# Žalm 3

> Kázání ze dne 9. 6. 2024, Žalm 3, Pavel Mečkovský. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 9. 6. 2024
- **Kazatel:** Pavel Mečkovský
- **Biblický text:** Žalm 3
- **Délka:** 29:49
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-06-09-Zalm-3-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-06-09-Zalm-3-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak ještě jednou dobré ráno vám přeji. A jak už bylo na začátku, jsme četli žálm. Minulé asi byl žálm. A aby to nebylo tak jako fádní, tak dneska bude taky žálm. Takže možná pak budete přežálmovaní, ale to nevadí. Takže dneska bude žálm třetí. A pokud máte Biblié, tak si to otevřete. A já jsem moc rád, že tady ten žálm, protože ne všechny žálmy mají takový ten situační nadpisek. Takovou historii. Kde se to prostě, proč, nebo za jaké příležitosti to ten David napsal. A já si myslím, že toto je jako kdyby strašně důležité se tím zabývat. Protože pokud my nevíme o pozadí toho žálmu, když za jaké situace to bylo napsáno, tak si řekneme, a budeme si teďka to jeho přečtuji, řekneme si, no tak je to jako, David má problémy, modlí se, pán Bůh mu žehná, nějak to dopadá.

[1:12] Ale když se podíváme na ten kontext celý, tak si uvědomíme, jak těžké situaci David byl. Co prožíval? A jak se s tím vlastně vypořádal? A já bych teďka teda přečetl ten žálm třetí, já to tam nemám, ale vy to tam máte a pak si ho rozebereme. Takže žálm tři. Žálm Davidův, když prchal před svým synem a pšalomem. Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží, jak mnoho je těch, kteří proti mě povstávají, mnoho je těch, kteří prohlašují, ten u Boha z pásu nenalezne. Ze všech stráncí mi však, Hospodine, štítem, ty jsi má sláva, ty mi pozvedáš hlavu. Pozvedám hlas Hospodinu, on mi ze své svaté hory už odpovídá. Ulehnu a usnu, probudím se, neboť Hospodin mě podepírá. Nebojím se davu deseti tisíců, kteří kolem mě se kladou. Postaň, Hospodine, zachraň mě, můj Bože.

[2:13] Rozběž čelisti všem mým nepřátelům, své volníkům, zvyrážíš zuby. Hospodinu je z pása, s tvým lidem je požehnání. Si řekneme, jo, tak něco asi prožil a pak nějak se modlí a pán mu ho pozvedl a tak dále, jo. Ale jaká to byla situace? Co David prožíval? Kde se nacházel? A to si myslím, že je jako velmi důležité o tom přemýšlet, protože pak ten žál dostává úplně jiný rozměr. A zkusme si jako představit nějakou situaci, která třeba není jednoduchá, kdy prostě prožíváme různé jako pocity. Strach, úzkost, beznaděj. A nebo jsou situace, kdy prostě si myslíme, to už znám, to zvládnu. Můžeme si věřit, můžeme se přeceňovat. A nebo jsou lidi, kteří nás vidí v té situaci, přátelé, nepřátelé, lidi ze zboru nebo mimo zbor.

[3:14] Někteří nás hlacině utišují. Někteří nás pozbuzují. Někteří potajmu si o nás myslí, dobře mu tak. Jako různé vrstě situace. A my musíme si přiznat, že to má na nás vliv. Jak ty věci prožíváme, co nám ty lidi říkají, co ty okolnosti. Ale to, co je důležité, ani nejsou to, co nám ty lidi říkají. Ani nejsou to, co si myslíme. Ale co říká pán Bůh k té situaci. A to je takovej hlavní bod, o čem dneska chtěli by, aby jsme přemýšleli, jak tu situaci vždycky vidí pán Bůh. Takže pojďme se podívat na ten kontext. A tady to je přímo napsané, když David prchala před svým synem Abschalonem. Takže král David utíká z Jeruzaléma, protože jeho syn Abschalon se nechal korunovat za krále a s velkým vojskem se blíží k Jeruzalému.

