# Bůh je náš ochránce

> Kázání ze dne 28. 4. 2024, Žalm 121, Miroslav Čížek. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 28. 4. 2024
- **Kazatel:** Miroslav Čížek
- **Biblický text:** Žalm 121
- **Délka:** 24:01
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-04-28-Buh-je-nas-ochrance-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-04-28-Buh-je-nas-ochrance-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Dobré ráno vám všem a tak pomaly už bych se pustil do božího slova. Takže kdo chcete, tak si prosím najděte žálm 121, žálm 121. Ale ono mi to nedá, ještě úplně číst nebudem. Jenom to mějte nachystaný, ale my z žálmu úplně často a běžně nekážeme. Ani já nekážu z žálmu jako často. Na druhou stranu, když se podíváte na celou sbírku žálmu, tak je velmi rozsáhlá, to za prvý. Za druhý, když se podíváte na nového zákona, tak si všimněte, že v novém zákoně máte celou řadu citací z knihy žálmu. Což je docela překvapující. To, že nový zákon cituje často Izajáše, proroka, případně třeba Tóru, prvních pět knih Mojžíšových, to úplně překvapující není.

[1:07] Ale žálmy, to je překvapující. Vždyť, co jsou žálmy? Jsou to chvály, jsou to modlitby, vlastně od člověka směrem k Bohu. Když to proroctví, to je boží slovo směrem od Boha, směrem k člověku. A je tak zvláštní, že vlastně člověk se modlí, člověk Boha chválí a že ty modlitby a chvály, konkrétně v této kanonické podobě, jsou duchem svatým inspirované. A to tak, že ten modlitebník, nebo ten, který tvoří chvály, tvoří něco, co je potom inspirované jako na úrovni proroctví. Všimněte si, že jsou tam žálmy, které mají prorocký rozměr. A nový zákon je používá v prorockém slova smyslu. Taková malá odbočka a z toho mnohdy plyne, že když se boží lid modlí a chválí, ale teď budu myslet spíš na ty modlitby, a zase je to volání člověka směrem k Bohu, tak velmi často tam můžete zaslechnout něco, co je inspirujícího, inspirativního pro vás.

[2:24] Aniž by to ten modlitebník vůbec tušil. Zažili jste to někdy na modlitbách božího lidu, že někdo se modlí a vás se jeho modlitba dotýká. A promlouvá třeba do vaší situace. A ten modlitebník o tom vůbec neví. Takové pouzbuzení k tomu, že stojí za to se scházet a modlit se. Mně se to mnohokrát stalo. Takže to je takový sekundární efekt modliteb. A tak je tomu právě i s žalmy. Jinak žalmy to je první část vlastně toho hebrejského kánonu, které se nazývá spisy. Když si rozdělíte starý zákon hebrejský, tak jak židé ho dělí, tak máte vlastně Tóru, prvních pět knih mužičových. Pak máte proroky, to znamená zákon, proroky a pak máte spisy. A v rámci té části spisy, tak žalmy je ta první kniha. Takže to je první kniha, která otevírá tu část takzvané spisy.

[3:27] Je to poetická kniha. A teď se ještě zaměříme na žalmy 120 až 130, 134. A když se podíváte, tak v tom nadpisku máte píseň stupňů, anebo ekumenka tam má, prosím, poutní písně. Poutní písně. Takže tyhle žalmy sloužily k tomu účelu, když boží lid přistupoval do chrámu. A teď jsou dvě možnosti. Buď pro poutníky, protože židé třikrát ročně vlastně šli na pout do chrámu, pokud to nebylo možné třikrát ročně, alespoň jednou ročně. pochopit... Pro ty, kteří byli někde v diaspoře, tak alespoň jednou za život. Pouť do Jeruzaléma na svátky.

[4:29] Vzpomněte si Lukášovo evangelium Ježíš 12 lety v chrámě. To byla každoroční záležitost, kde ty zbožné rodiny putovaly do Jeruzaléma, do chrámu. A ty poutní písně znamenaly, že vlastně Izrael při té pouti, tak to byla organizovaná záležitost, ti poutníci šli pohromadě a na některých místech modlili se a zpívali konkrétně žalmy. A tyhle žalmy, které jsem teďka jmenoval 120 až 134, tak byly určeny k tomuto účelu. A dost možná, že to bylo dokonce liturgicky formováno. Že tam byl nějaký předspěvák, který určitou část předspíval a potom zbytek poutníku se přidal. V některých těch žalmych to vidíte, že část je v druhé osobě, část je v první osobě. Takže dost možná, že takhle to fungovalo.

