# Jednota v církvi skrze kříž Pána Ježíše Krista

> Kázání ze dne 27. 10. 2024, 1 Korintským 1:18-25, David Sláma. Záznam z nedělní bohoslužby sboru Baptisté Olomouc – poslech online i jako podcast.

- **Datum:** 27. 10. 2024
- **Kazatel:** David Sláma
- **Biblický text:** 1 Korintským 1:18-25
- **Délka:** 35:25
- **Audio (MP3):** [https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-10-27-Jednota-v-cirkvi-skrze-kriz-Pana-Jezise-Krista-audio.mp3](https://baptisteolomouc.cz/wp-content/uploads/2026/03/2024-10-27-Jednota-v-cirkvi-skrze-kriz-Pana-Jezise-Krista-audio.mp3)
- **Nedělní kázání:** [Spotify](https://open.spotify.com/show/1R9jA3GOFep6EaH6p1td0a) · [Apple Podcasts](https://podcasts.apple.com/us/podcast/id1777286837) · [RSS](https://baptisteolomouc.cz/feed/kazani-podcast/)

## Přepis

*automatický, může obsahovat chyby*

[0:00] Pokoj vám, bratři a sestry, kde vám přeju boží milost po celý tento dnešní den. Mám pozdravovat od bratra Pavla Mečkovského, který měl dneska mít kázání, ale je nemocný, chudák měl skoro astmatický záchvat a musel být v nemocnici a na kapačce, teď už je doma, ale potřebuje mít takovou klidovou chvíli, aby mohl potom na operaci, která ho čeká, tak mám vyřídit srdečný pozdrav od něj a přání božího požehnání. A máme před sebou ten první dopis apostola Pavla do Korintů. Mluvili jsme minule o tom, že apostol Pavel po tom úvodu vděčnosti za ten zbor, který má, tak se dotýká hned těch problémů, které tam byly.

[1:04] Tak je to pro nás příklad, jak třeba takové problémy řešit, pokud je máme, pokud je nemáme, tak můžeme být vděční za to, že je nemáme. A tím největším problémem, který hned na začátku se mu věnuje, je rozdělení nebo nejednota. Skutečně největší problém nás lidí nebo církvy, někdo to říkal takový otřepaný vtip, že kde se sejdou tři baptiste, tam jsou čtyři názory, tak asi to známe. Čeká nás teď rada zástupců zborů příští sobotu, na kterou bychom měli jet, tak doufám, že se tam trošku více shodneme. A díky Bohu, že to, myslím, je setkání odsetkání taky lepší, i v té naší jednotě. A ta shoda a hledání toho, co Pán Bůh chce, nejenom to, co my chceme. a to sjednocování, že Pán Bůh dává, tak díky mu za to.

[2:11] A poštol Pavel, když se dotýká tohohle problému o nejednotě nebo o různých rozděleních, roztržkách, sporech, tak k tomu píše to slovo, kterým teď budeme pokračovat. A to je, můžeme si otevřit první kapitolu a budeme číst od osmnáctého do dvacátého pátého verše. První kapitola, první korinským, osmnáct až dvacet pět do můžeme postaneme ke slyšení Božího slova. Slovo o kříži je bláznostvím těm, kdo jsou na cestě k záhubě. Nám, kteří jdeme ke spáse, je moci Boží. Je psáno, zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu. Kde jsou učenci? Kde znalci? Kde řečníci tohoto věku?

[3:17] Neučinil Bůh moudrost světa bláznostvím? Protože svět svou moudrosti nepoznal Boha v jeho moudrém díle, zalíbilo se Bohu spasit ty, kdo věří bláznovskou zvěstí. Židé žádají zázračná znamení. Řekové vyhledávají moudrost. Ale my kážeme Krista ukřižovaného. Pro židy je to kámen úrazu, pro ostatní bláznovství. Ale pro povolané, jak pro židy, tak pro řeky, je Kristus boží moc a boží moudrost. Neboť bláznovství boží je moudřejší než lidé a slabost boží je silnější než lidé. Tak tolik z božího slova můžeme se posadit. Je také zajímavé, že on je sice vyzval tam, co jsme mluvili minule, k tomu, aby smýšleli stejně.

