# Modlitba

> Kázání ze dne 24. 3. 2024, Skutky 12:1-12, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 24. 3. 2024
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Skutky 12:1-12
- **Délka:** 36:07
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-03-24-Modlitba-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-03-24-Modlitba-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pán kazatel vás zdraví, dobré ráno. Jsem moc vděčný, že máme premiéru. A vždycky, když jsou premiéry, tak to znamená, že je život, že je život od Boha. Je super, že máme premiéry. Takže jsem rád, že Pavel může uvádět, že to mohl dnes zkusit. A věřím a doufám, že budeme pokračovat. Třeba se jednou také staneš, pán kazatel. Je také super vidět, že humor nevymírá. Tak to jsem rád. Ještě než se dostaneme ke slovu, tak přece jenom bych rád zareagoval právě na tu premiéru. Je dobré si uvědomit, a jsem za to vděčný, že mezi námi Bůh povolává v mladé generaci další a další do služby.

[1:05] Tak si jenom připomeňme, že právě Pavel studuje kromě své vysoké školy ještě také dálkově teologii. A připravuje se na službu. Takže Pavel Chmelaš, alias tedy jako Pavlik. A kousek vedle máme Nikolu Švarcovou, alias Nikču. Další člověk, který se připravuje na službu studuje teologii, nebo prostě biblickou školu Boží slovo, tak jsme za to vděční, jsme za to rádi. A když to budete schopni pojmout do svých modliteb, třeba i pravidelně, tak bylo by to žádoucí, bylo by to velmi dobrý. A v této souvislosti jsme moc rádi, že jsme sbor, který má více do generací, že jsme tady všech možných věkových skupin. A já osobně to považuji za výsadu, výhodu, přednost.

[2:13] Ono to na jednu stranu obnáší nejrůznější pnutí, které musíme vzájemně řešit, ale ta pnutí jsou zdravá a žádoucí a dobrá. Celá řada sborů má jenom jednu generaci, a to třeba tu nejstarší. A to bych nikdy nechtěl. Takže my jsme moc rádi, mladí lidé, že vás tady máme. Slyšeli jste dobře? Jsme rádi, že vás tady máme. Pevně doufám, že to je i obráceně. Že jste rádi, že máte starochy. Protože vznikají zase dneska i takové trendy, že jsou zbory zase obráceně, čistokrevně jenom mládežnické. A jedno i druhý považuji, já osobně to považuji, za docela mimo. Je výhoda, je výsada, když jsou generace od dětí až po nejstarší. Je to zdraví, je to v pořádku, když se podíváte na písmo, tak tam máte celou řadu pokynů, slov, které se týkají mezigeneračních záležitostí.

[3:21] Takže písmo počítá s tím, že to tak prostě bude. A takové ty moderní trendy, jako vybrat si cílovku, mladé, úspěšné, bohaté, šikovné, univerzitní město, pokud možno Praha, Brno nebo Olomouc, Karvina ne. A na Přerov zapomeňte. Doufám, že tady se nikoho neuvrazil teď. Na Znojmo zapomeňte. Na Břeclav zapomeňte. Naopak, já si vážím, když někdo je povolaný bohem právě do Přerova, právě do Znojma, právě do Břeclavy a třeba do té Karvine. Nebo do toho Havířova. Takže když někdo má za cílovku prostě mladé, talentované, bohaté, úspěšné a podobně, a pak ještě nese praporek, je úspěšný zakladatel sboru, tak to nevidím jako nějak extra úplně tady tohle. Takže díky Bohu za tenhle sbor, díky Bohu za to, že tady máme všechny generace, jsme za to moc rádi.

[4:21] A samozřejmě... Měte mladé generaci přeji jenom to nejlepší a to, aby si vás Bůh povolával, aby vás formoval a aby z vás povstaly další generace, která převezme štafetu. Tak a už pomalu kážu, takže do božího slova. Skutky a poštolu 12. kapitola a budu číst od 1. do 19. verše z českého studijního překladu. Je to trochu další úsek, ale pro celou tu souvislost bych rád přečetl těch prvních 19. veršů 12. kapitoli Skutků a poštolu. V té době král Herodes vztáhl ruce, aby ublížil některým z církva. Janova bratra Jakuba zabil mečem.