[4:20] A je schopen všeho. Je schopen otco vraždy, jde mu o jedině, získat království a udělá proto všechno. Jenom si představte, že někdo z vašich dětí se proti vám postaví a chce váš zabít. Je to jako něco, co asi jsme nezažili. Aspoň děti se občas postaví proti rodičům, ale že by ještě to vojsko do toho a tak dále a tak dále, tak to si nevím představit. A člověk by měl uplatnit tu svoji autoritu a spacifikovat ty děcka, jenomže když máte tisíc, když máte velký vojsko proti sobě a tak dále, a otázka je, jestli chcete bojovat se svými dětmi. Co dělá David? David se rozhoduje rychle. Vzdává se království, odchází, nebude bojovat se svým synem a zajímavý, že ten konflikt jako vkláda do božích rukou.

[5:24] Odchází spolu s ním asi 600 mužů. Prchají z Jeruzaléma. A je to zajímavé. A na té cestě z toho Jeruzaléma se setkává s různými lidmi. Různé postoje. Někteří, spoustu lidí ho opouští. Někteří se k němu připojí. Mimochodem, z těch 600 lidí je mnoho cizinců. To nejsou ani lidi, to nejsou Izraelci, který se Davidovi připojí. A cestkává se nějakým sluhou, který se jmenuje Mefibošet. A přichází a přinásí krály ovoce, víno a tak dále, aby se mohl napít, najíst. A pak přichází jeden chlapík, který se jmenuje Šimej Syngerův. To je druhá Samuelová, já jsem řekl, druhá Samuelová, šestnáctá kapitola. Tam je celý ten příběh. A teďka to začíná. A ten Šimej Syngerův vychází stříc Davidovi, hází po něm kamení a zlořečí mu.

[6:30] Říká, táhni, táhni, ty vrahu ničemníku. To máš za všechno zlo, ty jsi vrah. Na tebe hospodin, osmí verš, obrátil všechnu krev Saulova domu. Na jeho místě se stal králem. Hospodin však dal království do rukou tvého syna Apšaloama. To máš za všechno zlo, ty jsi vrah. Udělal vůbec jako David něco, aby si toto zasloužil? Jako když o tomu jako přemýšlíme. Tak, jak v té chvíli muselo být těžce jako Davidovi? Má kolem sebe prostě odané bojovníky, 600 lidí, jsou ochotní potrestat i tady toho Šimeje. A vidíte, co David říká? On říká, on zlořečí, protože mu to hospodin řekl. Zlořeč Davidovi, nechte ho, ať zlořečí. A říká, snad hospodin pohlédne na mé ponížení.

[7:32] Snad mi hospodin za to jeho dnešní zlořečení odplatí dobrem. Jak se David dívá tady na tu situaci, když proti němu někdo zlořečí. Proti němu postává pšalom. Říká, mě zajímá, co říká Bůh na to. A vydává se do božích rukou. David neudělal nic špatného proti ním. A říká, mě zajímá, co říká Bůh. Říká, nechte ho, ať zlořečí. Snad hospodin pohlédne na mé ponížení, snad mi hospodin za to jeho dnešní zlořečení oplatí dobrem. Víte, my taky jako často můžeme stát jako v různých situacích. Když se nám daří, němu se dařilo Davidovi, nám se daří, zažíváme požehnání. A najednou se to otočí, najednou se objeví nějaký problém.

[8:33] Stojíme uprostřed boje, cítíme se slabí, opuštění, voláme k Pánu Bohu a nic se neděje. Možná prohráváme. www.hradeckralove.org Možná si říkáme, ale my jsme nic jako neudělali špatného. A pak přichází možná někdo, to se stalo právě Davidovi, a přichází a někdo říká, hochu, ale tobě už ani pán Bůh nepomůže. Kde je ta tvoje víra? Bůh možná od tebe otáhl ruce pryč, asi nepočítej s boží pomoci. Možná ani tě neslyší, zbytečně očekáváš nějakou pomoc. Nebo možná někdo řekne, no ale neudělal jsi něco špatného, nezasloužíš si to. A možná my sami pochybujeme o boží věrnosti. Možná nám jsme z pochybnění vším, stavíme se, nemáme třeba silu bojovat.