[4:20] A... Ale teď, když jim teda dává návod na to, jak mají se sjednocovat a jak mají přemýšlet stejně, tak jako by o tom nemluvil najednou. Zdá se vám to, že to, co je v tomhle oddíle o jednotě, co jsme četli, nebo o tom, jak dosahovat jednotu. Je tam slovo o moudrosti, o bláznoství, o kříži, jak to souvisí s jednotou. A možná na první pohled ne, ale vnitřně to velice hluboce souvisí s jednotou. Protože, a tím jsme vlastně končili to minulé schromáždění, večeří páně, tím, že jsme pod křížem. Tam teprve může být jednota. A apostol Pavel právě tím slovem o kříži a to uvádí jako lék na nejrůznější naše rozdělení, na nejrůznější nedorozumění, které máme, nebo to, co bychom mezi sebou mohli mít.

[5:31] Takým lékem je kříž. V kříži je boží moudrost a boží moc. Žel, že do té korinské církve, tak jako k nám, se dostává ta lidská moudrost. A světská, protože žijeme ve světě a svět na nás působí spoustu času. Strávíme obklopení lidmi, kteří nejsou věřící. A je to dobře, ale má to na nás hliv. A může se stát, že ten způsob uvažování lidí, kteří pánu Boha nevěří a nepatří mu, že se dostane do nás a my začneme uvažovat stejně nebo podobně. A potom máme nakročeno k problému.

[6:32] A o tom tady Pavel mluví. Lidská moudrost. A říká, že pán Bůh ji učinil bláznostvím. Ne každá, nebo ne, nesmíme si udělat rovnítko mezi nějakou vzdělanost a to, že bychom měli teda být, když nemáme mít moudrost světa nevzdělaní, že bychom neměli přemýšlet, neměli bychom studovat. Ta moudrost je něco hlubšího, než jenom přemýšlení o vzdělanost. Je to schopnost nebo nahlížení na život. To, jak žít, co je důležité v životě. Jak ten život prožít, aby měl smysl. A každý člověk ve světě hledá smysl svého života. Hledá odpovědi na otázky. Nejvíc to je v tom rozmezí toho, když jsou lidi teenagery a hledají se ve světě, hledají to svoje místo.

[7:39] A kým jsem, co tady dělám, proč studu, nebo proč mám studovat tady to, co bych měl v životě dělat, aby to k něčemu bylo, aby tady nebyl jenom tak. A je spoustu odpovědí na tyhle otázky, které se nám nabízí. Ale ono to, myslím, že to nekončí jenom v tom období toho, když je někdo teenagery. Ale každý člověk se asi z času na čas položí tuhle otázku. Jaký to má smysl, tenhle život? A hledáme jako lidé svoje odpovědi takovým základním dvojím způsobem, jak to tady apostol Pavel říká. On mluví o dvou skupinách. Mluví o židech a o řecích. A židé byl národ náboženství.

[8:45] A to může reprezentovat tu skupinu lidí, kteří hledají svůj smysl a význam svého života v nějakém náboženství. V tom něco, co nás přesahuje. Něco, kde ty odpovědi na naše otázky nejsou jenom rozumové, ale trošku nadrozumové, nadsmyslové. A hledáme nějaké spojení s něčím větším, než čím jsme my. A k tomu se chceme vztahovat, to chceme prožívat. A to spoustu náboženství a nejenom náboženství, ale taky těch nejrůznějších kultů v tehdejší době, to nabízelo spojení s něčím větším, s nějakým božstvem, s nějakou silou. Něco, co mě naplní, co mě uspokojí, co mi dá význam. Co nejenom taky rozumem pochopím, ale co prožiju.

[9:48] A pak je taková druhá velká skupina lidí, kteří to potřebují mít hodně racionálně všechno. Vysvětleno, všechny ty záhady bytí, tak jako řekové, se ptali po těch otázkách existence v tomhle světě a snažili se je vysvětlit, jak můžeme poznat, z čeho se skládá tenhle svět. Vysvětlit ho a rozumově ho vysvětlit. A tam hledáme odpovědi na svoje otázky, protože když to nacházíme v těch procesech přírodních, tak poznáme, jak to funguje, uchopíme to nějak do ruky, tak aby jsme to ovládli, pochopili, tak potom víme, jak věci fungují a jaký třeba mají význam. A ta největší tragédie toho není v tom, že člověk tyhle odpovědi hledá, anebo v tom, že přemýšlí, ale v tom, když z těchto otázek a z toho svého hledání vypustí Boha.