[5:22] Když viděl, že se to Židům líbí, pokračoval a zmocnil se také Petra. Byly právě dny nekvašených chlebů. Zatkl ho, dal jej do vězení a svěřil ho čtyřem čtveřicím vojáků, aby ho hlídali. Po velikonocích ho chtěl předvést předlit. Petr byl tedy střežen ve vězení a církev se za něho vytrvalé modlila k Bohu. Noc předtím, než jej Herodes hodlal předvést, spal Petr mezi dvěma vojáky, spoután dvěma řetězy. A stráže před dveřmi hlídali vězení. A hle, pánův anděl se u něho postavil a vcelé zazářilo světla. Udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl, rychle vstáň. A řetězy mu spadli z rukou. A anděl mu řekl, opásej se a obuj si sandály. On tak učinil.

[6:24] I říká mu, obleď si plášť a pojď za mnou. Vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že to, co se skrze anděle děje, je skutečné. Myslel si, že má vidění. Prošli přes první i druhou stráž. Přišli k železné bráně, která vedla do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. I vyšli, prošli jednou ulici a náhle od něho anděl odstoupil. Petr se vzpamatoval a řekl, teď opravdu vím, že pán vyslal svého anděla a vysvobodil mě z hrodovy ruky a ze všeho, co židovský lid očekával. Když si to uvědomil, přišel k domu Marie, matky Jana zvaného Marek, kde byly mnozí zhromáždění a modlili se. Zabouchal na dveře brány a přišla otevřit služka jménem Rodé. A když poznala Petru v hlas, radostí ani neotevřela bránu, ale vběhla dovnitř a oznámila, že Petr stojí před branou.

[7:27] Ale oni řekli, blázníš? Ona však tvrdila, že je tomu tak. Oni říkali, je to jeho anděl. Ale Petr nepřestával tlouci. Když otevřeli a spatřili ho, byli ohromeni. Pokynuli jim rukou, aby mlčeli a vypravovali jim, jak ho pán vyvedl z vězení. Nakonec řekl, oznamte to Jakubovi a bratřím. Pak vyšel a odebral se na jiné místo. Když nastal den, byl mezi vojáky nemalý rozruch nad tím, co se stalo s Petrem. Herodes ho hledal a nenalezl, vyslechl stráže a rozkázal je odvést k popravě. Potom se stoupil z Jucka do Cezareje a pobýval tam. Tak asi by bylo potřeba nejprve si k tomu textu říct několik informací, abychom mu lépe rozuměli, nebo abychom mu vůbec rozuměli.

[8:31] Takže na začátku je řečeno, že vlastně Herodes zasahl proti věřícím, proti církvi a nechal popravit, zabit mečem. Janova bratra Jakuba. Není to tady víc rozvedeno, jak se to stalo, proč se to stalo, ale když je tady řeč o Jakubovi, tak je to jeden z dvanácti apoštolů. Je to bratr Jana, to znamená Zebedeovec, Jakub Zebedův. Brácha od toho, kdo napsal evangelium podle Jana a Janovi dopisy a případně zjevení. Jeden z nejdůležitějších apoštolů, jeden z těch tří, kteří byli Ježíši hodně blízko, tak umřel mučetnickou smrti. Byl popraven. Tak to je dobré mít na paměti a když potom naopak na konci Petr říká, oznamte to Jakubovi, když odchází, tak pochopitelně to není tenhle Jakub, který byl popraven.

[9:36] Takže to už je zas jiný Jakub, který je na scéně a který hraje v církvi velmi podstatnou a důležitou roli a také apoštol, ale v tomhle případě Jakub Bratrpáně. Autor listu Jakubova a brácha toho Judy. Jehož dopis jsme tady společně rozebírali. Byť tedy připouštím, že to je teorie, hypotéza. To judovo autorství. Ale tenhle Jakub tedy je Jakub Bratrpáně, který vlastně už potom v druhé části skutku apoštolů patří mezi vedoucí, nebo je ten hlavní vedoucí Jeruzalemského sboru. Tak abychom rozuměli těm zmínkám Jakub, Jakub, tak o koho se jedná. Pak tady máme toho Heroda. A tak k tomu je potřeba si také něco říct, protože těch Herodů byla celá řada. To byl celý rod.