[5:30] A když se podíváte na moderní procesy katolická na Jižní Moravě, ale třeba i tady na Olomoucku, tak to může být něco podobného. Taková proces je organizovaná za účelem oslavy Boha tehdy v Izraeli. Jedna možnost. Druhá možnost píseň stupňů, tak jak to má ten studijní překlad, tak to už nikoli v jakoby dlouhá pout do Jeruzaléma, ale že v samotném chrámu, to znamená z Jeruzaléma do chrámu, byly stupně, schody. Představte si jakoby schody stupně a na jednotlivých těch místech, na těch stupních, tak zase liturgicky se zpívaly ty konkrétní žalmy, které tady máme. Tak to jenom na vysvětlenou, co znamená poutní píseň nebo píseň stupňů. A jsme tedy u žalmu 121, to je ten druhý v pořadí, a já ho přečtu.

[6:31] Píseň stupňů. Pozvedám svůj zrak k horám, odkud mi přijde pomoc. Pomoc mi přijde od hospodina, který učinil nebesa i zemi. Nedovolí, aby tvá noha uklouzla, tvůj strážce nedříme. Ano, strážce Izraela nedříme a nespí. Hospodin je tvůj strážce, hospodin je ti stínem popravit si. Ve dne tě nebude být slunce ani měsíc v noci. Hospodin tě bude chránit ode všeho zlého, bude chránit tvou duši. Hospodin bude chránit tvé vycházení i vcházení od nyněžka až na věky. Nádherný žalm, který mluví výrazně o ochraně, kterou dostává boží lid, kterou tady garantuje boží slovo těm, kteří se obrací na hospodina, ti, kteří jsou jeho.

[7:37] A z toho plně naše velká naděje do dnů, které jsou před námi, do těch nejbližších, ale i směrem do budoucna. A tak jsem velmi rád a potěšen, že i ty dnešní chvály směřovaly tímhle směrem. Nakonec Bůh je s námi. To je ten výraz Immanuel, to je to jméno Immanuel, Bůh je s námi. A když Bůh je s námi, kdo je proti nám? A skutečně není síly, která by nás odloučila od lásky Kristovi. Není ve stvoření moci, která by nás od našeho pána oddělila. A to vyznáváme, v to věříme. Tohle je pro nás štítem. Bezpečím, bezpečnou půdou. A to i v situacích, které jsou nebezpečná.

[8:38] A jakože nebezpečí existují. I tenhle žál o těch nebezpečích mluví. Ale k tomu si dostaneme v zápěti. Pozvedám svůj zrak horám. Krásná poezie, která tak jako zní libozvučně. A já vím, že někteří z vás hory milujete, tak možná, že v tuhle chvíli plesá vaše srdce. Včera s Robertem, když jsme jeli, tak vím, že se těší do Alp. A že to tak máte někteří a možná mnozí. Mě těší, když ze služebního bytu vidím jesenníky zasněžené, když se zadaří. Praděd, nejvyšší hora Moravy. Ale ve Znojimě. Vidím Šnejberg.

[9:40] 2076 metrů nad mořem. Alpy. Vzdušnou čarou něco přes 100 kilometrů. Tak ještě chvilku vás budu dráždět. Takže jsme milovníky kopců hor. Někteří z vás do značný míry. Ale tady nejde v tomhle žalmu o nějaký obdiv vysokohorské turistiky. Nic takového. Samozřejmě Izrael je hornatá země. Vy, kdo jste tam byli, tak to potvrdíte. A kolem Jeruzaléma to tak je. Znáte ten příměr, že když se jde do Jeruzaléma, tak se vlastně vystupuje. V hebrejštině i v řečtině máte výraz. Ne, že jdete do Jeruzaléma, ale že vystupujete. A obráceně, když z Jeruzaléma odcházíte, tak neodcházíte, ale sestupujete. To drží hebrejština i řečtina. Ale tady jde o trochu něco jiného.

[10:40] Odkud mi přijde pomoc? Tak takový ten první pohled je na ty kopce, na ty vrcholky. Ale ty vrcholky v té době byly místem velmi často modlo služby. A pohanské národy, pronárody, i v tom Kanánu, tak na těch horách měli takzvané výšiny. A na těch výšinách uctívali pohanská božstva. A byly tam nejrůznější znamení, nejrůznější sloupy, někdy možná joltáře. A když přišel Izrael do zaslibené země, tak vlastně tohle mělo všechno skončit. Protože uctívání Boha bylo zákonem Možíšových jasně, korigováno, jak má probíhat, kde má probíhat, skrze koho má probíhat. Později chrám, před tím stánek, svatyně.