[11:02] Bez Boha totiž nemůžeme být opravdu moudří. Jenom u Boha je moudrost, protože On je moudrý. Bůh je zdroj dobra, života, moudrosti a prostě bez něj ta naše moudrost není dost dobrá. Bez Boha nemáme odpovědi, skutečné hluboké odpovědi, jak najít v životě pokoj, smíření. A i když to v nejrůznějších náboženstvích se hledá třeba. Odpuštění, spokojenost nebo také spočinutí, vnitřní spočinutí. Bez Boha ho nemůžeme najít. A pán Bůh, tady Apoštol Pavel píše, že tu lidskou moudrost zahambil nebo zavrhl dokonce.

[12:09] Stala se bláznivou ta moudrost, ještě budeme vidět proč. Cituje tam proroka Izajáše 29.14, že Bůh zahambí tu rozumnost rozumných a moudrost moudrých zavrhne. A to, že to tak je, můžeme vidět okolo sebe. Četl jsem takový úplně jednoduchý příklad. Umíme vyrobit spoustu techniky, která nám usnadňuje život a na druhou stranu nás ničí. Vyrobili jsme takovou spoustu aut, aby jsme se všude dostali dost rychle. A předevčírem, když jsem potřeboval je rychle někam na nádraží nebo kusí, kam jsem to jel, tak ta kolona tady na Velkomoravské, to bylo něco teda. To jsem ještě nezažil. A prostě máte to auto, které umí, ale nemůže. Prostě nedostanete se nikam, když to jede pomalu.

[13:13] A to nemluvíme o zbraních, o té úžasné technice. Říká se vždycky všechny ty technické věci, které my objevujeme, tak to už armáda měla jako první. A umíme toho tolik vyrobit a tak tolik sofistikovaných a úžasných zbraní, že kdyby se použilo, jednou jsem četl v nějakém článku o jaderných ponorkách takovou větu, která mě dodnes utkvila v paměti. Říká ta jedna ponorka, říkal ten kapitán, kdyby jsme vystřelili ty zbraně, které tam máme, tak se vynoříme do světa, který by prakticky neexistoval. To už to zamrazí potom člověka. Takže to my umíme, máme obrovskou moudrost všechno tohle udělat. Ale bez Boha ta moudrost je taková, že nás dokáže zahubit.

[14:15] A asi bychom mohli ještě mluvit o sociálních sítích a prostě o dalších technických věcech, třeba které jsou. Umíme vyprodukovat strašnou spoustu potravin a teď nebezpečné téma. Změny klimatu, třeba jak to působí. A pán Bůh tu lidskou moudrost zahambil. A i tu tehdejší moudrost. Lidé obdivovali filozofy, znalce písma, řečníky. To bylo v tom Korintu velmi úžasné. Na okraj, jako taková perlička, říkalo se, že skutečně to řečnictví tam v tom Korintu bylo velmi obdivované. A ten, kdo uměl používat všechny ty prvky, rétoriky a všechny ty pravidla, tak to byl někdo. A až se tomu říkalo magie, protože ty řečníci byli schopni skutečně úplně ovládnout to svoje publikum, když používali ty správné metody.

[15:25] Zajímavé je ale, že už nebylo tak důležité, co ten člověk říkal. Obsah, to mohl mluvit o čemkoliv. Nejdůležitější to, co lidé posuzovali a čím byli fascinovaní, bylo to umění to podat. Tak to někdy žel, taká štiplavá poznámka se děje i dnes. Že až nezáleží na tom, co se říká, ale důležité, jak to umí člověk podat. To je jinak taky z jednoho filmu, králova řeč to bylo. Tam promítali projev Hitlera, on se na něj dívá, říká, nerozumím tomu, co říká, ale říká to dobře. To je to, co obdivovali v tom Korintu. Ale kde tihle lidé dneska jsou, jestli někdo vůbec vzpomene na ty lidi, kteří tenkrát tam v tom Korintě žili a řečnili.

[16:26] A je to pro nás dneska důležité, dá nám to něco. Ta jejich moudrost, to jejich umění, které měli, kde jsou. Svět zavrhl boží moudrost. To lidi byla boží moudrost nedost dobrá. Neslyšeli Boha, nechtěli ho vidět. A Pavel říká, odmítli ho. A když odmítli Boha a odmítli jeho moudrost, odmítli se před ním pokořit, tak Bůh obrátil jejich moudrost v bláznoství. Ale je to něco, co dodnes na nás působí a obdivujeme to. Když někdo umí mluvit, nebo když někdo toho hodně ví, nebo když někdo něco umí, a nebo když je někdy...