[10:37] A jistě, že to není ten Herodes veliký, který se snažil vlastně fyzicky zlikvidovat malého Ježíše, tak ten to není. To je zakladatel rodu, ten Herodes veliký. A tenhle Herodes, o kterém mluvíme, tak je jeho vnuk. Takzvaný Herodes Agripa I. On se stal králem tedy a králem byl krátce. Jenom v letech 41 až 44 po Kristu. Jenom tři roky vládnu, tři, čtyři roky vládnu krátce. A takže je to jeden z těch potomků Heroda, nebo toho rodu Herodova. A jeho život byl teda velmi pohnutý. Vůbec to neměl jako jednoduchý. A to teďka neříkám, abych ho nějak tady hájil to vůbec. On to byl docela podvrťák, ale tak jako většina toho rodu. Ale jeho dětství znamenalo to, že vlastně otec, syn toho Heroda velikýho, Aristobulos, tak byl jeho vlastním otcem, tím Herodem velikým, popraven, ještě se svým bráchou.

[11:56] A spunktoval to jejich nevlastní brácha, další ze synu, Heroda Velkého. Tak ten prostě politikařil, intrikařil a dosáhl toho, že otec tady ty dva nechal popravit. No a tady ten, který to celý spunktoval, tak za tři roky poté byl také popraven. Takže taková neúplně standardní rodina. A nikomu bych nepřál takovou rodinu. Takže on potom vyrůstal v Římě, v blízkosti císařské rodiny. A tamto jeho drama ještě také neskončilo. On se tam dopustil urážky císaře. A to se také tak úplně běžně neodpouští. Nevím teda pod vlivem čeho, nebo prostě jak se to stalo, ale prostě urazil císaře a skončil ve vězení. Ale potom následující nebo nastoupující císař tak ho osvobodil a naopak.

[12:57] Byl v přízni a stal se potom tedy králem. A další císař jeho pravomoc ještě rozšířil. Takže to bylo nahodně. dolu ten jeho život. Mimochodem jeho maminkou byla jakási Mariamne, což byla jedna z manželek toho Heroda, což byla jedna, pozor, ne maminka, ale jeho babička. Jeho babička byla Mariamne, to byla jedna z manželek toho Heroda Velkého a vlastně to byla žena, která byla z rodu nebo z potomku hasmoneovského rodu, což byl původní židovský královský rod. A ten Herodes Veliký jako pohan, jako cizinec, idumejec, si vzal za ženu a tenhle člověk vlastně, o kterém teď mluvíme, ten Herodes Zagrypa I, byl tedy i z té židovské královské krve, proto ho židé měli rádi.

[14:00] A on se jim potom chtěl ještě zalíbit, proto nechal toho Jakuba popravit. A protože se to židům líbilo, tak chtěl potom nechat zlikvědovat Petra. Tak to jenom navysvětlenou ještě k tomuto člověku. Zemřel rozežrán červi, jsme tam potom četli kousek dál, nebo teda máte možnost to číst o kus dál. Takže jako náhla smrt, taková hodně náhla, zase docela nevybíravá, byl to přímý boží trest a umřel ve svých 54 letech. A možná ještě znovu připomenu tu dobu jeho vlády, abychom si zařadili celý ten příběh. Že vládl 41 až 44, tak jsme na začátku 40. let. A když si vezmete, že ukřižování, vzkříšení pána letnice, tak jsme někde kolem roku třeba 30, tak dejme tomu, že jsme deset a více let po vzniku církve v tuhle chvíli. Jenom abychom rozuměli těm souvislostem.