[11:41] A v tom nebyla nějaká libovůle, jak má být hospodin jako uctíván. A kde má být uctíván. Takže ty kopce, ty výšiny byly spojeny s modlářstvím. A když Izrael odpadal od Boha, tak se navracel k těmto starým praktikám. A když se podíváte do knih královských, tak velmi často je tam ta výčitka, dokonce ke zbožným lidem, nebo ke zbožnému králi, nebo v celku zbožnému králi, je tam ta výčitka, že neodstranil ty výšiny. A druhý takový problém byl, když už teda ne modlo služba, tak teda ale jako své vola. To znamená uctívat hospodina, ale zase na těch výšinách. To znamená uctívat po svém. Já si nad tím vládnu. Já to mám v rukách. Nemám v rukách dokonce hospodina, samotného Boha.

[12:41] Nemohu jim disponovat, nemohu si ho ovládat. Takže když už ne modlo služba, tak své volé v uctívání pravého Boha. A zase na těch výšinách. Takže to jsou ty hory, tak to prosím nechápejte jako turisticky. Ale že to má skutečně duchovní jako dosah. A žalmista tedy pozvedá oči nakonec ne k těm horám, ne k těm kopcům, nemá tu jistotu v těch pohanských božstvech, nemá ani jistotu v té své bohoslužbě, tak, jak si ji sám člověk vymyslel, ale pomoc mi přijde od hospodina, jenom od něj. Ani ne z mé bohoslužby a z mých způsobů, jak jsem si to zařídil, ale od něj samotného. A on nedovolí, aby tvá noha uklouzla.

[13:42] On je strážce, který nedříme. Ještě se dotknu toho šestého verše. Ve dnetě nebude být slunce ani měsíc v noci. My víme, že zase v Izraeli je to tak, že jsou tam neskutečná horka, to znamená to, co zažíváme my na Jižní Moravě, kde vždycky, když přijedu z Čech, tak v Čechách je v létě žluto a když přijedu do Mikulova nebo do Znojima, tak tam je bílo. To je úplně jiný spektrum. To je ještě úplně jiná kategorie. A já nevím teda, co je v Izraeli, jaká tam je barva. To teda musí být jako výheň, kde musí někdy asi i o život. Takže stín je nesmírně důležitý. A na druhou stranu, ale jsou tam také pořádné mrazy. A jsou tam i velké výkivy z velkého horka do pořádného mrazu.

[14:45] Že jsou tam i extrémy, které se tam střídejí. Takže jako klimaticky to můžeme brát tenhle text, ale mnohem víc než klimaticky, zase duchovně. Když je tady řeč o slunci, a když je tady řeč o měsíci, tak je potřeba myslet na to, že v těch starozákonních dobách vlastně slunce bylo božstvo. Pro mnohé národy. Obdivovaný Egypt. Tak tam sluneční božstvo bylo úplně to nejinej, to nejvíc. A měsíc? Obdivovaná Mezopotámia. Tam zase měsíční božstvo. Úplně to nejvíc. To znamená, že se klaněli slunci, klaněli se měsíci a byla to pro ně božstva. Takže je třeba na to nahlíčet i duchovně. Samozřejmě i jednotlivé hvězdy byly podřízeny božstva.

[15:49] A ve starých dobách se počítalo i s tím, nebo takhle to řeknu, tohle výrazivo třeba otázka měsíce se vztahovala i na některé vlivy z toho zlého satanského světa. Když byla bohoslužba společná, velikonoční, tak ten bratr, co kázal, já jsem teda nebyl přitomen, já jsem churavěl, tak jsem to sledoval teda z postele přes počítač, ale použil tam výraz nepodstatný. To nebylo jako hlavní zvěst toho slova, které měl, ale použil výraz lunetik v jedné chvíli. Do češtiny šílenec, blazen, to máte od slova luna. To je z latiny luna, to je měsíc. Takže to pobláznění, ta šílenost je pod vlivem měsíce.

[16:51] Slyšeli jste někdy výraz náměsičný? To už jsme v Biblii. Má to už 4,24. Je to taková souhrná zpráva o službě pána Ježíše, kde je řečeno, procházel celou Galiléji, učil v jejich synagogách, hlásal Evangelium království a uzdravoval každou nemoc, každou slabost v lidu, pověst o něm se roznesla po celé Syrii, přinesl K němu všechny nemocné, kteří byli sužováni rozličnými nemocemi a trápeními, demonizované, náměsíčné, i ochrnuté, a on je uzdravil. A nebo potom 17. kapitola, 15. verž, kde vlastně jde o uzdravení náměsíčného chlapce. A tam přečtu jenom ten 15. verž.

[17:53] Pane, smiluj se nad mým synem, neboť je náměsíčný a zle trpí. Často totiž padá do ohně a často do vody. Takže vidíte, že se pracuje s tím pojmem měsíc, náměsíčnost, ve smyslu vlivu, útoku, ohrožení z toho zlého světa. Ve dnetě nebude být slunce ani měsíc v noci. A ta noc je svým způsobem jako nebezpečnější a to z toho důvodu, a teď o tom mluvím po lidsku, z lidského hlediska, protože nevím jak vy, ale já když usínám a když usnu, tak i ve svých 50 letech se obvykle probudím až ráno, až na výjimky, díky bohu za to. Ale já nevím, co bylo mezi tím. Moje žena to má také tak.