[17:28] Kde je něco, co se někde děje a co nějak naplňuje lidi, obdivujeme to. Pán Bůh, ale když zavrhl tu moudrost, tak pořád viděl tu potřebu záchrany člověka a udělal něco velice zvláštního. Bůh se rozhodl zachránit svět bláznovskou zvěstí. A myslím, že když Boha obdivujeme, tak ho můžeme obdivovat za to. On nás nepotřebuje přinutit, věřit, ale on si může dovolit v té svojí velikosti zachránit svět bláznovskou zvěstí. Židé žádali zázračná znamení, říká Pavel, důkaz nějaké pravomoci a autority.

[18:29] Čekali, že když přijde Mesiáš, tak to bude někdo slavný a mocný. Ježíš vystupoval pokorně, byl chudý, neměl kde bydlet pořádně. A měl dvanáct nějakých učedníků, někteří z nich byli rybáři, ještě z Galiléje. On sám byl z Nazareta. Ještě když Natanel říká, no co z Nazareta může být dobrého. Chodil, kázal, uzdravoval, dotýkal se nemocných, malomocných, mrtvých. A nakonec zemřel. A to bylo prožili obrovské pohoršení. Tohle je Mesiáš? Jak by mohl Mesiáš takhle vypadat? Jak by mohl vůbec zemřít?

[19:30] Proč byl tak slabý? A navíc v samotném zákoně, pátá Možišova 21.23, což opakuje Pavel potom Galackým 3.13, je doslova, proklet je ten, kdo vysí na dřevě. Takže oni, Ježíše, když vysí na kříži, vidí někoho jako koho Bůh. Kým Bůh pohrdl, proklel ho a úplně se ho zbavil. Pro židy to bylo bláznoství. Řekové hledali moudrost, chtěli rozumět světu, vysvětlit ho. A v kříži neuměli vidět Boží moudrost. Jak by Bůh jednak mohl opravdu se stát tělem? A jak by mohl ten, který se nemá měnit, ten, který má být, ten, který nemá vlastně ani cítit?

[20:32] A ty bohové byly takový většinou odtažití. Jak by mohl trpět? A jak by mohl zemřít? Jak Bůh může zemřít? Navíc žádný slušný člověk, ani pro ně, žádný slušný člověk by nebyl ukřižovaný. A smrt, to je porážka. To je totální slabost. Jaké tohle je vítězství? Takže pro řeky to byla hloupost. Pro jedny pohoršení, pro druhé bláznoství. Pro náboženský svět je kříž pohoršení. A to, pokud v jakémkoliv, co vidíme okolo sebe, není Bůh, tak mají problém s křížem. Dokud se mluví o Ježíši jako o jednom z, nebo jako o velkém učitelě, jako moudrém člověku, a o Biblii, o těch úžasných moudrech Biblii, tak se můžeme shodnout.

[21:41] Ale když dojde na kříž a že Ježíš je ta jediná cesta k Otci, jenom skrze něj, jediným skrze jeho smrt, Tak. Konec. Tam je konec, v jakémkoliv náboženství nebo i filozofii. A svět to odmítl. A právě tahle to pohoršení a bláznoství, Abel říká, to je boží moudrost a boží moc. A ti, kdo uvěřili, to mohli prožít a zakusit na sobě. Tu moudrost a moc kříže. Moudrost toho božího plánu záchrany, kdy jeden zemřel za všechny, porazil smrt, zaplatil cenu za náš hřík, splatil náš dluh, usmířil boží spravedlnost.

[22:43] Pavel to obdivuje v římanům a říká, to, co my jsme nemohli pro slabost těla, tak Bůh učinil v pánu Ježíši Kristu. Když ho stotožnil s hříchem, kvůli nám, pro nás. Na kříži totiž Bůh odhalil taky to, jak hrozný je hřích a jak hrozný je boží nepřítel. Hloubku zla, hříchů, nenávisti, to je odhaleno na kříži. A Bůh tam tuhle tu věc překonal svojí láskou. Slavil nad tím vítězství. Vytrhal nás božímu nepříteli. A my jsme se mohli stát božími dětmi. A ta moudrost toho, jak to Bůh udělal, že právě tehdy, když si lidi mysleli, že zvítězili a boží nepřítel si myslel, že zvítězil, porazil, dostal ho na kříž, tak právě tehdy to bylo to největší vítězství.

