# List Judův 1-7

> Kázání ze dne 25. 2. 2024, Juda 1-7, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 25. 2. 2024
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Juda 1-7
- **Délka:** 35:28
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-02-25-List-Juduv-1-7-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-02-25-List-Juduv-1-7-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem, také doufám, že bude řeč z božího slova, přeju si to. Jinak chvíli jsem tady přemýšlel o něčem novém, co bych tady tak jako novýho řeknul, ale pak mě to přešlo a v pátek jsem se už písemně vyjádřil, takže už to tady rozebírat nebudu v tuhle chvíli, navíc tak nějak jsem zestárnul a starýho psa novým kouskům nenaučíte. Takže kdo chcete, tak si prosím otevřete boží slovo, list judův budeme probírat. Pokud byste někdo váhali, tak je to předposlední kniha nového zákona, předposlední kniha Bible, list judův. Chvíli možná může trvat, než to najdete, protože je to velmi úzký dopis, v podstatě jedna kapitola.

[1:09] A budeme ho postupně probírat a celá tahle biblická kniha nám vezme na konec tři neděle. Takže list judův. Takže od prvního verše budu číst a budu číst až do sedmého ze studijního překladu. Juda, otrok Ježíše Krista a bratr Jakubův, povolaným, kteří jsou milovaní v Bohu Otci a zachovávaní pro Ježíše Krista, kež se vám rozhojní milosrdenství, pokoje a láska. Milovaní, když jsem vynakládal všechnu píly, abych vám psal u naší společné záchraně, pokládal jsem za nutné vám napsat po vzbuzení, abyste vytrvale zápasili o víru, která byla jednou provždy svěřena svatým. Neboť se vlouděli někteří lidé, kteří jsou dávno předem zapsáni k tomu odsouzení, bezbožní, kteří milost našeho Pána, našeho Boha proměňují v bezúzdnost a zapírají našeho jediného vládce a Pána Ježíše Krista.

[2:20] Chci vám připomenout, i když to všechno víte, že Pán ač jednou lid z egyptské země zachránil, po druhé ty, kteří neuvěřili, zahubil. A anděli, kteří nezachovali své knížectví, ale opustili vlastní přibytek, zachovává ve věčných poutech pod mrákotou k soudu velikého dne. Podobně Sodoma a Gomora a okolní města, která stejným způsobem, jako oni, plně propadla smělstvu a odešla za jiným tělem, jsou předložená jako příklad, když nesou trest věčného ohně. Takže tolik zbožího slova, kde jsem ten text tak nějak trochu uměle utunul v sedmém verši, protože bychom museli jinak číst až do šestnáctého verše. A měl jsem za to, že šestnáct veršů by bylo na jednu neděli až moc. Takže příští neděli budeme pokračovat v tomhle tématu.

[3:24] Ale nejprve si musíme něco říct asi k tomu listu jako takovému. A když se tak zamýšlím nad listem judovým, nad autorem, nad tématem, nad obsahem, tak mě to připadá jako rovnice o několika neznámých. A já teda jsem v matematice úplně nebyl dobrý, takže snad se mi to dneska povede jako lépe. V matematice jsem skončil někde u procent. Myslím, že moc dál jsem se nedostal. A když řeknete výraz, tak budu mít pocit, že jsme v umění a ne v matematice. Takže list judov, autorem, juda, otrok Ježíše Krista a bratry Jakubův. Kdo to ten juda byl, neoznačuje se tedy za apoštola, to jste si všimli, ale tak velmi obecně, jako otrok nebo služebník, chcete-li, v ekumenickém překladu Ježíše Krista, takže žádné výrazné označení, žádný výrazný titul, nezahrnuje se mezi apoštoli a nazývá se Bratr Jakubův, tečka.

