiného podniku? No, znamená to přesně to, abychom v církvi si udělali pořádek. Při našich hodováních, stolováních, při našich hodech lásky, při našich agapách, při naší večeři pálně. Kde sice dáme kousínek chlebička a doušek vína, už to máme jinak, než to bylo v původní církvi, ale princip je pořád stejný. Princip je pořád stejný. Každý zbor, každá církev má jiné pravidla, jak přistupuje ke společenství, jak přistupuje i k večeři pálně. A dneska s hodou okolností máme zrovna večeři pálně. Ale takhle to je daný prostě v listě Petrově, takže já jsem to úplně jako takhle neplánoval a kdybych jenom trochu mohl vyhnout, tak bych se té souvislosti asi vyhnul, ale nic s tím nenadělám.

[36:05] Takže každý zbor, každá církev má jiné zvyklosti, jiné pravidla, jiné zvyky. My ve Znojimě už asi více k 15 let, tak jsme se rozhodli, že večeři pálně oddělíme od neděle úplně, aby jsme se vystříhali právě toho, kdy přijdou hosté, nevěřící hosté, hledající hosté, bludaři. To prosím vás není teďka jedna linie, že připouštím, že můžou přijít i bludaři. Ne, že každý host je bludař, prosím vás. To jsem oddělil hranatou závorkou, můžou přijít i bludaři. A občas se to stane. Zažili jsme, že přišli na zhromáždění i satanisté. A je to potom těžké to řešit, jak je oddělit od večeře pálně. Stalo se, že měli zájem o večeři pálně, tak s obráceným křížem na sobě.

[37:07] To sami uznáte, že úplně není v pořádku. Takže abychom se vystříhali těmto záležitostem, včetně nedělních křesťanů. Takový ten, který přijde dvakrát za rok. A zrovna se nachomitne, kdy je večeře pálně, tak kdy k večeři pálně. Myslím si, že to není úplně jako košer. Tak, abychom se vystříhali všem těmto věcem, tak jsme to úplně oddělili od neděle. A večeři pálně máme prostě na skupinkách, skupinách, tam, kde prostě společně žijeme, tam, kde máme otevřené životy, tam, kde předpokládám, že nejsou vludaři, tam, kde prostě obvykle nechodí nedělní křesťani, protože v té chvíli už by nebyl nedělní, protože musí vyvinout jako nějaký úsilí a přijít jako třeba ve středu, že jo. Tak už to není nedělní křesťan. Tak z těchto důvodů jsme to, jsme to jako by oddělili, abychom tu neděli měli více zaměřenou na slovo, abychom nemuseli řešit právě ty hledající a podobně.

[38:12] Tak taková je praxe u nás už 15 let. Každý sbor, každá církvě v tom má jiné. My tady máme nějakou zvyklost a teď to nechápejte, že dneska to chci změnit. To určitě ne. A už to vůbec nebudu měnit, takže v tom máte všichni taky jasno. Ale co chci říct, že jako církev by měla brát na tohle ohledy. Že by měla řešit to, jaký je společenství mezi námi. Kdo mezi námi je, kdo přistupuje prostě do společenství a měli bychom tyhle věci ošetřovat. Prostě Petrovi se skutečně nelíbilo, že s těmito lidmi církev hodovala. A že to bylo smíchané, že nikdo nic neřešil. Že to ohrožovala církev. Že to ohrožovala sbor. Tak je naším úkolem i v 21. století nad tímhle přemýšlet a hlídat si i učení, i naše životy.

[39:16] A já ještě teďka na závěr jenom... Poznamenám to, že Martin Luther říkal, tvrdil, učil, že pravá církev je tam, kde se káže slovo boží, chcete-li evangelium, a kde jsou vysluhovány svátosti. A stará jednota bratrská, což jsou naši otcové, kterých si nesmírně vážíme, a mimo jiné, i z tohoto důvodu se nazýváme bratrská jednota baptistů, že máme úctu k té staré jednotě bratrské v naší zemi, tak stará jednota bratrská říkala, že pravá církev je tam, kde se káže čisté boží slovo, kde jsou vysluhovány svátosti, kde se praktikuje kázeň. Kluterovi přidali ještě ten třetí bod, kde se praktikuje v církvi kázeň, kde se povzbuzujeme, napomínáme, je-li potřeba, zasáhneme, a stará jednota bratrská i trestová.

[40:31] Nevím, jestli jsem skončil úplně pozitivně, ale v zápěti bude příležitost. K modlitbám a já věřím tomu, že to Tomáš nějak ještě potom uvede a dopracuje.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20240204/fale-n-u-itel-2 · Aktualizováno: 2026-10-15