[15:01] Takže to je ten Herodes Agripa I. Jeho syn byl Herodes Agripa II. Ten potom ve skutcích působí dál a Apoštol Pavel svědčil před ním a vlastně ho evangelizoval. On tam tehdy vyznal, málo bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem, ten Agripa II. To je syn tady toho Heroda Agripy I. Tak a možná, že to je k těm reálím tak zhruba všechno, abychom tomu textu rozuměli. A já mám dnes na srdci téma modlitby. Modlitba je jako něco nesmírně důležitého a v tom textu to je naprosto znát. Kde máte na scéně židovský lid, kterému se líbí likvidace křesťanů, máte tam krále, který křesťanům není nakloněný a naopak chce židovskou přízeň, je to politikaření, čístokrvné politikaření, populisticky, kde nejde o žádnou spravedlnost, kde nejde o nějakou vinu, nevinu, nic takového, prostě zalibit se davu za jakoukoliv cenu a tak věděl, že se to židům líbí, tak dobrá, tak je na pořadu dne další a to je Petr.

[16:30] A Petr tedy byl začen a je ve vězení a vzhledem k tomu, že Petr už zažil, že byl zázračně z vězení vyveden, když se podíváte na skutky a poštolu, takže už měl jakousi pověst v tomhle slova smyslu, tak se tentokrát jako ten Herodes jako zajistil. Čtyři stráže po čtyřech. A den před vlastně vyvedením k jakémusi procesu, dovedete si představit, co by to bylo asi za proces, jako zapomeňte na nějakou spravedlnost, jako to je proces, jak jsme tomu říkali za komunistu, vykonstruovaný, kde dopředu je jasný, jaký bude rozsudek, jako jo. Prostě Petr věděl, že ho čeká smrt. A ještě na základě toho, co mu Ježíš kdysi řekl, tak to mohl i reálně očekávat, že se to stane. Tak tam leží v kopce. Svázán řetězy a dva vojáci vedle něj, to znamená zajištěn, to je jako naprosto bezpečný, to se jako nemůže stát, aby z toho vyvázal.

[17:42] Politskup za to neřešitelná situace, neřešitelná. Dva vojáci vedle vás, řetězy, to je kov řetěz, neřešitelný. Všimněte si Petra, jak na to reaguje. Petr, Petr spí, spánek spravedlivých, pokoj, který převyšuje každé lidské pomyšlení, člověk smířený s Bohem, vydaný Bohu. Já nevím, jestli bych dokázal spát. Petr spí. Jsem v božích rukách. A spal takovým způsobem, že když potom tam do něj, teď nevím, co tam je za výraz, ale udeřil. Ne, pohladil a Petříčku. Udeřil. Tak, tak, že to zafungovalo, že se vůbec probral a ještě pořád měl pocit, že je snad v nějakém vidění.

[18:45] A ten stav ještě nějaký čas trvá. Kde měl pocit, že jako není, tak nějak jako v realitě úplně. A čemu se divit, jako když vedle něj anděl. A když kov najednou prostě, jak kdyby byl z papíru všeho. A brány se otevřou sami od sebe. Velmi nadpřirozená záležitost. Případně pro posluchače, kteří nás posloucháte někde přes aparáty, já věřím v Boha zázraku. Jenom trošku komentář, že jsem při smyslech to, co tady teď vykládám. Věřím Biblii, věřím to, co tady čteme, že je realita. A věřím, že ten, který řekl slovem a vznikl vesmír a vznikl život, tak, že je mocem takhle zasáhnout. Anděla jsem nikdy neviděl, ale věřím, že to je možný. Tak jenom na vysvětlenou pro posluchače někde v pokojíčcích. Tak, velmi nadpřirozená záležitost.

[19:47] Pak je tam, kromě toho židovského lido, který vlastně si přeje likvidaci křesťanů a Petra, tak je tam církev. A církev reaguje úplně jinak. Církev se modlí. Boží lid se modlí. Na začátku, to je, teď si neuvědomuji, která to je věta, kdy se církev modlí, tak když tak mě pomožte, to je jeden z těch prvních veršů, tak tam je výraz řecký ektenos, což znamená horlivě vytrvalé. Že se církev modlila horlivě vytrvalé. Je to výraz, který původně, teda v podobě přidavného jména znamenal napjatý a potom sekundárně od toho horlivý vytrvalý. Takže církev se napjatě, chcete-li, horlivě vytrvalé modlila. Je to v pátém verši.