[4:53] Docela zvláštní. A ten Jakub není dál rozveden. Takže pokud tam není řečeno, jaký Jakub, tak to musel být hodně významný Jakub. Že všichni čtenáři tohoto listu, že jim to bylo všem na první dobrou okamžitě jako jasný. Je to asi, jako kdybychom, já nevím, v našich podmínkách, možná v uměleckých podmínkách za první republiky, když by někdo řekl, to je Jozef Čapek, Bratr Karluv. Tak by všichni měli jako v té chvíli hned jako jasno. Nenapadá mě teď v současnosti, co bych tak jako řekl. Petr, Bratr Pavluv, a tak to je náš prezident, na to zrovna nesedí úplně, tak nevím, jestli Pavel, Bratr Petruv, to asi také ne.

[5:57] No v devadesátkách, možná v politických kruzích, když by někdo řekl, já jsem Ivan, Bratr Vaškův, tak asi by v těch devadesátkách bylo jasno, že mluvíme o bratřích Havlových. No v každém případě, když řekne Bratr Jakubův, tak všichni v tom museli mít jasno, kdo to ten Jakub byl. Dnes se většina biblistů zhoduje, že vlastně list Judův napsal Juda, Bratr, Páně. Ještě dřív mysleli na to, že by to mohl být přece jenom Apošto, protože v tom kolektivu Apoštulů ve 12. máte také jednoho Judu. Ale dneska se víceméně zhodují na tom, co teďka říkám. Obzvlášť právě proto, že se tam označuje jako Bratr Jakubův. A o Jakubovi, o kterém nebylo sporu v té době, kdy Juda píše list, tak to musel být Jakub, Bratr, Páně. Jakub, Bratr Janův, zebedovec, už byl dávno po smrti, zemřel mu četnickou smrti ve Skucích, 12. kapitola.

[7:07] Další Jakub, který je mezi Apoštoli, tak nebyl tak významný, o něm nevíme prakticky téměř nic. No a pak je tam ten Jakub, Bratr, Páně, který je autorem listu Jakubova, který v druhé polovině skutku Apoštolu už je jednoznačným vedoucím Jeruzálemského zboru. Když se kouknete do skutku, tak i Petr tak nějak jako se vytrácí, o ne, že by se vytratil z Jeruzálemského zboru, ale tak nějak jde do pozadí a na scénu tam přichází naprosto výrazně jako Jakub. Jakub, Bratr, Páně. Když říkám Jakub, Bratr, Páně, když říkám Juda, Bratr, Páně, tak to znamená, že to byli bratři Pána Ježíše Krista. Částečně jako nevlastní. Protože jsou to děti potom z toho manželství Josefa a Marie.

[8:07] My víme, že prvorozený syn Ježíš, tak byl počát z ducha svatého a Josef nebyl jeho biologickým ocem, byl jeho adoptivním ocem, ale potom dál ta rodina, nebo to manželství, měli další děti a jedním z nich byl právě Jakub a jeden z nich byl právě tenhle Juda. Tak jenom abych to potvrdil, jestli pro vás, pro některé je to novinka. I když neměla by úplně být, že rok a čtyři měsíce nebo kolik zpátky jsem tady kázal o Jakubově. Najdete to na internetu, dobře rostlý se jmenuje to kázání, takže asi by to úplně novinka pro vás neměla být, ale zopakují to tedy. Takže v Markovi, šestá kapitola, třetí verž, tak tam je řečeno následující.

[9:07] Je to jakási kritická narážka na Ježíše a je tam řečeno, což to není ten tesař, syn Marín a bratr Jakubův, Jozefův, Judův a Šimonův. A nejsou jeho sestry tady u nás. Takže tady je výčet jeho bratří, Jakub, Jozef, Juda, Šimon. Takže na třetím místě máte Judu. Jsou tam tedy i sestry, ty nejsou jmenované. V době pozemské služby pána Ježíše, jeho bratři v Ježíše nevěřili. Nebyly jeho učetníky, nechodili s ním a ani v něj nevěřili. To nám odhaluje Jan, Janovo evangelium, sedmá kapitola, budu číst druhý až pátý verž, kde je řečeno, byly blízko židovské svátky stánku a jeho bratři mu řekli, jdi odtud do Jucka, aby tam tvoji učetníci viděli skutky, které činíš.