[18:54] Tento týden ji nezazvonil budík, měla jít do školy. A já jsem jel teda zrovna jako šábes v úterý, nebo kdy to bylo. A teď vidím, že v baráku klid. A tak směřuji k ní, otevřu, já jsem vstal dřív, otevřu cimru, ono nic, přiblížím se, ono nic, stahuji peřinu, a ono nic. A teď nevím, jestli na slovo nebo na dotek. To je prvé. Člověk je zranitelný, bezbraný. Jako já v noci, nevím, co se se mnou děje. A tak jsem nesmírně vděčný, a snad to máte i vy takhle. Já jsem nesmírně vděčný, že jsem chráněn Bohem ve dne v noci. I v momentech, kdy se cítím silný, i v momentech, kdy se cítím úplně bezbraný.

[19:58] A ne, že se cítím. Jsem bezbraný. A jsem vděčný, že náš pán ničím takovým není omezen. Že je Bohem. Že nedříme ten, který chrání. A ta nebezpečí jsou. Byla vždycky. Apoštolové, kteří sloužili, misionáři, kteří sloužili, byli v ohrožení. Byli si toho vědomi. Vzpomněte si na apoštola Pavla, co vyznává. V nebezpečích na cestách? V nebezpečích na moři? V nebezpečí od dokonce falešných bratří? Kam se podíval, tam bylo nebezpečí. Nejednou jste rozkotal. Nejednou mu šlo o život. Takže i služba Bohu znamená, že jsme v nebezpečí. A máme skutečného nepřítele, který nás ohrožuje. Já, když jsem se nad tím zamýšlel, tak co se týká služby pánu, tak jsem také už něco prožil.

[21:07] Na služebních cestách jsem dvakrát havaroval, jako vinník nehody, jednou jako spolujezdec, jednou havaroval vlak, ve kterém jsem jel. Tak už jsem také něco prožil. A jsem si toho vědom, že prostě jsem jdem v nebezpečí. Všichni, kdo jste na cestách, tak k tomu rozumíte. A víte, jak to dneska jako je. V souvislosti se službou v Holomouci za ty dva roky a osm měsíců jsem projezdil jenom v této souvislosti. Jsem projezdil, počítal jsem to více jak 42 tisíc kilometrů. Nejsem sám. Šimone, tak jezdíš, že jo? Docela dost. A také víš, jak to je. A také víš, jak to je. Víc, kteří takhle jako hodně jezdíme, i v tomhle sboru, jsem si toho vědom, a všichni víme, co se na těch cestách, na těch dálnicích děje. Jsme v nebezpečí. A tak by se dohlo pokračovat. Jedna ta havarka, kterou jsem prožil, nebudu ji tady už rozebírat, už jsem o ní kdysi tady mluvil, ale tam jsme měli hodně výrazný, silný pocit, že to byla až duchovní záležitost.

[22:17] Ne všechno takhle bylo, ale tahle záležitost jsme měli silný pocit, že to byla až duchovní záležitost. Vezl jsem ženu, vezl jsem ještě jednu sestru a všichni tři jsme to takhle jako vnímali. Takže nebezpečí je reálné. A díky Bohu, že On je našim ochráncem, že On nás střeží ve dne, v noci. V dobách pokojných, ale i v dobách nebezpečných. I hraničních. A že On je skutečně imánul, že Bůh je s námi. A že je nám na blízku. A že je nám na blízku jako stín. To není úplně běžný vyjádření v písmu. Vzpomeňte si na svůj vlastní stín. Zkuste utéct svému stínu. Ale proč bychom to dělali v tomto případě? To je dobrá zpráva, že takhle blízko je nám Pán.

[23:17] Ten, který stvořil, ten, který je nejvyšší autoritou na nebi i na zemi. Ten, který bude jednou soudit veškerenstvo. Ten, který když řekne, tak je. Když řekne, tak zruší. Musí ho poslouchat i armády nepřátel. Tak ten je nám takhle blízko, že je nám stínem popravit si. A já si toho nesmírně cením a jsem za to bohu vděčný. A dává mi to pokoj, dává mi to jistotu, dává mi to naději. A to i v té míře, že kdyby náhodou se na této zemi něco stalo, tak stejně nic z toho mě neodloučí od lásky Kristu. To nám Boží slovo garantuje. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20240428/b-h-je-n-ochr-nce · Aktualizováno: 2026-10-15