[9:39] A možná lidi, kteří jsou kolem nás, nám ty věci neřeknou do očí. Možná jsi to jenom mysli. A to je přesně, co prožívá David. A to jsou první ty dva verše. Co říkají lidé? Hospodine, jak mnoho je těch, kteří mě souží. Mnoho je těch, kteří proti mě povstávají. Mnoho je těch, kteří o mě prohlašují. Ten u Boha z pásu nenalezne. To je přesně ta situace. Lidé mu zlořečí. Davidovi zlořečí. Lidé z Izraele, z božího lidu. Víte, jak to musí bolet? On nemá nic. Odchází z Jeruzaléma, rodina je proti němu, ztrácí je jako trůn a dotýkají se jeho z pásy. Říká, ty u Boha už z pásu nenalezneš. Ztratil všechno. Je to strašně zajímavé. Když se takhle podíváte na ten kontext a ten Jíšaj, nebo ten Jíšaj, pardon, ten Šímej, ten mu to říká, ty jsi prostě, ty jsi ten vrah, ty jsi ten darebák.

[10:52] Ty nemůžeš počítat s boží pomoci. A mnoho, žál mi používají to poezie, tak je to vždycky mnoho je těch. Mnoho je těch, kteří mě soužijí, pro nás sledují. Mnoho je těch, kteří prohlašují, ty jsi u Pána Boha skončil. Ty ji u Boha z pásu nenalezneš. Já se vrátím zase k té situaci, že my někdy můžeme mít takové povrchní soudy nad druhými lidmi. Určitě se něco stalo. Možná máme zkreslený obraz. Říkáme jako, tak určitě jako, ty jsi musel dělat něco špatného, nebo to máš za to, jak žiješ. Někdy máme rychlé soudy v naší hlavě. Já mám taky někdy rychlé soudy. A si pamatuju, když jsme měli jako rodinu, my mývali jsme takové jako setkání rodiné, my jsme mu říkali večírky a tam jsme si říkali věci, které nás jako střeváme radost a věci, které třeba nás mu jsme naptali, které by bylo fajn, aby jsme jako rodiče dělali jinak.

[12:10] A jeden syn mi jednou říká, co se mi nelíbí, teďko ty máš rychlé soudy. Ty prostě toho kamaráda ani neznáš a hned řekneš, no dej si na něho pozor. A mi to strašně zasáhlo tenkrát. Já jsem to musel přemýšlet a říkám, já to ani tak a možná nemyslím, ale říkám to. Někdy máme rychlé soudy. A my jako často nevidíme ty okolnosti u těch druhých lidí. A říkáme si, jo, tak prostě málo se modlíš, málo děláš, věcí, to máš za to. David nedělal nic takového. My nechápeme jako boží vůli. Myslíme si, že o pán Bůh soudí, přitom pán Bůh ho skrze něho chce oslavit. Možná ho chce něco naučit, ukázat, možná ho efectiv, možná ho se mať. a něco tomu člověku, možná i nám. Je to zajímavé.

[13:11] Ten Šimej zlořečil Davidovi. Měl srdce plné hořkosti, zlobí, nenávistí. Říká, Bůh tě potrestal, ty vrahu. A on neviděl všechny ty věci. Neměl ani tušení, o co tady jde. Možná měl milné informace, možná prostě to rozebíral dalšíma a došel, že hlavní příčina je ten David. Víte, co je zajímavé? Že kdyby David chtěl zabít Saule, tak to může udělat x krát. Ale jako realita je taková, že přitom David jako nikdy nestáhl ruku na Saule, i když tomu měl mnoho příležitosti. A když Saul zemřel, Davido plakává. Jako božího služebníka krále. Když David zjistí, že muži z Gileadu vlastně pochovali Saule, že hná jim. A když potom David se stává znova králem, tak pátrá potom, jestli nějaký Saulův potomek existuje.

[14:13] Aby mu prokázal milosrdenství. A právě našel Mephibošeta, kterému davovala všechnu půdu, kterou vlastnil Saulu. Jako David nebyl vinen z ničeho, čo ten Šimej ho obvinoval. Vůči Saulu. Ale je to zajímavé, že David to přesto nechává. On se nebouří. On nechává své bojovníky jako v klidu. On to přijímá. A možná tady právě v té situaci, jako když píše ten žán, tak si uvědomuje, mnoho je těch, kteří o mě prohlašují, ten u Boha z pásu nenalezne. Právě tady v té situaci. Já nevím, jestli vám to někdy stalo, že by vás někdo spochybnil. Že by jsi pochybnil vaši víru. Ale někdy můžeme být takový krutí. To byl člověk, který Davida znál. To byl Izraelec.