[20:48] Děkuji, sestře, asistence, za spolupráci. Nejenom, že se modlila, ale že se modlila skutečně horlivě a vytrvalé a všimněte si také toho času. Jako ne modlitebka v pět hodin od poledne po práci do šesti a desetom, ale v noci. To byla jako noční modlitebka. Jinak církev se běžně modlila. Jedno ze znamení, když vznikla církev v Věru Zálemě je, že byly spolu, ale také, že se modlili. Takže modlit by to bylo něco naprosto běžného, přirozeného, co první církev jako provázelo. A v této situaci, kdy skutečně šlo do tuhého, a bylo to beznadějný, tak církev se modlí zhromážděná v noci, asi neřešili úplně nějaké časové limity a volali k Bohu. Zhromáždění v domě u jakési Marie.

[21:50] Taky Jana zvaného Marek. Tak ještě jedna reálie, na to jsem zapomněl na začátku. Dům, kde se církev běžně scházela, byl to dům bohaté ženy, protože tam byla služka, služebná, takže bohatá žena, bohatá domácnost, která dávala svůj dům k dispozici pro církev, pro boží lid. Kostely nebyly modlitevny, nebyly, nic takového neexistovalo. Takže po domích. Takže pokud tam někdo měl větší dům a dal ho k dispozici, tak to bylo požehnání pro ten zbor nebo pro tu církev. No a byla to maminka Jana zvaného Marek, tak to je evangelista Marek, autor Markové evangelie. Tak u něj doma, nebo u jeho maminky se scházela církev. Pozdější misionář a pozdější spolupracovník Petra, a právě od Petra ten Jan Marek měl prostě naposlouchaný evangelium a napsal první evangelium a potom spolupracoval i s apoštolem Pavlem.

[22:57] Takže církev se modlí v noci a stal se zázrak, o kterém jsme tady před chvíli mluvili. Otázka zní, jak by to vypadalo, kdyby se církev nemodlila. To je spekulativní otázka, v tom textu to není řečeno, já tedy dávám jenom tuto řečnickou otázku, ale mám za to, že je nesmírně důležitý, když se církev modlí. A právě proto, že se církev modlila, tak mnoho věcí se dělo. A obráceně, kdyby byla církev laxní a nemodlila by se horlivě, vytrvalé, s napětím, napětě, tak by možná mnohé věci nebyly. Písmo nám na mnoha místech ukazuje, že modlitba je nesmírně jako důležitá. Ta církev měla tuhle přednost, boží lid měl tu přednost, že se opravdu modlil. On nebyl úplně geniální.

[23:57] Jako všimněte si, že když potom teda Petr byl zázračně vysvobozen a přichází a ta služka zachovala docela jako zdravý rozum, akorát s radostí a v radosti nebyla schopna Petrovi teda otevřít a nechala ho před barákem a valila prostě ke svým, kde střízlivě a podle pravdy řekla Petr je tady, znala ho podle hlasu, ho znalaš. Tak co jí řekli? Ty blázníš. Církev se modlí a hospodin to vezme vážně a ty blázníš. Ona říká, ne, neblázním, to je Petr. A oni, no tak to bude, tak to bude jeho anděl. Jako co to je za věrouku tady tohle? Jako co to mleli? Jako jak Petrův anděl, ty jo? Jako v to někdo věříte tady? Jako to není úplně ortodoxní víra tady tohle. Tak to tam před dveřma mluví Petrův anděl.

[25:02] Tak vidíte, že jako ne všechno bylo úplně jako vcajku. Ale modlili se. Ani my nejsme úplně jako geniální církev. Možná tady taky kde, kdo, leda, s co věříme. Sem tam taky něco meleme. Ale když se církev modlí, hospodin je milostrný. Jako naše nedostatky a to, s čím ještě má co dočinění. A on s námi ještě bude jednat a on nás bude proměňovat. On s námi bude pracovat. A přesto se ke svým nedokonalým, ale modlícím, volajícím, hledajícím boží přítomnost, tak se přiznává. Tady se to stalo. I my to potřebujeme. I my potřebujeme být církev, která se modlí, která volá. Je spoustu výzev. Dneska budeme mít zborovku. A tak uvidíme, že budou výzvy. Že jsou potřeby. Že jsou výzvy.