[10:14] Nikdo přece nezůstává se svými skutky v ústraní. Chceli být známi na veřejnosti. Činíš-li takové věci? Ukaž se světu. Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Takže to, co tam Ježíšovi říkali, tak v tom byla jakási možná jako ironie. To nebylo úplně bránovážně z jejich strany. A je tady ten dovětek evangelistiana. Ani jeho bratři v něj totiž nevěřili. Připomínám, že po Ježíšově ukřižování a třetího dne, když vstal z mrtvých, tak poté ještě před letnicemi, po Ježíšově na nebe vzetí ještě, tak těch deset dní do letnic, když se věřící učetníci a nejenom, ale i další, vlastně modlí a čekají na to zaslíbení, které Ježíš dal, že pošle Ducha Svatého, tak mezi těmi modlitevníky, kromě jedenácti apoštolů, pak už vlastně dvanácti, když tam dodali ještě toho dalšího losem, takže nakonec dvanáctka přece jenom, a kromě těch dvanácti apoštolů, tak tam byla matka Ježíšova a jeho bratři.

[11:36] To se podívejte, první kapitola skutku, tak najednou už tam máte bratry Ježíšovi. Takže mezi vlastně evangelií a mezi letnicemi se něco podstatného odehrálo. Pán vzkříšený se dal poznat svému bratrovi Jakubovi, dost možná, že právě i tomuhle judovi. Oni v něj uvěřili a už jsou mezi modlitevníky a čekají na letnice, kdy přišel Duch Svatý a oni byli mezi těmi, na které Duch Svatý také přišel. A ještě jedna poznámka zvláštní, taková dost zapadla. První list do Korintu, devátá kapitola, pátý verš. Tam Apoštol Pavel vlastně se vyjadřuje ke své službě a ke službě, která je vlastně v celibátu, bez ženy, s Barnabášem, Barnabáš rovněž, to stejný.

[12:39] A v podstatě i mnohdy ta Apoštolská služba obnášela to, že i řemeslem vlastně seživili a byli obezřetní v tom přijímat podporu od věřících nebo od zboru. Ne, že by ji nepřijímali, ale byli v tom obezřetní. A v té deváté kapitole k tomu píše následující. Nejsem snad svoboden, nejsem Apoštol, neviděl... Jsem Ježíše, našeho pána, nejste vy mým dílem v pánu, i kdybych pro jiné apoštolem nebyl, provázím se. Vždyť pečetí mého apoštolství jste vy sami tím, že jste uvěřili v pána. Toto je má odpověď těm, kteří mne soudí. Což nemáme právo přijímat od vás jídlo a pití, nemáme právo brát sebou věřící ženu, tak jako ostatní apoštolové i bratři páně, i Petr, i bratři páně.

[13:41] Takže tady už máte bratry páně ve významné pozici, kteří vlastně cestují a slouží církvím. Mezi nimi je pochopitelně ten Jakub, o kterém jsem hovořil, ale klidně si tam dosaďte i Judu. To všechno, co jsem teď řekl, je z písma, ale to označení listu Judova, že autorem listu Judova je Juda bratr páně, tak je samozřejmě hypotéza. Já to nemůžu úplně tady stoprocentně doložit. Je to hypotéza, pro mě platná tak na 99%. Vám to předkládám, abyste s tím naložili, jak chcete, podle svého. Já si tam nechávám to 1%. Že to může být případně ještě i jinak. A pevně doufám, že až se jednou postavím před pána, tak mě za tohle nebude tady jako trestat nebo odsuzovat, proto si tam rád to 1% ponechám.

