# Jednota v církvi

> Kázání ze dne 20. 10. 2024, 1 Korintským 1:10-17, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 20. 10. 2024
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 1:10-17
- **Délka:** 37:56
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-10-20-Jednota-v-cirkvi-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-10-20-Jednota-v-cirkvi-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Tak pokoj vám, bratři a sestry, jsem rád za to dnešní ráno i za to, co jsme mohli zpívat, vyznávat a chválit Pána Ježíše. A jsem rád, že máme i návštěvy, i Janu Coufalovou mezi námi. Tak vítáme a vás všechny svého tchána taky a mám mluvit na hlas dobře. A my jsme začali probírat nebo uvažovat o tom prvním dopisu Apoštola Pavla ke Korinským a Apoštol Pavel tam musel napsat. Prostě, protože v tom zboru bylo tolik problémů, který bylo potřeba řešit, že oni už si nevěděli rady sami, tak potřebovali někoho z vnějšku, kdo tam do toho vstoupí a kdo jim pomůže. A je to také dobré pouzbuzení k tomu, že aj my, když si nevíme rady s těmi problémy, které máme, ať už jsou to problémy v rodině nebo v nějaké službě nebo v celém zboru, tak je dobré pozovat někoho, kdo to zase může vidět úplně jinak, než my, kteří jsme v tom problému uzavření a může nám pomoct, nebo pán Bůh skrze něj může pomoct.

[1:21] Takže to je taková krizová intervence apostola Pavla, tenhle dopis, a velmi požehnaná, protože se nechal vést pánem Ježíšem. To je důležité, že když potom zase nás někdo pozve, aby jsme někomu pomohli, až jsme se nechali vést Bohem, protože žel někdy můžeme přijít a ještě ty věci trošku zhoršit, nebo někdy i hodně zhoršit. Takže a to, co je dobré si připomenout, je, že ještě dřív, než začne ten Pavel napomínat, tak děkuje za ten zbor. Protože vidí boží dílo v tomu zboru. A všechno to, co pán Bůh tam dal, to, co Bůh dělal, a to zase je dobré vidět pro obě ty strany, ten, kdo jde někomu pomáhat, i pro ty, kterým se má pomáhat, aby jsme si neustále uvědomovali to boží dílo, které je.

[2:22] Protože zase máme tendenci na to zapomínat, nevidět to. A říct si, tak tady už je to na nic prostě. Nebo tady už je tolik problémů, že to se nedá. A dokázat vidět i v tom, co už my, nad čím bychom zlomili hůl, nebo nechat si otevřít oči, že jestli v tom je něco božího, tak aby nám to Bůh ukázal a za to být vděční je velká věc. Potom teprve můžeme správně napomínat nebo pomáhat. A mluvili jsme o tom, že Bůh dal hodně toho do toho zboru a hodně darů, které oni neuměli používat, nebo je používali a byly tam různá zneužití toho, co jim Pán Bůh dal. Tak to prostě je v církvi. Že Pán Bůh je bohatý, dává a my jako lidi to berem a vneseme do toho sami sebe. A prostě už to potom není dobré.

[3:27] Díky Bohu, že to právě Pán Bůh s námi nevzdává a pomáhá nám, aby se to napravovalo. A my když jsme četli o všem tom, za co apostol Pavel děkuje za ty boží obdarování, tak bychom si řekli, že ten zbor musí být právě dokonalý nebo že je úžasný, že mu nic nechybí. Ale mu hodně chybělo. A apostol Pavel hned v té první kapitole od desátého verše k tomu teda jde. A tak k tomu půjdeme taky. Můžeme si otevřít tu první kapitolu a budeme spolu číst od desátého do sedmnáctého verše. V první korinským jedna, deset až sedmnáct. A můžeme povstat spolu ke slyšení Božího slova. Prosím vás, bratři, pro jméno našeho pána Ježíše Krista, abyste všichni byli svorní a neměli mezi sebou roztržky, nýmrž abyste dosáhli plné jednoty smýšlení i přesvědčení.