[26:03] Modlitby jsou nesmírně důležitý. Robert tady dává dohromady modlitevní řetěz. K čemu se připojit? Vemme to vážně. Přidejme se, zkuste jeden den, nebo pokud je to nad tvé možností půl den, hodinku, někdo víc, podle našich možností, podle toho, jak jsme v modlitbách, prostě zkušení, zapojíme se do toho. Přidejme se do modlitb, které jsou nesmírně důležitý. Ty přiležitosti tady jsou a ty potřeby jsou tady také velké. Tak a ještě jedno také svědectví vám k tomu řeknu. Církev má ráda někdy svědectví. Já jsem moc rád a jsem vděčný za ty, kteří, a teď budu mluvit, je to svědectví, tak budu mluvit osobně.

[27:03] Jsem rád a jsem vděčný za ty, kteří se za mě modlí a vím o některých i tady v tomhle sboru, že se za mě modlí a že se za mě modlí pravidelně a dokonce takovým způsobem, že ani já sám za sebe se nedokážu tak modlit. To neříkám úplně na svoji dobrou pověst. Takže si moc nesmírně si váží modlitevníků. V tomhle sboru, ale i na jiných místech. Já už jsem o tom mluvil, že si takových modlitevníků vážím. A že modlitby mohou mít význam, tak mám takovou čerstvou zkušenost a právě proto o tom chci mluvit. Že byl jsem na vyšetření mého orgánu nemocného, to znamená JATER. To je takové vyšetření, které probíhá tak jednou za dva, za tři roky. Speciální, které ani ve znojmě nejsou schopni zajistit. Takže jezdím do Brna, do fakultní nemocnice, do Bohunic.

[28:06] A to vyšetření se jmenuje jako elastografie JATER. To je speciální ultrazvuk, který dokáže nějakým způsobem analyzovat vlastně strukturu a elasticitu jako JATER toho orgánu. Což je jako mimořádná možnost, že vlastně to nahrazuje takzvanou punkci. To, co dřív jsem musel prostě píchnout do těch JATER a vytáhnout kousek těch JATER, tak dneska se řeší touhle cestou. Tak já jsem rád, že nějaké ty středověké metody nemusím podstupovat. Takže jsem za svůj život na tom byl třikrát. Je to poměrně moderní výdobitek jako vědy. A nejprve jsem měl kdysi, ještě možná řeknu takhle. Tam je škála 0 až 4. 0 to je naprostá většina z vás. Máte zdravé JATER, tak máte 0.

[29:06] 4 už je poslední stádium CIRHOZA. Takže se takhle jakoby zkoumají ty JATER. A já svého času jsem měl před lety 2 až 3. A když jsem nastupoval do Olomouce, tak jsem měl druhé tohle vyšetření a bylo tam zlepšení z 2 až 3 na 2. A pro mě to bylo jakési znamení, jestli půjdu nebo nepůjdu do Olomouce. Kdyby tam bylo zhoršení, tak by žádná Olomouc nebyla. A protože tam bylo zlepšení, což byla pro mě tehdy dobrá zpráva, tak to bylo jedno ze znamení určitých nebo prostě takových těch rozhodování, že teda můžu podstoupit něco takového, jako je služba Olomouci. No a teď, když jsem byl na tom vyšetření, tak ptám se pana doktora, co, jak to vypadá a on řekl, no je to na nule.

[30:07] A jsem na něho koukal, jsem vůbec jako, asi možná jak tam v tom Jeruzalemě, jsem vůbec jako nepočítal, že by se něco takového mohlo stát. Zlepšení, takhle, kdyby to byla dvojka, tak já bych šel jako vítěz z nemocnice. Jako vítěz, ale nula, to vůbec ani ve snu pro mě nebylo. Vůbec, nepřichází vůvahu. Tak první moje reakce byla, tak ne, že bych byl úplně nevěřící, ale tak člověk jako potřebuje si jako... Ošahat prostředí, tak jsem se ptal, a nemůže ten stroj udělat nějakoby chybu? Jako je to spolehlivý? A pan doktor mi řekl, nic není stoprocentní. Ale už jsme tady pár pacientů vyskoušeli. Jako každý den, pacienty furt dokola, takže pár pacientů už tam vyskoušeli. Tak pak jsme spolu zkoumali, co by to mohlo být, tak se mě ptali, jestli jsem zhubl. Tak to vidíte, že se nestalo.