[15:20] Co by jsme dělali v té situaci, kdyby někdo takhle jako napadal naši víru? Možná bychom byli taky spochybnění. Možná bychom napsali to stejné panebože. Všichni kolem mě říkají prostě, že já za to můžu. Ale já za to nemůžu. Víte, není podstatné, co říkají lidé kolem nás. Ať jsou to přátelé nebo nepřátelé. A i není podstatné, co říkám já sám. Ale je podstatné, co říká Bůh tady na tu situaci. Co říká hospodinu. A to je zbytek toho žálmu. A David vlastně má tady tu zkušenost. A můžeme číst ten čtvrtý až ten devátý verš. On říká, i když to tak je, i když všichni proti mě jsou, tak říká ze všech stran jsi však hospodinem mým štítem. Ty jsi má sláva, ty mi pozvedáš hlavu.

[16:22] Pozvedám hlad z hospodinu, on mi ze své svaté hory už odpovídá. Ulehnu, usnu, probudím se, nebož hospodinu mě podpírá. Nepojím se, Davu, deseti tisíců, kteří kolem mě se kladou. Postaň hospodine, zachraň mě, můj Bože. Rozběž čelisti všem mým nepřátelům, své volníkům, zvýráží zuby. Hospodino je z pása, s tvým lidem je tvé požehnání. Co říká David? Jak se David na to dívá? To je na jedné straně to, co říkají lidi, a na druhé straně, co říká Bůh. Ta první věc je, říká, hospodin je štítem, slávou pozvedá mi hlavu. Lidé mě odsuzují, ale hospodin se přiznává. Říká, on je štítem. To znamená, on chrání moji mysl, chrání moji víru. O těch, i ty mysl, o těch pochybovažných myšlenek. Říká, on je slávou. Představte si, David otíká z Jeruzaléma, strůnu, je zahamben a říká, ale Bůh je slávou.

[17:28] neopustil. On zůstal, jako nezůstal Bůh v Jeruzalémě ve svatyni. On je se mnou. Hospodní se svou slávou, jde se mnou. I Pánu Bohu nevadí, že jsem psanec, že musím utéct. Já jsem jeho služebník a Pán Boh je se mnou. On mi pozvedá hlavu. To je strašně důležité. Jako když prožíváme těžkosti a lidi prostě to na nás hází ty věci, tak kde máme hlavu? Máme hlavu dole. My někdy se stydíme. A on říká, hospodin mě pozvedá hlavu. Já ji můžu zvednout. Já můžu hledět stříc budoucnosti se vztyčenou hlavou. Proč? Ne proto, že něco říkají lidé. Ne proto, že já si něco myslím. Ale proto, že Bůh je se mnou. On mě provází. Ano, nevím, jak to dopadne. Ale vím, že on mě neopouští. On se ke mně přiznává. On je mým štítem, mou slávo, on mě pozvedá hlavu, říká David.

[18:32] I když všichni mě pronáslejdu, já jsem psanec, tak on mi tu hlavu pozvedá. Druhá věc, co říká, můžeme zase podívat dál na ten další slajd, říká, já se modlím, já mluvím, pozvedám hlas a on mi odpovídá. Víte, on není pasivní. On je aktivní. Pozvedám hlas, on mluví na hlas. Je to hlasitá modlitba. Někdy je to dobré, se hlasitě modlit s druhýma lidma za ty věci. On se pokořuje před Pánem Bohem, zpituje své srdce a prosí o záchranu. Pozvedám hlas. On je to někdy pokořující modlit se s druhými lidmi. To je za ty věci, které prožíváme. Protože máme být borci, máme to zvládnout. A já se zkývážím všech lidí, kteří přijdou a řeknou, bychom se rádi, kdybyste se modlili jako starší za nás.