[4:38] Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratři, že jsou mezi vámi spory. Myslím tímto, že se mezi vámi říká, já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apolovi. Já k Petrovi a já ke Kristu. Je snad Kristus rozdělen? Což byl Pavel za vás ukřižován? Nebo jste snad byli pokřtěni v Pavlovo jméno? Děkuji Bohu, že jsem nikoho z vás nepokřtěl, kromě Krispa a Gája. A tak nemůže nikdo říci, že jste byli pokřtěni v mé jméno. Pokřtěl jsem i rodinu Štěpánovu, jinak už nevím, že bych někoho pokřtěl. Kristus mě totiž neposlal křtít, ale zvěstovat evangelium neovšem moudrostí slov, aby Kristův kříž nepozbil smyslu. Tak tolik z božího slova můžeme se posadit. Z těch problémů, na které apostol Pavel naráží a které řeší v tom sboru, je tenhle problém nejednoty, rozdělení, ten nejdůležitější.

[5:57] A proto se mu věnuje hned na začátku, hned jako první věc, kterou řeší. To bylo zajímavé, to jsem si neuvědomil, až když jsem k tomu poslouchal nějaké další věci, kázání, že opravdu nejdřív se řeší to, co je nejdůležitější. A apostol Pavel tu nejdůležitější věc, kterou považuje v tom sboru rozdělení. Ani to nejsou všechny ty ostatní věci, jako byly ty sexuální hříchy, nebo prostě při schromáždění to, co se tam dělou. To jsou všechno až ty problémy další. Ale to úplně největší, co on vidí, že ten největší problém je nejednota a rozdělení. Proč? Protože pokud ve sboru nastanou problémy jakéhokoliv druhu, i toho třeba, co byly v Korintu, a sbor není jednotný, tak to ten sbor se mele.

[7:00] Není schopný se tomu postavit. Není schopný je řešit. Protože jeden by to řešil tak, druhý by to řešil onak. Jeden to vidí jako obrovský problém a druhý to nevidí až jako takový problém, že by něco takového byl hřích, když můžeme trošku zavřít oko, přimhouřit nebo prostě řešit to jinak. Tam, kde není jednota, v tom, v takovém základním pohledu nějakém, který nám pán Bůh dává, tam potom se nedají řešit problémy, které do sboru přichází. A nejenom tyhle závažné problémy, ale určitě to znáte, že pokud není taká nějaká základní jednota, tak potom se nedá nic dělat. A volá se, já nevím, na brigádu a k tomu, aby se něco udělal, nebo se uvažuje o tom, že se něco změní, něco se udělá. Ale jeden to vidí tak, druhý to vidí jinak a třetí by to chtěl ještě jinak a čtvrtý by to chtěl jinak a bez nějaké také nastavení, vnitřního nastavení nějaké jednoty, potom i ty obyčejné věci nás dokážou rozhodit úplně a dokážem se na sebe někdy pěkně naštvat.

[8:24] Slušně řečeno, že jo. A prostě není to dobré. A tak Apoštol Pavel řeší tenhle problém na začátku. Pán Ježíš o tom mluví, Lukáš 11, 17. verš, když říká, že dům, který je vnitřně rozdělený, nemůže se vytvořit. A to, co je ještě úplně nejzávažnější na tom, když není jednota a ještě rozdělení a rozkol ve sboru, je, že boží nepřítel si může z církví dělat, co chce. A není pro něj nebezpečná církev, protože není jako jedno tělo, které se v té boží síle vydá něco dělat a pán Bůh si ho může použít. Protože jednota je velmi důležitá věc. A poštol Pavel tady na začátku v těch verších, které jsme četli, popisuje tu situaci ve sboru a v dalších kapitolách potom ukazuje to, co s tím můžeme všechno dělat.

[9:34] Zase na začátku ta poznámka k tomu, že je dobré si všimnout, jakým způsobem poštol Pavel napomíná. Napomínám vás, bratři. A to slovo napomínám má široký význam, protože v tom slovu napomínám je nejenom to napomenutí, je tam je povzbuzení zahrnuto a i prozba. To je takové trojbarevné slovo, krásné. Takže když někde v Bibli narazíme na slovo napomínám nebo povzbuzují, tak to má v sobě všechny tři významy. Pouzbudit někoho k tomu, nebo napomenout z toho, že je něco špatně. Pouzbudit ho k tomu, aby to nějakým způsobem změnil s boží pomocí. A prosit, aby to změnil. Není v tom, je tam i příkaz, ale je tam prozba. Takže apostol Pavel tohle slovo tady používá. A oslovuje je bratři. Pořád to jsou jeho bratři a sestry.