[14:47] Že to může být i trochu jinak. Je to teorie, je to hypotéza, i když poměrně dneska hodně jako přijímaná. To, co teď budu říkat dál, tak je ještě méně jistý. Je to také hypotéza, teorie. A to je to, že vlastně, když se podíváte na list Judov a druhý list Petrov, který jsme minulý týden právě dobrali, tak mezi těmi listy je velká podobnost. Hodně výrazná. A to až taková, že tam je literární závislost. A teď je otázka, kdo od koho opisoval nebo kdo na kom byl závislý. Jsou autoři, kteří říkají, že chronologicky primární nebo první byl druhý list Petrov a Juda byl až ten druhý. To znamená, že by Juda byl závislý na Petrovi. A jsou autoři, kteří tvrdí přesný opak, že list Judov je chronologicky první a že Petr byl ten, kdo je alespoň z části na listu Judově literárně závislý.

[15:55] Což možná některé lidi dráždí, možná i vás v tuhle chvíli. Já se přikláním k téhle variantě a dávám této teorii, hypotéze, tak 51%. Zase to ponechám na vás, jak vy s tím naložíte. Tohle už je daleko méně jakoby jistý. Tak jenom to dopovídám a půjdeme už potom přímo do textu. Dopovídám to, že si opravdu myslím, že Juda, bratr páně, byl Petrovým sekretářem, chcete-li tajemníkem. A je dost možný, že byl potom i redaktorem, nebo konečným redaktorem toho druhého listu Petrova, který potom jako vydal jako Petru v testament. Samozřejmě s Petrovým pověřením, s Petrovým rozhodnutím a Petr je tedy na základě toho, co teď říkám, jako autorem. Ale Juda tam mohl hrát velmi důležitou roli.

[16:57] To, pokud by vás nahodu odráždilo, že první a druhý list Petru se velmi liší ve stylistice, ve slovní zásobě a tak dále, pokud byste je porovnávali, tak to může být právě vyřešeno tím, že tím Petrovým sekretářem byl Juda, který nakonec jako redaktor, možná už po Petrově smrti dokonce, ale s jeho pověřením, s jeho pokyny ten druhý list Petrov sestavil a dal k dispozici. Teď trošku do praxe, když... Petr měl tedy sekretáře tajemníka, také bych takového jednoho bral. Pokud by se tady někdo takový našel, tak se mi prosím přihlaste. Určitě bych sekretáře tajemníka uvítal. Možná celý sbor by uvítal nakonec sekretáře nebo tajemníka do budoucna. Při téhle velikosti sboru. V té době to nebylo nic mimořádného. A poštol Pavel používal také služby takových lidí. Když se podíváte list Římanum, který jsme tady rozebírali, tak list Římanum fyzicky nepsal Pavel.

[17:59] Tam byl písař, který to sepisoval, dokonce se tam na konci listu Římanum odhaluje. Myslím literárně. Tak, ty verše, které jsou před námi. A teď už to snad nebude o teorích a hypotézách. To podstatné, co tady Juda nám chce říct, já bych řekl pro tuhle chvíli, pro účely dnešního kázání, to nejpodstatnější, tak jsou tři myšlenky, které všechny vlastně se dotýkají jedné věci. V tom první verši je řečeno, že píše vlastně lidem, kteří jsou zachovávání pro Ježíše Krista. Takže věřící boží lid, církev, které považuje za ty, kteří jsou zachovávání pro Ježíše Krista.

[19:03] Jsou milovaní, jsou povolaní, ale jsou také zachovávání. A to je i pro nás v současné době velmi důležitá myšlenka. To platilo tehdy, to platí i dnes. Každý, kdo je boží dítě, každý, kdo patří pánu Ježíše Kristu, dal mu život, uvěřil v něj, tak je zachováván. A když je tam řečeno zachováván, to znamená v pasívu, v trpném rodu, tak je jasný, že ten, kdo zachovává, je sám Bůh. Sám náš pán se stará o to, abychom byli zachováni. A myslím si, že to je povzbuzující informace. Že když si uvěřil v něj, když si uvěřil v Ježíše, tak sám pán se stará o to, aby si byl zachováván. Potom okus dál, to je ve třetím verši, Juda nejprve odhaluje, že chtěl psát vlastně povzbuzení o společné záchraně.