[19:32] Někteří řeknou, já si chci kleknout. Já se přiznám, že právě tak někdy, když prožívám těžkosti, tak říkám, já si musím kleknout. Musím klečet, jako kdyby tak cítí, člověk se musí pokořit před Pánem Bohem. A modlím se na hlas. Často hodně se modlím na hlas. On říká, pozvedám hlas a Bůh mi už odpovídá. On mě slyší. Na jiném místě David říká, ještě nemám slovo na jazyku a ty všechno víš, hospodine. My nevíme, jak Pán Bůh vyslýchá, jak rychle. Je to na něm, ale víme, že On už to slyší. Možná ještě nevidíme výsledky té modlitby, ale můžeme v srdci jako vědět, Pán Bůh nás slyší. On už odpovídá. Je to ta na cestě, ta odpověď. Jaká? Nevíme. Kdy přijde? Nevíme. Ale víme, že odpovídá. Ta třetí věc je, hospodin mě podepírá.

[20:34] To je fakt jako fantastické. A to je spánek. Když prožíváme těžkosti, tak nemůžeme usnout. Hledáme nějaké prášky, které by se nám pomohly někdy. Chodíme venku. Když máme stresu, obav, myšlenek, jak to dopadne. A teďka David je na cestě a pro něho pro nás sledují. A David říká, já ulehnu, spím, protože Pán Bůh mě chrání. Prožíváme taky někdy tady tu ochranu Boží. Že Pán Bůh nám dává pokojný spánek. Pokoj do srdce. Někdy právě, když jsou tady ty věci, jak je potřeba, abychom to vydali Pánu Bohu. Abychom se modlili. Abychom mu to řekli. A on je ten, který zaslibuje, že nám dává pokoj.

[21:34] Někdy mu usneme tak, že o ničem nevíme. Hospodin mě podepírá. Ta čtvrtá věc to říká, hospodin je moje spása. Říká, v hospodinu je spása. Hospodin je moje spása. Ne v tom, co řeknou. lidé, ne v tom, co si myslím já, říká, on je ta spása, to mi nikdo nemůže vzít, to naše spasení nám nikdo nemůže vzít, žádní lidé, žádní kněží, prorocí, rádci, nikdo. To je to, na čem máme stát, máme tu jistotu. Víte, kdybych my jsme se rozhodovali o tom, kdo bude spasený a kdybychom my mohli brát spasení druhým lidem, jak by to dopadlo? No, kolik lidí by tam bylo v nebi? Kolik, protože kolik my máme předsudku a soudu? Jaké jsou my naše představy, kdo má, nemá být spasen? Ano, možná nahlodali Davida.

[22:38] Jestli pán Bůh je teda s ním, ale on říká, hospodinu je spása, on je moje spása. Přemýšlejte o pánu Ježíši, díky tomu vlastně lotr na kříži nebo celník a další, cizoložná žena, jako byly spasení. My bychom to dodnit nikdy, jako bychom to neřekli. Říká, já tě neocuzuju, té ženě jdi a nehřeš víc. Ale my jsme mohli spochybnit spoustu věcí. Říká, ne, hospodinu je spása, hospodinu je spása. To poslední, hospodin dává své požehnání. Říká, hospodin dává své požehnání. My jsme boží děti, máme jeho požehnání. Ale někdy to máme spojení s tím, že požehnání, jako znamená, že vždycky v tom naším lidském pohledu, vždycky to musí být jenom dobré.

[23:46] Že když pán Bůh nám žehná, tak vždycky to musí být všechno prostě nalajnované úplně jako nejlíp. Ale když budeme číst Bibliač, teďka čteme ten příběh Davidu, podíváme se na životopisy různých velkých božích mužů. Nikdo nezůstal bez nějaké zkoušky nebo utrpení. To všechno totiž vedlo poznání Pána Ježíše. Kdo se vyhýbá zkouškám a kdo se vyhýbá utrpení a chce jenom tak proplouvat, tak většinou jako jeho život bude stát na mělkých základech. Protože často, když tady těžké věci, se upevní naše víra. A božím požehnáním se pro Davida stala i tady ta těžká událost, kdy utíká před vlastním synem. Bylo to těžké, bylo to šileně těžké, ale se byla to pro něho nová zkušenost o boží věrnosti.