[10:40] Patří k sobě, jsou součásti boží rodiny, nepovyšuje se na dně, že on je ten, který to ví, který to má správně a oni jsou ti, kteří mají problém. Umět napomínat anebo pomáhat lidem a pořád si být vědom toho, že to je můj bratr, moje sestra, i když je teď třeba úplně mimo ještě, nebo je na cestě někde mimo, je velká věc, která nám pomůže. Protože my potřebujeme napomínat s láskou. Potřebujeme přistupovat k těm lidem, kterým chceme pomoct s láskou. Tak, jak by napomínal Pán Ježíš. Takže on se na ně nepovyšuje. Je jeden z nich bratři, moji bratři a sestry. Mají jednoho pána. Napomíná je ne sám za sebe, ale ve jménu Pána Ježíše Krista.

[11:41] To znamená, že mu jde o to, aby se nepoddali jenom tomu něčemu, co on říká, ale aby se poddali Ježíši. K němu je volá ve jménu Pána Ježíše Krista. To, že to je obrovský závažné, je právě, že tam vyjmenovává všechny ty tituly Pána Ježíše. Ve jménu našeho Pána Ježíše Krista. Aby si uvědomili, že teda, aby zpozornili. A jde o to, aby se poddali jemu, Pánu Ježíši. Od pána zároveň on má tu svoji autoritu, zastupuje jeho. A v jeho jménu, to znamená v tom jeho charakteru, protože jméno znamená charakter, tak v tom charakteru Pána Ježíše Krista je chce napomínat. A to je zase dobré si uvědomit, že když chceme někoho napomenout, tak si vyprosit to, aby jsme nenapomenuli tak, jak by Ježíš v životě nenapomenul. On dokázal být velmi přísný někdy, ale s laskavým srdcem, nebo s tou touhou pomoct.

[12:50] Ještě je tam zajímavé si taky všimnout, jakým způsobem se to apostol Pavel dozvěděl, tyhle problémy. Dozvěděl jsem se o tom, o vás z domu Chloé. Nezní vám to podezřele trošku. Nezní vám to, jakým způsobem. Jako včera mi jedna sestra povídala, že jsi byl někde, kde jsi být neměl. Nezní to tak trošku. A přesto to tak není, protože my to takhle někdy říkáme. Dozvěděl jsem se. A už neřekneme, kdo nám to řekl. A nebo víš, povídá se, nebo říká se, nebo i ostatní mají takový názor, a schováme se za to, že někdo někde něco někdy řekl. A to je, to zabijeme, to, co chceme říct, to napomenutí.

[13:52] A poštol Pavel tady neříká někdo, jedna paní, ale z domu Chlové mi o vás řekli. On to tam prostě řekne. A oni dobře věděli, kteří to byli, ty z domu Chlové. Byla to prostě jedna sestra, u níž doma se možná scházel část toho zboru. A ty, kteří patřili k té její domácnosti, kteří ty ostatní lidé ve zboru znali, tak to asi všichni věděli, kdo to řekl. Ale Apoštol Pavel je nechce nějak vystavit nějakému praníři, ale to, co nám to říká, je, že, proč se to Apoštol Pavel taky nebojí říct, je, že z toho můžeme prostě vyvodit to, že ty lidi už to řešili ve zboru konkrétně. A že šli, nebo prostě konkrétně za těmi věcmi a za lidmi a konfrontovali ty problémy, které tam byly.

[14:52] A teprve tehdy, když už nefungovalo to napomenutí, třeba mezi čtyřma očima nebo s bratrem, tak, jak to říká pán Ježíš, tak říkají, no tak s tím už se nedá nic dělat, tak musíme s tím zajít za Pavlem. Ale oni se s tím netajili a ani Apoštol Pavel se s tím netají. Je to prostě otevřené. A Apoštol Pavel to potom řeší. Takže to nebyla nějaká, ani z jejich strany to nebyla nějaká pomluva. Protože to asi opravdu museli řešit. A když už si nevěděli rady, tak šli za Pavlem. A je to prostě ve světle, je to otevřené. A může se to řešit v lásce. Takže to je taky jedna velmi důležitá věc při tom řešení těch problémů. A teď ten samotný problém. rozdělení, které tam bylo způsobeno mnoha různými názory a pohledy.