[20:07] Tak nejprve měl vlastně tu motivaci, aby napsal dopis o záchraně. Zase o záchraně božího lidu. My všichni, kteří patříme Ježíši, věříme v něj, tak jsme zachráněni. A o tom Juda chtěl psát. O společné záchraně božího lidu. A ještě okus dál. Je řečeno, že vlastně víra, kterou máme, která do nás byla vložena, byla jednou provždy svěřena svatým. Jednou provždy svěřena svatým. Když jsi uvěřil v Ježíše, tak skutečně ti byla svěřena, byla ti dána víra. Jednou provždy. Je to do tebe vloženo. Skrze ducha svatého. A platí to každého dne. Když se ráno probudíš, tak se probudíš. A stále v tobě je víra, která jednou provždy do tebe byla vložena.

[21:13] Každého dne. Bez ohledu na to, jestli se ti daří dobře nebo zle. Jestli jsi zdráv nebo nemocen. Jestli jsi pronásledován. A nebo jestli člověk leží v hodině své smrti. Bez ohledu na lidský stav, na lidskou situaci, ať je jakákoliv, tak je tady řečeno, nebo je tady řeč o víře, která byla jednou provždy svěřena svatým. A všechny tyhle tři myšlenky nám mají sloužit k povzbuzení. Že na takhle pevném základě... stojíme. A ono by se dalo ale říct potom, a tak co dál, co teď jako? Když všechno už je dáno, když jsme zachovávaní, jsme společně zachránění, spasení, tak je vůbec nějaká jako hrozba, nebo je třeba něco dělat.

[22:13] No a Juda tady, přestože původně chtěl psát o naší společné záchraně, tak nakonec rozhodl napsat po vzbuzení, abyste vytrvale zápasili o víru. Není to tak trochu protimluv? Víra, která jednou provždy byla svěřena svatým a najednou je tady řečeno, abyste vytrvale zápasili o víru. Je ti to svěřeno, je to v tobě, duchem svatým je to do tebe vloženo, ale současně, my všichni, ale každý z nás i osobně zvlášť, má zápasit o víru. A zase každého dne. Každého dne má zápasit o víru, která ale přece byla jednou provždy svěřena svatým. Skoro bych byl v pokušení tady mluvit o tom, jak zápasit. Ale ten text, který jsme přečetli, o tom nemluví. Tam žádný jak v tuhle chvíli není.

[23:14] K tomu, jak se nakonec částečně dostaneme až ve třetím kázání, až na konci listu Judova. Tak pokud byste náhodou byli někdo netrpělivý, tak si to doma přečtěte celý ten list, určitě tím neuděláte chybu. A na konci najdete i to jak. Ale v tom textu, který jsme prošli, zatím žádný jak není. Ale je tam proč. Proč vůbec bojovat? Že čtvrtý verš začíná slovem neboť. Protože. Zápasit proč. Z jakého důvodu? No protože se do božího lidu, do církve, vloudili někteří lidé, kteří jsou dávno předem zapsáni k tomu odsouzení. A tak dále. A teď vlastně odsud až do šestnáctého verše je to judová nakladačka tady těm falešným učitelům, bludařům, tady těm, kteří se vloudili do církve.

[24:23] A mnohdy v těch šestnácti verších dělá narážky na starý zákon. A já si tady ani nebudu moc dovolit, abych každou to narážku úplně přesně rozebíral. A současně vidíte, že juda předpokládal znalost starého zákona. Mimo jiné zase po vzbuzení, Len tady, myslím, mluvil o čtení studia, o studiu božího slova Bible, tak juda nás k tomu zase ponouká. Že jenom naznačí narážky na starozákonní příběhy, nebo dokonce i na příběhy, které ve starém zákoně nejsou. A pokud starý zákon neznáme, tak nebudeme vědět, o čem je řeč. A dokonce ani nerozpoznáme, že vlastně některé ty výroky, které tam jsou, tak ve starém zákoně vůbec nejsou. A k tomu si dostaneme příště. Takže k tomu proč? No, protože jsou lidé, kteří se vloudili.