[23:50] Protože pán Ježíš tam zaplatil za náš hřích a za hřích každého člověka. A ta moc, kterou kříž má, že pro tu jeho oběť, pro jeho krev, pro jeho smrt můžeme prožít opravdové odpuštění. Můžeme se nadechnout. Můžeme prožít svobodu a pokoj. Můžeme být osvobozeni z viny. Můžeme být vysvobozeni z moci hříchů. Že už ho nemusíme poslouchat. A tu moc toho kříže, každý, kdo mu uvěřil, kdo to přijal, může zažívat ve svém životě. Že nás kříž osvobozuje od strachu. Od strachu ze života i od strachu ze smrti. Že Bůh nás může vysvobodit od našich zlozvyků a našich svázaností. Že Bůh nás může osvobodit od naší píchy. Že Bůh nám může dát sílu k tomu milovat i své nepřátelé a modlit se za ně. To může jenom Bůh, to je obrovská moc, kterou nám nemůže a nedokáže dát nikdo.

[24:57] Jenom kříž Pána Ježíše Krista. Dává nám radost, lásku a sílu i obětovat svůj život. A to je Boží moc a Boží moudrost. A teď jsme mluvili hodně o té moudrosti a moci. A teď jak se to teda pojí s tou jednotou. Náboženský i pohanský svět, když odmítl Boží moudrost a odmítl potom kříž a odmítá, tak je rozdělený. Řekové židé. Náboženský svět úplně rozdělený navšelijaké možné směry a kulty a proudy, filozofie, nebo tento rozumové poznání. Každý má svou pravdu.

[25:57] Je to prostě polarizované, rozdělené, bez Boha. A když se to dostane tohle myšlení do církve, tak to vede k tomuhle rozdělení. Kdy zapomeneme na kříž. Každý má... svoji pravdu. Já to vidím tak a ty to vidíš jinak. Já je v centru. Už není v centru kříž, už jsem v centru já. Nebo můj kazatel, nebo můj vedoucí, nebo můj nějaký autor, nebo prostě kdokoliv. A když je tak jako v Korintu, potom se stavíme jeden proti druhému za ten svůj, za tu svoji pravdu, za to svoje poznání, za toho svého člověka, tak se do nás dostalo to myšlení světa. A narážíme na sebe. Kříž nás jednocuje.

[27:00] Páne Ježíš totiž na kříži byl ochoten vzdát se sám sebe. On se ponížil, stál se člověkem, sám sebe zmařil. Satan nás porazil tím, že jsme poslechli jeho volání ke své voli. Budete jako bohové. Ty budeš určovat, co je dobré a co je zlé. Ježíš porazil satana na kříži, tím, když jako jeden jediný člověk řekl, ne odče moje vůle, ale tvoje vůle se staň. A tím zvítězil. Ježíš byl ochotný vzdát se sám sebe. A to je naše vítězství. V tom je naše jednota. My potřebujeme kříž. V Filipským říká papštou Pavelatě, ve mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši, který byl ochotný dát sám sebe.

[28:01] nelpěl na tom, že byl roven Bohu. A tak, my pokud chceme jednotu, potřebujeme se vracet ke kříži neustále a vzdávat se sami sebe, svoji své vole a hledat to, co je boží, to, co je boží vůle, to, co On chce pro nás, pro druhé, pro zbor, pro církev, pro naši zem. a že neprosadit sám sebe, nezachovat svůj život, ale dát se. Prosadit jeho. Nebo poddat se jemu. A potom, když je v nás tohle smýšlení kříži, to smýšlení evangelia, tahle boží moudrost, tak nás to vede k jednotě. Kříž nás sjednocuje. Mluví o oběti, kdy ve světě je moudrostí prosadit sám sebe, mít věci pevně v rukou, zachovat si život.

[29:07] To boží moudrostí je vydat sám sebe. A potom ještě v dalším slova smyslu nás kříž jednocuje. A to je to, co jsme právě říkali při té večeři páně. Kříž ukazuje, že jsme hříšní. Všichni. Kříž nám říká, že naším hlavním problémem není nedostatek moudrosti, ani poznání, nebo nedostatek snahy, snažit se něco dobrého udělat. Ale ukazuje, že naším základním problémem je, že jsme odděleni od Boha a potřebujeme odpuštění. Ukazuje nám, že potřebujeme milost. A milost a odpuštění, že si nikdo z nás nezaslouží. Že Bůh na to, aby nás přijal, či není nic, co pro to můžeme udělat.