[15:54] A to znamená tím, jak jsou lidi nastaveni, tím, jak přemýšlí, jakou mají náturu, jakou mají osobnost. A zároveň je to propojené s tím, co se povídá. Protože my to většinou vyjadřujeme. Prostě to, co máme v sobě, tak nějak dáme nájavu slovy. A to nejednotné myšlení, to je ta první věc, která tam byl problém. Různé názory, různé pohledy, které měly za následek ty roztržky. A Apoštol Pavel je napomíná k tomu, aby byly jednoho smýšlení, jedné mysli. A ta řeč, aby mluvili, tam je doslova napsané, abyste mluvili to samé. Je to možné toho dosáhnout, aby jsme všichni mluvili to samé. Co to znamená? Že budeme všichni říkat jednu naučenou frázi, kterou nás naučí staršostor nebo kazatela nebo nějaký bratr, sestra, která umí hodně přesvědčivě mluvit.

[17:02] Cítíme každý, že to není ono, že to není to. Ve sboru všude jsme různí lidé. Přinášíme si sebou různé porozumění, náhledy. Byli jsme vychovaní v jiném prostředí. Každý máme inklinaci k něčemu trochu jinému. A proto, když se sejdeme, tak je to jenom přirozené, že na jednu věc máme spoustu pohledů. A dokonce je to nevyhnutné tam, kde se prostě sejdeme. Tam, kde to tak není, tak asi není něco v pořádku. Máme různé pohledy, přemýšlíme jinak, každý z nás. A samo o sobě to není hřích. Tam, kde nemluvíme úplně o těch základních věcech, jako je božství Pána Ježíše Krista, to, že je trojice a něco je hřích, tak v těch základních věcech tam máme.

[18:03] Ale v některých těch takových volnějších, jak bychom řekli, tam máme prostě různé pohledy. A není to samo o sobě hřích. Ta rozdílnost těch názorů není špatná, ale potom je problém to, co my s tou růzností názoru uděláme. No já to vidím takhle a já to přece vidím nejlíp. A já jsem se přištěl při tom, že to častokrát takhle si myslím. Přece to tak je, ne? A já to tak vidím a to je nejlepší názor tady tohoto. A pokud začneme takhle jednat spolu, tak jsme na cestě k dobrému rozdělení a roztržkám. a když se zakopeme ve svých názorech, když začneme prostě tvrdě prosazovat naprosto jenom to, jak my věci vidíme a jaké máme náhledy a názory, jakým způsobem můžeme hledat jednomyslnost.

[19:18] A tam je ta řeč právě, musíme spolu mluvit. Mluvit spolu a mluvit s Bohem. Hledat a snažit se porozumět tomu, co ten druhý vůbec říká. Proč to tak říká? Proč to tak vidí? Ne se hned, já zase můžu mluvit za sebe, někdy mám tu tendenci se zavřít hned. A nebo když někdo začne něco říkat, tak ta obrana je útok hned. A zvlášť, když mi někdo řekne, že dělá něco špatně. To je úplně nejhorší. A tak prostě začít poslouchat, co ten druhý, co ti myslí, proč to říká. A naslouchat. A najednou můžeme třeba uvidět, že ten člověk to něco z toho, co je potřeba a důležitého tam je. A musí to být vzájemné samozřejmě. A naslouchat Pánu Ježíši Kristu společně.

[20:20] Hledat Biblii, hledat odpovědi, hledat cestu. To je někdy strašně zdlouhavá věc. Někdy si to můžeme, ale potřebujeme to dělat. A asi nejhorším, nebo jedna z nejhorších věcí, která může existovat, je tichá domácnost. Znáte to doma, anebo znáte to ve sboru. A už jsme se tolikrát spálili na sborové hodině, nebo prostě někde, že už... Já už to nemám za potřebí, si někdy řekneme. A to je smutné a potřebujeme uzdravení. Ale potom to není v pořádku. Řešení není nemluvit, aby nebyly spory, nebo aby nebyly hádky, aby byl klid, nebo aby jsme byli rychle doma. Aby byl prostě klid, tak radši budu mlčet.

[21:20] A to je ještě možná z té horší, tak lepší varianta. Ta úplně z těch horších variant je v tom, že to neřeknu tady, ale potom přijdu domů. A pěkně si o tom popovídáme. S manželkou, s tchánem, s rodinou, s přáteli, na skupince. A už máme svoji kliku, svoji skupinu, kde... kde... Kde... Kde... Kde... Víme, jak to má být a jak to není a jak je to hrozné. A je to smutná věc, protože už potom začneme stát proti sobě. To neznamená, že o tom nemůžeme mluvit doma. Že o tom nemůžeme mluvit na skupince. Zase to je takový strach vůbec o něčem něco otvírat nebo něco diskutovat. Ale musí to být jasné. Mluvili jsme o tom doma, nebo mluvil jsem o tom s tím a s tím. Mluvili jsme o tom na skupince a to přinášíme.