[25:25] Když tam máte sloveso vloudit, tak to je jako nějaký nestandardní vstup do církve. Mezi boží lid, když se někdo vloudí. To není něco normálního. Ježíš je branou nebo těmi dveřmi, skrze které my vstupujeme. Do božího království je třeba jít tou úzkou cestou. Ale také víme, a o tom také Ježíš mluví, že vlastně do toho pole, kromě toho pravého semene, chcete-li obily, tak bylo po tajmu. Roze se to, co to máme v Novém zákoně. Koukol. A když služebníci chtěli vlastně to vytrhat, tak Ježíš řekl, to není možné dělat.

[26:27] Ten čas přijde až jednou. Teď to ještě není možný dělat. Vytrhali byste i obily s tím. To znamená, písmo nám odhaluje, už od Ježíše a poštolové o tom mluví, že se s tím počítá. Že v božím lidu, v první církvi, byli ti, kteří se vloudili. Kteří ve skutečnosti do božího lidu nepatří. Nebo je tady řečeno, že dávno předem jsou zapsáni k tomu odsouzení. Tam je sloveso jako psát a ještě předponá něco před tím. Takže my to musíme trochu obsat. Předem zapsání k tomu odsouzení. Že to ve skutečnosti není boží lid. Že to ve skutečnosti nejsou nejsou ti, kteří patří pánu. Ale vloudili se do božího lidu. A ti jsou nebezpeční. Ti ohrožují boží lid.

[27:27] Falšným učením, sváděním, svou bezúzností, svým prostě charakterem, svým způsobem života. A nakonec s tím vším zapírají našeho jediného vládce a pána Ježíše Krista. O kousek dál, to bude zase příště, tak ohrožovali boží lid, že vlastně úplně znesvětili nebo poskvrnili i setkávání božího lidu. Ty agapy, ty hody lásky, nebo dokonce večeří páně. Je tady řečeno od toho pátého do toho sedmého verše tři situace, které ukazují na soud. Že v minulosti, ve staré smlouvě, čteme o situacích, kde se hospodin projevil soudem. A že vlastně tenhle soud je jakýmsi příkladem, že i vůči těmto lidem, kteří se vloudili do církve, tak je věřčen soud.

[28:33] A ten soud přijde. Ty tři příklady jsou nejprve, když Izrael vlastně byl hospodinem vyveden z egyptské země, přišli na poušť, no ale na poušti nakonec celá ta generace, celá ta první generace na poušti během těch 40 let zahynula. Nevstoupili do země zaslíbené. Kromě Jozua a Káleba. Oni vyslali tehdy 12 zvědů, mezi nimi byl právě Jozua a Káleb. A když se vrátili, tak tady ti zvědové, kteří proskoumali tu zaslíbenou zemi, tak tu zemi pohaněli. A vlastně byli příčinou strachu a nevěry. Tam přišel přímý boží soud. Těch deset lidí tam zahynulo. Těch deset vůdců zahynulo. Okamžitě. Zachráněn byl pouze Jozua a Káleb, kteří povzbuzovali, že přece jako vstoupíme, že přece tu zemi, když nám ji hospodin vydal, tak prostě ji obsadíme.

[29:38] A byly to pouze tito dva, kteří nakonec do země zaslíbené s tou novou generací vstoupili. A celá ta první generace, která se nechala naočkovat tou nevěrou, a dokonce se chtěli vrátit zpátky do Egypta. A vlastně nevěřili hospodinu Bohu, který je vyvedl skrze divy a zázraky. Vzpomeňte si, co se dělo, když vycházeli z Egypta. To byla tak koncentrovaná boží moc, oni měli tak výraznou zkušenost s boží moci, ze zázraky divy a znameními, že proto ta přísnost, že tady se projevili nevěrou a hospodin řekl, že nikdo z nich nevstoupí. A jenom taková poznámka, která mi napadla včera, když jsem nad tím přemýšlel, tak tam je řečeno, že od 20 let nahoru nevstoupí. Tak jestli někdo z nich měl 20 let a pokud chodil po té poušti 40 let, Možná míň, ale maximálně 40 let.