[31:12] Jestli jsem přestal pít alkohol, tak to jsem mu řekl, 20 let už jako nepiju, jsem abstinent, nucený. A tak dvě potom takové možnosti jsem mu řekl, co si já uvědomuji, co by mohlo být. Před lety mě změnili jako medicaci, dostal jsem nové léky, které jsou na ledviny, ale oni v průběhu času zjistili, že jsou dobré i na játra. Tak to je jedna možnost. A on řekl, to by částečně jako mohlo být. A jsem mu říkal, předtím jsem bral léky, teď jsem je pojmenoval. Ale to asi nemůžu citovat. Někdy je vhodnější parafrázovat. Řekl, ty jsou na nic. Někdy je lepší parafráze, než citace. Vy jste chápavý docela. Je to brnou tedy, obohunice. A pak jsem mu řekl, ale druhá varianta je, modli se za mě hodně lidí.

[32:17] Doktor na to neřekl ani pozitivně, ani negativně nic, prostě to vzal pouze na vědomí. A já si myslím, že modlitby božího lidou mají opravdu význam. A říkám to tady i z toho důvodu na povzbuzení a také i jako poděkování modlitevníkům. Prostě modlitby mají význam. Neznamená to, že jsem zdravý. V jiných testech prostě dál jsem jako nemocný člověk, ale tento hodně důležitý segment a pro mě je velmi důležitý, tak došlo prostě zřejmě k zázraku. Pan doktor na tom neměl vysvětlení, tak já vám ještě tady přečtu jeho, to je lékařská zpráva, já vám tady přečtu ještě vědecký jako ohodnocení nebo definici vědeckou zázraku. Zjevnou příčinu normalizace nálezu nemám.

[33:24] Zázrak. Vůbec mě to jako netrápí. Já jsem schopen hospodinu děkovat. Drahý pane, děkuji ti za zjevnou příčinu normalizace nálezu jater, kterou nemám. Tak ti za to moc krát děkuji. Takže díky Bohu za to, že vyslychám modlitby božího lidu. Chci vás povzbudit, že modlitby jsou důležité. Že je rozdíl mezi tím, jestli se boží lid modlí nebo nemodlí. My totiž trochu podléháme, a už se blížím ke konci tedy, my trochu podléháme, já jsem si to pracovně nazval, dejistické křesťanství, dejismus. To je filozofický směr ovlíněný racionalismem, osvícenstvím, který nepopírá boží existenci, nepopírá duchovní věci, prostě Bůh je, ale nezasahuje do světa, do vesmíru a do svého stvoření.

[34:28] Představte si to jako hodináře, který sestrojil hodiny, pak je natáhne, a pak už je nechá svému osudu. Už do toho nezasahuje. Vnímáte tam hodně ten racionalismus a to osvícenství. A mně se zdá, že na západě, ten západní svět, to naše křesťanství je tím lehce ovlíněný. Jakoby snad hospodin nezasahoval, jakoby snad modlitby. Byly zbytečný, jako by to snad bylo jenom mluvní cvičení. Když se modlit nebudeme, tak nic moc se neděje, za rok zase bude zborovka, bude to plus minus stejný. Když se budeme modlit, nic moc sedít nebude, za rok bude zborovka a bude to zhruba jako stejný. Já jsem přesvědčený, že takhle to není. Že jako modlitby mají význam, že to je něco nesmírně důležitého. Že modlitbama můžeme ovlivňovat naše životy, naši službu, naše město, náš národ, možná celý svět.

[35:28] Když bychom viděli, co všechno modlitbama můžeme skutečně reálně ovlivnit. Já neříkám, že každá modlitba bude vyslyšená podle našich představ. Ale že to je velmi důležitý. Že to je výsada. Že sám stvořitel, pán a jednou soudce se rozhodl nás pozvat do spolupráce. pro růst Božího království. Tak nechte se pozvat k modlitbám. Nechme se pozvat k modlitbám. A využijme i tu příležitost, která teď po Velikonocích bude. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20240324/modlitba · Aktualizováno: 2026-10-15