[22:22] Co k tomu můžete říct vy ostatní třeba? Viděli bychom toto jako dobré. Nebo za to jsme se modlili, to jsme přijali. Pojďme hledat společně, co by na tom mohlo být, jak bychom mohli jít dál. A zase nejde o to, aby jsme všichni teda měli jeden názor. Nebo že budeme říkat nějakou jednu naučenou věc. Ale jde o to, že v Pánu Ježíši Kristu, nebo On nás v té naší různosti může dovést ke společnému souzvuku. A to je možná nádherné slovo, souzvuk. Kdo milujete hudbu a orchestr, tak tam to je. Nebo pěvecký zbor, nebo cokoliv. Nebo už jenom, když se zpívá ve dvojhlase. Souzvuk, tam, kde to ladí. Každý zpívá trošku něco jiného, hraje trošku něco jiného, ale dohromady to dává jednu skladbu.

[23:24] V příběhu, když jsou nějaké linie, prostě příběhové, které se potom spojí v jednom vyústění. My potřebujeme najít tenhle souzvuk, který nám může dát jenom Pán Ježíš. Aby všechny ty naše různé pohledy poskládal do takové mozaiky, do takového krásného obrazu, který bude něco vypovídat, něco bude správné, co bude dobré. A to je možné. A Pán Ježíš nám to chce dávat. Takže rozkory a rozpory byly tam ty vyplývaly v tom sboru právě proto, že tam byly ty různé tábory. A ve sboru byly zastánci různých služebníků. Dneska bychom mohli možná říct různých kazatelů nebo různých proudů, možná důrazů v teologii. A nejenom těch důrazů, ale právě, protože za každým tím důrazem pak stojí nějaký člověk, který je nějaká výrazná osobnost, tak k tomu se upneme.

[24:33] A zase není to nič špatného na tom mít někoho oblíbeného, oblíbeného autora. Ale pokud k němu tak přilneme, že už nevidíme, a to, že někdo druhý by mohl dát něco také přínosného, anebo bychom chtěli stavět jedny proti druhým, tak potom už nastává problém. Jedni byli Pavlovy, to byl zakladatel zboru, Apoštol. Bůh skrze něj působil o velké zázraky v Korintu. Byl na jednu stranu vzdělaný, na druhou stranu velmi pokorným člověkem. A tak se našli lidi, kteří ho obdivovali. Vždyť to je ten, komu vděčíme za svůj duchovní život. Tak byli za něj. Pak tam byl Apolos, vzdělaný žid z Aleksandrie. A aleksandrijská filozofická škola byla v té době velmi známá. Byla tam obrovská knihovna v Aleksandrii. Takže tenhle žid, velká židovská komunita v Aleksandrii, vznikl ten překlad starého zákona do řečtiny, ze brejštiny.

[25:39] Takže to byl vzdělanec. A to byl někdo, kdo byl schopný oslovit tu současnou kulturu. Lidi mu rozuměli v tom řecku, ty korintiané, ty, kteří taky toužili po něčem možná, jak se říká, sofistikovaném. Tak ti ho mohli hltat. Byl to vynikající řečník, dokázal uchvátit posluchače. Tak byla tam skupina, která prostě byla za něj. Pak byl Kéfas, Petr. To je zase úplně jiný charakter, jiná osoba. To byl taky Žid, ale byl to Žid z Palestiny, tradicionalista, který byl vychovaný tam přímo v té Palestině, v Galiléji, ale navíc to byl účetník Pána Ježíše, který ho viděl, který se s ním setkal. Měl to z první ruky, měl ho osobně. No kdo je lepší než takový člověk, který zná Boha osobně? Prostě má to všechno z té první ruky, je to na něm vidět.

[26:42] A prožíváme to. Navíc, ještě jak jeden kazatel říká, cestoval s manželkou. To je na jednom místě v Biblii napsáno, že apoštol Pavel asi sebou bral manželku na cesty. No a co nám, no není lepší takový člověk než apoštol Pavel, který je svobodný, nebo možná vdovec, ale svobodný. Co on nám bude co říkat do našich vztahů a do manželství? Když tady máme někoho, kdo to prožívá, kdo to zažívá, rozumí těm našim problémům. A i o takových věcech můžeme nacházet to, co nás napojí na někoho. A potom tam byla ta čtvrtá skupina, která byla naprosto úžasná, protože to byli kristovci. To byli ti správní. Byli? Nebyli. Přímo se hlásili k Pánu Ježíši Kristu. Za žádného člověka.