[30:41] No tak se dožil 60 let. A víte, kolik se dožil Možíš? 120 let. Takže těhle lidé se maximálně, někteří z nich se dožili maximálně poloviny jeho věku. Někteří možná míň. Takže je to takové varování. Kam až to může směřovat, ten boží soud a to, co s tím je spojeno. Tak to je ta první situace. Druhá situace, anděle, kteří se vzepřeli v uči Bohu, nezachovali své knížectví a opustili vlastní příbytek, nebo to postavení, nebo tu svou službu, tak zachovává vlastně Bůh ve věčných poutech pod mrákotou k soudu Velikého dne. Takže tady je naznačen vlastně i to selhání, nebo ta vzpoura v tom duchovním andělském světě, do kterého nemáme nějaký úplně velký vlet, ale přesto je to realita.

[31:51] A i tyhle vzpurné původně anděly, dneska bychom řekli nečisté duchy, nebo prostě padlé anděly, tak čeká soud. A jsou v tom stavu nějakého uvěznění, prostě udržování až do soudu Velikého dne. Tady by se dalo mluvit o některých souvislostech z Geneze, tam jak ti synové boží vstupovali k dcerám lidským, možná to míří tam, ale nechci to úplně rozebírat, protože to by bylo na velkou diskuzi. Mnohé víc by se to hodilo na biblickou hodinu, ale vypadá to, že možná Juda směřuje tímhle směrem. V každém případě zůstaňme pouze u toho jednoho závěru, že prostě i anděly, kteří se vzepřeli Bohu, tak jsou udržováni vlastně ve vězení a čeká je soud. A ta třetí situace, to je Sodoma a Gomora, ten příběh známé, je to z Geneze, vlastně města, které byly vlastně hospodinem vykaličené, nebo jaké sloveso k tomu použít, kde se projevil ten soud vlastně jako fatální, jako okamžitý a ty města byly úplně jako zničené.

[33:18] Je tady zajímavá, zase jenom poznámku k tomu, zajímavá souvislost, že vlastně propadly smělstvu a ten studijní tam má, odešla za jiným tělem. A teď je otázka, co je myšleno tím jiným tělem. Studijní má dole v poznámce odala se nepřirozenému, nepřirozenému sexu. Ale to je v poznámce, to není v božím slově. V božím slově je, že odešla za jiným tělem. Takže to jsou tři příklady soudů, které vlastně nakonec budou souviset s trestem věčného ohně. A je to varování, je to varování pro ty, kteří se vloudili do božího lidu a na těch, kteří četli judův list, který původně chtěl psát o společné záchraně, tak na nich je, aby bojovali o víru, zápasili o víru.

[34:25] A ten zápas se projevuje určitě mimo jiné tím, že mají rozpoznávat tady ty bludaře, tady ty falešné učitele a mají se učiním postavit. Já chci skončit pozitivně, tak se vrátím ještě zpátky k těm třem základním myšlenkám, že my, kdo patříme pánu Ježíši, tak jsme bohem zachovávaní, patří nám společná záchrana a byla do nás zbložená víra, která je jednou... pro vždy svěřena světým. A tohle všechno je z boží strany. Na nás je samozřejmě, abychom zápasili, když jsme povolaní, abychom také doběhli, abychom také boj dokončili, ale tohle všechno je nám darováno. A já si myslím, že to je dobrá zpráva, to je dobré si připomínat i dnešního dne a může to být i předmět děkování v naší modlitelní chvíli.

[35:27] Děkuji.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20240225/list-jud-v-1-7 · Aktualizováno: 2026-10-15