[30:09] Kříž nás nesmírně pokořuje. Protože říká, v tobě není nic dobrého. A přesto tě miluju. I kdyby, jak jsem to říkal, kdyby jsi byl jeden jediný člověk na světě, tak já pro tebe jsem ochotný umřít. Ale v tobě není nic dobrého. A to potřebujeme nějak vztřebat, protože já si to myslím. A to je to myslím. Myslíme si to o sobě, že aspoň kousek, přece nejsme až tak zlí, nebo až tolik nic nemáme, co bychom Pánu Bohu nemohli nabídnout. Neskutečně bez Boha ani nemáme, co dát. A že všechno, co máme, všechno, čím můžeme sloužit, všechno, co dobrého uděláme, co se povede, tak to udělal Bůh svojí milostí skrze nás a v nás. Kdybychom to dělali my, tak to není dobré.

[31:14] A, jak jsem říkal, proto nás kříž nesmírně pohoršuje a pokořuje, protože nás dává úplně bokem. Každého člověka, bez rozdílu, toho, kdo sedí a poslouchá i toho, kdo káže, toho, kdo zvěstuje evangelium a lidé se obrací po tisících, i toho člověka, který má svědectví jenom jednoho na jednoho. Ten člověk je nic a Ježíš je všechno. A to je moudrost kříže, kterou potřebujeme vidět. Že my potřebujeme tohle prožít u sebe i u druhých lidí. A že se nemáme čím pišnit před druhými. Nemůžeme se povyšovat jeden na druhého. Protože my nemáme čím se chlubit. Cokoliv je, co se povedlo, nebo cokoliv Bůh dal a použil a požehnal, tak to je chvála jemu.

[32:22] To byl on. A my jsme byli jenom u toho, že jsme se nechali použít. My potřebujeme se nechat použít. Bůh by mohl mluvit skrze kamení, ale on chce mluvit skrze nás. Se potřebujeme nechat použít, ale všechna sláva patří jemu. A tak se nemůžeme chlubit sebou, ale nemůžeme se chlubit ani nikým druhým. A nemůžeme říkat, že ten služebník je lepší, nebo tamten je lepší kazatel, nebo to je lepší hráč, nebo zpěvák, nebo skrze toho pán Bůh působí víc, nebo míň. My potřebujeme přijímat a potom na základě toho můžeme přijímat všechny. Když v nich a skrze ně působí Páne Ježíš Kristus, tak ke každému můžeme jít. S každým, kdo patří Pána Ježíši, můžeme mít vztah, můžeme mít obecenství. A můžeme být rádi, můžeme být za něho vděční, Pánu Bohu, a přijímat tu službu od Pána Ježíše skrze kohokoliv.

[33:24] Pokud bychom měli mluvit i možná kontroverzně jako u protestantů, pokud někdo použije a je katolík, který je znovu zrozený a Pán Bůh skrze něho působí, tak za to můžeme být vděční. A nemusíme se rozdělovat a oddělovat vnitřně od nikoho, kdo patří Pánu Ježíši Kristu, protože je tam kříž, který nás sjednocuje. V centru našeho myšlení musí se vrátit evangelium a být tam neustále a ten kříž Pána Ježíše Krista, protože on dává to svoje evangelium svým služebníkům. Každému z nás, každému, tak jak on skrze nás chce působit nebo skrze jakéhokoliv služebníka.

[34:36] Takže pokud máme prožívat jednotu, sjednocení, porozumění, vzájemnost ve sboru, tak potřebujeme se neustále vracet ke kříži Pána Ježíše Krista, k základu, k evangeliu, aby v nás on žil, aby v nás bylo to jeho přemýšlení. Aby na kříži umíralo naše já a nedávali jsme dopředu sami sebe, ani nikoho z lidí, ale aby jsme dávali dopředu Pána Ježíše Krista. A aby jsme ho i v těch druhých viděli a v těch druhých viděli jeho působení a byli za to vděční a přijímali ho, když Pán Ježíš Kristus skrze druhé působí. Takéž nám v tom Pán Bůh požehná. Amen.

[Všechna kázání](https://baptisteolomouc.cz/kazani)

---

HTML verze: https://baptisteolomouc.cz/kazani/20241027/jednota-v-c-rkvi-skrze-k-p-na-je-e-krista · Aktualizováno: 2026-10-15