[27:44] Člověk, prostě, my nebereme žádnou lidskou autoritu, my to máme přímo od Pána Ježíše. To, že ho taky někdy slycháme. A nebo, aby jsme to nezesměšnili úplně, ta mohla být opravdová touha v těch lidech. Jít za Pánem Ježíšem Kristem. A to mohlo být krásné na těch lidech. Ale to, že si začali o sobě myslet, že jsou lepší než ti ostatní, protože oni jdou za Pánem Ježíšem, to už dobré nebylo. A to nás někdy dokáže postavit jeden proti druhému. Protože my tak někdy, a to na začátku je vždycky dobrý úmysl. My chceme milovat Pána Ježíše Krista, chceme posvěcení, chceme jít s ním, chceme ho milovat a poslouchat ho. Žel se nám do toho někdy dostane naše pícha. A pak si začneme říkat, no kdyby všichni byli takoví jako já, tak by ten zbor k něčemu byl.

[28:51] A poštol Pavel nechválí ani jednu z těch skupin. Protože se začneme soustředit buď sami na sebe, anebo na druhé lidi a upřednostňovat jedny věci před druhými. A co je horší? Hodnotit. Zase není nic na tom, že můžeme být oblíbeni, a že víme, proč se nám někdo líbí, ale když začneme hodnotit a srovnávat, ten je lepší, ten je horší, protože ten má lepší obdarování a tenhle kazatel mě vůbec neoslovuje, tady z toho vůbec nic nemám, ale když někdo káže tam ten druhý, tak tam jsem někdy možná ani nepřijdu do schromáždění, protože vím už, kdo bude kázat. Tak apostol Pavel nic z toho nechválí. Všechno je špatně. My máme být za lidi, ale za všechny lidi. Protože jestli si pán Bůh dokázal použít němou oslici, aby promluvil, tak si dokáže použít každého z nás, aby k někomu promluvil.

[29:58] Jak to říká jeden kazatel. Žádný z těch služebníků nikdy neobsáhne celou boží pravdu. Potřebujeme doplnění jeden od druhého. A ani neobsáhneme to celé poznání písma. A každý máme svůj důraz a je potřeba ho doplňovat i od druhých. Takže to byly příčiny těch problémů. Nejrůznější názory, které nebyly ale v tom souzvuku, ale každý byl sám za sebe. Nebo ty skupiny. Potom ty tábory, které tam byly za ty jednotlivé služebníky. A dneska bychom možná mohli říct i za denominace, nebo za prostě za proudy. A už jsme mluvili něco o tom, jak apostol Pavel říká, kde je ta náprava. V tom, aby jsme spolu mluvili, naslouchali si a naslouchali Pánu Ježíši, nechali a prosili ho za to, aby to byl souzvuk, to, co potom říkáme, to, kam jdeme, jak přemýšlíme, jak je prostě, kam se hneme jako sbor.

[31:13] A v těch jednotlivých věcech, jako v takovém tom hlavním směřování. A nebýt za jednotlivce, ale být za všechny. Být otevřený tomu božímu působením. A potom ještě v tom závěru těch veršů, apostol Pavel píše několik dalších věcí o tom, jak pomáhat překonat tyhle rozkoly. A to je, aby jsme si uvědomili, že Ježíš není rozdělený. Což pak je Kristus rozdělen, jim píše. Vždyť si to uvědomte. Pokud máte mezi sebou takové roztržky, tak potom, jako kdyby Kristus byl roztrhán na kusy, a to přece tak nemá být a není to pravda, tak to tak nedělejte, netrhejte to jeho tělo. Ale uvědomte si, že Ježíš je jeden, že je pán a on nemůže být rozdělen. Je jeden pán, jedna víra, jeden křest, tak píše apostol Pavel Efeským.