[24:48] A je to zajímavé, když se vrací do Jeruzaléma, tak celý ten Jeruzalém ví, že Bůh při něm stojí. A teďka je zajímavý závěr. Ten Šimej, ten muž, který mu zlořečí a s ním dalších tisíc lidí, jde vstříc Davidovi. To je v 20. kapitole, jeho 2. Samuelovi. Padá na kolena a prosí za odpuštění, že mu zlořečil. Protože pochopil jednu věc, že s Davidem je hospodin. Já to přečtu, jo. Šimej Singeru vpadl před králem. Jen se chystal přejít Jordán a řekl králi, nech mi to můj pán nepokládá za vinu. Nech nespomíná, čím se je otrok provinil v ten den, kdy král můj pán vycházel z Jeruzaléma. Nech to král nechová v srdci. Vždyť tvůj otrok ví, že hřešil. Dnes však jsem přišel z celého Jozefova domu první, abych se stoupil králi svému pánu vstříct.

[25:56] Říká, já jsem tvůj otrok, já vím, že jsem zřešil. Co se mezi tím stalo? Prostě viděl, že hospodin je s Davidem. A teďka lidi kolem, zase, pořád máte rádce kolem sebe, kteří mají pánu. spoustu věcí. A vedle je Abishaj, nějaký chlapík, a říká, tak ho usmrť Davide, že zlořečil hospodinu pomazanému. A Davířa se říká, co je vám do toho? Zase mi dnes stavíte na odpor. Dnes by měl být v Izraeli někdo usmrcen, což nevím, že jsem se dnes stal nad Izraelem opět králem a řekl tomu Šimeovi, který mu zlořečil, nezemřeš. A přisahal mu to. To je to požehnání. Hospodin byl s Davidem. O to se změnilo. On přichází a celý Izrael pochopil, že s ním je hospodin. I ten Šimej, který mu zlořečí, přichází a prosí ho za odpuštění.

[27:05] A David molila cokoliv. On říká, ne. Všichni ty ráci kolem mu říkali, zabij ho. Říká, ne, nezemřeš. Zkusme o tom přemýšlet. Jak jsme na to my. Vždycky budou lidé, kteří nám budou říkat různé věci. Budou nás pochybňovat. Budou nás zastrašovat. Budou nás rážet. někteří nám to řeknou přímo, někteří nám to neřeknou. Někteří budou nepřátelé, však jsem ti to říkal. Někteří budou přátelé, možná vás vlacině poplácají. Někteří vám to řeknou přímo, někteří se to jenom budou myslet. Možná sami budeme přemýšlet a pochybovat nad sebou. Jestli teda pán Bůh nám žehná.

[28:07] Jestli je s náma vůbec. Ale my se znova musíme jako vrátit k té podstatě. Co říká pán Bůh? Co on si o té situaci myslí? Ty okolnosti padlo, že David prostě musí utéct, a že pán Bůh ho opustil pro ty lidi z Jeruzaléma. Že tam má být ten a pšalon. Ale pán Bůh ho neopustil. Pán Bůh s ním byl. Jako nelékejme se. Nenechme se spochybnit. Nenechme se vtlačit do rolek, když lidi říkají Bůh tě opustil. Protože Bůh je věrný. On nás nezanechá. On nás neopustil. On je s námi. Tak jak byl s Davidem v takové těžké rodinné situaci, tak bude s námi. A Bůh sám říká, nikdy tě neopustím a nikdy se tě nezřeknu. Toto je naše naděje. Pamatujte si. Kašlete na lidi. Já to trochu říkám nad sáskou.

[29:08] Někteří vás pozbůjí, někteří vás razí. Je to tak vždycky. Pokud budeme brát všechny informace od lidí, budeme na nich závislí. A budeme jejich otroci. Ale buďme závislí na Pánu Bohu. Který nás má rád. Který má dobré věci. Který nám chce žehnat. Který nás chce provést tady tím životem. Který chce proměňovat naši víru. Není podstatné, co říkají lidé. Ať přátelé nebo nepřátelé. Není podstatné, co si myslím já sám. Podstatné je, co říká hospodin. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20240609/alm-3 · Aktualizováno: 2026-10-15