[32:23] Takže ta jedna věc, aby jsme si uvědomovali, že Ježíš nebude rozdělený, ale všichni, kdo mu skutečně patří, mu patří. A prostě on je jedno a má jedno tělo. Má různé údy v těch různých denominacích, ale Ježíš je jeden. A tou druhou věcí je kříž Pána Ježíše Krista. On říká, což pak jsem byl já za vás ukřižovaný? A tam to je obrovský apel na to, kdo tě spasil. Byl jsi to ty, že se povyšuješ? A nebo to byl bratr ten a ten, a nebo sestra ta a ta? Což pak Pavel byl za vás ukřižovaný, byl to Kristus. A tak proč miluješ sebe? Nebo proč miluješ ty druhé víc než Krista? Přece to byl On, kdo za tebe byl ochotný platit tu nejvyšší cenu a trpět na kříži.

[33:27] Tam je nejvyšší láska. Páne Ježíš Kristus měl nejvyšší lásku. On dal sám sebe za tebe. A tak miluj Jeho celým svým srdcem. A když tohle budeme dělat, tak to bude uzdravovat i naše rozpory a rozkoly. Protože najednou zjistím, že Páne Ježíš nemiluje jenom mě, ale miluje i jeho, jí. A i když má třeba problémy, nebo i když je třeba divný nějaký, pokud Páne Ježíš za něj zemřel a on za něj zemřel a on ho přijal, tak je to milované boží dítě, kterého Páne Ježíš miluje. To největší lásku, kdyby nikdo jiný nebyl na světě než ten člověk, tak Ježíš za něj zemře. Kříž Pána Ježíše Krista je lékem. A to třetí je panství Pána Ježíše. Tam říká, což pak byl Pavel za vás pokřtěn. Křes totiž hovoří o tom, že my vyznáváme, že kdo je náš pán.

[34:31] Hovoří o tom očištění, o novém životě, ale o tom, že jsme přešli pod panství Pána Ježíše Krista. Když nad křtěncem tenkrát bylo vysloveno jméno Ježíše, tak to bylo něco podobného, jak když nad otrokem bylo vyřečeno jméno nového pána, který ho koupil na tom trhu. A to se děje při křtu. Mějte. přtíme ve jméno, prostě do Krista. A je nad ním prohlášeno to jméno Pána Ježíše Krista nad krtěncem, to znamená, že se vyznává, to je jeho pán, a krtěnec vyznává, on je můj pán. A tak, aby jsme si tohle taky uvědomili pro tu pomoc v té naší nejednotě, že kdo je můj pán? Mým pánem nejsou lidé, ale mým pánem je Pán Ježíš Kristus a jeho potřebují poslouchat. Ale zároveň, že když jsme byli pokřtěni, tak 1. korinským 12.13 potom je, že jsme byli jedním duchem pokřtěni kam?

[35:38] V jedno tělo. Jedním duchem jsme byli všichni pokřtěni, a tam říká, ať už žid, nebo řek, svobodný, nebo prostě otrok. Všichni jsme byli jedním duchem pokřtěni v jedno tělo. A to je to, co si potřebujeme uvědomovat. A tak, jak už je to zase z jiného úhlu, to jsem už říkal, že Pán Ježíš nás dal do toho jednoho těla a proto já se nemůžu z toho těla vyčlenovat. Pokud chci zůstat spojený s hlavou, musím zůstat spojený s tělem a neodtahovat se od mých bratrů a sester, ale naopak k ním přicházet, protože i oni byli pokřtěni do toho jednoho těla, do kterého patří. Patří Pánu Ježíši Kristu. A tak to jsou věci, které nám můžou pomoct vidět a nechtít rozdělovat Krista, který je jeden, milovat Pána Ježíše Krista a milovat proto i svoje bratry a sestry, se kterými jsem byl pokřtěn do toho jeho těla, pod toho jeho panství.

[36:55] Tak když nám Pán Ježíš pomáhá v tom, když přichází nebo budou přicházet různé problémy a možná rozpory, aby nám to Pán Bůh mohl připomenout a uměli jsme je s Boží pomocí řešit lépe. A jsme ve škole. Učíme se. Ale učme se to. Možná to nebudeme umět napoprvé. A určitě ne. Už nás se pohádáme. Možná prostě budou různé problémy. Ale vracejme se zpátky k tomu, co je dobré. A můžeme se omluvit. Můžeme prosit za odpuštění. A čím dál tím víc bude slyšet ten souzvuk. Spíš než disharmonie. A souzvuk v orchestru je nádherná věc. Kež nám Pán Ježíš požehná, protože všechno to potom je k jeho slávě. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20241020/jednota-v-c-rkvi · Aktualizováno: 2026-10-15